1
article
vřen heslem »Přirozený způsob žití — nejlepší lék«.
V tom se věda srovnává s heslem celého hnutí pro-
stonárodního. Ptám se jenom jmenem mnohých čte-
nářů, jaký je ten přirozený způsob žití?
Spis Haškovcův je v přesvědčení svém silný
jasný, k slabostem ubohých shovívavý, důvěryplny.
Posláním vysoce humanitní to způsob vědecký. Pra-
cuje úplně ve smyslu nauky, že »ovládati přírodu,
využiti dokonale všech sil, jež ona podává, činiti ná-
lezy a výzkumy, jimiž byt pozemský by byl usnad-
něn a zpříjemněn, toť poslední cíl vědy mo-
derní.« Věda takto pracující bude shovívavá i k
proudům davovým. Boj proti prorokům leda dráždí.
Tak soudil i dr. Albert. »Vychováním davu se
dojde k lepšímu, než vystupováním proti prorokům.
A příspěvkem k vychování davu je rozumná literatura
lidová.«
Vbk.
Haškovcův
doktor
Albert
3
article
* Niccolo Macchiavelli, I. Kníže
II Úvahy. Přeložil a úvodem opatřil JUDr. Joseí
Želízko. Sborník spisů politických a národohospo-
dářských. Péčí klubu národní strany svobodomy slné,
red. dr. Lad. Dvořák, sv. IV. Nakladatel J. Otto.
Kniha, jež i v moderním životě má platnost, ba nyní
více než jindy, neboť současná politika užívá v pod-
statě týchž prostředků, jak je líčí slavný politika
vlastenec italský v XVI. stoetí tak upřímně, až cy-
nicky, ale poctivě a bez pokrytectví. Teprve nová
doba rehabilitovala jeho dílo a vystihla pravou jeho
podstatu a vzdává mu uznání, jehož právě zasluhuje.
Též literární cena díla jest značná svou klassickou
formou, plnou ohně a vzletu. Překladatel opatřil dílo
důkladně psaným úvodem, v němž líčí poměry, za
jakých dílo vzniklo i úmysly, jež vedly autora, když
je psal.
Alois Jirásek, Za bouře a klidu. Dva
historické obrazy. Sebrané spisy, sv. III. Třetí vy-
dání. Nakladatel J. Otto. První povídka »Obětovaný«
jest romantičtější, než bývá u autora pravidlem, hi-
storické pozadí, doba Přemysla Otakara II., tu jen
stručně naznačeno. Hlavní osoba jest Alen, syn ku-
manského pohlavára Alpra, jenž dán do kláštera, ab
byl vychován na mnicha, prchne a po letech vrátí
se do Čech, aby se pomstil. Druhá povídka »Ze zla-
tého věku v Čechách« stojí úplně na bezpečném
podkladu historických pramenů a jest dokonalým
kulturním obrázkem mravů ze šestnáctého století.
Macchiavelli
I Kníže
JUDr
Želízko
doktor
Lada
Dvořák
Otta
Jirásek
Přemysl
Otakar
Alena
Alpra
Čechy
klub národní strana
svatý . Iva
svatý . III
4
article
Vyznamenává se jak poutavým dějem tak i pevnou,
charakteristickou kresbou jednajících osob i plasti-
ckým líčením jednotlivých výjevů.
* C. Karlweis, Maloživnostník (Der klein
Mann). Hra pro lid o čtyrech jednáních. Pro české
jeviště upravil V. Budil, Repertoir českých divadel
LXXXVI. Nakladatel F. Šimáček. Je to jeden z ne-
mnohých současných německých kusů »lidových«,
jenž má skutečné jádro a jehož úspěch v obecenstvu
nezakládá se na více méně chatrně použité šabloně.
Líčí skutečné lidi a skutečné poměry, a v tom za-
kládá se jeho cena, třeba že nehověl značnějším
pretensím. Děj nepřekvapuje sic originalitou, ale je
obratně veden, postavy jsou pečlivě kresleny, zejmena
dobře vystížena figurka politického spekulanta, jenž
se vydává za spasitele lidu, aby z jeho důvěry ko-
řistil pro sebe.
* Jan Klecanda, Bludičky. Román. Sebr
spisy, sv. II. Nakl. Jos. R. Vilímek. Látku obral
si autor za sklonku let čtyřicátých, doby všeobecného
kvasu, kdy i v Praze počal se jeviti čilejší život ná-
rodní a končí osudnou srážkou před generálním
velitelstvím o svatodušní pondělí r. 1848. Děj jest
poutavý, ale též myšlenkové obsažný, zejmena partie
o otázce národnostní, líčená v samých počátcích
nově se probouzejícího kulturního života. Román
podává pestrý kaleidoskop sousedského života staro-
pražského, s nímž ostře kontrastuje čilý ruch probu-
zenecký
* JUDr. Fr. Joklík, Katechismus rakou
ského práva obchodního a směnečného.
Karlweis
V Budil
F Šimáček
Klecanda
R Vilímek
JUDr
Joklík
Praha
Francie
der SF Mann
svatý . II
5
article
Nauky právnické II. Nakl. Heyda a Tuček. Po-
dává populární výklad, jak pro potřebu jednotlivce
tak i ke studiu odbornému, zejmena na školách ob-
chodních a proto přihlíží do jisté míry i k theorii.
Dbáno též, aby látka byla pokud možno úplná a
katechismus vyčerpával vše, co je v jeho předmětech
po ruce. Potřeba poučiti se o jednotlivých partiích
práva obchodního a směnečného vyskytuje se ve
praktickém životě takřka neustále.
* Prof. A. Bouda, Rostlina v dekorativ
ním umění. Díl I. Nakl. Bedřich Kočí. Dílo obsa-
huje jedenáct listů předloh rostlinných motivů a
užití jich stylisace k vyplnění různě ohraničených
ploch se zřetelem k uměleckému průmyslu. Dávno
uznaná potřeba předloh dle přírody při vyučování
kresbě na školách zavdala podnět ku přítomné práci
a nynější stav reprodukčního umění umožnil prove-
dení způsobem co možná nejdokonalejším. Dílo jes
úřadní schválenou pomůckou pro školy měšťanské
střední a řemeslnické, obsahuje cenný materiál i pro
různé potřeby uměleckého průmyslu.
Heyda
Tuček
profesor
A Bouda
Kočí
6
article
Z českých listů.
7
article
* Beseda učitelská obrací se k svým čtenářům
se zajímavou otázkou: Co čtou naše dospívající děti?
Chce uspořádati pravidelnou anketu a zpracovati
případný, zaslaný materiál. Akce tato, bude-li pro-
vedena ne nahodile, ale systematicky a důsledně.
může míti vážné a cenné důsledky. Předem ovšem
bylo by potřebí sestaviti index toho, »co je určeno
naším dětěm« a kriticky probrati ony stohy illustro-
vaných i neillustrovaných knížek, jež se u nás pro
děti vydávají. Už v tomto materiálu nalezly by se
spousty smetí. Druhá čásť zkoumání týká se ovšem
toho, co čtou děti z literatury jim přímo neurčené,
a tu řekněme hned, rovněž jedná se nejen o litera-
turu pro ně nevhodnou, ale o literaturu vůbec špat-
nou, o krváky, jež dětem bývají nejpřístupnější na
venkově. Beseda učitelská žádá však ještě »cha-
rakteristiku některých čtenářů, by zřejmo bylo, jaký
vliv to neb ono čtení na ně má neb mělo.« Zdá se
mi, že v rozsáhlejším statistickém materiálu toto po-
zorování s těží asi bude možno provésti. Ale bylo
by to vděčným úkolem jednotlivého, bystrého učitele,
aby prozkoumal duševní stav svých žáků, a vlivy
jich lektury na obraznost a na jich energii pracovní
Jeden speciální, dobře probraný případ měl by větší
cenu, než řada zběžně zaznamenaných.
8
article
* Měl jsem již několikrát příležitost upozorniti
zde, zvláště učitelské kruhy, jak opatrně třeba za-
cházeti s mythologií, se studií lidové tradice atd., se
všemi těmi theoriemi, jež do nedávna způsobovaly
mnoho hluku, dnes však jsou již na dobro překo-
nány. Škola českého venkova opětně přináší dobře
míněný článek »Lidová tradice v našich školách«,
v němž autor požaduje, aby »bezvýznamné rýmo-
vané články našich čítanek — a je jich celá řada —
byly nahraženy skvosty z lidové poesie, aby čítanky
byly obohaceny národními pověstmi, vybranýmia
aby povolaný znalec lidových tradic učinil k nim
náležitý výklad«. Přání autorovo je jistě dobré, ale
třeba podotknouti, že nejedná se o to, abychom po-
dávali dětem mythologické výklady o »tradici«, ale-
čtení dokonalé a umělecké, vybrané z domácího ma-
teriálu. Tu umělecká stránka především je důležitá.
Zmíňuji se proto o těchto školských věcech v ru-
brice literární, poněvadž jsem přesvědčen, že čítanky
mají ohromný vliv na vytříbení našeho literárního
vkusu, a že škola nepřímo může se státi podporo-
vatelem »krvavé« literatury, když by nedovedla
v mladých duších probuditi a vypěstiti mysl pro li-
teraturu dokonalou. Literární vkus obecenstva lpí
houževnatě na prvních dojmech z mládí, a nejsou li
ty dosti silny, aby probudily zájem o literaturu do-
brou, obrátí se pak přirozeně indifferentní duše
k stravě hrubé, silně dráždivé a fantasii rozněcující,
bez ohledu na její uměleckou cenu.
* »Mladí« počali vydávati nový list »Srdce«.
9
article
Nerad užívám toho slova »mladí«, ale redakce ne-
úprosně na několika místech provádí roztřídění mla-
dých a starých, že nezbývá, než smířiti se s tím, ač
upřímně řečeno nevidím ve věku nějakou zvlášť vý-
značnou literární distinkci. Jsou dvacetiletí jinoši,
jichž poesie je o padesát let pozadu, a byli starci,
kteří počínali nové literární epochy. Ale to není to,
co bych rád řekl o prvém čísle, jež je mi sympa-
tické. Ani Poslání, jímž V. Otomar zahajuje list,
srdečně a upřímně psané, nevábí mne leda rozumným
rozvrhem programu. Za to spíše dobrá vůle, s kterou
redakce hned v prvním čísle všímá si soustavně růz-
ných zanedbávaných věcí v našem světě, a chce
v této práci pokračovati. Jsou to věci, o něž jsme
často usilovali v těchto sloupcích, otázky, jež sice
nedají se řešit definitivně ani v denním listě ani
v revui, o nichž však přece třeba nemlčeti, a stále
a stále uvádět je veřejnosti na paměť. »Srdce« za-
hájilo boj krvavé literatuře stálou rubrikou, žádá
informace, sestavuje statistiky atd. Mohu dodati
k tomu jen jedno. Jediný boj, jenž je tu možný, je
boj přímý, na tělo, proti určitým jménům a určitým
věcem. K němu třeba hojně materiálu, pečlivě upra-
veného, mnoho energie a mnoho trpělivosti. Prak-
tické hubení krváků je možno pak až tehdy, kdy
vyrovnají se zbraně. Kdy proti tajné nynější kolpor-
táži krváků, prováděné různými lidmí na vlastní
vrub, bude možno postaviti volnou kolportáž dobrých
a laciných věcí. Jiné rubriky týkají se Moravy,
Slezska, Uh. Slovenska atd. Literatury cizí slovanské
i západní mají býti soustavně referovány. Pozorujete
mnoho dobré vůle a čilé energie, jíž v budoucnosti
třeba jen jedno ještě prokázati: vytrvalost.
Čtenář.
Morava
Slezsko
Slovensko
11
article
* John Stuart Mill. Vlastní životopis.
Nákladem Josefa Pelcla. 1901. Duchaplná biografie
tato měla by jmenovitě mladší generaci státi se ži-
votním »Vade mocum«. Skvělé vylíčení sebevýchovy
s jasnou illustrací povahy muže, jenž dosáhnuv
»chlebové existence«, nestanul, jako tisíce jiných, na
vrcholu životních snah, nýbrž vychovává se dále,
až dospěje k dokonalosti. Drahocenny jsou dnes
jeho rady, směřující k výchově lidstva, k vytříbení
názorů o úkolu člověka, o povinnostech jeho k sobě
a ke společnosti. Životopis počíná nejútlejším věkem.
Vychován pod přísnou, ale rozumnou dohlídkou otce
svého Jamesa, věhlasného politického ekonomaa
filosofa, byl přidržován již v dětském věku k zí-
skávání vědomostí praktických. Výklady otcovy byly
prosté a jasné, neobtěžovaly nijak čilou a velice
chápavou paměť hochovu jalovým memorováním.
Otec nikdy nedovolil, aby učení synkovo »zvrhlo se
v čiré cvičení paměti«. Tak získával mladičký John
již záhy praktických rozhledů světových, chráněn jsa
při tom úzkostlivě otcovou bedlivostí, aby radost
z poznání nevyvinula se v otravnou domýšlivost.
Když ve čtrnáctém roce propustil jej otec ze své vy-
chovy, nadešel především vliv Samuela Benthama,
v jehož rodině Mill ztrávil celý rok. Poznal tu fran-
couzský způsob života, srovnávaje výhody jeho
i nedostatky s životem anglickým. Vliv Benthamův
jeví se později v prvních pracích literárních, v nichž
Mill první z Angličanů posuzuje spravedlivě theorie
tohoto duševního velikána. Po návratu z Francie
oddal se Mill studiu věd právnických a filosofických.
Stuart Mill
Pelcl
Benth
Mill
Benthamův
Angličan
Francie
12
article
Jako jinoch 16letý probádává spousty děl filo-
sofických, vyhledává styky s přáteli svého otce, ve-
směs muži, kteří v životě politickém a literárním
zaujímali přední místa.
Roku 1823 stal se Mill písařem při společnosti
východoindické, u níž později zaujal vysoké posta-
vení. Konání úřadních povinností pokládá si za
duševní odpočinek. Byly to práce dost intelektuální,
»jsouce daleky protivného dření i toho, aby působily
nějaké napjetí duševních schopností člověka zvyklého
abstraktnímu myšlení nebo pečlivé literární práci.«
Když stal se Mill v roce 1835 redaktorem časopisu
»London and Westminster Review«, bylo mu zaku-
siti mnoho protivenství, jež naplňovala duši jeho
pochybnostmi, nalézá-li se na pravé cestě ke svým
ideálům. Než ustáliv se v duchu, jal se pracovati
novou silou na nejdůležitějších dílech »Systému
logiky« a »Zásadách politického hospodářství.« Kromě
těchto spisů vydal později »Úvahy a přemítání poli-
tická, filosofická a historická«, »O svobodě«, »Mv-
šlenky o reformě parlamentární«, ve které poslední
jmenovitě obhajuje ženu a její práva občanská. Zdá
se, že v tomto ohledu nemalý vliv měla na Milla
vzdělaná a osvícená choť jeho, geniální vdova Tay-
lorova, které Mill věnuje ve svém životopisu ob-
sáhlou stať, mluvě o ní s úctou a nadšením, ne jako
o své manželce, nýbrž vůbec jako o vzdělané, pokro-
čilé ženě. V závěrečné stati líčí svoji činnost posla-
neckou. Názor o povinnostech poslaneckých,
o úplném abstrahování zájmů osobních a místních
od zajmů lidu, o složení mandátu a j. jest opravdu
pozoruhodný.
Mill
O svoboda
13
article
Z cizích revuí.
14
article
* Upozorňuji naše politiky na stať W. B. Duffiel-
dovu v »New Liberal Review« o budoucím
rozdělení Rakouska, jak si je přejí Všeněmci. Autor
zdá se náležeti mezi ně. Praví, že velmoci neza-
kročí, až by jednou Německo sáhlo po Řakousku.
* Globus otiskuje studii R. F. Kaindla o bu-
kovinských židech, jejich zvycích a obyčejích, zřízení
a náboženských protivách. Jargon bukovinských
israelitů je směs polských, rusínských, rumunských,
německých a hebrejských slov, překroucených oby-
čejně na německo. Zasnubování u bukovinských židů
děje se velmi časně, někdy už v 12. roce hocha neb
děvčete. Rodiče obou složí určité věno, jež do svatby
nese úroky. Po svatbě jest mladý párek několik let.
u rodičů ženichových, kteří ho musí živiti, na to
převezmou živení rodiče nevěstiny. Teprve po uply-
nutí této doby je mladý manžel samostatným a na-
stává mu povinnost živiti sám svoji rodinu.
* S antarktickými krajínami seznamuje A. de
Gerlach v Le Tour du Monde serií článků pod
názvem »Patnáct měsíců v antarktiku«. Přečetné fo-
tografické snímky dodávají studii názornosti.
Duffiel
Kaindl
jít Gerlach
Rakousko
Německo
Le Tour
15
article
* Camill Hoffmann stěžuje si v »Die
Wage«, že z české lyriky do němčiny tak málo
jest překládáno. Nanejvýš Vrchlický, Zeyer, Čech
jsou u Němců známi, ale z mladší generace skoro
nikdo. A přece — praví referent — je ta generace
tak slibná. Jedině Machara snad z této generace .
Němci znají, ale právě ten (dle Hoffmannova úsudku)
jest po slibných začátcích blízek bankrotu. Otokara
Březinu zve referent českým Maeterlinckem, Otokara
Theera Baudelairem, Sovu českým Dehmelem, Jana
z Wojkowic Novalisem nebo Jacobsonem. Jistý ví-
deňský kritik — pokračuje referent — napsal o
Češích, že jsou hudebníky i když malují, spíše však
dá se o nich říci, že jsou hudebníky i když básní.
Češi jsou rození lyrikové, ježto podstatou lyriky jest
hudba. Dle soudu referentova nemáme my Češi po-
řádného dramatu, ani románu, za to ale v lyrice
stojíme vysoko. Mladí lyrikové čeští tíhnou prý k —
Paříži. »Podivno« — končí referent — »že těžká
krev svěží ještě slovanské racy tihne k raffinovanosti
zanikajícího Romanstva . . .«
Hoffmann
Vrchlický
Zeyer
Čo
Němec
Machar
Hoffmannův
Březina
Maeterlinck
Theer Baudelaire
Sova
Dehmel
Jan
Jacobson
Čech
Wojkowice Novalis
Paříž
17
article
Bihliografie.
* Václav Brožík. Album »Zlaté Prahy.« Nakl.
J. Otto. Sešit pátý obsahuje reprodukce obrazů:
»Při poháru«, »Snídaní«, »Vážná záležitost«, »Podo-
bizna sl. B.« a »Čtení bible«.
* Václav Gottwald: Vytrvalé květiny.
Výběr nejvhodnějších druhů ku pěstování v zahradě
a k pracím vazačským. Pro majitele zahrad, zahrad-
níky a přátele květeny. Nakl. 1. L. Kober.
* Myslivost v zemích českých. S použitím
vynikajících děl cizích i na základě vlastních zku-
šeností sestavili V. L. Anderle, A. Bernard,
B. Brandejs, A. Černý, J. Doležal, F. Hei-
neke, B. Hupka, J. Janda, E. Musil- Daň-
kovský, St. Procházka a jiní. Nakl. I. L.
Kober.
* Časopis musea království českého.
Redaktor Antonín Truhlář, spoluredaktoři Frant.
Kvapil a dr. Čeněk Zíbrt. Ročník LXXV. Sv. IV.
Z řady původních prací vyjímame: »Nové zprávy
o Tychonu Brahovi a jeho rodině.« Podává Frant.
Dvorský.
* Groulík-Úlehla-Hampl: Přírodopis
pro měšťanské školy chlapecké. Stupeň
III. Nákladem knihkupectví R. Prombergra v Olo-
mouci. Učebnice schválená ministerstvem kultu.
* »Dětské Květy«, časopis pro děti. Redakcí
Frant. Hrnčíře, učitele v Nymburce. Nákládem
V. Neuberta na Smíchově. Roč. I., č. 1.
* »Osvěty«, listů pro rozhled v umění, vědě
a politice, redakcí Vácslava Vlčka. Rok 190I. Sv. X.
Z řady původních prací uvádíme pěknou kapitolu
z našeho ústavního vývoje »Ústava únorová r. 1861«
od dra. B. Riegra,
* »Živa.« Časopis přírodnický. Red. dr. Bob.
Brožík
Otta
Gottwald
L Kober
V L Anderle
Brandejs
A Černá
J Doležal
F Hei
Hupka
J Janda
E Musil
Stanislav
Procházka
I L Kober
Truhlář
František
doktor
Čeněk Zíbrt
Tychon Braha
Groulík
Úlehla
Hampl
R Prombergr
Hrnčíř
V Neubert
Vlček
B Riegr
Živa
Red
Bob
Ola
Nymburk
Smíchov
zlatý Praha
18
article
Raýman. Roč. XI., č. 8. Vedle běžných statí od-
borných spolupracovníků vyjímáme rozmarné slovo
redaktorovo ke sporu o časové právě otázce: »Pří-
rodoševcovina«.
* »Zvon«, týdenník belletristický a literární.
Redaktor M. A. Šimáček. Roč. II., č. 1. V Praze
1901. List, který jest majetkem družstva spisovatel-
ského, povzbuzen úspěchem prvního roku, rozšiřuje
novým ročníkem svůj objem. Vedle řady zajímavých
prací původních zahajuje tu Alois Jirásek třetí samo-
statnou část velikého románového cyklu »U nás«.
I tato třetí kniha »nové kroniky«, nesoucí název
Zeměžluč, bude svou českostí, kulturně histo-
rickou cenou a uměleckým významem jistě událostí
nové románové produkce.
* Zkoumání a posuzování Povahy
života lidského. Napsal F. Bakule. Nákladem
1. L. Kobra v Praze 1901.
* H. Tainea »Dějiny literatury anglické«.
Přeložil prof. O. Sýkora. Nákladem Josefa Pelcla
v Praze.
* Rakouská Nauka občanská. Upravil
Vojtěch L. Marzy. Nakladatel A. Píša v Brně. Po-
dává povšechné poučení o všech záležitostecha
otázkách veřejného života.
* Friedrich Nietzsche: Případ Wagne-
rův a Nietzsche contra Wagner. Přeložil
Arnošt Procházka. Knihovny Rozhledů XXXVII.
V Praze. Nákl. Josefa Pelcla 1901.
Raýman
Šimáček
Jirásek
F Bakule
L Kobr
H Taine
profesor
Sýkora
Pelcl
L Marza
A Píša
Nietzsche
Wagner
Procházka
Praha
Brno