1
article
dílem ryze italským, jakousi smělou improvisací plnou
jemné ironie. Avšak zároveň ve svých reflexích oplý-
vajících hlubokou životní filosofií jeví se básník
jaksi předchůdcem poesie moderní. Lehkost a gracie,
laškovné nadsazování a zveličování, prosté pře-
pjatosti, bohatství báchorkového líčení a zpěvnosta
lahoda formální jsou příznaky ryze národního ducha
italského, ač na malé výjimky děj vůbec se neode-
hrává v Italii. Zásluhou poety-překladatele pak
jest, že plně dovedl vystihnouti osobitý ráz
básně.
* Viliers de L' Isle-Adam, Vybrané
povídky, přeložil Otakar Šimek. Světová
knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 227. Nakl. J.
Otto. Charakteristický ráz povídek tohoto francouz-
ského autora tvoří fantastičnost, stupňující se mnohdy
až k bizzarnosti a krutosti. Při tom vládne skvělou
virtuosní formou, sloh jeho jest soustředěný takřka
v essenci, ostře přihrocený v pointu. Povídky jeho
jsou skutečnou pochoutkou pro literární labužníky.
Šimek
Kvapil
Otta
Vilier jít L ' IslaAdam
2
article
Není tu slova zbytečného, a přece vše vystupuje tak
životně a plasticky, jak by toho jiný autor marně
se snažil docíliti nejobšírnějšími popisy. A při tom
dovede vzbuditi tak dokonalou illusi pravdy.
že čtenář ochotně se poddává jeho poetickým
fikcím.
* Dr. Jaroslav Vlach, Národové asijšti.
Národopisu díl V. Matice Lidu ročn. XXXV. č.4
a 5. S illustracemi. Nakl. dr. Ed. Grégr. Záslužné
toto populární dílo, jehož předešlé svazky pojedná-
valy o národech evropských, kmenech austrálských
a polynésských, o národech amerických a afrických,
podává v tomto svazku vylíčení pestré směsice
bílých, hnědých a žlutých plemen asijských, jakož
i kmenů, již nenáležejí k žadnému z těchto plemen.
jako Dravidové, Ajnové a Čakčové. Kniha sestavená
dle nejlepších pramenů, psána jest slohem lehkým.
snadno srozumitelným, jakož sluší dílu určenému
pro vrstvy nejširší, líčí stručně charakteristické rysy
jednotlivých kmenův a jich způsob života.
doktor
Vlach
Ed
Grégr
Ajn
Čakčová
3
article
Z českých listů-
* Budiž mi dovoleno upozornit na článek ne-
literární sice, ale zajímavý a srdečně psaný, dobře
osvětlující a pochopující některé stránky našeho du-
ševního života. Je to několik slov o celním tarifu
německém, jež uveřejňuje A. Stiller pod titulem;
»Marné strachy a kořen všeho zla« v »Obzoru Ná-
rodohospodářském«. Jedná se v něm sice stále jeno
praktických otázkách, o výrobě a spotřebě, vývozu
a dovozu, o věcech, jež i sebe jasněji vyloženy zů-
stávají laikovi cizí, ale to, co autor praví o našem
postavení společenském, o naší národohospodářské
zdatnosti a všech důsledcích, jež nese sebou náš
hospodářský zápas, zasluhuje přemýšlení a pozor-
nosti všech i těch, kdo jsou daleci veřejného a prak
tického života.
A Stiller
4
article
* V »Rozhledech« referuje A. Novák o Erichu
Schmidtovi na základě druhého svazku jeho »Charak-
teristiken«. Chválí jeho dokonalou formu essavisti-
ckou a vyznačuje pokrok, jejž způsobilo jeho umění
portretistické. Vidí v jeho díle krok ku předu na
dráze »nové, lidštější a hlubší historie literární«
Celkem nazývá již v názvu E. Schmidta« »mistrem
charakteristiky«. Stručný článek je jistě pro nás po-
třebný a užitečný. Mladý autor je jedním z těch
nemnohých z vědeckého dorostu, kteří nepodléhajíce
přílišnému filologickému vlivu, vidí úkol literární
historie jinde než ve studiu řeči a všeho, co s ní
souvisí. Šíření a mohutnění podobných názorů je
už jednou potřebí svrchovanou měrou. Jedno jen
chtěl bych podotknouti. Moderní názor na literaturu
přes massy různých literárních theorií a studií není
ještě z daleka upraven a nebylo řečeno ani v jednom
z větších problémů poslední slovo. Jedná-li se tudíž
o informaci o význačných hlavách ciziny, snaži)
bych se vždy spíše podati více z autora, než o něm.
Pro české čtenářstvo výběr cizích studií literárních
s kritickými poznámkami byl by opravdu živnou
Čtenář.
stravou.
A Novák
Schmidt
E Schmidt
5
article
Slovanské spisy-
Dopis z Lipt. sv. Mikuláše. Spisek
Meakulpinského »Co hatí Slováky«, o němž
»Lit. Hl.« hned po vyjití přinesla zprávu, měl v zá-
pětí pochopitelné zvíření vln na tiché jindy hladině
slovenské veřejnosti. Dnes už se bouře jaks taks
utišila a pomalu snad dojde i na střízlivější hlasy.
jež si položí úlohu ukázati, kam až sahá pravda
v knížce Meakulpinského a kde bylo přestřeleno i
jak třeba omeziti jeho nelítostné výroky. V prvním
záchvatu, jak už to bývá, nebylo s obou stran po-
stupováno leč vášnivými výpady. Nejen odpůrci ne-
učinili více, než že zasypali domnělého původce
brožury hroznými výprasky, ale i zastanci spisku
nepospíšili ukázati faktickými doklady, že dlužno
bráti přísnou kritiku jen ve smyslu dobrém, ale
nikoliv jako agitační prostředek k různým machi-
nacím osobním, jež na neštěstí nyní právě zasahují
do styků československé vzájemnosti.
svatý . Mikuláš
Slovák
Litva
Meakulpinský
6
article
Kdo jen poněkud nahlédl do rozmanitých fast
života na Slovensku, shleda, jak trefně charakteri-
sována jest v knize slovenská intelligence. Její
pýcha, její opovržení k prostému lidu, její směšně
aristokratství, její groteskní nehospodárnost, její
strašlivá nesnášelivost, její klepaření, její předpo-
jatost ke všemu českému — to vše mohlo býti
ještě výrazněji kresleno —— ale v obalu lahodnějším.
ne tak bodavě a drásavě, tak beze vší stopy lasky.
Kdo chce být spravedlivým, musí být shovívavým a
hledět vysvětliti smutné zjevy, pátrati po jich
příčinách, ukazovati, jak by bylo lze je odstranitia
vykořeniti. Ne však jen s patra odsuzovati.
Vůbec přílišné generalisování je knize na škodu,
ba hodně jí ubralo na ceně. Mnohé světlé stránky
našel jsem ve slovenské společnosti, jež v knize.
plné krvavých obžalob jsou skoro úplně opomenuty.
Pak není divu, že najdou se lidé, kteří — malem
bych řekl, že právem — nevidí ve stylu i obsahu
spísku jiného, než úmyslné dráždění, urážení a sni-
žování.
Také mravokárce, chce-li působiti, musí dříve
prokázati své povolání. A povolání dává lás ka
k věci, jež má především výsvitati.
Slovensko
slovenský intelligence
7
article
Jistý rys nesolidnosti v ústrojí slovenského ži-
vota jest po právu charakterisován — ale opět tak
kuse, tak málo chutně, a ke všemu — zvláště
v prvních kapitolách, tak — nelogicky. Mnoho zby-
tečných slov a nedostatek jisté ohnivé, mocné, však
nijak neurážející kárné síly — to řekl bych »hatí«
nejvíce dobrý jinak pisatelův úmysl.
Děsné účinky pálenky mezi slovenským lidem
jsou dosti drasticky vylíčeny. Ještě více dalo se psáti,
i z kruhů intelligence dalo se všelicos podrobnějšího
uvésti, z kruhů, které mezi sebou jinak o lidu ne-
mluví, než jako o dobytku, hodném kopnutí.
Trochu systematiky v popise nebylo by škodilo.
Mnohé z význačných dokumentů buď jen kuse a
nejasně jsou citovány, nebo jich vůbec opomenuto.
Kapitola o nábožnosti Slováků při své jednostran-
nosti není ani zcela objektivná, ani dost instruktivná.
Slovák
8
article
Více pozornosti mělo býti věnováno poměru mezi
lidem pospolitým a intelligencí. Aspoň náběh nějaký
k programovým thesím a návrhu organisační osnov
budoucí plodné práce byl by jistě v publicistice slo-
venské vzbudil zaslouženého ohlasu.
Kapitoly historické jsou dobré, ač i těm vadí
jakési, všude do popředí se tlačící, ne zcela sym-
patické zabarvení. Více pozornosti k maďarisačnímu
úsilí a k nepřátelským propagandám bylo by nejen
dle práva doplnilo perspektivu poměrů, nýbrž i pro-
spěšně zmírnilo tíhu a ostrotu výčitek. »O politice
objektivně psáti je sice těžko, zvláště o kulhavé,
mlhavé a bezpáteřnaté politice.— nepolitice sloven-
ské«, ale přece aspoň v základních tazích bylo lze
naznačiti poměry vnitřní, barbarský systém utlačo-
vací i potřebu česko-slovenské vzájemnosti, jež dosud
k věčnému neprospěchu Slováků jest dušena egoismem,
blouzněním rusofilským, velikašskými posami, krajin-
ským aristokratismem a především spory osobními,
kalnými a málem neukončítelnými.
Slovák
9
article
Opakují, že kniha zasluhuje uznání a plného
ocenění, ač chyby její jsou zasadné a tak veliké, že
účinek na ten čas je spíše rozvratný, než očišťující.
Bylo by třeba nějakého povýšeného, autoritativného
hlasu, který s objektivným klidem opravdové blaho-
vůle rozdělil by ve sporu stín a světlo a vykázal
celku příští cestu. Kde však se dovolati tak vzácného
hlasu?
Jan Havlasa.
Ze slovanských listů.
* Koncem předešlého měsíce zemřel v Jaltě
plodný belletrista ruský Grigorij Alexand ro-
vič Mačtět. Otec jeho byl potomkem anglické ro-
diny, jejíž jeden člen zajat byl v bitvě pod Polta-
vou. Mačtět studoval v Němirově a v Podolském
Kamenci, kde byl též učitelem. Později osud zavál
ho do Ameriky a na farmách severoamerickýchv
potu tváři dobýval si chleba vezdejšího. Obohacen
trpce nabytými zkušenostmi, vrátil se roku 1875 na
Rus a usadiv se v Petrohradě, jal se zkoušeti péro
na nivě literární. Debutoval americkými črtami, jež
pak vydal souborně s názvem »IIo 6y cBry«. Rok
potom ocitl se v Sibiři, odkud vrátil se teprve roku
1884. Jeho sibiřské črty, jako »Bropa a«,
»M «, »Mi « aj., vynikají hloub-
kou a střízlivosti názoru, jakož i značnou uměleckou
vervou.
Havlasa
Alexand
Polt
Mačtět
Iio
Brop
Jalta
podolský Kamenec
Amerika
Rus
Petrohrad
Sibiř
10
article
Jsou to nejlepší jeho práce, neboť v ostatních
bývá poněkud tendenčním, ale za to upřímným a
horlivým stoupencem liberálního hnutí let šedesá-
tých. Četné povídky jeho byly přeloženy do dán-
štiny, novořečtiny a do jiných, jmenovitě slovan-
ských jazyků. Napsal též obsáblé romány »Hra
* Krakovské divadlo oznamuje pro zimní sézonu
několik původních novinek. Největší zájem budí dvě
dramata Slowackého »Ksiadz Marek« a »Beatrix
Cenci«, jakož i scénická výprava Krasiúské ho
»Nebožské komedie«. Vedle toho sehrány budou
J. Košcielského drama z dějin křižáckých »Pod
godtem krzyža«, práce Walewského »Krzyžacy«.
T. Konczyúského »Kajetan Ožóg« a T. Jaro-
szyňského »Rabuš«. Správa divadla slibuje též
novinku z péra A. Maúkowského, známého dra-
matika, jenž delší dobu byl se odmlčel. Zdá se, že
polská scéna vůbec má větší štěstí, než naše. Pře-
dešle zmínili jsme se o úspěšném řešení otázky lido-
vého divadla lvovského. Dnes můžeme poukázati na
úspěch podobné instituce v Krakově. Co zatím offi-
ciálně se vyjednávalo sem a tam, oblíbený herec
krakovský p. S. Knake-Zawadzki chopil se
dila na vlastní vrub a dnes lidové divadlo krakovské
má za sebou několik zkušebních měsíců. Listy kon-
statují všebecně jak úspěch finanční, tak umělecký
Nyní již jedná se vážně o zabezpečení dosavadní
místnosti, aby lidové divadlo krakovské stalo se pod-
nikem stálým. Tímto způsobem vedle Varšavy
odkud vyšel první popud lidového divadla polského.
budou míti stálé lidové scény též obě hlavní města
Haliče, co zatím u nás otázka lidového divadla
dojde vyřízení snad až s definitivní regulací
Botiče.
Slowacký
Ksiadz
Marek
Cenek
J Košcielský
Walewski
Krzyžacy
T Konczyúský
Ožóg
A Maúkowský
S Knake
Zawadzki
Krakov
Varšava
Halič
Botič
krakovský divadlo
lidový divadlo
11
article
* Polské listy přinášejí hojně článků o Stani-
slawu Kožmianu, duchovním otci nynějších
»stanczyků«, za příčinou 40letého jubilea jeho čin-
nosti politické i žurnalistické. Posouditi jeho činnost
jako aktivního politika nespadá ovšem do této
rubriky, třeba však zmíniti se, že jméno jeho spo-
jeno jest úzce s rozvojem krakovského divadla, jež
po nějakou dobu řídil, snaže se dodati mu rázu
civilisačního a literárního. Působili za jeho vedení
na scéně krakovské Modrzejewská, Hoffmanova, Ra-
packi, Frenkiel, Želazowski a j. Literární konkursv
jím vypisované, získaly krakovskému divadlu práce
Bliziúského, Narzymského, Bekcikowského a pod.
Mimo to jeho sprava zůstavila světlou památku vy-
stavením cyklů dramat Fredrových, Asnykových.
Szujského, Shakespearových, Calderonových, Aristo-
fanových a j. Velké jsou jeho zásluhy o rozvoj
konservativního časopisectva polského. Z jeho publi-
cistických prací vyniká zejmena »Rzecz o 1863 roku«.
přeložená do němčiny drem. Landauem a »Bismark
po zgonie«, která vyšla též v německém překladě
s názvem »Ein Pole über Bismark nach seinem
Tod«. Meškaje často za hranicemi (nyní jest usedlý
ve Vídni), Kožmian navštívil též Prahu a dojmy své
vypsal v cestopise »Jeden dzieň w Pradze«.
Staňa
Kožmian
Modrzejewská
Hoffmanův
Ra
Želazowski
Bekcikowský
Fredrův
Asnykův
Szujský
Shakespearův
Calderonův
Landau
Bismark
Pol
Arista
Vídeň
Praha
divadlo práce Bliziúský
Narzymský
12
article
* Petrohradský »Kraj« přinesl obšírnější ne-
krolog zesnulého ministra dra. Kaizla. Záhřebský
»Vienac« otiskl překlad z Arbesa »Potjera za
prijateljem« a v rozhledech pojednal věcně a obšírně
o jubileu Jiráskově i Dvořákově. Přehledný
článek o české literatuře modernistické nalezáme též
v zaderském »Glasniku« Matice Dalmatinské, kte-
rážto nově založená revue pilně si všímá všech
literatur evropských a může býti vzorem listům
podobného směru.
Lublaňský časopis »Dom in Svet« otiskuje
široce založený životopis zakladatele umělého bás-
nictví chorvatského M. Marulice, o jehož jubileu
zmínili jsme se předešle. Článek pochází z péra
professora lvana Stoklasy a dotýká se mezi
jinými mnohých zajímavých zjevů tehdejší společ-
nosti chorvatské.
Slavjanin.
Kaizl
Arbes
Potjer
Jiráskův
Dvořákův
Stoklasa
Dom in Sveta
13
article
Z cizích revuí-
14
article
* V Zeitschrift für Bücherfreunde
čteme historii vzniku a rozvoje známého obrázkového
týdenníku lipské »Illustrierte Zeitung«. Zakladatelem
jeho jest Jan Jakob Weber, syn chudých rodičů, ro-
dák basilejský. Po gymnasijních studlích věnoval se
knihkupectví a nabyl zvláště v Paříži mnoho zkuše-
ností a vkusu. Dodělav se samostatnosti, založil
Němcům velký illustrovaný list, jehož první číslo
vyšlo 1. července r. 1843. Z nepatrných počátků vy-
víjel se list velkého rázu. Weber zemřel 16. března
r. 1880, po něm vedou list jeho tři synové.
* Táž revue píše o Napoleonu I. jako biblio-
grafovi. Při malém svém žoldu nemohl mladý Bona-
parte kupovati si knihy, za to však horlivě čítal vy-
půjčené. Čítal velmi rád díla, pojednávající o Korsice.
Při čtení měl v ruce péro nebo tužku a stále si za-
pisoval. Tato excerpta nalezena na počátku let deva-
desátých Biagiem. Slušnou knihovnu pořídil si Napo-
leon teprve jako generál. Knihy měl opatřeny na
hřbetu písmenami B. P. (Bonaparte-Pagerie, rodné
jméno jeho manželky Josefiny, jež však knihy příliš
nemilovala !). Po návratu z Egypta zřídil konsul Bo-
naparte na zámku Malmaisen sál knihovní o 5000 až
6000 knihách, historického a filosofického obsahu.
Jan
Jakob
Weber
Němec
Bono
Bonaparte
Pagerie
Josefin
Paříž
Korsika
Napa
Egypt
Illustrierte Zeitung
15
article
Bibliotekářem byl egyptolog Ripault, jeho nástupcem
A. Barbier. Postavení toto nebylo sinekurou. Knihovny
Napoleonovy vzrostly na 60.000 svazků a z této zá-
soby musil bibliotekář stále míti připravenu důkladnou
cestovní biblioteku pro císaře, jenž právě na cestách
vášnivě čítával. Cestovní knihovna čítala až 1000
svazků a byla v ní zastoupena díla memoirová,
historická, z krásné literatury: Corneille, Racine,
Rousseau, Voltaire, Tasso, Homer, Fenelon; z Mo-
lira nic. Napoleon dal si jednou sestaviti návrh ce-
stovní knihovny o 3000 dílech přepychového vydání.
Barbier podal rozpočet na 61/2 millionu franků. Roz-
umí se, že od záměru upuštěno. V ruské válce přišla
cestovní bibliotéka, uložená v kufrech, skoro všechna
na zmar. V období bitev u Lipska a u Waterloo
Napoleon už nečítal. Za to v zajetí četl tím horli-
věji. Obíraje se myšlénkou, že se usadí v Americe,
dal rozkaz, aby jeho cestovní bibliotéka byla zaslána
do Ameriky a aby do ní pojata hyla díla o Americe,
nejlepší slovníky a nejlepší encyklopaedie. Když pak
spojené moci plán překazily a Napoleon na ostrov
sv. Heleny převežen, zmařil generál Blücher svými
husary odeslání bibliotéky trianonské. Pouze 550
svazků dříve poslaných dostalo se bývalému císaři
do rukou. Napoleonovu povahu vyznačují, že k vy-
půjčené knize měl vždy velkou vážnost. Kdysi ve
válce ztratily se dva svazky, jež si byl vypůjčilz
Drážďan. Nařídil, aby tytéž dva svazky za každou
cenu byly zakoupeny, aby drážďanská knihovna ne-
utrpěla škody.
A Barbier
Napoleonův
Corneille
Racin
Rousseau
Voltaire
Tasso
Homer
Napoleon
Barbier
Roza
Helena převehnout
Blücher
Lipsko
Waterloo
Amerika
Drážďany
Fenelon
16
article
* Španělské li sty připomínají ke sklonku
roku toho, jak těžké ztráty utrpěla španělská lite-
ratura smrtí. Trojí smrt byla nejbolestnější: Viktora
Balaguera, Luise Mariana de Larra a Ramona Cam-
poamora. Balaguer, básník, historik, dramatik a pod-
porovatel horiivý věd i umění, zanechal v celém
Španělsku věčnou památku, rodnému městu pak zů-
stavil pomník »aere perenius« totíž museum a ve-
řejnou knihovnu, jichž byl zakladatelem a tvůrcem.
Skoro současně zemřel v Madridě de Larra, svn
známého a v první třetině 19. století tak slaveného
»Figara«, básník a romanopisec veimi oblíbený Nej-
slavnější jeho román byl »La ultima sonrisae
(»Poslední úsměv«). Sláva třetího Ramona Campo-
amora pronikla i za hranice Pyrenej, jeho činnost
způsobila v literatuře španělské pravou revoluci,
jeho jméno tvoří opravdovou epochu. On zůstal až
do svého 83. roku nejvšestrannějším básníkema
současně nejdůležitějším humoristou Španělska,
I v dramatě a filosofii se zdarem působil. Vedle
těchto tří jest bolestnou i smrt Manuela Pasy, na-
dějného dramatika, literárního bohema rázu Mur-
gerova.
Balaguer
Larra
Ramona Cam
Figar
Ramona Campo
Manuel Paso
Španělsko
Madrid
Mura
18
article
Bibliografie.
Bibliografie.
* »Rozhledy«, týdenník pro politiku, vědu
literaturu a umění. Roč. XI. Nakladatel Jos. Pelcl
v Praze—II.
* Kronika. Měsíčník 1901. 8. Řídí a vydává
K. St. Sokol. V Praze. Přináší pojednání Karla
Kálala »Jakou důležitost má Slovensko pro český
národ?«
* Kalendář Malého Čtenáře. Sestavil F
S. Procházka. Ročník XI. Nakladatel Jos. R
Vilímek. Mimo obvyklé kalendářní rubriky ně-
kolik pěkných článků poučných.
* Stará Praha, 100 akvarelů Václava Jan sy
Popisuje Jan Herain. Nakl. Bedřich Kočí. Sesit
25. Barevná reprodukce pohledů: »Mostecká ulice«
»Kostel sv. Voršily«. »Arcibiskupský palac na Hrad-
čanech« a »Pohled od Toskánského paláce na brad
pražský«.
»Levná illustrovaná knihovna
Roč. II., svazek 12. obsahuje Sienkiewiczovy
Drobné povídky.: »Zevův rozsudek«, »Handělo,
»Sachem«, »Vzpomínky z Maripozy«, přeložil dr.
Bořívoj Prusík. »Z památniku poznaňského učitelee
překladem Jar. Žalova.
Pelcl
Stanislav
Sokol
Kálal
S Procházka
Vilímek
Václav Jan
Herain
Kočí
svatý . Voršila
Sienkiewiczův
Zevův
Handět
Sach
doktor
Bořívoj Prusík
Jos
Praha
Slovensko
mostecký ulice
Žalov