5
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
7
article
t MUDr. František Sorejs.
V poslední době právem stěžovaly si denní
listy, že nelítostná Morana kosí oběti své právě
v řadách nejlepších našich synů. Před málo
dny věnoval »Obzor« vzpomínku záhy zesnulému
mladému pěstiteli věd přírodních Theodoru
Novákovi, který na vycházce vědecké klesl
v hrob. A již opět s pohnutím největším a lí-
tostí nelíčenou jest nám zaznamenati smrt jed-
noho z nejnadanějších a nejslibnějších mladých
lékařů českých. Svěží a v plném zdraví konaje
povinnost svou nakazil se u nemocného a zem-
řel po několikadenní nemoci. Smrt jeho —
smrt vojáka v bitevní seči.
Tragický a lítostný skon ! Předčasnou smrtí
mladého muže, zvlášť nadějného a o společnost
nějak zasloužilého, každý jest dojat. Ale jak
jinou měrou měří se tu lékaři a jak jinému.
Co slávy, odměny, vděku a zasloužilého uznání
kyne od společnosti i správy státní, když někdo
s nasazením života vlastního zachránil druhému
život neb majetek! Že ale lékař nemocniční.
praktický a pitvající denně, vydán jest v šane
nákaze a smrti, toho nikdo nedbá, toho si nikdo
nepovšimne a následkem toho také tak vypadá
opatření lékaře a jeho rodiny. Lékař nemoc-
niční a praktikující podoben jest vojáku v seči
bitevní. S plným vědomím tohoto nebezpečía
se sebezapřením bezpříkladným vchází lékař
v tento boj, věda, že ani správa státní, ani obe-
censtvo nezná velikost a cenu jeho práce.
MUDr
Sorejs
Novák
8
article
Myšlenkám těmto nemůžeme se ubrániti,
uvažujíce o předčasné smrti zvěčnělého dra Fr.
Šorejse. Zdrcen stojí otec jeho nad čerstvým
hrobem, vida pohřbeny všechny své naděje,
které právem v syna svého kladl. V hlubokém
zármutku stojí česká obec lékařská nad svěžím
rovem, truchlíc nad nejmladším, ale váženým
milovaným kollegou.
Dr. Šorejs byv žákem věhlasného na-
šeho professora Maixnera, kterým byl též
v práci své štědře podporován a veden,
ovládal dokonale veškeré klinické a anatomicko-
pathologické vyšetřovecí methody. Byv ducha
samostatného bystrého a kritického, pohroužil
se již na sklonku studií svých v práci samo-
statnou, jejíž výsledek byla klinická studie
o traumatické neurose, kterou též jakožto prvý
český medik sub auspiciis imperatoris promo-
vaný při své promoci přednesl. Na základě
studia dosavadní literatury a několika sdělených
případů z kliniky prof. Maixnera usuzuje, že
v převážné většině těchto neuros zříti jest trau-
matickou hysterii.
Šorejs
doktor
Maixner
profesor
Francie
9
article
Vzdělav se též na jiných klinikách ve všech
oborech lékařství doma i za hranicemi, vrátil se
opět na kliniku svého učitele, aby tu setrval a
cele studiu interního lékařství se oddal. Stal
se tu záhy I. sekundárním lékařem a jako ta-
kový napsal další pojednání o »mnohotném
zánětu nervů s porušením dušev-
ním (nemoc Korsakova).« Práce tato
svědčí o širokém rozhledu literárním, poctivéa
neúmorné snaze. Jest to důležitý příspěvek k ana-
tomickému a klinickému poznání řečené choroby.
Na posledním sjezdu českých lékařů a pří-
rodozpytců přednesl výsledek bádání svéhoo
hlízách plicních a hotovil se k uveřejnění dal-
ších dvou studií o zánětu míchy tlakem vyvo-
laném a o mikroskopických změnách ledvin,
které byly zevním tlakem rozdrceny.
Úctyhodná to práce na jeho věk, tím úcty-
hodnější, že v ní doslovně vzato nachází se
skutečné »multum«.
Dr. Šorejs konaje povinnost svou jako
sekundární lékař ve všeobecné nemoenici, na-
kazil se prudkou nákazou skarlatinosní. Nemaje
ještě tušení o smrtonosném zárodku v těle
svém, ale cítě se již jaksi nevolným, odjížděl
v polovici srpna na zaslouženou dovolenou do
rodného svého mésta. Doma neužil dovolené,
ale lehl na lože smrtelné. Záhy poznal otec jeho,
starý vážený praktický lékař, těžké onemocnění
spálou, a když diagnosu tu vyslovil, propověděl
k číslu 251.
Korsakův
doktor
Šorejs
10
article
smrti se nelekající mladý Šorejs: »Otče, z toho
kouká smrt !«
Dr. Šorejs narodil se r. 1872 v Mnichově
Hradišti, studia svá konal vesměs s výtečným
prospěchem a promoval, jak již řečeno, sub
auspiciis imperatoris na c. k. české universitě
v Praze r. 1896. Byl I. sekundárním lékařem
na interním oddělení prof. Maixnera, měl se
státi jeho assistentem a pokračovati dále v ka
riéře universitní.
Doc. dr. Haškovec.
Šorejs
doktor
profesor
Maixner
docent
Haškovec
Mnichov
Praha
11
title
Londýnský sjezd proti tuberkulose.
12
article
Referuje dr. D. Panýrek.
Referuje dr. D. Panýrek.
Lékařské sjezdy poslední dobou ztratily
valně na hodnotě. Mnoho starého a mnoho zby-
tečného se na nich povídá. Přece však sem tam
koná se sjezd, jehož dosah je vážnější. Sjezdy
proti alkoholismu a proti tuberkulose hned jsou
jistě nejvýš účelny, i kdyby nepřinesly mnoho
nového.
Nebylo také špatným nápadem, že letošní
kongres svolán do Londýna, hlavního města
kraje, kde tuberkulosy ubývá, kdežto jinde jí
přibývá nebo zůstává vše při starém. Také na
tomto kongresu přednášelo se všelicos, co už
má každý lékař v malíčku. Ale jde o chorobu,
na kterou třeba širší kruhy stále upozorňovati
a proti níž třeba boj stále rozplameňovati.
Kdežto první sjezd proti tuberkulose, ko-
naný r. 1889 v Berlíně, měl na zřeteli. více
sociální stránky choroby, probíral již druhý
sjezd, konaný v Neapoli, problemy více vědecké.
Poslední, londýnský kongres, tento vědecký ráz
zachoval. Již rozdělení látky prozrazuje tyto
přísně vědecké tendence. Materiál roztříděn do
4 sekcí: I. sekce státní a autonomní, II. sekce
lékařské (s klimatologií a sanatorii), III.
sekce pathologické a bakteriologické a IV. sekce
pro tuberkulosu zvířat.
Ve společném sezení všech čtyř sekcí před-
nášel (anglicky) prof. R. Koch, kterého před-
seda sjezdu prof. Lister představil jako »nej-
většího současného bakteriologa«. Přednášku
svoji nazval autor: Boj proti tuberku-
lose ve světle zkušeností, jaký ch
nabyto v boji s jinými chorobami
nakažlivými.
Přednáška vzbudila neobyčejný rozrucha
polemiku hned na sjezdě i v lékařské literatuře
periodické. I denní listy rozepisovaly se o ní,
což mnoho znamená — při nevšímavosti velké
části žurnalistiky k vědě.
doktor
D Panýrek
profesor
R Koch
Lister
Londýn
Berlín
Neapol
13
article
Obsah přednášky Kochovy je tento.
Domnění, jakoby bylo lze bojovati se všemi
epidemiemi jedním a týmž prostředkem, je
mylné; proti každé chorobě nakažlivé třeba
vésti boj individuální. Tak bojujeme účinně
s asijskou cholerou (voda), morem (hubení
krys), malomocenstvím (isolace), vzteklinou (ná-
hubky) atd. Proto třeba i k boji s tuberkulosou
vypracovati individuální plán, sestavený podle
zdrojů nákazy této.
Doposud byly uznávány tři takové zdroje:
1. Bezprostřední přechod zárodků z rodičů na
plod (dědění nákazy); ačkoli je to možné,
vyskytuje se přece nákaza taková tak zřídka,
že netřeba s tímto momentem počítati. 2. V de-
chování zárodků bezprostředně (z chrchlů
při kašli rozptylovaných) nebo nepřímo (z chrchlů
vyschlých a smíšených s prachem ve vzduchu);
to je zřídlo nejhlavnější a skoro jediné. 3.
Mléko a maso zvířat tuberkulosních.
Prof. Koch vystoupil nyní proti názorům
o nebezpeči, hrozícím člověku ze zvířat tuber-
kulosou stížených. Pravilť doslova: »Již v prv-
ních pracích o aetiologii (příčinách) tuberkulosy
vyslovoval jsem se opatrně o totožnosti tuber-
kulosy lidské a zvířecí. 1) Scházela mi však
1) Na to upozorňuje nestor pathologů professor
Virchow ve své stati polemické v »Berliner klinische
Wochenschrift«, jak sám od počátku učil, že tuber-
kulosa člověka a zvířat není totožna a byl prý pro
tento svůj názor žáky Kochovými jako nepokrokový
posuzován a posmívan. »Jsem ale klidné povahy
Kochův
profesor
Koch
Virchow
14
article
spolehlivá fakta, která by mi dovolila rozeznati
obě ty choroby, scházely mi také přesné dů-
kazy, že je to u člověka a zvířete choroba
jedna a táž; proto nechal jsem otázku tu ne-
rozhodnutu. Abych věc objasnil, několikráte pu-
stil jsem se do pokusů, ale pokud jsem expe-
rimentoval s malými zvířaty, na př. králíkya
morčaty, nemohl jsem se dopracovati určitých
výsledků, ačkoli už tenkráte nescházelo mi fakt,
dokazujících různost těch dvou forem tuber-
kulosy.«
Badání, které Koch tentokráte prováděl
s prof. Schützem, vedla ho k závěru, že
se tuberkulosa zvířat nepopíratelně liší od tu-
berkulosy lidské a že z člověka na zvířata
nedá se přenášeti. K tomu přesvědčení dospěl
Koch na základě pokusů, jež po dvě leta pro-
váděl. Vpravoval celé řadě volů a krav, u nichž
bylo před tím tuberkulinem zjištěno, že ne-
jsou tuberkulosní, tuberkúlosu lidskou, buďto
čisté kultury bacillů tuberkulosních nebo chrchly,
obsahující bacilly tyto. Tuto nakažlivinu přidá-
val dobytku buďto k píci nebo ji vočkoval pod-
kožně nebo do peritonea nebo ji vstřikoval
přímo do krční žíly. Všecka ta zvířata zůstala
zdráva a pitvou, provedenou po uplynutí 6—8
měsíců, nedaly se dokázati ve zvířatech těch
žádné změny tuberkulosní.
Koch
Schütz
15
article
Docela jiné výsledky poskytly pokusy, při
nichž nakažlivina pocházela od zvířat tuberku-
losou stižených. Byly-li vočkovány nebo jiným
způsobem vpraveny do těla zvířatům těm ba-
cilly tuberkulosní, pocházející od zvířat tuber-
kulosních, hynula některá zvířata taková záhy
tuberkulosou, u jiných pak po několika měsí-
cích při sekci shledány v těle změny tuberku-
losní.
Úplně stejných výsledků docíleno při po-
kusech s prasaty, osly, husami a ovcemi.
Vysvítá z toho, že tuberkulosa lidská nedá
se přenésti na zvířata, že se liší od tu berkulosy
zvířat.
K výsledkům právě takovým dospěli prý
už dříve Chauveau, Günther a Har ms,
Bollinger a posléze Smith, Dínwid-
die a Frothingh a m.
Günther
Bollinger
Smith
Frothingh
Haro ms
16
article
Tíže lze přímo dokázati neškodnost tuber-
kulosy zvířecí pro člověka, protože je tu vy-
loučena cesta experimentální. *) Ale možno otázku
tu zodpověděti nepřimo. Třeba především vě-
děti, že mléko a máslo na trzích a v obcho-
dech velmi často obsahuje tuberkulosní zárodky
a přece nevede k nákaze, ačkoli každodenně
mléko i máslo takové požívají tisíce a tisíce
osob. »Aby bylo lze některý případ tuberkulosy
prohlásiti za následek nákazy potravou, musili
bychom dokázati, že byla především nákazou
postižena střeva.« Taková pozorování jsou však
řídká. Pitval jsem a zkoumal velmi mnoho
mrtvol osob tuberkulosou zemřelých a jenom
dvakráte nalezl jsem prvotnou tuberkulosu
střev,« pokračuje Koch ve svém spekulativním
důkaze nepřenositelnosti tuberkulosy zvířecí na
člověka. Při obrovském pitevním materiálu
v Charité (Berlín) bylo pozorováno za posled-
ních 5 let jen deset případů prvotné tuberku-
losy střev. Mezi 3000 dítek, které zemřely tu-
berkulosou, prof. Bliedert jenom 16kráte
zjistil prvotnou tuberkulosu střev. Proto Koch
soudí, že ze zvířat tuberkulosa buďto vůbee
na člověka se nepřenáší anebo že se to přihází
Koch
profesor
Bliedert
Charitý
Berlín
17
article
vyčkal jsem,« praví Vírchow. Nyní bylo mu prý
dáno za pravdu. — Literatura vyvolaná přednáškou
Kochovou je veliká — kde který patholog a inter-
nista se ozval, i nelze tu, bohužel, do víru toho, ač.
nesmírně zajímavého, zasáhnouti hlouběji.
7) K té nabízí se Kochovi francouzský lékař dr.
Garnault. Je přesvědčen o mylnosti theorie Ko-
chovy a jsa sam bezdětný a resignovaný, napsal
Kochovi list, v němž ho vyzývá, aby na něm pro-
vedl pokus s vočkováním bacillů tuberkulosy zvířecí.
Je přesvědčen, se se podaří vočkovati zárodek zví-
řecí tuberkulosy člověku. Nevíme, užije-li prof. Koch
ochoty Garnaultovy. Nebylo by to však nic divného,
kdyby se pokus nepodařil, neboť dr. Garnault je 4i
let, váží přes 100 kilogramů, je 1 m 81 cm vysoký
i nalezá se ve věku a podmínkách nejvýdatnější
vzdornosti proti nákaze.
Kochův
Koch
doktor
Garnault
profesor
Garnaultův
centimetr