1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 295. ze dne 29. října 1903.
2
article
= Historie obrazu. Z Benátek se oznamuje
Obrovský obraz Tintorettův »Ráj«, zajisté jedenz
největších olejových obrazů světa (měříť 25.70x7.80
metrů), byl těchto dnů sňat se stěny síně velké rady
v paláci dožecím. Nejprve byl celý obraz pokryt mu-
selinem, načež zadní strana polepena novým plátnem
a pak obraz po osmi provazech, jež drželo dvace
mužů, spuštěn. Obraz odevzdán restaurateru Zenna-
rovi, aby jej očistil. K tomuto obrazu pojí se násle-
dující historická anekdota. Mistr byl již starý, když
toto svoje slavné dílo započal, syn jeho byl mu př
tom pomocníkem. Obraz malován ve prostranném
chrámě a když byl skorem hotov, dal jej Tintoretto
za osobního svého dozoru dopraviti do paláce do-
žecího, kde na něm provedl poslední podrobnosti.
Signoria neskrblila chválou a poslala umělcí znač-
nou sumu peněz. Ale Tintoretto část peněz vrátií
připomenuv, že cena byla určena příliš vysoko a již
chválou, která se mu dostala od nejjasnější Signorie.
jest z polovice zaplacen. — Stav, v jakém se obraz
toho času nalézá, není právě zlý. Jest toliko třeba
očistit ho od špíny, jež se na něm během dob usa-
dila a odstranit černé skvrny, jež povstaly okysliče-
ním modré barvy a obraz na některých místech hyzdí
= Psi podloudníky. Značný rozdíl v cenách ta
báku, sirek a osadního zboží v Gibraltaru a ve Špa
nělsku přivedl španělské sedláky na branici na my
šlenku, užívati psů ku podloudnictví. »Daily Graphic
oznamuje, že zvířata tato se k této službě zvláště
cvičí. Na záda se jim přiváže balík zašitý ve vosko-
vaném plátně, načež je hodí do vody. Jakmile se
pes dostal na břeh, počnou jej plašit střelbou a há
zením kamení a holemi, až v nejstřeštěnějším běhu
a vyhýbaje se každému člověku, utíká přímo domů
Tintorettův
Tintoretto
Benátky
Gibraltar
Daily Graphic
3
article
Když pes takto pochopil, že se musí-na cestě vyhý
bat každé lidské bytosti, užívá se ho ku podloudni-
ctví. Celní úřadníci ovšem pořádají honby na tyto
čtyřnohé podloudníky a snaží se zastřelit je, když
plovou ke břehu. Následkem toho bývá břeh pokry
více méně shnilými zdechlinami psů. Ve velkých
rozměrech provádí též podloudnictví pět tisíc španěl-
ských dělníků, zaměstnaných každodenně na angli
ckém území, kteří na zpáteční cestě pokoušejí seo
podloudnou dopravu zboží. Nemají-li čáky uniknouti
celním strážníkům, zakopají zboží na neutrálním
území, než se jim naskytne příznivá příležitost.
= Ukrutné zavraždění mnicha. Přítel našeho
listu píše nám z Athén: Minulé neděle odebralo se
asi čtyřicet sedláků z vesnice Veneto do kláštera
Flamburio, kde nalezli jednoho mnicha, jelikož druhý
mnich odešel časně ráno na polní práci. Beze všech
okolků vrhli se sedláci na mnicha a poranili ho noži
tak, že klesl zkrvácen na zem. V domněnce, že již
je mrtev, zapálili mu vlasy a vousy. Velkou bolestí
přišel těžce raněný mnich zase k sobě, což když
sedláci zpozorovali, vrhli se zase na něj a bodali
ho, až skonal. Potom vrátili se domů, zpustošivše
maličký klášter. K večeru se vrátil druhý mnicha
vida svého bratra ležícího v krvi a zohyzděného,
utíkal do hlavního kláštera Flamburionu, by zpravil
igumena, dlícího tam. Igumen telegrafoval ihned
celou událost ministerstvu do Athén, jež odeslalo do
Veneta a do kláštera vojsko a státního zástupce,
neboť mají sedláci v úmyslu zavražditi i igumena.
Příčinou vraždy té jest spor kláštera se sedlákyo
Veneta
Atény
Flamburio
Vened
Flamburion
4
article
jakés pastviště, které soud přiřkl klášteru. Tím se
domnívají sedláci býti zkráceni a chtějí se domoci
práva násilím. Že se jím to během času podaří, není
pochybnosti, neboť mniši jim ze strachu odstoupí
pastviště dobrovolně, vědouce, že by je na delší čas
státní správa nemohla chrániti před pronásledováním
sedláků, kteří v nich vidí jen darmožrouty.
= Pijáci ve škraboškách. Městská rada v Drážda-
nech ve státě Ohio v Severní Americe má značnou
většinu temperenclářů a tak usnesly se městské úřady.
že opatřením dosti podivným pokusí se zradit spolu-
občany od příliš časté návštěvy restaurací. Dovolují
provozování živnosti hostinské toliko ve přízemních
místnostech a ustanovují, že všechny hostinské míst-
nosti, jak dosavadní, tak i nově zřizované musí míti
široká okna, dosahující až k zemi, jež nesmí být
zavěšována. Nařízení to mělo za účel stavěti širo-
kému obecenstvu na odiv osoby, jež navštěvují ho-
stinec a doufalo se, že pijáci, postavení tímto opa-
třením na pranýř, vzdají se návštěvy hostinců. Ale
městská rada nepočítala s důvtipem žíznivých spolu-
občanů. Milí pijáci, aby je zvědaví chodci z ulice
nepoznali, sedávají v hostinci se škraboškami n
tvářích a hledíte-li z ulice do takovéto restaurace,
zdá se vám, že jste svědky veselé maškarní zábavy.
Drážda
Ohio
severní Amerika
5
article
Hostinští pak po tomto nařízení mají lepší obchody
než před tím a městská rada bude musit přemýšlet
o účinnějším prostředku, aby dosáhla svého účelu
= Cestu přes oceán v plachetním člunu z Bostonu
do Marseillu podnikl kapitán Brown. Britský parník
„Greenbrier“, plující z Manchestru do Kingstonu n
Jamajce setkal se na 37° 21' severní šířky a 42° 45.
západní délky s plachetním člunem „Columbia II.“,
v němž se nalézal toliko kapitán Brown, jenž byl již
37 dnů na cestě. „Columbia II.“ má délky 19 stop,
šířku 6 stop a jest úplně kryta mimo místo u kormidla.
Vypluv z Bostonu, přistál kapitán Brown nejprvev
Halifaxu, aby nabral čerstvé vody, načež plul dále.
Dne 6. září musil přestáti prudkou bouři, při čemž jeho
člun se překotil. Po několikahodinné těžké práci, při
čemž nejednou byl v nebezpečí, že se utopí, podařilo
se Brownovi člun opět narovnati. Všecek schvácen
dostal se opět do člunu, ale byl teď bez potravin
a bez pitné vody. Nejprve trpěl hrozně nedostatkem
vody, později však spadl silný déšť a mohl zachytiti
vodu do svého kabátu napuštěného olejem, tak že byl
chráněn před smrtí žízní. Kapitán parníku „Green-
brier“ snažil se přiměti kapitána Browna, aby další
plavby zanechal, ale marně. Přijal čerstvé skop. maso
měkký chléb, trochu lanoví a několik knih, dal ka-
pitánu Blowerovi a jeho mužstvu s bohem a vstoupi
opět do svého člunu, aby pokračoval ve své plavbě.
Doufá zcela bezpečně, že dorazí do Marseillu.
Brown
Halifax
Boston
Marseille
Manchestr
Jamajka
7
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 29. října.
7. hra v předplacení (čtvrteční).
Danna Petrovičova.
Činohra o 3 jednáních. Napsal Rodo Roda. Přeložil
a scenoval V. Táborský.
Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka
v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí-
chově »u Libuše«.
24477
Dann Petrovičův
Roda Rod
V Táborský
Urbánek
Libuše
Smíchov
Praha
Svandovo divadlo
8
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 29. října.
Mimo předplacení.
Ve prospěch Spolku českých žurnalistů a Pensijního
fondu spolku českých žurnalistů.
Poprvé:
Knížata.
Historické drama o šesti dějstvích. Napsal Jaroslav
Vrchlický. Režisér Jaroslav Kvapil.
OSOBY: Boleslav, zván Měšek a Chrabrý, vladař
říše polské, J. Šmaha. Boleslav III., zván Ryšavý,
kníže české, E. Vojan. Oldřich, Jaromír, údělná knížata,
jeho bratři, K. Hašler, E. Focht. Kochan, náčelník rodu
Vršovců, pán na Motole, K. Želenský. Přech, Mutina,
Kolda, Vitoš, Zbislav, Kruvoj, čeští župané a vlady-
kové, P. Řada, Fl. Steinsberg, Jan Vávra, Ant. Hla-
váček, Jos. Havelský, Eug. Viesner. Soběbor, Slavní-
kovec ve službách Boleslava Chrabrého, J. Seifert.
Křišťan, zván Strachkvas, mnich, syn po BoleslavuI
zvaném Ukrutný, R. Inneman. Thidag, biskup praž-
ský, Al. Sedláček. Tista, syn Kochanův, Fr. Matě-
jovský. Hema, vdova po Boleslavu II., zvaném Po-
božný, L. Danzerová. Květa, dcera Boleslava III. Ry-
šavého, H. Kvapilová. Lapka, vůdce tělesné stráže
Boleslava III. Ryšavého, Jos. Karásek. Zbyhněv, sluha
knížecí na Vyšehradě, J. Mošna. Tůma z Bykáně, ka-
tův holomek, Jos. Loos. Háta, stará chůva na Motole,
M. Pštrosová. Posel biskupa Thidaga z Davle, R.
Král
Vrchlický
Kvapil
Měšek
J Šmaha
Ryšavá
E Vojan
Oldřich
Jaromír
K Hašler
E Focht
Kochan
Vršovec
K Želenský
Přech
Kolda
Vitoš
Zbislav
Kruvoj
Steinsberg
Vávra
Antonín
Hla
Viesner
Boleslav chrabrý
J Seifert
Křišťan
Strachkvas
R Inneman
Sedláček
Tista
Kochanův
Boleslav II
L Danzerová
Květa
Boleslav III
H Kvapilová
Ryšavý
Jos
Karásek
Zbyhněv
J Mošna
Tůma
Loos
Háta
M Pštrosová
Thidaga
Praha
Boleslav
Motol
Mutina
Jos
Francie
Mata
Vyšehrad
Bykáň
Davle
národní divadlo
Boleslav III
9
article
Kafka. Hlasatel knížecí na Vyšehradě, K. Pule.
Mluvčí poselstva polského, Robert Polák. Dva
čeští poslové z Krakova, Fr. Gerlický, V. Zintl. Sluha
Oldřichův, R. Kolárova. Dva venkovští měšťané, K.
Mušek, K. Váňa. Jacek, zbrojnoš Boleslava Chrabrého,
J. Vild. České panstvo. Družina a vojsko české, ně-
mecké i polské. Lid český, polský i bavorský. Kněž-
stvo. Svatebčané, pážata. Maskary. — Děje se v le-
tech 929—1003. I. dějství r. 999 na Vyšehradě. —
II. a III. dějství r. 1000 na Vyšehradě. IV. dějstvír.
1002 na Motole. V. dějství r. 1003 zprvu pod hra-
dem Tuhoští, pak na Vyšehradě. VI. dějství r. 1003
zprvu na Vyšehradě, pak na hradě Dobeníně u če-
ských hranic.
Po druhém a čtvrtém dějství přestávky.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/211. hod.
Kafka
Robert Polák
Gerlický
V Zintl
Oldřichův
R Kolárův
K Váňa
Jacek
Boleslav chrabrý
J Vild
Vyšehrad
Krakov
Francie
Kněž
Maskara
Motol
Dobenín
dema Tuhoský
10
article
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 29. října.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch režiséra B. Lachmana.
Novinka. Poprvé:
Naše Gusta
Veselohra se zpěvy o 3 jednáních. Napsal dr. Fr.
z Radlerů. Přel. B. Lachman. Režisér B. Lachman.
Dirigent E. Starý.
Lachman
B Lachman
E Stará
Praha
lidový divadlo
Uranl
11
title
Začátek o 7. hod
12
article
Pištěkovo lidové divadlo vaehrateo
Pištěkovo lidové divadlo vaehrateo
na Král.
Ve čtvrtek 29. října.
Začátek o 7. hod
Ve prospěch pana Fr. Paclta.
Žalář londýnský.
Drama o 4 jednáních s předehrou. Dle Rohnova
upravil Haštalský.
Král
Paclt
Rohnův
Francie
Pištěkův lidový divadlo
13
article
»Panskou milenkou nestanu se nikdy,« chtěla po-
vědět na konec, »ale mohu být přítelkyní a sestrou.«
Po této frási, kterou byl povinen vyslechnout po-
korně a se studem, zůstala by v jeho domě, ještě hor-
livěji ujala by se Andělky a třeba i jeho choré ženy, se
příjmy, výdaji, spižírnou a kuchyní. Rozumí se, že potud,
pokud tesklivý Saturnin na radu tety Anny neprojeví se
jí dopisem.
Ale takovýmto způsobem bylo lze poříditi toliko
s člověkem šlechetným. Dědic však ukázal se dokonale
nehodným a vyslechnuv nejtajnější její myšlenky, vymkl
se záměrům, jež je vyvolaly.
Kterak litovala svého ukvapení! Jak zle vyplatil se
jí výbuch upřímnosti, plynoucí ze hloubi srdce! Nebylo
by bývalo snad lépe, na místě odstrčit ho, vyčkat, co též
on poví? Či nebylo by bývalo lépe (s ledovým úsměvem
ve tváři) zahrnout ironií jeho pravděpodobné nájezdy ?
Nezáleželo jí na tom, že ji nazval nemladou a ne-
hezkou, poněvadž nečinila na to nároků. Ale zamrazilo
ji, když si pomyslila, že dědic chytil ji v osidla, jež sama
na sebe nastrojila. Žena může v někom spatřovat nebez-
pečného svůdce, ale zle jest jí, když svůdce se o tom
dovi a ještě hůře, když dávaje na jevo úžas, zapře ne-
ctné svoje záměry.
Umyla si tváře, přičesala vlasy, pokropila se kolín-
skou vodičkou a veškerou silou své vůle potlačujíc vnitřn
vzrušení, odebrala se k paní Janové.
Nemocná dáma, klidnější dnes než obyčejně, četla
jakýs román. Vedle ní seděl na vysoké stolici Joža, hra-
jící si s krabicí od pilulek.
Saturnin
Anna
Jan
14
article
Slečna Valentina opřela se rukou o stůl a sklopivši
Slečna Valentina opřela se rukou o stůl a sklopivši
oči, pravila:
Valentinos
15
article
»Neboť proč by nemělo být nájezdu?« tázala se.
Pan Jan zatím pochopiv, že majetek vymyká se mu
z rukou, odhodlal se, buď jak buď podržeti slečnu Va-
lentinu u Andělky. Třeba toliko vyložit jí, že služné za
minulé čtvrtletí dostane, že pro příště bude je dostávat
pravidelně a poprosit ji, aby bez ohledu na všeliké změny
poměrů a navzdor chvilkové tísni neopouštěla Andělky.
Ve chvíli, kdy Andělka vyběhla za zahradu ke Gaj-
dovi, umínila si slečna Valentina, uložit jí nový úkol a šla
ji hledat. Obešla sádku, pohlédla pod kaštan a konečně
počala volat:
»Andělko! Andělko!«
Andělka se neobjevila, ale na místě ní objevil se
hrdému oku vychovatelčinu pan Jan. Šel k ní krokem
pružným, ozdobiv rty úsměvem lahodným a smutným,
který obyčejně předchází zprávu o nevrácení staré půjčky
anebo prosbu o novou.
Ale slečna Valentina tomu rozuměla jinak a oprav-
dově se polekala. Ohlédla se. Byli sami, byli v divoké,
hustě zarostlé části zahrady, zde nad břehem sádky.
Počala se chvět. Na tváři, výraznější než kdykoli,
rýsovaly se ostře lícní kosti. Byla odhodlána zemřít, kdyby
se na ni vrhl, avšak nevěděla, co počne, kdyby se jí vrhl
k nohám?
»Slečno Valentino,« počal melodickým hlasem pan
Jan, »od několika dnů hledám příležitost, abych s vámi,
slečno, promluvil . . .«
»Vím o tom,« odpověděla silně a chraptivě, měříc
ho pohledem.
»Víte, slečno?« tázal se, při čemž vrhl na ni pohled,
od něhož jí krev vzkypěla a — postoupil o krok napřed.
»Pane, nepřibližujte se!. .. Zapovídám vám to.«
Andělka.
Jan
Andělka
Valentinos
Valentina
Virginie
Gaj
Andělka
lentin u Andělka