1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 10. ze dne 10. ledna 1901.
3
article
= O osudu Andréeově. Ve výroční schůz
anthropologické společnosti ve Stokholmu promluvi
známý aeronaut prof. dr. Ekholm též o Andréeovi.
Učenec se domnívá, že balonová výprava Andréeova
stižena byla záhubou v některé končině moře Be-
hringova. Důvodem k této domněnce jest okolnost.
že nalezené bóje bezpochyby nikdy neobsahovaly
nějakých zpráv, neboť nelze se nikterak domnívat.
že by byly bóje bývaly odšroubovány nějakou pří-
rodní silou a zbaveny svého obsahu. Pravdě nejpo
dobnější jest tudíž, že bóje prostě spadly do moře
když členové výpravy následkem nějaké pohromy
musili balon v největším spěchu opustit. Prof. Ek-
holmovi nezdá se nemožným, že budou nalezeny
ještě písemné zprávy o Andréeovi, poněvadž osm
z bójí, jež vzal Andrée s sebou, nebylo dosud na
lezeno.
profesor
doktor
Ekholm
Ek
4
article
= Upomínka na Alfreda de Musset. » Re-
vue Brittanique« uveřejňuje v posledním svém svazku
zajímavé vzpomínky G. d'Ocreta o Alfredu de Musset
mimo jiné též následující obraz z doby největší jeho
slávy a vnitřního jeho úpadku. Zvláště jest pozoru-
hodný.« V kovárně »de la Régence«, vypravuje d o
cret. »zvolil si básník „Rolly náš kout, aby nám po-
dával příšerné divadlo svého methodického »otravo-
vání«, jímž se isoloval uprostřed velkého davu. Před-
stava nestřídmosti při tom vůbec ani nevznikla. Protc
se také nikterak nad tím nezarděl a nevzpíral se ni-
kterak, vykládati nám různé účinky, jež silné nápoje
jichž účinek ještě byl zvýšen doutníky, vyvolávaly
u jeho neobyčejně něžné a nervoshí povahy. Uvá-
dělo jej to v jakýsi druh věštecky hypnotického
stavu, v němž zapomínal ruch hlučícího davu a za-
klínal svoji krutou Musu, jež o samotě zůstávala
něma, aby ve změněné podobě mluvila k jeho vnitř
nímu sluchu. Uprostřed těchto dissonancí zvedalase
pak dominující nota, jež umlčela všechny ostatn
zvuky. S náruživostí a vytrvalostí zlatokopa, jenž
sleduje žílu zlata, stopoval básník tuto notu a ne-
pustil ji dříve, dokud z ní nevyssál vše, co mu
mohla poskytnout. Proměňoval ji ihned bez přestávky
v improvisovaný verš. Diváci mohli čísti v jeho tváři
úsilí, jehož vyžadoval hrozný porod mistrovského
díla. Rysy jeho tváře se napínaly, oči krví podlité
vystupovaly z důlků, jakoby se krev valem hrnula
k mozku a tak tomu také vskutku bylo. Když jeho
Musset
G Ocret
jít le Régence
Roll
Re
5
article
Musa byla zemdlena a neschopna, následovati hroz
ného jeho zaklínání, povstal nepromluviv slova, jako
náměsíčný a klopýtal ke dveřím. Nikdo nenabídl mu
paže. Bylo by ho to smrtelně urazilo, avšak číšník.
jenž již věděl co činit, poslal mu pro fiakra. Básník
čekal trpělivě, opřen o dvéře. Vozka dostal jeho
adresu a odevzdal jej v ruce staré jeho služky, jež
jej jako děcko uložila na lože. Druhého dne měl
toliko vzpomínku na verše, jež byl vytvořil v době
své otravy. Napsal je pak jediným rázem, bez škr-
tání a oprav a nebyl schopen něčeho na nich měnit.
Vozka
Musa
6
article
Tak byl vysílen.«
= Proroctví na rok 1901. Z Londýna se
oznamuje: Nejslavnější a nejstarší z anglických ka
lendářů, »Old Moore«, jenž vychází již déle než sto
let, obsahuje také v letošním ročníku všemožná pro-
roctví na rok 1901. Pro leden oznamují se spory
s Marokkem. »Jako vždy,« praví dobrý, starý, naivní
kalendář při této příležitosti, »bude anglický lid je
viti nechuť k válce.« V únoru budou způsobeny
zmatky jakousi tajnou společností. V březnu stane
se frekvence v nejživějších ulicích londýnských méně
obtížnou, což by vskutku bylo žádoucno. V dubnu
nastane epidemie sebevražd, v květnu krise v církvi
anglikánské. V červnu sejde se světa slavný vůdce
lidstva a zlí lidé budou házet za jeho mrtvolou ka-
mením. V červenci povede se zle jedné z vůdkyň
ženského hnutí. V září způsobí uveřejnění dopisů
velký skandál. V říjnu málem vypukne válka mezi
Anglií a Francií. Zkrátka, Angličané nemají čáku na
rok valně příznivý. Avšak na jedno proroctví se
»Old Moore« neodvážil. Nepraví, kdy skončí válka
s Transvaalem. Také on, jenž přece ví všecko, tohle
neví.
Old Moor
Angličan
Londýn
Maroko
Anglie
Francie
Transvaal
7
article
= Rozhazoval zlatáky. Jakýs Němec pro-
středního věku, který se zdráhal bližší podrobnostio
své osobě prozraditi, vypravoval těchto dnů na ná-
roží Roebling a Grand streetu v New Yorku lidem,
kteří se kolem něho nakupili, že jest velkým boháčem
a že hodlá stráviti zimu v Německu. Na to počal po
ulici rozhazovati pětidollarové zlaťáky, o které s
lidé zuřivě rvali. Konečně objevil se na místě poli-
cista, který neznámého zatknul pro opilství. Na po-
licejní stanici byl v zatčeném poznán jakýs Konrad
Anderson. U sebe měl ještě za 1550 dol. zlaťáků.
267 dollarů v bankovkách, 550 marek a bankovní
knížku znějící na 1000 dol. Dále měl ještě přeplavní
lístek pro parník, který den na to odjížděl do Evropy-
= Moderní Turkyně. Z Cařihradu se ozna-
muje: Sultán způsobil velkou radost tureckým že-
nám tím, že jednomu z předních fotografů dovolil
fotografovati je. Fotograf před nedávnem přestoupil
k Islamu, čím snad lze vysvětliti přízeň, jež mu pro-
jevena. Zajisté, že mu toto dovolení bude velmi vý-
nosné, jako jest vítáno tureckým ženám. Jedinou
překážkou pro ješitnost dam jest, že nesmějí svoje
podobizny darovat svým přítelkyním, aby se nedo-
staly do rukou jich otcům a bratřím. Rozumí se, že
svobodné dámy již naleznou prostředek, aby mohly
propašovati svoje podobizny do domů svých přítel-
kyň a lze napříště očekávati četnější romantické
sňatky než dosud, kdy ženich spatřil tvář své ne-
věsty teprve po svatbě. Také velká záliba pro ama-
térskou fotografii objevila se nyní mezi vznešenými
Turkyněmi a jest jen málo domů, kde by neměli
temnou komoru. Turecké ženě daří se fotografování
velmi dobře. Má velkou trpělivost a její odloučenost
od vnějšího světa činí jí možno, soustřediti veškeré
svoje myšlenky a veškeru energii na tento předmět.
Němec
Anderson
Turkyně
New York
Německo
Evropa
Cařihrad
Grand street
8
article
Jest rovněž dobrou krejčovou a švadlenou, jako hu-
debnicí a mnohdy také umělkyní. Spisovatelstvím
a básnictvím zaměstnávají se nyní turecké dámy
velmi často. Jejich umělecky tvořené myšlenky jsou
většinou sentimentální. Nejvzdělanější z ních jest
dcera tureckého vyslance v Paříži, Munira beje. Do-
stalo se jí velmi pečlivého vychování a vyzname-
nává se v hudbě, kreslení, malířství a sochařství.
= Sebevražda neb neštěstí? Nedaleko
domu jakéhos advokáta v Mount Vernonu nalezla
policie onehdy večer as 36letého muže, který z hlu-
boké rány krvácel. Týž byl dopraven do hospitálu,
kde záhy zemřěl. Policie tvrdí, že neznámý spáchal
sebevraždu, avšak obyvatelé mají za to, že jde tu
buď o sebevraždu aneb neštěstí. V zemřelém byl
později poznán F. Delmier, býv. lekárník z Brooklyna.
Před 3 roky zemřela jeho manželka, a od té doby
pracoval v různých lékárnách. V poslední době pra-
coval v Jersev City. U něho byl nalezen dopis ná-
sledujícího obsahu: »Nemám již pražádnou cenua
nejhorší jest, že jsem všeho sám vinen. Lituji svých
dítek, že měli tak ničemného otce . . « — Delmier
zanechává 2 dítky. Koroner Banning zavedl vy-
šetřování.
F Delmier
Paříž
Mount Vernon
HOSPITÁLU
Jersev Cita
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 5. ledna 1901: Stecker Zdeněk, syn var-
dýna, 3 roky, 1829—II. Bukovských Berta, dcera inka-
sisty, 12 roků, 1931—II. Dvořáková Marie, manželka
obuvnického pomocníka, 33 roky. 1715—II. Mittei-
sová Aloisie, majitelka domu, 48 roků, 106—IV. Va-
něk Bohumil, syn rukavičkáře, 7 měsíců, 122— VI.
Kameníková Tekla, vdova po obuvníku, 82 roky,
1116—II. Novák Jindřich, pozlacovač, 58 roků, 44—II.
Šmídová Marie, vdova po nožíři, 68 roků, 70—IV.
— Ve všeobecné nemocnici: Klofáč Ferdi-
nand, obuvnický pomocník, 55 roků. Janská Anna,
služka, 27 roků. Bradáč Martin, majitel loutkového
divadla, 46 roků. Šetina Josef, sluha, 58 roků. Ru-
bicková Anna, vdova po úřadníku, 53 roky. Mudro-
chova Ružena, dcera dělníka, 9 roků. — U milo-
srdných sester: Neradová Anna, vdova po
krejčím, 84 roky. — V josefovské nemoc
nici: Kvapilová Kateřina, manželka dělníka, 55
Hoffmann Bohumil, sluha, 60 roků.
Bert
Dvořáková
Marie
Aloisie
Bohumil
Kameníková Tekl
Novák
Jindřich
Šmídová
Bradáč
Šetina
Josef
Mudra
Ružen
Hoffmann
Praha
Virginie
Stecker Zdeněk
loutkový divadlo
Klofáč Ferdi
janský Anno
Neradová Anno
Kvapilová Kateřina
10
title
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
11
article
Národní divadlo.
Ve čtvrtek dne 10. ledna.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek dne 10. ledna.
105. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Pan ředitel.
Komedie o 3 dějstvích od Alex. Bissona a Fab. Carré-a
Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
V pátek dne 11. ledna.
106. hra v předpl.
2. čtvrtka.
Alex
Bisson
Fab
Carré
K Kadlec
Seifert
národní divadlo
13
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 10. ledna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch pana Vilíka Táborského. — Jako host
vystoupí slč. M. Kohoutova.
Nový Robinson.
Veselohra o 3 jednánich. Pro české divadlo upravil
Vilík Táborský. Režisér p. J. Kubík.
Denní prodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
Kapra a Kotka na Smíchově.
Vilík Táborský
M Kohoutův
J Kubík
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
Svandovo divadlo
český divadlo
14
article
Máte úpiný právě ukončený
16
article
lezala v sále. V koutě, u okna, nejblíže vchodu stál
zvláštní pluk učitelů, vychovatelů a opatrovníků, »našich
vzdělavatelů«, jak je jmenoval Saša Ryndin, s kterým
musím mimovolně říci, ani jediný vzdělavatel přes týden
nevydržel. Mezi nimi stál i Kereti. Když mne spatřil, kývl
na mne laskavě, neodloučil se však od skupiny spolu-
bratrů, odkud někdy zavzníval tlumený smích. To tak
bavil společnost německý — muzikant, žijící u Galaga-
jených, malinký to človíček na hubených nožkách, se
stříbrnými brejlemi, které věčně padaly s jeho tuze ma-
linkého, jestřábího nosu. Pravé jeho jmeno bylo Bogenfriš,
ale všichni, ani Fomy Bogdanoviče, nevyjímaje ho jmeno-
vali Bulkenfress *) — přezdívka, na kterou obyčejně odpo-
vídal vtipem: »Ano, jím rád houska, když jest svěžía
růžová, jako líce mladé pradlena.« Bulkenfress mluvil
všemi možnými jazyky a všemi stejně špatně, měl však
ten zvláštní dar, že dovedl takové věci povídati s největší
chladnokrevností, takže páni ještě druhý den měli píchání
v boku.
Za nimi vešel drže na prsou skromně jednou rukou
okraj svého taláru, druhou si shrnuje za ucho prošedi-
vělé kučeravé vlasy a klaně se hluboko ještě z druhé
komnaty, vysoký, tlustý duchovní.
— Ach, baťuško, jen na vás čekáme, račte, prosíml
volal Foma Bogdanovič z druhého konce sálu, když ho
zahlédl a spěchal pro požehnání.
— Vaší ctěné paní choti, Anně Vasiljevně, bych
chtěl vysloviti duševní požehnání ke dni . . ., začal
duchovní.
— Děkujeme co nejuctivěji, děkujeme co nejucti-
*) žráč houser.
Ryndin
Bogdanovič
Anna Vasiljevna
17
article
Bydlí nedaleko odtud, má v nájmu statek Fomy
Bogdanoviče Selišče, odtud jsou tam čtyři versty a o
nás docela blízko ..
Ve čtvrt hodině jsem mu sdělil životopis i rodo-
kmen celé naší veselé společnosti, začínaje sám sebou,
líčil jsem mu naše jizdy do Bogdanovska ve sváteční dni,
naše hlučné zábavy . ..
Zbývala nám pouze versta cesty k domovu. Roz-
mlouvajíce, zůstali jsme za ostatními.
— Zde bývá vždy tak veselo, pravil jsem. — Jste
poprvé v Bogdanovsku?
— Byl jsem zde jako dítě, ale nepamatuji se . ..
Ano, pravil po krátkém mlčení, zde jest pěkně, oči se
mohou rozhlížeti do dálky ! Jaký to prostor! To je krása!
Bylo zřejmo, že myslí na docela něco jiného, než já.
Obracel se kolem, na vesnici, na les, na pole, která
mizela v dáli .
Pohodil hlavou do zadu; jeho oči svítily.
— Za hranicemi něco podobného není viděti . ..
takové prostranství, končil, snímaje s hlavy čepici a se-
třásaje do zadu vlasy, které mu vítr smetl do očí.
— Vy jste byl za hranicemi?
— Přes dva roky, odpověděl smutně.
— Řekněte mně, ptal jsem se, jest za hranicemi
veselý život?
— Nevím, Jezdili jsme k vůli otci ... On jest již
třetí rok nemocen . . .
— Tak dlouho? Co mu schází?
Oči Vasovy okamžitě zvlhly; odvrátil se.
— Nemůže ani chodit ani mluvit, jest raněn mrtvi-
cí .. ., řekl temně, nedívaje se na mne.
Zanomenutá otáska.
Bogdanovič Selišč
Nevím
Vasův