Číslo 318.

V Praze, dne 19. listopadu 1900.

Ročník IV.

Keaken, aininistrace expedlce: Prana, Pštrossova ulice, číelo 200—n Netrankované dopiey se nepřijímají, rukcpisy se nevracejí. Nozapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a pří častější inserci po- skytujome výhody. Vycházejí denně o šesté holině ranní. V ponděií a po svátku vždy po dvanácté b ná polední. Jednotlivé čislo za

KAIULILKE Li Telston rotske 3. 112e

Predplatne pro Praku a donáškou do domu: raěsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko postou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvruletně . . . K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francis. Švýcarska, Italie, Bel- 1e. Anglie a Huska: čtvrtletné ... K 18.20 celoročně . . . K 52.80. Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 20 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 10 minut večer. Pondělí: Sv. Alžběty Durynské. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Mikuláše na Malé Straně od 18 —22. t. m.

Padesátileté trvání obchodní a živnosten- ské komory oslaveno bylo včera otevřením nové budovy umělecko- průmyslového musea obchodní a živnostenskou ko- morou zbudované. Tím dosažen cíl, jímž uměleckému průmyslu zřízen samostatný důstojný stánek; my- šlénka ta vznikla již roku 1886. Museum to posta- veno v Sanytrové ulici po zboření starých domů ve slohu klasické renaisance a náklad na ně obnáší asi 600.000 zl. Slavnost konala se včera o 11. hodině dopol. v jedné z dvoran, do níž již záhy sjížděli se hosté. V křeslech zaujali místa svá: J. M. kníže-arci- biskup pražský svob. pán Lev Skrbenský ze Hříště, Jeho Excel. pan místodržitel, Jeho J. pan nejvyšší maršálek kníže Jiří z Lobkowicz, starosta král. hlav. města Prahy p. dr. Vlad. Srb, J. Osv. hrabě Vojtěch Schönborn, J. Osv. Jan hrabě Harrach, dr. Frant. Lad. svobodný pán Rieger, Vojtěch ryt. Lanna, místodržjtelský vice- president Dörfl, vicepresident finančního řiditelství Tersch, přednosta řiditelství pošt a telegrafů dvor. rada ryt. Šafařík-Pštross, řiditel státních drah dvorní rada Palla, president obchodního soudu dvorní rada Šindelář, dvorní rada Novotný, posl. dr. Herold, francouzský generální konsul dr. Valois, vrchní řiditel České spořitelny rytíř Theumer, dvorní rada rytíř Kořistka, zástup- cové českých i německých škol vysokých, vrchní ři- ditel Zemské banky dr. Mattuš, president České Akademie věd a umění, vrch. stav. rada Hlávka aj. Dále tu byli zástupcové plodinové bursy, starostové předměstí, zástupcové drah, bank, zemského pojišťo- vacího fondu císaře Františka Josefa, zemědělské rady, spolku pro průmysl cukerní, magistrátu král. hlav. města Prahy, korporací kupeckých, živnosten- ských a cbchodních ústavů. Vedle předsednictva zaujal místo zeměpanský komisař pan místodržitelský rada dr. Brosche.

Krátce po 11. hodině dopolední zahájil president komory a člen panské zněmovny p. cís. rada Wo- hanka slavnostní řeč, v níž s nadšením mladickým a se zápalem uvedl, že jest tomu půl století, co ko- nána první schůze komory. Tehdy byl místodržitelem baron Mescéry. Myšlénka komory nebyla jistě novou, vzniknuvši ze Spolku pro povzbuzení živno- stenského ducha. Ovšem scházely tu spolky, které by vyvinuly národohospodářskou činnost a povzbudily domácí obchod i produkci. Iniciativu započal T. Hornbostel, pak přišel Bruck. Později pak stanovena zákonem komora r. 1850. Řečník vykládá obsáhlou a zdatnou činnost této komory na poli ná- rodohospodářském a j. v., zmiňuje se o liberálním živnostenském řádu z r. 1867 na prospěch maloživ- nostnictva a malořemeslnictva. Př.šla řada sociálních zákonů a vzkvetly nové instituce, jako pojištění pro dělnictvo, živnostenští inspektoři, živnostenské soudy, nedělní klid, školy a m. j. Zmiňuje se pak obšírně o všech těchto úkolech a pracích komory, uvádí řeč- ník, že pražská obchodní komora těší se důvěře všech kruhů, jež v sobě zahrauje. Když byl věnoval vzpo- mínku všem zesnulým členům komory, přál komoře k další činnosti zdaru. Jeho Exc. p. místodržitel král. českého blahopřál komoře jménem vlády ku tomuto slavnost- nímu dnu. Zmínil se o zásluhách komory v oboru průmyslu, obchodu a živností, dále na poli celnictví a tarifu, jakož i associaci odborných škol a připojil k tomu, jak velikou váhu má pražská obchodní ko- mora v otázkách zákonodárných a veřejné správy, při čemž poukázal na úspěchy komory, na právě uzavřenou pařížskou výstavu a j. Zvláštní zá- sluhou komory jest, že se jí zdařilo v našich dobách vzácnou shodu a svornost zachovati. (Souhlas.) Moudrostí J.

Veličenstva císaře a krále Františka Josefa byl sice zachován zevní smír a naší zahraniční politikou, jež utvořila přátelské svazky se sousedními říšemi je říše na zabezpečena proti zevnějším útokům. — Avšak říše potřebuje ještě vnitřního míru. Pan místo- držitel doufá, že přece snad nadejde doba, ve které oba kmeny tuto zemi obýva- jící, při společné vzpruze stejnou ce- stou kráčeti budou. Muži, nadchnutí pra- vým rakouským patriotismem, nechť v tom směru pracují, neboť nejen politické, národní a kulturní otázky mají váhu, nýbrž stejnou měrou i národo- hospodářské. Na to ujistil pan místodržitel komoru, že vždy bude na její straně přízeň vlády. Starosta král. hlav. města Prahy pan dr. Srb pozdravil v jazyku českém členy komory, jíž ve jménu města k slavnosti blahopřál a prohlásil, že svou ener- gickou a účelnou činností se postavila v čelo podob- ných institucí. Ku konci projevil radost nad tím. že královské hlavní město Praha jest sídlem takovéto komory. (Výborně !). Po té dostal se k slovu pan dr. Krešič ta- jemník obchodní komory v Záhřebě. V jazyku chor- vatském pronesl její blahopřání, načež přešed k poli- tické stránce oslavoval sbratřený národ český a přál si, aby žil, kvetl a se množil. (Potlesk a volání Živio!)

Komorní rada pan Sobotka: Nevím, zdaž se po slovech předřečníka, který v tak silném národ- nostním tónu se šířil, může se ještě v klidné řeči pokračovati! Nechci však svého předřečníka následo- vati a prostě ho ignoruji! Tajemník dr. Krešič (německy): Vz dyt jsem ničeho neřekl! Komorní rada Sobotka (k předsedovi): Mám slovo ? . .. President Wohanka: Prosím . .. Pan rada Sobotka pak jako nejstarší člen komory podal po té v obšírné řeči obraz působení komory, když ještě její majorita byla německá. Zmínil se o dvou presidentech Dormitzerovi a Dotzauerovi a tvrdil, že prý doba německé éry komory byla do- bou nejslavnější. Řečník kritisoval na to činnost je- dnotlivých vlád v otázkách národohospodářských a končil, aby další činnost obchodní komory, v jejíž čele nyní stojí zaslouužilý p. Wohanka, byla pro- vázena zdarem jako až dosud.

Komorní rada p. Řivnáč dovozoval, co ko- mora vykonala od srpna r. 1884, kdy získala české většiny. Jednala nezištně a věcně. (Výborně.) Zůstala vlasteneckou a nikdy neopomene sledovati moment svorného spolupůsobení obou národností. (Potlesk.) Počínala si vždy spravedlivě. To mělo za následek, že komora získala si nemalého vlivu i na místech rozhodujících a těší se stálé přízni. To stalo se za če- ských předsedů Bondyho, Šebora a Wohanky (Vý- borně.), jimž stále výtečné úřednictvo, vynikající roz- hledem, vzděláním a snahou dostáti povinnostem, po boku stálo. Svornost mezi oběma národnostmi byla vždy zaehována a také — dá-li to Bůh — zacho- vána bude. Jest to zjevem potěšitelným a důkazem, že svornost jest možna. (Potlesk.) K tomu bylo po- třebí spravedlnosti na obou stranách (Potlcsk.) a přes- ného zachovávání zájmů jak té tak oné strany. Dejž Bůh, aby svornost která v komoře zavládla, získala si i místa všude na venkově. (Potlesk.) Řečník po té podal obraz dosavadní činnosti umělecko-průmyslového musea, při čemž poukázal k zásluhám p. Vojt. ryt. Lanny, jehož obětavosti lze děkovati, že 700 před- mětů pro museum bylo získáno. (Potlesk.) Řečník jmenuje i další muže, kteří získali si zásluh o mu- seum, Šebora, Dormitzera a Wohanku. (Výborně.) Řečník děkoval ku konci sněmu království českého, nejvyššímu maršálku zemskému, vládě a české spoři- telně za munifice nci. Vicepresident p. Němec podal pak statistická data o technologickém museu a projevil přání, aby malému průmyslu v těžkém jeho boji a soutěži s velko-

FEUILLETON- O Lúrdech. Účelem Marianské kongregace čili sdružení uči- telek jest posvěcení vlastní a spolupůsobení na spáse bližního. Kongregace tato stojí pod ochranou nejsvě- tější Panny s názvem »Neposkvrněné Početí« se sí- dlem v Praze. Což divno tedy, že s radostí uvítala nabídku vroucího ctitele Marianského, dp. Thdra. C. Frant. Loskota, který oslaviti chtěl nejsv. Pannu. I smlu- veno pořádati cyklus přednášek o Lourdech, což stalo se v tyto dny. Veliký sál záložny Sv.-Václavské před určitou hodinou naplněn vybraným obecenstvem a počet rostl každým dnem, takže litovati jest, že ka- tolíci pražští nemají místností prostornějších. Ředitel Marianské kongregace učitelek vdp P. Ant. Ostr- čilík představiv shromážděnému obecenstvu dp. řeč- níka, pravil, že Marianská kongregace učitelek po tří- leté přestávce opět vystupuje na veřejnost. Cyklus přednášek, který přičiněním jejím se pořádá, měl býti původně omezen pouze pro užší kroužek. Než při- hlížejíce k účelu svého sdružení — spolupracovati na spáse bližního — pokládaly toho sobě za sobectví a proto vyzvaly veřejnost, aby brala účasť na před- náškách jak zajímavých, tak i poučných. Že druhdy pořádané přednášky Marianskou kongregací učitelek těšily se oblibě a že památka jejich neutonula v za- pomenutí, o tom svědčí to množství přítomných. Když byl vdp. V. Ostrčilík představil důstoj- ného pana řečníka, vyzval přítomné, aby nejsvětější

Pannu, k Jejíš úctě přednášky se konají, společně pozdravili andělským pozdravem. Dp. Frant. Loskot, kaplan a katecheta v Ja- blonci nad Jizerou, svým skromným zjevem získal si rázem srdce všech. Pravil, že vděčností k nejsvě- tější Panně vázán, přispěti chce hřivnou svou k roz- šíření úcty Její a tím vítanější jest mu příležitost tato poskytnuta učitelkami, které za svůj ideál zvo- lily si Pannu Neposkvrněnou. Váží si učitelek, věda, že vychovávají budoucí národ a tím více učitelek katolicky uvědomělých, neboť z vlastní zkušenosti poznal a se přesvědčil tam na pokraji uzavřeného území, že jen ten věrně k svému národu stojí, kdo i dobrým katolíkem jest. Prostě, klidně, řečí ušlechtilou a lahodnou, věcně líčí a vypravuje o Lúrdech jako očitý svědeka z vlastního názoru a proto zůstavují slova jeho mocný a hluboký dojem. Lúrdy jsou nejen místem poutnickým, kde se soustřeďují národové celého světa věřící i nevěrci, toť bylo by málo řečeno, ale jsou apologlí t. j. obraz- nou naší doby, ovšem nepsanou, která vyšla z ruky samotné nejsv. Panny. Jsou zázrakem, který podává důkaz o nadpřirozeném rázu křesťanství katolického. Jsou zázrakem velikolepostí a nádherou svých chrámů. Velmi případné jsou úvahy a reflexe páně řečníkovy a věru, že pravdivou, než málo lichotivou byla po- známka jeho: proč Francouzové v tak krátké době budují svatyně tolik nádherné, kdežto u nás stavba jediné historicky památné svatyně vleče se po léta, aniž doufati lze v brzké její dokončení? Není to bohat- ství, ale náboženské nadšení a obětavost Francouzů, kdežto u nás zavládla vlažnost ve víře a následek její — lhostejnost, s druhé strany pak upadli jsme v požívavost, která leká a štítí se i té nejmenší oběti.

Potěš telnou byla zpráva, že po celé Franci uctíváno jest Pražské Jesulátko, ač i zde leží výtka pro nás, že Pražské Jesulátko cizincům tak vzácné chováme ve svém středu, avšak úctou k Němu jsme se valně neproslavili. Lúrdy mají význam světový v době naší. Věk náš po dobá se hrobu, z něhož se šíří dech morový, zachvacující tělo i duši. Lidstvo zapomnělo na ideál neporušené lidské přirozenosti, proto mu Prozřetelnost Božská slovy nejsv. Panny »Já jsem Neposkvrněné Početí« připamatovala neporušenost, k níž by se mělo vrátiti. Francie byla prvorozenou dcerou církve katoli- cké, ale byla i prvorozenou dcerou nevěry; v ní se zrodila korrupce, na níž stůně lidstvo. Nyní jest na ní, aby napravila, v čem světu pohoršení dala. Lúrdy jsou mohutným kázáním, volajícím po neporušenosti a obnově. S obnovou vnitřní lidské společnosti obnoveny budou zevnější poměry lidstva a obnovené lidské společnosti vykvete štěstí. Štěstí se nemůže zroditi leč v srdci čistém, neporušeném, blažící květ štěstí vypučí z neporušené lidské společnosti. Toť tedy ten význam, jaký mají Lúrdy na utvá- ření se poměrů našeho věku. Čechové by měli do Francie se podívati, aby poznali dobré vlastnosti Francouzů a osvojili si je