Vycháw každý den mimo po ned èli а к vát k u.

DOF»I«Y

Předplácí se v administraci Ostrovní »llco eis. I»«>■*-U.

frankované a podrpsané pHjfmi Г в d. a. 1C C в ▼ Ostrovní ulici ó. 222-П.

T Fritte; • pwiteu ; méiíčni — ti. 90 tar. 1 *1 26 kr. Étvrtletné .... * я 7® » 3 я 76 , celoročné 10 * ВО , 15 , — , Jednotlivá čísla po 4 kŕ. Za dooàèenl do doma méelôné 10 kr.

nevracíme a nepodepaanjcb nedbáme. kekläIhace nezapečeténé poiýlánj hurftež nefran* kovány.

RukopisAv

Inieráty počitáma со nsJlovnájL

Ciel» «30.

\ Praze, ve stredu dne 13. Července ISSI.

Roènik XIII.

*) Opožděno.

Senator Glieenelong o škole „moderní*. Častěji přinášeli jsme o tom správy, kterak také republikáuská vláda francouzská se snaží využitkovati nucené návštévy školní ve prospéch bezbožeckého vyučování. Proti dotyčné předloze zákona pověděno bylo dosti trpké pravdy v obou sněmovnách francouzských, avšak nejdfkkladnějšího a zároveň i nej- obsažnéjšiho odmítnutí dostalo se jí v řeči katolického senátora Chesnelonga již dne 3. m. m. Svého času zmínili jsme se o řeči této jen ve skrovném vyňatkn, jakž ani jinak býti nemůže při rychlém upravování denních zpráv politických, při nichž nejča stéji bývá jen skromný telegram či několikařádková noticka jediným podkladem. Éeč senátora Chesnelonga velice trefně charakteri- suje .moderní* školu vůbec; větší její část mohla by před ešen < byti na mnohém z evropských parlamentů. Proto uznáváme za vhodné, podati zde přednější její části doslovné. \ šechny zákony, jimiž vypěstována novověká škola, skrývají za pěknými slovy neblahé to jádro, aby čím dále tím více vytlačováno bylo náboženství ze škol V tomto asi smyslu posoudil Chesnelong z počátku všeobecné vládní předlohu, vedle níž má se na „státních* školách učiti „morálce bez náboženství* a kteráž „služebníkům kultu* dovoluje vyučovali jednou za týden náboženství vždy až až „po škole* t. j. v hodinách, kdy „státní* vyučování přestalo. Až potud byla škola konfesionálni. na dále má býti neutrální. Žádného náboženství ve škole, tak to žádá svoboda; mravouka bude uchována, avšak bude to mravouka světská. Stát není povinen pečovali o náboženské vyučování a veřejné školy jsou školami státními. Nepředpojatý člověk musí užas- nouti nad lehkomyslností, jakou se tèmi a podobnými ustanoveními odbývají nejdražší zájmy člověčenstva, jehož budoucnost spočívá přece ve mravném vychování dítek.

Po tomto všeobecném úvodu rozebíral Chesnelong tak zvanou „nestrannost* moderní školy u věcech náboženských jak následuje: Díté přichází z rodiny, v níž učeno bylo modlitbě; vstupuje do školy, kde modlitby více není a kde vůbec modlitba za zbytečnou se považuje. Zdaž toto zovete nestranností? Z rodiny, v níž matka učí zbožné klekali své dítky před obrazem Ukřižovaného, přichází dítě do školy, kde sice obraz Ukřižovaného byl, avšak není více a kde odstranění tohoto posvátného odznaku vštěpuje útlé mysli dítěte domněuky, že Bůh Vykupitel, jemuž koří se doma celá rodina, nebyl snad ničím jiným, než člověkem z legendy, jehož pověra Bohem učinila. V tom snad má byti ta nestrannost? Z úst matky dozvědělo se dítko, že jest jistá svátá kniha, v níž vypráví se o stvoření světa & že jest evangelium, v němž o životě, smrti a o učení Spasitelově se vypráví: dále že jest malinká knížečka, katechismus, v němž nej- důležitější pravdy a povinnosti vezdejšího života jsou vyloženy. A dítko vstoupí do školy, kde biblická dějeprava, evangelium a katechismus jsou odstraněny, poněvadž, jak ně- kteří tvrdí, knihy tyto mnoho „nepochopitelného* obsahují. A v tom má býti snad také ta vaše nestrannost?

Konečné přichází dítko z rodiny, v níž veškeré počínání a konání prodchnuto jest vírou a úctou ku věcem náboženským, v níž i zábavy a obyčeje všechny ozářeny jsou náboženstvím a z této rodiny vstupuje do školy, kde nikdo s ním o náboženství nemluví, kde toto zjevné jest pomíjeno, jakoby jeho pravdy a nauky pouhými byly přeludy a jakoby se netykaly nejdůležitějších věcí lidské duše a lidského života. Pánové, zde nemožno mlu- viti o nestrannosti. Vy falšujéie, zlehčujete, vyvracíte drahou tu vírn kterou dítku matka vštípila. A činíte to v době, kdy rozum dítěte jest ještě bezbranným proti klamným naukám, kdy nemůže a neumí ještě posuzovat! a rozeznávali pravdu ode lži. Zuetvořujetc duši dítěte v ohledu náboženském. Ono přichází Vám vstříc u veškeré té úctě, víře a naději, kteréž kolébku jeho obklopovaly a Vy vštípíte mu domněnku, ře všechno to jsou prosté dětinské sny. které do školy se nehodí. Následkem těchto protiv, jež objevují se takto mezi útulným krbem rodinným a školskou lavicí, musí vzniknouti také vychování ceny pochybné vychování bez určitého směru, plné pochybností, které zvrátí se konečně v opo vržlivé popírání všeho, co tu krásného, drahého a Svatého.

Z mravouky chcete odstranili náboženství Marné počínání! Ono se Vám všude objeví, kdekoli do opravdy se dotknete základů nauky této. Jediné náboženství odpovídá na všechny otázky, jež tykají se bsku, cti a mohutnosti křesťanské civilisace. Zapírejte si to. anebo přisvédčujte, oslavujte to anebo haňte, avšak umlčeli to nedovedete, aniž zakryti rouškou, к jejímuž protržení po stačí již jen pouhn zvědavost dítěte. Vidí-li dítě vycházeli slunce a ptá-li se, jaké to jest asi těleso, můžete mu sice dáti špatnou odpověď, avšak nepřesvědčíte ho, že otázka jeho byla zbytečnou. Vidí-li dítě křesťanství, jímž všude jest obklopeno a ptá-li se, odkud že asi toto pochází a kde jeho jest původ, můžete mu dáti rovněž špatnou odpověď.

Ale nemožno mu říci, že křesťanství jest souhrn domněnek a legend, jež vůbec pozornosti nezasluhují. Škola, jak ji Vy zavádíte, musí již na základě těchto protiv býti proti křesťanskou a nikoli „nestranní*. Slova má budou se Vám snad zdáti podezřelými ; sou to ale slova křesťana Nuže slyšte úsu dek filosofa. Týž nepronesl slova, jež zde chci uvésti, snad až v pozdním stáří, kdy duch jeho úplné ku křesťanství se naklonil, nýbrž r. 1833, kdy ještě naplněn byl pýchou svého filosofického přesvědčení Mluvím o p. Cousin-ovi. Slyšte, co týž pověděl r. 1833 ve vyšší sněmovně jakož zpravodaj o zákonu, týkajícím e vyučování na školách obecných: .Nevyhnutelno jest, aby mravní a náboženské vyučování na školách obecných zaujímalo ono místo, kteréž mu po právu náleží a sice místo první, neboť jedině mravním vycho váním možno zušlechtiti člověka a občana ; a není žádného mravného vychování bez náboženství. Touto větou, vyplývající ze zkušenosti, nadepsán jest zákon o němž podávám zprávu a touto větou získána bude zákonu našemu úcta všech dobrých lidí a uznání všech otců ; touže včtou usnadněno bude i provedení jeho, jakož i před celou Evropou uznán bude zákon náš za důstojný velkého, civilisovaného národa.“ Ptám se Vás, pánové, co by asi řekl Cousin tomuto nynějšímu zákonu Vašemu? (Dokončení.)

Z Říma.1*) (Pflv. dop.) ■щ Slavnosti pokračují v pravideb ém postupu. Naši poutníci s příkladnou ytrvalostí účastní se všeho, co jim program slavnostní vykazuje. Od 6. ' od. z rána již navštěvují rozličná památná místa, která každý poutník římský shlédnouti musí, chce-li miti trvalý užitek z návštěvy Říma a odnésti odtud jasny a vérný obraz jeho krásy. Tak včera časné z rána navštívili jsme Mamertinský žalář sv. Petra, kdež všeliké památnosti krajanem naším mons. Jaenigem a rektorem pražské koleje Redemptoristů A. Nováčkem nám důkladné vykládány byly. Odtud šlo se přes forum romanuni skrze Colosseum přímo к starobylé basilice sv. Klementa, kdež dle domnění spočívá tèlo sv. Cyrilla a v kterémžto chrámu konány jsou slavnosti na počest našich sv. věrozvěstův. Chrámeček, jebož třetina náleží Vlachům, ostatní dvé třetiny Slovanům, jest vné i vnitř slavnostně vyozdoben. Hojné guirlandy ověn- čují fagadu. Množství světel plane nad vchodem kol obrazu sv. apoštolů Slovanských.

Uvnitř takměř moře svétel ozařovalo klenby svatyně, pročež temperatura jinak beztoho palčivá dostoupila výše 35 st. R. Slávnosť zahájena pontifikálními službami Božími,, které slavil ruth metropolita Sembratowicz v staroslovanském jazyku. Suffragan jeho konal po evangelium slavnostní řeč v jazyku rusín- ském. Nádherný aparát, jakým východní Církev provází oběť Nejsvétější, poutal к sobě pozornost všech přítomných. Poutníci naši dostavili se v téměř úplném počtu na řečené služby Boží. S poledne o 4. hod. vedl milý krájím náš poutníky do nejstaršího hlavního chrámu sv. Jana v Lateranu, kdež vykládal jim všeliké památnosti, vystavěny Konstantinem Vel. r. 314; pod hlavním oltářem hlavy sv. apoštolů Petra a Pavla se nacházejí, v kapli svátostní nad svatostánkem ostatky stolu poslední večeře ľáné; odtamtud se šlo do vedlejšího paláce Lateránského; odtud к sv. schodům jerusalemským v kapli Sancta sane torum s nejsvětějšími sv. ostatky a milostným obrazem Božského Spasitele. Všude konány společné modlitby a zpěvy za vůdcovství rek- ktora koleje Redemptoristů pražských Ant Nováčka; na to se průvod hnul opét к sv. Klementu, kdež o 6 hodině kázaní v polské řeči konal prelát Semenienko a nešpory v jazyku latinském biskup dalmatinsky.

Politický přehled domáci. V Praze, dne 1S. července. Včera dopoledne přibyl hrabě Taaffe z Nalžov do Vidné a ihned zahájil důvěrnou poradu s polním podmaršálkem drem. ryt. Krausem, nové jmenovaným správcem českého místodržitelství. Porada trvala přes poledne. Večer na to vypravil se dr. ryt. Kraus do Prahy, aby se tu ujal nového svého úřadu. Praví se, že dostal rozsáhlá plnomocenství. Jistý vídeňský list, orgán to zdejších demokratů, přinesl již včera podrobné některé zprávy o programu dra. ryt. Krause. Zprávy tyto ale prohlašují se za pouhou mystifikaci. Tak praví se v onom orgánu, že polní pod- maršálek žádá pro Čechy stav výminečný, dále plnou moc na přerušení činnosti spolků a svobody tiskové od šesti měsíců až do jednoho roku, odročení onéch opatření, jež vláda učinili chtěla na rozdělení pražské university a sice až do roku 1883 a konečně schválení rady říšské pro tato veš'-erá opatření. Více už toho demokratický orgán vypočítali nemohl,* ku konci jen ješté uvedl, že ministr dr. Pražák hrozil odstoupením, pakli to vše přijato bude. Celá tato zpráva, jakž dovídá se zdejší „Politik*, jest vylhaná. V Rakousku není obyčejem, aby к nějaké službě povolaní vojínové určovali si podmínky, nýbrž obdrží prosté instrukce, vedle nichž jest se jim zachovali. Také jest jisto, že dr ryt. Kraus rozmlouval toliko s hr. Taaffem a přece by podmínky tak závažné musely býti předloženy ministerské radě. Ku zavádění stavu výminečného není v Čechách žádné příčiny.

Jiná zpráva z Vídně potvrzuje sice. že v posledních dnech konány ministerské porady, avšak za účelem zcela jiným. Sděluje se totiž následující: „V odbývaných poradách mini­ strů jednáno o prostředcích, jak by se daly obmeziti demonstrace ústaváků jež opravdové ohrožují pořádek a nutí к častým konfiskacím vídeňských listů, jež z toho jen dělají pro sebe reklamu, aniž by se konfiskace mohla efektivně úplně provésti. Dosud se však nedospělo к určitému usnešení. Instrukce správce českého místodržitelství rytíře Krause znějí jen všeobecně.“ — Jiná zpráva o poslání dra. rytíře Krause zní: „Před svým odiezdem měl rytíř Kraus ješté delší poradu s hr. Taaffem. Jelikož se již podařilo upokojili české obyvatelstvo, jedná se o to. aby se zamezily štvanice ústaváků, které, jak události v Liberci ukazují, ohrožují bezpečnost českých občanů tam, kde jsou v menšině. První opatření nového místodržitele bude nepochybně záleželi v tom, aby štvanicím v Liberci, к nimž pracuje redaktor tamního ústa- váckého listu „Reichenberger Ztg.“, učiněna byla přítrž.“ Z Vidné. Při nejbližším zahájení rady říšské podán bude návrh zákona v příčině opatřování vdov a sirotků po vojínech padlých ve válce. К opatřování tomu užito bude fondu, vzešlého z taxy vojenské, již piatiti musí každý, kdož na čas či úplně zbaven jest povinnosti vojenské.

FEUILLETON. Památka sv. Cyrilla a Methodeje v jménech osobních a m.stních. V jaké obzvláštní úctě chováni byli slo vanští apoštolé sv. Cyrill a Methoděj v národě našem, o tom svědčí množství staročeských osobních a místních jmén, ježto patrně od jmén jejich odvozena jsou. Cizozvučne jméno Cyrill nachází se skráceno v osobním jméně Cyrek; hojněji však vyskytuje se ono v proměněné formě Crha*), к nížto dle libovůle přičiňovány byly ještě rozličné obvyklé přípony Tak ve Cisiojanu neb sylabním kalendáři ze zahrá ky duše z roku 1620 čte se místo Crha — Crho ta. Od tohoto křestního jména Crha vzala pak původ jména osobní: Crha (1234, 1613 a též příjmení), Crh (K'52, 1226), C r c h (123.3). Crhen, Cerhen, Crhoň, C r h o n e к (příjmení), Crhoň Cerhoh, Cerha (1260, 1278), odkudž pojmenována jsou též sídla : Crhonice, Cerhonice, Cerhenice, Crhenky neb Cerhenky a Cerhovice Více rozšířeno nacházíme jméno druhého světce Methoděje neb M e t u d é j e, který totiž knížete Bořivoje a chot jeho Ludmilu pokřtil & o pokřestanéní našeho národu zvláštních zásluh sobě získal.

•| V jménu Crha je»t » prval slabice samohláska j vyanta, původ ni pak sadní částka ili od kosena a nahraiena prostonárodní příponou h a, jak ji na ph posud nalésáme v příjmeních ; Vítka, P i ( ь a, H y t h a (dle vioni : ostrý — ostro h a neb oatrn h a, màsti n (sdáti se) — máto h a.)

Bylo však našich starodávních předků oblibou, a církev tomu shovívavé svolovaia, že oni křténcňm, pokud to jen poněkud šlo, dávali křestní jména zčeštěná. Tak u příkladu jméno Georgius naskytá se dle řeckého bpv/; hněv, přetlumočeno v Hnév, Hně- vek, Hněvá, Hněván, Hnévsa, Hněvoň, Hné- vota ; jméno Joannes dle hebr. johanan, miláček neb kochánek, v Kochánek, Kochan, Kochala, Koch: jméno Innocens dle latinského Innocentes, Mláďátka, v Mladej, Mládek, Mladěn, Mladoň, Mladoš, Mladota, Mlád; jméno Gregorius dle latinského grex, gregis, stádo, v Stádo (1416), Stadník, Sta dio ; jméno C o s m a s dle řeckého Kqj^sí. lad neb krása, v Lad, Ladek, Ladva, Ladislav ; jméno Ignatius dle latinského ignis, oheň, v Ohník, Ohniš, Ohniště ; jméno U r- b a n u s dle latinského urbanus, dvorský, dvorný, v Dvorský, Dvořák, Dvořan, Dvo- rata ; jméno Marcus dle původního rv. známu svého: vyhlazený, vytřený, třebý (sic.), v Třeba, Třeban, Třebata, Třebota, Třebek,

Třeben, Třeboň, Třeboňa, Třbeš, Třeboš, Třebsa ; jméno Hilarius dle latinského hilaris, veselý ve Vesel, Veselý, Veselka; jméno V i t a 1 i sv dle latinského vitalis, živ, živý, živný, v Živ, Živný, Živoňa, Života ; jméno Prudentius dle lat nskébo prudens, moudrý, v Moudr, Mudroch, Mudroň ; jméno Peregrinus dle latinského peregrinus, cizí neb host, v Host. Hostek, Hoštěn, Hostéj, Hostata, Hostač, Hostoun; jméno Venantins dle latinského venari, honiti neb lovili, v Hon, Honata, Honba a též v Lov, Lovek, Lovič, Lovas, Lovata; jméno A1 b i- n u s dle latinského albus, bílý, bély, běl, v Bílý, Bílej, Bílek, Bílen. Bilie, Bil, Běl, Bělek, Bělen, Bělota ; jméno Secundus dle latinského secundus, druhý, druh, v Druh, Druhan. Družek. Družeta ; jméno Mauritius dle řeckého paups?, mouravý, černý neb črný, v Mourek, Monral. Mouřina. Muřiua a též v Černý, Černá, Čeruek, Č rnata, Černík, Černoš v Černín. Černil, Črua, Črnín, Črnéj.

Črněš, Črnek ; jméno Ursus dle latinského ursus, medvéd, v Medvěd, Nedvěd, Nedví- dek ; jméno Leo dle latinského leo, lev, v Lev, Lèva, Líva, Levoň, Levee, Levons, Levy ; jméno Aurelius dle latinského au rum, zlato, v Zlat, Zlatek Zlatěn, Zlatoň, Zla touš ; jméno Celsus dle latinského celsus, vysoký, vysok. vysý, ve Vysoký, Vysok, Vy- soňa, Vysa, Vys ; jméno C r i s p i n u s dle latinského crispus, kadeřavý, kudrnatý, kučeravý, v Kadeřavý, Kadeřávek, pak v Ku- drna, Kudrnáč a též v Kučera, Kučer;jméno Xystus dle latinského xystus, chodba, chod. v Chod. Chodek, Chodata, Chodoun ; jméno C a s t u 1 u s dle latinského castus, čistý, v Čist, Čistéta : jméno Januarius dle latinského pojmenování prvního měsíce roku Januarius, leden, v Leden Ledek, Ledva. Ledvina ; jméno Julius dle latinského pojme nování 6. měsíce Julius, staročesky i staro rusky červen, v Červen, Červený, Červenka, Červinka ; jméno Dominicus dle latinského dies dominicus, nedrle, v Neděle; jméno Cornelius dle latinského cornu, roh, v Roháč, Rohata, Rohan, Roh, Růžek, Rožánek. Rožata a jiné.

Podobným spůsobem bylo i jméno M e- t h o d i u s dle lat. metus, strach neb hrůza zcela svobodné na česko vyloženo jednak Strachota, jednak také Hroznatá, kterážto křestní jména stala se též dle bývalého zvyku jmény osobními. Čo se týče jména Strachota, stvrzuje nadřečený jeho výklad Řehoř Hrubý z Jelení ve *vém rukopise na Píseckého : Hádání & 1513, odvolávaje se na staré legendy. Co jméno osobní jeví se ono zřejmě v osad- nímjméně Strachotice (na Mor.); mimo to vyškytá se také v 15 a 16. století a jest po dnes jmenem rodním čili příjmením; obyčejnou pak proměnou souhlásky ch v к *) znělo ono v ústech lidu také Strakota, jak je nalézáme v místním jménu Strako t í n **) Oba tyto tvary dotčeného jména byly pak po příkladu jiných jmen též skracovány, odkudž pošla četná osobní jména níže doložená 1. odmítnutím zadní jich částky Ota, a sice a) od jména Stracb(ota) ; S t r a c h (též příjm.), S t r a c h a (příjm.), Strachal, Strachek. Strachoň (příjm ), Strachoň a, a dvojmeno Strach- kvas (jméno syna Boleslava I., narozeného

*) N» př chronika — kronika, röchle —rokle, rochotati — rokotati, a j. **) Mame mnoho místních jmen, která od jmen mniských, končících se na a, pomocí příponv ín utvořena jsou: viz na př. Hrosnata — Hrosnétín, ťrctiva (12U) — Protivín, Kojata — Kojetín, Leva (1214) — Levin, Beneda — Benedin Bohatá — Bob a tin, Bohnia neb Bohuše (105t) — В oku tin, Ziviša (1251) neb Záviše (1168) — Ziviiln, Závélin; Drahota (1052) — Draho- tin. Radla (v 10. stol.) — Radlín Pravoůa (1284) — Pravonín a j. v.