Číslo 262.

V Praze, dne 24. září 1900.

Ročník IV

Rodakce, adminictracea sxpedíce: Praha, Pětrossova ulice, číslo 200—I. Mefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevraceí Kezapsčetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodíně ranní V pondělí a po svátku

KAl vzdo dvanácté ho- dině polední. Jednctlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126. v 5 hodin 50 minut ráno. Slunce vychází Slunce zapadá v 5 hodin 53 minuty večer.

LICKt Li

Pondělí: S v. Gerharda. Čtyřicetihodinná pobožnost chrámu Páně u sv. Jana Nep. na Skalce od 22.—25. t. m. Prahu Předplatné pro a donáškou do domu: 2.80 měsíčně . . . .. g.40 čtvrtletně . .. K 38.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtyrtletně... K 9.— celoročně.. . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. celoročně... . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- ie. Belgie a Anglie: 3.20 čtvrtletně . .. celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace li26.

Tábor lidu českého z Pošumaví v Přešticích (Pův. zpráva »K. L.«) Na prostranném náměstí staroslavného města Přeštic, jehož největší chloubou a okrasou je mohutný a v překrásném slohu zbudovaný chrám Páně a jehož vždy věrné české obyvatelstvo jíž v letech šedesátých nadšeně a obětavě postavilo se v šik za stará a ne- zadatelná práva našeho národa bojující, konán byl včera o půl 12. hod. dopol. tábor lidu, jehož se súčastnilo as na 10.000 osob, mužův i žen. Protože byl nad míru krásný den, o kterém zlaté slunce roz- sypávalo své paprsky v šíř i dál, bylo čekáno úča- stenství daleko větší. Ale zabránila tomu patrně ne- vhodně snad pro zahájení táboru volená hodina, kte- rážto naše poznámka neznamená ovšem ani té nej- menší výtky pro pp. pořadately, kteří dojista dali se při vší své práci vésti úmyslem nejlepším a takéji poctivě a svědomitě vykonali. Přes to snad by se odporučovalo, aby podobné vlastenecké projevy dály se raději v hodinách odpoledních; již proto zajisté, aby nebyly na újmu slavných dopoledních nedělních a svátečních služeb Božích.

Město Přeštice vystrojilo se na počest táboru a na uvítání četných hostí z dáli přehojnými bílo- červenými prapory a tu i tam také uvitým ze svěží zeleně věncovím. Domácí spolky sestoupily se ve ve- liký průvod, kterýž maje v čele statné banderisty. odebral se na nádraží, aby uvítal po 11. hod. dopol. od Prahy a z Plzně přibylé hosty, zvláště říš. a zem. poslance dra. Ed. Grégra, jemuž spanilá dceruška slč. Marta Lieblova podala s vlasteneckým oslovením z vonných květin uvitou kytici. Hned po té vrátil se průvod za zvuků třeskné hudby a hřmění hmoždířů na náměstí nazpět. Tam rozestavil se kolem veliké a dávno již přeplněné tribuny. Z poslanců dostavili se a na tribuně zaujali místa pp. Schwarz, dr. Dyk, Karlík, Ko- vářík a Kus. Jako zeměpanský komisař byl pří- tomen p. c. k. místodržitelský komisař Em. Kna pp, provázen jsa p. c. k. koncipistou při c. k. okresním hejtmanství v Přešticích, Vozkou.

Tábor zahájil jeho předseda p. Prokop, mlynář z Borové a náměstek starosty okres, zastupitelstva v Přešticích. Týž uvítal srdečně účastníky tábora, již dostavili se z celého ladného Podšumaví, aby hlasitě protestovali proti křivdám, páchaným z Vídně na na- šich právech a mateřském jazyku, a uvažovali zároveň o prostředcích, jež by vedly k dosažení všem nám drahého a společného českého státního práva. (Vý- borně!) Hned na to ujal se slova, bouřlivě jsa pozdra vován, pan dr. Ed. Grégr. Nastíniv obraz našeho neurovnaného státu, pravil, že týž stát nalézá se na srázné cestě, kteráž vede jen k jeho úpadku. Vidí to již i cizina, jejíž lačná jedna část těší se již, jak ve- liká by mu jednou připadnouti mohla z naší říše kořist a nemůže se té příležitosti takřka již ani do- čkati. Než, nejedná se při tom pouze o Rakousko, jedná se při tom také a zvláště o národ český. V Ně- mecku hádají se již mnozí politikové o to, komu by připadly Čechy, snad kus Šasku, kus druhý snad

Prusku. Vina tato opět spočívá v zoufalých poměrech tohoto státu. Stát rakousko-uherský nemůže dojíti a nedojde žádného blaha, dokud nebude s národem če- ským a s národem německým docíleno řádného, čest- ného a spravedlivého vyrovnání. Stát náš podobá se těžce chorému pacientu, kteréhož léčí již po 40 let, ale podávají mu takové léky, že vede se mu při tom vždy hůř a hůře. Jest věru přímo s podivením, že ři- ditelé tohoto státu dávno již nepřesvědčili se o ne- blahých následcích těchto všelijakých lektvarů a ne- použili pro uzdravení státu pravého a jediného léku kterýmž jest úplné rovné právo a naprostá spra- vedlnost všem. (Výborně!) Příčina dnešních rozháraných politických a parla- mentních poměrů spočívá v tom, že se vzalo Čechům, co jim patří podle práva a spravedlnosti (Výborně!) a Němcům pak že se dalo a dává, co jim nepatří. Dle práva a spravedlnosti patří nám Čechům, aby nikdo nám nedával práva a zákony, nežli sněm krá- lovství českého, aby tento sněm sám určoval, ukládal a vyměřoval všecky dávky a daně, a se svými finan- cemi aby také on sám hospodařil a nikdo jiný.

(Hlučné: »Výborně!«) Potom poukázal ohnivý řečník na královské poselství ze dne 12. září 1871, a zvolal: »Kdo by se posmíval reskriptu, posmíval by se i samému cí- saři, posmíval by se i sněmu království českého. Ne- žádáme nic jiného, než co nám J. Milost král slíbil, aby bylo také splněno. A národ český od tohoto poža- davku neupustí, neboť se zakládá jenom na právu a spravedlnosti. Rakousko nemá rozhodovati již o nás bez nás. Pouta vídeňské centralisace musejí býti rozlomena. Parlament jest v troskách. I musí se již něco státi a musí se to státi brzy. Slibováním prospěšných,a třeba sebe prospěšnějších hospodářských předloh národ český se neuspokojí, (Nikdy ne!) protože ne- nosí svých ideálů v břiše. Národ český bude bojo- vati za tyto ideály až do poslední krůpěje své krve. Neleká se ani sebe prudší obstrukce. Nestojí nikterak a v žádném ohledu pod národem německým, a proto nestrpí, aby jazyk jeho stal se podruhem jazyka ně- meckého.

Národ český bojuje za svou úplnou nezávislost a nezávislost naší vlasti, od kteréž neodtrhne ná žádná vídeňská vláda. Pohřbili jsme již svou t. zv. etappovou politiku i mám za to, že nový pokus s ní opakovati se již nebude. Rozhodnuto musí být, ovládne-li v Rakousku centralismus nebo federatismus; má-li býti pánem Němec, ostatní pak mají-li býti jeho otroky. Volajíce za spravedlnost, voláme za ni nejenom pro blaho své vlasti, nýbrž také pro blaho Rakouskaa jeho dynastie. Chceme černožlutý prapor s dvojhlavým rakouským orlem, ale rovněž tak chceme bíločervený prapor s českým lvem. Jěště dosud žije národ český a jest pevně odhodlán, bojovati až do konečného svého vítězství. Ale každý musí konati svou povinnost hlavně při příštích volbách. A jako vždy, přesvědčí se vláda také o něm, že Šumavan ani tentokráte se neodrodí. (Hlučný souhlas a potlesk.) Po té ujal se slova pan dr. Sobotka za stranu státoprávní, jenž pojednává o nutnosti zásadního boje státoprávního a principiálního odboru proti říšské radě. Poukazuje dále ku výhodám, jež národu če- skému v ohledu národním, kulturním i hospodářském z provedení českého státního práva by vzešly, varuje před opětným nastoupením politiky drobečkové nebo etapové.

— Jako pravil Kristus »Pečujte o království Boží ostatní bude vám přidáno!«, volá řečník: »Pečujte o království české a ostatní bude vám přidáno! - V doslovu apeluje řečník na lid český, aby při nastávajících volbách odevzdal hlasy své pouze lidem smýšlení v pravdě státoprávního a neoblomného a končí za všeobecného potlesku voláním: »Pryč s par- lamentem, v boj pro samostatnost českého státu!« Po pěkné řeči p. Šafra, jenž jako zástupce pražského řemeslnictva účinně promluvil o výhodách, jakéž by vyplynuly národu českému z provedení jeho státního práva, promluvil za sdružení zemědělců red. Em. J. Hrubý. Řečník připomíná, že nárad český až příliš dlouho doufal, že za veškery oběti, které státu ra- kouskému přináší, ve Vídni probudí se spravedlnost vůči němu. Místo spravedlnosti však dostává se nám jen urážky a potupy. Vzpomenuv těch, kdož nazý- vají státní právo utopií, praví řečník, že utopií by byla státní němčina, protože stát je ze dvou třetin slovanským. Ostatně státní právo bylo též splněno i královskými přísahami. Potom odůvodňoval řečník nutnost boje státoprávního z příčin národních, kul- turních a posledně pak národohospodářských, končí prohlášedím, že český lid, české rolnictvo přistoupí k volbám ve znamení státoprávním. — Na konec prohlašuje řečník, že všechen český lid, zvláště české rolnictvo přistoupí k volbám s programem státo- právním, žádajícím, abychom svobodni a šťastni byli ve vlasti své. (Výborně!)

Pan Stříbrný, zástupce Čechů dolnorakouských: Pronásledování českého lidu ve Vídni dospělo svého vrcholu. Úřady, soudy i pošty ve svém jednání jsou nejlepším obrázkem rakouské spravedlnosti. Řečník dále promlouvá o školství Čechů vídeňských a uvádí zajímavá data, kde 64.000 úředně napočtěných Če- chů vídeňských, nemá školy ve Vídni ani jediné, kdežto 29.000 Němců v Praze má 6 obecných, dvě měšťanské školy, 5 gymnassií, 3 reálky, učitelský ústav, techniku a universitu. Řečník po prudkých útocích na vídeňský magistrát a německé nacionály dovolává se podpory a porozumění pro Čechy dolno- rakouské, v nichž vidí velice důležité hnutí, které potud, dokud středisko politiky bude Vídeň, na ni bude míti nemalého vlivu. Řečník končí slovy: »Ne- opouštějte nás a pomozte nám!« Red. V. J. Klofáč hájil nejprve stranu ná- rodního dělnictva, za niž mluvil, proti všelikým na ni vrhaným pomluvám, vzpomenul známé figurky z dob loupežnické romantiky. Loupežníci tehdy byli prý však milosrdnější, než naši odpůrci. Oni volali jen: »Peníze, nebo život!« Od nás teď se však žádá obojí: peníze i život! (Hlučná veselost a všeobecný souhlas. ) Poslední groš se z nás mačká a při tom máme mlčet, je-li ničena celá naše národní existence a máme mlčet, když uráženi jsme způsobem opravdu bez- ohledným.

Nové volby musí se díti ve znamení státoprávním a demokratickém. Chce-li vláda dělnictvo získat pro centralismus, pak je to právě tak marná práce, jako někoho přesvědčovat, že kočka myši nežere a že je nejlépe, nechá-li každý z nás ve svých kapsách cizí, nenechavé ruce. Jakým štěstím je centralismus, to dělný lid, živ- nostníci a rolníci dávno už poznali. Ti všichni z dneš- ního centralistického blahobytu přímo už zoufají. Na pomoc malého lidu vláda marně spekuluje a nepomůže jí ani sociální demokracie, ani realističtí Rakušané. Ale co je hlavní, musíme býti upřímnými demo- kraty. Bez širokých vrstev lidu jsme ztraceni. V nich je síla a bezohlednost, která dnes rozhoduje. Pak ale musíme s dělnictvem upřímně cítit a musíme mu dáti také hlasovací právo. Zvítězíme, porozumíme-li době, která volá po rovnosti a spravedlnosti. (Bouřlivý souhlas.) Posledním řečníkem byl p. dr. Macháč. Mluvě za frakci radikálně-pokrokovou, mluvil hlavně o tak zvané moderní škole, při čemž ovšem zmínil se také o — klerikalismu. Pánové jeho smýšlení mají patrně ve svém kolovrátku válec jen jeden. Žádal sice za slovo ještě zástupce strany kato- licko-národní, redaktor t. l., ale třeba předsed- nictvo táboru ochotně chtělo vyhověti jeho žádosti, zeměpanský komisař k tomu nesvolil, protože tábor povolen byl jen mimo jiné také pod tou podmínkou, že mluviti budou na něm jenom řečníci, kteří byli již dříve oznámeni c. k. hejtmanství. Ani k resoluci ne- směl nikdo promluviti. Ujal se slova následkem toho již jen místopřed- seda táboru p. dr. Liebel, přeštický advokát, jeden z nejpřednějších pořadatelů tábora, a přečetl a odů- vodnil následující resoluci:

Český lid z Pošumaví, shromážděný dnes na táboru přeštickém jednosvorně se usnáší: Vědomi jsouce sobě veliké a slavné minulosti národa českého a jeho nenahraditelné důležitosti ve státě rakouském, k jehož existenci položil základy a který tolikráte již svou krví a svými statky hájil proti vnitřním a vnějším nepřátelům, prohlašujeme, že nechceme býti národem podružným, nýbrž že chceme býti národem svéprávným, slovanským, svobodným a šťastným ve své vlasti. Proto trváme pevně a neoblomně na státním právu zemí koruny české, které založeno jest historií naší a na přirozeném právu sebeurčení národů, jehož se nikdy nezřekneme a nevzdáme, nýbrž do posledního duchu je brániti budeme. Nechtíce jiné utlačovati, nestrpíme, abychom my byli tlačeni ke zdi a nechtějíce bezpráví ko- nati na jiných, nestrpíme, aby se bezpráví konalo na nás. Proto neustaneme ve svém zápase, dokud našemu jazyku nebude vráceno plné právo jeho domovské ve všech veřejných úřadech, soudecha školách a sice netoliko na venek, nýbrž i ve službě vnitřní. Klademe tedy rozhodný odpor každému pokusu o rozdvojení zemí koruny české a utvoření v nich