Ročník XXXXIII

V Praze, v pátek dne 3. července 1903.

Číslo 179.

Na ranní a odpol. HInty přečyláeř see v Praze v admínisfrani za čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí čonáškon na čtvit leta . . . . 7 K 50h ve Ilialkách: 2 K 30 na měsíc . . . . Pošton: el na divrt lela . . . . s dvojí sásilkeu na měsíe na čtvit leta . . . . 11 K 40

Dosud nerozhodnuto! S podobným napjetím a rozčilením snad jen hazardní hráči v Monte Carlu, davší všechno své jmění v sázku, hledívají rozhodnému vrhu rouletty vstříc, s jakým od minulé soboty ně mečtí levičáci a jich tisk čekají na rozhodnut ministerské krise kabinetu Körbrova! Pokládali postavení svého osedlaného patrona Körbra na- horu přímo za neochvějné a nerozborně, za »bombenfest«, jak říkají němečti »strate gové«, kteří nikdy nepřítele neviděli. A najednou, nastojte: Körber podal v so botu dne 27. června s celým kabinetem císař žádost za propuštěnou! — Jaké to leknutí Až hrdinům v útrobách hrklo a kolena se chvěla. Leč brzy se vzpamatovali zábleskem naděje, že to je demisse jen tak »pro forma« — vynucená otřesem v Uhrách, ale že z mračna nebude déšť. Snad starý generál Welsersheimb, snad český ministr Rezek a konečně snad brusselskou »cukrovkou« postižený ministrf- nanci Böhm Bawerk prý obdrží modrý arch, avšak výtečný Körber, jejich Körber prý najisto bude panovníkem vyzván, aby setrval při kor- midle, poněvadž nikdo na světě nemůže lod Austrie lépe říditi, než on. Do Portugalu by se mohlo jít pro podobného výborného státník a nenašli prý bychom ho. V »nejlépe zprave- ných kruzích« pokládalo se tudíž za jisté, že nepostrádalelný, nevyrovnatelný Körber budeco nejdříve povolán k sly šení, aby uslyšel, žese žádost jeho za propuštění nepřijímá. Leč minul den prvý a minul den »vterý«. ba i po třetím a po čtvrtém večer se nachýlil však p. Körbra pořád ještě žádné pozvání k audienci ne docházelo ..

Co to znamená? Špatné svědomí Körbro- vých přátel stávalo se nepokojným. Aby snad naposledy průběh ten nebyl způsoben uvažová- ním koruny, nemá-li se ohlédnout po jiném ministerském předsedovi, anebo snad dokonee pojiném systému a směru vládní m, nežli byl kurs Körbroviny? Všechno na světě, pane bože, jenomto ne! trnuli němečtí auguři hrůzou, a ze všech sil jali se dokazovat, kterak jediná ne- utrální (!), ke všem národům stejn spravedlivá (lI) úřadnická vláda a politika Körbrova jest pro Rakousko možnou a samospasitelnou. Každékoliv uchýlení se od této zlaté střední cesty bylo by prý ne- štěstím pro říši bez konce a míry. Dnes to suggerovali veřejnosti a na zejtří již zvěslovali: Koruna klade nejvělší váhu na to, aby ve vnitřní politice bylo po- kračováno na dráze posavadní. Pak ale nebylo zhola žádné rozumné příčíny, aby Körber šel. A proto včera, když posléze Körber byl povolán k audienci, již celý ten chorus Körbrových ústaváckých přátel spustil po 2. hodině jásavé Te Deum: Körber zůstanel Demisse jeho kabinetu neby la přijata, jen Rezek půjde! — Jenže — »ta radost, ta radost, křehká je bylinal Přijde vítr, odfouká ji,« než mine hodina. A vskutku neminula než asi hodina po skončené audienci Körbrově, když Vídní rozlé tla se zvěst. že není krisi konce, že panovník dosud Körbrovu demissi ani neza mítl, ani nepřijal, nýbrž vyhradi si ještě další čas na roz my- šlenou.« Půldruhé hodiny trvalo slyšení Körbrovoa po něm takovýto — »i v nejvyšších kruzích byrokracie neočekávaný výsl ejd e kl- žasne všecek zaražen německo-ústavácký tisk: »Körber prý postavil jisté zásady. kteréž přiměly mocnáře, aby se ještě h n ed

nerozhodnul. Chápeme dobře úzkost našich nepřátel. Zlě svědomi jim zajisté řiká příčinu proč je asi koruně tak za těžko rozhodnouti se přes noc o to, má-li se pokračovati s podržením Körbra na dráze posavadní Němcům naddržujíeí a šestimillionový český národ do krajnosti roz- hořčující politiky, či nedoporučovalo-li by se spíše zabočiti s jiným kormidelníkem ve směr jiný, ve směr osvědčující více dobré vůlea ochoty vůči požadavkům většiny slovanských národův a zejmena vůči nám Čechům. Vypra- vuje se ve Vídni, že prý v předposledním svém slyšení dr. Körber na otázku panovníkovu: »A jak bude s rakousko uhorským vyrovnáním?- upřímně doznal, tu že — »nemůže dále!« — Ano, tu vězí suk! »Körber osvojil si osudnou vládn zásadu,« vykládá trefně kterýs rakouský poslanec říšský v »Pester Lloydu«, že v oláz- kách národníeh neučiní žádného rozhodnutí bez souhlasu svářících se národních stran! Ja ko by právo a spravedlnost bylo roz- umno hledat při zápolících stranách a jakoby nebylo to spíše věcí nestranné vlády. aby bez ohledu na přízeň nebo nepřízeň stran rozhodovala sama jedině po právu a spravedlnosti! V posledních měsících hledal Körber snažně sblížení s německými nacionály i prokazo- val jim mnohou dobře pozorovanou službičku z lásky při jmenováních a tomu podob ných příležitostech. Vše to konal za snahou, aby si zavázal německé strany pro chvíli nebezpečenství. A touto chvíli nebezpečnou byl moment kdy rakousko-uherské vyrovnán přijde před parlament. Nežli tato dů- ležitost přijde na řadu, musí býti opatřeno, aby Češi zachovali při nejmenším blahovolnou ne- utralitu. K tomu měli Němci poskytnouti ruky.

Pan dr. Körber dlouhou a namahavou prací při- pravoval k tomu půdu. Češi se ve svých poža- davcích napořád více a více umírňovali, ažse posléze jednalo již jen o to, aby se jim toliko zásadnou přípovědí usnad- nilo, by mohli ustoupiti v posie nestrannou . .. Než tu především moravšti Něme umělé předivo protrhli. Oni zarputili se ve svém vzdoru proti Čechům k naprosto zápor- nému justamentu a hned na to uzavřely čtyř velké německé strany spolek na obranu a vzdor který na dvě strany značí posici bojovnou předně proti všem slovanským stranám kteréž přece nijak nehodlají ohrožovat národ- ního vývoje Němcův, ale pro sebe ovšem poža- dují a požadovati nepřestanou svobodu svého kulturního vývoje — a za druhé proti vládě, jež nemůže potřebovat bojovného rozstoupení se Němcův a Slovanů v parlamentě. Neboť i kdyby na krásně německé levici se podařilo seskupiti kolem svého praporu silnou parlamentní většinu — ač to nepodobno k víře — co to prospěje, když rozhořčená česká men- šina vysáhne ke zbrani obstrukční? Proti ohstrukci české nepomůže ani zřízení sebe značnější vládní většiny. Rakousko uherské vy- rovnání nelze projednati jinak, nežli kompro missem, nežli smírem německých stran s českou opposicí, to jest základní podmínkou, ať si již při vesle stojí Körber nebo kdokoliv jiný. Možno, že by měl již dnes Körber pro ra- kousko-uherské vyrovnání v parlamentě většinu. avšak není-li tato většina vládní odhodlána vy- jednávat o smír s českou opposicí, pak nemá žádné vyhlídky na parlamentní projednání před- loh vyrovnacích. Že mohl by si pomoci para grafem 14.? Však i tento paragraf 14. jest pouhou prozatímností, neboť platnost jeho trvá

jen po tak dlouho, až parlament dotýčné císař- ské nařízení buď schválí nebo zamítne. Nuž na takovém vratkém základě nemož- no přece uzavírati obchodn smlouvy s cizinou. Tak jsou to tedy vlastní němečtí přátelé Körbrov sami, kteří jej svou zarytostí vehnali do slepé ulice. Körber může dnes věru zvolat: »Chraň mne bůh mých přátel, od nepřátel bych se již ochránil.« Ano, to jest tragikomika celé tě krise Kör brovy: protektor německých hegemonů nemůže z místa, nemůže zaručit koruně aní parlamentn projednání předloh o rakousko uherském vyrov nání, nad tož nový branný zákon, k ně muž potřebuje dvoutřeťinové většiny; vi že ztroskotá o obstrukci rozhořčeného národa českého, a že by tedy jediná spása záležel v tom, uspokojít a usmířit český národ vyho věním spravedlivým požadavkům jeho. Však aby k tomu přiměl sve milé německé přátely patřičnou energií a náležitým důrazem, toho — jsa sám podjatým německým byrokratem — přes své německé srdce nemůže přenésti a tk tedy se vším důvtipem uvázl na suchu a nevl kudy z konopí. To jest pravá a podstatná pří čina Körbrovy krise. Možno, že bude prozatlm ukončena propuštěním »českého ministra« dra Rezka a pardonováním Körbra. Avšak bylo by to nějakým podstatným rozhodnutím? Pražád ným. Nýbrž jen zhoršením a přiostřením k bu doucnosti ještě osudnější ! —

Politické zprávy domácí. V Praze, 2. července. (O příčiná ch rakouské ministerské krise) sděluje se z Vídně krakovskému „Czasu“: „Jest pro- kázáno, že ústupky ve prospěch uherské oppo- sice byly učiněny proti vůlirakouskéh kabinetu, ačkoliv šlo o společnou věc, nebo se týkají společného vojska. Že tento ústupel pedráždil rakouský kabinet, vidno z článků ví deňských poloúřadních listů, píšících nepřátelský o vládě uherské. Dalším faktem jest to, že s jed nocení německých stran proveden bez předchozího vědomi ministerského předsedy aneb že mu implicite dán ráz jakoby protivládní Když vůdcové německých stran přišli k dru Körbrovi, aby mu ex post podali zprávu o sjedno cení, byli přijati nad míru chladně a dr Kěrber se úmyslně vyhýbal řeči o sjednocení Na koncc je faktem, že Němci proti intervene Körbrově odřekli rozhodně všeliké ústupky Čechům a tím nepřímo zavmili předeasné od ročení sněmovny. Tyto tři okolnosti vysvětluj úplně rozmrzelost dra. Körbra. Uvádí se mimo to i jiný, dosud nepověřený důvod, že totiž dr Körber hned po odročení parlamentu učinil po kus o rekonstrukci kabinetu ve smyslu německo česko-polské koalice, ale že i tu narazil na odpo Němců, kteří odmítli všelikou oběť se své strany.

V Praze, 2. července. (Situace Uhrách.) Rozřešení uherské ministerské krise neuspokojilo nejen opposici, nýbrž ani starou vládní stranu, jak vysvítá z orgánů frakce libe rální i Apponyovy. „N. P. Journ.“, zaznamenav rezkol ve straně Košutově, praví: „Stojíme tedy opět tam, kde jsme byli před vypuknutím krise. s tím toliko rozdílem, že na místě Kolomana Szella sedí nyní hr. Khuen-Héderváry, že dva portefeuilly přešly v jiné ruce a že František Košut vypuzen ze své strany. V oněch vídeň ských kruzích, které neznají zdejších poměrů. vznikne snad mínění, že za tuto cenu nebyl draho zaplacen ani případný neúspěch nového kabinetu; ale všude, kde panuje ještě trochu zdravého názoru, musí se uznati, že proto nebyl

treba svrhovati Kolom. Szella, a když už to byl uznáno za nutné, že se musí rozřešení krise, jak provedeno shora, pokládati za nešťastné, poně vadž vydalo stranu neodvislosti úplně do rukou nejkrajnějších živlů a také do řad strany libe- rální vneslo nové zmatky. Souhlasně píše orgán hr. Apponye: „Poli tická situace v den, kdy se nový kabinet před stavil parlamentu, nejeví se nikterak potěšitel nou. Strana liberální stojí sice po boku vlády avšak opposice chystá se k novému boji. Učiní- to skutečně, pak jsme se ocitli opět tam, kde jsme byli před dvěma nedělemi, jen s tím roz dílem, že na místo Kol. Szella vstoupil hr. Khuen-Héderváry. Situace byla by pak právě tak vážna, jako byla před dvěma nedělemi, ane i vážnější, uváží-li se, že Kolom. Szell svů, parlament znal, kdežto hr. Khuen-Hěderváry nemůže ještě dobře znáti osob, ani poměrů ac mu v tomto vzhledě schází, nemůže nahradit váhou svého kabinetu.“ Dle těchto hlasů byl by tedy předčasným příliš optimistický, názor na rozvoj uherskýeh věcí a bude záhodno vyčkati, jak se nový uherský ministerský předseda spraví s parlamentem.

Ze Záhřeba, 30. června. (Srbové v Ba- nátě.) Vršecký „Rodoljub“ přináší zprávyo klesání srbského živlu v Banátě. Když byl Baná v 18. století zbaven turecké nadvlády, byl oby- dlen téměř výhradně Srby, vyjma nejvýchod nější část, kde byli také Rumuni. Od té doby osazován Banát s pomocí vlády německými kolo nisty a také Rumuni se šiřili stále více na západ Když pak následkem nátlaku na Srby, aby při jali unii s Řimem, na 100.000 se jich vystěho valo do Ruska, přešla téměř všechna sídla vy stěhovalců v ruce rumunské. Od té doby Srbové stále zde klesali, tak že jsou nyní v menšině prot Němcům a Rumunům. V Banátě je na 150 vesnic, majících srbská jména, v nichž však není už ani jediného Srba. Před 40 léty byla ještě ve všech městech banátských srbská většina; dnes jsou Srbové ve většině pouze ve Vel. Kikindě V Bečkereku a Vršci tvoří jen třetinu obyvatel- stva, v Pančevu o málo víc. Temešvár býval skoro čistě orbský, dnes jsou tam Srbové v ne patrné menšině. V celém Banátě jest nyní Srb 280.000, Rumunů 583.000, Němců 410.000 Madarů 193.000 a mimo to něco. Slováků. Čechů, Bulharů a j. Nejvíce Srbů žije v toron tálské stolici, kde tvoří třetinu všeho obyvatel stva. Z 39 okresních soudů mají Srbové většinu pouze v pěti.

Politické zprávy zahraničné. Srbská skupšlina rozpuštěna. V Bělehradě, 30. června. (Pův. dop. „Nár Listů“.) Včera pozdě večer došlo na dorozuměn a krise je rozřešena. Poslanci se uspokojili na řízením ministra vnitra St. Protiče, aby byli do obecních rad po celém Srbsku opět dosazen staří, řádně zvolení členové a slibem, že státn policie bude očistěna od stvůr Cincar-Markovičo- vých. Byl sice projeven také požadavek, aby po dala demissi vláda, v níž zasedá pět libe rálů, ačkoli v celé skupštině je pouze pě liberálních poslanců, a aby se sestavil nový kabinet, v němž by každá strana byla za- stoupena poměrně dle své síly. V klubu krajních radikálů projeven náhled, že vláda má ve skupštině učiniti dotaz důvěry a že z kabinetu mají vystoupiti L. Živkovič a Stojanovič. Obě frakce radikální strany souhlasily pak v tom, že nynější skupština se nemá pouštěti do řešení otázek finančních a tyto se mají přikázati příšte řádné skupštině, jež se sejde dne 1. (14.) října. Když byla dnes ráno zahájena schůze skupštiny, předseda ministerstva Avakumovi

V drobném prodejtn raani čísle o sobé . . . za S . . . . na z odpoledn Ve úlialkách na veukově: ranni číslo. . . . . . vdpoledht . . . . . . . . 5 Inserát y platíse hotově napřel Předplucnni a inserty přijímá sdmin- strace v Marianské ulici č. a. Tam nacházají se též redsk tiskázsn a sapodice „Nároánich Listů“ Bukopisy ao novracsji

oznámil, že v obcích obnoven již pořádek, jak tam byl do posledního převratu ze dne 24. březn a že jak obecní volby, tak i volby do skupštiny budou vykonány úplně svobodně, načež se se staví nová parlamentní vláda, jež bude vzat z té politické strany, která bude míti ve skupštino většinu. Také nového úvěru se Avakumovi zřekl, poněvadž vláda má prý po ruce dosti pe něžitých prostředků, aby mohia vésti správu země až do nové skupštiny. Následkem tohot prohlášení skupština projevila vládě důvěru Avakumovič přečetl pak králův úka z, j ím se skupština rozpouští. Dosavadní vláda tedy zůstane zatím u vesla přes to, že Lubom. Živkovič dosud se nesmíři s myšlénkou, že druhá radikální frakce uzavřel kompromis s napredňáky. Většina radikála strany usnesla se totiž, že se obě radikální frakce maji před volbami shodnouti o kandidá- tech a jich usnesení má býti stvrzeno na schů- zích krajských. Všichni radikálové budou pal povinni hlasovati pro kandidáty, tímto způsobem přijaté. Zvolení poslanci dají pak směr nové vládě. Jest nyní na radikální menšině, aby dal svůj souhlas tomu usnesení většiny.

Sdělil jsem vám již, že nebožtík Cincar- Ma kovič chystal druhé vydání „Kneževičova atten- tátu“, tentokráte na krále Alexandra. Účelem fingovaného attentátu mělo býti roznítiti nevůl lidu proti radikálům a jich spojencům a odstra niti mocí nepříjemné vůdce opposice a také po- chybně důstojníky. V seznamu proskribovaných nalezeném ve dvorci, jsou mimo jiná i následu jící jména: Pašič, Stojan Protič, nynější minist vnitra, Aca Stanojevič, předseda skupštiny, Sveto slav Simič, redaktor „Ustav. Srbije“, Lubom Živkovič a Lubom. Stojanovič, členové nyněj šího ministerstva, oba radikálové, Lubom. Kal jevič, ministr vnějších věcí a Dimitr. Radovič předseda nejvyššího soudu, oba napredňáci; mímo to na 150 jiných osob z Bělehradu a ce- lého Srbska. Ve druhém seznamu je zapsáne 8e důstojníků, kteří měli býti po „attentátu“ zastře- leni neb uvrženi do žaláře. Osud, jak známo, roz hodl jinak, dle starého přísloví: Kdo jinému jámu kopá atd. Srb-Slovenin.

Napjeti bulharsko-turecké. Protože bulharská vláda dostávala v posled ních dnech stále hrozivější zprávy o soustředo- vání tureckého vojska na hranicích bulharských uznala za nutné, obrátiti se k velmocím s násl dující notou: Porta, aby ospravedlnila své ná- silné jednání proti bulharskému obyvatelstvu zastřela své konečné eíle, obvinila Bulharsko že podporuje revoluční hnutí v tureckých provin- ciích. Chce veškeru zopovědnost svésti na kni- žeci bulharskou vládu, aby rozvášnila obyvatel- stvo knížectví a způsobila srážku mezi oběma státy. Zabránilo-li se dosud konfliktu, slušt z toho děkovati rozvaze bulharského lidu a loy- álnímu, mírumilovnému jednání bulharské vlády. Ale přes to se situace přiostřila tak, jako nebý- vala. Kdežto bulharská vláda, důvěřujíc v slavné sliby sultána a deklarace velmocí, naděje se do- sud mírného rozřešení krise, pokládá Porta ny- nější okamžik za vhodný, aby na bulharských hranicích soustředila značné vojenské síly a po- užila prvého případu k útoku. Proto bulharská vláda ukládá svým zástupcům u velmocí, aby je požádali, by podnikly u Porty energieké kroky, aby tato odvolala své vojsko od bulharských hra- nic a provedla co nejrychleji slibované reformy Bulharská vláda odmítá od sebe všelikou zod- povědnost za další rozvoj událostí pro případ, kdyby Turecko setrvalo při svých Bulharsku ne- přátelských disposicích. Na tuto notu dostalo se bulharské vládě již uspokojivé odpovědi s několika stran. V odpo-

V Praze, 2. července.

vědi se tvrdí, že Turecko nemá nepřátelských

FEUILLETON. panětivěk un- O Husově kultu v Čechách. Ode dávna uctívána v Čechách památk Mistra Jana Husi. Byl-li Mistr Jan již ve dnech svého života provázen přízní širokých vrstev bylo přirozeno, že po své „ukrutné a nejmrzu tější smrti“, jak ve stížném listu koncilu kostní ckému ze dne 2. září 1415 česká šlechta po jmenovala Husovo upálení, tím hlouběji se ve- psal do srdcí národa. Horoucí úcta ku památce upáleného při tehdejší zvrouenělosti náboženské udržovala se až v podvečer bělohorský. Nejobecnějším projevem kultu Husovav tom prvním období jest svěcení šestého čer- vence jako jeho svátku. Již 26. května 1417 universita pražská jako svrchovaná autorita ve straně utrakvistické, prohlásíla Mistra Jana Husa světcem, za kterého, byť v rozsahu poněkud zúženém, také Čeští Bratří a evangelíci ho po- kládali. Šestého července po nekatolických chrá- mech v Čechách odbývány na památku Husovu bchoslužby, písné k jeho chvále zpívány, ká zání o něm promlouvána, modlitby za přímluvu před Bohem k němu vysílány. I světskými okáza- lostmi den Husův byl oslavován. Tak podle zprávy starého letopisce r. 1517 ve svátek M. Jana Husi „konšelé pražští pálili oheň pod mo- stem na malém ostrůvku blíž krucifixu, a na věži mostské trubači slavně troubili, na bubny bubnovali, z hákovnic s mostu stříleli, a z ta- rasnic také stříleli od mlýnův ku Petřínu; a pan purkmistr Sigmund od Tváří s panem Janem Hlavsou, a veškeří jiní z pánův byli na věži na mostě, dívajíce se na ten oheň dolův, kdež lidu bylo veliké množství na mostě i po březích . .. R. 1620 k bohoslužbám ve svátek Husův v Chlumci nad Cidlinou dostavili se také někteří poddaní katolického pána chlumeckého, Václava z Vchynic a z Tetova. Vchynský, dověděv se o tom, do kostela za nimi poslal, aby hned na kov s ním se vypravili. Když neuposlechli,

s ozbrojenými služebníky vrazil Vchynský do kostela, zbil své poddané a čtyřicet jich zranil. Zvěst o tom záhy roznesla se okolím, a v zápět shrnulo se na dva tisíce sedláků, kteří Vehyn- ského na zámku chlumeckém obklíčili. Marně vyhrožoval a marně prosil. K narovnání sporu musili přijeti komisaři z Prahy, kteří odvezli Vchynského do vězení. V Čechách, pokud známo, tři kostely byly zasvěceny památce Husově. Nejvýznačnějšíz nich stával nedaleko nynějšího kostela Panny Marie Vítězné, na Malé straně v Praze, po bitvě bělohorské byl odevzdán katolíkům francouz ským, žijícím v Praze, a zasvěcen sv. Ludvíkovi, později darován Karmelitánům, když byli uve- deni do chrámu Panny Marie Vítězné, a posléze r. 1654 byl zbořen. Druhý kostel Husův byl na „Hůrce“ nedaleko Kladrub na Vlašimsku, kamž ve svátek Husův zástupy ze širého okoli putovaly. Již koncem XVIII. století byl v roz- valinách. Třetí kostel Husův byl zbudován roku 1535 měšťanem královéhradeckým Lukášem Formanem na „zámečku“, nedaleko Králové Hradce. V době pobělohorské nákladem Matěje Hrdličky ze Sezemic byl opraven a zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Ve zvonici zmíněného pražského kostela Husova visíval zvon „Hus“, který po- zději byl přenesen do chrámu Panny Marie Vi- tězné. V kostele sv. Mikuláše na Malé straně v Praze v době předbělohorské býval oltár Husův. V pražském kostele sv. Havla byly cho- vány tři pozlacené kalichy, s vyrytým jménem Husovým, které v dobách pozdějších byly pře- dělány ve svícny oltářní.

Ve mnohých kancionálech dochovaly se zpěvy o Husovi, které v jeho svátek v kostelieh byly zpívány. I písně světské o Mistru skládány Jedna, začínající slovy „O svolání Konstantské“ známá jest z rukopisu archivu třeboňského. Také v jiných formách básnických vyslovovala doba svoji úctu národnímu světci. Zasluhují zmínky alespoň verše, přitištěné k Melantrichovu vydání Husovy Postilly, a disticha latinská, vepsaná do kancionálu litoměřického. Spisky o Husov v tehdejší literatuře zakládaji se skoro vesměs na latinské práci Petra z Mladenovic, jenž jak očitý svědek, vypsal poslední Husovy okamžiky v Kostnici. I vlastní spisy Husovy těšily s oblibě. Šířeny v opisech a často otiskovány. (Po stilla u Melantricha v Praze 1564, o šesti blu dich v Litomyšli 1510, Provázek třípramenný v Praze 1545 a j.) Z uměleckých památek zachovaly se na naši dobu jen málokteré. V latinském kancionálu n radnici v Litoměřicích uloženém a někdy pře r. 1524 pořízeném, na obrazu sezení sněmu kostnického jest vymalován Hus v červeném taláru a se svatozáři kolem hlavy. Na jiném listu téhož kancionálu jest obraz dvojdílný: v do lejším dílu zpodoben Hus, na hranici plameny obklopený; v hořejším dílu andělé vedou koruno vaného Husa do nebes. Také v kancionálu smíš kovském, pořízeném v létech 1491—1493 ná kladem rodiny kutnohorské, Smíšků z Vrchovišt a nyní v ambrasské sbírce ve Vídni uloženém jscu dva obrazy, sem patřící: jeden představuje Husa v plamenech, na druhém andělé vedou Husa ke hranici. V kancionálu malostranském z r. 1572, který jest majetkem universitn knihovny pražské, zobrazeno upálení Husovo na postranní lištně zpodoben Hus, který jiskrou

Viklefovou zažíhá si svíci, od níž zase Luther zapaluje svoji pochodeň. I na jiných památkách zachovány jsou obrazy Husovy. Na zvonu v dě- kanském chrámu v Ústí nad Labem a v Buči- cích na Zbirovsku jsou reliefy s podobou Huso- vou. Má se za to, že také na otltářním obrazu. v museu chrudimském uloženém, je Hus vyobra zen. Jiné památky jsou známy pouze ze zpráv souvěkých spisovatelů. Na látkovém pruhu, kt - rým byla ověšena kazatelna v betlemské kapl v Praze, byl vymalován Hus, na hranici k břevnu připoutaný. V pražském kostele sv. Havla ještě koncem XVII. století stávala kamenná kazatelna ve které podoba Hlusova byla vytesána. Také ne- daleko hrobu Zižkova v kostele čáslavském býva oltář, na němž byl Hus vyobrazen. Druhé období v dějinách kultu Husova sabá od Bílé Hory až daleko do XVIII. věku. Úsilím protireformace zaražen. v těch dobách jen spo- rými úkazy hlásil se k životu. — Strana pod jednou, svými státními i církevními orgány úsi- lovně mu bránila. Již koneil kostnický ustanovi smrt upálením těm, kdož by uetivali Husa jako světce. Tehdy však hnutí husitské přehlušilo hrozbu církevní. Teprve v XVI. století podnik nuty nové útoky proti kultu Mistra Jana. Nej- smělejší sosnován od pražských jesuitů. K je- jich pobídce — ve svých pamětech výslovně k tomu se doznávají — arcibiskup pražský roku 1584 vyslovil universitě přání, aby na příšte šestý červenec, den Husův, ve svém kalendář- neoznačovala červenými literami. Vydavatel ka lendáře, Mistr Petr Codicillus z Tulechova. s ochotou přání vyhověl a již na r. 1585 šestý červenec nepoznamenán za den sváteční. Krok byl však provázen právě opačnými účinky. Svou povolností vzbudil proti sobě Codicillus prudkou nevoli. Aby jí unikl, na čas z Prahy se vystěhova k Jaroslavu Bořitovi z Martinic na hrad Okoř

Všeobecně hádáno, že Codicillus pro svůj čin byl podplacen. Koloval o tom uštěpačný po- pěvek: Stalť se jest Čechům protivný kus, ule těla jim z Prahy hus, prodal ji mistr Codicillus Protireformace se vším úsilím památku Hu- sovu vykořeňovala. Především bráněno slaven šestého července jako svátku Husova. Hmotne památky jeho kultu ničeny. Po jeho knihách z nichž některé byly vřazeny do pověstného Ko- niášova „Indexu“, horlivě pátráno. Podobá se pravdě, že také svatořečení Jana Nepomuckéh bylo uskutečněno a jeho kult všemožně rozvíjen aby památka Mistra Jana Husi byla z lidu vytla čována. Úsili dosahovalo svého cíle. Památk Husova v Čechách skoro docela vymizela a jer potají byla pěstěna. Teprve v červáncích doby obrozenské opět oživla. Ku prvním projevům obnovující se úcty patří slova, která kněz Josef Dobrovský napsa ve třetím ročníku „Liter. Magazinu“ o něme ckém svobodomyslném spisu kněze Kašpara Royka z r. 1783, o sněmu kostnickém. Již r. 1785 a 1786 vyšel český překlad tohoto spisu který pořídil katolický kněz a básník Václav Stach pod pseudonymem Václava Petrýna. R 1825 posléze vydává Hlanka tiskem Husovu

„Dcerku“. K veřejným úkazům novodobého kultu Mistra Jana dochází poprvé dne 26. prosince 1848, kdy ve stavovském divadle v Praze poprve dáván Tylův „Jan Hus“. Obecenstvo po aktech propuklo v bouřlivé volání slávy Husovi. Z t příčiny vláda zakázala provozování. Tylův kus až zase za pruské okupace mohl býti uveden joviště. Okázale oslavena památka Husova v roz- machu let šedesátých. R. 1868 podniknuta první hromadná pouť do Kostnice, kde již r. 1862 byl postaven Husův balvan. Po Čechách v ten rok v předvečer šestého července na památku Hu- sovu po návrších poprvé páleny ohně. R. 1869 byla oslavována v Čechách památka pětisetletých narozenin Mistra. Slavnosti zahájeny v sobotu dne 4. září oratoriem v novoměstském divadle v Praze. Odpoledne vyzdobenými ulicemi z míst- ností „Umělecké besedy“ ubíral se průvod n náměstí Betlemské k domu Husovu, kdež pro- mluveny krátké proslovy. Večer sehrán v divadle Tylův „Jan Hus“. Druhého dne z rána účastníc slavnosti odjížděli do Husince, kdež 6. září po řeči Karla Sladkovského na rodném domku Mistna Husi odhalena pamětní deska. Dne 7. září ban- ketem na Žofínském ostrově v Praze oslava skončena. Ze slavnostního rozruchu zrodila se také myšlénka, předložiti příštímu ockumeni- ckému koncilu žádost za revisi pře Husovy, která však záhy zanikla.

V létech sedmdesátých a osmdesátých po- někud ochabovala památka Husova, až malou jiskrou vzhárala v nový plápol. Mezi jmény mužů, která byla vytesána na facádě nového Musea království českého vynecháno jméno Jana Husi. Z té příčiny v sezení sněmu králov- ství českého dne 25. listopadu 1889 učiněn návrh, aby jméno Husovo dodatečně na Museum bylo vytesáno, jakž po nějakém čase skutečně se stalo. Při debatě došlo na známá popudná slova knížete Karla Schwarzenberga, jež vzbu- dila v národě mohutný odpor, z něhož vznikla myšlénka pomníku Husovi