Ročník XXXXIII.

V Praze, v úterý dne 1. září 1903.

Číslo 238.

Na ranní n edpal. listy před, laeí sen v Praze v sdisinistrni a měsíe na tvtlta. . . . 6 K — s drejí danáškou ntkta . 7k 5oh ve slisNách: 2 K 3oh na mě - ic Pešton s dvejí zisilkou na měsí ke osí lete-

Za všeobecné rovné právo

Zatím co v Německu od posledních říšských voleb zrovna nejvěrnější stoupenci Bismarkov hrozí se následků všeobecného rovného a taj ného hlasovacího práva pro budoucnost jednotného Německa Hohenzollerů, tak že žádají rozhodně aby přestala na dále aspoň t ajmost hlasován při volbách poslanců říšských, — v Cislajtani právě poslední ty volby německé dodaly vůdcům zdejší sociálně demokratické strany mysli k za- hájení nového boje za všeobecné rovné, přímé a tajné hlasovací právo do parlamentu víden- ského. Patrně doufají: prospívá li všeobecné rovné právo hlasovací sociálním demokratům v Německu tak pěkně, že půjde asi také sociálním demokratům v Cislajtanii výborně k duhu. — Možná, ale jisté to není. V republice švý carské na přiklad mají dávno před Némeckem všeobecné rovné a tajné hlasovací právo; nie méně tam internacionála podnes neopanovala ani zákonodárné zastupiťelstvo spolkové, ani státní správu svobodného, demokralického toho státu, v němž bytují tři národové v míru svornosti vlasteneckého, uvědomě- lého a vzdělaného občanstva ryzích národovců. Tolikéž ve veliké federaci severo- americké ode dávna volí lid všech Spojených států do společného parlamentu čili kongressu Unie zástupce své rovným všeobecným právem hlasovacím zcela svobodně Však nieméně ani tam neopanovala sociálně demokratická strana vzdor veškeré organisne i agitaci své do dnes pole a nedosáhla nikdy podobných úspěchů volebních jako v Německu. Zcela přirozeně.

Systém volební, dopřávající spravedlivě rovný hlas při volbě zástupcův všem zachova- lým občanům státním, jest prostě zrcadlem, které ukazuje pravdu. Není vinou zrcadla obraz, jaký se v něm obráží. Národové zachovalí a statní, v nichž bytuje zdravý duch národní, v nichž žije nehasnoucí cit lásky a povinnosti k odvěké jedině vlasti, již střeží stejně jako pospolitou svobodu svojí: národové ti nepotřebují se jak- živi strachovati účinkův všeobecného rovného práva hlasovacího do sněmů vlasti a států svých, poněvadž z práva toho nemůže prospěchu vlasti jejich ani v přítomnosti ani v budoucnesti žádné škody vzejíti. Pouze tam, kde v orga- nismu národa povážlivě rozmohla se choroboplodná plíseň nevlasteneckého sobeetví a materialismu, rouhajícího se potupně posvátným pojmům vlasti, rodiny. národa, takže hrozí nebezpečí, aby tento přírodě odporující blud neotrávil a nerozvrátil celý život národa v třídních egoistických zápasech a bojích stavů proti stavům, všech proti všem těm, pouze tam a v takových národech mají upřímní vlastenci příčinu strachovati se svobody všeobecného rovného práva hlasovacího.

Zdali nadešel již tento kritický stav pro národ německý neb nic, těžko posouditi nám, podálným vrstevníkům, však co se tkne našeho národa českého, ba všech slovan- ských národů tohoto soustátí vůbec, nechováme té obavy chmurné o zdravém kořenu jejich života, rozumu a citu ná- rodního. A proto jsme vždy —— od třiceli let, volali ke všem pochybujícím: »Nebojme se, alebrž domáhejme se ze vše ch sil uskutečnění rovného hlasova cího práva všech řádných občanův při vol- bách do sborův zákonodárných, do říšskě rady jako do sněmův zemských, jakožto jediného prostředku vysvo- bození nás, národův slovanský ch z jahma a bezpráví německé nad- vlády. — Jediným východištěm z ústavních zmatkův těto říše — hlásali jsme již před de- sitiletími — je zrušení toho libovolného zastou- pení zájmového, toho feudálního kuriátního sy stému, plného nerovností a bezpráví v trvajícíeh

volebních řádech Schmerlingových a Lassero vých pro sněmy zemské a radu říšskou. Rovnost před zákonem, rovnost při osudi volebním. V ten den, kdy podařilo by se nám Slovanům vydobýti rovného všeobecného hlasova ciho práva, volby říšské a zemské, jest po hegemoni německé menšiny nad námi veta. Kdežto dnes nemáme my všickni Slované v ústřed ním parlamentě vídeňském dohromady než pou hých 173 hlasův (mezi 425 poslancí), Něme však, tvořicí sotva 36 proc. obyvatelstva říše vládnou tam nespravedlivým nadprávím 199 hla sův (11)— potom bychom za všeobecného rovného práva hlasovacího musili tam my Slo- vané dosíci spravedlivě svých 256 poslanců.

Němci však toliko 153. — »Národ tak malý, v tak nebezpečném po- stavení zeměpisném« — domlouvali jsme již r. 1886 na tomto místě vedoucím tehda polit kům staročeským — nesmí svou bytnost zaklá dati na hořejších desíti tisleích. My šiřkou svého základu nahraditi musíme, co schází nám na čísle statistickém. My přivolati musí me vše, co nositi může meč národn politiky, do bojovných řad, my mu- síme nejhloub a nejšíře pronikajícím způsobem národně povzněsti a politicky vzdělati svůj lid Zkušenost pak i věda státní zná k tomu pro středek a ten je nejlepší školou politickou nejširší volební právo a politickou rovnost.« Od přesvědčení toho neodvrátila nás ani všechna trudná zkušenost prošlých dvaceti let jaké jsme nebyli s cizorodou stvůrou interna cionální, českému státu úporné a s nepřáteli našimi národními proti nám táhnoucí frakce sociálně demokratické. Nebojíme se její cizá ckých, vídeňských řidičů, ani její nauk blud- ných, ani její placených agitatorů, poněvadž máme za zhola nemožné, aby se jim kdy po- dařilo, otřásti hlubokým vlasteneckým citema zdravým rozumem tak značné části probudilého lidu našeho, aby z toho hrozilo nebezpečenstv národu. Naopak doufáme a věříme, že právě poskytnutí všeobecného rovného hlasovacího práva veškerým vrstvám lidu bez ohledu na daň záhy a co nejspiše vyprostilo by tak nás délný lid z područí cizinských, nečeských svodův a navrátilo jej sobě samému, ne šťastné vlasti a trpícímu náro d českému, jehož krev v jich srdci buši přese a přese všechno.

Nechť tedy vzešlo to heslo k novém boji za rovné všeobecné práv hlasovací, jež provolávaly včera zástupy socialních demokratů na 13 schůzích svých na ulicích pražských z povelu vídeňského dra. Adlera a z obmyslův jakýchkoliv snad proti nám, my věrni sobě jsme a zůstaneme vyzna- vači téhož hesla z důvodů národního prospěchu jako z důvodů mravných. Na spravedlivosti, svobodě a rovnosti chcem viděti vždy založenu věc drahého národa našeho a prolo jen si přejeme, aby to vůdcové sociálně demokraličt myslili s tím bojem svým do opravdy, aby to nebyl pouhý strannický švindl, nýbrž skutečně pevné, poctivé předse vzetí, od něhož se na pokyn páně Adlerův neb Pernerstorfferův opět neupustí, jakože upustili sociálně-demokratičtí poslanci od obstruk ce, jakmile ji k vůli Körbrovi zanechali Němci. Volají-li dnes sociální demokraté: »Pryč s privilegovaným parlamentem!« chtějí-li na rozhodujících kruzích vynutit pád tohoto ne- spravedlivě složeného zastupitelstva oktrojírkou spravedlivého volebního řádu na základě všeobecného práva hlasovalcího, pak musejí zahájit v parlamentě tom nesmířitelnou obstrukci a žádat nejen zmar privilegované sněmovny poslanecké nýbrž i zrušení sněmovny panské, čehož však ve svém programovém provolání ze dne 5. července v »Arbeiterzeitungu« a »Právu Lidu« neučinili. Teprve až tak se stane, bude možno za to míti, že hodlají boj proti panují címu systému vésti do opravdy a do krajnosti Vederemo! —

Politické zprávy domácí. V Praze, 31. srpna. (O uherské krisi není dnes nových zpráv a sotva v ní asi nastane jaká změna do pátku, kdy panovník zahájí opět své rozpravy s uherskými státníky. V peštských politických kruzích vzmáhá se následkem vlekle krise netrpělivost a to tím více, že v liberálníc kruzích panuje dosud nejistota o přištím chován stran opposičných. Touto netrpělivostí vysvě- tlujeme si nedělní stať „Pester Lloydu“, jenž hrozí opposici opět rozpuštěním sněmovny a no- vými volbami, třebas za stavu ex-lex. Vzhledem k nejistotě, jak se k novému kabinetu zachová opposice, „P. L,“ soudí, že Uhři musejí býti připraveni i na ultima ratio parlamentarismu dle toho se zaříditi. „O programu nové vlády — praví — rozvine se v parlamentě rozprava. Pro- zradí-li pak krajní levice náchylnost ke krotké neb k divoké obstrukci — a dlouho se taková náchylnost tajiti nedá! — pak přestane všeliké vyjednávání a tlumení a bude nutno od volati se k národu. Sněmovna musí býti bez váhání rozpuštěna a v době co nejkratšt musejí se provésti nové volby. Ať rozhodne ná- rod, chce-li zahynouti v nesmyslné krisi, aneb se zbaviti terrorismu bezmyšlenkové menšiny To je — končí „P. L.“ — dle našeho mínění přirozené, logické jednání, jediné jednání, které může vésti k cíli. Rozpuštění sněmovny ve stavu ex-lex byla by ovšem krutá nezbytnost, ale sku tečně nezbytnost, jež se absolutně nedá obejíti.“ V Prazo, 31. srpna. (Cukerníkompro mis s Uhrami) a hrozící dodatečná služb vojáků třetího ročníku přiměly vídeňského zpravodaje „Czasu“ k tesklivé úvaze o poměru Rakouska k Uhrám. „Nebylo ještě případu — píše „Czas“ — aby Uhry utrpěly jaké škody následkem parlamentní stagnace v Rakousku.

Naopak každá pohroma uvnitř Rakouska stávala se zdrojem, z něhož Uhři čerpali nové výhody Dnes za uherskou obstrukci plat poddaní rakouští. Toto porovnání vnu- cuje se každému a šíří nebezpečnou agitaci proti dualismu. Stačí jen postaviti vedle sebe účinky formule Szellovy, přijaté v době obstrukce ra- kouské s účinky formule Chiarovy, sehválené za obstrukce uherské. Rozdíl bije do očí!“ Ze Lvova, 29. srpna. (Stanislav ov- ské ruské gymnasium.) Již několik le vleče se otázka zřízení samostatného ruského gymnasia v Stanislavově, jehož se ruští poslane haličti domáhají jak ve Vídni, tak i ve Lvově, ale dosud marně. Sněmovní výbor, jemuž návrh na zřízení gymnasia přikázán, schválně odkládal vyřízení otázky, tak že pro úmyslné odkládání této věci došlo i k exodu ruských poslanců ze sněmu haličského. Rušti poslanci na říšské radě obrátili se konečně přímo k dru. Körbrovi se žá- dostí, aby jim gymnasium v Stanislavově zřídil, dr. Körber, aby pohrozil Polákům, kteří pro ne- sestátnění Severní dráhy jevili náklonnost k op posici, vložil již do letošního rozpočtu položku na státní ruské gymnasium, jež se mělo v Stani slavově otevříti počátkem nastávajícího školníh roku. Dr. Körber při tom však zapomněl, že dle zemského zřízení haličského střední školy v Ha liči se mohou zřizovati pouze se svolením zem- ského sněmu haličského a na to ho Poláci upo- zornili. Proto, když Rusové nyní naléhali na dra.

Körbra, aby splnil daný jim slib a gymnasiun dal zříditi, odpověděl jim čistě po vídeňsku gymnasium prý zřízeno býti nemůže, proto ž by nemělo dosti žáků! Rusové ve svých návrzích na zřízení dokázali nejednou, že by stanislavovské gymnasium mělo dosti žáků ru- ských, poněvadž už nynější polské gymnasium v Stanislavově navštěvuje na 200 Rusů a jich počet by vzrostl, kdyby ústav byl ruský. Ale dr- Körber potřeboval vytáčku a nalezl ji. Zdal šťastně, ukáže nejbližší budouenost. Ze Záhřeba, 29. srpna. (Oběti srážky s četnictvem v Kunovei.) Dodatečné sděluje se seznam obětí srážky četnictva s ob- čanstvem v Kunovci. Zabiti byli 1. Marlin Balaško, jenž zanechal po sobě vdovu s pěti dětmi a ani groše jmění. 2. Josip Gregurina, jenž zanechal vdovu se čtyř/ dětmi. 3. Jeho sy Jakub Gregurina. 4. Ignác Petran, jenž zanech vdovu s třemi dětmi. 5. Mijo Bebek, jenž za nechal vdovu a tři malé děti. 6. Isidor Hanžek po němž zůstala jen vdova. Těžce raněn byli Ant. Balaško, Vít Kukič a Jaga Hegeduši čova. Pozdravili se již Duro Bebek, Marko Šaj kovič a Blaž Prlok, kteří převedeni z nemocnice do vězení ve Varaždině.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 30. srpna. Nový ruský ministr financí. Včera překvapila zpráva, že ruský minist financí Vitte odstoupil a jeho nástupcem jme nován ředitel státních drah Pleske; Viltovi pal dána sinekura předsedy ministerské rady. Podle všech známek nejde tu o odstoupení nýbrž o pád. V „Pravitelstvenném Věstniku“ ještě v pátek bylo oznámeno, že v sobotu o 1 hod ministr Vitte bude ve svém úřadě udíleti audi- ence. V pátek tedy ještě ničeho nevěděl, co je v sobolu očekává. O min. Pleskovi je dosud pouze tolik známo že se narodil r. 1852, sloužil dlouho v minister stvu financí a dosáhl hodnosti tajného rady. Vitte nar. se r. 1849 v Tiflise. R. 1870 vstoupil do služby železničné, v níž záhy tak se osvědčil, že již za turecké války svěřeno mu řízení jižní dráhy. V úřadě tomto zůstal aždo r. 1888, kdy se stal ředitelem státních drah př ministerstvě financí a předsedou tarifové ko mise. R. 1892 byl jmenován ministrem dopravy a r. 1893 ministrem financí. R. 1899 vyzname nán hodností tajného rady. Dostale se mu ješte mnohých jiných vysokých vyznamenání ruskýeh i zahraničných. Jaké jsou příčiny jeho pádu, jsou povahy osobní či věcné a padá-li s ním zároveň jeho sy- stem, jenž tkvěl v přijmuti hospodářského pro gramu evropského, o tom vyčkáme původních zpráv.

Chamberlainova porážka Ministr anglických osad ohlašovanou cam pagne k obhájení svých celních plánů ještě an nezahájil a již stíhá jej porážka za porážkou Nyní utrpěl ji velice citelnou ve Školsku při volbě poslance v Argyllshiru. Volební tento okre náležel dosud straně unionistické, která kandi dovala tam nyní Stewarta. Při poslednícl dvou volbách zvolen byl její kandidát proti líbe rálnímu většinou jednou 135 hlasů a po druho 600 hlasů. Při volbě, provedené minulého týdne zvítězil však kandidát strany liberální Ains v orth většinou 1586 hlasů, ač častenství byl při ní ještě o 2 hlasy menší, nežli při volbě před- cházející, Není nižádné pochyby, že voliči v Argyll shíru odvrátili se od strany unionistické jedin z obavy před provedením Chamberlainových cel ních návrhů. Citelnost této porážky je tín větší, uváží-li se, že unionistický kandidát Ste wart je Skot a mohl tudiž k voličům mluviti do mácí galskou řečí, kdežto na liberála Ainswortha který jest Angličanem, pohlíženo jako na cizince Západní patriarchát. Baltimorský kardinál Gibbons snaží se své návštěvy v Evropě využitkovati k tomu, by se o něm hodně mluvilo, což daří se mu tím snáze, že ve své povidavosti dává se vyslýchati, kdekoli se na své zpáteční cestě zastaví. Podnět a látky má k tomu při své čilosti hojnost. V Mon- treux prohlásil různým delegátům Bretoně, že vyjednával v Římě o plánu na zřízení západ ního patriarehátu s 8 kardinály (3 angli ckými, 3 pro Spojeně státy severoamerické Kanadu, jedním pro Bretoňsko a jedním pr Australii), jehož prvým patriarchou byl by pr nynější kardinál Michal Loyne, se jménem Mi chal I. Západní patriarchát zastoupen by byl u Va- tikánu genrálním vikářem. V Bretoňsku by se konkordát vypověděl, aby mohla se volba bre- toňských biskupů předkládati ku potvrzen

v urobném prodejim rrani čí lo o sobě . . . zat . . nazh vo peledluí e Elialkách na venkově ranní č1.lo. . . . . . . . . . . 3k odpoledlin Inserá ty plati ze hotově napřeš. Fředplaconi a Inserty přijímá sdmini- strace v Míarianské ulici č. 3. Tam nacházají se též redakc tiskárna a expedice „Národních Lista“ Eakopisy se nevracsjí.

papeži a patriarchovi, jako děje se s biskup v anglosaských a keltických diécesích V této otázce, pokud týká se Bretoňska, má ovšem rozhodné slovo francouzská vláda, která zajisté nebude v ní tančiti, jak by jí Gib- bons pískal při trhání republiky ve správě du- chovní. Ostatně baltimorský kardinál sám do- znává, že proti jeho plánu rozhodně se již vy- slovili kardinálové Steinhuber, Rampolla, La- bouré a Mathieu, jakož i francouzský vyslanec u Vatikánu de Ravenne, jejichž odpor zřízení západního patriarchátu bezpečně zmaří.

Výstavy. Mistní výstava průmyslová v král. městě Písku. Zprávu o výstavě této v předešlých číslech t. l uveřejněnou doplňujeme některými podrobnostmia dodatky Mezi vystavovateli v oddělení průmyslovém dluž- no uvěsti ještě litografa p. Heřmana Wolfa, který v representační místnosti výstavní vyložil skvostně ukázky litografických prací svých druhů nejrozmani- tějších a nejmodernějších. Kromě dříve uvedených vystavovatelů jmenujeme ještě p. Frant. Šim ka. jehož vyslavená obrovská a přece do detailů vkusná klec i různě násadce budí všeobecný zájem. — Klo- boučník p. V. Skala vystavuje ukázky vkusné práce vlastní. Výstavu pohlednic obeslali: sl. Jelena Hájkova v Písku (6446 kusů upravených ve sku- pinách podobizen, budov, květin, krajin. měst) a dr. p. Jos. Špolc v Písku (mimo jině též pravé čín- ské a žaponské), p. Fr. Lipě a paní M. Mafanov z Písku a sl. Horáčkova z Vrehlabí, pí. Barb. Cukrová, p. JUDr. O t. Hessler (kollekci z Haliče), p. Jiří Kalus (z Bulharska), p. pro. Ferd. Sekyrka, pi. M. Srnková, pl. Anna Dvořáčková, pí. Hana Paulíková, pí. Ri- žena Wolfová, pí. K. Morava, p. Jos. Ve- lenovský, p. Jos. Pixa a p. Jos. Reinerz Pískua p. Rud. Nový z Kladna Alba vystavují: p. Zlonický Jan ze Slané- ho (2). pí. M. Mařanová, p. V. Svoboda z Př- brami, pí. M. Bohdanecká, sl. Jelena Háj- kova, pí. Karolina Chlandová, p. Jaromir Hruška (3), sl. Anna Lustigova, pp. Rud. No- vý, Jos. Velenovský (2). Frt. Daneš, Jos.

Pixa (2). T. Vokoun, inž. J. Kodl (3). sl. We- brova Max., sl. Růž. Kinkorova, pí. Šour- ková, p. insp. Kauíman (3. Umělecké plakáty vystavily firmy: Česká graf. společnost „Unie“, Fr. Šimáček.J Otto, J. R. Vilímek, E. Beaufort, B. Kočí mimo to zaslaly místní firmy hojně uměleckých pla- kátů jež obdržely od jiných českých firem Fotografic vystavují amatěři pp. J Stumpí z Lovosic. Jos. Tuláček z Rožďalovic Em. Kaluš z Písku (bohatou kollekci z Bulharska). Mg. Ph. Vyšín z Radnic. K tomu druží se 22 amat folografií ze Sibiře, Číny, Mandžurska a Japonska. jež vystavuje paní Kar. Chlandová. Leporelových alb došlo k výstavě přes 200, byly však sotva z polovice vyvěšeny. Většinu dodal p. K Morava, jemuž náležely také plány parku windsor- ského, versailského i různých velkoměst. Z malířů samouků p. Jos. Velenovský vysla- vil 5 obrazů z okolí Písku, p. J. Šindelář genr „duetto“ a vlastní podobiznu. Relief prof. Kleina „Adolf Heyduk“ jest ozdobou vzácnou amatérsk výstavky, k níž zařaditi sluší též 2 obrazy dovedně modellovaného odpočívajícího lva, jež jsou prací ne- unavného o výslavu amatérskou vysoce zasloužilého jednatele píseckého odboru K. Č. T. p. Bedř. Bran- dejsa.

Výstava v Hoři lch. Upomínky na hořickou výstavu. Výstava překro- čila již svou první polovici trvání a v kratinké době uzavrou se brány její i brány jejich budov a nezbude z ní nic, leč vzpomínky, vzpomínky však jistě krásné. Zvláště pak obecenstvo hořické s vlhkým zrakem bude dleuho vzpomínati těch krásných chvil, prožitých ve- čer na nezapomenutelném, jako z pohádky do dost prosaických Hořic skoro vykouzleném korsu kolem hudebního pavillonu. Vzpominky tedy budou; leč ono bu de i dost hmotných upomínek na výstavu hořickou V první řadě to budou kollekce pohlednic výstav- ních, jež v počtu dosti značném a v provedení vkusném byly jak orgány výstavními, tak i jednotlivci vydány (úplnou kollekci na požádání sestaví a dodá kterýkoliv knihkupec či papírník hořický). Pěknou upomínkou na výstavu budou i příležitostné knihy, v době trvání výslavy vydané; jest to Průvodce po Hořicích a okolí, vydaný péčí hořického spolku okrašlova- cího (napsal Al. Černý, vydala firma Bursíkovav Praze) a Pamětní spis ke sjezdu samosprávného úřadnictva vydaný (napsal dr. B. Klika); obě knih ol sahem sic příbuzné, ba zdánlivě stejné, leč na- prosto od sebe odlišné, což různými stanovisky pisatelů docíleno, se vzájemně co do textů i co do četných illu- strací doplňují a kdo koupil si jednu, dobře udělá, kou- pí-li si také druhou. Z brožurek, v době výstavy vyda-

FEUILLETON. Poslední noc u moře. Vzpomínka na Scheveninky. Napsal Jos. M üldner Zachtělo se mi okamžiku samoty; opustil jsem nádheru Schevenink, všechen ten přepych, hudbu a lidi, zaváté sem z nejrůznějších končin světa, abych pookřál bezprostřední blízkosti moře. Bylo již k večeru, a světla na mostě — Koningin Wilhelmina — vybíhala daleko svojí září do tmy vln, jichž slabý, sotva slyšitelný hřmot zdál se býti seslaben fialovým nádechem celého večera. Zachtělo se mi okamžiku ticha. Hluk uml kal, a ze všeho života doléhal ke mně jen nej- ostřejší výkřik, a ze vší hudby jen nejvyšší ton Ale vzdaloval jsem se rychlými kroky; zdálo se mi, že se řitím do noci, tmy a do vln, a to půso- bilo tak opojivě. Už neslyšel jsem ničeho; jen dlouhá řada elektrických světel mostu vybíhala do moře, rá zom oddělená tmou na svém konci od vodní pro- pasti. Zastavil jsem se pohledem tam, kde kon- čila tato světla a zamyslil se; snad jsem v tom okamžiku litoval člověka... Ano, možná! A ne maje ani tušení, čeho se vlastně touto svojí ve černí toulkou zbavuji, vzdaloval jsem se tomu světelnému rozběhu země do moře. Napadlo mne jíti daleko, tak daleko, kde bych už neviděl zá- řivý most Koningin Wilhelmina, a zdálo se mi. že se zbavuji nesnesitelné tíže, kterou si teprv nyní uvědomuji, a která tak doléhala na mne v mé pracovně, když jsem se z okna rozletěl po- hledem po nejzazším obzoru moře, a jako bych počínal cítiti něco většího, něco ne tak snadno postižitelného dříve...

Bylo mi volně a lehce. Šel jsem usměvavě podél obloukovitých zátok, jimiž si moře pro klestilo cestu do písku, vyhýbal jsem se nánosům chalup, škeblí a hvězdie a skláněje se chvílem pro lastury, až jsem se přiblížil osamělé stráži stojící u vchodu jednoduchého opevnění. Jal jsem se podivil té neobvyklé staffáži dyn, jež mne ani na krok neopouštěla, a které jsemse dosud, k moři obrácen, nepovšiml. Opřen o svoji zbraň, stál tu vojín před ústím několika děl, namířených k moři; a když jsem se vrátil pohledem k městu, činila na mne kra jina docela jiný dojem; dojem velké tragiky- Jako děla, skrytá v písku dyn a jich rákosovitén porostu, vybíhaly ze země do moře dlouhé, ka menné hráze, hlidající zem a chránící ji před největším nepřítelem — mořem. A připadlo m pojednou, jakoby vše kolem mne číhalo a bylo připraveno k útoku. Krajina pozbyla už vší dů- věřivosti, očekávala nepřítele na všech stranác a se všemi zbraněmi v ruce. Jak se tak pojednou sešeřilo kolem mne Marně snažil jsem se upokojiti. Neviděl jsem ni čeho, kromě nepřátelství krajiny, tak uzavřenéa mlčící, a slyšel jsem jen hukot vln, rozrážených větrem. Nohy bořily se do pisku hlouběji a hlouběji, a překážky, způsobené nánosy toho co moře vyvrhlo, znemožňovaly další- chůzi Mrzelo mne, že těžce a s bouří uvnitř lze m jíti dále. Ah, ano: a šel dosud proto jen dosti lehce a pohodlně, že to byly cesty vyšlapané lá- zeňskými obyvateli a fádními německými turisty, s vaky na zádech, A nedošel jsem dále než oni,a jako oni, chci se spokojiti tímto cílem... A bylo mi líto, že je moře nepřístupné. Právě vyplul nad mořem měsíc, jehož světlo rozlévající se od obzoru ke mně, padlo naně

kolik trosek života, jenž hýřil kdysi v moři: na několik velkých, vyrudlých divězdic, dlouhý lesklý oeas ostnaté ryby, a několik kroků dáie, na zbytky bedny, jejíž písmo bylo již mořem smytc nečitelně — snad z vraku, kdesi daleko odtud potopeného . .. Pojala mne pojednou hrůza. Zdálo se mi že moře bije již prudčeji do břehu a že stále blíž a blíže žene svoje vlny k měmu kroku. A já. vzdálen vší pomoci; každého tónu, který jsem už nechtěl slyšeti, a každého zvuku lidských úst. od nichž jsem odešel k moři. Je to trest . .. Moje hrůza se stupňovala. Rozhlédl jsem se kra jinou, tonoucí ve modré záplavě měsíčného světla když utkvěl můj pohled na předmětu, několil set kroků ode mně vzdáleném. Veliký a černý stin blížil se těžkopádným krokem zvolna ke mně . .. Zůstal jsem státi chvíli, přimrazen k místu zatím co stín určitěji se ke mně blížil. Nebylo pochyby, nemohl jsem déle zůstati. A hrůza zmocnila se mne na tom pustém břehu, kde sly- šel jsem, jak neznámý stín drtí nánosy škebl svým těžkým krokem . . Nerozmýšlel jsem se dlouho, a dal jsem se do běhu. Obrátil jsem se z prvu několikráte, ale jen k většímu svému děsu. Vzpomínal jsem lidi které jsem cestou potkával; ale teď nebylot nikoho. Bylo již pozdě, a já zašel příliš daleko. . Ne, nikoho nemohlo už tu býti. Byl jsem sám posledním na břehu moře. A nepřátelství kra jiny vystupovalo ze tmy tím jasněji; zdálo se mi že směřuje proti mně, a že už neuniknu . .. Konečně dostihl jsem, udýchán a znaven k místu většího nánosu. Ano, již zcela na blízku musí tu státi stráž; pamatuji se určitě. A šel jsem již volným krokem. Když jsem se obrátil

byl mi stín již v patách; blížil se dvojnásobnou rychlostí ke mně. Srdce mi bušilo, dal jsem se znovu v běh. Neměl jsem ještě síly, býti dosti ženu, a vyčkati. A když jsem zahlédl lysinu dyn a několik černých děl, jako smrtonosná tykadla namířených k moři, zastavil jsem se. Zaslechl jsem za sebou hlomoz koňských kopyt, bořící h se do měkké půdy: dvojkolový vůz, tažený třemi koni, vynořoval se právě přede mnou ze tmy,a poklusem mne míjel . .. Úsmál jsem se svojí úzkosti, a odpočíva jsem si. Usedl jsem opět do písku, a naslouchal vlnám; z dálky, z dyn, zaslechl jsem větrem zanášené lidské hlasy, několik veselých výkřiků a několik postav jsem zahlédl, spěchajících od nich k moři. A když jsem se přiblížil, zahlédl jsem několik žen, k bokům vykasaných, brouzda- jících se ve vlnách a s křikem před nimi ustu- pujícíeh. Poznal jsem, že jsem byl už též zpo- zorován; ale ženy zůstaly dále ve vlnách, šlapaly po jich šíjích a křikem dávaly na jevo výraz svého překvapení, když vlny odvážily se výše . . Zmocnilo se mne veselí. Chtěl jsem se vy- smáti svému strachu, a pocítil jsem touhu, vmí- siti se mezi ten lid, tak veselý a bujný, jenž vyplňoval celý břeh a vzadu dyny. Odstoupi jsem od břehu, a vystupoval po srázném svahu dyn, zachycuje se chvílemi rákosí. Vyběhl jsem téměř po nich. Učinil jsem několik kroků v před. A kolem dokola, v hustém trávníku i na pěšinách, pod hlubokou, hvězdnatou oblohou, oddychovalo vše láskou, něhou teplé měsíční noci, zatím co do- léhal sem těšivý zvuk mořských vln, a několik výkřiků veseli s břehu, rozrážejících noční tmu.

Zapomněl jsem na všechnu svou úzkost strach; zbyl mi jenom dlouhý, vděčný pohled pro tuto teplou, mořskou noc, pro všechny ty vlny, nevzdouvajících se příliš do výšky a hučí- cích diskretně, pre všechnu tu lásku a štěstí, jež tu odpočívalo . .. Vrátil jsem se zpět k vlnám, a bylo mi po- jednou nevýslovně sladko a smutno. Vlny vstá- valy tiše, zašuměly, jedny slaběji, jiné mocněji, přelévajíce se, mízely Došel jsem konce dyn, a vracel se po jich táhlém hřbetě do světel nesčetných řad elektri- ckých lamp. Na terase lázeňského pavillonu šu- mělo ještě hedvábí, a proti ní vybíhal obloukovitě elektrickými lampiony ozářený most Koningin Wilhelmina daleko, daleko do moře. A před ním. na kamenné hrázi, táhnoucí se srázně nad pí- sečným břehem, jenž byl už opět přílivem celý obětí přelévajících se vln, skotačila rybářská děvčata ve svých těžkopádných, širokých, čer- ných šatech. Jejich čepečky s drátěnými ozdo- bami na skráních, leskly se v záři svělel a jich ústa i ruce útočily, podněcujíce neobyčejné ve- selí... Laškovala a pobíhala, až viděl jsem jednu po druhé odcházeti směrem k dynám, a až se mi ztratila na dobro s očí. Ještě dlouho po tom zůstal jsem v pokoji u otevřeného okna své pracovny, a naslouchal, jak život města splývá s hukotem vln v jediný dlouhý, temný akkord. Z lázeňského divadla zněla hudba, pod okny projížděly kočárya tramway, ochutnávárny zavíraly svoje výkladya na moři, jehož úzký pruh rozeznával jsem kolem dokola, leskl se měsíc... A zdálo se mi po- jednou, že vidím nesčetné řady plachet brázditi život, ač na několik mil bylo moře pustéa prázdné.. Byla to moje poslední noc u moře