Strana 2. Číslo 258.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 20. září 1900.

volebních okresů, při čemž z pravidla nesmí žádný volební okres zastupován býti více než třemi oso- bami; ve zvláštních ženských shromážděních zvolené zástupkyně; členové frakce říšského sněmu, předsta- venstva strany a kontrolní komise. Mimořádné sjezdy strany buďtež svolávány po jednohlasném usnesení představenstva strany nebo kontrolní komise, po ná- vrhu většiny frakce říšského sněmu nebo po návrhu, učiněném od 15 volebních okresů. Představenstvo strany, volené od sjezdu sťřany, sestávati bude ze dvou předsedů, dvou zapisovatelů a jednoho poklad- níka; kontrolní komise bude sestávati z 9 členů. K tomu jsou podány četné návrhy pozměňovací, ze kterých však jsou zásadné povahy jenom návrhy soudruhů z pánve Saarbrückenské. Žádají: Organi- sace strany budiž provedena podle soustavy zcentrali- sovaných sdražení odborových. Hlavní představenstvo má své sídlo v Berlíně. V každém městě nebo v každém volebním okresu buďtež zřízena platební místa. Každý soudruh má povinnost, přidružiti se k platebnímu, v jeho volebním okresu se nalézajícímu místu. Soustava důvěrníkův budiž na dobro odstra- něna a ponechána pouze tam, kde jinak nedovolují tomu buď zemské zákony nebo místní poměry. Abbé Santol jednohlasně uznán za ne- vinna. Zednářská vláda ve Francii má především namířeno na katolické kněze, aby na ně uvalila nej- horší obvinění, jakého jen zloba lidská je schopna.

Čtenáři dobře se pamatují na školního bratra Fla- midiana, na něhož uvaleno bylo podezření vraždy spáchané na chlapci. Po delší vyšetřovací vazbě mezi nejhoršími zločinci a při vší snaze zednářského soudce a státního prokurátora, odsouditi jej, nepoda- řilo se to. Soud z lidu vyřkl jednohlasně jeho ne- vinnu. Podobný případ stal se s knězem Santo- lem. Kněz tento následuje sv. Františka z Paula sbíral po ulicích opuštěné a spustlé sirotky a odváděl je do své útulny. Žádná oběť nebyla mu dosti ve- liká, žádná práce dosti těžká v díle tom a jeho od- měnou po mnoha letech byl — žalář. Několik spust- lých kluků, jež zachránil z nejhorší bídy, nechalo se navésti ke hnusné lži, že na nich kněz ten dopouštěl se ohavných činů a soudce ihned pospíšil si se za- tknutím horlivého kněze. Šest plných měsíců trvalo jeho vězení, až konečně ukázalo se, že celá žaloba byla pásmem nejhorších lží a porota jednohlasně vyřkla nad nim: nevinen. Blamáž soudu je sice veliká, avšak účel zednářských listů přece byl čá- stečně dosažen a to způsobem tím, že málo který z nich přinesl zprávu o jeho propuštění z obžaloby. »Neue Fr. Presse« ku př., jež původně přinesla celé obvinění proloženým písmem, přinesla o jeho propu- štění zprávičku v několika řádcích drobňoučkým písmem. Listy jako »Právo Lidu«, »Zář« a pod., jež se zvláštní pochoutkou zločin abbé Santoly při- nesly, jsou příliš vznešeny, než aby se snížily k od- volání soudní lže. Čtenářům jejich zločin ten utkvěl v paměti a když odvolání nepřinesly, zůstávají čte- náři stále v domnění, že abbé Santol zločinů těch se vskutku dopustil. V tom vězí padoušství. Ře- meslo tolik bídné provádějí sociálně-demokratické listy.

Jen když je to na kněze, všecko se jim hodí. A co bude nyní dělati abbé Santol? — Bude pokračovati dále v díle svém. Šestiměsíční žalář jeho vznešeného ducha neshroutil. Zednářům se jedná o to. aby kato- lické kněžstvo bylo o všecku důvěru lidu připraveno. Je to veliké spiknutí zednářských listů a soudců proti křesťanským školám a ústavům. Nacionalisté francouzští nesou velice těžce, že ministerstvo Waldek-Rousseauovo zapovědělo ústy sekvanského prefekta pařížské municipální radě po- řádati banket na poctu francouzských starostů a purkmistrů pozvaných zahraničních velikých měst. Banket onen měl býti konán ve Vincennes a sice jako protibanket onoho, kterýž pořádá na počest fran- couzských starostů v zahradě Tuilerií vláda. Vláda se obávala patrně, že pařížská městská rada hodlá svým banketem proti ní demonstrovati. Ať bylo tomu tak nebo ne, neposloužila si zápovědí banketu podle našeho soudu ani dost málo. Použijí to zajisté na- cionalističtí poslanci ve sněmovně k nejprudším úto- kům na vládu a možná dost, že vláda, jíž všeobecně se přezdívá »vláda dreyfussovská« zaplatí svou ve- škerou ráznost — demissí. Vládneť beztoho již na Francii až příliš dlouho.

Srbským vyslancem v Cařihradě jme- nován byl, jak jsme již oznámili, generál Grlu i č, týž, jenž minulého roku byl následkem přelíčení pro do- mnělý útok na krále Milana degradován. Život gene- rála Gruiče je dosti pestrý: bylť po delší dobu i ná- čelníkem radikální strany. Když Milan zřekl se trůnu, byl Gruič předsedou ministerstva, odstoupil však při té příležitosti. Než po třech letech postavil se opětně v čelo vlády. Později stal se vyslancem v Petrohradě. Za posledního přelíčení pro velezradu objevila a za- bavila policie dopis, jejž generál Gruič zaslal tehdej- šímu ministru dr. Vuičovi a v němž příkře se vyslo- voval o Milanovi. Následek byl, že generál Gruič, jenž byl v Petrohradě rád viděn, zbaven byl z čista jasna

svého vyslaneckého místa a současně také degrado- ván a se svou rodinou vypovězen i ze Srbska. Ale po posledním obratu v Srbsku povolal jej král Ale- xandr poznovu do Bělehradu a zrušil dekret jej vy- povídající. Dnes pak jest generál Gruič srbským vy- slancem v Cařihradě. (Viz telegramy.) Auglický parlament, kterýž bude dle tele- gramu včera již oznámeného, rozpuštěn dne 25. t. m., zvolen byl v červenci r. 1845. Protože volby anglického parlamentu dějí se s devitiletou platností, bude přirozený život tohoto parlamentu o dva roky zkrácen.Z počátku zasedalo v něm: 340 konserva- tivců, 71 liberálních unionistů, 177 liberálů, 70 Protiparnellovců a 12 Parnellovcův. Obnášela tedy konservativně- unionistická většina 252 mandáty, z nichž pozbyla při doplňovacích volbách, kteréž ko- nány byly během posledních pěti roků, jen deset. Parlament, volený r. 1895 sestoupil se již 12. srpna, tedy za čtrnácte dnů po ukončení voleb. Parlament, jenž nyní bude zvolen, sestoupí se dne 1. listopadu. Volby vyplní první polovici měsíce října. Vláda počítá s bezpečnou nadějí, že také o příštích volbách dobude veliké většiny. A je to více než pravděpodobno, protože liberálové, kteří již r. 1895 utrpěli tak žalostnou porážku, jsou mezi sebou dnes rozště peni.

Listy z Krakova. (Původní dopis »Katol. Listů.«) (Kolo polské. — Něco o socialistech. — Z táboru křesť.-sociálního. — Z městské rady.) L 33. Brojení proti Kolu polskému nabylo ve- likých rozměrů. Není tu již jenom P. Stojalowski, Daszyňski, Bojko, Lewicki, ale máme proti nového nepřítele, poslance krakovské Rottera, Sokolowského a jiné. Na sjezdě liberální strany ve Lvově vystou- pili tito ostře proti Kolu polskému a dovolávali se přízně Daszyňského. Proč? Známá záležitost, interpe- lace židovská o rituelní vraždě, kterou podepsali, pod- kopala jim půdu pod nohama v Krakově, i nezbývá jiného, než hledati zase důvěry nových voličů. Mě- sťanstvo se od nich odvrátilo s opovržením, vesnice by jich nepřijaly, doprošují se tedy pomoci Daszyň- ského, aby jim nějaký mandát uštědřiti ráčil. Zdali jim tento pán ruky podá, ještě není jisto. Ze záku- lisí mnoho se proslýchá, avšak dosud nic z toho není zaručeno. Tím Kolo polské v rozkladu svém jen dále po- stupuje a příští volby velmi je oslabí. Pravda, že ne- třeba bráti vystoupení liberální strany z Kola pol- ského na těžkou váhu, ale má mnoho významu do sebe. Při příštích volbách tato strana liberální svým vystoupením proti Kolu polskému ohrozí situaci v ne- jednom volebním okrese a bude to státi peněz mnoho a kdo ví, nepoteče-li krve více než před 3 lety, aby kandidáti stančíci prošli. Socialislé horečně pracují i připravují se k vo- lebnímu zápasu. Daszyůski odmítl v neděli 9. t. m. velikomyslnou nabídku poslance. Rottera i spol., P.

Stojalowskiho i lidové strany a vynadav všem, i osvítiv všechny jejich temné stránky, prohlásil před četně shromážděným proletariátem z města i venkova, že spojenectví takového nepřijímá a že jediné ve spojení s mezinárodní sociální demokracií se bude domáhati práv lidu. Ohlásil četná shromáždění, jaká se budou konati v odborných spolcících, všude bude vyličovati program svůj i sociální demokracie a doufá, že o svých silách vydobude nové mandáty nejen v městech, ale i na venkově. Snad by se jim celý plán povedl, kdyby neměli tolik nepřátel. Strana lidová bude jim velmi v cestě, strana Stojalowskiho, ač velmi oslabena, do- bude též několik mandátů a mezi samými socialisty zeje již veliká prohlubeň. Ve Lvově národní socialisté vydávají již svůj týdenník, v němž hlásí, že ani stan- číci ani mezinárodní socialisté kraji nepomohou, jednak že nemají odvahy a za druhé, že si neberou ani tolik práce, aby lid a národ poznali. Hnutí to dosud se soustřeďuje ve Lvově, v Krakově a západní Haliči, málo se dosud o něm ví, ale jisto je, že se rozšíří, poněvadž všude má Daszyňski dosti nepřátel, kteří ho neradi poslouchají.

Socialisté hodili již i do klubu měšťanského po- chodeň nesvárů známým již Mikolajským. Člověk ten, ačkoli jest jen starším cechu soustružníků, chce vší silou dostati se do městské i říšské rady. Vykládá se, že se dohodl s Daszyúskim, který mu k tomu po- moci slíbil za to, rozštípí-li kolo měšťanské. Částečně se mu to povedlo i tak jsou socialisté již i mezi mě- šťany a jich list »Mieszczanin« jest úplně po straně socialistů, buší proti duchovenstvu, hodnému měšťan- stvu a všemu, co s ním nejde. Mají též socialisté největšího snad nepřítele ve straně křesť. národní. Třeba přiznati, že organisace té strany valně postoupila a že nepostaví-li anebo ne- prorazí-li ve volebním boji svých kandidátů, dobude mnoho hlasů. Hlavně se možná toho nadíti proto, že odborové spolky v městech utěšeně se rozvíjejí. Toho při posledních volbách nebylo. Nyní jsou tu spolky

pekařů, zámečníků, zedníků, kočích, domovníků, službý atd., tak že při jednotné organisaci a energické agi- taci, takové spolky udělají socialistům při volbách ve- likou mezeru. Potřeba jen, aby se začalo s přípravami brzo i aby se našel kandidát, jenž by si zasloužil dů- věry voličstva. Při posledních volbách v 5. kurii po- stavili čili vnutili křesť. voličům úředníka, stančíka, šlechtice, člověka nepěkné pověsti, ký div, že mnozí tedy radéji dali hlas Daszyňskému, než člověku tak nenáviděnému. Tak mluvili mezi sebou úředníci. Zvláštní událostí a zjevem jest krakovská rada městská. 15. srpna t. r. skončily se mandáty polovice radních, tak že nyní rada nemůže se usnášeti. Volby nejsou rozepsány, poněvadž ministerstvo dosud nepo- tvrdilo nového řádu volebního, komisaře vladního ne- máme a pan president města láme si hlavu, co po- číti, poněvadě naléhavé potřeby města volají o schůze městské rady. (Podobně je tomu také v Praze, kde jedna frakce nechce povoliti peněz potřebných k úbradě dluhů Red.)

Zprávy církevní. Slavnost sv. Januaria v Neapoli. Z Ne- a pole, 19. září. (Zvl. tel. »Kat. L.«) Dnešního dne konala se za nejkrásnější pohody velikolepá slavnost ku poctě sv. Januaria v Neapoli, patrona města. Obřady započaly o 4. hod. odp. v prostranné a pa- mátné katedrále městské církevními hodinkami, načež k 5. hod. dostavil se J. En. kardinál Giuseppe Prisco provázen kanovníky, načež byl průvod za- hájen po krátkém vzývání vel. Svátosti Oltářnía veden obvyklým způsobem za zvuků hudby, asi 800 duchovních, všech katolických spolků s 3 velikými sochami do chrámu sv. Kláry. Střídány byly modlitby se zpěvem a po půl druhé hodině proměnila se sra- žená krev v nádobě uschovaná v tekutou. Slavnost zakončena chvalozpěvem »Te Deum«. Církevní slavnost. Dnes je sv. Eustacha, statečného generála římského vojska, který na lovu viděl jelena se skvoucím křížem mezi parohy a slyšel slova: »Tvoje almužny a tvoje dobré skutky ke mně vystoupily a já jsem na ně se zálibou patřil. Já jsem Kristus, který ke smíření lidí s Bohem zemřel na kříži. Běž k biskupu římskému, abys věřil a byl po- křtěn.« — To Eustach také učinil i se svou rodinou.

Ve svém životě byl nemálo pronásledován. Mor za- hubil všecky jeho služebníky a dobytek, později vy- loupili loupežníci jeho palác a když úplně chud se plavil do Egypta, vyrval mu kapitán ženu, poněvadž nemohl zapraviti převozného. V poušti pozbyl svých obou synů na řece Nilu. Dlouho sloužil bývalý slavný vojevůdce římský u rolníka jako pacholek. Avšak hle, božská prozřetelnost! Římská říše byla Dáky ohrožena, císař Trajan pak dal pátrati po vítězném vůdci, kterého několik vojínů našlo při polní práci. S jásotem byl přiveden do Říma a zvítězil nad ne- přátely. Štěstí jeho bylo dovršeno, když našel též manželku a dítky. Bůh dopouští, ale neopouští. Bůh mu dopřál však ještě většího štěstí, koruny mučeni- cké. Císař Hadrian nařídil velkou slavnost bohům pohanským za vítězství, Eustach však se vyznal jako křesťan, proto byl vhozen roku 118 do žhavého mě- děného vola s manželkou a dítkami. Po třech dnech našli místo popele neporušená těla, jež pak v úctě pochovali.

Osobní věstník duchovenský z diecése budějovické. Jmenováni byli: Vdp. Tomáš Pfau- ser. sídelní kanovník kath. kapituly, radou církevního soudu diecésního; vdp. dr. Th. Kasper, prof. boho- sloví, obhájcem manželství (defensor matrimonii) při biskupském-soudu manželském; dp. Jan Hille, farář v Kadově, druhým sekretářem blatenského stříd- nictví. — Ve správě duchovní ustanoveni byli vpp: František Baroch, novosvěcenec, osobním kaplanem ve Volenicích; Jan Bejček, kooperátor ve Velhar- ticích, přeložen do Hvožďan; Josef Hrnčíř, kaplan v Klatovech, kaplanem v Chrášťanech, Vilém Ko- řínek, kooperátor ve Hvožďanech, přeložen do Vel- hartic; Antonín Melka, osobní kaplan ve Volenicích, přeložen do Jistebnice; Antonín Miláček, výpomocný kaplan a katecheta ve Stankově, stal se kaplanem v Klatovech; František Novák, kooperátor v Hamrech, výpomocným kaplanem a katechetou ve Stankově; L. Štibral, novosvěcenec, kooperátorem v Roseči; Vojtěch Tibitanzl, kaplan v Rychnově n. M. admini- strátorem tamtěž; Josef Vlk, kaplan v Chrášťanech, kooperátorem v Hamrech. — V úřadé katechetském ustanoveni vpp.: Antonín Wagner, kaplan na Ho- rách Kašperských, zatímním katechetou tamtéž ; František Zeman, kaplan ve Švihově, výpomocným katechetou na c. k. realce v Písku. — Vypisuje se konkurs na farní obročí v Rychnově n. M. Patronem je kníže Adolf Jos. ze Schwarzenbergů; kompetenční lhůta do 16. října. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése olomoucké. Jmenováni byli dpp: děkan a farář Adolf Koutný v městě Libavě správcem arci- kněžství šternberského, dr. Jiří Láska, farář ve