Románová přiloha „Národních Listůl“ k číslu 139. ze dne 22. května 1907.

Sportovní věstník. Samostatný Č. S.

V Amsterodamě konečně dobojován boj za samo statnost i mezinárodně uznávanou českého sportu footballového. V Bernu r. 1906 přijat Český svaz provisorně na rok za člena, v Amsterodamě včera odstraněno ono »provisorium«, které nebylo žádné z obou stran, ani F. I. F. A. ani Č. S. F. k zvláštní ozdobě. Včera dobyl český sport velmi cenného úspěchu; přiznání samostatnosti Č. S. F., rovno- cennosti jeho s ostatními národními svazy evrop- skými a v něm obsažené uznání stavu v roce 1906/07, kdy trvaly a byly uznávány v Rakousko- Uhersku svazy: rakouský, uherský a český, bylo umožněno pouze tím, že kongresisté dříve než uznali samostatnost českého sportu, musili uznati samo- statnost českého národa. Akcentujeme tuto okolnost, poněvadž rozhodnutí kongresu v Amsterodamě se musí státi signálem k boji, který rozvine český sport na celé čáře, který musí dobojovati český lawntennis, musí začíti bojovat český veslařský sport. V tom jest význam spravedlivého rozhodnutí amsterodamského sjezdu, jímž konečně zjednán klid v Rakousku a pevná základna, na které oba národní svazy Předlitavska se mohou klidně oddati svým pra- cem za rozvojem sportu footballového, v nichž zajisté se často sejdou jako přátelé ti, kteří v minulosti proti sobě musili státi mnohdy nepřátelsky jen proto, že Rakouský Svaz footballový zbudoval svou exi- stenci a chtěl zbudovati i svou moc a rozšířiti svou sféru působnosti na neživotných zásadách centralisti- ckých a na zdař bůh z politického života převzatých.

Dříve nebylo mezi ČSF. a RSF. možno přátelské spolužití, poněvadž pro ČSF. neuznávaný mezi- národně za samostaný a rovnocenný s rakouským přátelský poměr by se byl rovnal poddanství, dnes jsou si oba svazy rovny, stejného významu, stejně silné, nezávislé; a jako nezávislé národy spolu mo- hou bez úhony zjednávati alliance, tak tomu i mezi svazy. V okamžiku, kdy dobojován vítězně náš dlouholetý boj za samostatnost aspoň ve sportu, jenž kaceřován předbíhá náš vývoj politický, jest povin- nosti vzpomenouti vděčně těch, kteří ochotně po- stavili své schopnosti a píli ve služby spravedlivé české věci; jest povinností naší vzdáti upřímné díky zástupcům našim v kongresu v Bernu pp. M. Ho- ráčkovi a M. E. Raymovi a zástupcům v Amstero- damě M. Horáčkovi a G. H. Paynovi a jejich tichým spolupracovníkům, kteří zůstali veřejnosti neznámi.

Henry. ** M. Horáček chce složiti předsed- nictví Č. S. F. Dovídáme se, že předseda Č. S. F. vykonav úkol, který vytkl své činnosti, definitivní uznání Č. S. F. za samostatný, chce složiti svůj zodpovědný a namáhavý úřad a ustoupiti v soukromí. Domníváme se, že Č. S. F. nemůže dosud postrádati pracovníka tak výborného a doufáme, že se mu podaří přiměti svého zasloužilého předsedu, aby na svém místě setrval, ač uznáváme, že po práci, jakou M. Horáček vykonal, člověk touží po klidu a má na něj plný nárok. — K sjezdu v Am- sterodamě se dovídáme dále, že Č. S. F. byl přijat teprve v druhém hlasování a to těsnou většinou6 k 5 hlasům. Athletika a sportovní hry ** Slavia v. F. C. Torino 9: 1. Hosté jsou pěkně urostlé mužstvo, značné houževnatosti, jak do- kázala zejména jejich první hra na rozbláceném terrainu po 36hodinné jázdě. To, co ukázali v technice a kombinaci, nesáhá přes začátky, velmi slibné ovšem. Slavia byla na rozmoklém terrainu ve výhodě, a bez zvláštní námahy dovedla v pěkné kombinační hře dobýti v prvé půli šesti úspěchů. V druhé půli chtělo býti české mužstvo kavalírským a bylo neslušným nechtělo dobývati úspěchů, ale dávalo to na jevo takovým způsobem a tak okatě, že dobromyslné po- volování hostům se rovnalo posměchu. Ten však ve sportovním boji nemá míti místa.

Jest možno, dovoleno, ba přikázáno připraviti soupeři porážku co nejúplnější; jest však zavržení a odsouzení hodno schválně mu dávati chance. Ale když už se tak děje, nesmí to vypadati jako v starých fraškách, kde půl rozhovoru se adresuje obecenstvu nesmí se to díti s gestem, upozorňujícím diváky: „jsou to chudáci, ať si udělají goál“. Zase ukazujeme na Woolwich nejen jako na vzor umění, nýbrž i chování; mezera mezi ním a Slavií není o mnoho menší, než mezi Slavií a F. C. Torino, ale Arsenálští neučinili jediného gesta, které by prozrazovalo, že svého sou- peře podceňují. Slavia dobude už v prvé minutě úspěchu St rým z podání Malého; v 4. minutě roh Slavie, v5 min. roh Torina. V 6. min. proměňuje Malý volně stojící pohodlně Lomozovo centrum v 2. branku. Pulchert chytá dlouhé rány levé spojky a středního útočníka. V 9. min. Starý, prošed obratně obranou vstřeluje 3. branku. V 11. min. získá Malý (z po- dání Starého) 4. branku. Hosté dobudou rohu v 12. min. V 18. min. povolí Turin roh Slavii; v 22 min. připojí Bělka z podání Malého 5. branku V 33. min. Malý pošle do sítě 6. míč. 36., 38. a 39. min. rohy S. K. S. Polovice 6:0. V 10. min. ná- sleduje 7. branka Bělkova. 13. min. roh S. K. S V 14. min. 8. branka Starého. V 31. min. dovolují obránci Slavie pravé spojce projíti až k samé bráně a vstřeliti čestný goál. V 44. min. dává Bělka 9. branku. Soudce p. Šmucer (S. Č. S.). Návštěva 855 osob.

Punčochy, holeně, svea- try, závodní dressy vlně- né i bavlněné ve všech barvách vyrábí mechani- cká pletárna Jan Glotza spol. v Praze, na Václav- ském náměstí číslo 28. ** Slavi« v. F. C. Torino 6:2. Hosté se zotavili po cestě, poznali svého soupeře a dovedli mu klásti lépe odpor, přes to, že Slavia v druhém zápase se povznesla k velmi pěkné kombinačíní hře Hrdinou dne byl brankář hostí, který pochytal množ- ství ran a nepustil než, co opravdu bylo nemožno chytiti. Avšak i útok hostí byl tentokráte šťastnější.

neboť dobyl dvou úspěchů; které mu obrana Slavie jen nerada povolila. Terrain byl stejně ke hře nezpů- sobilý jako v neděli. Zápas měl návštěvu o nějakou stovku větší. Češi okamžitě byli u italské brány, zí- skali dvou rohů a po odraženém výpadu hostí v 9. min. z pěkně založeného útoku Bělka, Mozol, Starý 1. branku. Hosté zaznamenají v 11. min. roh, který Milda odvrátí. Slavia pěknou kombinací svírá Vlachy, jejichž brankář v krátké době chytá tři vysoké míče Malého. V 16. min. roh Turinu. Nové obležení brány hostí, kterou výborně chrání brankář proti střelám Malého, Starého, Mozola. V 25. min. zakročuje brán- kář S. K. S. (náhradník za poraněného v nedělním zápase Pulcherta). Shot Malého chycen brankářem. 28. min. roh S. K. S., v 30. min. levá spojka hostí střílí mimo českou bránu. Brankář turinský chytá dvě rány Bělkovy. V 40. min. střílí Mozol, brankář sráží míč k zemi, Malý, přiskočiv, vtlačí míč do brány přes udatný odpor brankářův. V 42. min. odražena rána Starého. Polovice 2:0. Hned z počátku druhé půle brankář dostává tři míče. V 5. min. Bělka, prodrav se obránci, vstřelí 3. branku. U brány hostí co chvíli nebezpečné oka- mžiky; rozblácená půda dusí všechny přízemní míče a ochraňuje bránu turinskou neméně než výborný její strážce, jenž chytá dvě rány Malého. Ač většinou těžce zkoušeni obležením neztrácejí Vlachové ani na okamžik odvahy a nevzdávají se naděje na úspěch. A dobrá vůle nese ovoce, v 11. min. se podaří levá spojce a střednímu útočníku přeběhnouti zálohu, ně- kolik podání a spojka vstřeluje za bouřlivého potlesku pohostinného obecenstva 1. branku. Slavie oplácí prudkým útokem, jejž Turin jen s námahou odvrací.

V 17. min. získá Slavie roh, který hosté v příšti min. oplácejí, Češi zíkají v 19. min. nový. V 21. min. chytá ránu Malého, Starý střílí mimo. V 25. min. roh pro Turin, český brankář a back se srazí k jedné tyči, minou míč, který spadne k noze střednímu útoč- níku, a obecenstvo aplauduje 2. úspěch sympati- ckých Vlachů. Slavia zostřuje tempo a hraje za obtíž- ných okolností velmi dobrý football, který jí získá 4. branku (Malý). Bělkův míč odráží brankář, v 34. min. odvrací brankář na roh S. K. S. ránu Malého a potom dvě slaboučké rány Mozola, hrajícího s ne- valným úspěchem v centru. V 40. min. brankář výz borně odvrací roh S. K. S., zdvihá ránu Kotoučovu na nový roh S. K. S. V 43. min. Malý, nemoha pro- niknouti, podává Mildovi, jehož centrum Bělka pro- měňuje v 5. branku. Jiný shot, Bělkův z centra Starého, jenž si „odpočívá“ na lepší půdě jako pravé křídlo, brankář odráží, nemůže však zabrániti, aby Malý neproměnil krásný centr Starého v 6. branku. Ještě v poslední minutě musí statečný strážce turin- ské Branky odrážeti rány Jahnovu a Bělkovu. Zápas řídil p. MC. Gruss (S. Č. S.). * Novoměstský S. K. v. S. K. Hrade Králové 2: 0, v odvetném zápase 1: 1. Hráno o Letnicích v Hradci. ** S. K. Břevnov v. S. K. Praha I. 4 :0 (pohár). Břevnov ve velké převaze, soudce Č. S. p. Doucha výborný. ** A. F. K. Hvězda (Břevnov) komb. I. č II. v. D. F. C. II. 3:0. Všechny tři branky Rošer. Hvězda v úplné převaze (19. t. m.) — V pondělí proti Slavoji (Vršovice) 4: 0 (2: 0). — 26. t. m. hraje Hvězda v Rakovníce.

A mezitím doma byli ještě vzhůru; spaly jen malé děti. Kateřina s Mášou stály ve vratech, vedoucích na ulici a patrně cosi očekávaly. »To už je věru podivné! nejde a nejde !« pravila Kateřina, vyhlížejíc již asi po stě na ulici. »Utekl bezpochyby někam s dětmi . . . zašly snad daleko,« podotkla Máša. »Kam pak by šly? Vždyť už je noc . . . dávno by tu už měly být! To se nikdy nestalo, aby malé děti v noci někde se potloukaly,« netrpělivě namítla matka. Zaslechnuvši dětské hlasy nedaleko ohrady, vyšla ze vrat a provázena dcerou, kráčela po ulici. »Petrušo!« zvolala, »Péťo!« »Tady jsem,« ozval se hlas. Kateřina zrychlila kroky. »Péťo, to's ty?« tázala se, přibližujíc se k houfu kluků. Byl to vskutku Péťa, ne však její synek, nýbrž světlovlasý klučina s vyhrnutým nosem. »Tomu už nerozumím!« pravila, jevíc tentokráte zřejmý nepokoj. Zvolna vrátila se ke své chalupě a usedla na zá- praží. Dětské hlasy umlkaly, na ulici nastávalo většía větší ticho; tu tam ozval se hovor sousedů a sousedek, kteří seděli doma před vraty. Měsíc vzešel už nad střechy, počínaje ozařovati svým stříbrným leskem i nejzazší část ulice, jež byla dosud v stínu. Avšak Péťa dosud nepři- cházel. »To je hrůza! sedím tu a pořád čekám a bůh ví, co mi všecko do hlavy přichází!« ozvala se Kateřina se smutným přízvukem. »Nešel-li snad do mlýna . . . ne- spad'-li do vody? . . . Ale to taky ne, přišli by to po-

»To se maminka podiví, až jí přineseme houby !« zvolal Péťa, radostně vycházeje na schůdky, »takovouhle hromadu jí přivalíme hub!« dodal, vyzdvihuje hubenou ručku na loket od země. »Poslyš, snad abychomsi vzali košík ?« »Není třeba . . . půjdeme jen tak . . . lépe do čepice nebo do kapsy.« »No dobrá!« Hoch poskakoval napřed po pěšince, provázen otcem, jenž spěchal, aby minuli rychle zahrady a při každém kroku ohlížel se zpět. »Péťo, dáme se k lesu raději naším ouvozem . .. je to blíže.« »Pojďme tedy! pojďme! . . . Tatínku, já bych s tebou věčně chodil,« zvolal Péťa, jehož tvář zářila ra- dosti a výmluvně potvrzovala jeho slova . . . »Když jdu s dětmi, to není nic, ty jen křičí, dovádějí, perou se . . . A pak daleko do lesa nejdou, říkají pořád, že je tam vlk! To jen tak nahánějí strachu, viď ?« »Toť se ví, že jen tak straší,« roztržitě prohodil otec. »Péťo, uvidíš-li někoho . . . že jde po cestě, dej pozor, řekni mi . . .« dodal, zrychluje kroky. Od té chvíle veselé, přívětivé oči hochovy zíraly s dětskou starostlivostí na všecky strany široké louky, ktierá se stále víc a víc rozšiřovala, dle toho, jak oni vzdalovali se od vesnice; ale hoch nespatřil nikoho. »A tatínku, kde pak asi je teď dědoušek Vasil Mlyslím, že už daleko? . . .« pojednou otázal se Péta, kdlyž oba octli se v hlubokém ouvoze. »Kdo pak ví? . . . Jistě už daleko.« »To je hodný stařeček, opravdu takový dobrý! To je velký dobrák! . . .« prostodušně prohodil hošík, »víš, jaký hezký obrázek mně dal! nikdo takový nemá . .. „Přestěhovalal-