1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 174. ze
2
masthead
dne 26. června 1901.
3
article
= O afféře lorda Russella, o níž jsme se
již několikráte zmínili a jejíž zakončením bude pro-
ces pro dvojženství před sněmovnou lordů, ozna-
mují se z Londýna následující podrobnosti: Bude to
po dlouhé době zase poprvé, co anglický earl bude
souzen sněmovnou lordů, neboť jen tento tribunál
má vůči lordu soudní právomoc. Jakož jsme již
svého času oznámili, žádali oba manželé o rozvod;
lady Mabel Edith, rozená Scottsova, již r. 1890, rok
po svatbě, lord Russell pak r. 1894. Obě tyto žádo-
sti byly rozhodnutím sněmovny lordů zamitnuty. Za-
tím žaloval lord Russell svoji tchyni pro utrhání na
cti a lady Selina Scottsova uznána vinnou a odsou-
zena do vězení. Lord odebral se pak do Ameriky,
jeho manželka stala se herečkou a nakonec chanso-
netkou. Před americkými soudy dosáhl lord Russell
rozvod od své manželky a oženil se znovu s Ameri-
čankou Mollie Cookeovou, s níž se později vrátil na
svoje sídlo blíže Londýna. První manželka žalovala
potom lorda Russella pro dvojženství, soud také
vskutku neuznal rozvod, získaný v Americe, za prá-
voplatný a odkázal záležitost sněmovně lordů, na
níž nyní jest, rozhodnout, má-li rozvod, prohlášený
v Americe, právní platnost i v Anglii.
= Dlouhý spánek. V Thénelles, nedaleko St.
Quentinu, spí jakás pacientka, Margueritta Bouyen-
valova již po 18 let. Jest daleko široko známa jako
»spící dívka« a četní vynikající lékaři žasnou nad
vytrvalostí jejího stavu. Nyní se oznamuje, že
Margueritta Bouyenvalova, jejíž stav v této roční
době vždycky se zhoršuje — dne 31. května 1883
upadla v strnulou nehybnost — jest blízka smrti.
Russell
Mabel Edith
Scottsův
Cookeová
Stanislav
Quentin
Margueritt Bouyenvalův
Londýn
Amerika
Ameri
Anglie
Margueritta Bouyen
4
article
Tvář její jeví veškeré příznaky osoby umírající; oči
jsou úplně vpadlé, ruce a nohy skorem na kosť vy-
hublé. Citlivost na některých částech téla, jež byla
dosud známkou života, přestala, avšak přece dýchá
pacientka slabě, skorem nepozorovatelně a matk
pokračuje v umělém vyživování jejím. Již po delší
dobu málo kdo se staral o Marguerittu Bouyenva-
lovu, k níž dříve se hrnuli zvědavci v celých hou-
fech. Avšak matka její si stěžuje, že jest dívka do-
sud předmětem experimentů lékařů a exorcismu
kněží, kteří tvrdí, že jest očarována. O případě tomto
bylo svého času velmi mnoho vypravováno a také
velmi mnoho bájeno. Vypravovalo se na př., že
Margueritta Bouyenvalova kdysi se dopustila polní
krádeže a ze strachu před trestem stavěla se spící,
při čemž prý ji matka byla nápomocna. Dům byl
tudíž dlouho policií střežen a zdálo se též pode-
zřelé, že matka tvrdošíjně se vzpírala dáti dceru po
zorovat a ošetřovat mimo dům. Sám slavný Charcot
dostavil se do Thénelles, aby jí domluvil a slíbil
pomoc, byla-li vůbec ještě možna. Avšak paní
Bouyenvalova odepřela nechati dceru jen hodinu
mimo dozor a potvrzovala tím podezření těch, kdož
považovali aspoň ztrnulost, byť i ne pozvolné sláb-
nutí za pouhou komedii. S jiné strany poukazováno
však také k tomu, že pani Bouyenvalová mohla mít
i jiné příčiny, na př. prostý strach, že by mohla
pozbýt snadných příjmů a poměrného blahobytu,
jejž jí opatřoval stav dceřin, neboť všichni navštěvo-
vatelé zanechávali dárky.
= Opili rodiče, dítky hladovící. John
Manny a jeho žena Marie byli onehdy předvedeni v
Jefferson Marketu, New York, na obžalobu, že jsou
Margueritt Bouyenvalův
Charcot
Thénelles
Bouyenvalův
Bouyenvalová
Mann
Marie
New York
Bouyenvlov
5
article
oddáni opilství a zanedbávají své dítky, 3letého Ja-
mesa a 4letého Johna; obě dítky jsou nyní v oše-
třování u společnosti pro ochranu dítek a rodiče je-
jich byli zadrženi k procesu. Manny a jeho žena
byli zatčení na obžalobu pí. Dillonové, jež je do-
movnicí v domě, kde oba manželé bydlí. Pravila, že
oba chlapci přišli k ní ve středu večer a řekli jí, že
od pondělka večera neměli ničeho k jídlu. Oba
chlapci byli velice vyzáblí a slabostí sotva stáli na
nohou. V bytě Mannya byly nalezeny vyprázdněné
láhve od whisky a trochu rozbitého nábytku. Brzy
po zatčení Mannya byla též zatčena pro opilství
18letá Adela Dubarova, jež na policejní stanici ozná-
mila, že bydlila u Mannya. Pravila dále, žev
její světnici se nalezá šest měsíců stará holčička.
manželů Mannyových. Vyšetřováním zjištěno, že
mluvila pravdu a děcko, jež je velmi nemocné a
slabé, bylo dáno v ošetřování matroně na policejní
stanici na Charles streetu,
John
Mann
Dillon
Adel Dubarův
Mannyový
Charles
6
article
= Osudný útěk ze žaláře. Z Londýna se
oznamuje: Zločinec, jenž byl odsouzen za vloupání
na půldruhého roku do žaláře, pokusil se onehdy
v noci o útěk z vězení ve Wandsworthu. Cela jeho
nalezala se ve třetím patře. Ráno před 4. hodinou
nalezli trestance na dvoře mrtvého právě pod oknem
jeho cely, jež se nalezalo as 40 stop nad zemí. Ohle-
dáním cely zjištěno, že byl trestanec odstranil několik
kamenů ze zdi poblíže okna. V žaláři byl zaměstnán
hotovením pytlů pro poštu a z provazů, jichž měl
k tomu použít, několik odcizil, aby mohl sešplhati
s okna. Aby se mohl prosoukati poměrně malým ot-
vorem, jejž byl způsobil ve stěně při okně, sprostil
se veškerého svého šatstva až na boty, přes něž na-
vlékl punčochy, aby zahladil svoji stopu a utlumil
šramot. Svoje šaty shodil na dvůr, kdež byly nale-
zeny vedle jeho mrtvoly. Rovněž utrhl prkno ze své
postele a hodil je na dvůr, domnívaje se bezpochyby,
že pomocí jeho snadněji se dostane přes zeď. Avšak
provaz připevněný na okně se utrhl a trestanec spadl
skorem s plné výše na dvůr. Lebka jeho byla úplně
roztříštěna a mimo to utržil si ještě několik jiných
těžkých zranění, takže smrt musila nastat okamžitě.
Londýn
7
article
= Záhadný vražedný atentát. Z Paříže se
oznamuje: Na patera Croissanta, bydlícího v ulici
Léon Cosnard, spáchán byl těchto dnů záhadný vra-
žedný atentát. Před několika nedělemi dostal duchovní
anonymní dopis, jenž jej vyzýval k dostaveníčku na
Place Wagram, poněvadž prý mu pisatel chce podati
zajímavé zprávy a dá se mu poznati tím, že jej
osloví jeho jménem. Duchovní nešel k dostaveníčku.
ale schoval si dopis a ukázal jej též jednomu ze
svých přátel. As po měsíci došel nový anonymní
dopis, psaný touž rukou, v němž praveno mimo jiné
»Nechať učiníte jakákoli opatření, neuniknete nám;
známe všecky vaše zvyky a ruka, jež jest určena.
aby vás usmrtila, vás zasáhne. Pomsta jest připra-
vena.« — Duchovní odevzdal na to oba dopisy
policejnímu komisaři své čtvrti. Dva dny potom
seděl večer mezi 7. a 8. hodinou na lavici
v parku monceauxském a oba jeho žáci, nad nimiž
měl dozor, hráli si poblíže něho. V tom přisedl
k nim muž sice slušně oděný, jenž však se mu
zdál podezřelý a jehož jakživ byl neviděl, jenž držel
pravou ruku v kapse, v níž se nalezal jakýs předmět,
podobný revolveru. To znepokojilo duchovního, za-
volal oba hochy a odebral se s nimi domů. Osm
dnů potom, večer o půl jedenácté hodině, právě když
Paříž
Léon Cosnard
Croissanto
9
article
duchovní chtěl ulehnout, zazvoněno pojednou u do-
movních vrat. Odebral se sám dolů, aby se podíval,
kdo přichází v tuto neobvykloujhodinu. Neodemknuv,
tázal se: »Kdo to?« — »Telegram,« odpověděl
jakýs hlas. — »Strčte jej pode dvéře.« — »Ale musím
mít stvrzenku.« — Tu teprve otevřel duchovní
zvolna dvéře. Jakmile byl otvor dosti široký, aby se
mohl podívati ven, zpozoroval člověka, jenž byl
v parku monceauxském usedl vedle něho a přirazil
ihned dvéře. Avšak již zatřeskl výstřel a střela za-
letěla přes hlavu duchovního a zaryla se do stěny
chodby. Ihned vyběhl duchovní vzhůru po schodech
a jal se volati z okna prvního patra o pomoc.
Avšak útočník byl již tentam. Vyšetřování, jež ihned
zavedeno, nemělo dosud nejmenších výsledků. Pater
Croissant nemůže uhodnout, kdo by mohl býti ne-
známý nepřítel, jenž mu ukládá o život. Až doposud
nebylo nalezeno nic, mimo »C«, napsané tužkou na
domovních vratech, jež bezpochyby mělo býti vrahu
vodítkem.
= Sebevražda před očima dětí. Mezi zá-
stupem dítek, které si onehdy hrály v newyorském
Central parku, vyvolal nemalý poplach 49letý Petr
Bogart z Brooklynu, který se střelil z revolveru do
hlavy. Policist Sheehan, který se nalézal v parku na
rohu 101. ul. a 8. avenue, zaslechl výstřel a pak
křik poděšených dítek. Rychle spěchal k raněnému
Bogartovi, který chtěl ještě jedenkráte na sebe stře-
liti, avšak rána selhala. Bogart byl dopraven do
Presbyterian hospitalu, kde lékaři o jeho uzdravení
pochybují; v hospitale úpěnlivě prosil, aby jej ne-
chali zemříti, poněvadž se života již nabažil.
Bogart
Policist Sheehan
Brooklyn
Presbyterian hospital
Central parka
10
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
246. hra v předpl
Ve středu 26. června.
2. čtvrtka.
Po prvé:
Manželové paní Leontiny.
Komedie o třech dějstvích. Francouzsky napsal Alfred
Capus. Přeložila Vilemína Novákova. Režisér Jakub
Slukov.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Král
Leontin
Capus
Novákův
Slukov
Praha
národní divadlo . 246
11
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Začátek o 3/47. hod.
Ve střeďu 26. června.
Smíchov
12
article
15677
15677
Cyklus frašky.
Hotel „u pěti strašidel“.
Fraška o 3 jednáních. Napsal G. Faydeau. Pře-
ložila Olga Nápravníkova.
Fraško
G Faydeau
Nápravníkův
13
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 26. června.
Začátek o 7. hod
Lidové představení za poloviční ceny.
15654
Strakonický dudák.
Národní báchorka se zpěvy v deseti obrazích od Jos.
K. Tyla.
Král
K Tyl
Jos
Pištěkův divadlo
strakonický dudák
14
article
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Ředitel V. Suk
Začátek o 1/27. hodině.
Ve středu 26. června.
Po druhé: Hloupý Honza na výstavě.
15532
V Suk
Honza
15
article
jež byla by jej odpravila na věčnost, když tu Vetch za-
chytil ruku jeho.
»Spal. Nech ho! Neprobudil se ještě.«
Ostatní sestoupili se kolem. Obr pustil Da wesa, ale
odsouzenec zasténal jen trochu a hlava jeho sklesla pak
jako neživá na rameno.
Jeden zvolal
»Usmrtil jsi jej.«
Gabbett pohledl ještě jednou v temně zarudlou tvář
Rufovu a na čelo jeho, zrosené hojnými krůpějemi potu,
potom ale vyskočil náhle a otíral si živě pravici svou, ja-
koby něco na ní tkvělo.
I zamručel s tváří vyděšenou:
»Má tyf !«
Dvacet hlasů vzkřiklo
»Jakže ?«
Gabbett zvolal
»Tyf má a vy se šklebíte, hlupáci. Už prve poznal
jsem to! Tyf propukl na lodi a on jest čtvrtým již mužem,
kterýž byl jím zachvácen.«
Kruh divých tváří, které chtivě byly přihlížely
k hádce, jež slibovala přejíti v krveprolití, rostl opěta
opět, sotva že toto všem ne zcela jasné, ale hrozné slovo
bylo proneseno. Bylo tomu tak, jakoby byla puma mezi
ně dopadla.
Ruf Dawes spočíval, těžce dýchaje, ale bez nejmen-
šího hnutí, na podlaze. Pustí druzi jeho zírali strnule na
tělo jeho.
Pověst šířila se rychle vězením a každý sklonil
se pátravě nad tělem Dawesovým, aby si ho zkoumavě
prohlízel.
Obr
Rufův
Tyf
Dawes
Dawesův
16
article
»Vše v pořádku. Dejte pozor, až
zejtra večer při třetím zvonění přijdu
nahoru. Upustím-li šátek svůj, dejte se
do toho v určené hodině. O stráž bude
postaráno.«
Ruf Dawes, jehož víčka se sama zavírala a jehož
údy byly hroznou znaveností téměř ochromeny, naslouchal
dychtivě každému slovu.
Sara Purfoyova byla spolčena s trestanci, byla ženou
aneb milenkou jednoho z nich!
Na loď vstoupila zřejmě s úmyslem, osvoboditi jej
a plán tento měl býti proveden!
Ruf Dawes byl slýchal o ukrutnostech, jichž se do-
pouštěli vzbouření trestanci, podařila-li se vzpoura.
Nejedna historka o příhodách tohoto druhu byla
vyvolala, byvši zde vyprávěna, opětně odporné veselí ve
vězení. Ruf Dawes znal povahu tři ničemů, kteří odlou-
čeni jsouce od něho jen pažením, dva palce silným, žer-
tovali o svých čákách na své osvobození a na pomstu
svoji. Ač pěstoval málo jen styky se svými soudruhy,
věděl přece, co by tito soudruzi z kajuty dovedli, kdyby
ulevili své pomstychtivosti, proti žalářníkům svým.
John Rex, padělatel, hlava strašlivého spiknutí toho,
neměl býti sice při provedení plánu, ale oba jeho pomoc-
níci měli jej zastati a třetí druh, štihlý, »krkavec« zvaný,
jenž nedostihoval sice mistra svého, nahražoval za to ne-
dostatek svalův mocných a síly zchytralostí, dábelskou
svižností a obratností, jíž nebylo rovné. A se spojencem
tak mocným, jakým byla falešná komorná, mělo spiknutí
značné čáky, že provázeno bude úspěchem.
Deportovaných bylo stoosmdesát a vojáků bylo
jen padesát. Bude-li míti první útok úspěch — a Sařina
Ztracen pro život.
Dawes
Rex
Sara