1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 13. prosince 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předp lácí ne
v Praze v administraei
a měsle
na čtvrt leta . . . . 8 K —
s dvojí donáškou z K no
na měsí
n čtvt lota . . . . 7 K 50
ve flislkich 2 K 9oh
na naěsíe a
Pošton
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
s drojí zisilkou
na měsín
n čint láta . . . .1 K eo
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 12. prosince. (Pův
telegram zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.)
Dopisovatel »Rusi« z Mukdena sdě-
Iuje, že v armádě mandžurské užívá
se s úspěchem projektorů proti úto-
kům nepřítele, jenž mívá v osvětleném
pásmu velké ztráty.
Z Tokin, 12. prosince. (C.-B.) Ofüieiální
zpráva od obléhací armády před Por
Arturem praví: Čtyři ruské řadové
lodi, dva křižáky, jedna dělová loďa
jedna minonoska jsou úplně k boji
nezpůsobilými. Další střelba na lodi
jest zbytečná. Nyní střílí se na město
a působí se mu těžké škody. (Dlužno
ve příčině japonských tvrzení o zkáze ruského
loďstva portarturského vyčkati přece jen ještě
sdělení ruských, protože poloha dobytého 203m.
pahorkového, na vyvýšeném konci úzké dost
rozsedliny, terrainu ku přístavu vedoucího, nevy-
světluje napořád, jakže by mohli Japonci ovlá-
dati z této tvrze celý přístav — tím méně
město — a proč že by ruské lodi neuchýlily se
do chráněných částí přístavu, leda, že by tyto
mělké byly: okolnost to, kteréž ovšem nasvěd-
čoval by i fakt, že v depeších japonských ne-
mluví se nic o zasažení torpědovek japonským
střelami. Pozn. red.)
Z Londýna, 12. prosince. (C.-B.) Dle
úřadních zpráv japonských obnášely
ztráty Japonců za útoků na Port Artu
v posledních dnech měsíce října 5000
mrtvých a 10.000 raněných, kdežto
ztráty za posledních útoků byly značně
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
větší.
Rus
Artur
Japonec
Petrohrad
Tokin
Londýn
Port Art
7
article
Nové dějství v Uhrách
počiná . ..
Kdežto cislajtánský »Curtius« Körber tuhé-
mu boji s opposicí dvou třetin zástupcův ná
rodních čile se vyhnul prostým — přibouchnu-
tím dvatí parlamentu vídeňského, troufalejsí
jeho maďarský kollega hr. Štěpán Tisza hraje
si na hrdinu: svolal dnem 18. listopadu odro-
čený sněm uherský k novému (čtvrté
mu) zasedání již na dnešní den, aby
si do Vánoc na něm vymohl indemnitu,
t. j. dodatečné schválení svých nezákonných
skutků.
Na pohled patří k tomu notná dávk
smělosti. Avšak Tisza je předně neobyčejně
smělým hráčem, za druhé spolehá na ostří širo-
činy nového jednacího řádu a konečně — ne-
smi dlouho otálet, aby se mu drolící se jeho
vládní většina prodlením pod rukama nerozdro-
lila naposled — v menšiny. Kdežto Körber jen
od průtahů a prodlení spásu pro sebe čeká-
Tiszovi naopak každá chvilka je drahá: musí
kouti své železo, dokud je žhavým. Svým ná-
silnickým kouskem z 18. listopadu zahájil proli
silně národní opposici nad míru urputný ústavní
boj, v nějž vrhl se jako fanatik, odhodlaný
buď nepřítele rozdrtit, nebo sám s rozdrcenou
hlavou padnout. Ježto však na straně opposice
Curtius
Körber
Štěpán Tisza
Uhry
Tisza
8
article
tolikéž jsou muži tvrdých hlav a ohnivých
srdcí, neblednoucí před bojem o velikou věc,
dojde nyní na sněmu uherském pravděpodobné
nevídaně rozhořčeným sečím, ano k bitvám
tak tuhým, že snad podobných ještě novodobé
dějiny sněmů uherských nepoznaly.
Tak aspoň jeví se po třínedělních ostrých
přestřelkách na táborech a voličských schůzíeh
dnes v předvečer nové kampaně sněmovní oba-
polná nálada duchův a myslí. Tu i onde vy-
soko hárající bojovná, nesmířitelná zášť soka
proti soku, jitřená krvavými urážkami, prozrazu-
jícími žhavost i hloubku starých hněvů a ne-
návistí osobních.
Mladý, energický a ctižadostivý předseda
ministerstva uherského hr. Štěpán Tisza,
jenž osvědčil se vůči Vídni jako velmi obratný
žnec zralé úrody na poli vojenském, počiná s
ve svých řečech jako nějaký »božským poslá-
ním« nadšený bojovník a spasitel vlasti uher-
ské. Tvrdí, že prý nebyla ústavní svoboda, ano
celá politická existence Uher snad nikdy hůře
ohrožena, nežli jest dnes svými vlastními ne-
zdárnými zástupci, provozujícími obstrukci na
sněmu uherském, tomto palladiu veškeré bu-
douenosti Maďarstva. Uložil prý si tedy za úko
života svého osvoboditi vlast uherskou od tétc
zhoubné saně stůj co stůj, všemi možnými,
třeba i násilnými prostředky. Neustoupí prý o
tohoto předsevzeti svého do posledních sil
Štěpán Tisza
Uher
Vídeň
ministerstvo uherský
9
article
Nejvydatnějším prostředkem jeví se mu být
zostřený jednací řád sněmovny-
Poněvadž mu však obstrukce znemožnila.
aby ho uzákonil cestou řádnou, ústavní, musi
prozatím na čas jednoho roku násilně promrska
přechodní, co nejostřejší řád, mocí kterého lz
vzdornou opposici lámat »po záhřebsku«. Tot
prý celá jeho vina. Sleduje veliké cíle, chee
zachránit vlasť před jistou škodou ba neštěstím
a proto si nedělá z porušení formy ničeho. Účel
posvěcuje prostředky. —
Tolik Tisza na svou obranu. Slyšme ale
nyní opět žaloby opposice a to žaloby mužů
tak vážných a populárních, jako Fr. Košuta,
hr. Vojt. Apponye a Jul. Andrássya.
Všiehni ti prohlašují tvrzení Tiszovo o vážném
nébezpečí, hrozícím svobodě a budoucnosti Uher
z posavadní obstrukce za blud a šalbu, které
sehopen je toliko buď fanatický přepjatee
opanovaný utkvělou myšlenkou, aneb
etižádostivý a slavomamem opojený pletichá
jenž hledí se zavděčit rozhodujícím kruhům lím,
že spoutá opposici v parlamentě uherském pr
budouenost, aby nemohla se nikdy více opřit
požadavkům vojenské správy tak důra z ně.
jako letos,
Košut
Jula
Uher
Francie
Tisza
10
article
Když však již chtěl Tisza provésti změnu
posavadního jednacího řádu, dovozuje spojená
opposice dále, neměl toho přece co živ učiniti
hrubým porušením práva, sveřepým násilím vět
šině proti menšině. Neboť tím sáhl na základní
princip ústavnosti uherské, zaručující i menšině
právo svobodného slova ve starobylém sněmu
uherském. Cesta násilí je nedozírná. Nikdo neví
kde skončí, kam dovede. Prošel-lí by tento pří
pad nezkárán, mohla by se kterákoliv příští zlo-
vláda odvolati na příklad ten a osměliti ještě
k těžšímu porušení svobody uherské. Nutno
tedy opříti se zlu ihned, jakmile se prvně pro-
valilo. Nutno zrušit a v nic obrátit ten nezá
konný jednací řád, zplozený násilím a dlužno
smésti oba hlavní škůdce, Tiszu i předsedu
sněmovny Perczela: tak jen může se na
vrátit mír ve sněmovnu i do vlasti. —
Slovem, spojená opposice nehodlá naprosto
podrobiti se novému jednacímu řádu, a le trvá
na starém, jako jediné platném a
pro ni závazném. Rovněž nechce více
uznati autoritu předsedy sněmovny Perczela,
jejž viní z věrolomnosti a porušení jednacího
řádu, nad tož aby vyslala do 21členného výboru.
jejž chce Tisza zříditi, k vypracování nového
definitivního jednacího řádu, i jen jediného
z členů svých. — Zahájí tedy nejméně 160 po-
slancův dneškem ve sněmu uherském proti jeho
většině, proti jeho předsednictvu a vládě Tiszově
nejtužší trpný odpot, jenž asi vyspěje
do velice dramatických koncův!
Tisza
sněmovna Perczel
11
article
Co dále?
Co dále?
Nechť si kdo soudí jakkoli o významu hla
sování, jež v pátek provedeno bylo v rozpočto-
vém výboru vídeňského parlamentu, nepopíra
telné faktum je, že touto episodou přivoděna
byla situace, která, i když poprou se ji všechny
ostatní příznaky, zajímavou zůstane v keždém
případě. Vládě nebyla způsobena porážka v
věci vládní machanice snad podřizené, vládě
nebylo odepřeno pouze sesílení kasovních hoto-
vostí o 69 millionů korun, vládě odepřena dů
věra většinou tak eklatantní, že za poměrů nor-
málních by dnes již žádné vlády Körbrovy
nebylo.
A většina sestávala právě z oněch stran
jež nejprudší vedou boj ani ne tak proti kabi
netu, jako proti sobě. Strany, jež té doby nie
nemají společného, než bojiště, na němž se
potýkají, spojily se tentokrát
proti vládě nad stranami, aby
jí daly na jevo, že zavrhují děravou její neutra
litu, že dost již mají vášně prosté vytrvalosti
která v obecnou mluvu přeložena, neznamená
nic, než snahu co možná hodně dlouho se udrže
na účet práva a zákona, na účet spokojenost.
a štěstí národů, na účet zdravého rozvoje státu.
Je pravda, že vláda Körbrova nebyla dosa-
zena z členů parlamentu, ani ne ve srozuměn
s jeho většinou, že je to vláda úřadnická, jejíž
první povinností je ne vládnout, ale admini-
strovat. Však i vláda taková, ztrpí-li ji parlament
nemůže se udržeti proti němu a jeho eventuál-
nímu odporu. Vláda úřadnická má určité povin-
nosti, jež jí diktuje ústavnost a pokud konstitu-
cionalismus — byť i jen formálně — zůstává
v platnosti, nesmí vláda s lehkým srdcem
bezohledně přeněsti se přes vůli zastupitelstva
lidu. To činiti může jen vláda absolutní.
Körbrov
12
article
To asi samolnému dru. Körbrovi tanulo
na mysli, když po hlasování v rozpočtovém vý-
boru se zvedl, aby proslovil řeč, z níž nikdo
nebyl moudrým, jež ale v každém, kdo ji vy-
slechl, zůstavila dojem, že chef vlády odhodlán
je vyvoditi z události té důsledky.
Však stačilo k tomu, jak se zdá? jediné
pouze vyspání, abý vrátil se dr. Körber do své
pohodlné reservace, z níž právě tak ignoruje
vůli zástupeů lidových, jako živolní interessy
tohoto státu.
Dr. Körber zůstane starým Körbrem a po-
něvadž dle všeho koruna se rozhodne pro jeho
názor, že dnes jiná vláda než vláda »ne-
stranná«, ovšem že s »blahovolnou neutralitou«
naproti Němcům, není možna, zůstane asi vše
při starém. Filosofle Körbrovy vlády, pocho-
pitelná v kruzích, v nichž chtěji míti pře-
devším pokoj a které, jak známo, dobu
experimentů pokládají za definitivně ukončenou,
je velmi jednoduchá a měla by cosi do sebe.
kdyby neopírala se o názory zcela falešné, jež
vylučují ke všemu to, co na světě je každo
vlády povinností — hájit zákon a právo.
Körbrova vláda takto kalkuluje: Čechové
a Němci se rvou. Ponechme je při tom, chraňme
ale status quo, jenž Němcům poskytuje všechny
výhody a odepírejme Čechům, oč usilují
Vyčkejme, až rozvadění donuceni poměry sam
se smíři, jinými slovy až Čechové Němcůmse
Körbr
doktor
Körber
Němec
Körbrův
Čecho
13
article
podrobí. Potom teprve objevíme se na jevišti
počneme vládnouti. Nepodají-li se Čechové
Němci nesleví, co na tom? Vyčkáme, třeba
zatím stát zavlečen bude na pokraj záhuby.
Co stane se tedy dál?
Dr. Körber bude čekat a provádět zatím
svou. Stará státnická moudrost největšího škůdce
této monarchie Antonína Schmerlinga opět obživla
a co stalo se v pátek večer v rozpočtové komisi
pokládati bude nynější ředitel politických osudů
království a zemí na říšské radě zastoupených
za nepříjemnou pouze episodu.
Tím spíše bude moci tak kalkulovati
že ti, kteři pomohli české a jihoslovanské oppo-
sici, Körbrovi porážku způsobiti, že strany ně
mecké, jak se zdá, ponenáhlu sice, ale dnes již
patrně k podobnému názoru o věci se při
bližují.
Je zajímavo na příklad, že vídeňský tisk
až na nepatrné výjimky stojí vesměs na straně
Körbrově a proti německým stranám, jež 69
millionovou refundaci nepovolily. A také něme-
cký tisk pražský bolestně pociťuje, že němeči
poslanci zapřáhnouti se dali do triumfalníh
vozu dra. Kramáře. »Neue Freie Presse« la-
mentuje nad neprozíravostí německou, »Deutsche
Ztg.« sprostě spílá těm, již hlasováním pateč-
ním způsobili vládě porážku, antisemitický
»Deutsches Volksblatt« marně se namáhá pocho-
piti, co vedlo Němce podati proti vládě ruku Če-
chům a »Neues Wiener Tagblatt« pojednává
o parlamentním intermezzu tak, jako by nebylo
ničím jiným, než německým poličkem za slezské
parallclky a za Inšpruk. Teď prý účet vyrovnán
a na vládě je, aby sblížila se opět s Němci
kteří prý jsou a zůstanou ne pouze zakladateli,
nýbrž i »obětavými« udržovateli tohoto státu.
Čecho
Němec
doktor
Körber
Schmerling
Wiener
Deutsche Ztg
Neue Frei Presse
Deutsches Volksblatt
14
article
Jediná »Zeit« hude jinou, ovšem jen z té
příčiny, že pokládá za svou povinnost, mluvit
vždy opak toho, co vykládá speciální orgán
dra. Körbra »N. Fr. Presse« . . .
Tak se věci mají a přes nepopíralelnou
pravdu, že pátečním hlasováním v rozpočtové
komisi zasazena byla vládě rána v týl, po níž
by každá jiná byla se se sedla skácela, politik
střízlivý, uvažuje podivuhodné poměry v tomto
státě, v němž všechen veřejný život hned o
počátku založen byl na lži a klamu, nebude ani
na okamžik v pochybnosti, že skončí také zmí-
něně již intermezzo — po rakousku. Nechů
se nikdo neklame: panstvo právě proto, aby
opět dokázalo, jak tradicionelní má despekt pře
parlamentem a přede vším, co s ním souvisí,
nedá se k rozhodnému kroku donutiti ani lo-
gikou události, tím méně pak nátlakem veřejného
mínění.
Co dále se stane?
Jakkoli minulý pálek proveden byl důkaz
že není to pouze obstrukce, jež dru. Köbrov
překáží, neboť utrpěl porážku dělným apparáten
parlámentním, jakkoli nade vši pochybnost zji
štěno, že do duše lhostejna je dru. Körbrovi
tíseň zemědělců našich, postižených v tomto
létě ranou nad jiné krutou; jakkoli nemůže být
nejmenší pochybnosti o tom, že zároveň s nou
zovou předlohou chtěl dr. Körber svézti nej-
vlastnější zájem, vynucenými totiž milliony
umožniti další kuratorství své, nelze — prozatím
aspoň — víry přikládati pověstem o jeho blíz
kém pádu
Körbr
doktor
Körber
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 12. prosince.
Praha
17
article
Pověsti o smrti Syvetonově.
Vládní listy francouzské hledí uvaliti nyní
na Syvetona podezření, že sám si na život sáhl
ale nespokojují se ani konstatováním tohot
18
article
V drobném prodejii
ranní čísle o sobě . . . za 8h
od polední
. . . . za 2h
Ve slialkách na venkovš
ranní číslo, . . . . . . . 30
odpolední . . . . . . . . 5h
Inserá ty
platí se hetově napře
Předplacení a innerty přijímá ndmini-
strace v Marianské ulicl č.3.
Tam nacházejí se t4ž redakee
tiskárna a ozpedicn „Nárednich Listá“
Rukoplsy so nevracejí
Nárednich
Inserý
19
article
mínění svého, jež by ovšem neměnilo nic na
šlechetnosti Syvetonově, nýbrž hledí jej i přímo
zhanobiti: tvrdí o mrtvém, že zapředl důvěrný
poměr s nevlastní dcerou svojí, vlastní dcerou
pani Syvetonové, a že když poměr tento nezůstal
bez následků, spáchal zločin druhý, jehož
předmětem stala se opětně nevlastní dcera jeho.
Zločin ten odhalen byl, když se dcera provdala
a měl býti prý uveden na přetřes při ličení
porotním, pro spolíčkování gen. Andréa proti
Syvetonu nakázaném. Ovšem prý zeť Syvetonův
telegrafoval vyšetřujícímu soudci: »Nemluvte
o věci té. Nechte mrtvé spáti v pokoji, ale listy
v zájmu veřejné mravnosti budou musit přece
mluviti, i bude rozvinut obraz, jenž bude zkázo-
nosným pro celý nacionální antisemitism.« Jak
vidno, již sám text depeše zní velmi podezřele.
A dlužno »odhalení« ono přijati opětně z jiného
důvodu.
Syvetonová
20
article
Jest podivno, že vláda, kdyby věc, z ni
dnes smrtí umlčený Syveton se viní, byla pra-
vdiva, že by nebyla pohnala pro zločin onen
před soud muže, jenž náležel k nejnebezpečněj-
ším jejím odpůrcům a že by nebyla hleděla tak
jeho veřejné činnosti a jeho straně za-
saditi ránu nad jiné strašlivou. Takové vy-
tahování zločinu po smrti obviněného zavání tuze
ale známými praktikami dreyfusardů. Nejprve
tvrdilo se, že je Syveton ve finančních nesnázích,
když se opak toho dokázal, přichází se nyní s ob-
viněním jiným a dokládá se také, že Syveton
ohlížel se dlouho po společnosti, jež pojišťuje
pro případ úmrtí i když toto nastane sebevraž-
dou. Avšak právě vědomí, že se proti němu ob-
vinění takové chystá, bylo by musilo Syvetona
hnáti k tomu, aby se opřel tvrzení takovému při
veřejném líčení a nemohl si přáti zemříti ne-
očištěn. Tím podivnějším byla by ale sebevražda
Sevetonova den před líčením, o němž věděl, že
skončí jeho naprostým úspěchem. Nyní je známo
již, že přihlásila se za svědky k líčení Syvetonovu
řada důstojníkův s generálem Jouventem počí-
najíe, kteří i s obětováním svého postavení byl
odhodláni odbaliti celou pravdu o denunciačním
systému v armádě a že řeč obhajce Roberta
měla býti ne obhajobou klienta, ale obžalobou
jeho odpůrců. Den před svým líčením obviněný
nezabijí se dobrovolně. Ale právě proto smre
jeho zůstává tím — záhadnější.
Syveton
Sevetonův
Syvetonův
Jouvent
Robert
21
article
Revoluční propaganda ve vojsku italském.
Policie italská objevila v Miláně skladišt
50.000 proklamaci k vojsku, vyzývajících vn-
jáky, by nestřileli v žádném případě do lidu.
Policie zatkla prý tři osoby; další zatýkání ještě
prý kyna. Od delší již doby jeví prý se známky
silného vzmáhání se revoluční propagandy v ital
ském vojsku.
Krvavé bitky s klerikály španělskými.
Procesl, pořádané včera na paměť Nepo-
skvrněného početí Panny Marie, mělo průběh
velmi krvavý. Antiklerikálové napadli procesí
došlo i k střelbě z revolverů. Brzy byla řež vše-
obecnou. Četnictvo nevědělo si rady i zakročilo
vojsko. Množství osob bylo raněno a ještě více
zatčeno. Teprve o 7. hod. večerní obnoven byl
pokoj
Po vílězství republikánské strany v Unii.
Prvým důsledkem velikého úspěchu strany
této ve Spojených státech bylo, že se jak v se-
nátu tak ve sněmovně poslanecké opřela všeli-
kému pokusu k obmezení trustových výstřelků
a že Roosevelt přes veškeré mnohoslibné pro-
klamace před volbou najisto již tomu se pod-
Roosevelt
Milán
Nepa
spojený stát
početí pannus Marie
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Starořímská tvrz.
Z bavorského výletu. Podává Jaroslav Hašek.
Trochu se mně již ta bavorská jména ves
nie a městeček pletla. Maiting, Grosmehring
Menning, Vohburg, Wöhr, Niederwöhr, Münze-
münster, Schwaig, Neustadt, Einig. Prošel jsem
je všecky za krásné srpnové dopoledne. Až n
Einig, nic zvláštního. Nedaleko všude zelený Du-
naj, v každé vsi a městečku kostel, všude tlustí
Bavoráci a v „Neustadtu nad Dunajem“, ačkolie
Dunaj je na půl hodiny vzdálen, spokojené domy
s arkýří, a za městečkem jakési lázně se sirna-
tými prameny. Několik lázeňských hostí se tu
trousí, ale jinak nie pozoruhodného od Ingol-
stadtu až k Einigu. Leda, že by vás zajímal
u Schwaigu vesnice nápis na modrobílém
sloupu: Schwaig, ves, Schwaig, soudcov-
ský úřad: Schwaig, politický úřad: Schwaig.
zemský soud: Schwaig, okresní velitelství-
Schiwaig. Trochu si to spletli.
Ve Schwaigu nejsou příliš chytří lidé.
V Neustadtu dojal mne svým zjevem
ohromný Bavorák, oblečený do modrého oděvu,
přes který táhly se zlaté pruhy. Zlatý límeca
klobouk třírohý s pérem pštrosím.
Lépe si nechodí ani bavorský prine regent.
Je to generál či potentátek některého z ně-
meckých vévodstvíček, který se tu snad odněkud
vzal? Bohužel, illuse netrvala dlouho. Vyšňo-
řený pán vylezl na kozlík, ale žádného gigu, ani
automobilu! Vůz byl sprostý poštovní dostavník.
Generál a kniže sevrkl se na postilliona.
„Kam jede?“ „Do Einigu,“ povídá sedlák
v dlouhém, černém kabátu se stříbrnými kno-
„Tam, co jest stará římská pevnost?“ vy
zvadám.
„Nevím,“ zase sedlák, „ale dnes má ta
mější učitel pohřeb.“
Sedl jsem si též do dostavníku. Bylo třeba
spolucestujícím několikrát vyložit, že nejedu n
pohřeb, nýbrž za starožitnickou zvědavostí.
Pomalu klusali koníci, ačkoliv to nebyl
flíky
Hašek
Wöhr
Niederwöhr
Münz
Schwaig
Einig
Vyšňa
Neustadt
Einig
Neustadt nad Dunaj
Tama
Grosmehring Menning
Vohburg
Schwaig
23
article
hubená zvířata. I dostavník měl velmi oblou
formu, jako všecko v Bavorsku. Silnice jde přes
nevysoké vršíky. Na pravo pole, něco bramborů,
řádky žlutých turků, pruhy chmelových tyčía
na konci obrysy mladého jehličnatého lesíka.
Na levo svah a dole nehluboko Dunaj mezi
vrbami a lukami. Za Dunajem vesnice, zas pole
brambory, jako nahoře. Nudný pohled! K tomu
sedí nás deset ve voze pro pět osob. Na měm
koleně sedí koželuh z Neustadtu. Zapalujesi
sirku o vaše: „Mir san roh' aber gutmütlich,
vykládá. Na kolenou kupce z Neustadtu houp
se ramenatý řeznický tovaryš ze Schwaigu. Na-
proti hezká slečinka na kolenou nějakého hru
biána, jako je hostinský z Einigu, který stále
šňupá. Nesnesitelné vedro srpnového dne a ho
vory o spálených bramborech suchem
Ačkoliv jedeme už půl druhé hodiny, kra-
jina nezměnila tvářnost.
Rád bych vylezl z dostavníku, ale pro kože-
luha nemohu. Ostatně za hodinu budemev
Einigu. Pěšky byl bych tam jistě o hodinu
dřive.
Pomstím se. Vykládám o původu římských
tvrzí. Že byly postaveny proti nájezdům germán-
ských kmenů podél Dunaje. Důležité posice há-
jeny pevnůstkami, zvanými „eastellum ro-
manum
Jednu vykopali v Einigu. Pak povídám, že
Bavoři jsou smíšeninou starých Gothů a Marko-
manů, jak nasvědčují zvláštnosti jazyka i jiné
Šváby mezi to nepočitám.
Bavor
Goth
Bavorsko
Dunaj
Neustadt
24
article
„Víte, pane,“ ozval se koželuh, nacpávaje
si dýmku, „všechno má zvláštní význam. Víte,
škely jsem prochodil“ jen tak, abych řek' n
zdař bůh. Ale všechno má svůj význam, co po-
vídáte. Já tomu nerozumím. To víte, člověk,
který nic jiného nedělá, než že močí kůže ve
třísle, zůstane hlupákem až do smrti. To jsem
chtěl říct. Nechcete si šňupnout?
Šlápl mně na nohu a přidržel krabici s „bra-
silským“ šňupavým tabákem mně u nosu.
Postillion na kozlíku zatroubil a vykřikl
„Slation Einig!“
Kam teď? Rozhodl jsem se napřed schladi
žízeň. Přidal jsem se k hostinskému, který držel
na klině hezké děvčátko. Zárlil jsem na ně
po celou cestu. Děvčátku bylo asi osmnáct let.
Nyní zdál se mně nejlepším mužem v celých
Bavořích. Byl jediným hospodským v Einigu.
A děvčátko byla jeho dcera. Dceruška hostin-
ského! Rozšafná a milá, nosí dobré bavorske
pivo v litrových džbánkách bez porty, v Bavo-
řích něco naprosto nepochopitelného. Pivo dobre
a také hostinský, jménem Hans Lindauer, dobrý-
„Dejte si ještě jednu,“ nutí dobrácky
„Clotildo,“ volá na dcerušku, „dones páno
ještě máz! Pán hned dopije! . ..
Pivo z pivovaru Ludvíka Märtha v Neu-
stadtu je výborné, nahořklé chuti
Přišel průvodce, který má vás provésti sta-
rou pevností.
Královský bavorský průvodce po římsko
pevnosti. Jmenuje se Otto. Sloužil u jedenáetéh
pluku bavorských kyrysníků a má hodnost pod-
důstojníka. Kromě průvodcem, jest též kostel-
níkem, strážníkem a v noci ponocným. Take
hlídá chmel a pomáhá při zabíjení vepříků.
bůh
Hans Lindauer
Märth
Otta
Bavory
Bavo
Neu
Slation Big
25
article
Jinak muž mírumilovný, vzezření neobyčejně
truchlivého. Na svůj truchlivý výraz v obličeji
velmi hřeší. I řeč má truchlivou. Připadá vám,
že se dá každou chvíli do pláče. Přišel, přisedí
ke stolu a ptá se, smíli vypit na můj úče
litr píva.
„Milý pane,“ povídá, „také jsem chodil v
světě, na vojně člověk dnes tu, zejtra jinde-
To víte, u kyrysníků. Ach můj bože!“ Svěsi
smutně hlavu. „Byly to časy, ty se nevrátí.“
Díval se do vyprázdněného litru. „A nyní člo-
věk jako pes. Chodí, dívá se, jak lidé pijí, ach.
můj bože!“ Byla nevyhnutelná mravní potřeba
poručit druhý litr.
„Prosím vás,“ ptám se, „musil jste děla
zkoušky na své průvodnictví?“
„Ovšem,“ velectěný pane, „dali mně seši
díla, vychází to v Mnichově, jsou tam všechoy
starožitnosti a staré hrady, vykopaniny! V se-
šitě bylo o Einigu, pevnosti římské, kam půjdem.
To jsem se naučil nazpaměť a třikrát jsemje
prolez'. Pak jsem šel do Kelheimu dělat zkoušku
na okresním úřadě. Odřikal jsem o starých
legionářích, jednoho jsme vykopali, říkají kostře
legionář. Má přilbu a zbytky suknice na sobě
O meči jsem také vyprávěl. Pak o tom, že pev
nost leží na malém návrší nad Dunajem a děl
se ve dvě části. Čásť na straně západu jes
méně zachována a byla dříve obehnána zdí
Z kamenů vystavěli zeď kolem hřbitova. Ještě
před rokem potřebovali ve vsi kamení a jezdili
tam. Čásť na straně východní jest vykopána
úplně. To je nádvoři! Tam se utíkali, když jim
bylo nejhůře! Provedu vás chodbami. Uvidite
vězení, kde Římané věznili zajatce, nežli je po-
pravili. Popraviště také uvidíme. Pak siň sel
níků a lázně s mramorovou plotnou. Drahý
pane! To všechno jsem odříkal a dostal pak
vysvědčení jako královský průvodce v Einigu.
Svěsi
Říman
Mnichov
Dunaj
26
article
Víte, pevnost náleží zemi; zem to opravuje.
Potom jsou ještě pravidla, jak se chovat vůči
návštěvníkům. V § 12. káže se, chovat se uctivě.
Milý pane! Řekněte mi upřimně, nechovámse
uctivě a zdvořile? Můj bože! Byl jsem na vojně.
poroučel jsem a toď? Můj pane! Není to
smutné? Člověk se nadře a chodí žizniv ..
Ovšem stává se, ale velmi zřídka, přijde dobr
pán a řekne: Pane Hans, nalejte panu Ottovi
ještě litr... Můj bože! Člověk sestárne a každý
s ním nakládá, jak se mu líbí, uznání žádně.-
Dal jsem panu Ottovu, rozumí se, nalit ješte
litr .
Ve vyhlášce okresního policejního velitel
ství v Kelheimu stran návštěvy vykopané řím
ské pevnosti čtu paragrafy: § 4. Každý ná-
vštěvník jest povinen všímati si jen toho
nač upozorňuje průvodce.
§ 7. Brát ssebou likéry a opojné nápoje, ja
kéhokoliv druhu, se přísně zakazuje.
§ 9. Přelézání zdiva bez svolení průvodc
jest přísně zakázáno-
§ 11. Zakázáno jest chovati se násilně vůč-
ostatním návštěvníkům
§ 14. Pouštěti se do hádky s průvodcem,se
přísně zakazuje.
„Ano,“ vykládal pan Otto, „k poslednímu
paragrafu jednou mně jeden z pánů řekl: Jste
starý osel, na pevnost útočili Gothové, ne Ško
tové.“
Účinek piva byl pozoruhodný. Pan Otto roz
jasňoval pomalu svoji tvář, sesmutněl všal
znova, když jsem ho konečně vyzval, aby-
chom šli.
Hans
Ott
Ottův
Otta
Goth
Kelheim
27
article
Za návštěvu platí se dvě marky
Do údoli Dunaje skláněl se večer, hasil
jsme tedy žízeň dobrých šest hodin.
Cestou měl pan Otto slovo. Kdyby byl ži
v době, kdy pevnost byla rozbořena, byl by
býval... Náhle pan Otto mezi řečí klopýtl. Na-
táhl se přes příkop. Pomáhal jsem mu na nohy.
„Kdybych byl římským legionářem,“ bru-
čel, „já bych ukázal Gothům nebo jak se ti da-
rebáci jmenovali. Byla to krásná pevnost, jako
ze škatulky a tak ji zničit. Byl jsem, drahý pane
u kyrysníků ...
Pevnůstka leží u silnice, ohražena kolem
dokola plotem. Celkový dojem zvláštníl
Pan Otto klopýtá přede mnou po schůd-
kách, drže v ruce hoříci svíčku.
„To jest sklep,“ vykládá, „sem římští vo-
jáci ukládali své zásoby. Ja, ja! To je pevnost
Caštelum rorarum.)
„Castellum, romanum,“ opravuji.
„Ja, ja,“ povídá průvodce, „trochus
pletu!“
Kráčíme dále spletí podzemních chodeb.
„Tak na mně přichází nějaká dřímota,“
povídá pan Otto, náhle usedaje na patník skle-
penní. „Ja, ja, už jsem starý, ale — kdybych
byl býval, víte . ..
Svíčka vypadla panu Ottovi z ruky. Když
jsem svíčku rozžal, seznal jsem, že královský
bavorský průvodce spí tak klidně, jak se sluší
na člověka, který vypil šest litrů bavorského
Nepodařilo se mi jej probudit. Potomek
vítězů gothských spal hrozně tvrdým spán-
kem...
„Přejete si asi knihu stížnosti?“ vítal mne
hostinský Hans Lindauer, když jsem se vrátil
do vsi bez průvodce. „To dělá pan Otto často.
Jistě vám tam někde usnul. Páni v Kelheimu
mají z toho velkou švandu ... Než se probudí
a vystřízliví, bude ráno . ..“
Téhož dne, vlastně v noci cestou do Ingol-
stadtu jsem se už nenudil. Vzpomínal jsem na
římskou tvrz v Einigu a na královského bavor-
ského průvodce, pana Ottu Kettenfa.
piva.
Otta
Goth
Svíčka
Ott
Hans Lindauer
Dunaj
Kelheim
Ingol