Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, v pondělí 5. července 1909.

Praha

3

Číslo 183.

4 article

Ma ranní a večerní liaty předpláci se V Praze v administraci na měsic. . . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou na měsle. . . . . . na čtvrt iota . . . . 7 K 62k ve filiálkách na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštoua na riet : . . . kon a měsieoji zásllkoe Ba čtvrt iota . . . . 1I K 9)

Praha

5 title

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“.

7 article

Z Vídně, 5. července. Situace v parla- mentě se do této chvíle nezměnila. Jest také pořád alternativa: buď se pozejtří načne zákon o předloze obchodně-politické nebo bude parla ment odročen. Jednání o dělnost sněmovny. Z Vídně, 5. července. »N. Wr. Abend blatt« oznamuje: V parlamentních kruzích, které mají styky s českými agrárníky, jsou nadějev dělnost poslanecké sněmovny dnes ještě menší nežli byly v sobotu. Čelný český poslanec pro- hlásil ve sněmovně, že se stále ještě vyjednává, ale věci stojí velmi špatně. Ovšem není všechna naděje vyloučena, jest však minimální. Roz- bíje-li se jednání, které se také ve straně kře- sťansko-sociální posuzuje velmi skepticky, bude poslanecká sněmovna po vykonaných volbách delegačních odročena. Císař do Išlu. Z Vídně, 5. července. »Mittagszig.« dovídá se z dobrého pramene, že odjezd císařův k let- nímu pobytu do Išlu stanoven jest definitivně na den 10. července. Vítání německého císaře v českém městě. Z Vídně, 5. července. Starosta ve Velkém Meziříčí p. Josef Čermák zaslal »N. Fr. Pr.« přípis, ve kterém sděluje, že meškal sice ve Vídni, ale nejednal s poslanci stran uvilání císaře německého. »Jest vůbec předčasno, mlu- viti nyní už o proslovu k německému císaři. Dostane-li se mi té cti, pozdraviti vznešeného hosta našeho císaře, budu věděti, čeho vyžaduje dobrý mrav a pozdravím-li jako purkmistr če- ského města v krajině ryze české německého císaře jazykem lidu, do jehož středu přijede, uzná to zajisté přirozeným« — tak zakončuje p. Čermák svůj přípis.

N Wr Mittagszig Čermák Vídeň Išlu Velký Meziříčí Francie poslanecký sněmovna

8 article

Nástupce Bülowá. Z Berlína, 5. červce. »Frankf. Ztg.« dovídá se, že hr. Wedel přijede 8. t. m. opětně do Berlina. Jest designován za nástupce kníž. Bu- lowa. Tomuto faktu přisuzuje se v politických kruzích berlínských veliký dosah. Zahájení vozby na nové turské dráze. Ze Spittalu, 5. července. (K. k.) Na po- slední dílčí trati nových alpských drah byla dnes zahájena jízda slavnostním způsobem za přitomnosti císaře. O půl 8. hod. ráno přijeli dvěma zvláštními vlaky slavnostní hosté z Vídni a z Korutan. Mezi nimi byl: Ministr dr. Gustav Schreiner, místodržitel princ Hohen- lohe-Sehillingsfürst, tajní radové dr.

Wedel doktor Schreiner Berlín Vídeň Korutany Hohen

9 article

Jindřich ryt. Wittek, pol. podmaršálek Emil svob. pán Guttenberg, kníže Orsini a Rosenberg, kníže biskup dr. Josef Ka hn, president senátu nejvyššího soudu a president patentního soudu svob. pán Prandau, pre- sident Lloydu, dr. šl. Derschatta, členové panské a poslanecké sněmovny, vysocí funkcio- náři ministerstev a jiní vysocí státní a církevní hodnostové. U císařského stanu postavili se ministři a tajní radové, katolické a evangelické duchovenstvo, členové panské a poslanecké sně- movny, jakož i korutanského sněmu, funkcionáři státních železničních správ a stavebních podniků, starosta z Celovce a Be áku, obecní výbor ze Spittalu a funkcionáři státních a samosprávných úřadů korutanských- Před císafským stanem čekali na příchod císaře kníže biskup gurcký, ministr železnic dr Wrba, sborový velitel pol. zbrojmistr Poti- orek, zemský president, zemský hejtman okresní hejtman spittalský a rada zemské vlády ryt. Pawlowski. V 8 hodin ráno dostavil se na nádraží arcivévoda Eugen. V 84 hod. přijel zvláštní dvorní vlak. Po uvítání a vyslechnutí úřadních zpráv odebral se panovník do císařského stanu, bo- hatě vyzdobeného květinami a listím, kam ná- sledovali jej arcivévoda Eugen, generální po- bočník hrabě Paar a pánové družiny, jakož svrchu zmíněné osobnosti.

Jindřich rýt Wittek Emil svobodník Guttenberg Orsini Rosenberg doktor Josef Ka Prandau Lloyd Wrba Pawlowský Eugen Paar Celovec poslanecký sněmovna Potorek

10 article

Ministr železnic Wrba pronesl na to k cl- saři proslov o významu nové trati, na nějž císař odpověděl, zminiv se o obtížích stavby projeviv uznání zúčastněným činitelům. Zemský president představil císaři zem- ského hejtmana korutanského svobod. pána Aichelburga-Labiu, jenž tlumočil dik obyvatelstva korutanského, načež kníže biskup gureký, jenž oděl se mezi tím bohoslužebným ornátem, podal císaři aspergile a vysvětil dle rituale romanum s velkou asistencí kněžstva za- hajovací dvorní vlak a koleje. Císař odešel potom z efsařského stanu, přikročil k ministrům a tajným radům, stojícím u císařského stanu a podal jim ruku, načež byly mu představeny osobnosti, jež dostavily se k jeho uvílání. Potom vstoupil císař do salonního vozu zahajovací dvorní vlak, jehož lokomotiva byla ozdobena říšským orlem a prapory, nasloupi první jízdu. Slavnostní hosté, kteří nezúčastnil se zahajovaci jízdy ve dvorním vlaku, vslou- pili na to do připravených, rovněž bohatě ozdo- bených zahajovacích vlaků, které v krátkých přestávkách po nové trati odjely. Z Lázní Gastýna, 5. července. Na všech stanicích, kudy projel zahajovací dvorní vlak byl císař slavnostně uvítán. Ve stanici Böek- steinu vystoupil z vlaku a byl uvílán oficiálním osobnostmi kardinálem kníž. arcibiskupem sale- purským drem. K atschthalerem. Proslo pronesl tu zemský hejtman solnohradský Schu- macher. Do Lázní Gastýna přijel dvorn vlak ve 1/412. hod. Císaře uvital jménem obce starosta cís. r. Straubinger. Z Gastýnu odejel pak dvorní vlak nazpět do Vídně.

Wrba Proslo Straubinger Böek Vídeň lázeň Gastýn

11 article

Krétská otázka. Z Cařihradu, 5. července. (K. k.) Mlado turecký výbor uspořádal v Elbasanu tábor lidu o Krétě. Revoluce v Persil. Z Teheranu, 5. července. (K. k.) RReuter kanc. sděluje: Sardar-Asad stojí s 1000 mužo 12 mil od Šahabadu a hodlá se spojiti s muž- stvem Sipahdarovým. Dle doslechu odpověděl poslům anglického vyslance, že nehodlá ničeho proti šachovi podniknouti. Má prý pokojné úmysly. Reformní četnictvo makedonské. Za Soluna, 5. července. (K. k.) Generál Robilant paša sem přibyl a za několik dní pře- stěhuje se s ústřední správou reformního čet- nictva definitivné do Cařihradu.

Mlada Asad Sipahdarův Robilant Cařihrad Elbasan Kréta Šahabad

12 article Uherská krise.

Uherská krise. Wekerlovy porady. Z Pešti, 5. července. Dr. Wekerle měl ráno po svém přijezdu z Vídně dlouhou poradu nej- dřive s Košutem a pak s Justhem. Potom měl Košut dlouhou rozmluvu s Justhem. Tento dal si povolati chorvatského poslance Popoviče, jemuž prohlásil, že nedopustí žádné rozpravyo případě inkompatibility Po 11. hodině sešla se v parlamentní bu dově ministerská rada, které se zúčastnili všichn členové kabinetu a které dr. Wekerle referova o včerejším svém slyšení. Vedení vládních záležitosll. Z Pešti, 5. července. (K. k) Po schůzi poslanecké sněmovny konala se v poslaneck sněmovně ministerská rada, na níž má dojiti k usnesení o dalším zatímním vedení úřadníel záležitostí. Proslýchá se, že bude vydán nej- vyšší vlastnoruční list o zatímním dalším vedení vládních záležitostí. Po ministerské radě bude se konati rovněž v poslanecké sněmovné schůze strany neodvi- slých, na níž bude se rokovati rovněž o otázce zatímního dalšího vedení vládních záležitostí nynější vládou.

Wekerlův doktor Wekerle Košut Justh Popovič Pešť Vídeň poslanecký sněmovna

13 article

Z uherské sněmovny.

uherský sněmovna

14 article

Z Pešli, 5. července. (Uh. tel. kor. kanc.) D dnešní schůze poslanecké sněmovny, již — jak zná- mo — bylo třeba svolati dle jednacího řádu na žá- dost chorvatských poslanců, protože dle jednacího řádu musí se na žádost aspoň 20 poslanců schůze konati, dostavili se poslanci ve velmi četném počtu

poslanecký sněmovna

16 article

Též ministři jsou přítomni, nesedí však na mini- sterských křeslech, nýbrž mezi poslanci. Předseda šl. Justh zahajuje schůzi v 1/211. hod- Nejdříve dává předčitati žádost chorvatských po- slanců, v níž žádá se vzhledem na známou immu- nitní záležitost posl. Novosela za svolání schůze Když byla předčítána žádost, v níž podává se zpráva o porušení immunity posl. Novosela, jenž byl zatčer a odsouzen ke 14dennímu vězení, ozývaly se na ne- odvislé levici rozhořčené výkřiky. Za řeči předsedovy dostavil se do zasedací síně ministr obchodu Košut a byl uvítán stranou neodvislých bouřlivou pochva- lou a voláním „Eljen!“ Ani ministr obchodu neusedl na své obvyklé křeslo, nýbrž zasedl mezi svými po- slar eckými kolegy. Předseda sděluje na to, že poslanci Skyčák a Novosel sdělili písemně porušení své immunity a prohlašuje, že sdělení toto bude dle jednacího řádu přikázáno bez debaty immunitnímu výboru. Posl Supilo (Chorvat) hlásí se o slovo. (Hluk a výkřiky na levici: Není žádná debata!) Předseda: Zajisté! Avšak pan poslanec může žádati za pilné projednání. Posl. Supilo počíná mluviti chorvatsky. (Vel- ký povyk a výkřiky: Ať mluví maďarsky!) Posl. Supilo pokračuje maďarsky a promlouví o porušení immunity Novoselovy Předseda napomíná jej při tom dvakráte, aby nemluvil o meritu oné záležitosti. Posl Supilo navrhuje konečně, aby záležitost týkající se porušení immunity posl. Novosela, byla prohlášena za pilnou a aby immunitní výbor byl vyzván, podati do 24 hodin o záležitosti této zprávu O návrhu tom rozpředla se debata. Schůze trvá. Z Pešti, 5. července. Výbor imunitní se dnes usnesl, že imunita posl. Novosela byla porušena zpráva o tom neprodlené podána ministerskému předsedovi.

Justh Novosel Košut Skyčák Posl Chorvat Novoselův Vela Pešť

17 article Politický proces v Záhřebě.

Politický proces v Záhřebě. (Od zvláštaího zpravodaje »Národních Listů-.) V Záhřebě, 1. července 1909. Svědek Dragutin Curič vykládá, že schůze Srbů bývaly tajné. Za důvod své do- mněnky uvádí nepřítomnost Chorvatů, na něž prý Srbové nevražili. Chorvatě Srbů se báli. Tak prý celá jedna chorvatská vesnice raději do přespolního katolického kostela nechodila, ježto prý byla obava před krveprolitím. Cos podobného dosud nikdo netvrdil a je vidět, že svědek po pravdě šlape. Obž. Vukstič přimo mu vylýká, ž lže. Na přikré výrazy u hrdelního soudu jen Aecurti a Tarrabochio vzali patent — jak kdo z obhájeů či obžalovaných drsnější slovo pro nese, hned předseda spoušti bandurskou. I nyní na Vuketiče se sápe. Jeho »hněv« však obžalo- vanému neimponuje; on hned uvádí pádné důvody o tom, jak všichni svědkové, kteří mu přitíži hledí, jsou pověsti poskvrněné a rukou nečistých Palec šlechtic Mirko slyšel kdesi provolávat slávu králi Pelrovi. Srbských písní prý bylo jako plačího šveholu v hájích. Každý zpival, muž, žena, dítě, kupec, pop i sedlák Zvlášť sedlák! To je liška sedmerou kůží pod šitá. Hnůj na pole vozí a při tom politiku dělá.

Dragutin Curič Srba Chorvat Mirka Záhřeb Aecurt

18 article

Kterýsi dokonce prohlašoval, že Bosna Srbsku připadnouti musí. Který sedlák to byl, šlechtie Mirko neví, ale ať to byl Petr nebo Pavel, pra voslavný Srb to byl. Na Srby »dopal« má i Slavko Dumič Jeho dům sousedí s Kalafatičovým. Dumič prý dobře odpozoroval, jak se »Velezrádci« u Kala fatiče na tajně dýchánky scházívali. Že se tam »olčenáš« nemodlivali, na to by vzal hostii Vždyť se tam slézala bavěť z široka i daleka Tu se tam »přihnal« člověk z Bosny, tu tam šavlí zadrnčel dokonce i »srbijanski olicír«. Kez jich země pohluila, zvlášť Nenudoviče a Pribi- čeviče. Jen oni nosili zlou vůli a ze Staré Gra dišky hnízdo srbské propagandy učinili. Svědek je učitelem. Blekolavým hlasem na- říká, že už 25. ani vindry v kapse nemivá, co zatím obžal. Vukelič, člověk s menším platem i na konci měsíce až i 30 zlatých mívá. Sud bůh sám, odkud peníze bere. Však budou asi z tajných fondů. Dokladů pro to svědek ne- uvedl, snad nám je zejtra povl. 2. července 1909. Dumič dnes vyprávěl, že »velezrádci« na zdravi králi Petrovi připijeli. Svědkovi to vy- právěl jakýsi Lovrič. Ten mu i o návštěvě Ne- nadoviče a Pribičeviče povidal. Tu se svědek sám chytil — on, soused Kalafatičův, od jiných si dal napovědět, kdo kolem jeho domu kráčel

Mirka Petr Pavel Srb Srba Dumič Kalafatičův Blekolavý Petro Lovrič Bosna Srbsko Kala Bosna

19 article

dlaní. musil doznat, že obžal. Kalafatič »svake godine pomogne dvojíci trojíci Hrvata v Novom Varošu sagradili kuče« (každého roku dvěma třem Chor- vatům pomáhá ku postavení domu). Stejně při- znal, že i Chorvaté Kalafatiče, ačkoli v obci jen jedna osmina Srbů žíje, do obecního výboru volivají. Obžal. Kutuzov podivně světlo vrhá na »ohrožené« Chorvaty. Stará bájka o vlkua beránku. Srbové provozují boykot, ale přátel dra. Franka sahají po zbrani. Čihalo kdysi ně- kolik »junáků« v potměšilé záloze na obžal. Kutuzova. Ten i policii na pomoc přivolal. Na jeho štěsti silně pršelo. Věc je dokázaná, ale fakt Tarrabochiu neimponuje. Potlačuje ho ironickým zvoláním: »Jmali ste dakle zaštite (ochranu) i kod Boga i kod ljudi. Onda same bilo lahko (lehce).« Obž. Vukelič dokazuje, že svědek ho de- nuncoval. Zle bylo. Předseda se rozčepejřil odnětím slova Vukeličovi pohrozil. A slovo mu vzal, protože si dovolil říci, že svědek »bio tako pijan (opilý), da je pao (spadl) u Savu.« Ale obhájcové Vukeliče důrazně se zastali. On polom vyvrátil tvrzení svědka, jakoby se byl chystal zabiti Raucha. A zas ho předseda vyzý- val, aby stručně o věci mluvil.

Chorvat Kalafatič Srba Franco Kutuzov Rauch Sava obecní výbor

20 article

Tukenič Andrija viděl, jak se ně kolik lidl v řece koupalo. Byli prý to srbšu důstojníci. Po koupeli prý v zahradě Kalafati- čově zpívali. Svědek už neví, kdo mu to po- vídal, ale ví, že to jásala píseň; »Srbijo, majko naša.« Ovšem, »Wacht am Rhein« zpívat ne- mohli. Za to nikdo by je nepronásledoval. Svě- dek tvrdi, že Srbové neuznávají chorvajský ná- rod. Neví už, kdo mu to řekl. Věčná škoda Ierak Julko vykládá, že zábor Bosny není věcí hotovou. Prý pomocí Srbska záhy propukne povstání. Svědek před vyšetřujícím soudcem vypověděl, že viděl krále Petra, oble- čeného v selský šat ve vesnici Čelinci. Dnes vypráví, že viděl neznámě sedláky a že slyšel, jak francouzsky hovořili. Jeden z nich byo starší člověk a tu prý se domníval, že to by sám král Petr. Až to zaráží, jak se každému nesmyslu věřilo! Svědek myslí, že »srbijanski oficiri« do Staré Gradišky za politickou misií přišli. Tu misii dobře vysvětluje: »Oni su lokali (chla- stali) i kartali se (hráli v karty).« Herak je vy školený politik. Každé hnuti srbské vlády dobře umí prokouknout. Ví o ní, že peněz nelituje že dává subvence i elganské glasbě (muzice) Tu ovšem rakouská diplomacie je bezmocnou A převe! Jak snadno všech politických zápletel by se domakala. Jen svědka do Vídně povolat.

Srba Petro Petr Kalafat Bosna Vídeň Wacht be Rhein

21 article

Ten by toho napověděl! Vždyť ví, jak i do ko- stelní báně se zazdila fotografie krále Petral Žd Spitzer Albert má za zlé pravo slavným, že se za Srby vydávají, nčkoli v bá novině jsou jen Chorvaté. (Spitzer je toho živým dokladem!) Svědek uvádí, že byl přitomen na jedné tajné schůzi. Srbové zpívali písně, ale ji o 9. hodině »prešlo se na lumperaj« Před vy šetřujícím soudcem Spitzer vypověděl, že u Úskoků v každé chatě je obraz krále Petra. Dnes se vytáči, že sám obrazy neviděl, ale jen o nich slyšel. Potom bylo malé intermezzo. To předsed připominal, že dr. Budisavljevič je na pokutách dlužen 250 K, dr. Lav Mazura 600 K a dr Medakovič 100 K. Jestli páni záhy nezaplati »morale bi nastati zakonske posljedice (zákonn následky)«. Spitzer po infermezzu vykládá, že všichn Srbové tvrdili, že z království chorvatského se stane díl Srbska. Ozval se předseda: »Bogmes (u boha !), »ne bi išlo mirno.« Spitzer polom vykladá, že velezrádci zakopali dynamit do jed- noho hrobu. Figurič Jakov slyšel cos »zvonit« o tajných schůzích, ale neví kde. Pro- náší tu soudu adresu díků jménem školníeh dětí. Chudinky dříve nesměly se pozdravovat oslovením »Hvalen Isus«, ale pozdravem » Pomon bog« i »Dobar den«. Vukohič je v kriminále drobotina zase má své staré »Hvalen Isus.« V drobném prodejle ranní číslo o sobě . . za Sh večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerni . . . . . . . . 5 h Inserátv plati se hotově napřed Předplscení a inserty přijímá admmnistrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se tál redakce, tiskárna a sxpedine Národních Listů Rukopisy se nevracejí.

Petral Žd Spitzer Srba Chorvat Spitzer Petro Budisavljevič doktor Mazur Medakovič Figurič Jakov Dobar Srbsko Pomona Hvalen Isus

22 article

Odsouzení rakousko-uheršti vyzvědači v Srbsku. Z Bělehradu. (Od mimořádného dopiso- vatele „N. L.“) Jak už z telegramu víte, odsou- zeni zdejším soudem pro vyzvědačské služby, konané Rakousko-Uhersku: Karel Müller na pět let do žaláře, major v záloze Života Jan- kovič také na pět let; ostatní obžalovaní: bý- valý kap. jízdy Petr Djordjevič a býv. te- legrafista Petr Šachin osvobozeni. Proces tento velmi zklamal. V Srbsku se očekávalo, že vyjdou na jevo velké věci, až ob- žalovaní promluví, neboť je zde známo, že sou- sední stát v samém Bělehradě chová si 500 vy- zvědačů. Také bylo známo, že Müller a sp. ni- kterak nebyli nejnebezpečnější. Všichni byli vy- zvědači druhého řádu. Karel Müller, německý Žid, žije v Srb sku již třicet let. Do Srbska prchl, že ho doma čekal žalář pro zpronevěru, jíž se dopustil jako bankovní úřadník. V Srbsku se živil nejprve jako obchodní agent, později vyzvědačstvím. Na- vazoval styky se srbskými důstojníky, aby od nich obdržel zprávy o vojenských objednávkách, o rozličných nařízeních, dislokaci, početnosti jednotlivých vojenských oddilů a pod. Každému známému důstojníku ochotně nabídl půjčku nebo giro, a přijal-li, už ho měl. Peněz u něho bylo vždycky dost.

Müller Jan Djordjevič Šachin Žid Srb Srbsko Bělehrad RakouskoUhersko

23 article

Major v záloze Života Jankovič byl správcem vojenského depotu v bělehradské pev- nosti tehdy, když sanitárný vojenský depot byl (1902) zničen požárem. Byl mužem bez význa- mu a vždycky potřeboval peněz. Pro zkázu sa- nitárného depotu ani nebyl obžalován, protože mu král Alexandr odpustil na přímluvu mitro- polita Innokentija. Ale jeho představený dr. Hel- lich, Čech, šlechetný muž, prohlédl, že tu byl spáchán zločin na srbském státě, málem by tehdy byl spáchal sebevraždu, pokládaje se za spoluzodpovědna. Neschopný král Alexandr ne- pochopil dosah té události a za dobré slovo Jan- kovičovi odpustil, jako jindy zase za dobré slovo nevinné osoby dával strašně trestata mučit. Kdyby byl dr. Hellich ještě živ, při od- souzení Životy Jankoviče zajisté by si řekl: co se vleče, neuteče. Jankovič pravil před soudem: „Jsem-li vůbec rakousko-uherským vyzvědačem, jsem jedním z menších. Malé trestáte a velké nechá- Müller pravil: „Kdyby tu byl Frankl (obchodní agent), on by mnoho vysvětlil. U něho je seznam rakousko-uherských vyzvědačů v Bě- lehradě, a to byste otevírali oči, kdyby jej uká- Ale tento Frankl byl v čas — vypovězen z Bélehradu a nyní mešká v sousedním Zemunu, kde ve své práci pokračuje. Třeti obžalovaný, býv. rytmistr Djordje- vič, je propadlá existence, individuum, kaž- dému v Bělehradě známé jako falešný peníz.

Jankovič doktor Čo Jan Hellich Müller Frankl Bélehrad Hela

24 article

Bylo mu dokázáno, že dostal od Müllera sto di- nárů za — cvičení koně. Soud tomu uvěřil a osvobodil jej. Čtvrtý obžalovaný, Petr Šachin, je ro- dem Armén. Za války s Tureckem byl v Niši tureckým telegrafistou a dobyl si velké zásluhy o to, že srbská armáda opanovala Niš, načež ještě s druhým Arménem, svým přítelem, žádal, aby mu bylo dáno místo v Srbsku, kde se potom oženil a naturalisoval. Žena jeho je Srbka, má s ní děti, od r. 1877 je v srbské státní službě. Bylo naň doneseno, že častěji býval na rak.- uherském konsulátě, z čehož čerpáno podezření, že náleží k vyzvědačům. Obžalovaný dokázal, že do rak.-uh. konsulátu chodil jako agent ru- ského pojišťovacího spolku „Rossija“, pro nějž hledal pojištěnce. Když předseda vyslovil mí- nění, že snad se již ode dávna vyzvědačstvím živí a že v Niši svého času jako turecký úřad- ník konal služby vyzvědačské, obžalovaný se proti tomu ohradil, řka, že tehdy jednal nikoli jako turecký úřadník, nýbrž jako arménský vla- stenec. Obecenstvo tento jeho protest pochválilo potleskem, načež byl soudem osvobozen. Veřejnost očekávala, že před soud budou obesláni i někteří vysoko postavení pánové, je- jichž jména chodila od úst k ústům. Mluvilo se také, že Müllerova odhalení jsou velmi sensačná. váte.

Müller Šachin Armén Srbka Müllerův Turecko Niš Srbsko

26 article FEUILLETON.

FEUILLETON. let. Feerie, Napsal Josef Žem la Asi desetičlenná společnost vypravila se kterési jarní neděle z Prahy, ven, do přírody, aby její členové nalokali se trochy svěžíh vzduchu, provětrali své plíce a aby se pobavili. Jezdí se proto na výloty. Vlak dovezl je až do stanice podřipské vesnice, odtud davše se převézti přes Vltavu, musili dojíti cíle sve cesty L. Slo se vesele. Cesty, ač byly prašné, byly zastíněny. Třešně a višně byly v květu, sem tam i šípek podél cesty se zakmitl, příkop byl pln trávy a kopretin, šlo se vesele. Mladí lidé vedli se po dvou. Tři páry byly. Mimo ně vyjel z Prahy arranžér s chotí, zdejší rrodačkou, dva svobodní páni a žena sochaře zvučného jména. K ní připojil se cestou jeden z pánů, zatím co druhý šel s chotí pořadatele výletu. Tři párky cestou se stále škádlily. Jich mužské polovice laškujíce obletovali dámy jako motýli kolem květů. Ty to patrně těšilo. Nebot upřímným smíchem vydouvala se jejich prsíčka jemnými bluzičkami krytá. Za to onen pán s damou hovořili vážně. Uí imponoval jehc klid a uzavřenost, zračící se již x přísně staženém obočí, nikterak obličej

Feerie Praha Vltava

27 article

nehyzdícím. On jel k vůli ní. Styků důvěrněj ších mezi nimi nebylo a dle všeho nikdy nebude (jsem myslil). Byly to duše velké, vědomé povin- ností, a ač přátelství jejich bylo více než přá telstvím, byl to poměr čistý. A všichni hovoříce došli města. Bylo k po ledni, společnost se tedy nerozešla, aniž vyšla A také odpůldne zůstali všichni pohromadě. Zpí valo se, hrálo se, veselo bylo. Když však se slunce sklonilo, vyrojilo se hejno výletníků ven. Byli rozjařeni. V neděli to bylo. Obyvatelé městečka stáli porůznu na ná- městí, u oken, plných květin, seděli na zápraží. nebo se vraceli z polí, kdež obhlédali úrodu. Všem bylo volno. Mladí opět se zavěsili po dvou, ostatní šli společně. A jak znenáhla chlad večera padal na krajinu, vedrem znavenou, uti- chalo jejich veselí a smích. Jedna ze tří divek byla šestnáctiletá švadlenka, druhá dcera pana domácího, třetí devatenáctiletá učitelka. Prvá se vedla s bankovním úřadníčkem, druhá s právní- kem, třetí s filosofem. Ale nedbali rozdílů. Byli veseli a šťastni. Jak si oddechli, vešedše do lesa. Šli údo- lím, hlubokým a divoce zarostlým. Ač byly parné dny, v kolejích cesty bylo mazlavé jílové bláto. Šli všichni společně. Až později se roz- dělili, zatoulavše se. Nebyli zde poprvé, znali kraj i les. Smluvili stanoviště a rozletěli se. Každý z tří párů jinam zabočil. Sochařova žena šla se svým přítelem též hloub a hloub. A podivně stočila se jich rozmluva na thema ženské lásky a nevěry. Dáma odpírala přesvěd-

28 article Včera o boykotování Chorvatů vyprávěl, Dnes

Včera o boykotování Chorvatů vyprávěl, Dnes čivým důvodům svého přítele. A vyprávěla mu příkladem o lásce své žačky, sedmnáctiletého děvčátka, kterému milý, student rcálky, umřel na tyf. „Věřte, domnívala jsem se, že děvče přijde o rozum. A víte, cc se stalo? Za tři mě- síce měla jiného. A když jsem se ji tázala, jak mohla na svou lásku tak brzy zapomenout, od- pověděla: Milostpaní, vždyť jsem mladá, a ně- koho ráda mit musím, a když je Boža mrtev co mám dělat?“ „A v tom je kus pravdy. Žena chce žít. Je-l muž všestranně silný, nikdy se mu žena neod cizí. Víte, jak to napsal Vílde. Zenu vábí síla Tedy chyba je mužů.“ A rozmluva dále se předla. A šero zvolna chýlilo se z korun stromů. Švadlenka se svým hochem usedla nad stu dánkou. Bylo tam krásně. Libilo se jí, dívala se, jak vytryskující voda pohybuje pískovým zrny. A hubičky jejich byly tak něžné, jako když kvítek pomněnky nachýlil se na vodu. Právník se svou drahou vyšplhal se na skálu na pasece a hleděli do dálky. V nitru obou jistě kolovala již krev nasládlá dobrem budoucích dní. U čerta! Vždyť bude přece advokátema ona dědičkou domu. Proto ta touha přehlížeti . Učitelka, chudá, dosud neučící (čekala místo) vedla se se svým filosofem stezkou mezi modřiny. Chomáčky jehliček byly tak krásně sivé a hebké. Helenka bodala jimi své líčko, zdravé sice, ale tak bledé. Po několika krocích vždy stanuli, dívali se sobě do očí, do jich hlou- bi a pokaždé Helenka bázlivě a plaše se ohli

Chorvat Boža Zeno Švadlenka Helenka

29 article

žejíc ovinula paže kolem hochovy šíje a líbala ho v ústa, tím více, čím bylo temněji. A slunce zapadlo a tma lehla v les. Mě síčné světlo, bilé a snivé, kouzlilo přízraky ko lem. Jakoby země se otevřela a hejno lesníc panen se zjevilo, tak vstávaly pojednou. Helence sladko bylo. Její život byl chudý. Radostí v něn nebylo, ale za to hojně strastí, které musily s matkou přetrpěti. Ale láskou svojí celá studi tajenou byla šťastna. Věděla, že než se bude moci Jeník oženiti, uplyne mnoho let, ale což na tom. Tak dlouho bude si vydělávati sam pro sebe a pro matku. A vzíti si ji filoso opravdu mínil. Jak tma bylo, šli těsně k sobě se vinouce. Helenčiny tváře hořely. Hlas její byl podivně zamžený a tělíčko měkké a heboučké. Náhle stanula a řekla hochu: „Jeníku, mně je t sladko, podivně sladko... tak jsem rozněž- něna...“ a dívala se hořícíma očima do jeho. Po chvíli se vzchopila, objala hocha divokou silou, tisknouc jej k sobě nejůžeji. A zrak jí žhnul a prudce dýchala. Hoch tušil jasně, rozuměl. Zachvátila jej též vlna toho opojení. Ale rázem vzpomněv na příští léta svých studií i na to, že ji chce uči- niti svojí chotí, opanoval se a jen pevně chopi Helenčino tělíčko do náručí. A nose ji mohut- nýma pažema, líbal ji prudce, horoucně, rozvo- něnou, usinající. — Citelný chlad pak všecky výletníky zahna do města. Povečeřeli a vypravili se na cestu O desáté vyjeli, v půl dvanácté byli v Praze.

Jeník Helenčin Praha

30 article

Svoji ženu uvítal na nádraží sochař B., švadlenku a Helenu očekávaly jich matky, dce- rušku pana domácího dovedla domů choť po- řadatele toho krásného výletu. Páni zapadli do hötelu. A když byli ulehli, všem zdálo se cosi krásného. Právníku se zdálo, že prožil den, ja- kých zažije na tisíce, jeho družce též. Švadlen- ka snila o studánce, Helena o hubičkách. A když se druhého dne sešli, libovali si, jaký to byl krásný výlet. Helena se svým filosofem se neviděla pět dní. Styděla se jej pro to, co učinila. Věděla jasně, že i on tušil. Proto se mu vyhýbala. Až v sobolu sešli se krátce před polednem a smlu- vili schůzku. Na Letné večer se procházeli. Když se sešli, mlčeliví byli jako cizinci. A mlčky šli spolu. A když se sešeřilo, řekl filo- sof děv četi: „zpomínáš na neděli, Helenko? Z očí vytryskly jí slzy. Zastřela rukou tvář a hořce plakala. „Ale dítě,“ řekl hoch, „proč tak pláčeš, vždyť se nic nestalo.“ Ještě více plakala. Ale pak chopila jej za ruce a řekla: Děkuji ti, miláčku. Viď, je to tak krásné, že jest před námi ještě, co mohlo býti minulé.“ A úsměv sušil v očích stopy slz

Helena Letná