Strana 6. Číslo 88

KATOLIOKÉ LISTY

Dne 31. března 1900.

všeobecných úštipků, jež dovršil tehdy pan Březnovský. Následovala žaloba na p. Křikavu Pan Schiller se při- znal, že dodával pro obec řka, že není to nic nepočest- ného. Žalovaný pan Křikava uvedl, že olej p. Schillerem dodávaný byl špatné jakosti a že se náprava nestala ani tehdy, když na špatnou jakost oleje dělníci poukazovali. Když pak mezi spornými stranami smír nebyl docílen, nabídl pan Křikava o svém tvrzení provésti důkaz pra vdy. Za tou příčinou ku včerejšímu přelíčení předvolána celá řada svědků a vyžádána řada spisů z obecních kan celáří. Po přečtení žaloby a po formaliích dí p. Schiller, že podezřívání obecních starších je stále na denním po- řádku a proto přeje si, aby podobné klepy byly vyvrá- ceny. Smírnému vyřízení se nevzpírá. Na smír přistoupil by v tom případě, kdyby žalovaný podepsal následující prohlášení: „Podepsaný prohlašuje tímto, že nemínil svým, na spravní radu obecních plynáren řízeným dopi- sem p. Ferd. Schillera uraziti. Mínění tam pronešená na- byl nesprávnými informacemi a lituje, že dal strhnouti se ku pronešení ničím odůvodněných urážek. Je hotov a zavazuje se do 3 dnů složiti 100 korun ve prospěch stavby tělocvičny Sokola v Praze—VII., mimo to zaplatí pak do 3 dnů veškeré z této soudní rozepře vzešlé úraty. Všechny platy stanou se k rukoum p. dra Zítka-“

Požadavek tento žalovaný p. Křikava odmítl načež vy- slýchán byl p. Schiller. — Soudce: V dopise praví se, že pamatujete při obecních dodávkách jen na sebe. Do- dáváte prý obci pražské olej a zneužíváte při tom svého vlivu. Od které doby jste obecním starším? — Pan Schil- ler: Byl jsem již několik let dodavatelem obce a když jsem se stal obccním starším, byl jsem rovněž dodavatelem, ale jen v malém množství, a to pro vodárny. Jakmile pak byl vydán oběžník, kterým se zapovídalo obecním zřízencům potřeby pro obecní podniky objednávati u obecních starších, přestal jsem dodávati. — Šoudce: A což pak nemohlo se státi, že i potom úředníci zamhouřili oko a dali přece dodávku obecnímu staršímu? — Pan Schiller: O tom pochybuji, poněvadž jsou úředníci pod přísahou. Tvrdí-li se, že jsem dodával olej a mazadlo špatné, je to vinou dotyč- ných úředníků, proti nimž by zajisté bylo zavedeno discipli- nární řízení. — Soudce: A co pak je s tím fpanem Ka- ninským? — Pan Schiller: Ten je mým zástupcem v obchodě. Nastoupil u mne loni a požívá úplnou volnost.

On má právo uzavírati obchody a na svůj vrub prodávati zboží nejen z mé továrny, ale i jiné zboží. Každý můj zá- stupce požíval takové volnosti, uvádím jen pana Bubeníčka, nynějšího redaktora »Nájemníka«, který mne za to v listě svém napadá. — Soudce: Tomu poměru dobře neroz- umím. — Pan Schiller: Pan Kaninský je mým agen tem, ale aby mohl obchodovati také s jinými tovary, ohlásil svobodnon živnost dle § 38. živnost. řádu Pakli pro obec pražskou dodával, stalo se to snad tím, že byla offerta jeho nejlevnější. — Pan dr. Schauer připomíná, že opověd živnosti stala se dne 31. října 1899 u magistrátu pod čís. 200.406, tedy zrovna po vydání onoho cirkuláře proti do- dávkám obecních starších.. Vyřízení žádosti a vydání živno- stenského listu se prodlužovalo a živnostenský list byl teprve na urgenci p. Kaninskému vydán dne 2. března 190. — Obhájce obviněného p. dr. Schauer praví, že císařský rada pan Schvar. vyslovil podivení, že pro elektrické pod- niky dodává mazadla a oleje v ohromném množství pan

Kaninský, aniž by o tom správní rada věděla. Jak je to možno? — Pan Schiller: To ovšem není správné, ale za to může městská rada, neboť ona na to v konferencích musí býti upozorněna. — Pan dr Schauer: V jakém poměru byl pan Kaninský vůči vám? — Pan Schiller- (k zástupci svému): Musím na to odpovědít? (Po pokynu zástupce: Na to neodpovím! — Pan dr. Schaue r: Račte mně to říci, jaký plat mu dáváte? — Pan Schil- ler (k svému zástupci: Mám na to odpovědít? (Po po- kynu): Na otázku tu odpovím, pak-li mně ji předloží pan soudce. — Soudce: O otázce té rozhodnu teprve při výslechu pana Kaninského. — Pan dr. Schauer: Vy jste tedy doznal, že pan Kaninský není vaším zřízen- cem, že nepžívá stálého měsíčního platu. Víte o tom, že je členem nemocenské pokladny? — Pan Schiller: O tom nevím. — Dr. Sahauer: Zjistil jsem, že je do- sud členem nemocenské pokladny, ač je samostatným ob- chodníkem. Proč nebyl odhlášen? — Pan Schil er: Snad se na to zapomnělo. — Pan dr. Schauer: Jak vedete v knihách konto p. Kaninského? — Pan Schiller (k svému zástupci): Mám na to odpovědít? — Soudce; Míním, že na tuto otázku máte odpovědít. — Pan Schil- ler: Nerozumím této otázce. — Dr. Schauer: Ran Kaninský dodává oleje pro elektrické dráhy; na čí konto zapisujete dodávky do knih? — Pan Schiller: Na konto elektrických drah pro P. Kaninského. — Pan dr.

Schauer. Nezdá se vám, že je to nápadné, když svě- řujete tak veliké dodávky mladíkovi, který neměl peněz? Pan Schiller: Já v tom neviděl nic nápadného. Když pan Kaninský si stěžoval, že málo vydělá, radil jsem mu, aby se poohlédl po nějakém obchodě a uvedl jsem také, aby se pokusil o dodávku oleje a mazadel pro elektr. podniky. — Dr. Schauer: Veliké dodávky po 1000 K jsou od vás? Pan Schiller: »Inu, jsou, ale Kaninský mohl kupovati také jinde.« — Na to byl vyslýchán pan Kaninský, mla- díček, který celkem nevěděl, jak v ta místa přichází Ne- řekl mnoho, a co řekl, stálo ho mnoho potu. Bydlel u pana Schillera, ale neplatil nájem. Dodával zboží p. Schillera a pan Schiller doporučil ho panu dru Chudobovi za dodavatel olejů. — Pan Tichna, vrchní strojník v elektrárně, bratr obecního staršího pana Tichny, přijímá oleje. Dí, že oleje, dovezené od Schillera a Kaninského na Schillerových po- vozech, byly tu a tam mizerné. Byli slyšáni ještě pp. cís.r.

Schwarz, dr. Chudoba, strojníci Vonásek, Hörl, Břicháček, Psota, Novák a konečně pan J. O. Jech, bývalý radní pán pražský. Došlo opět k rovnání. Po řečech obou obhajců vyzval soudce obě strany ke smíru. Jednáno dlouho s obou stran. Smiřlivost z na č- nou jevil p. Schiller. Na to docíleno následujícího narovnání: obviněný prohlašuje, že nemínil svým, na správní radu obecních plynáren řízeným dopisem pana Ferdinanda Schillera uraziti a zavazuje se, že do tří dnů ve prospěch stavby tělocvičny »Sokola« v Praze —VII. zaplatí částku 50 korun. Útraty nese každá strana své. Na to vynesen o čtvrt na 2. hod. odpolední rozsudek osvobozující. — Pan Schiller myslí, že tím »vyhrál« a že může ve sboru obecních a v městské radě pražské zasedati dále. Snad se mýlí Neměla služební knížku. V I. senátě byla včera souzena Anna Svobodova, 22letá svobodná služka z Vídně, která posledně byla ošetřovatelkou dětí u manželky obchod- ního agenta, Marty Hofmannovy v Praze, v Židovském Městě. 20. ledna t. r. přijala Hofmannová Švobodovou do služby bez knížky, a ježto Svobodová knížku nepředkládala, propustila ji Hofmannová dne 1. února t. r. Po jejím od chodu pohřešila Hofmannová, že jí schází různé části garde- roby v ceně celkem 65 K 50 h. a tu dověděla se od své někdejší kuchařky Marie Skřivánkovy, že Svobodová při- nesla si z její služby ranec se šaty ke kvartýrské, T. Pše- ničkové na Starém Městě. Při prohlídce byl ranec tento skutečně nalezen a v něm také věci, totiž šaty Hofmannové.

Vše bylo policií zabaveno a Svobodová zatčena. Přiznávala, že přinesla sice ranec k Pšeničkové, ale ten že neobsahoval svrchky Hofmannové, nýbrž její. Jak dostaly se tam cizí věci a šaty, nechce obviněná věděti Soudní dvůr ovšem výmluvám těm nedal víry a odsoudil obžalovanou na 3 mě- síce do těžkého žaláře s posty. Předsedal president pan dr. Wokaun, veř. žalobcem byl p. dr. Haller.

Válka v jižní Africe.

Včerejší zpráva o řeči Herberta Gladstona zdála se ukazovati, že smířlivý duch v národě anglickém již naprosto vyhynul, když již i dědic jména, které bylo po tak dlouho v pravém slova smyslu srostlé s heslem spravedlnosti, uznal za dobré sesíliti hlasy těch, kteří volají po další válce a žádají úplné poko- ření Boerů. Dnes však přichází zpráva, která uka- zuje, že rozšafní lidé v Anglii přece ještě nevymřeli.

Včerejší »Daily News« přináší osvědčení, které pode- psali Herbert Spencer, Walter Crane, Frederic Har- rison, Oskar Browning, Burne Jones a jiní o vědu a umění zasloužilí mužové a v němž se žádá brzké uzavření míru v jižní Africe. V osvědčení praví pod- pisovatelé, že trvání války nezbavuje je povinnosti, aby nad válkou vyslovili svoji nelibost. Nečiní tak jako politikové, nebo příslušníci některé politické strany, nýbrž jako přátelé míru a osoby, jež si přejí, aby pověst jejich vlasti nebyla poskvrněna násilnými skutky. Okamžitě mají k projevu svému ještě jednu příčinu. Nejprvé chtějí holandským poddaným v jižní Africe, jichžto samostatnost jest ohrožena, dáti důkaz sympatií a pak doufají, že projevem svým vyvolají jakýsi účinek na veřejné mínění, a tím přispějí ku přiměřenému upravení poměrů v jižní Africe. V dal- ším odůvodňují podepsaní svoje protiválečné stano- visko podrobně chybným vedením vyjednávání s Trans- vaalem před vypuknutím války, poukazují na lživé zprávy novin anglických i jihoafrických a k násil- nému podněcování plemenné zášti mezi Brity a Ho- lanďany. Konec zní následovně: »Přejeme si brzké ukončení války. Žádáme, aby vláda světové moci, která dvěma malým státům ukázula přesilu své vo- jenské moci, jednala důstojně. Nechť první příleži- tosti, která se naskytne, použije, aby zemi oznámila, že nabídne podmínkymíru, které lid, jenž se osvědčil jako statečný a na svou svobodu žárlivý, může při- jmouti.«

Podepsaní jsou ovšem samí mužové, kteří v poli- tice nehrají úlohu žádnou, leč doufejme, že hlas je- jich nezůstane úplně nepovšímnut. Mnohem více ovšem sluší zdárný účinek v tom směru očekávati od udalostí na bojišti, kde okamžitě nastaly poměry velmi mlhavé. Praví se, že maršál Roberts při nej- lepší vůli nemůže ku předu pro nedostatek koní a volů, ale jest také domněnka, že Roberts se jaksi jen přetvařuje a že z nenadání zahájí výpad podobný jako u Kimberleye. První náhled ovšem má více pravděpodobnosti do sebe, neb už pochod k Bloem- fonteinu ukázal se býti nad míru obtížným a stál nepochybně nesmírné oběti na koních i volech, další pochod k Pretorii bude však ještě horší, neboť z Croonstadem počíná krajina býti hornatá a počasí se zatím stane ještě horší, Boerové pak nyní v této straně shromáždili značné vojsko. Přes Berlín se oznamuje, že zprávy, dle kterých Anglie zamýšlí vysaditi vojsko svoje v Beiře ra břeh a táhnouti do Transvaalska přes území portugalské, se množí. Mezi Anglií a Portugalskem byla prý již r. 1891 uzavřena zvláštní smlouva, a r. 1896 sku- tečně Anglie tamtudy poslala vojsko proti domo- rodcům. Dá se mysliti, že by velmoci k tomu asi nemlčely. Nemáme sice mnoho důvěry k diplo- matům, leč veřejné mínění, zdá se nám, že by je mohlo donutiti k činům, ku kterým se sami neod- hodlají.

Z Londýna, 30. března. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje z Vanvyksleie ze dne 29. t. m.: Povstalci byli zúplna rozprášeni a zdá se, že bude Kernhardt zítra bez odporu obsazen. Z Londýna, 30. března. (T. k.) »Morning Posts vyslovuje na základě zpráv z Bloemfonteinu náhled, že Boerové z Kroonstadu postupují na jih, chtějíce učiniti na Angličany útok. V tomto případě došlo by k veliké bitvě. Maršál Roberts nařídil již anglickému vojsku, aby ustoupilo z okresu Barkly- Westu. Z Kimberleye, 30. března. (T. k.) [»Reut. kanc.«] Lord Methuen se sem vrátil z území u Barkly. Jeho jízdní vojsko se očekává zítra. Byl již v Lika- tlongu, když dostal od lorda Robertsa rozkaz k ná- vratu. Z Warrentonu, 29. března. (T. k.) [Zpráva »Reuter. kanc.«] Dělostřelba Boerů se dnes neozý- vala. Anglický tábor byl v úplynulé noci přeložen mimo dosah nepřátelské střelby. Ráno zahájili Boe- rové s kopců naproti místu prudkou střelbu z pušek. Když však byla vyvezena dvě děla, která pálila s druhé strany do zákopů boerských, umikla střelba v krátkém čase. Z Laurenco Marquesu, 29. března. (T. k.) »Diggers News« oznamuje 26. března z Pretorie, že boerské komando čítající 6000 mužů dorazilo šťastně do Smaldeelu. Pohřeb Joubertův. Z Pretorie, 30. března. (T. k.) Dnes odpoledne konal se pohřeb generála Jouberta, jehož se súčast- nily všecky vrstvy obyvatelstva a cizí vojenští zá- stupci, tito v uniformách. Zde jako zajatci dlící an- gličtí důstojníci položili na rakev věnce z květin. Ruské listy o smrti Joubertově. Z Petrohradu, 30. března. (T. k.) Listy litují velice úmrtí Joubertova a uveřejňují z části velmi obšírné nekrology jeho. »Novoje Vremja« praví, že celý civilisovaný svět sdílí smutek Pretorie.

Ze sněmů. Z Brna, 30. března. (T. k.) (Moravský sněm.) Výbor klubu českých poslanců zvolil jedno- hlasně za předsedu dra. Žáčka, za prvního ná- městka dra. Stránského, za druhého místopřed. poslance Vychodila a za třetího posl. Rozkoš- ného. Do národní rady do Prahy zvolen za zástupce dr. Žáček, dr. Koudela, za náhradníky barona Pražáka a poslance faráře Ševčíka Říšští čeští poslanci vyslali do národní rady dra. Stránského a dra. Šíleného za náhradníka. Poslanec Šílený oddůvodňuje na sněmu návrh, aby zemský výbor byl vyzván, by vypracoval žádoucí předlohy na vyvlastnění uhelných dolů na Moravě a podal předlohy ty v příštím sněmovním zasedání. Návrh posl. dra. Šíleného v příčině vy- vlastnění uhelných dolů přikázán byl výboru živno- stenskému. Po zprávě náměstka zemského hejtmana preláta Korčiána usneseno, aby premie pro úrazové poji- šťování v obnosu 35.000 K, kterou by měli rolníci platiti za používání hospodářských strojů, byla pře- nesena na zem. Posl. P. Ševčík interpeloval místodržitele ohledně neznalosti českého jazyka mezi úředníky pol. úřadů na Moravě. Návrhy podali: posl. Seichert, Šílený a soudr. na vydání zákona proti uhelné lichvě, posl. Heimrich a soudr. na zlevnění kamenné soli a ulehčení její dodávky, posl. Luksch, Raschen- dorfer ohledně roční subvenec pro německou sekci zemědělské rady na zřízení fondu pro rozdělování starobních důchodů zemědělským služebným osobám, posl. Kancnýř, Heimrich a soudr. ohledně zřízení ústavů pro vyhojení pijáků na Moravě. Příští schůze v pondělí.

Z Opavy, 30. března. (T. k.) (Slezský sněm.) Na počátku dnešní schůze odpovídal zem- ský president hr. Thun na interpelaci posl. Hrubého v přičině stávky horníků v Mor. Ostravě a Karvíně. Po provedení voleb do finančních komisí, vyřízení žádostí o subvence atd. následovala delší debata o ustanovení výboru pro nový honební zákon. Ku konci schválena byla osnova národohospodářského výborua předložena výboru pro právní a politické záležitosti. Z Vídně, 30. března. (T. k.) (Dolnorakou- ský sněm.) V zemském sněmu tázal se poslanec Scheicher vzhledem k pohanění katolických stu- dentů na vídeňské universitě, je-li o to postaráno, aby katoličtí studenti na universitě požívali stejné ochrany jako jinde. Po vykonání výborových voleb byla schůze skončena. Telegramy. Z vídeňské university- Z Vídně, 30. března. (T. k.) Následkem pro- hlášení německo-národního studentstva, jímž toto vyslovuje politování nad událostmi ze dne 28. března, zrušil rektor zápověď jízdního průvodu studentstva. Povinná školní návštěva v Holandsku. Z Haagu, 30. března. (T. k.) Sněmovna poslanců přijala zákon o zavedení povinné školní návštěvy 50 hlasy proti 49. Sněmovna italská. Z Říma, 30. března. (T. k.) Poslanecká sně- movna zahájila schůzi o 10. hod. Poslanci levice byli na svých místech již před zahájením schůze. Když vstoupil ministerský předseda do síněa s ním poslanci pravice, volala naň celá levice: Ven s ním! Na ministerského předsedu házelo se papírovými koulemi. Poněvadž vřava nabývala ve- likých rozměrů, odešel ministerský předseda a z ním poslanci pravice. Z Říma, 30. března. (T. k.) Když dnes nej- krajnější levice volala na předsedu »Ven!« a tento skončil schůzi, byl většinou hlučně a trvale akla- mován.