ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9cc85030-71f2-11dc-a92a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 9, person 23, org 3, work 1
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 22. prosince.
Praha
2 masthead
K číslu 353. čísto v Praze za 2n a na venkové za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
Válka.
5 article Ruský státník o válce.
Ruský státník o válce. Z Berlína, 22. prosince. »Kölnische Zeitung« uveřejňuje rozmluvu svého petro- hradského zpravodaje s čelným ruským státníkem, který prohlásil, že lichou je domněnka, jakoby baltické lod- stvo plulo před Port Artur. Má úkol dospěti k Vladivostoku, kdež společně s třetím loďstvem ruským, jež při- bude tam v květnu, podnikne ve východních vodách se dvou stran offensivu. »Jest ovšem nebezpečí« — pravil státník ruský — »že do- pravní lodi ruské, vezoucí uhlí a poslané na- před, budou Japonci zničeny, jisto je však, že Kuropatkin v únoru podnikne vy- datnou offensivu. V rozhodujících kru- zích ruských chovají nezvratný záměr, válku neskončiti dříve, dokud Japon- sko nebude naprosto poraženo, nechť válka vyžádá si obětí sebe větších.« Z Tokia, 21. prosince. (C.-B.) »Reuterova kanc.« oznamuje: Není dosud zjištěno, zdali jsou ruští důstojníci, kteří zrušili své slovo, na palubě »Nigricie«. Japonci vyšetřují záležitost tu pečlivě, poněvadž otázka, jsou-li Číňané s to, vynutiti internování Rusů, má velkou důležitost. Parník »Manchumaru« odpluje asi 26. t. m. s cizími vojenskými příručími a se zástupci japonského parlamentu. Účelem jeho cesty jest, dáti vojenským příručím příležitost k technickým pozorováním. K dobytí portarturské tvrze Kikvansanu. Z boje o východní tvrz kikvanskou ozna- mují se londýnským novinám ještě tyto podrob- nosti: Japonští dobrovolníci, kteří věděli, že jdou vstříc jisté smrti, na- vázali si kolem ramen bílé a červené plátěné nebo bavlněné pruhy a napsali si svoje jména na čepice, na gamaše a jiné části oděvu, a by usinadnili zjišťování mrtvol neb jich částí, neboť znali dobře strašné účinky granátů a byli tedy připraveni na zkomolení nebo roztrhání svých těl. Prv ní
Artur Japonec Reuterův Číňan Rus Berlín Vladivostok Tokio Kölnische Zeitung
6 article UDNl
UDNl lútočící kolonna Japonců byla »strhl se strašný povyk. Číňané postavili se pa- trně Japoncům na odpor, neboť bylo slyšet rány zasypána zemí, již byla zapálená mina z bambitek. Za chvíli pak viděli jsme, kterak se vzryla a do povětří vyhodila. velká čínská džunka položila a pak docela po- Avšak druhá kolonna vyřítila topila. Všichni Číňané při tom utonuli. »Ted se průlomem do tvrze, vrhla se bo- dojde na nás!« pomyslil jsem si. Tím časem dákem na Rusy a vytlačila po dlou- setmělo se a japonského torpédoborce bylo zna- hém a vražedném zápasu muže menati jenom v temných obrysech. Pojednou proti muži ruskou posádku ven začal se na nás sypat déšť malých granátů. Lana z prvního stálého či trvalého byla přesekána a plachta sřítila se na palubu, opevnění. Hrdinou dne jest japonský gene- při čemž jeden Číňan do vody byl sražen. Tor- rál Samejima, starý samurajský bojovník, pédoborec hnal se přímo na nás. Dopadlý granát který svojí osobní chrabrostí, jež byla vojsku zaryl se do shrnuté plachty, ale vyskočil pak, vzorem, hotovou již takřka porážku pro- roztrhal plachtu na hadry a zabil 2 Číňany. měnil ve vítězství.
Japonec Číňan Lana Samejima
7 article
Mně zaryla se tříska z granátu do palce. Naše pozornost byla na torpédoborce tak upjata, že jsme se na přístav nikterak ani neohlíželi. Japonci zarazili pojednou palbu. Bylo již docela tma. Avšak při ústí přístavu portarturského zpo- zorovali jsme přece dvě černé skvrny, k nimž třetí, menší skvrna se přidružila. Zaslechli jsme rachot a praskání a spatřili na japonské lodi velký výbuch. Na to odplula tato loď s největší rychlosti a za deset minut vlekla nás už, s ná- kladem rýže, ruská dělová loď do Tygří zá- toky . . . Číňané žádali 10.000 rublů za při- veženou rýži a jakožto náhradu za tři ztracené lidské životy . . . Z mužstva potopené džunky nebyl nikdo zachráněn . . .« Jiný důstojník, Nepraxin, líčí, jak Rusové omylem přátelskou džunku potopili. Poněvadž Japonci všech blo- kádu prolamujících džunek schytat nemohli, pokusili se o válečnou lesť. Opatřili si seznam signálů, kterých čínské džunky při dorozumí- vání se s portarturskými úřady užívaly a vy- slali svou vlastní džunku s odznaky džunek »zpřátelených« do přístavu. Tato džunka měla náklad třaskavin, jimiž Rusům měla způsobena býti pohroma. Avšak nedaleko Tygří zátoky udál se na ní předčasný výbuch. Tato událost napomenula Rusy ke zvýšené ostražitosti. Rusové dávali a přijímali od čín- ských džunek v povzdálí signály. Za několik dní přiblížila se skutečně »zpřátelená« džunka se spíží pro obležené vojsko. Avšak ona dala nepravé signály, tvrze portarturské zahájily na ni palbu a džunka byvši střelami zasažena, po- topila se. Na palubé džunky nalezal se ruský
Japonec Číňan Rus
8 article
Jak se do Port Arturu pašuje. Kdyby mohl generál Stesselj vojenské po- sily a střelivo do Port Arturu tak snadno do- stávat, jako se mu přese všechnu blokádu do- vážejí potraviny, nebylo by vůbec nikdy možno pevnosti té dobyti. Z dopisů, jež do Petrohradu docházejí, vysvítá, že se Japon- cům naprosto nepodařilo zame- ziti lodím se spíží vstup do port- arturského přístavu. Pašování potravin do pevnosti děje se měrou velmi rozsáhlou. Od měsíce února vniklo do »uzavřeného« přístavu několik parníků a na sta čínských džunek. »Blokáda Port Arturu je bajka,« praví poručík Kuzněcov ve psaní, jež v říjnu s jinými věcmi z Port Arturu bylo vypašováno. »V prvních desíti dnech tohoto měsíce připluly sem z Čifu čtyři džunky a jeden malý parník. V poslední džunce byl major Melniko v, jenž prodělal rozčilující dobrodružství. Japonský tor- pědoborec připlul totiž plnou parou k němu a pálil na džunku. Pak ale zarazil pojednou palbu, ježto dle všeho stroj jeho něčím byl porouchán. — La- kota Číňanů nezná mezí a velké ceny, jež se jim za potraviny nabízejí, svádějí četné drobné obchodníky čínské, aby se vydali v nebezpečí japonského zajetí.« ... S velkou potiži unikl ruský námořní důstojník, jenž mezi Port Artu- rem a Čifu sem tam plavby prováděl, Japon- cům, kterým se podařilo překvapiti obě džunky, jimiž důstojník operoval. »Když Japonci na první džunku sestupovali« — vypravuje důstojník —
Artur Stesselj Kuzněcov Číňan Čifu Japonec Petrohrad Port Artur Japonec
9 article
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
10 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Štědrý večer. Břeněk Otýn. Měli jsme daleko domů, zůstali jsme tudíž přes Vánoce ve Lvově. „Ostatně smutno nám ne- bude,“ řekli jsme si, „uspořádáme si stromeček s dobrou večeří, posedíme a pohovoříme si o vzdálených milých, kteří jistě i nám věnují vzpomínku, a tak nepocítíme bolesti, že nejsme, kde obyčejně býváme, doma, u hřejícího krbu rodinného.“ Bylo nás dosti. Dva Bulhaři, pět Chorvatů, Slovinec, Rumun, dva Češi a k nám připojili si příjemní haličtí Rusové, asi deset kol- legů. Malá slovanská rodina dobré vůle, přející si, milující se. Těšili jsme se na tento Štédrý večer, se- stavujíce společně jídelní lístek, potají jeden druhému nepatrné dárky chystajíce v upomínku. Ještě pevněji nás zbližovalo vědomí, že ztrávíme pospolu večer posvátný, vzdáleni vlasti, domovů. Hovořili jsme o něm jako malé děti, nedočkavě počítali, za kolik dní usedneme v teplé jizbě kolem malinkého stromečku a připijeme si na dobré bratrství. Den před Štědrým večerem šel jsem se Slo- vincem koupiti stromeček; vrátiv se domů, na- lezl jsem mezi jinými listy dopis úřadní, v němž jsem byl vyzván, abych se druhého dne dostavi na doplňovací velitelství ke zvláštnímu kontrol- nímu shromáždění. Nelíbilo se mi zrovna, že právě téhož dne kyne povinnost nějaká, ale co dělat? Večer konečně budu zase svým pánem. Dle rozkazu dostavil jsem se o 10. hodině dopolední na „citadellu“. Šel jsem vesele, mysli
Břeněk Bulhar Chorvat Rumun Čech Rus Lvov
11 article
jenom na večer, příjemný, útulný, posvátný. Ni- kemu jsem se ani nezmínil, že půjdu na kontrolní shromáždění. V kasárnách přijal ode mne v kan- celáři pozvánku nadporučík T., zavrtěl hlavou, podíval se na mne a řekl: „No, budeš mít divné Vánoce — zde do těch dveří.“ „Proč divné, příteli?“ táži se. „Uvidíš, jen běž a pamatuj si, že jsi vojákem, hlas se „gehorsamst“, odvětil nadporučík. Vešel jsem do naznačených dveří a stanul tváří v tvář nějakému podplukovníku, jemuž vo- jensky jsem ohlásil, kdo a co zde hledá. „Ah, to jste tedy vy?“ pověděl mocný pán a kýval chvíli hlavou. Neříkal jsem ničeho, ale jakási neblahá předtucha jímala duši mou, že jsem něco vy- vedl, nač není vyznamenání. „To jste tedy vy?“ Ta otázka není sama sebou a s obdivem také nebyla vyřknuta. Patrně někdo na mne něco „šťouchl“ „Patříte do doplňovacího okresu čís. 8.. „Ano, pane podplukovníku. „Vy jste se nezúčastnil kontrolního shro- máždění hlavního, ani dodatečného, mám vás exemplárně potrestati. Jakou máte omluvu?“ přísně se tázal podplukovník. Mlčel jsem. Co jsem měl říci? Taková ne patrná osobička přece ničeho nezmění na prů- běhu kontrolky, a oni mne našli až daleko v Haliči. „Mlčíte, přiznáváte se. Máte býti dobrým příkladem jiným, a zatím —. Více jsem neslyšel, jen „zavřít... přísně potrestat... lidi intelligentní... to nemá býti .. atd.“ Bylo mně líto toho deliktu, protože pod- plukovník mluvil přísně sice, ale otcovsky do- brácky, a protože krásný Štědrý večer rozplýval se jako sníh na slunci, útulná, vyhřátá jizba se stromečkem měnila se v nehostinný, nucený po- byt na „citadelle“, „bařč, ryby a pigory v kus komisárku.
Halič
12 article
„Je mně líto, ale musím vás potrestati sedmi- denním vězením,“ ukončil podplukovník do- mluvu a zahleděl se bodavě do mých očí. Nesnesl jsem toho pohledu a sklopil očl. Bylo mně skoro do pláče, v uších mně znělo nad- poručíkovo „budeš mít divné Vánoce...“ Ano, divné, týden v lapáku. „Vidíte, vidíte,“ znovu dobrácky a nyní če- sky pravil podpukovník, „trestat musíme. Ale přece jste nešel do shromáždění snad proto, abyste vzdoroval předpisům, co? „To ne, pane podplukovníku, patrně jsem přehledl vyhlášku,“ omlouval jsem se. „Přece vám není jedno, jste-li zavřen, nebo ne, co?“ tázal se opět. „Poslušně prosím, ovšem není —“ Znovu vyslechl jsem ostrou domluvu a byl propuštěn z místnosti do jiné, kam uvedl mne poddůstojník ve službě. Tam dostal jsem vojen- ský plášť, čepici, plátěný pytlík na šňůře přes prsa, a za chvíli seděl jsem na pryčně bolestně zadumán, zíraje bez myšlenek před sebe, ne- mysle na nic, jen před očima leskly se malinké, různobarevné svíčičky, hořící v příjemné zeleni vonícího chvojí, viděl jsem kollegy bavící se a hodující. Chtěl jsem upoutati mysl na průběh slavnostního večera, ale nebyl jsem s to, abych chvíli myslil na jeden předmět. V hlavě vířilo, jako venku chumelenice, srdce onemocnělo, duše tesknila. V poledne přinesli oběd, ale já jsem jej s díky odmítl. Potom oddal jsem se dřímotě,