ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9c5f8980-75a6-11dc-9b97-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 46, person 109, org 10, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v pátek 28. srpna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 237.
4 article
Sa ranní a odpol. Hist, přcůplšcí see v Praze v adnelolstrani a měsle n čtvri leta . . . . 6 K —h s dvojí čonáškou na měsle n čivat Lta . . . . 7 K č0 k va Diech: 9K 80 na měsíe . . P'oštou: na štvrí kia . . . . B K oo s drojí sleitoe za měee neo o k Páně Kestrankovo sensační odhalení. Včera ráno šlápla slovanská Praha na hada, ukrytého v houštíně smrtelně protiče ské, protipražské zášti, z níž stříknuto už bezpočetněkrát po radnici královského hlav ního města Prahy. Nesčíslněkrát, aniž by po jedovatině německého kasina, Vereinu pro městské záležitosti, po slině ze žláz »Bohemie« anebo »Prager Tagblattu« zůstala kdy i jen jediná skvrnka rzi. Tak dopadne to i tentokráte, ať má pan centrální ředite Pražskoželezářské společnosti, jeden z vůdců a vládců železářského kartelu, pan Kestra- nek ve svých odhaleních pravdu do po slední písmeny, ať lhal od první do poslední Tento úklad nastrojený patě Prahy a celému národnímu principu v záležitosti dodávky vodovodního potrubí, zosnovaný velmi raíi novaně, ale zaměřený docela falešně, mine se svým cílem To dlužno poznamenati na počátku každé další úvahy o sensacích páně Kestran- kových, to dlužno odpověděti a dovodit především a zvláště na perfidní úvod, jaky list páně Kestrankova morálního rozhořčení »Prager Tagblatt« předeslal »sdělením, jež pan Kestránek roztomilost měl« mu k otisku poskytnouti.
KIA Kestra Kestrankův Prager Kestránek Praha Bohemia Pražskoželezářský společnost pán Kestran
5 article
V úvodu tom praví »P. T.« sice vý slovně: »Nechceme přepínati a těžkou výtku porušenosti vmetnouti celému městskému parlamentu, většina pražské obecní správy sestává zajisté z bez- úhonných osobností, z mužů, kteř- svým povinnostem podle nejlepšího vědomí a svědomí dostáti hledí, ale jako vždy, také tuto stojí většina slušných lidí pod neúpros ným terrorismem křiklounů a demagogů, jichž hypernacionalismus není ničím, než zá- minkou pro nejprostší politiku vykořisťování Kdežto před lidem hrají si na přísné tribuny, dávají se vésti v zákulisí jedinou myšlenkou. myšlenkou na vlastní kapsu« Právě v této větě »Prager Tagblattu«, v níž list Mercyův ostýchá se »vmetnouti« většině sboru a rady »výtku porušenosti« a v níž výtku tuto činí docela bez obalu menšině, právě v teto větě vězí celá jeho infamie. »Prager Tagblatt« dobře ví, že s dodáv- kou vodovodního potrubí nem zastupitelství král. hlavníh města Prahy co činiti a že se městské rady pražské, sboru obecních starších, ani jich vět šiny ani jich menšiny sensac Kestránkova nijakž tknouti ne- může, ale »Prager Tagblattu« záleží na tom. aby překocený dřez Kestrankovy špíny po- špinil také lem roucha královské Prahy »aférou, daleko za hranice pražské se pro- stírající«. Proto aféru tuto rozmazává »Prag Tagblatt« s nehonetním úmyslem v nazna- čených směrech. Ruce pryč od zastupitelstva královského hlavního města Prahy, jeho cti jakožto korporace, cli vělšiny i menšiny jeho! Tak dlužno zakřiknouti potměšilého hance Prahy, který se neostýchá levici sboru a rady líčiti tak, jakoby se skládala z katilinářských existenci. Tím ovšem nebudiž předbíháno soudním krokům, jež hodlá městská rada pražská
Prager Mercyův Kestrankův Praha Praga Tagblatt
6 article
o své újmě podniknouti hromadnými anebo individuálnými žalobami — ke zjištění onoho člena svého, jenž obviněn z nabídky inter vence ve prospěch kartelu, kdyby pan Ke stranek měl čelo dosti železářské a jméno to déle tajiti chtěl. Všechna přímá obvinění páně Kestran kova, našim čtenářům již ze včerejšího od poledního vydání »Nár. Listů« zevrubně známá, tedy obvinění, za něž bude musií pan centrální ředitel státi před tribunálem, kam jej požene uražená čest potupe ných a k tomu by je po případě při měla i rozhořčená veřejnost, týkají se jed- notliveů. Sluší hned dodati nejmeno- vaných jednotlivců. Jediné jméno, které se vyskytuje v celém úvodníku, sepsaném z části »Prager Tagblattem«, z části pak panem centrálním ředitelem, jest právě je- nom jméno »Kestranek«. Útrhačná udání, která nemají za účel než pošpiniti, bývají z pravidla anonymní. Při panu Kestran- kovi vidíme nejdokonalejší opak. On dávási potvrditi autorství svých odhalení žurnálem, který je přinesl, ale zatajuje při tom všechna jména jím obviněných, tedy anonymita na rub postavená. Avšak právě tento modus žalobce z Pražsko železářské společnosti po- ciťuje se celou českou veřejností jako ne slýchaná potměšilost. Z toho důvodu ozval se ze všech českých listů, jež se až dosu mohly o Kestrankově sensaci vysloviti, spon tanní, jediný výkřik: Jména!
Prager Kestran Kestrankův
7 article
Kdyby česká veřejnost měla dnes jména mužů v »Prager Tagblattu« panem ředitelem Kestrankem obviněných, jeho podník pozbyí by své způsobilosti, celé pražské, ano cel české ovzduší otravující. Uvésti jména tato střežil se pan Kestranek, na to je příliš obrat ným osnovatelem afér a kdyby takovým ne byl, nebyl by také dnes ani panem centrál ním ředitelem v pražsko-železářské. A ne- mohl by na konec svých sensač- ních odhalení připojiti tento za- věr: »Pokud tedy národnostn motiv, s takovou emfasí zdůraz něný byl rozhodujícím, to posou- diti přenechávám veřejnosti.« Panu Kestrankovi šlo o to, zasá hnouti nikoli osobnosti, na těch mu nezáleží, nýbrž motiv, princip národnostní a v tom záleží všechnajeho impertinence - Centrální ředitel odpustí nám tento výraz dodámeli hned, že ta impertinence vyrovná se jeho genialnosti, čímž ji zajistě nehodláme nikterak snižovati. Při obchodu s vodovodnými rourami »jedině na legální basi entrovaném a vyvinu tém« zvítězil totiž nad panem Kestrankem — národnostní princip český a ne- vyrovnatelnému, dosud žádným nezdarem ne stiženému kupci, stojícímu v čele pražské centrály kartelu, přihodil se malér, hodný vý- směchu všech ostatních soustolovníků z pro- slulých vepřových hodů kartelu ve Wiutgen- steinově ville. A pan Kestranek se na vítěz nad sebou pomstil: Ty národní mo- tive, nedal jsem ti procenta z faktury a proto jsi národní .. To jest celé mravní naučení z Kestrankovy sensace v »Prager Tagblattu« a proto neuved jména, neboť jeho útok na národnost, či jak se vyjadřuje »Prager Tagblatt« na hyper
Kestranek Kestrank Kestrankův Prager Wiutgen
8 article
nacionalisty vedený, byl by se sesul na osob nosti a národnostní princip zůstal — nepo špiněn. A to nemohl potřebovati pan Kestra nek, jehož mistrovství v intrice jde tak daleko že pamatoval i na to, aby v »Prager Tag blattu« stálo, že nikoli on, Kestranek, nýbrá »Prager Tagblatt« zavdal podnět k jeho od halení. Nuže, pan Kestranek, muž železné lo giky, ví zajisté, že toto pošpinění národnost- ního motivu může býti jenom dočasné. Bylo by urážkou jeho rozumových, respektive chytráckých mohutností, pochybovati, že by se nadál i jen okamžik, že nebude nucen uvésti jména lidí, postavených jim v za- kuklení na pranýř páně Mercyův. Detektivní román, včera jím zahájený, nemůže zůstati a také nezůstane při této opravdu sensační první kapitole, a je-li pan Kestranek — ne- chceme říci takový poctivec — ale tak přímý muž, jakým se v »Prager Tagblattu« tváří. bude mít román pokračování a změní se v drama, o němž bude pražská žurnalistika v jiné rubrice přinášeti celé sloupce. Posta rati se o to, čí vlastně umožníti to, jest v nej- vlastnějším zájmu pana centrálního ředitele, nemá-li román z jeho vzácného ale proslu lého péra zůstati jenom románem klevet.
Kestra Prager Kestranek pán Mercyův
9 article
Myslíme, že ani společnost, v níž se pan Kestranek pohybuje, nesnesla by mezi sebou muže, který by chtěl jinak skončiti aferu, jím v »Prager Tagblattu« zahájenou. Jsme tedy daleci toho podezření, že by chtěl pan Kestranek vyklouznouti. Pan Kestranek bude mluviti a bude jmenovati pány, kteří k němu chodili pro provise za dodávku výtlačného potrubí pro pražský vodovod, a nebude če- kati až dojde na donucovací prostředky. V přece, že neuvedl-li jména, jeho případ ne- přestává být žalovatelným, a třeba by jebo obvinění bylo paušální, což mu neslouži příliš ke cli, přece jich odstavec o správní radě vodárny, »tak skartelované jako kartel« (výtečná to kvalifikace také pro Kestrankovu počestnou společnost kartelní), o pětiprocentní provisi pro tuto správní radu, dále odstave o komisi za přitomnosti ředitele Eplera, po skytuje správní radě rukojeť k zakročení soudnímu, jíž se zajisté chopí rukama— všech svých členů.
Kestranek Kestrankův
10 article
Buď jakkoli, veřejnost českou samu, ob hájce národnostního principu, plamenný pro test celého českého národa proti vítkovickému zlořádění na českém dělnictvu, bolestné ustrnutí všeho českého lidu nad českým peklem ve výbních vítkovických závodů, vy křik rozhorleného národa proti milionové od- měně katanů českého dělného lidu — to vše pan Kestranek svým odhalením nepotřel ani neseslabil. I když dokáže, co tvrdí, čestnosti národa a Prahy se Kestranek nedotekl. Komu se mezi Čechy dokáže to, co tvrdí Kestranek, ten odpadne od národa, jako škvár od kovu v huti. Zkoušku ohněm vždy jsme vydrželi. A pan Kestranek nedocílil, čeho zamýšlel, správní rada ve vče rejším svém zasedání rozhodla jednomyslně pro zadání rou společnosti pontámoussonské. Rozhodnutí toto bude přijato v celé české veřejnosti s největším uspokojením. nejen jako splnění přání, kteréž zevšeobec- nělo v celém českém národě a které každou německou nadávkou Praze stávalo se zrovna náruživostí všech vrstev českých. Bude vítáno i jako odpověď Kestrankovi, nebot správní rada, která v necelých dvanácti hodinách po takovém osočení rozhodla, jak dále sdělujeme, dokáže utrhači svou nevinu. Kdyby čelo páně Kestrankovo bylo z nejlepší litiny kartelářské, tentokrátese rozbije o zeď, do níž vrazilo.
Kestranek Kestrankův Praha Čechy
11 article Dodávka rourovodu
Dodávka rourovodu jednosvorně zadána flrmě francouzské! Po včerejši sensačně provedené výpravě centrálního ředitele pana Kestranka zavládla ve všem inteligenlním obyvatelstvu pražském my- šlenka: tento s prohnanou rafinova- ností nastrojený manévr na pro spěch německých železářských závodů musí býti odražen a úče jeho musí býti zmařen, i kdyby sku- tečně pravdou bylo, že některý člen obecního zastupitelstva z transakce o zadání vodovodného potrubí neslušně chtěl těžiti! Maněvr ten mu býti odražen, aby bylo zjevno, že anonymn udání páně Kestrankovo ani na okamžik nedo- vedlo zviklati obecné přesvědčení, že milionová objednávka rourovodu německým, náš lid týra jícím závodům zadána býti nesmí a že ná- rodní pohnutka tohoto přesvědčení žád nou denunciací, žádným obviněním nejmenova- ného jednotlivce, ani žádnou snad skutečnou nekalou osobní aférou zkalena neb oslabena býti nemůže. »Dnes zrovn mělo by, ba musí se státi rozhodnutí pro zá vod francouzský a jestli kdo dosud z hospo- dářských důvodů jiného byl smýšlení, dnes po výpadu Kestrankově a paličské kanonádě něme- ckého tisku musí se státi heslem všech: kar telu za žádnou cenu a Franeou- zům ihned!« . . . tak hlásáno všude, kd- pro čest královské naši Prahy je zdravý cit smysl a kde idea národní ještě v plně sile žije a působl.
Kestranka Praha
12 article
A tomuto obecnému citu, mínění a přán bylo zadostučmněno měrou úplnou: správn rada společné vodárny zadala do dávku vodovodního potrubí fran couzské společnosti jednomyslně - Manévr železářského kartelu je zmařen, Ke strankův výpad je odražen — čest Prahyje zachráněna Rozhodnutí to které vzbudilo ve večerníel hodinách po uvědomělé Praze radostný vzruch stalo se, jak již řečeno na s napjelím očeká vané schůzi správní rady spole čné vodárny. Schůze správní rady spo- lečné vodárny resp. pražských její členů konala se včerao 4. hodmě odpolední. Tou dobou sešli se všichni pražští členové správní rady v zasedací slní staroměstské vodárny, aby o ofertách rozho- dovali, Přitomni byli pp. arch. Gregor (před- sed), Hubáček, eís. r. Novotný, dr Růžička, dr. Scharf, cís. r. Voitl Červený, stav. Seifert a cís. r. Schil-
Gregor Hubáček Novotná Růžička doktor Scharf Voitl Červená Seifert
13 article
V drobném p. vdejt: ranní čísla o soee sa odpoledni . . . . . . . za 3h Ve flinlkách na venkorá: ransí čáslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4a I nserát platí se holově napřee Pledplstení a lntetty plijímí nčlelul- strace v Mlarlanské ulici č. 3. Tam nachávají se tě1 redabee Uskitna a ezpodice ,Narednich Llste“ Dukopisy ze novrncuji.
Mlarlanský ulice Narednich Llste
14 article
ler; později zavítal do schůze starosta p. dr K. Groš. Referát podával mag. rada dr. Jir gl. Především rokováno o udáních ústřed- ního ředitele Kestranka a učiněna u snesení, níže uvedená. Dále členy připisy a telegramy z četných měst a obel zaslané v záležitosti zadání dodávek rour. Po 6. hod. večerní byla schůze skončena a referentům časopisů sdělen její výsledek : Jednomyslně usneseno zadati dodávku litých rour francouzskému zá- vodu Pont a Mousson, za jistých podmínek, o nichž bude ještě vy- jednáváno. Dále pak učiněna tato usnesení,o jichž uveřejnění byli zpravodajové požádání: Správní rada společné vodárny, jednajíc ve včerejší své schůzi o přípise ústredního ředitele K. Kestranka, ve včerejším čísle »Prager Tagblattu« uveřejněném, usnesla se j edn ak pisatele veřejně vyzvati, aby jména městského rady a podnikatele, kteří své sprostředkování nabídli, veřej ně jmenoval, jednak pak aby se pro výrok učiněný prý vůči pražské kanceláři Pražské že- lezářské společnosti ihned podala trestn žaloba na pachatele prozatím ne- známého, čímž jméno pachatele každým způsobem se vypátrá.
K Groš doktor Jir Pont K Kestranka Kestranka
15 article
Vyzvání to zní: Panu Vilému Kestrankovi, ústřednímu řoditeli Pražské železářské společnosti! Jelikož v dopise Vašem, v dnešním čísle »Prager Tagblattu« uveřejněném, uvádějí se vý- roky vůči zástupcům Vaší praž- ské kanceláři prý učiněné, jež ct členů správní rady se dotýkají, aniž byste jmenoval osoby, vyzýváme V ás, abyste jako čestný muž veřejně jme n- val, který to byl člen rady měst- ské a který to byl podnikatel, jenž Vám, pokud se týče Vaší pražské kanceláři, za okolností, v dopise Vašem uvedených, své spro- středkování nabídl. Za správní radu společné vodárny: předseda Greg or. Kroky praesidia městské rady. Odhalení centrálního ředitele Pražské žele- zářské společnosti Kestranka vzbudilo v kruzíeh obecních starších pochopitelnou sensaci a se všech stran ozývala se otázka, který jest to městský rada, jenž tak neslýchaným způsobem zahajoval vyjednávání ve prospěch zadání dodávky rour zkartelovaným závodům. Z nařizení úřadujícího náměstka pana dra. Štycha zjištěn letní pobyt ústředního ředitele Kestranka (dli v St. G lgen u Solnohradu) neprodleně byla mu zaslána depeše, aby nej- déle do pátku dopoledne praesi- diu městské rady sdělil jmé n onoho městského rady, o němžs činí zmínka v jeho odhalení. Na dnešní odpoledne o 3. hod. svolána jest mimořádná schůze práv- nické komise (členové dr. Baštýř, dr. Pin- kas, dr. Podlipný, dr. Růžička, dr. Šupich, dr. Černohorský, dr. Černý, dr. Funk, dr. Jeřábek, Mattuš, dr. Pik, dr. Prachenský, dr. Scharf, dr. Srb, Sraml, dr. Vlček), aby se poradila o kro-
Kestrank Vaš or Štych doktor Baštýř Pin Podlipná Růžička Šupich Černohorský Černá Funk Jeřábek Mattuš pik Prachenský Scharf Srb Sraml Vlček St . G Solnohrad rada město Kestranka
16 title
FEUILLETON.
17 article Literatura.
Literatura. Nová kniha o Moravě. S každým rokem nabýváme přátel. Máme už dnes ve Francii Lěgera a celou řadu přáte žurnalistů, politiků a gymnastů, v Anglii br Lützowa, Morfila, Marchanta a skupinu brit- ských novinářů; v zemích slovanských — jak je přirozeno — máme pak celé pluky oddaných přátel, kteří slovem i perem šiři mezi svými vědomosti o nás, budí zájem o náš národní, umělecký i politický život, vybízejí rodáky své k návštěvě naší vlasti atd. Z nejstarších a nejsrdečnějších našich přátel mezi Poláky je vynikající žurnalista dr K. Ostaszewski- Baraúski, horlivý účastník všech sjezdů slovanského novinářstva Tyto přátelské, srdečné schůze zástupců slovan- ského tisku, konané brzo v té, brzo v oné zemi slovanské, zanechávají vždy v tisku slovanském živé vzpomínky. Nejtrvanlivějšími památkam sjezdů těch jsou cenné monografie Ostaszew ského-Baranského: »Z dorzecza Wel tawy« (cesta po jižních Čechách; o knize re- feroval jsem obširně svého času na tomte místě); »Z krajiny stu wysp« (cestopisn vzpomínky z Dalmacie); »Z nad Sawy Drawy i Soczy« (črty ze Štyrska, Korutan Krajiny, Gorice a Přimoří) atd- Letos pak vydal polský náš přitel a vele bilel naší kultury a národní houževnatosti velmí obsáhlé (přes 200 stran, 8) dílo »Z mor av skiej ziemie Intimní ráz vzpomínek na sjezdy slovanské jenž činí četbu příjemnou, je v knihách jeh propleten vážnými pasážemi historickými, země pisnými, politiekými, statistickými, národohospo dářskými. Knihy Ostaszewského-Baraňského mů žeme směle nazvati eneyklopaedií toho, co inle- ligentní Slovan má znáti o životě a zemi bratn- ského národa slovanského. Důkladnost, s jakou zpracoval ohromný materiál vědecký a dovednost, s jakou tut v celku nezábavnou látku vpravil do svého rámce touristické cansarie, budí rozhodně nát obdiv.
Lützow Morfil Marchant Polák K Ostaszewski Baraúski Ostaszewski Nová kniha o Morava Francie Anglie Čechy Dalmacie Štyrsko Korutany Gorica
18 article
Autor projel Moravu křížem krážem ; jsr ozbrojen bystrým pozorovacím talentem sezna- muje polského čtenáře s valnou většinou mo- ravských krajin a měst. Od Nového Jičína pře Brno, Olomouc, Přerov až k Uherskému Hradi- šti a Luhačovicům, provází nás živé slovo upřím- ného a oddaného přítele. V uznání a v ob- divu nad národní naší prací nezná autor dosti milých a dosti významných slov. Cenu nového jeho díla musíme oceniti především my, jichž se týče, my, jež autor svému členářstvu před- stavuje s tak vřelým, v pravdě slovanským po- rozuměním a pochvalou. A za to zasluhuje sympathický polský publicista náš vroucí dík Nebude snad nezajímavo uvedu-li ke konci jako jsem to svého času při referátu o jebo knize o Čechách učinil — několik intimních vzpomínek autorových a několik jeho osobulch úsudků o Moravanech vůbec a o jednotlivých osobách zvláště. Hned při vstupu stěžuje si autor na nedo- slatečné styky mezi Poláky a Čechy Jakkoliv z Krakova za čtyři hodiny jsme mez Čechy — na Moravě, jsou vzájemné, přímé osobní styky pranepatrné. Oba národové se málo znají. A tomu chce odpomoci jeho knihao Moravě a dřívější kniha o Čechách. Toť úče- lem jeho slovanských monogratí: seznámiti sblížiti.
Moravan Polák Čecho Morava Nový Jičín Brno Olomouc Přerov uherský Hrad Luhačovice Čechy Krakov
19 article
Hanáky charakterisuje autor takto: Jso velice pohostinní, leckdy až furiantsky; čtou nejedny denní listy; z nich vzešlo mnoho talentů literárních; libují si v krásných konicha jsou rození humoristé, co je cizí, to je jim předmětem vtipů; neznají lži; jsou rozvážní. konservativní; nově myšlenky ztěžka přijímají ale přijavše je jednou, nepustí se jich; jsou typem selského šlechtice. Literárnímu a uměleckému ruchu na Mo ravě věnuje autor téměř celou kapitolu; trefně charakterisuje jak staré tak i mladé členy obce literární a umělecké. Zvláštní návštěvu věnoval Úprkovi a jeho epigonům Frolkovia Mandlovi. Na různých mistech věnuje autor pozornost postupu českého probuzení, Liič stav před 30—50 léty a slav dnešní a s potě šením konstatuje náš vílězný postup. Zmiňuje se o osobách a inslilucích o národní probuzen neizasloužilejších. Dojímavou je kapitola o brněnském Špil- berku a o polských obětech rakouské poli- tiky; nejšíře píše o »pěvci Špilberku« (čil- Grajgóry) Juliu Goslarovi, jehož nejedna piset stala se populární. K Moravanům se vzlahuje písen: »Wywiežli nas w znchód sřoňíca gdzie Szpilberga grád. lecz nasz zwiazek niema konca, bošmny jeden ród. Daj nam Bože w lepszej dobie šcisnaé bratnia dlon Lub tež zložvé wojców grobie ta zbolala skroú . . . .«
Hanák Úprka Frolkovius Mandl Goslar Moravan Bož Špilberk Luba
20 article
Autor navrhuje založení galerie politických vězňů polských, kteři na Špilberku byli věz něni. Dyl by to cenný příspěvek k martýrologi polské. Seznámiv se cestou do Uh. Hradiště po- prvé s Ignátem Herrmanem, píše o něm »Je to osobnosť neobyčejně sympatická a vý- razná, jež musí zajímati každého, byť i ne věděl, koho má před sebou.« Intimní vzpomínka z Uh. Hradiště: »Najbližším sousedem vily našich hostitelů je nějaký Němec, jenž, věda, že obyvatelstvo města hosti v těchto dnech slovanské hosty celý večer na verandě hrál na gramofonu brzo »Wacht am Rhein«, brzo zas »Ileil dir jm Siegerkranz.« Milý soused — není-li pravda Dámy skřipěly drobnými zoubky a pře- mlouvaly své muže, aby při nejbližší příležitost koupili vinnici i vilu nepřijemného sousedu Myšlence této tleskali jsme z celé duše.« Výlelem na Velehrad, barevně vyličeným návštěvou perly Moravy — Luhačovie, konč krásná ta a milá kniha o Moravě *) z péra pol ského publicisty a přitele. Dr. B Prusík.
Herrman Němec Prusík Špilberk Uh . Hradiště Velehrad Morava Wacht be Rhein
21 article
* Rukověť ku písemniciví humanistickému, zvlá- ště básnickému, v Cechách a na Moravě ve stolel XVI. Sestavil Anl. Truhlář, c. k. vládní rada ředitel c. k. akad. gymnasia v Praze v. v. Svazek I str. 1—308. V Praze 1908. Nákladem České Aka demie. *) Dr. K. Oslaszewski Baraúski: Z Morawskie ziemi. Notatki. Lwów, Ml. Schmilt i Ska. 1908 8°. 215 st. Léla již nemohli jsme v těchto listech uvěst práci tak důležitou a potřebnou, jako je první svazek knihy Iruhlářovy, před námi ležící. Jest obecně zná mo, jak téměř ladem leží veškeré vědecké bádání o starších dějinách literatury české. Od bibliografi- ckých záznamů Jungmannovy Historie literatury (1816), jež zrevidoval a abecedně sestavil Jos. Jirečel ve známé své Rukověti, nebylo vlastně v naší litera- tuře dila, které by od základu probíralo látku ať již v pořádku jakémkoli. Výborné Vlčkovy Dějiny lile- ratury české, o jejichž jednollivých svazečcích (bo- hužel, příliš pomalu vycházejících) jsme čtenářslv informovali postupně, teprve v posledních částech šly přímo ku pramenům — starší jejich partie, jak ostatně přirozeno, zakládaly se (zejména pokud s rukopisů týkalo) na pracích cizích. A i tyto Dějiny opouštějí nás v polovici XVI. stoleti. Ale pro jasný názor o kulturním životě našem je nezbytně nutno ználi také to, co naší učenci a básníci tvořili jazykem cizím, tedy (o němčině nelze ve starších dobách téměř mluviti) co psali také la- linsky. Jako by dnes historie české politiky a českéh řečniclví skoro úplně byla nemožná, kdybychom zn vyškrili řeči našich lidí v delegacích a v radě říšské jež (sice bohužel, ale přece) skoro veskrze byly mlu- veny německy. A v té příčině nebylo skoro vůbec pracováno. Rozsáhlá činnost našich theologů, filosofů mediků atd., zahrabaná v starých rukopisech, klesla skoro úplně v zapomenutí.
Truhlář demie K Oslaszewski Iruhlářův Jungmannův Cecha Morava Praha
22 article
Pouze literární činnosti našich humanistů ujal se oba Iruhlářové. Bibliotokář Josef Truhlář věnova se zvlaště studiu prvé doby, kolem r. 1500, ředite Antonín Truhlář studiu rozkvětu a úpadku našeho humanismu ve stol. XVI. Práci tu Antonín Truhlái vyvolil si za dílo své životní. A nyní, na prahu kmet- ských lel, počíná s publikací svého živolního díla jemuž podle vzoru Josefa Jirečka dal formu abecední rukověti. Jsou tu sestavena dala o životě slavných humanistů (a to nejen autorů, nýbrž i těch, kteří s ni- mi nějak v životě veřejném nebo literárním souvi- selí), vypočtena veškera jejich díla a zaznamenán příslušná lileratura. První tento svazek obsahuje he sla Abel—Caucalius, sotva sedmínu díla pro- jektovaného. Dílo Truhlářovo jest tedy rozpočteno na tisíc stran a na léta tisku. Nesmírný jeho rozsah mohou čtenáři illustrovali na př. jen dvč hesla: Bacháček a Campanus. Oběma Jiročkova Rukověť věnuje p stránce: u Truhláře obsahuje heslo Bacháček sedm Campanus dokonce čtyřicet šest stran! A jen drob- ných prací Campanových vypočílává 448 čísel! Tak ohromně vzrostla látka starší pod rukama Truhlářo- výma! Není tu místo, abychom se šířili o látce a formě tohoto živolního díla Truhlářova. Slačí konstatovati prostě holé faktum. Do rukou čtenářstva dostává s dílo z těch, jaká tvoří epochu, dílo, jakému nemáme rovného ani v naší, ani, v které jiné slovanské lite ratuře. Doufejme jen, že autoru se podahi dílo krásni začaté také šťastně ukoněiti. V. Flajšhans,
Truhlář Antonín Truhláe Jireček Truhlářův Bacháček Campanus Campanův V Flajšhans u Truhlář
23 article
* Jaroslav Bidlo, Dějiny Ruska v XIX. sle- lelí, I. II. Ch. Seignobos, Politické dějiny Francio v století dovatenáctém. Ch. Signobov a A. Mé- tin, Současné dějiny. I. (Světová knihovna č. 355— 357, 580—581, 601—603, 655—657.) Tyto tři publikace nasvědčují, že Otlova Světová knihovna odhodlala se přinášeti i dějinné obrazy z doby novější. Myšlenku tuto úplně schvalujemt. neboť obecně vzdělanému čtenáři českému nutně potřebí jest pomůcek rozsahem nevelikých, o nověj- ších a nejnovějších dějinách orientujících, neboť dnes, když stává se dynaslická politiku přežitkem a dě- jinný směr vodle panovníkův a státníků spoluurčují národové a v jejich lůně odstínění politická a sociální, nutna jest na výsovt známost události právě minu- lých. Právě my v Čechách těžce pociťujeme nedosta tek historických známostí u svých vrstevníků, Jakkoli naše politické zápasy od r. 1861 tvoři již velikou periodu nejnovějších dějin českých, na jejímž vývoji všichni více méně spolupůsobíme, přece není dosti snahy, aby doba ta byla náležitě posuzována a aby dnešní naše konání harmonicky utkvívalo ve včerej- šku a předvčerejšku. Počátek učiněn dějinami Francie v XIX. stoletl z péra prof. Seignobosa, jež přeložil Josef Helma úvodem doprovodil dr. Zd. Tobolka. Konec vzat z ve- likého díla tébož spisovatele, „Histoire géněrale“.
Bidlo Seignobos Otlův profesor Seignoboso Helm doktor Zdeněk Histoire Rusko Čechy Francie
24 article
Duchaplně, věcně a se vzáenou objektivnosti psaná knížečka tato, jíž bychom toliko přáli více bedlivosti překladatelské — Nizozemsko nebylo r. 1815 dáno „princi Orléanskému“ (str. 13), nýbrž „Oránskému“ Polsko nebylo děleno „v r. 1893—95“, nýbrž právě o 100 let dříve, na str. 76 píše se, že r. 1830 jmeno- ván byl skrze Ludvíka Filipa prefektem sekvanským „Odilon, Barrot“, což by mohlo k mylné domněnce vésti, že míní se osoby dvě, známý státník Napo- leona I. zván baron Louis a ne baron „Ludvík“ — podává výbornou orientaci o měnivých poměrech ve Francii až do konce XIX. st. s přesností a objektiv- ností dějepisce a klidem slátníka. — Téhož rázu ceny jsou i „Současně dějiny“, při jichž sepisování stál prof. Seignobosovi po boku žák jeho Mětin. Itu vzorný výběr látky přesně podané, která líči vnitřní vývoj Anglie až do prvých dvou decennií královny Viktorie, dobu opravy parlamentní, bojů s Irskema počátku hnutí sociálního, a intellektuální hnutív Evropě v prvé polovici XIX. st., zvláště literaluru, do níž již pojat i tisk periodický Než i v tomto spise dlužno vytýkati nedostatky překladu, zvláště v na- menklatuře. V českém spise nemají místa tvary, jako „v Rumenii“ (str. 27), ani nedůstednost, která píše jednou „Tory“, po druhé „Tori“ a po třetí „Torry“. Samoslatnou prací jsou dějiny ruské prof. Bidla, psané s velikou věcí znalosti a s nepopíratelnou zá- libou pro sympatickou postavu Alexandra I. Ne tak příznivě posuzováni Alexander II. i III., ač onen zjednal si nehynoucí zásluhy o vnitřní povznesení říše a tento zjedna! Rusku mocné postavení . Evropě. budící starosti i v mysli Bismarkově. Poměr Polska k Rusku ličen podle pravdy, s přislušným nadná-
Orléanský Ludvík Filip Odilon Barrot Louis Ludvík Seignobos Tor profesor Bidlo Alexander Nizozemsko Polsko Napa Francie Anglie Evropa Rusko Viktoria