1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 28. srpna 1908.
Praha
4
article
Sa ranní a odpol. Hist,
přcůplšcí see
v Praze v adnelolstrani
a měsle
n čtvri leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškou
na měsle
n čivat Lta . . . . 7 K č0 k
va Diech: 9K 80
na měsíe . .
P'oštou:
na štvrí kia . . . . B K oo
s drojí sleitoe
za měee
neo o k
Páně Kestrankovo sensační
odhalení.
Včera ráno šlápla slovanská Praha na
hada, ukrytého v houštíně smrtelně protiče
ské, protipražské zášti, z níž stříknuto už
bezpočetněkrát po radnici královského hlav
ního města Prahy. Nesčíslněkrát, aniž by
po jedovatině německého kasina, Vereinu
pro městské záležitosti, po slině ze žláz
»Bohemie« anebo »Prager Tagblattu« zůstala
kdy i jen jediná skvrnka rzi. Tak dopadne
to i tentokráte, ať má pan centrální ředite
Pražskoželezářské společnosti, jeden z vůdců
a vládců železářského kartelu, pan Kestra-
nek ve svých odhaleních pravdu do po
slední písmeny, ať lhal od první do poslední
Tento úklad nastrojený patě Prahy a celému
národnímu principu v záležitosti dodávky
vodovodního potrubí, zosnovaný velmi raíi
novaně, ale zaměřený docela falešně, mine
se svým cílem
To dlužno poznamenati na počátku
každé další úvahy o sensacích páně Kestran-
kových, to dlužno odpověděti a dovodit
především a zvláště na perfidní úvod, jaky
list páně Kestrankova morálního rozhořčení
»Prager Tagblatt« předeslal »sdělením, jež
pan Kestránek roztomilost měl« mu k otisku
poskytnouti.
KIA
Kestra
Kestrankův
Prager
Kestránek
Praha
Bohemia
Pražskoželezářský společnost
pán Kestran
5
article
V úvodu tom praví »P. T.« sice vý
slovně: »Nechceme přepínati a těžkou výtku
porušenosti vmetnouti celému městskému
parlamentu, většina pražské obecní
správy sestává zajisté z bez-
úhonných osobností, z mužů, kteř-
svým povinnostem podle nejlepšího vědomí
a svědomí dostáti hledí, ale jako vždy, také
tuto stojí většina slušných lidí pod neúpros
ným terrorismem křiklounů a demagogů,
jichž hypernacionalismus není ničím, než zá-
minkou pro nejprostší politiku vykořisťování
Kdežto před lidem hrají si na přísné tribuny,
dávají se vésti v zákulisí jedinou myšlenkou.
myšlenkou na vlastní kapsu« Právě v této
větě »Prager Tagblattu«, v níž list Mercyův
ostýchá se »vmetnouti« většině sboru a rady
»výtku porušenosti« a v níž výtku tuto činí
docela bez obalu menšině, právě v teto
větě vězí celá jeho infamie.
»Prager Tagblatt« dobře ví, že s dodáv-
kou vodovodního potrubí nem
zastupitelství král. hlavníh
města Prahy co činiti a že se
městské rady pražské, sboru
obecních starších, ani jich vět
šiny ani jich menšiny sensac
Kestránkova nijakž tknouti ne-
může, ale »Prager Tagblattu« záleží na tom.
aby překocený dřez Kestrankovy špíny po-
špinil také lem roucha královské Prahy
»aférou, daleko za hranice pražské se pro-
stírající«. Proto aféru tuto rozmazává »Prag
Tagblatt« s nehonetním úmyslem v nazna-
čených směrech. Ruce pryč od zastupitelstva
královského hlavního města Prahy, jeho
cti jakožto korporace, cli vělšiny i menšiny
jeho! Tak dlužno zakřiknouti potměšilého
hance Prahy, který se neostýchá levici
sboru a rady líčiti tak, jakoby se skládala
z katilinářských existenci.
Tím ovšem nebudiž předbíháno soudním
krokům, jež hodlá městská rada pražská
Prager
Mercyův
Kestrankův
Praha
Praga Tagblatt
6
article
o své újmě podniknouti hromadnými anebo
individuálnými žalobami — ke zjištění onoho
člena svého, jenž obviněn z nabídky inter
vence ve prospěch kartelu, kdyby pan Ke
stranek měl čelo dosti železářské a jméno
to déle tajiti chtěl.
Všechna přímá obvinění páně Kestran
kova, našim čtenářům již ze včerejšího od
poledního vydání »Nár. Listů« zevrubně
známá, tedy obvinění, za něž bude musií
pan centrální ředitel státi před tribunálem,
kam jej požene uražená čest potupe
ných a k tomu by je po případě při
měla i rozhořčená veřejnost, týkají se jed-
notliveů. Sluší hned dodati nejmeno-
vaných jednotlivců. Jediné jméno, které
se vyskytuje v celém úvodníku, sepsaném
z části »Prager Tagblattem«, z části pak
panem centrálním ředitelem, jest právě je-
nom jméno »Kestranek«. Útrhačná udání,
která nemají za účel než pošpiniti, bývají
z pravidla anonymní. Při panu Kestran-
kovi vidíme nejdokonalejší opak. On dávási
potvrditi autorství svých odhalení žurnálem,
který je přinesl, ale zatajuje při tom všechna
jména jím obviněných, tedy anonymita na
rub postavená. Avšak právě tento modus
žalobce z Pražsko železářské společnosti po-
ciťuje se celou českou veřejností jako ne
slýchaná potměšilost. Z toho důvodu ozval
se ze všech českých listů, jež se až dosu
mohly o Kestrankově sensaci vysloviti, spon
tanní, jediný výkřik: Jména!
Prager
Kestran
Kestrankův
7
article
Kdyby česká veřejnost měla dnes jména
mužů v »Prager Tagblattu« panem ředitelem
Kestrankem obviněných, jeho podník pozbyí
by své způsobilosti, celé pražské, ano cel
české ovzduší otravující. Uvésti jména tato
střežil se pan Kestranek, na to je příliš obrat
ným osnovatelem afér a kdyby takovým ne
byl, nebyl by také dnes ani panem centrál
ním ředitelem v pražsko-železářské. A ne-
mohl by na konec svých sensač-
ních odhalení připojiti tento za-
věr: »Pokud tedy národnostn
motiv, s takovou emfasí zdůraz
něný byl rozhodujícím, to posou-
diti přenechávám veřejnosti.«
Panu Kestrankovi šlo o to, zasá hnouti
nikoli osobnosti, na těch mu nezáleží, nýbrž
motiv, princip národnostní a v tom
záleží všechnajeho impertinence -
Centrální ředitel odpustí nám tento výraz
dodámeli hned, že ta impertinence vyrovná
se jeho genialnosti, čímž ji zajistě nehodláme
nikterak snižovati.
Při obchodu s vodovodnými rourami
»jedině na legální basi entrovaném a vyvinu
tém« zvítězil totiž nad panem Kestrankem —
národnostní princip český a ne-
vyrovnatelnému, dosud žádným nezdarem ne
stiženému kupci, stojícímu v čele pražské
centrály kartelu, přihodil se malér, hodný vý-
směchu všech ostatních soustolovníků z pro-
slulých vepřových hodů kartelu ve Wiutgen-
steinově ville. A pan Kestranek se na vítěz
nad sebou pomstil: Ty národní mo-
tive, nedal jsem ti procenta
z faktury a proto jsi národní ..
To jest celé mravní naučení z Kestrankovy
sensace v »Prager Tagblattu« a proto neuved
jména, neboť jeho útok na národnost, či jak
se vyjadřuje »Prager Tagblatt« na hyper
Kestranek
Kestrank
Kestrankův
Prager
Wiutgen
8
article
nacionalisty vedený, byl by se sesul na osob
nosti a národnostní princip zůstal — nepo
špiněn. A to nemohl potřebovati pan Kestra
nek, jehož mistrovství v intrice jde tak daleko
že pamatoval i na to, aby v »Prager Tag
blattu« stálo, že nikoli on, Kestranek, nýbrá
»Prager Tagblatt« zavdal podnět k jeho od
halení.
Nuže, pan Kestranek, muž železné lo
giky, ví zajisté, že toto pošpinění národnost-
ního motivu může býti jenom dočasné. Bylo
by urážkou jeho rozumových, respektive
chytráckých mohutností, pochybovati, že by
se nadál i jen okamžik, že nebude nucen
uvésti jména lidí, postavených jim v za-
kuklení na pranýř páně Mercyův. Detektivní
román, včera jím zahájený, nemůže zůstati
a také nezůstane při této opravdu sensační
první kapitole, a je-li pan Kestranek — ne-
chceme říci takový poctivec — ale tak přímý
muž, jakým se v »Prager Tagblattu« tváří.
bude mít román pokračování a změní se
v drama, o němž bude pražská žurnalistika
v jiné rubrice přinášeti celé sloupce. Posta
rati se o to, čí vlastně umožníti to, jest v nej-
vlastnějším zájmu pana centrálního ředitele,
nemá-li román z jeho vzácného ale proslu
lého péra zůstati jenom románem klevet.
Kestra
Prager
Kestranek
pán Mercyův
9
article
Myslíme, že ani společnost, v níž se pan
Kestranek pohybuje, nesnesla by mezi sebou
muže, který by chtěl jinak skončiti aferu,
jím v »Prager Tagblattu« zahájenou. Jsme
tedy daleci toho podezření, že by chtěl pan
Kestranek vyklouznouti. Pan Kestranek bude
mluviti a bude jmenovati pány, kteří k němu
chodili pro provise za dodávku výtlačného
potrubí pro pražský vodovod, a nebude če-
kati až dojde na donucovací prostředky. V
přece, že neuvedl-li jména, jeho případ ne-
přestává být žalovatelným, a třeba by jebo
obvinění bylo paušální, což mu neslouži
příliš ke cli, přece jich odstavec o správní
radě vodárny, »tak skartelované jako kartel«
(výtečná to kvalifikace také pro Kestrankovu
počestnou společnost kartelní), o pětiprocentní
provisi pro tuto správní radu, dále odstave
o komisi za přitomnosti ředitele Eplera, po
skytuje správní radě rukojeť k zakročení
soudnímu, jíž se zajisté chopí rukama—
všech svých členů.
Kestranek
Kestrankův
10
article
Buď jakkoli, veřejnost českou samu, ob
hájce národnostního principu, plamenný pro
test celého českého národa proti vítkovickému
zlořádění na českém dělnictvu, bolestné
ustrnutí všeho českého lidu nad českým
peklem ve výbních vítkovických závodů, vy
křik rozhorleného národa proti milionové od-
měně katanů českého dělného lidu — to vše
pan Kestranek svým odhalením nepotřel ani
neseslabil. I když dokáže, co tvrdí, čestnosti
národa a Prahy se Kestranek nedotekl. Komu
se mezi Čechy dokáže to, co tvrdí Kestranek,
ten odpadne od národa, jako škvár od kovu
v huti. Zkoušku ohněm vždy jsme vydrželi.
A pan Kestranek nedocílil, čeho
zamýšlel, správní rada ve vče
rejším svém zasedání rozhodla
jednomyslně pro zadání rou
společnosti pontámoussonské.
Rozhodnutí toto bude přijato v celé
české veřejnosti s největším uspokojením.
nejen jako splnění přání, kteréž zevšeobec-
nělo v celém českém národě a které každou
německou nadávkou Praze stávalo se zrovna
náruživostí všech vrstev českých. Bude
vítáno i jako odpověď Kestrankovi, nebot
správní rada, která v necelých dvanácti
hodinách po takovém osočení rozhodla, jak
dále sdělujeme, dokáže utrhači svou
nevinu.
Kdyby čelo páně Kestrankovo bylo
z nejlepší litiny kartelářské, tentokrátese
rozbije o zeď, do níž vrazilo.
Kestranek
Kestrankův
Praha
Čechy
11
article
Dodávka rourovodu
Dodávka rourovodu
jednosvorně zadána
flrmě francouzské!
Po včerejši sensačně provedené výpravě
centrálního ředitele pana Kestranka zavládla ve
všem inteligenlním obyvatelstvu pražském my-
šlenka: tento s prohnanou rafinova-
ností nastrojený manévr na pro
spěch německých železářských
závodů musí býti odražen a úče
jeho musí býti zmařen, i kdyby sku-
tečně pravdou bylo, že některý člen obecního
zastupitelstva z transakce o zadání vodovodného
potrubí neslušně chtěl těžiti! Maněvr ten mu
býti odražen, aby bylo zjevno, že anonymn
udání páně Kestrankovo ani na okamžik nedo-
vedlo zviklati obecné přesvědčení, že milionová
objednávka rourovodu německým, náš lid týra
jícím závodům zadána býti nesmí a že ná-
rodní pohnutka tohoto přesvědčení žád
nou denunciací, žádným obviněním nejmenova-
ného jednotlivce, ani žádnou snad skutečnou
nekalou osobní aférou zkalena neb
oslabena býti nemůže. »Dnes zrovn
mělo by, ba musí se státi rozhodnutí pro zá
vod francouzský a jestli kdo dosud z hospo-
dářských důvodů jiného byl smýšlení, dnes po
výpadu Kestrankově a paličské kanonádě něme-
ckého tisku musí se státi heslem všech: kar
telu za žádnou cenu a Franeou-
zům ihned!« . . . tak hlásáno všude, kd-
pro čest královské naši Prahy je zdravý cit
smysl a kde idea národní ještě v plně sile žije
a působl.
Kestranka
Praha
12
article
A tomuto obecnému citu, mínění a přán
bylo zadostučmněno měrou úplnou: správn
rada společné vodárny zadala do
dávku vodovodního potrubí fran
couzské společnosti jednomyslně -
Manévr železářského kartelu je zmařen, Ke
strankův výpad je odražen — čest Prahyje
zachráněna
Rozhodnutí to které vzbudilo ve večerníel
hodinách po uvědomělé Praze radostný vzruch
stalo se, jak již řečeno na s napjelím očeká
vané schůzi správní rady spole čné vodárny.
Schůze správní rady spo-
lečné vodárny
resp. pražských její členů konala se včerao
4. hodmě odpolední. Tou dobou sešli se všichni
pražští členové správní rady v zasedací slní
staroměstské vodárny, aby o ofertách rozho-
dovali,
Přitomni byli pp. arch. Gregor (před-
sed), Hubáček, eís. r. Novotný, dr
Růžička, dr. Scharf, cís. r. Voitl
Červený, stav. Seifert a cís. r. Schil-
Gregor
Hubáček
Novotná
Růžička
doktor
Scharf
Voitl Červená
Seifert
13
article
V drobném p. vdejt:
ranní čísla o soee
sa
odpoledni . . . . . . . za 3h
Ve flinlkách na venkorá:
ransí čáslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4a
I nserát
platí se holově napřee
Pledplstení a lntetty plijímí nčlelul-
strace v Mlarlanské ulici č. 3.
Tam nachávají se tě1 redabee
Uskitna a ezpodice ,Narednich Llste“
Dukopisy ze novrncuji.
Mlarlanský ulice
Narednich Llste
14
article
ler; později zavítal do schůze starosta p. dr
K. Groš.
Referát podával mag. rada dr. Jir gl.
Především rokováno o udáních ústřed-
ního ředitele Kestranka a učiněna
u snesení, níže uvedená.
Dále členy připisy a telegramy z četných
měst a obel zaslané v záležitosti zadání dodávek
rour.
Po 6. hod. večerní byla schůze skončena
a referentům časopisů sdělen její výsledek :
Jednomyslně usneseno
zadati dodávku litých
rour francouzskému zá-
vodu Pont a Mousson,
za jistých podmínek, o nichž bude ještě vy-
jednáváno.
Dále pak učiněna tato usnesení,o
jichž uveřejnění byli zpravodajové požádání:
Správní rada společné vodárny, jednajíc ve
včerejší své schůzi o přípise ústredního ředitele
K. Kestranka, ve včerejším čísle »Prager
Tagblattu« uveřejněném, usnesla se j edn ak
pisatele veřejně vyzvati, aby jména
městského rady a podnikatele,
kteří své sprostředkování nabídli, veřej ně
jmenoval, jednak pak aby se pro výrok
učiněný prý vůči pražské kanceláři Pražské že-
lezářské společnosti ihned podala trestn
žaloba na pachatele prozatím ne-
známého, čímž jméno pachatele
každým způsobem se vypátrá.
K Groš
doktor
Jir
Pont
K Kestranka
Kestranka
15
article
Vyzvání to zní:
Panu Vilému Kestrankovi, ústřednímu
řoditeli Pražské železářské společnosti! Jelikož
v dopise Vašem, v dnešním čísle »Prager
Tagblattu« uveřejněném, uvádějí se vý-
roky vůči zástupcům Vaší praž-
ské kanceláři prý učiněné, jež ct
členů správní rady se dotýkají,
aniž byste jmenoval osoby, vyzýváme V ás,
abyste jako čestný muž veřejně jme n-
val, který to byl člen rady měst-
ské a který to byl podnikatel, jenž
Vám, pokud se týče Vaší pražské kanceláři, za
okolností, v dopise Vašem uvedených, své spro-
středkování nabídl. Za správní radu společné
vodárny: předseda Greg or.
Kroky praesidia městské rady.
Odhalení centrálního ředitele Pražské žele-
zářské společnosti Kestranka vzbudilo v kruzíeh
obecních starších pochopitelnou sensaci a se
všech stran ozývala se otázka, který jest
to městský rada, jenž tak neslýchaným
způsobem zahajoval vyjednávání ve prospěch
zadání dodávky rour zkartelovaným závodům.
Z nařizení úřadujícího náměstka pana dra.
Štycha zjištěn letní pobyt ústředního ředitele
Kestranka (dli v St. G lgen u Solnohradu)
neprodleně byla mu zaslána depeše, aby nej-
déle do pátku dopoledne praesi-
diu městské rady sdělil jmé n
onoho městského rady, o němžs
činí zmínka v jeho odhalení.
Na dnešní odpoledne o 3. hod.
svolána jest mimořádná schůze práv-
nické komise (členové dr. Baštýř, dr. Pin-
kas, dr. Podlipný, dr. Růžička, dr. Šupich, dr.
Černohorský, dr. Černý, dr. Funk, dr. Jeřábek,
Mattuš, dr. Pik, dr. Prachenský, dr. Scharf, dr.
Srb, Sraml, dr. Vlček), aby se poradila o kro-
Kestrank
Vaš
or
Štych
doktor
Baštýř
Pin
Podlipná
Růžička
Šupich
Černohorský
Černá
Funk
Jeřábek
Mattuš
pik
Prachenský
Scharf
Srb
Sraml
Vlček
St . G
Solnohrad
rada město
Kestranka
17
article
Literatura.
Literatura.
Nová kniha o Moravě.
S každým rokem nabýváme přátel. Máme
už dnes ve Francii Lěgera a celou řadu přáte
žurnalistů, politiků a gymnastů, v Anglii br
Lützowa, Morfila, Marchanta a skupinu brit-
ských novinářů; v zemích slovanských — jak
je přirozeno — máme pak celé pluky oddaných
přátel, kteří slovem i perem šiři mezi svými
vědomosti o nás, budí zájem o náš národní,
umělecký i politický život, vybízejí rodáky své
k návštěvě naší vlasti atd.
Z nejstarších a nejsrdečnějších našich
přátel mezi Poláky je vynikající žurnalista dr
K. Ostaszewski- Baraúski, horlivý
účastník všech sjezdů slovanského novinářstva
Tyto přátelské, srdečné schůze zástupců slovan-
ského tisku, konané brzo v té, brzo v oné zemi
slovanské, zanechávají vždy v tisku slovanském
živé vzpomínky. Nejtrvanlivějšími památkam
sjezdů těch jsou cenné monografie Ostaszew
ského-Baranského: »Z dorzecza Wel
tawy« (cesta po jižních Čechách; o knize re-
feroval jsem obširně svého času na tomte
místě); »Z krajiny stu wysp« (cestopisn
vzpomínky z Dalmacie); »Z nad Sawy
Drawy i Soczy« (črty ze Štyrska, Korutan
Krajiny, Gorice a Přimoří) atd-
Letos pak vydal polský náš přitel a vele
bilel naší kultury a národní houževnatosti velmí
obsáhlé (přes 200 stran, 8) dílo »Z mor av
skiej ziemie
Intimní ráz vzpomínek na sjezdy slovanské
jenž činí četbu příjemnou, je v knihách jeh
propleten vážnými pasážemi historickými, země
pisnými, politiekými, statistickými, národohospo
dářskými. Knihy Ostaszewského-Baraňského mů
žeme směle nazvati eneyklopaedií toho, co inle-
ligentní Slovan má znáti o životě a zemi bratn-
ského národa slovanského.
Důkladnost, s jakou zpracoval ohromný
materiál vědecký a dovednost, s jakou tut
v celku nezábavnou látku vpravil do svého
rámce touristické cansarie, budí rozhodně nát
obdiv.
Lützow
Morfil
Marchant
Polák
K Ostaszewski
Baraúski
Ostaszewski
Nová kniha o Morava
Francie
Anglie
Čechy
Dalmacie
Štyrsko
Korutany
Gorica
18
article
Autor projel Moravu křížem krážem ; jsr
ozbrojen bystrým pozorovacím talentem sezna-
muje polského čtenáře s valnou většinou mo-
ravských krajin a měst. Od Nového Jičína pře
Brno, Olomouc, Přerov až k Uherskému Hradi-
šti a Luhačovicům, provází nás živé slovo upřím-
ného a oddaného přítele. V uznání a v ob-
divu nad národní naší prací nezná autor dosti
milých a dosti významných slov. Cenu nového
jeho díla musíme oceniti především my, jichž
se týče, my, jež autor svému členářstvu před-
stavuje s tak vřelým, v pravdě slovanským po-
rozuměním a pochvalou. A za to zasluhuje
sympathický polský publicista náš vroucí dík
Nebude snad nezajímavo uvedu-li ke konci
jako jsem to svého času při referátu o jebo
knize o Čechách učinil — několik intimních
vzpomínek autorových a několik jeho osobulch
úsudků o Moravanech vůbec a o jednotlivých
osobách zvláště.
Hned při vstupu stěžuje si autor na nedo-
slatečné styky mezi Poláky a Čechy
Jakkoliv z Krakova za čtyři hodiny jsme mez
Čechy — na Moravě, jsou vzájemné, přímé
osobní styky pranepatrné. Oba národové se málo
znají. A tomu chce odpomoci jeho knihao
Moravě a dřívější kniha o Čechách. Toť úče-
lem jeho slovanských monogratí: seznámiti
sblížiti.
Moravan
Polák
Čecho
Morava
Nový Jičín
Brno
Olomouc
Přerov
uherský Hrad
Luhačovice
Čechy
Krakov
19
article
Hanáky charakterisuje autor takto: Jso
velice pohostinní, leckdy až furiantsky; čtou
nejedny denní listy; z nich vzešlo mnoho
talentů literárních; libují si v krásných konicha
jsou rození humoristé, co je cizí, to je jim
předmětem vtipů; neznají lži; jsou rozvážní.
konservativní; nově myšlenky ztěžka přijímají
ale přijavše je jednou, nepustí se jich; jsou
typem selského šlechtice.
Literárnímu a uměleckému ruchu na Mo
ravě věnuje autor téměř celou kapitolu; trefně
charakterisuje jak staré tak i mladé členy obce
literární a umělecké. Zvláštní návštěvu věnoval
Úprkovi a jeho epigonům Frolkovia
Mandlovi.
Na různých mistech věnuje autor pozornost
postupu českého probuzení, Liič
stav před 30—50 léty a slav dnešní a s potě
šením konstatuje náš vílězný postup. Zmiňuje
se o osobách a inslilucích o národní probuzen
neizasloužilejších.
Dojímavou je kapitola o brněnském Špil-
berku a o polských obětech rakouské poli-
tiky; nejšíře píše o »pěvci Špilberku« (čil-
Grajgóry) Juliu Goslarovi, jehož nejedna piset
stala se populární. K Moravanům se vzlahuje
písen:
»Wywiežli nas w znchód sřoňíca
gdzie Szpilberga grád.
lecz nasz zwiazek niema konca,
bošmny jeden ród.
Daj nam Bože w lepszej dobie
šcisnaé bratnia dlon
Lub tež zložvé wojców grobie
ta zbolala skroú . . . .«
Hanák
Úprka
Frolkovius Mandl
Goslar
Moravan
Bož
Špilberk
Luba
20
article
Autor navrhuje založení galerie politických
vězňů polských, kteři na Špilberku byli věz
něni. Dyl by to cenný příspěvek k martýrologi
polské.
Seznámiv se cestou do Uh. Hradiště po-
prvé s Ignátem Herrmanem, píše o něm
»Je to osobnosť neobyčejně sympatická a vý-
razná, jež musí zajímati každého, byť i ne
věděl, koho má před sebou.«
Intimní vzpomínka z Uh. Hradiště:
»Najbližším sousedem vily našich hostitelů
je nějaký Němec, jenž, věda, že obyvatelstvo
města hosti v těchto dnech slovanské hosty
celý večer na verandě hrál na gramofonu brzo
»Wacht am Rhein«, brzo zas »Ileil dir jm
Siegerkranz.«
Milý soused — není-li pravda
Dámy skřipěly drobnými zoubky a pře-
mlouvaly své muže, aby při nejbližší příležitost
koupili vinnici i vilu nepřijemného sousedu
Myšlence této tleskali jsme z celé duše.«
Výlelem na Velehrad, barevně vyličeným
návštěvou perly Moravy — Luhačovie, konč
krásná ta a milá kniha o Moravě *) z péra pol
ského publicisty a přitele.
Dr. B Prusík.
Herrman
Němec
Prusík
Špilberk
Uh . Hradiště
Velehrad
Morava
Wacht be Rhein
21
article
* Rukověť ku písemniciví humanistickému, zvlá-
ště básnickému, v Cechách a na Moravě ve stolel
XVI. Sestavil Anl. Truhlář, c. k. vládní rada
ředitel c. k. akad. gymnasia v Praze v. v. Svazek I
str. 1—308. V Praze 1908. Nákladem České Aka
demie.
*) Dr. K. Oslaszewski Baraúski: Z Morawskie
ziemi. Notatki. Lwów, Ml. Schmilt i Ska. 1908
8°. 215 st.
Léla již nemohli jsme v těchto listech uvěst
práci tak důležitou a potřebnou, jako je první svazek
knihy Iruhlářovy, před námi ležící. Jest obecně zná
mo, jak téměř ladem leží veškeré vědecké bádání
o starších dějinách literatury české. Od bibliografi-
ckých záznamů Jungmannovy Historie literatury
(1816), jež zrevidoval a abecedně sestavil Jos. Jirečel
ve známé své Rukověti, nebylo vlastně v naší litera-
tuře dila, které by od základu probíralo látku ať již
v pořádku jakémkoli. Výborné Vlčkovy Dějiny lile-
ratury české, o jejichž jednollivých svazečcích (bo-
hužel, příliš pomalu vycházejících) jsme čtenářslv
informovali postupně, teprve v posledních částech
šly přímo ku pramenům — starší jejich partie, jak
ostatně přirozeno, zakládaly se (zejména pokud s
rukopisů týkalo) na pracích cizích. A i tyto Dějiny
opouštějí nás v polovici XVI. stoleti.
Ale pro jasný názor o kulturním životě našem
je nezbytně nutno ználi také to, co naší učenci a
básníci tvořili jazykem cizím, tedy (o němčině nelze
ve starších dobách téměř mluviti) co psali také la-
linsky. Jako by dnes historie české politiky a českéh
řečniclví skoro úplně byla nemožná, kdybychom zn
vyškrili řeči našich lidí v delegacích a v radě říšské
jež (sice bohužel, ale přece) skoro veskrze byly mlu-
veny německy. A v té příčině nebylo skoro vůbec
pracováno. Rozsáhlá činnost našich theologů, filosofů
mediků atd., zahrabaná v starých rukopisech, klesla
skoro úplně v zapomenutí.
Truhlář
demie
K Oslaszewski
Iruhlářův
Jungmannův
Cecha
Morava
Praha
22
article
Pouze literární činnosti našich humanistů ujal
se oba Iruhlářové. Bibliotokář Josef Truhlář věnova
se zvlaště studiu prvé doby, kolem r. 1500, ředite
Antonín Truhlář studiu rozkvětu a úpadku našeho
humanismu ve stol. XVI. Práci tu Antonín Truhlái
vyvolil si za dílo své životní. A nyní, na prahu kmet-
ských lel, počíná s publikací svého živolního díla
jemuž podle vzoru Josefa Jirečka dal formu abecední
rukověti. Jsou tu sestavena dala o životě slavných
humanistů (a to nejen autorů, nýbrž i těch, kteří s ni-
mi nějak v životě veřejném nebo literárním souvi-
selí), vypočtena veškera jejich díla a zaznamenán
příslušná lileratura. První tento svazek obsahuje he
sla Abel—Caucalius, sotva sedmínu díla pro-
jektovaného.
Dílo Truhlářovo jest tedy rozpočteno na tisíc
stran a na léta tisku. Nesmírný jeho rozsah mohou
čtenáři illustrovali na př. jen dvč hesla: Bacháček
a Campanus. Oběma Jiročkova Rukověť věnuje p
stránce: u Truhláře obsahuje heslo Bacháček sedm
Campanus dokonce čtyřicet šest stran! A jen drob-
ných prací Campanových vypočílává 448 čísel! Tak
ohromně vzrostla látka starší pod rukama Truhlářo-
výma!
Není tu místo, abychom se šířili o látce a formě
tohoto živolního díla Truhlářova. Slačí konstatovati
prostě holé faktum. Do rukou čtenářstva dostává s
dílo z těch, jaká tvoří epochu, dílo, jakému nemáme
rovného ani v naší, ani, v které jiné slovanské lite
ratuře. Doufejme jen, že autoru se podahi dílo krásni
začaté také šťastně ukoněiti.
V. Flajšhans,
Truhlář
Antonín Truhláe
Jireček
Truhlářův
Bacháček
Campanus
Campanův
V Flajšhans
u Truhlář
23
article
* Jaroslav Bidlo, Dějiny Ruska v XIX. sle-
lelí, I. II. Ch. Seignobos, Politické dějiny Francio
v století dovatenáctém. Ch. Signobov a A. Mé-
tin, Současné dějiny. I. (Světová knihovna č. 355—
357, 580—581, 601—603, 655—657.)
Tyto tři publikace nasvědčují, že Otlova Světová
knihovna odhodlala se přinášeti i dějinné obrazy
z doby novější. Myšlenku tuto úplně schvalujemt.
neboť obecně vzdělanému čtenáři českému nutně
potřebí jest pomůcek rozsahem nevelikých, o nověj-
ších a nejnovějších dějinách orientujících, neboť dnes,
když stává se dynaslická politiku přežitkem a dě-
jinný směr vodle panovníkův a státníků spoluurčují
národové a v jejich lůně odstínění politická a sociální,
nutna jest na výsovt známost události právě minu-
lých. Právě my v Čechách těžce pociťujeme nedosta
tek historických známostí u svých vrstevníků, Jakkoli
naše politické zápasy od r. 1861 tvoři již velikou
periodu nejnovějších dějin českých, na jejímž vývoji
všichni více méně spolupůsobíme, přece není dosti
snahy, aby doba ta byla náležitě posuzována a aby
dnešní naše konání harmonicky utkvívalo ve včerej-
šku a předvčerejšku.
Počátek učiněn dějinami Francie v XIX. stoletl
z péra prof. Seignobosa, jež přeložil Josef Helma
úvodem doprovodil dr. Zd. Tobolka. Konec vzat z ve-
likého díla tébož spisovatele, „Histoire géněrale“.
Bidlo
Seignobos
Otlův
profesor
Seignoboso
Helm
doktor
Zdeněk
Histoire
Rusko
Čechy
Francie
24
article
Duchaplně, věcně a se vzáenou objektivnosti psaná
knížečka tato, jíž bychom toliko přáli více bedlivosti
překladatelské — Nizozemsko nebylo r. 1815 dáno
„princi Orléanskému“ (str. 13), nýbrž „Oránskému“
Polsko nebylo děleno „v r. 1893—95“, nýbrž právě
o 100 let dříve, na str. 76 píše se, že r. 1830 jmeno-
ván byl skrze Ludvíka Filipa prefektem sekvanským
„Odilon, Barrot“, což by mohlo k mylné domněnce
vésti, že míní se osoby dvě, známý státník Napo-
leona I. zván baron Louis a ne baron „Ludvík“ —
podává výbornou orientaci o měnivých poměrech ve
Francii až do konce XIX. st. s přesností a objektiv-
ností dějepisce a klidem slátníka. — Téhož rázu
ceny jsou i „Současně dějiny“, při jichž sepisování
stál prof. Seignobosovi po boku žák jeho Mětin. Itu
vzorný výběr látky přesně podané, která líči vnitřní
vývoj Anglie až do prvých dvou decennií královny
Viktorie, dobu opravy parlamentní, bojů s Irskema
počátku hnutí sociálního, a intellektuální hnutív
Evropě v prvé polovici XIX. st., zvláště literaluru,
do níž již pojat i tisk periodický Než i v tomto spise
dlužno vytýkati nedostatky překladu, zvláště v na-
menklatuře. V českém spise nemají místa tvary, jako
„v Rumenii“ (str. 27), ani nedůstednost, která píše
jednou „Tory“, po druhé „Tori“ a po třetí „Torry“.
Samoslatnou prací jsou dějiny ruské prof. Bidla,
psané s velikou věcí znalosti a s nepopíratelnou zá-
libou pro sympatickou postavu Alexandra I. Ne tak
příznivě posuzováni Alexander II. i III., ač onen
zjednal si nehynoucí zásluhy o vnitřní povznesení
říše a tento zjedna! Rusku mocné postavení . Evropě.
budící starosti i v mysli Bismarkově. Poměr Polska
k Rusku ličen podle pravdy, s přislušným nadná-
Orléanský
Ludvík Filip
Odilon
Barrot
Louis
Ludvík
Seignobos
Tor
profesor
Bidlo
Alexander
Nizozemsko
Polsko
Napa
Francie
Anglie
Evropa
Rusko
Viktoria