V Praze, ve čtvrtek dne 25. ledna.

K číslu 24. Čislo v Praze za 2u a na venkově za 3h

Na »Národní Listy- ranní a odpoledn předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —b ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilko na městc 3 K S0

NARODNÍ

STY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ K situaci. Z Vídně, 25. ledna. Nejmenovany autor, který pojednává ve »Vaterlandu o nastávající českoněmecké kon ferenci a jejích úkolech, zabývá se dnes rozřešením otázky jazykové v úřadech a soudech a činí při tom konkretní návrhy: Český jazyk musí míti v ne meckém území totéž rovné právo jako jazyk německý v území če ském, každý obyvatel království českého musí míti právo, v celé zemi obrátiti se k úřadům a dostati aspoň vy hotovení svým jazyke m. Ustanovení jazykové povahy okresů státi se má dle kriteria kombino vaného, t. j.: 1. dle procenit jino jazvčného obyvatelstva, 2. dle počtu celých jinoj azvčnýchobcí Okres — rozumí se okres soudní — bu- diž pokládán za smíšený, ve kterém se nalezají smíšené obvody o kres ního soud u. Při 20 proc. bylo by okresů ně meckých 79, českých 120, smíše ných 19. Při 10 procentech bylo by okresu německých 75, českých 114, smi šených 29. Při 20 procentech byly by smíšenými tyto okresy: Litoměřice Štoky, Lovosice, Stod, Lanškroun, Wim perk, Král. Dvůr, Kašp. Hory, Krumlo Horšův Týn, Prachatice, Manetín, Budějovice Litomyšl, Polička, Jindř. Hradec, N. Město Domažlice a Bělá pod Bezdězem. Při 10 procentech byly by smíšenými kromě jmenovaných ještě tak tyto okresy: Ústí n. O., Nová Kdýně, Jaro měř, Dube, Plzeň, Sušice, Most, Postoloprty Duchcov a Chvalšiny. Kromě toho byly by ještě o kresy v nichž by se nalezaly jinon rodní obce a to německé okres Mimoň (s 1 obcí českou), Kaplice (se 3) Stříbro (s 1), Nové Hrady (s 1 obcí), česk okresy: Přibyslav (s 1 německou obcí), Něm Brod (se 4), Sviny Trhové (se 2), N. Paka (se 3), Klatovy (se 2), Opočno (s 1), Neto- lice (se 3), Rakovník (se 2), Žamberk (s1) Jilemnice (s 1), Turnov (s 1) a Třeboň (s 1) Kdyby — dle mínění nejmenovanéh pisatele — zřídilo se ještě pět no v ý c

okresních soudův a kdyby se složily některé soudní okresy způsobem jednotněj- ším, mohlo by se dospěti ke 20 smí še- ným okresům. Tuto cifru pokládá ano- nymus za krajní. Co se však týče poměrů na M- ravě, dle jeho mínění nemůze tam byti o nějakém německém územ ni řeči. Německými okresy lze pokláda nanejvýše tyto: Fulnek, Rymařov, moravské Staré Město, Viesenberk, Dvorec, Libava. Svitavy, Jaroslavice a Mikulov. V cl el ostatní zemi je znalost obo zemských jazvků nezbytno u, al také ve vzpomenutých, za německé pokláda ných okresích, musíla by se místa, vyhr žená t. zv. certifikatistům, obsaditi perso- nálem dvojjazvčný m. Ohraničením okresů nevyřídilo by se na Moravě pranic. Tam jsou jiné těž- kosti, potíže, o nichž se jedná v t. zv. vy- rovnací komisi moravského sněmu. Svoji stať, pokud jde o markr ab ství, končí pisatel — patrně hr. Bedř. Schönborn — těmito slovy: »Že na sněmu moravském rozhoduje menšina v zemi a že tam je panující majoritou, toť bez- práví, které musí býti stůj c stůjenapraveno.« srv ae K videňské volební opravě. Z Vídně, 25. ledna. Včerejší resoluci křesťanskosocialních poslanců na říšské radě, ve které se protestuje proti za- kročení posl. dra. Grossa u mi- nistr-presidenta dra. Körbra na prospěch německoliberální minority v obecním zastu- pitelstvu vídeňském, provázejí oba orgány antisemitské, »Deutsches Volks- blatt« a »Deutsche Ztg.« hro- zbami na adresu celého ně- meckého spoluručenství. Toto prý vyletí ihned do povětří, kdyby se podobný případ opakoval. Antisemité pr za všech minulých let podrobili své místn a strannické zájmy vídeňské zájmům národ- ním, pročež žádají navzájem totéž od ostat- ních stran. Která by tak nejednala, dopu- stila prý by se zločinu na německých zájmech

Telegrafické zprávy.

Osobní. Z Vídně, 25. ledna. (C.-B.) »W iene Zeitung« oznamuje: Správce ministerstv

orby dr. baron Blumfeld jmenoval staveb- ního a strojního inženýra Julia Divišeu báňského ředitelství v Příbrami stavebníma strojním inspektorem, dále pak inz. adjunkta Oldřicha Horla v ministerstvu orby inže- nýrem téhož oboru, dílovedoucího Edvarda Bartoše u ředitelství v Mostu horním správcem a báňského eleva Karla L ö w la. hutmistrem při báňském ředitelství v Pří- brami. Smlouva samojská. Z Washingtonu, 25. ledna. (C.- B.) Senát radil se včera o návrhu Joneso vě, aby bylo odhlasování o ratifikaci smlouvy samojské vzato ještě jednou v poradu. Jo- nes prohlásil, že smlouva byla ratifikována s tím předpokladem, že se nepomýšlí na zřízení občanské vlády na Tutuile, ale den po ratifikaci smlouvy objevila se v listech zpráva, pocházející dle všeho z dobře zpra- veného pramene, že bude zřízena na ostro- vech vláda občanská. Pettigret přimlou- val se za opětnou poradu. Při hlasování vyslovilo se jedenáct senatorů pro a dvacet dva proti opětné poradě. Válka jiho-africká. Z Berlína, 25. ledna. Zástupce Trans- vaalu Leyds vyslovil se ke zpravodaji »N. W. Journalu: »Ve válce bude pokra- čováno. Obě republiky mají s do- statek materiálu, vojínů i zbraní a střeliva. Nepřijímáme již ani dobrovolníků. K zádnému příměříTransvaal ne- svolí. To bylo by dopřáti Angličanům času, aby dopravili své vojsko do Kapska a na nás se potom vrhli s celou přesilou.

Slovanská vzájemnost v uměni. Petrohradská kritika neuvítala, jak známo, příliš vlídně Smetanova »Dalibora« při prvním provozování na carském divadle. Znalec ruských i českých poměrů vrací se v petrohradském »Novém Vremeni« k zajímavé této udá- losti na poli rusko-českých styků a snaží seji z daných poměrů vysvětliti. Vývody jeho za- sluhují plné pozornosti, protože jsou dokladem, že i na Rusí znenáhla proniká k vědomí správný názor v otázce mezislovanské. »Dodnes nemohou Čechové zapomenouti,« píše autor článku, »kterak u nás roku 1872 propadla Smetanova »Prodaná nevěsta« . .. Byli jsme tenkrát s Čechy málo obeznámeni, ba Čechové sami nedávali tenkrát o sobě ani mnoho vědět ... Třicet let přeletělo a okolnosti

FEUILLETON. Pastýř z hor. Napsal F. J a m m e s. »Kéž dostihnu dokonalé rešignace ! Kez zbavím se každé vzpomínky a kéž nerozhněvám se ani na ty, kteří nechápají mojí duše. Kéž mlčení mé není ani hrdým, ani učeným .“ ..- Té modlitbě učil Valther, horský pastýř, mezi ovečkami mladé Básníky, kteří po mechu kráčeli za ním. Mezi básníky těmi zejmena dva byli mu drahými. Sluli Sylvan a Urban,*) což mělo zna- menati, že jeden byl uvyklý na lesy — druh že znal civilisaci. Avšak oba byli útlocitní, ačkoli rozdílně Nejdelikátnější zabarvení vod a nebe, krása vě i tvorů byla jim přístupna a něžně je vzru šovala. Valther pozoroval podle nich kvésti onen božský, tajemný květ, z nějž pije vosa —v němž skvěje se rosa — jejž obráží voda a jejž utrhávají nevěsty; květ, který nazývá se kvě ctnosti. *) Jména odvozená od latinských významo Silva (ae) značí les — urbs is) měst Poznámnka překiadatel. Pohleďte, říkával, ukazuje jim jej, an se kolébá na stráních, jakého jest ryzího tvaru, jejž napodobí včela a tvoří jej z bílého vosku v úlech. A přeceť je mlčeliv a není nikterak pyšným, ba hrdosti vůbec nezná. Sýlvan svěsil hlavu, věda, že upadl do hříchu dříve než přítel jeho, leč Urban, živější jsa povahy a odhodlán uhnouti se z prava n levo, pozoroval zvláště krásnou nepohnutost květu. »Tento květ a jemu podobné,« připojova pastýř z hor, »nehašteří se nikdy. Bůh dojista byl by jim dal křídla, avšak ony si jich ne- přály na nižádný způsob, shlédnouce, jak dva holubi od sebe se odlučují. Rodí se tam, kde umírají.« — Ba že stalo se — jednoho dne Sylvan Urban se zhašteřili. Horský pastýř plakal, vida své dva básníky, jimž dával přednost, každého v jinou stranu opouštěti krásné svahy a velko lepé pohoří, kde sněhové prameny tekou a o rážejí se, podobny smetanové pěně.

Pohněvaní přátelé se vzdálili, aby prošl svět. A při tom myslili na zármutek, který způ- sobili Valtherovi. Každého rána i večera přeří- kávali si modlitbu, které je byl dobrý pastýř naučil. A na křižovatkách, kde rozezvučeti se dali své mandolině, již oba s sebou byli vzali, usmívali se boz hořkosti. A to byla již na dné jejích hněvu ctnost, ctnost, jež je v dáli pojila Tak odloučení zili dlouho. Až jednou Sylvan, jenž byl snědý, vyhle- dal si nevěstu, jež byla rusá, a Urban, jenž byl rusým, vyhledal si nevěstu, jež byla snědá — ale stejně krásné a něžné. Sylvanova nevěsta pravila tomuto: »Květy, jež mi poskytuješ, jsou krásné. Dáváš jejich vonnost vůni své lásky. Avšak zda nebyly b krásnější, kdybys jejich vůni dával vůni své lásky ?« A Urbanova nevěsta totéž řekla Urbanovi. A oba mysllli na květy ctnosti, jež rostly na velkolepém pohoří, které byli opustili, a kde pásl Valther v pláči své bílé ovce. Každý pojal svoji nevěstu za ruku a vedl ji do krásné krajiny. Přišli tam současně. Pastýr je objal, plakaje radostí, jako ve snu. Potom Sylvan a Urban stiskli si rucea šli k neposkvrněným květům. Našli je nepohnuté a věrné, tak věrné a nepohnuté, že jich nechtěli utrhnouti ani pro ty, jež vyvolili za své manželky. Ale vssavše z korunních plátků do rtů svých vůni, vlíbali vůni tu svým přítelkyním. Prel. E mil V é k.