1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 23. ze dne 24. ledna 1900.
3
article
= Zahájení lovu jeseterů v Urale. Podle
staré tradice dodávají uralští kozáci výtěžek prvního
lovu jeseterů carskému dvoru. Zahájení lovu jeseterů
jest hotovou slavností, jíž se účastní i veterání
uralské oblasti, hrdinové, vyznamenaní za statečnost
na bojišti křížem svatého Jiří. Přijíždějí na svých
saních ze značné vzdálenosti k dostaveníčku. Jakmile
se dostavil hetman, zavzní rána z děla, jakožto
signál k počátku lovu. Všechno skupí se kolem děr
vysekaných v ledě, kam přicházejí jeseteři. Jakmile
se nějaká ryba objeví v obvodu otvoru, metají po ní
harpunami a málo kdy kozák mine se cíle. S vý-
těžkem prvního lovu odebere se kozácká deputace
k carskému dvoru. Těchto dnů odevzdáno caru 109
velkých jeseterů a 24 centy čerstvého kaviáru.
svatý Jiří
Ural
4
article
= Kterak povstalo bohatství vévodů z
Westminsteru. Ještě před 30 lety nikdo neodpíral
tvrzení, že vévoda z Westminsteru má ve svých ru-
kou největší bohatství celého světa. V nynější době
ovšem předčí jej američtí millionáři, ale v Anglii jest
přece dosud nejbohatším mužem. Ačkoliv předkové
Grosvenorů, z jichž rodiny vévoda pocházel, sahají
až do dob Viléma Dobyvatele, nebyli přece bohatía
jejich statky v Ceshiru vynášely jim jen nevalné
příjmy, až se sir Tomáš Grosvenor oženil s dcerou
Alexandra Daviesa Marií, pocházející z rodiny lich-
váře a lakomce, ohromně zbohatnuvšího v dobách
Stuartovců. Tento Alexandr Davies byl městským
písařem londýnské City a majitelem dvorce, jenž
velkou část Londýna zásoboval mlékem. Aby tuto
živnost rozšířil, zakoupil rozsáhlé louky a ladav
Belgravii, jež byly k dostání za směšně levnou cenu,
ale toliko za hotové. Tento dvorec stal se dědictvím
lady Mary Grosvenorovy, cena pozemků každoročně
stoupala a roku 1800 pronajaty byly na staveniště
smlouvou platnou na 99 let. Proto páčily se příjmy
nedávno zesnulého vévody dle vlastního jeho výroku
»toliko« na 200.000 lib. ster. ročně. Dědic jeho ovšem
po vypršení nájemné smlouvy uzavře smlouvy nové
a předpokládá se, že se tím příjem jeho zvýší desa
teronásobně. Nynější vévoda Westminsterský, toho
času 21letý, mešká nyní v Jižní Africe, jakožto po-
bočník sira Alfreda Milnera a sotva se bude moci
vrátiti domů, dokud válka nebude skončena.
Grosvenor
Vilém dobyvatel
Tomáš Grosvenor
Alexandr Daviesa
Marie
Davies
Maro Grosvenorův
Milner
Westminster
Anglie
Londýn
jižní Afrika
5
article
= Velký požár. Onehdy ráno, krátce po půl-
noci, vypukl v pětipatrovém domě na vých. 92. ulici
v Harlemu, New-York, v kterém bydlí 16 rodin, po-
žár, při kterém byly dvě osoby poraněny a způso-
beno na pět tisíc dollarů škody. Poraněni jsou 5letý
Harry Southerland a Rafael Pepito, který skočil
s třetího poschodí; oba byli dopraveni do hospitálu.
Edvard Reardon a jeho přítel John Brennan zpozo-
rovali plameny v přízemí, kde se nalezá obchod
s pící firmy Wanamaker syn. Na jejich pokřik při-
chvátal na místo policista Doran, načež všichni tři
vyburcovali ze spánku nájemníky domu, kdežto jiní
policisté alarmovali hasiče. Když přijela na místo
první stříkačka, stál již celý dům v plamenech a po
ochranných žebříkách slézali muži, pomáhajíce ženám
a dítkám při zachraňování se. Policisté Doran a
Murtha vnikli do domu a zachránili paní Souther-
landovu a její dítky. Malého Harryho vlekli policisté
s druhého poschodí, kde byl, jsa těžce popálen,
klesl. Když byl požár uhašen a hasiči dům prohle-
dávali, nalezli na chodbě ve čtvrtém poschodí
Southerland
Rafael pepito
Reardon
Brennan
Doran
Murth
Souther
Harry
Harlem
NewYork
HOSPITÁLU
Wanamaker
6
article
mrtvoly dvou žen, Italek, které bydlely v témž patře
s rodinou Pepitovou, jichž jmena nemohla však býti
zjištěna. Během dne bylo zjištěno, že při požáru za-
hynuly další tři osoby a sice Marie Sutterlyová.
40letá vdova a dva její synové, Frank 9letý a James
22 měsíců starý. Mimo to bylo poraněno sedm' osob,
mezi nimiž pět hasičů.
= Velocipedistické závody na světov
výstavě. Návrh pořadů cyklistických mezinárod-
ních atd. závodů, které se v čase světové výstavy
pořádati mají, byl právě vrchní správou výstavy
přijat. Závody se budou konati na 5000 m dlouhé
městskou radou pařížskou vystavěné dráze ve Vin-
cennes a sice od 9. do včetně 16. září. Z cen, které
v celku činí 100.000 fr., uvádíme následující: »Veliká
cena výstavní« (čtvrtý den) závod na vzdálenost
2000 metrů 27.000 fr. »Padesátikilometrová mezi-
národní jízda« o cenu 17.000 fr. »Mezinárodní závod
na vzdálenost 100 angl. mil« (třetí den) 10.000 fr.
»Mezinárodní handicap« (první den) na vzdálenost
5009 m o cenu 3000 fr. a závod dvousedlovek na
vzdálenost 2000 metrů o cenu 4000 fr. Pátý den
»veliká jízda mezinárodní« (tři jezdci za každou
národnost) cena 16.500 fr. »Jízda o zlatý pohár«
24hodinový závod (poslední den) o cenu 25.000 fr.
Kromě toho se budou konati i vojenské cyklistické
závody a »velousel militaire«, jejichž program mi-
nistr vojenství oznámí.
Sutterlyová
Fr
7
article
= Podivínské spolky. Londýnský jeden list
vypravuje o podivných spolcích a sdruženích, jež po-
vstaly za podivných podmínek. Příšerná schůze koná
se každoročně v květnu v domě jakéhos pána v lon-
dýnském Westendu. Když hostitel před mnohými roky
cestoval po Americe, usmrtil náhodou jakéhos muže
a pokaždé ve výroční den oné tragické události po-
řádá hostinu, k níž zve jen ony, kdož bez své viny
způsobili smrt bližního. — Jakýs Pařížan, jemuž pří-
roda udělila tvář, že by se mohl v kabinetě rarit
ukazovat jako živá kostra, shromažďuje vždy o No-
vém roce několik zámožných lidí, jichž vzrůst něja-
kým způsobem jest tou měrou abnormální, že by
kdyby toho bylo třeba, mohli se velmi dobře uživit
jako atrakce kabinetu rarit. — Shromáždění antivelo-
cipedistů byto dříve každoročně konáno v domě ja-
kéhos pána v Liverpoolu. Přístup měl jen ten, komu
se hrubou neopatrností cyklistů přihodila nějaká ne-
hoda. Na těchto shromážděních pronášeny zuřivé řeči
proti bicyklům a jich přívržencům. Bohužel bývalo
mnoho renegátů a po třech letech svolavatel sám
stal se cyklistou.
Pařížan
Amerika
Liverpool
8
article
= Obrovský parník. Anglická paroplavebn
společnost »White Star« (Bílá Hvězda) dala právě
spustiti největší svou loď »Oceanic« o 28.500 tunách,
která od příštího týhodne pravidelnou službu mezi
Liverpoolem a Novým Yorkem zahájí. »Oceanic« je
malé plovoucí město s imposantním počtem 2165
obyv., měří 215 m. v délce, 25 m. v šířce a 18 m.
výšky. Mořského ocelového obra ženou stroje o
28.000 koňských silách. Jeho rychlost páčí se na 28
uzlů. Loď je zařízena pro 410 cestujících první, 300
osob druhé a 1000 cestujících třetí třídy. Mužstvo
lodi čítá 450 osob. Jak z této zprávy vyplývá, pora-
zili Angličané rekord, dosažený německým »Bedři-
chem Velikým« (známou lodí hambursko-americké
paroplavební společnosti), největší dopravní lodi.
= Duch, jenž dostal výprask. Těchto dnů
byl pařížský soukromník pan Henry Cordier, jenž
Angličan
Cordier
Liverpool
Nová York
White star
Bílá Hvězda
Oceanic
Oceanic
9
article
dosud byl horlivým stoupencem spiritismu, vyléčen
drastickým způsobem ze své víry v duchy. Starý pán
totiž velmi často klepáním citoval duchy, o jichž
přítomnosti v jeho pokoji, ačkoli byli neviditelní, byl
pevně přesvědčen. Zvěděv, že syn jeho, usedlýv
Tonkinu, byl zavražděn, snažil se s velkým úsilím
vejíti v přímý styk s duchem zesnulého. Dlouho se
mu to nechtělo dařit. Tu jednoho večera otevřely se
zvolna a beze zvuku dveře a do bytu vnesl se zjev,
jenž se vydával za ducha jeho syna a připomenul,
že by bylo velmi žádoucno, aby otec jeho občas
uložil na určitě ustanovené místo 100 neb 150 fr.
Peníze ty měly sloužiti k tomu, aby za syna byly
konány spiritistické obřady. Rozumí se, že věřící
spiritista ani okamžik neváhal vyhověti této žádosti.
Tímto způsobem obětoval pan Cordier až do poslední
doby 1200 fr., když pojednou syn, jehož měl za
mrtvého, neočekávaně přibyl do Paříže. Otec byl
všecek bez sebe radostí a brzy po té zvěděl jeho
syn, co se dálo v posledních dvou měsících. Na žá-
dost jeho citován ještě téhož večera duch, jenž ne-
dal dlouho na sebe čekat; dveře se otevřely a zjev
blížil se beze zvuku k oběma mužům v pokoji sko-
rem úplně temném, ale nedošel daleko. Zasažen dů-
kladnou ranou pěstí, zařval zděšeně a chtěl se dát
na útěk. Avšak pomocí několika sousedů byl chycen
a když mu důkladně natloukli, zbaven své straši-
delné maškary. Shledáno, že to bednářský pomocník,
jenž dovedl obratně využitkovati víry starého pána
v duchy. Zvěděv, že stařec truchlí pro svého syna,
zavražděného prý v Číně, najal si pokoj pod bytem
Cordierovým, aby byl vždy pohotově, když spiritista
bude citovati ducha zesnulého klepáním na podlahu.
Cordier
Tonkin
Paříž
Čína
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 17. ledna 1900: Burešová Eva, vdova
po mistru krejčovském, 74 roky, 1381—II. Švab
Oskar, továrník, 29 roků, 769—VII. Děd Antonín,
syn obchodníka, 20 dní, 964—II. — U Alžběti
nek: Řechtáčková Barbora, posluhovačka, 64 roky.
— V Josefovské namocnici: Brož Ignác,
nádenník, 47 roků. — U milosrdných sester:
Chramosta František, kamenotiskař, 30 roků. — v
dětské nemocnici: Pekova Josefa, dcera
obuvníka, 3 roky. — Ve všeobecné nemo-
nici: Špirk Václav, medik, 30 roků. Kocourková
Kateřina, nádennice, 44 roky. Kheilova Josefina,
manž. techn. úřadníka, 38 roků.
Dne 18. ledna 1900: Chlapcová. Marie
manželka strojníka, 62 roky, 108——VII. Hříbek Jin-
dřich, syn rukavičkářského pomocníka, 2 dny, 641-I.
Vítková Marie, soukromnice, 68 roků, 1026—II.
Kumpoštová Anna, manželka mlynářského pomoc-
níka, 70 roků, 954—II. Kirschner Ferdinand, velko-
obchodník s vínem, 65 roků, 923—II. Perelesová
Františka, vdova po učiteli, 65 roků, 1210—II.
Broučková Barbora, vdova po krejčím, 74 roků,
3—VI. Krameš Josef, obuvnický mistr, 47 roky,
585—II. — Ve všeobecné nemocnici:
Najmanová Antonie, manželka horníka, 38 roků.
Benešová Aloisie, domkářka, 72 roky. Bláhová Anna,
nádennice, 60 roků. — U milosrdných se-
ster: Neprašova Barbora, nádennice, 52 roky.
Pišova Magdalena, manželka dělníka, 54 roky. —
U milosrdných bratří: Ascher Hynek, ob-
chodník, 54 roky. Špic Antonín, čeledín, 31 rok. —
V dětské nemocnici: Koroptvička Franti-
šek, syn truhláře, 134 r. Pánek Jaroslav, 7 měsíců.
— 120—
ode
Oskar
Děd
Antonín
Kocourková
Kateřina
Kheilův
Chlapcová
Marie
Vítková
Anna
Kirschner
Broučková
Josef
Benešová
Pánek
Praha
Alžběť
Perelesová František
Burešová Eva
Řechtáčková Barbora
Brož Ignác
Chramosta František
Pekův Josef
Špirk Václav
Josefin
Najmanová Antonia
Neprašův Barbora
Pišův Magdaléna
Ascher Hynek
koroptvička František
11
article
měl dolejší ret svislý jako starý pes a já jsem byla tak
hloupá a neviděla jsem, že byl taky štván jako pesa
jen jsem si řekla, jak se stal ošklivým a nepořádným
v poslední době. Avšak sestra právě na mne opět vyce-
nila zuby, a já, jsouc posedlá vztekem, pověděla jsem
mu toho až na věky věkův. Avšak i on byl velmi ne-
mírný a říkal, zdá se, že nesmím míti přátel a zábav,
jež on nezvolil, a když strávím den, procházejíc se uvnitř
této krásné nemocnice, musím prý se večer procházet
kolem ní. Jelikož jsem žena stejně vášnivá jako on, stra-
šlivě jsme spolu semleli sporný předmět a na to jsem
slyšela, že odešel »do ústraní«, do nějakého kláštera an-
glikánské církve někde v městě, kdež se pokusí »osvo-
boditi se od světa« a uvidí, co by mu bylo »dále či-
niti«. S touto zprávou poslal mi své požehnání a já jsem
mu poslala zpět své — méně svaté, avšak on si je
spraví.
Myslila jsem si, že se pamatujete na matku Mr.
Draka, milá tetičko Rachelko. Ano, on je také plavovlasý
a nosí vlasy zčesané přes čelo, jako to vidíte na podo-
bizně Napoleona. Skutečně jest i povahou jakýmsi plavo-
vlasým Napoleonem.
Vzal mne s sebou do divadla ondy večer a to byla
ona velká událost, o níž jsem vám hodlala vyprávěti.
Bylo to velmi úhledné místo a nikdo se nechoval špatně
kromě Glory, jež mluvila a kázala a počínala si nadšením
pošetile po celičký večer a následek byl, že všichni na
mne udiveně hleděli a chtěli mne vystrčiti ven.
Od té doby nás přítel Mr. Draka, lord Robert, jenž
patrně zná všechny herce na zemi, vzal »za kulisy« a
my jsme viděli zkoušku. Nevypadá to vše vzadu tak jako
napřed, ale nic na světě jinak nevypadá a já jsem nebyla
Mister
Robert
12
article
Výraz její tváře byl poděšený, Glory, jež se za-
rděla hanbou, vyšla ven beze slova.
Když Jan Storm se vrátil domů, našel na stole ná-
sledující dopis od kanovníka:
»Po naší rozmluvě dnes ráno (tak podivně ukrá
cené) měl jsem čest navštíviti vašeho milého strýce, před
sedu ministerstva, a on souhlasí se mnou, že námaha
vašich nedávných zkoušek a úzkost z nového povolání
rozrušily bezpochyby vaše zdraví a bude rozumné od
vás, vezmete-li si krátké prázdniny. Mám proto velké po-
těšení ujistiti vás, že jste prost povinností na týden,
čtrnácte dní nebo na měsíc, jak by to vaše pohodlí
určilo; a za vaší velmi želené nepřítomnosti přičiním se
co nejlépe, abych snesl velkou ztrátu vaší neocenitelné
pomoci.«
Když četl toto poselství, vrhl se Jan Storm do
křesla a vypukl v dlouhý, hořký smích. Avšak když
smích ustal, přikvačilo vědomí velké opuštěnosti. Tusi
vzpomněl na paní Kallendrovou, odebral se k ní do je-
jího malého domku na Victoria Squaru a ukázal jí ka-
novníkův dopis a pověděl jí vše.
»Lež, lež, lež t« řekla. »Ah, mládenče, mládenče,
lháti, věděti, že lžete, býti znám, že lžete, a přece lháti
dále — to jest všechen způsob života těchto fešáckých
pastýřů a jejich fešáckého stáda. Co se týče oné ženy —
úf! Byla rozvedena od muže dva roky před jeho smrtí;
a on zemřel v hotelu za hranicemi bez známých neb
příbuzných, kteří by jej potěšili; a teď nosí jeho vlasy
v zlatém přívěsku na ňadrech — taková je! Ale vše je
dobré, co dobře skonči, mládenečku. Prázdniny vám
udělají dobře, vždyť vy se ubíjíte prací. Nestrávíte je na
svém malém ostrůvku teď, eh?«
Křostan.
Storm
Kallendrová
Victoria Squar