1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 6. května 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí se
v Praze v adninistrati
na měsí
n čtvt ieta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na měslc
Praha
6
article
na čtvat leta . . .
ve filialkách
na měsfe .
Poštou:
na měsíc
na čtvrt lela
s dvojí zásilkou
na měsíe
na čtrrt lela)
8
article
Válka.
Válka.
Z Tokia, 5. května. (»Zeit«.) Dle
zpráv sem došlých po spuštění zá-
palných lodí v přístavu portartur-
ském v pondělí začalo japonské
loďstvo bombardevati přístav a mě-
sto. Střelba trvala také v úterý a
včera.
Z Berlína, 5. května. „Local-An-
zeiger“ sděluje z Paříže: Blíže
Genzanu srazily se 2. května ráno
japonské a ruské křižáky. V Gen-
zanu bylo slyšeti prudkou střelbu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Tokio
Berlín
Paříž
9
article
Komedie končí.
Komedie končí.
Konec smiřovaček, konec jarního zasedán
cislajtánského parlamentu! Tak zní souhlasné
rozpoznání vídeňských žrecův. Příštího téhodne
pošle dr. Körber parlament na neurčitou dovole
nou s vysvědčením »úplné neschopnosti« ve vší
tichosti domů a bude přes léto provozovat mas-
sáži svého neocenitelného paragrafu 14. Chce-li
kdo správně a objektivně oceniti význam tohoto
neslavného konce státnického umění Körbrova.
musí sobě především připomenouti, s jakou trou-
Ialostí vytáhla v tuto kampaň vládní německá
armáda proti naší obstrukci, jaké dalekosáhlé
plány proti nám osnovala a s jakou zpupnost
nám ohlašovala napřed neodvratnou zdreující po-
rážku. Hotové křižácké tažení bylo proti nám
v táboře německých spojených čtyř stran strojeno
a s vládou Körbrovou dopodrobna smluveno. Ne
pouze veškeré mužstvo koaliční z německé levice.
počtem 134 poslanců, ale i Všeněmci a kleri-
kálové, němečtí »divoši« i agrárníci až po ter
moravský střed, měli býti proti nám mobilisováni.
doktor
Körber
10
article
A k této armádě všeho Němectva rakou
ského, čítající na 200 mužů, mělo býti přiver-
bováno jako sborově pomocní 66 Poláků z kola
polského, 5 vládních Rusínů, 19 Vlachů,
Rumunů, 7 sociálních německých demokratův
a 19 našich konservativních šlechticů, kteří
jsou, jak známo, také zásadnými protivníky naš?
obstrukce. Úhrnem tedy počítali pánové na
ohromnou protiobstrukční většinu 320
mužů proti 60 českým obstrukčníkům, kterým
by v nejlepším případě přispěli leda Jihoslované
svými 27 hlasy, 5 neodvislých Rusů, 1 polský
radikál a tré českých sociálních demokratů
»Jakž bychom s touto hrstkou nebyli »hravě
hotovi« — chvástali se němečtí Bramarbasové
ještě letošního masopustu v bohorovně pýše
nadulosti, zvláště když současně vláda Körbrova
pořádně v Cechách a na Moravě proti opposici
české zatlačí. Ano, zatím co hrdinové hrozil
naší obstrukci v parlamentě kosti zlámat, vyzý
vali vládu šlechetně, aby nám dávala pocítio
svou železnou pěsť na potkání, aby nás hleděla
vyhladovět hospodářsky a utiskovat policejně až
do výminečných stavů.
Rumun
Jihoslovan
Rus
19 Vlach
Cecha
Morava
11
article
A dobrá duše páně Körbrova nedala se
k tomu příliš nutit. Křivdí mu nevděčně jeho
němečti milci, zahrnují-li ho dnes trpkými vý
čitkami, že prý ničeho ostrého proti nám ne-
podnikl. Aby tak jim se bylo kdy stalo, co či-
něno nám. Aby tak jejich širým krajům, ochu-
zeným děsnou živelní pohromou, odepřena byla
vládou podpora státní až poslanci jejich vzdaji
se boje proti vládě, aby tak jim byl odepřen
sněm, na nějž by čekali, s výmluvou, že jest
v něm posud česká obstrukce, aby tak na je-
jieh obocenstvo bylo bez příčiny povoláno vojsko,
jako na nás v Praze k vůli »historickému
právu« — buršáckých bumlů na Přikopě, aby
tak německé úřadnictvo bylo preterováno českým
a vypuzováno z krajův českých po Čechách,
Moravě a Slezsku ! —
Celý germánský svět byli by proto vy-
burcovali korybantským rámusem. Na vládním
sukkursu tedy věru panstvu německému ne-
scházelo, ale jiná nehoda je potkala a plány
jejich tou měrou zmařila, že jim k útoku n
českou obstrukci podivuhodně brze opadla pů
rodní bojovná mysl a kuráž.
Předně našinci se jejich hlučných vyhrůžek
naprosto nezalekli a vytrvali pevně na
stanovisku obstrukce i navzdor neblahému
žjevu volby královéhradecké, nechť si z něho
německý a vládní tisk vytloukal sebe větší ka-
pitál. Vděk této pevnosti naší přidali se k nám
bratři Jihoslované i neodvislí Rusové, sympati-
sovali s námi vládou uražení Vlaši až konečně
i Poláci si to rozmyslili, propůjčiti se něme-
ckým našim nepřátelům a vládě Körbrově z
slepý nástroj proti naší obstrukci a rozhodli se
pro neutralitu a úřad prostřední-
kův mezi námi, Němci a vládou Körbrovou.
Jihoslovan
Rus
Vlach
Polák
Körbrův
Němec
Praha
Čechy
Morava
Slezsko
12
article
Tím ubylo Němcům levičákům, z kontin-
gentu jejich křižácké armády rázem 66 polských
spolubojovníkův, a poněvadž bez Polákův ovšem
i snaše šlechta« ostýchala se vstoupit do ně-
mecké vládní ligy proti naší obstrukci, item
Vlaši byli nespolehliví, sevrkala se válečná mo-
hutnost a s tou i dušička našich rekův den k
dni, tak že se o útok opravdový ani nepokusili,
nýbrž jen plni zlosti a nevrlosti na Körbrao
pomoc a radu dobíhali. Leč tento k jejieh
rozhofčeným výčitkám, proč že ničeho proti
nám nepodniká, jen krčil rameny a odplácel
jim výtkou, proč že oni ničeho neučinili ? —
Když to nešlo po zlém, doufal pan Ja-
vorski, že to půjde po dobrém. Když Němi
jako vláda poznávají, kterak naše obstrukc
nedá se zlomit násilím, že vynasnaží se ohnoutji
cestou mírnou, totiž kompromisem, z něhož bychom
si my Čechové odnesli vnitřní češtinu a druhou
českou universitu, Němci krajské zřízení v Čechách,
parlament opravu jednacího řádu a vláda ko-
nečně řádně povolený rozpočet. Každý bystřejší
znatel cílů i obmyslů Němců jako vlá dy
Körbrovy musil od prvopočátku silně po-
chybovati o možnosti všelikého zdaru celého
toho smírčího pokusu kola polského.
Němec
Polákův
Vlach
Ně
Čecho
Čechy
13
article
Jakkoliv by Němcům bylo velice vítáno
národní rozdělení krajův a zřízení krajských
hejtmanství v Čechách, však aby za to svolili
prvé ke rovnoprávnosti českého jazyka ve
státní správě vlasti našich a ke zřízení české
university v Brně: to bylo nad jejích — ponět
o slušnosti a právu vůči nám, pokud na dně
duše jejich doutná naděje, že vzejde den, kdy
najde se vláda rakouská, jež po druhě před
jejich terrorem kapituluje a rozděli jim k vůl
Čechy »císařským řezem« absolutistických ordo-
nancl. —
Ku provedení terroru toho výborným pak
prostředkem bylo by jim připadně nové vydán
německé obstrukce v parlamentě vídeň
ském a proto jim nijak nechutnala touha Po
lákův po osvobození parlamentu od vešker
obstrukce — i německé — ostrou změnou
jednacího řádu jeho.
Němec
Čechy
český univerzita v Brno
14
article
A vládě Körbrově tyto proposice polské
rovněž nebyly svůdnými. Národní rozdělení
Čech a rozmnožení německé byrokracie novými
krajskými hejtmanstvími jest sice starým jejím
zámyslem, však že by nám za ně kdy byl sli-
boval restituci vnitřní úřadní češtiny a českou
universitu na Moravě, na to nemohl se pan
Körber již živou mocí upamatovat. A rovněž
myšlenka zostření jednacího řádu pro sněmovnu
poslaneckou nijak jej nedovedla roznitit; zůstal
k ní chladným až k osrdí, neboť což mu zá-
leží na uzdravení a dělnosti parlamentu. Para
grafem 14. vládne se také a pohod něji.
Zbývala jen jediná poslední možnost, aby
se polská akce zdařila: kdyby naši byl
kapiťulovali, zříkajíce se obstrukce i bez
předchozího navrácení nám uloupené vnitřní
češtiny i bez zajištění nám české univers ty
v Brně.
Avšak toho na našich poslaneích žádným
domluvami, žádnými prosbami ani hrozbami
nebylo lze dociliti. Vytrvali na svém
spravedlivém a čestném stano-
visku neoblomně, jak se na řádné
Čechy sluší a díky tomu jest dnes všechno
německé kejkliřství demaskováno: pánové ně-
mečtí pokrokáři, nacionálové i křesťanští sociálové
musili s barvou ven, že nechtějí žádné změny
jednacího řádu smírem s námi, leč jen po našl
kapitulaci a lím rozbili všechno vyjednáváni
polské i nynější parlament na dobro. Requieseat
in pacel
Körber
Čechy
Brno
český univerzita na Morava
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. května. (Polské rozpaky.
Haličské listy zabývají se dosud poslední kon-
ferenci parlamentní komise polského kola s drem.
Körbrem a resolucí, jež přijata na to v prvé
schůzi kola. Celkový dojem jest, že se vyhlídky
smiřovací akce polské rozhodně zhoršily a že
polské kolo by mělo odvoditi důsledky z jednán
Körbrova. „Jako jest státní nezbýtností změna
jednacího řádu, vyrovnání s Uhrami, obchodní
smlouvy atd. — píše na př. „Gaz. Nar.“. —
tak zase naopak nelze za státní nezbylnost poklá-
dati vládu, která, spojujíe v sobě dva nesympa-
tické živly, centralištický a byrokrátický, chová
se proti Němeům bojácně, vůbee v níčem si nev
rady a zná jen jediný sanační prostředek —
§ 14. Vláda parlamentní, jež by mohla přivoditi
koalici stran a vytvořiti pevnou většinu, sestáva-
jící z Poláků, Čechů a Němců, snáze by odvrá-
tila plemennou válku, než absolutistická vláda
dra. Körbra, vždy hotová pošlapati práva parla-
mentu i řády ústavní. Po poslední resoluci pol-
ského kola vidíme toliko dvě možnosti: buď účin-
neu a upřímnou účasť nynější vlády při sanačn
akci v parlamentě, aneb kolo polské musí na-
stoupiti jinou dráhu, aby se vytvořily jiné kom
binace. Kdyby se nestalo to ani ono, byla by to
pohroma pro národy rakouské, které by za to
že se dr. Körber udrží ještě na čas u vlády, za-
platily drahý harač při uzavírání uherského vy-
rovnání mocí § 14. a obchodních smluv s ci-
zími státy, nemluvě o hmotných i mravných ško-
dách, vyplývajících pro všechny země z parla-
mentního chaosu a vzmáhajícího se absolu-
tismu.
Něme
Polák
Čecho
Němec
doktor
Körber
Praha
Uhry
Gaza
Nara
Körbro
16
article
Z Vídně, 5. května. (Vršovický okres
ní soud), zřízený nařízením ministerstva spra-
vedlnosti 21. listopadu 1901, započne dle dnešn
zprávy úřadních novin svou činnost dne 1.
června t. r. Současně vstoupí v život take
berní a depositní úřad ve Vršovicích. K novému
okresnímu soudu přiděleny kromě Vršovie
všechny obce nynějšího okresu vinohradského
vyjma Král. Vínohrady, jež budou od 1. června
tvořiti samostatný soudní a berní okres.
Král
Vídeň
Vršovice
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Mezi spojenci.
Některé vlašské listy sdělují, že italské
ministerstvo vojenství vydalo pro letošní letn
manévry posádek severoitalských program.
který založen jest na předpokladu náhlého vpádu
rakousko-uherského vojska do Italie. Orgán mi-
nisterstva vojenského »Esercito« ovšem tak
toto tvrzení popírá.
Nadšení v Italii pro Francouz e ne-
utuchlo ani po návratu Loubetově. Zjednalosi
demonstrativního výrazu také včera při odjezdu
francouzského vojska z Janova. Od rána oble-
haly obrovské davy lidu přístav a pahorky
okolní. Když lodi francouzské vytáhly kotvy.
propukly zástupy ve frenetické volání »sláva
Francii«. Studenti sledovali loďstvo na parní-
čkách a pěli marseillaisu. Francouzi odpovídali
zanotováním královského pochodu italskéhoa
bouřlivým provoláváním »sláva Italiie
Francouz
Janov
Francie
18
article
Officiální výsledky obecních voleb ve Francii
Podle statistiky, kterou francouzské mini-
sterstvo vnitra vydalo o nedělních volbách obec-
ních, jest znám výsledek voleb — volilo pře
36.000 obcí! — ze 360 hlavních měst depar
tementů i arrondissementů, v nichž vládní strany
dobyly většiny ve 201 obci — oproti 191
v roce 1900. Získaly tedy jen 10 hlavních měst
krajských a okresních — trochu málo vzhledem
na dalekosáhlé naděje, jež do voleb těch kladly
a vzhledem na to, že pracoval pro ně celý
vládní i úřadnický aparát a ještě i socialisté,
kteři zejíra nebo pozejtři budou státi mimo
vládní stranu, až ukáže se jasnějí ještě, jak
veliký byl jejich klam co do sociálních reforem
od strany té očekávaných. Příští neděli bude
však sveden ještě při užších volbách boj
o 2214 mandátů v hlavních městech krajských
a okresních; při užších volbách těch jeví s
jistými pro vládní strany 1234 mandátů, pro
opposici 349 mandátů; pochybným jest ještč
631 mandát.
Francie
19
article
K změně ve vojenském velitelství v německé
ee
osadě jiheairické.
Na včerejší poradě u císaře Viléma II
v Karlsruhe odňato bylo, jak už stléleno, guver-
néru jihosfrické osady německé, plukovníku
Leutweinovi velitelství vojenské. Jakse
nyní dokládá, prosadil rozhodnuti toto Vilém II.
sám proti kaneléři Bülowu, proti řediteli osad-
ního úřadu, proti ministru vojenství, i dokonce
proti náčelníku gen. štábu, kteří všichni pouka-
zovali na vojenské schopnosti a místní zkuše-
nosti Leutweinovy. Po boku císařově stál vté
věci jen známý vlídný přednosta jeho vojenské
kanceláře hr. Hülsen Haereler. Ale, jak obyčejné
za nové ery v Německu, také tu zvítězilo pra-
vidlo: Suprema lex — regis voluntas. Pravi- se,
že císař zazlíval Leutweinovi zdtouhavost vojen-
ských operaci a jeho rozmišky s oblíbencem
svým, plukovníkem Durrem. Mysli se, že Leut-
wein hyní laké občanského guvernérství osady
se zřekne. Zdaliž nyní bude se německým ope-
racim vojenským v osadě lépe dařiti, sluší po-
chy bovatil
Vilém II
Bülow
Durr
Leut
Karlsruhe
Německo
20
article
Poslední cesta
mistra Antonína Dvořáka.
Poslední cesta
mistra Antonína Dvořáka.
... Za smavého, poledního jasu prvního
máje odešla duše jeho tam, kde zasmušilý Cha-
ron převáží stny přes řeku podsvětí — a na
sklonku rovněž zářivého včerejška uložili jsme
jej v mísla, kde památka českých velikánů bloud
zmlklými pěšinami českého Zalova ... Černý
host tesklivého smutku ulehl nám do srdcí a ne-
vymizí ani na povel chladného rozumu, jenž
tiší bolest slovy, že jest v boží radě souzeno ze-
mříti člověku... Vedle ohromivé rány, že ode-
šel velekněz české hudby, mocně dojala celou
naši veřejnost tragieká okolnost, že právě ve
chvili, kdy pokojné štěstí jako stálice svítilo mu
v jeseni živola nad hlavou a s tváří pečlivě vycho-
vaných dítek vyzařoval mu paprsek vzpomínky
na vlastní jaro, dávno vyprchalé, že ve chvili.
kdy blížil se bezstarostnému odpočinku — vno-
řil se šíp nikdy nechybujícího střelce v jeho zlaté
srdce... Rodina, bolem zdrcená, žaluje, že ne-
žapadla za ní závora života současně s ním a
osiřelí zástupové ctitelů a přátel, jichž jsou v lidu
českém legiony, sklonili se včera v němém
ustrnutí naposledy nad rakví. A všem nám, kdož
jsme druhdy šťastní a s hrdostí nevýslovnou za-
chycovali každý paprsek glorioly, oslňující pro-
sté, českozvučné a tolik vznešené jméno Dvořá-
kovo, připadl smutný úkol šiti rubáš pro drahého
zesnulého, útkati stuhu žalu na palmu, jež
zastřela vychladlou jeho líe a doprovoditi jej na
poslední pozemně pouti... Ze zemřel nám
všem, byl smutek po něm všeobecný, národní,a
pchřeb jeho slavně manifestační, v pravdě krá-
lovský... Tak pochovávají se jen ti, kdož za
svého života šťastnou rukou dovedli uhodit v
zlatou strunu velikého srdce národa a do mysli
lidu vepsat jméno svoje písmem nesmazatelným.
Dvořák
21
article
Obrovská účasť všech vrstev, připomínající jen
pohřby nejslavnějších, celý sad květoví a věnců.
jenž narovnán v mohylu na jeho čerstvý hrob
a děšť soustrastných projevů ze všech končin
světa — hlásaly velikost jména Dvořákova, jeho
popularitu i vzácnou úctu... Při pohledu na ti-
síce tisícův, kteří tísnily se v ulicích a pro-
stranstvích, jimiž slavně smuteční průvod mě
se ubirati, vzdor všemu bolu, jenž svíral srdce,
blažila konejšívá myšlenka, našeptávající, že
zesnulý mistr přece byl jen šťasten, podmaniv
si kouzlem svého umění chudého i boháče,
zvrátě osobnoští svou průpověď, že nikdo nen
doma prorokem ..
Pohřeb mistrův vymykal se z obvyklého
rámce pohřbů národních, jsa bohatším o poeti-
cké, dojemně tklivé momenty, jež souvisely při-
padně s celým životním dílem Dvořákovým ..
Byl to okamžik, elegicky krásný u Národního di-
vadla a pak chvíle rozloučení s jeho rakví na
hřbitově vyšehradském... Z účastenství spolků
a korporaci v průvodu, rovněž jedna okolnost
vzbudila radostnou pozornost. Byla to hromadná
účasť českého studentstva, jehož velká čásť se
dostavila v baretech, jiná nesla hůj palema
věnců, dávajíc tak na jevo svou úctu mánům
velikého mistra..
Dvořákův
22
article
V Praze, 5. května.
Praha
23
article
V kostele sv. Salvátora.
V kostele sv. Salvátora.
V hlavní lodi starobylého kostela sv. Salvátora
postaven byl katafalk neobvyklých rozměrů, na němž
spočivala kovová černá rakev s tělesnými ostatky ze-
snulého dra. Ant. Dvořáka. V hlavě katafalku, v tvaru
podkovovitém postaveno množství dekoračních rostlin,
jako vavřínů, jehlanovitých a kulovitých, dracaena
pod., mezi nimiž stál velký, černým suknem potažený
kříž, na němž byl zavěšen věnec z živých listů bron-
zové barvy z rostliny Calax. Pod křížem postaveno
mnoho velkých palem, které tvořily imposantní sku-
pinu v hlavě chrámové lodi. Také svíce byly posta-
veny ve tvaru podkovovitém na dvou stupních. Mezi
svícemi rozestaveny kapradě, které svým nádherným
svatý . Salvátor
Dvořák
24
article
jemným listem velmi pěkně působily. Kolem kala-
falku byly položeny černé koberce, na něž položeny
rodinně věnce a před katafalkem na podstavci umístěn
polštář se řády zesnulého. Květinové seskupení uza
víraly malé rostliny s bílými listy, kleré se od čer-
ných koberců odrážely. Květiny dodány z bohatých
sklenníků Rajské zahrady a dekorace květinová pro-
vedena za dozoru správce městských sadů p. Skaláka
U katafalku tvořily čestnou stráž studenti a Sokolové
s rapíry. Nádherné věnce a palmové kytice byly roze-
staveny po stěnách kostela. Kromě vyjmenovaných již
dárců věnců zaslali nádherné věnce: Jednota ku po-
vznesení hudebního umění v Čechách, Arturo di
Vigna, Frant. Ondříček, Spolek hudebních umělců,
hrabě Kounic, J. Horová, pěvecká škola Pivodova, var-
hanická škola, Boh. Pták, Bohuš hrabě z Kolovrat.
professorský sbor konservatoře, orchestr německého
divadla, prof. Salač, Jan Kubelík, Glasbena Matice
Lublani, pensijní fond sboru a orchestru Národního
divadla, Filharmonická společnost v Hamburku, or-
chestr Národního divadla, bar. Portheim, Zpěvácký
spolek „Iilasoň“ v Nové Pace (lýru z navštívenek)
instrumentální a klavírní oddělení konservatoře, Zpě-
vácký spolek „Lumír“ na Malé straně a j. v.
Sokol
Vigno
František
Ondříček
Kounic
J Horová
Bohuš hrabě
Kolovrat
profesor
Salač
Kubelík
Čechy
Hamburk
Nová Paka
Skalák U katafalk
spolek hudební umělec
pěvecký škola Pivodův
německý divadlo
Glasben Matica Lublaň
orchestra národní divadlo
národní divadlo
Lumír
25
article
Obřady pohřební ustanoveny byly na 3. hodinu
odpolední, ale již dlouho před tím naplnil se chrám
a Křížovnické náměstí přečetnými smutečními hosty a
obecenstvem. Když pak nědešla chvíle obřadů, zapě
„Hlahol“ na křuchtě smuleční píšně, načež světíc
biskup dr. Krásl za ússistencé fáráře Bathy a četných
duchovních a álufonů vykonal pohřební obřady. P
ukončení těchto obřadů smuteční hosté vyšli z kostela.
načež rakev byla snesena špalírem granátníků ke zla-
tému pohřebnímu vozu a průvod pohřební se seřadi.
doktor
Krásl
křížovnický náměstí
Bath
Hlahol
26
article
Účastenství na pohibu.
Veškeré kruhy obyvatelstva pražského, samo-
správně, vědecké, umělecké a politické, byly zastou-
peny na velkolepém pohřbu dra. Dvořáka. Na Křižov-
nickém náměstí a v koštele sv. Salvátora shromáždil
se zejmena: nejvyšší zemský maršálek kníže Jit
Lobkovic, přísedící zemského výboru hr. V. Schön-
born a Žďárský, poslanci Anýž, dr. Podlipný, prol
dr. Čelakovský, prof. dr. Blažek za výkonný výbom
národní strany svobodomyslné, starosta měst praž-
ských dr. Srb, prvý jeho náměstek dr. Groš, dále čle-
nové rady městské a sboru obecních starších Čupr
Brož, Šindelář, Bubeníček, dr. Frič, Benewitz, Eckert
Kasalický, inž. Zvěřina, Vaniček, Prášek, Kreutzer
Schrötter, F. Mellan, Trnka, Patočka, Romováček
Koubek, Zimek, dr. J. S. Novák, Svoboda, Chadima
Hubáček, dr. Štych, Fiala, Urbánek, dr. Jeřábek, Por-
tík, Siřiště, dr. Baštýř, presidiální lajemník Borůvka
mag. radové dr. Růžička a dr. Malý: — rektor prol
dr. Strouhal, prol. dr. Reinsberg. dv. rada ryt. Randa
dvor. r. prof. Vrba, prof. dr. Hostinský, prof. dr
Raýman, prof. dr. Hlava, dvor. r. prof. dr. Olt. pro
dr. Chodounský, prof. Woldřich, prof. Zeilhammer
prof. dr. J. Palacký, dvor. rada prof. Zenger, prof. Píč
prof. Vrchlický, prof. dr. Heyrovský, — místodržite
hr. Coudenhove, hr. Jan Lažanský, vrchní státní zá-
stupee dvor. rada Merhaut, president vrchního soudu
Wessely, vicepresidenti Dörfi a Zabusch, ryt. Geitler
kníže Ferd. Lobkovic s chotí, policejní ředitel dv.
Dvořák
svatý . Salvátor
Lobkovic
V Schön
Žďárský
Anýž
doktor
Podlipná
Čelakovský
profesor
Blažek
Srb
Groš
Čupr Brož
Bubeníček
Frič
Benewitz
Eckert
Ing
Zvěřina
Prášek
Kreutzer
Schrötter
F Mellan
Trnka
Patočka
Romováček Koubek
Zimek
Novák
Svoboda
Chadim Hubáček
Štych
Fiala
Urbánek
Jeřábek
Siřiště
Baštýř
Růžička
Malá
Strouhal
Reinsberg
Randa
Vrba
Raýman
Olt
Chodounská
Woldřich
Zeilhammer
J Palacká
Zenger
Píč
Vrchlický
Heyrovský
Coudenhove
Lažanský
Merhaut
Wessel
Dörfi
Zabusch
Geitler
Ferd
nický náměstí
27
article
Křikava; vicepresidení vrchního soudu Ripka, pro-
fessorský sbor gymnasia v Žitné ulici, řed. Starý
vicepresident fin. ředitelství Tersch, ředitel zemsk
účtárny Černý, vrchní rada Schramek, ředitel místodrž
účtárny Leifer, — za město Král. Vinohrady starosta
Víšek, náměstek Bureš a dále členové zastupitelstva
Novotný a Bílek a ředitel městských úřadů dr. Fuksa
za okresní výbor na Smíchově starosta dr. Koldínský
starosta města Smíchova Elhenický, — za městskou
radu žižkovskou pp. Bursík a Kovařík, zástupcové
Spolku majitelů domů v Žižkově, za město Karlin
četná depulace obecního zastupitelstva v čele se sta-
rostou p. J. Ronzem, zástupcové okresního výboru
karlínského; členové zastupitelstva města Vršovie
v čele se starostou J. Drobným, za měst. radu v Nu-
slích náměstek p. Ant. Fric; deputace zpěváckého
spolku „Lípa“ v Unhošti, za město a okres Chrudim
pp. dr. K. Pippích, taj. Ježek a Bulíček, za Občanskou
záložnu v Chrudimi Bergmann, depulace „Olavana“
v Písku J. a K. Stocký a Ant. Morava, deputace Fil-
harmonie brněnské, spolku „Jasoň“ v Něm. Brodě. —
Za společnost Národního divadla ředitel Schmorana
a Šimáček, za Máj J. D. Konrád a prof. Sekanina, spi-
sovatel K. M. Čapek; zdravotní rada dr. Dvořák, za
Zemskou ústřední jednotu učitelskou předs. Rašín
a jednatel Skála, děkan Geissler, předseda zpěváckého
spolku „Žerotín“ v Olomouci, dr. Podvinec za měst-
skou radu v Kolíně, za Zemskou jednotu hasičskou
Kuklich a Šorm; deputace župy „Dvořákovy“ pp
Böhm a Vostrý, zástupci Společnosti pro průmysl che-
mický, professorský sbor gymnasia vinohradského
zástupcové Spolku ředitelů kurů a varhan., deputace
Pěveckého spolku „Hlahol“ v Plzni, za První českou
pěveckou župu „Hlasoň“ v Nové Pace Tomáš, Jira.
Křikava
Ripka
Tersch
Černá
Schramek
Král
Víšek
Bureš
Novotná
Bílek
doktor
Fuksa
Koldínský
Elhenická
Bursík
Kovařík
J Ronz
J Drobná
Fric
Ježek
Bulíček
Bergmann
Olavan
K Stocký
Antonín
Schmoran
Konrád
profesor
Sekanina
K M Čapek
Dvořák
Rašín
Geissler
Podvinec
Šorm
Dvořákův
Böhm
Vostrá
Tomáš
Jira
Žitná ulice
Smíchov
Žižkov
Karlin
Unhošť
Chrudim
Písek
Morava
Německo
Brod
Žerotín
Olomouc
Kolín
Plzeň
Nová Paka
okresní výbor karlínský
národní divadlo
zpěvácký spolek
28
article
Vondráček, Krečmer a Mach, za Pěvecký hudební spo-
lek v Písku Hruška, Daneš a Kálal, za pěvecký odbon
Besedy v Lysé n. L. Kranskopí a Šule, Pospíšil
Seidl a Leiner, za Technický pěvecký sbor Graná
a Kálal, hudební kritik dr. Borecký, za Družstvo
Národního divadla Šubert a dr. Marek, virtuos Jar
Kocián, skladatel Lukes, M. A. Šimáček, školní rada
prof. Jirásek, prof. F. Táborský, skladatel V. Novák
N. Kubát, nakl. M. Urbánek, skladatelé Vymetal ze
Slaného, Chvála, Rozkošný, Weiss, Foerster, No-
volný a Malát, sochař Heidelberg; velkoobchodní
Šálek, ředitel schovacího ústavu J. Parkes, za Úst
vzdělavací sbor J. Šorm, za Jednotu samosprávných
úřadníků J. Řezníček, ředitel německého divadla
Angelo Neumann se všemi kapelníky tohoto divadla.
vrchní živnostenský inspektor Suda, býv. kapelník
Slánský, kapelník Schustr. rada Blümel, továrník Tekl
prof. Jiránek: — cís. r. J. Otto, cís. r. Křižík. posl
dr. Steidi, vrchní stav. rada Hlávka, hr. Aichelburg
probošt Hora, kanovnici dr. Tumpach, Podlaha a Ma
rek. generální velmistr Marat, knihovník kláštera stra
hovského P. Zahradník, probošt dr. Karlach, prevo
Wolf; — tajemník musea král. českého Fr. Kvapil
dr. Svátek, inž. Mašek, ředitel banky Schvarz, dr
Vl. Škarda, dr. E. Hofer, Rašín ryt. z Ryzmburgka
důstojníci pražských měšťanských ozbrojených sbor
a j. v.
Vondráček
Krečmer
Mach
Hruška
Daneš
Kálal
Pospíšil Seidl
Leiner
doktor
Borecká
Marek
Kocián
Lukes
Šimáček
profesor
Jirásek
F Táborský
V Novák
N Kubát
M Urbánek
Vymetal
Rozkošná
Weiss
Foerster
J Parkes
J Šorm
J Řezníček
Sud
Slánský
Schustr
Blümel
Tekl
Jiránek
Otta
Křižík
Steidi
Hlávek
Tumpach
Podlaha
Marat
P Zahradník
Karlach
Wolf
Kvapil
Svátek
Ing
Mašek
Schvarz
E Hofer
Rašín
Písek
Slaný
Heidelberg
Graná
národní divadlo Šubert
schovací ústav
Angela Neumann
muzeum král
Ma rek
29
article
Pohřební průvod.
30
article
Velkolepý průvod pohřební, uspořádaný zesnu-
lému skladateli dru. Ant. Dvořákovi, nevymizí nikomu
z paměti. Průvod zahájilo Sokolstvo v kroji a
sice jednoty z Prahy, Vyšehradu, Smíchova, Karlína
Král. Vinohradů, Nusli, Žižkova a j., načež následo
vali členové České obce střelecké. Za nimi ubíralo se
8 studujících, oděných v historické kroje a pak ná-
sledovaly nekonečné řady studentů českých vysokých
škol v baretech a s odznaky. Účastenství studentů impo
novalo nesmírně. Následoval oddíl posluchačů kon-
servatoře hudby a professorský sbor. Za těmi byly
neseny tři odznaky Umělecké besedy, načež ubírali se
členové všech odborů Umělecké besedy: hudebního.
literárního a výtvarného, na to kráčeli členové opery
a činohry i orkestru Národního divadla, členové před-
městských a ochotnických divadel, členové hudebních
škol a jednot hudebních, deputace „Hlaholu“ plzeň-
ského a „Hlasoně“. Největší pozornost obecenstva.
v ohromném počlu v ulicích shromážděného, poutala
skupina studentů a Sokolů, nesoucích nádherné věnce
a palmově kytice, z nichž některé byly obrovských
rozměrů. Dále byly neseny standardy s nápisy děl
Dvořákových a sice dle oper, symphonií, oratoriía
písní.
Dvořák
Král
Sokol
Dvořákův
Praha
Vyšehrad
Smíchov
Karlín
Žižkov
plzeň
národní divadlo
Hlahol
31
article
Za touto skupinou ubírali se členové damského
a mužského sboru pražského „Hlaholu“, kteří cestou
od kostela k vyšehradskému hřbitovu pěli „Milosrdný
věčný bože“
Následovala dojímavá skupina devíti Mus, jež
znázorňovaly sličné dámy, oděné v bílé řízy, nesouc
palmové ratolesti. Potom ubíralo se duchovenstvo
v drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 8b
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve flislkách na venkověn
ranní čídlo. . . . . . . . 10 h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá ty
plati se hotově rapřed.
Přečplncení a lnrerty přijtmá admini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce,
tiskárnn a expedice „Národnich Lista“.
Rukopisy se nevracsjí.
Národnich List
Hlahol
Musa
32
article
v čele s biskupem Kráslem. Černá kovová rakev s tě-
lesnými ostatky zesnulého vezena byla ve zlatém
šestispřežním voze obce pražské, poděl něhož utvořen
byl čtyřnásobný špalír a sice členů měšťanského sboru
granátníků, studujících, Sokolů a officiantů Bayerova
pohřebního ústavu. Za pohřebním vozem dva studující
na plyšových polštářcích nesli řády zesnulého. Dále
ubírali se dva synové zesnulého skladatele, zeťové,
bratři jeho, hr. Kounic a ostatní přibuzní, rektor prof.
dr. Strouhal s děkany s odznaky důstojností a čtyři
pedelové s vrchním pedelem v historických svých
úborech. Polom ubíral se nejvyšší zemský maršálek.
starosta měst pražských a ostatní smuteční hostá,
Průvod uzavírala nekonečná řada ekypáží.
Tklivě krásná chvíle před Národním divadlem.
V pořádku, jejž udržovala sama důstojnost slav-
ného pohřbu, spěl zvolna průvod krok za krokem
hustým špalírem obecenstva na Nábřeží, kde jako
na povel obnaženy blavy, kdykoliv už z dálky blí-
žilo se šestispřeží černých komoňů, vezoucích ve
zlatém voze drahé břímě. Tak minul průvod pomník
na Nábřeží a došel místa, kde roste pod oblohu
zlacená klenba budovy, každému Čechu drahé —
Národního divadla. Zde nesmrtelný místr sklidil
vavříny za velká svoje díla operní, zde bylo tedy
místo nejvhodnější naposled mu vzdáti tklivý po-
zdrav. Došlo k velebné a truchle povznášlivé chvíli.
Krásl
Bayerův
Kounic
profesor
doktor
Strouhal
Polom
Sokol
národní divadlo
33
article
Před průčelím Národního divadla se šestipřeží za-
stavilo, pěvci hlaholští zmikli a na několik vteřin
zavládlo hrobové ticho v zástupech. V zápětí snesly
se s loggie Národního divadla naříkavé, nevýslovně
krásné zvuky první věty... Dvořákova »Řequiem« . ..
Orchestr a operní sbor divadla nejkrásněji jak do-
vedl, podal mistru úchvatné dílo, jež složil druhdy
ve chvíli božského nadšení, netuše dozajista, že ji-
mavé akkordy snesou se jednou na jeho rakev . ..
Dojem tklivé krásného okamžiku byl všeobecný.
Kde jaké oko v zástupech tisíců zrosilo se vnitřním
pohnutím. Celá elegičnost posválné chvíle dolehla
do srdcl. A když pak zmlkly poslední akkordyv
tápaných tónech lesních rohů, bylo slyšeti v zástu-
pech vzlykot. Dámy hlasitě plakaly. Pak hnul se
vůz a průvod krok za krokem šinul se kolem po-
mníku Jungmannova, Karlovým náměstím k Vyše-
hradu . ..
Na hřbitově vyšehradském.
Za hlaholu zvonů na věžích kláštera Emauzského
a na věžích kostela vyšehradského průvod pohřební
La hranicích vyšehradských stanul, rakev znova byla
vykropena, načež vedení průvodu převzal kanovník
Kyselka. Před hřbitovem stanuly spolky, v průvodu
zúčastněné a pohřební vůz odjel, následován smu-
tečními hosty, na hřbitov. U brány hřbitovní rakev
snesena se zlatého pohřebního vozu na sarkofág před
Slavínem. Na schodišti Slavína postavily se dámy
v bílých řízách a s palmovými ratolestmi v rukou;
za nimi „Hlahol“ a členové Ústřední pěvecké jednoty.
Za mocného pohnutí nekonečného zástupu zapěli
pěvci Zvonařův sbor „Přes vršiny hrobu tvého,“ načež
přistoupil ke hrobu p. prof. Knittl a takto pro-
mluvil.
Dvořákův
Řequie
Jungmannův
Zvonařův
profesor
Knittl
Karlová náměstí
Slavín
národní divadlo
Vyšhrad
34
article
„Ve slunném máji, ve středu bujaré se probou-
zející přírody, umlkl náhle český slavík, jehož písně,
duchem našeho národa prováté, po déle než 30 let
ve chvílích trudných i jasných hlaholily našimi ni-
vami, zvonily u našich hrobů domácích, naplnily ra-
destí naše srdce, jichž ohlasy zalétaly daleko za hra-
nice drahě naší domoviny a do širých světů za oceány
a všude — budiž toho dnes srdečně vzpomínáno —
deznaly vroucího přijetí myslí ušlechtilých. Zavřela
se na vždy hudebně výmluvná ústa Dvořákova, za-
stavil se rázem mocný proud jeho umělecké tvorby.
avšak co vypěl on z čistého srdce, co vylkal z citlivé
duše, to žije dále, to žije s ním a dotvrzuje správnost
slov „Kdo v radosti a ve smutku takto může zazpívati,
ten nezhynul, ten žije!“ Ano, Dvořák žije dále v bo-
hatém svém uměleckém odkazu, ve kterém uloženy
jsou četné krásy slohu hudebního a vylíčen vzdušnou
kresbou tonovou, hlubokými dojmy protkaný život
umělce a to umělce českého. Zda nezpívá ta impo-
sentní řada děl Dvořákových odvěkou onu píseň
o neúmorné, úsilovné práci, zda nevybízí nás četná
dosud rukopisná, skladatelem samým před veřejností
tajená díla k přísnému odhadování činnosti vlastní,
zda nevypráví prostonárodní opery o jeho přilnut
k našemu venkovu, jeho obrázky ze Sumavy a nálady
pootické o intimním životu českého lidu? Slyšme, jak
horoucně hlásá Dvořákův „Hymnus“, ouvertura „Kde
domov můj?“ nadšenou lásku k vlasti, jak tklivě po-
ukazuje „Husitská“ a „Rhapsodie“ k její slavné mi-
nulosti, jak sebevědomě potvrzují „Slovanské tance“
Dvořákův
Dvořák
35
article
příslušnost k matce Slávě, jak Iká v „Symfonii z no-
vého světa“ jeho touha po domově! Zde mluví všude
prostá, nezištná láska k nejvznešenějším statkům člo-
věčenstva; jako z jeho písní nejněžnější láska rodinná
a z jeho skladeb duchovních nejoddanější láska k Nej-
vyššímu! Láska a z ní prýštící nelíčená blahovůle, ne-
ukojitelná snaha po zdokonalení, nepodmíněná pravdo-
mluvnost: věru, závidění hodná to skupina vlastností,
které neklamně hlásají, že s Dvořákem odešel nejen
velký umělec, ale i veliký člověk. To, co naší ve-
likáni vyzpytovali v jiných oborech činnosti duševní,
učili a hájili, to hlásá mluvou všelidskou, všemu
světu srozumitelnou také náš zesnulý Dvořák. O jeho
čístou povahu se tříští heslo: De mortuis nil nisi
bene, v jeho ňadru nenalezla místo ani pýcha anebo
lidská cližádost. Jako ve své hudbě, tak dovedl i v
životě smířiti nepříkřejší dissonance s lahodnou kon-
sonancí ; jeho životní kontrapunkt, třeba se v něm
střetly thémy nejostřejších kontrastů, vyzněl v har-
nonický soulad. Jen s náhlým tvým odchodem, drahý,
nemůžeme se smířiti, ta prudká a nenadálá dissonance
rozdírá stále naše nitro a svírá naše srdce! Hořkých
slzí hojný proud však znenáhla se zastavuje při
vzpomínce na klidnou, neskonalým mírem obestřenou
tvoji tvář. To není smrt, to jest sladký sen v říši nad-
hvězdné, kamž nedoletají ani naše vzdechy, ani naše
poslední pozdravy. Je všechny přehlušuje kouzelná
harmonie neobsáhlých sťér, v nichž všem velkým
duchům hlaholí nebeské Alleluja! a rajská Slával
Po tklivé této řeči, která zůstavila hluboké roze-
chvění mezi přítomnými, zapěli pěvci sbor „Salve re-
gina“, načež promluvil kanovník Kyselka o Dvořá-
kovi jako člověku a vytkl ušlechtilé jeho vlastnosti.
Dvořák
Salve re
36
article
Za zpěvu „Odpočinutí věčné dejž mu, ó Pane!“ spu-
štěna rakev do chladného hrobu. Na ni snesla se
spousta vonného kvití a dojemná chvíle rušena byla
jedině vzlykotem těch, kdož zanechávali tu více, než
Dvořáka-umělce — manžela a otce.
Obzor již hasl, když zvolna, se stíny smutku
v duších opouštěly zástupy posvátnou půdu českého
Žalova, které přibylo o jedno zlaté srdce velikého
Dvořák
Žalov
37
article
Čecha ....
K uctění památky f mistra A. Dvořáka věnovala
obec karlínská 100 K místo věnce fondu Dvořákovu.
Národní rady české došel telegram: Smr
geniálního skladatele Dvořáka nenahraditelnou je ztrá-
tou pro celé Slovanstvo. On byl ten, kterému se musili
klanět i naši nepřátelé. Sláva a věčná paměť synu
českého národa, který Slovanstvu na poli hudebního
umění vybojoval přední místo. Za Slovanský spolek
v Moskvě předseda Artur Čerep Spiridovié.
Naší redakci zaslali projevy soustrasti: Z Jose-
Tova. Nad skonem geniálního mistra Antonína Dvo-
řáka nejhlubší soustrast projevuje Pěvecká jednola
„Ples“ v Josefově. — Z Vídně. Želíme s celým ná-
rodem ztrátu našeho velikého mistra hudby a zpěvu.
Za Pěvecké družstvo Českoslovanské besedy v Sime-
rinku Beneš, sbormistr. — Z Prahy. Želíme hluboce
ztráty nezapomenutelného velikého českého mistra hu-
debního, dra. Antonína Dvořáka. Spolek českých uči-
telek v Praze. — Z Král. Dvora. Želíme hluboce
Čecho
A Dvořák
Dvořákův
Čerep
Tov
Antonín Dvo
Beneš
Dvořák
Král
Moskva
Jos
Josefov
Vídeň
Sim
Praha
spolek český uč