1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 5. května 1904.
Praha
4
article
Sa ranní a odpol. listy
přudplácí se
v Praze v zduinisiral
as veřníe . . . . . .
sa řtvet leta . . . . 6 K —
s dvejí donáškou
na paěni
na dtrit leta . . . . 7 K 00 h
ve fkch: 2K 90h
na měsíe . .
F'oštoni
n ssl
n:: . : ko
s dvojí zásllkou
nčst
n lrk lta: . . k doi
Praha
5
title
Cnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Paříže, 4. května. (Zvl. telegram
»N. L.«) Jest zde rozšířena pověst.
že ruské vojsko po krvavé a deset
hodin trvající bitce se značnými
ztrátami na obou stranách Nučvan
opustilo, když objevilo se japon-
ské válečné loďstvo a vysadilo na
břeh novou velikou přesllu muž-
stva a zejmena silného dělostřele-
ctva. Nučvan před opuštěním zapá-
len ze čtyř stran.
Z Petrohradu, 4. května. (Zvláštn
telegram »Nár. L.«) Ministr železniční
Chilkov sděluje, že na bajkal-
ském jezeru zahájena pravidelná
doprava vojska na vlacích, jež
vždy tři a tři vjedou na ledokol.
Doprava jest značnější, než byla
po zamrzlé hladině.
Z Londýna, 4 května. »Daily Chro-
niele« dovídá se ze Šanchaje: Ja-
ponský armádní sbor, podporován
válečným loďstvem, po zonfalém
boji Rusy z Nuěvanu vytlačil a
Nuěvan obsadil.
Z Londýna, 4. května. »Daily Chro-
niele« dovidá se z Čifu, že kozácká
divise a část ruských záloh u Lia-
ojanu, úhrnem 35.000 mužů, byla
na rozkaz Kuropatkinův vyslána
k sesílení posic kol m železulčn
trati v okolí Hajčenu proti mož-
nému útoku Japonců směrem od
Nuěvanu, jenž prý ociti se v rukou
Japonců.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Japonec
Paříž
Petrohrad
Londýn
4 květen
Hajčen
Nuěvan
Daily Jethro
7
article
Dr. Körber a nejnovější jme
nování soudních úřadníků.
Dr. Körber a nejnovější jme
nování soudních úřadníků.
Dne 28. března t. r. pořádala v Praze
Národní rada spolu s radou král. hlavn. města
Prahy veřejnou schůzi, na níž protestováno bylo
proti nespravedlivému obsazování míst úřadni
ckých v Čechách. Ku projevu Národní radou
tehdy učiněnému pak se připojila téměř veškerá
česká obecní a okresní zastupitelstva našeho
království. Poněvadž právě několik dní před
touto veřejnou schůzí pronesl dr. Körber okří
dlená slova »o zlatém mostě«, který jest ochotna
vláda Čechům vystavěti, dalo se očekávati, že
bude při nastávajícím jmenování soudních úřad-
níků upuštěno od zakořenělého nešvaru, totiž
okázalého preterování úřadníků české národnosti
méně kvalifikovanými Němci, a že obsazování
míst provedeno bude dle zásady priority. Dne
2. května t. r., uveřejnil konečně úřadní list
dlouho očekávané jmenování soudních adjunktů
v Čechách. Od 23. března 1903 nebyl v Če-
chách ani jediný auskultant povýšen za adjunkta
a tak se stalo, že do 1. května 1904 uprázd
nilo se u nás celkem 48 míst soudních adjunktů
Tolo nápadné otálení ministra spravedl
nosti dra. Körbra s obsazováním uprázdně
ných míst, nevěštilo pro čekatele české národ-
nosti na ona místa nic dobrěho. V zasvěcených
kruzích dobře bylo známo, že dr. Körber otál
s obsazením dotyčných míst z toho důvodu,
poněvadž byli na řadě samí češt
kandidáti.
Bylo tudíž nutno vyčkati, až bude na řad
dostatečný počet zkoušených auskultantů ně-
mecké národnosti, aby jejich povýšením za
doktor
Körber
Čecho
Němec
Praha
Čechy
Tolo
rada král
8
article
soudní adjunkty dr. Körber uspokojil své věrné
spojence z tábora všeněmeckého a zároveň je
odměnil za to, že mu pomáhají potírati českou
obstrukci. Že český národ od dra. Körbra ne-
může již nikdy nie dobrého očekávati, jest již
dávno i každému politickému ansifabetovi známo.
Posledním jmenováním soudních adjunktů však
prokázal dr. Körber, že jest českému národu
nepřitelem mnohem nebezpečnějším, nežli za
jakého byl považován. S bolestným úžasem
pročítali čeští úřadníci soudeovští zprávu úřad-
ního listu o povýšení soudních úřadníků v Če
chách. Tímto svým nejnovějším projevem ne
přízně k českému národu dokázal dr. Körber,
že vymizela u něho poslední špetka nestran-
nosti a smyslu pro spravedlnost a že veškera jeho
politická i úřadní činnost vrcholi ve snaze: od-
strkovati co možná nejvíce přislušníky českého
národa. Tak křiklavého bezpráví, jaké spácháno
bylo dne 2. května t. r. ministrem »spravedl
nosti« na úřadnících české národnosti, nen
vůbec v kruzích soudeovských pamětníků. Z
48 uprázdněných míst soudních adjunktů ob-
sadil dr. Korber čtyři místa přesazením adjunktů
a 28 míst povýšením auskultantů za adjunkty.
doktor
Körber
9
article
Ačkoli pak mezi čekateli byli na řadě povýšení
pouze 4 auskultanti německé národnosti, povýšil
dr. Körber za adjunkty 18 Němeů a pouze
10 Čechů. Aby mohl jmenovali Němce,
preteroval dr. Körber nejstarší na řadě jsouci
a již 6 roků sloužící české auskultanty a po-
výšil kde kterého Němce, nechť byl zařaděn
ve statusu kdekoli. Mezi českými kandidáty
bezdůvodně preterováni byli zejmena tito ve
směs výborně kvalifikovaní auskultanti: Olaka
Vunš, dr. Krčma, Otakar Hostomský, Jan Cha
vypar, Josef Kovář, Václav Vaněček, Josef Slá-
deček, dr. Pavlik a Antonín Lukeš.
Tito auskultanti slouží vesměs 5 až 6 roků
Naproti tomu jmenováni byli Němci, sloužle
přibližně pouze 4 roky, přeskočivše vesmě
celou řadu českých kollegů. Tak na př. jes
nově jmenovaný adjunkt dr. Duck ve stalusu
42., Antonín Sollanek, neznající slova českého
52, Edmund Lessig 57., dr. Sehuildes 58 , Fr
Pompe 75., Jindřich Hollub (!) 85, dr. Aschien-
brenner 96. a Karel Blobner dokonce 109. Tyto
číslice illustrují až přiliš křiklavě Körbrovo smý-
šlení k českému národu. Národní rada česká
zastupitelství obcí a okresů českých dostaly od
vlády zřetelnou odpověď na svůj manifestační
projev ze dne 28. března t. r. Tato odpověd
vlády důstojné druží se k pověstné brutální od-
povědi Körbrově na žádost některých poslaneů
českých za poskytnutí podpory krajům, živelní
pohromou stíženým! Bolesmněji nemohla věru
duše českého člověka, zejmena pak českého
úřadníka, zasažena býti, nežli tímto posledním
činem dra. Körbra.
Körber
Čecho
Němec
doktor
Krčma
Hostomská
Jan
cha
vypar
Kovář
Vaněček
Josef Slý
Pavlik
Lukeš
doktor . Duck
Sollanek
Lessig
Sehuildes
Pomp
Hollub
Aschien
Blobner
Körbrův
Francie
Olak Vunš
10
article
Kam to, pro boha, dospějeme, bude-li stále
prováděna zásada, že německý úřadník, bez
zřetele na kvalifikaci a služební dobu, může při
postupu celé řady českých výborně kvalifikova
ných kollegů přeskočiti? Nyní přeskočí německý
auskultant 109 českých kollegů, za několik le
týž může jich při postupu do VIII. dietní třídy
přeskočiti opět asi 100 a tak stane se snadno,
že zatím, co jeho čeští kollegové budou ještě
soudními adjunkty, bude onen již soudním radou
Tato prakse vlády Körbrovy ponese českému
národu v budouenosti trpké ovoce, Němci ob-
sazena budou vesměs vyšší, pohodlná místa
kdežto Češi zastávati budou ve své vlasti nižší,
za to však namáhavá podřízená místa. Tímto
postupem uplatní se dále zásada zvláštního sta-
tusu úřadnického pro německá města českého
království, jehož Všeněmci již několik roků se
dovolávají a to, jak poslední jmenování soud-
ních úřadníků nasvědčuje, s úplným výsledkem
Do německých měst byli jmenováni výhradné
Němci. Takto však dále jiti to nesmi. Celý
český národ musí se důrazně všemi prostředky
opřiti tomu, aby jeho synové byli ve státní
službě jen proto, že jsou Češi, od vlády od-
strkováni a za politiku českého poselstva tre-
stáni. Jest zejmena na poslaneích našich, aby
řádění dra. Körbra v této příčině učinili přítrž.
Jest dále také na samotných úřadnících, ze
jmena soudcovských, aby semkli se v pevné
šiky a aby dokonalou organisací nespravedlivému
obsazování míst úřadníků v Čechách zabraňovali.
Němec
Čech
Čechy
Körbrův
11
article
Obor konání spravedlnosti pokládá se v ka
ždém moderním státě za nejvznešenější a i kdyby
dočasný ministr spravedlnosti nebyl vykona
v ruce panovníkovy služební přísahu, musila by
se nésti jeho snaha k tomu, aby ani nejmenš
stopa stínu nepadla na organisaci soudní. Dů-
věra obyvatelstva ve správnost veškeré činnosti
soudnictví jest nejcitlivější imponderabile vnitřn
bezpečnosti státní, jí jest hájiti a nad ní bdít
především ministru spravedlnosti. Jak má oby-
vatelstvo zachovati si neporušenou tuto důvěru,
vidili, že samým ministerstvem spravedlnosti se
vnášejí do řad soudních úřadníků zárodky opráv
něných pochybnosti, že pevnými jsou základy
spravedlnosti, když právní půda pod nimi sa
mými stává se předmělem olřesů, způsobených
— politickým stanoviskem měnících se mi-
nistrů.
My jsme si ovšem vědomi, že zápas ka
ždého národa za dosažení odpíraných práv jes
spojen s obětmi, ale toho dosud ani v Rakousku
nebylo, aby oběti ty se vyhledávaly mezi své
domitými a bezůhonnými členy nejdůležitějšího
orgánu státního, jakýmž bez odporu jest organi
sace spravedlnosti.
Justitia fundamentum regnorum — talo
zásada má platnost všeobecnou, a tím méně
může ji býli nedbáno, jde li o práva soudních
úřadníků samých.
Byl by to osudný omyl, kdyby se někdo
domníval, že pomíjení práv českých úřadnik
nezasáhne veškeru organisaci soudní; třeba na
okamžik dostalo se výhod příslušníkům druhého
tábora národního, nechť nezapomínají naší ně
mečti krajané, že obrožená bezpečnost právn
v samé organisaci soudní jest i pro ně nedo-
hlednou ve svých následcich.
Je li nulno opříti se co nejdůrazněji aktům
ministerské libovůle, ať se vyskytují v kterém
koliv směru, jest toho tím více třeba v oboru
spravedlnosti.
Naše česká veřejnost vykoná zajisté v téte
záležitosti plnou svou povinnost.
Justitia
Rakousko
12
article
Poslanecká sněmovna.
Schů ze 259
Z Vídně, 4. května.
(Pávodní a telel. zpráva »Nár. Listů«.)
Dnes nekonalo se žádné hlasování dle
jmen. Bylo jen obnoveno včerejší neplatné
protože sněmovna nebyla k usnášení schopna
Vyplněna byla nedlouhá schůze — trvala
jen do 4. hodiny — dvéma řečmí českých
poslanců o pilném návrhu dra. Šilenéh
na zvelebu odbytu výrobků maloživnostenských.
Promluvili posl. Karbus a Kratochvíl
oba způsobem nejen věcným, ale také politi
ckým. Výkony těchto obou českých mluvči jsou
opětným novým, ale také patrným svědectvím
že netřeba nijak tříštiti český národ a jeho
poselstvo ve skupiny slavovské, protože všechny
zájmy, také živnostenské, jsou klubem svobodo
myslných lidových poslanců českých a stranou
národní svobodomyslnou zastávány a hájeny
vždy a všude s rozhodností a znalosti takovou.
že nepotřebují báti se nižádné soutěže kterékol
frakce jiné.
Zejtra má plenum sněmovní prázdeň, která
způsobena byla jednak ankelou lékárnickou
jednak nepřítomnosti ministerského předsedy
který dlíti bude zejtra v uherském hlavním
městě.
Ujišťuje se kromě toho, že důvěrníci pol
ského klubu, nezastrašeni odpovědmi dnes jin
danými ve příčině projednání reformy jednacího
řádu kluby německými pokračovati chtějí ve
Karbus
Kratochvíl
poslanecký sněmovna
Z Vídeň
13
article
své akci, která čelí ke zjednání no
mální dělnosti sněmovny.
Posl. P. Stojan začal v dnešní schůzi sb-
rati pro sněmovní sluhy, což činí v každém
zasedání. Když přišel k purkmistrovi víden
skému dru. Luegrovi, pravil tento: »Arch, který
mi právě předkládáte, jest viditelným důkazem,
že jest kampaně na málo.« Skutečně také vy
právělo se s celou určitostí, že poslaneck
sněmovna budoucí úterek anebo středu se roze
jde a že nastane přestávka několikaměsíční.
Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11 20
hod. dopol.
Došlé spisy předčílají se doslovně. Jsou
mezi nimi dotazy poslanců Pospíšila a sp. stran
kondukterů na severozápadní dráze, již neumějí
česky; — dra. Šíleného a sp. po zřízení české
obchodní školy v Brně: — Hanicha a sp. po
nepotvrzení evang. vikáře Pavla Kleina; — Choce
a sp. po systemisování úřadnictva úrazovny:
Haucka a sp. po osvobozujícím nálezu krajského
soudu chebského v procesu tří občanů, žalovaných
pro falešné svědectví; — Klofáče a sp. po bro-
žuře: »V C. a k. službě-
Posl. Čipera podal pelici spolku železničních
úřadníků a zřízenců v Plzni za rozšíření příbyteč
ného. Táž pelice podána byla osobně mini str
železnie.
Čtení spísů trvalo do 12 hodin.
Na to opakuje se hlasování dle jmen o návrhu
posl. Karbusa na přitištění petice jím podané
které zůstalo včera bez výsledku, p. něvadž sněmovna
nebyla schopna se usnášeti.
Návrh zamitá se 133 proti 3 hlasům.
Posl
Vetter
Pospíšil
Hanich
Pavel Klein
Choc
Hauck
Klofáč
Čipera
Plzeň
poslaneck sněmovna
český obchodní škola v Brno
14
article
Sněmovna rokovala potom dále o pilném ná
vrhu posl. dra. Šíleného na podporování odbylu
maloživnostenských výrobků.
Poslanec Karbus: Nejen u nás, ale skorov
všech zemích slyšeti jest stesky na neblahý stav
středních živností a přece je stav tento pro rovno-
váhu v hospodářské organisaci činitelem velice vý-
znamným.
Nelze sice žádati, aby snad rychlý vývoj národo
hospodářského života pro střední živnosti byl zdržo
ván, avšak trvati musíme na tom, aby činitelé povo-
laní i tomuto stavu věnovali náležitou pozornost
V prvé řadě stát je povolán k tomuto úkolu proto
že strhl na sebe nejen celou zákonodárnou moc, ale
disponuje i všemi těmi ohromnými daněmi a po-
platky.
Jest opravdu škoda veliká, že zemským sněmům
ponechány byly pouze drobty z bývalé kompetence.
neboť tyto sbory podaly již četné doklady, jak
mnohem lépe a rychleji dovedou prováděti hospodář-
skou politiku.
Jsme zde slále svědky, jak těžkopádně pracuje
tento parlament vůbec a v otázkách hospodářských
a socialních zvláště.
Němečtí živnostníci myslí, že parlament přílis
se zahývá otázkami politickými a národostními; to
ovšem mohou tvrditi pouze oni jako národ, který
národně úplně je zajištěn. Za to čeští živnostníci ve
lice správně rozpoznali, že parlament tento se svoj
ohromnou kompetenci nebude nikdy způsobilým
k rychlé práci a žádají proto vrácení jisté právomoci
zemským sněmům.
Hleďte jak na př. český sněm při zbědovaných
zemských financích pracoval ku povznesení živno
stenského stavu.
Karbus
15
article
Od r. 1895 povoluje skoro 30.000 korun roční
účelům živnostenským, přispívá 20.000 K technolog
museu pražskému, 6000 K libereckému museu atd
V roce 1896 zařídil fond 1 million korun ku posky
tování úvěru podnikům maloživnostenským, založi
pojišťovací ústav pro stáří a invaliditu s millionovým
základem atd;
Výborně pracující výbor živnostenský na sněmu
českém všímá si všech zjevů na poli hospodářském
a dodělal by se jistě pěkných úspěchů, kdyby
vláda poskytla sněmu času ku práci.
Stát má k disposici mimo parlament a minister-
stvo obchodu ještě dva sbory pomocné, vládne do
statečnými finančními prostředky a přece dle dále
uvedených čísel nepředěil sněm český. Dle výkazu
povoleno bylo r. 1892 na podpůrné akce živnosten-
ské 20000 korun. Obnos tento sice stále vzrůstal, až
v roce 1902 dostoupil 641.960 K a tu, ač zdálo by
se, že zájem pro akci živnostenskou vzrůstal přece
jen, obnosy ty jsou velmi nepatrny proti ohromným
obnosům povolovaným účelům jiným, na příklad vo-
jenským.
Záleží arci také velmi mnoho na živnostnictvu
samém, aby spolupůsobilo platně v akcí pomocné.
Naprosto vymaniti se musí ze zastaralého způsobu
výroby a obchodování a musí hledět, aby v každém
ohledu živnosti své zmodernisovalo.
Zdá se, že živnostnictvo nastupuje na nejlepš
ceslu: svépomoci, jak svědčí poslední dobou konané
schůze a sjezdy.
Otázky na sjezdech těch projednávané stojí z
povšimnutí a zvláště vládním kruhům doporučují, by
hleděly provedení a uplatnění požadavku živnostni
17
article
v drobném prodeji:
ranní číslo o zobě . . . za8b
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve šlialkách na venkově
ranní čisla. . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
plati se hotově sapřel.
Přeěplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nacházejí se též rodskee
tískársa a espečice „Náredních Listi“
Eukopisy se novraceji.
Náredne List
18
article
ctva urychliti nejen ku prospěchu živností, ale
zvláště státu samého. Vydatný, dobře prospívající
stav maloživnostenský nejen že bude dobrou hranicí
mezi namnoze nezdravě se rozpínajícímu velkému
kapitálu a mezi nynějším proletariátem, ale on za-
loží spokojenost tisíců rodin středního stavu.
Tím končím a doporučují přijetí projednávaného
pilného návrhu. (Pochvala.)
Posl. Kratochvil: Za jednání o návrhu tak velké
důležitosti třeba, aby všichni přátelé řemeslnictva
přičinili se o jeho prohloubení. Co platny všechny
řeči, když ve skutečnosti se pro řemeslnictvo nie
positivného neděje. Návrhem dra. Šileného je dána
možnost pro řemeslnictvo skutečně něco učiniti. Jest
jisto, že hlavní podmínkou zdárné živnostenské poli-
tiky stane se zvýšený odbyt výrobků. Řemeslnický
stav byl v celém minulém století zanednáván. Pro
vývoj průmyslu pracováno přímo i nepřímo, pro
statisice živnostníků nebylo ohledu.
Rozvoj řemeslnického stavu dotýká se i jiných
stavů lidových: dělnického i rolnického a proto jsou
rozhodující činitelé povinni konat k němu svou
povinnost. Třeba, aby lepší regulací rozmnožil se
odbyt řemeslnických výrobků.
Od r. 1892 jeví se jistá činnost, ale nedostatečná
za zvýšením technické dokonalosti. Tato akce ne-
setká se s úspěchem, nepodniknou-li se zároveň
kroky za rozmnožením odbytu.
Posl
19
article
Dle mého názoru třeba změny celé živnostenské
politiky. Třeba, aby při celních a obchodních smlou-
vách bylo na to pamalováno. Stát přičiňuj se svým
vlivem, aby náš velkoprůmysl dobýval snáze za-
hraničních trhů a trh tuzemský mohl býti vyhražen
řemeslnictvu. K tomu ovšem je potřebí uvnitř
silného státu. U nás, kde lid je pracovitý a dost
intelligentní, vidíme hospodářskou bídu. Proč? Po-
něvadž rozhodující činitelé tohoto státu nechtěji
rozuměti spravedlnosti. Toto jednání bylo a dnes je
zůmyslné. Vláda raději dopouští hospodářské zkáze,
než by učinila po spravedlnosti. Reditelé tohoto
státu vidí strašné následky na poli hospodářském,
ale nechtějí napravit historickou chybu, která záleží
v tom, pomocí centralisace germanisovat neněmecké
národy.
Po télo chybné politice není možná, aby v tomto
státě vyvinul se pravý ústavní život.
Mohlo by se v tomto domě v zájmu lidu pra-
covati, jsou zde zástupci ozbrojeni vědomostmi a zku-
šenostmi, ale není možná dostati se k práci, poněvadž
vláda by raději vládla sama. Darmo volají k ní ře-
meslníci, ona dokazuje denně, že si vlastně normál-
ních poměrů nepřeje. Proto se také nedbá, aby na-
stalo dorozumění od národa k národu a mezi jeho
zástupci proto, že by pak moc ministerského před-
sedy byla obmezená. Můžeme býti jisti, že v tom
okamžiku, kdyby se zdálo, že by mohly nastati po-
měry normální, sněmovna bude odročena. Mínění toto
je potvrzeno chováním vlády k požadavku o vydání
nového živno tenského řádu, o nějž snad všechny
strany usilují. Tuto dobrou vůli dávají na jevo dnes
všechny strany, až na vládu.
20
article
Z Vídně, 4. května.
Vídeň
21
article
Považoval jsem za povinnost toto jednání vlády
veřejně dáti na pranýř. (Pochvala.)
Jednání přerušeno a po dotazu posl. Kittingra
ve 1/44. hod. odpol. schůze skončena.
Příští bude v pátek 6. t. m.
22
article
Národnostní štvanice
německých železničních úřadníků a zřízenců
v Českých Budějovicích.
Poslanci Jos. Brdlík, Maštálka a soudruzi
podali na říšské radě ministru železnic dru. Wittkov
tuto interpellaci:
V Českých Budějovicích dle úřadního sčítán
z roku 1900 žije 23.421 (60.2%) Čechů a 15.430
(39.8%) Němců. Při všech úřadech železničních jest
tam zaměstnáno dle almanachu pro r. 1903—04 53
úřadníků, z nichž 30 t. j. 56.2% jest národnosti ně-
mecké.
Jsou to pp.: inspektor Weeber, vrchní officiálové:
Vobl a Zechner, ofliciálové: Schnobl, Spačil, Tahedl,
Polák, Holínann, Kophen, Beilner, Lanie, adjunkti:
Sykora, Ambler, Nudera, Streschnak, Pechimann,
Slach, assistenti: Sedlmeyer, Berchtold, Schuhmayer,
Sowa, Heissler, dále vrchní inženýr Soukup a Posti.
inženýr Kaisser, inž. adjunkt Stubner, inspektor Aich-
horn, inž. adjunkt Krombholz, adjunkti: Schvarza
Stopfer a revident Knaus. Z 5 přednostů jednotlivých
oddělení jest pouze jediný Čech, ostatní čtyři: pp
Weeber, Aichhorn, Soukup a Postl jsou Němci,
Tento nepoměr nalězáme i u ostatního personálu
železničního od dělníků k podúřadníkům.
Skoro polovině jmenovaných 30 úřadníků německě
ná rodnosti schází předběžné vzdělání u c. k. státních
drah předepsané, mnozi z nich nejsou jazy ka
českého vůbec mocní, některým pak dostačila
uniforma poddůstojnická k dosažení hodnosti úřadníka
c. k. státních drah.
Z výše jmenovaných úřadníků nejsou mocni ja-
zyka českého tito pánové: insp. Weeber, olficiálové-
Tahedl, Hofímann a Kophen, assistent Heissler, inž
Kaiser, inž adj. Stubner, inspektor Aichhorn, inz
adj. Krombholz, assistent Weeber a revident Knaus
Mezi konduktory, kteří obsluhují vlaky mezi Ú.
Budějovicemi a Lincem, a kteří, ačkoliv domicilujív
Č. Budějovicích, jsou podřízeni ředilelství lineckému.
Brdlík
Maštálek
Čecho
Němec
Zechner
Schnobl
Tahedl
Polák
Holínann
Beilner
Lanie
Sykora
Ambler
Nudera
Streschnak
Pechimann
Slach
Sedlmeyer
Berchtold
Schuhmayer
Sowa
Heissler
Soukup
Kaisser
Ing
Stubner
Aicha
Krombholz
Schvarza Stopfer
Knaus
Aichhorn
Postl
Kophen
Kaiser
Weeber
Český Budějovice
Jos
Čechy
Linec
Č . Budějovice
Spačil
SF
Aichhorn
page Weeber
Ing adj
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
oz ačk ae.
Z kyjevských dojmů podává D. B.
Za měho pobytu v sťaroslavném Kyjevě
příšla do služby hostitelů mých dívka nadoby
čejného zjevu, zdravá, silná, při tom plná něhy
debroty i energie. S podívením pátřila jsem na
mladé, statné stvoření. Uhádla můj údiv a pro-
hodila sebevědomě: „Jsem deera kozákova,
bárišna.
Nazvedla víko svého kufru. Tam pestřily se
výšivky, věnce, kytice a uprostřed všeho obraz
Bohorodičky, „ikona“. Hned zavěsila „ikonu
nad lůžko, ověsila kolem záelonkami, věnci, kyti-
cemi, ba i korály. Roh bílé stěny zapestřil se
směsí národního vkusu. Zlacený rám zazářil zté
malebnosti, a velké oči Bohorodičky jakoby ještě
více se otevřely. Sáša pokorně před ikonou se
klaněla a žehnala. Pak pokryla lůžko, nastlala do
hlav šest čtyřhranných podušek, jednu na
druhou, do výšky. To byla chlouba. A hibitě
pustila se do práce. Lehce, jakoby si hrála, pra-
covala. Při prádle sténala „balija“ (necky,
vlastně veliká, kulatá vana), když Sáša o valehu
se opřela. Stírala-li podlahu, jen se rozpřáhla
sem a tam a za chvilku byla leštěná podlaha
velké komnaty čisla.
V kuchyní nás neztrpěla. „To já něljubju“
děla, když jsme jí přicházely trochu na pomoe
„Báriňa (paní) patří do komnaty!“ Chytla mn
jako loutku, odnesla do salonu, posadila na
křeslo, do ruky vložila knihu. „Eto charašo (tak
je dobře), bárišňa!“ A s veselou tváří od
cházela.
Ráznost arci nemusí býti z předních cnostá
Sáša
Kyjev
Eta charašo
24
article
Euchařky. V poledne přišly na stůl někdy
Euchařky. V poledne přišly na stůl někdy
kotlety po vrchu připálené, uvnitř syrové. Bylo
zle, báriňa nechválila.
„Vidíte, Sášenko, proč jste nás z kuchyně
vypudila,“ vyčítala jsem soucitně. A ona plna po-
kory u vědomí své viny: „Báriňa je od toho, aby
hubovala, služanka, aby poslouchala.
Za to podala meučník „oládi“, ruský na-
rodní pokrm s jablky a nebylo mu hany. Všichn
jsme si pochutnávali, a táž chvála dostala se
Sáši za „boršč“
Záhy vpravila se i v české kuchařství. Práci
kterou jiná by nezastala, udělala Sáša hravě, té-
měř nepozorovaně. Když byla hotova, svižně
složila nohy křížem na svém kufru u okna a jala
se vyšívati. A s takovou rychlostí, že vzorek
téměř v rukou rostl. Jindy oblékla se do národ-
ního kroje. Košile od krku až k patě s širokými,
bohatě vyšívanými rukávy, náprsenka s širokým
pruhem výšivky, i spodní lem, z pod tmavé
sukně vyhlédající, široko vyšívaný. Na hrdle ko-
rále, vzadu několik stužek různých barev; na
hlavě věnec z růží. Na přání moje zatančila Sáša
„kozáčka“. Tančila svižně jako baletka.
V kuchyni přijímala návštěvý družek a „ka-
valerů“. Kavalerů měla mnoho, ale ljubila jen
Ivanušku. Byl „gorodovoj“ (strážník). Když při-
šel, ostatní musili utéci, údy jejich byly v ne-
bezpečí. Snad právě žárlivost se Sáši u Ivana
libila.
„O, Ivanuška, moloděe!“ říkávala.
Ale když Ivan službu měl, tu se v kuchyni
u Sáše až zatmělo, od „kavalerů“. Na „kava-
liry“ krása a svěžest její působila jak magnet.
Zvláště často přicházel „povar“ (kuchař), za-
městnaný nedaleko v šlechtickém domě. Jednou
byla opět plná kuchyň nápadníků. „To já
ljubu,“ libovala si, rozveselena, přinášejíc mi de
pokoje vyžehlené prádlo.
„Ale to není slušné, Sášo!“ namítla jsem.
Sášenka
Sáša
Ivan
šlechtický dům
25
article
„Já — kozsčka, bárišňa,“ ohradila se. „Ko
zackou děvočku nikdo nestřeží a přece musí zů
stat cnostná. Kozáci odjedou, a kdyby se při ná
vratu dověděli, že jejich žínky, dcerky nebo mi
lenky se zpronevěřily, mají právo je usmrtit
Nikdo by se nezastal nešťastnice. Kozákům ne-
možno ženy hlídat. Kozačka může se bavit, na
bále plesat, ale ljubit smí pouze jednoho a tomu
musí věrna zůstat.
A vypravovala následky jakési nevěry.
„U nás děvočka krasavíca, ljubila kozáka
Odjel a dlouho se nevracel. Děvočce bylo tak
skučno, tolik strádala. Tu vyskytl se kavaler.
který děvočku také ljubil, i ona jeho a neskazala
mu, že má kozáka. Až tu kozák přijechal. Když
se dověděl, že děvočka ljubit jiného, spolu
se sokem ji zabili, a protože oba tak nesmírn
ji ljubili, roztali mrtvolu v půli, a každý svoj
polovici pochoval. Na mobylu její kvítečka no
sili a strašno jí želeli a plakali.
Sáša slzela, vypravujíc. A dodala:
„Každá kozačka by jiného ljubila, kdyby
— se nebála.“
Tu povstal šramot v předsíni. Sáša běži.
Maně jdu za ni. A hle! Ivanuška kavalery jed-
noho za druhým vyhazuje z kuchyně, z před-
sině i se sehodou. A s takovou rychlostí, že ani
času nemají, schody počítati. Poslední byl povar.
Na něj Ivan nejvie žárlil. Odnesl si i boule
modřiny. Pak Ivan jako krocan vřítil se do ku-
chyně a vše, co Sáši náleželo, litalo oknem: šaty
podušky, peněženka, čiska na čaj, cukřenka. Jer
„ikony“ ušetřil.
Sáša zticha, zavlhlými zraky vroucně hled
na dělo Ivanušky. Konečně bez pozdravu vy-
řítil se ze dveří.
Vešla jsem do kuchyně a vyhlédla oknen
na spoustu. Podušky, šaty po dvoře rozmetány.
peníze z tobolky se rozletěly, číška i cukřenka
Kozák
Sáša slzet
Sáša běž
Ivan
Sáša
Jer
Poduška
Kozák
Ivanuška
26
article
roztřištěna! Hledím na Sášu — ta stojí, milostn
vzrušena a pranic se nezlobí.
„Můj golubčik, můj Ivanuška!“ praví za-
nícena. „Kak on meňa ljubi!
Vyhlédla oknem na spoustu na dvoře.
„O, bárišňa,“ praví, „kak on meňa ljubi
On skazal, budu-li s povarem hovořit, že m
hlavu urubá! Za takového muže vyjdu, za Iva-
nušku, toho ljubju.
„Ale povar je hodnější,“ namítla jsem. „Ta
kový dobrák a neopíjí se jako Ivan!“
„Durak je!“ pravila Sáša s ošklivostí.
Lučše pjanica (lepší pijan), než durak (hlupák)
Pjanica popraviť sa (polepší se) a durak nikogd
(nikdy). Ivanuška molodče, toho ljubu, za něho
vyjdu,“ Sáša opravdově si předsebrala.
Sebrala rozmetaný majetek, a co se nedalo
sebrat, nahradila novým Pak nastaly Sási
smutné dny. Kavaleří nepřicházeli, báli se Ivana,
a Ivan se hněval. První, druhý den Sáša se jen
smála, pak již smích přešel. Žal a stesk za-
chvátil statnou bytost. Chvilemi ulehčilasi
dumnou písní:
„Na što nám razlučafsa.
na što v razlukě žit,
lučše nám pověnčaťsa (svatbu slavil),
i drug druga ljubit.
Leč ani naděje, písní vyslovená, neztlumila
žal milujícího srdce. Sáša ve stesku téměř to-
nula. Až jednoho dne použila prázdna, a vy-
hledala Ivanušku. Po shledání rozhostil se opět
mír a uspokojení nejen v srdci, ale v celé bytost
kozácké dívčiny.
V srdci kozačky i sesterská láska ohněm
plála. Byla z četné rodiny, mátečka jim zemřela
a báťuška kozák byl někde na Urálu. Sourozenci,
na něž Sáša často vzpomínala, byli po Rusi roz-
troušení. Jeden bratr byl kdesi u Charkova v
učení, psal Sáši a prosil o 1 rubl na přilepšenou.
Sáša
Iva
Ivan
Sás
Kako
Durak
nový Paka
Charkov
27
article
Sáša byla „gramotná“ (uměla čísti i psáti), což
na Rusi u prostých lidí je vzácno. Ihned bratrovi
odepsala a do obálky vložila 2 ruble. Asi po mě-
síci psal opět. Z dopisu poznala Sáša, že penize
nedostal. Bolestně dotkla se jí výčitka bratrova.
Mocné pohnutí jí otřáslo, vášnivě zalkala
„Kak on dumať možet, že bych mu nepo-
mohla! Tu koftečku (jupičku) ze sebe bych
strhla!“ což naznačila tak názorně, že až kno-
flíky od jupky lítaly.
Ihned napsala bratrovi list, a 5 rublů po-
slala. Tentokrát ovšem na radu naši ve psaní pe-
něžném. I mně osvědčila upřímnost. Časně z rána
vešla tichounce do mě „spálni“, šetrně urov-
nala podušky i pokrývku, zatopila v „pečce“ a
takořka mne hlídala, abych neopustila lůžko,
dokud se v komnatce libé teploučko nerozhostí.
Později ve „stolovoj“ (jídelně) vše k snídani při-
chystáno ladně kolem kypícího samovaru, jenž
jako zlatý se třpytil — a teprve Sáša uctivě se
poklonila a „dobravo utra“ přála. Pak již jen
dbala, aby komnatku moji, než posnídáme, uspo-
řádala. Zrak se jí zatřpytil, když poznala, jak
se zálibou hledím po ladně uspořádaném pokoji.
Když jsem Kyjev opouštěla, obdarovala mě
vlastnoruční výšivkou a podobiznou v kroji ná-
rodním.
„Do svidania!“ pravila, nakládajíe moje
zavazadla. Uetivě se po pás uklonila a teskně se
usmála . .
Zapadla již léta do minulosti. Nové dojmy
zatlačily upomínky na krásný Kyjev, staroslavné
město, snící v zahradách, tonoucí v zeleni sadů,
záříci zlatými báněmi ehrámů.
A teď, že pozornost všeobecná k veleříšt
na Východě obrácena jest, upomínka předvádí
mi děvu, jako typ kozácké mohutnosti, sílya
zdatnosti.
Sáša
Rus
Kyjev