1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, v pátek 18. září 1909.
Praha
4
masthead
mojel sa dnnh malone iyd odldosliet
odal
daz ačnož aonov ločm
7
article
Na ranní a odpel. IIstr
přodntácí se
v Praze v adulnistrael
na měsíe . . . K Lh
na čivrt lota
s dvojí donářkon
na měsle
7Ks
na čtvit 1ata .
ve flialkicht
na něsíe . . . . . . 2 K 30 k
Pošten:
ns čtvrt leta . . . . B K o0
s dvojí zšsilkou
na měsíe . . . . .
n čtort ts . . . . 11 K c0
Praha
8
article
Hrabě Vojtěch Dzieduszycki
o věcech polsko-ruských.
Hrabě Vojtěch Dzieduszycki
o věcech polsko-ruských.
Dva měsíce uplynuly od pražské slo
vanské konference a ohlasy povznášejícího
slovanského týdne podnes plní sloupce časo-
pisů, především zas časopisů polských, jež
už v červenci konferencím věnovaly nejviee
pozornosti. Bylať jádrem pražských porad
otázka smíru polsko-ruského, pro Poláky tedy
otázka životní.
Ke slovu přihlásil se tyto dni také byv
polský ministr krajan, hr. Vojt. Dzieduszycki
jenž pod záhlavím »Po kongrese slovanskéme
otiskuje v »Gaz. Narod.« serii úvah o polsk
politice ve všech třech záborech a o poměru
Poláků k sousedním národům, především
k Rusům v říši carské i rakouské Hrabě
Dzieduszycki, stoupenec přísně konservativné
šlechty polské, neloučil se s ministerským
křeslem, jak známo, dobrovolně, nýbrž byl
k tomu přinucen okolnostmi, když po loňských
říšských volbách, konaných na základě vše-
obecného volebního práva, konservativná
šlechta pozbyla v polském kole bývalé pře-
vahy a demokratičtí živlové se ujali veden
polské delegace na říšské radě. Hr. Dziedu-
szycki, člověk kabinetní literární práce, ne
hodil se za člena kabinetu v době, kdy za-
stupitelstvo lidové pokládá ministra za svého
mluvčího v ministerské radě a činí je
zodpovědným za každé opatření, nesrovnáva
jící se se zájmy národa, jejž zastupuje
Aristokrat hr. Dzieduszycki vrátil se tedy
z ministerstva do svého kabinetu a odtnc
vysílá své úvahy o nejnovějším demokra
tickém ruchu ve Slovanstvu, jež hledá sblí-
žení na podkladě volnosti, rovnosti a
bratrství.
Dzieduszycký
Polák
Rus
Hradec
9
article
Jest pochopitelno, že úvahy jeho nejsou
radostné; i když se snaží býti nestranným
soudcem, prokmitá jeho slovy trpkost, vy-
světlitelná u přívržence strany, dané —
řekněme, do příkaznosti. Krakovská konser-
vativná strana přála vždy smíru rusko-
polskému a nade vše usilovala o to, aby se
nezpřetrhaly svazky, pojící polskou aristo-
kracii s carským dvorem, jako v Rakousku
byla vždy stranou po výtce dynastickou. Ale
přes to poměr rusko-polský se nelepšil. Po
takovém nezdaru aristokracie přihlá-
sila se polská demokracie, že se pokusí
provésti to, co se šlechtě nezdařilo. Tento
pokus zdál se hr. Dzieduszyckému tak od-
vážným, že ještě před pražskou konfereneí
uveřejnil stať, ve které varoval před příliš-
nými nadějemi a z velké části padá asi na
jeho vrub, že haličtí Poláci dlouho váhali,
mají-li konferenci obeslati, a když se ko
nečně rozhodli pro obeslání, prohlásili opa-
trně, že jejich delegáti nemají se pokládati
za zmocněnce polských politických stran.
Zadní dvířka měla jim býti otevřená !
Výsledek červencových pražských porad
byl však příznivější, než se nadáli i největší
optimisté. Ke cti hr. Dzieduszyckého pozna-
menáváme, že ve svých statích netoliko
uznává úspěch pražské konference, nýbrž
slibuje si od sblížení, které nastalo v Praze
mezi delegáty polskými a ruskými z říše
ruské, dokonce i dobré účinky pro věc pol-
skou v Rusku.
Jako nestranný soudce neváhá přiznati.
že vina špatného poměru polsko-ru ského ne-
spočívá pouze na Rusech, nýbrž i na Polá-
cích, kteří v prvých dvou dumách přeceňo-
vali své síly, ba i prohlásili, že vyřizován
Polák
Rakousko
Praha
Rusko
10
article
státních nezbytností říše ruské závisí od
hlasů polských. Taková chlouba dotkla se
prý nemile u dvora a odpovědí na ni byl
nový volební řád, jenž zdecimoval počet
polských poslanců v dumě. V třetí dumě
polská delegace postupovala již mnohem
rozumněji, šetříc náležitě citlivosti a názorů
ruského národa i ruské vlády. Známá pro-
hlášení vůdce petrohradského polského kola.
p. Dmowského, učiněná v Praze, zlepšila
opětně polské stanovisko v Rusku. »Krok
předsedy polského kola — píše šhr. Dziedu
szycki — byl nejen upřímný, nýbrž i politi-
cky rozumný. Polští poslanci nalezli opět
půdu, na které se mohou stýkati se všemi
ruskými stranami, mohou čerpati lepší a vše-
stranné informace. Skončila jich závislost o
kadetů, takže prostřednictvím umírněných
stran mohou nalézti jednou zase cestu
k vládě, nabyti zjevného vlivu, nejedno zlo
odvrátiti, nejeden zisk národu vymoci«.
Ovšem tak krásné ovoce nespadne Po-
lákům samo do klína. Bude třeba mnoho vytr-
valé práce, než úspěch bude patrný. Ale prvý
krok učiněn tím, že p. Dmowski uznal za
správné a nutné získati Polákům opět sym
patie ruského národa. »Bez sympatií ru-
ského národa nedá se v Rusku pro
Poláky pranic učiniti. Nejlepší úmysly ně
kterých ruských carů, přejících Polákům,
rozbijely se o odpor národa. Ale samotné
sympatie národu také nestačí, neziská-li se
současně podpora vlády a především
přízeň panovníka.« Jest i další vážná
překážka. Nové slovanské hnutí může způ-
sobiti nemilé starosti ruské diplomacii.
Dmowský
Dmowski
Polák
Praha
Rusko
11
article
Rusko potřebuje nezbytně míru, a sice
nejen míru, nýbrž nejlepších styků s cizinou
a proto se musí varovati všeho, co by je
mohlo znepřáteliti s mocným sousedem pru
ským.
Hr. Dzieduszycki radí tedy k trpělivosti
A sečkati prý možno, poněvadž — jak vý
slovně praví — Polákům se vede nyn
v Rusku nepoměrně lépe, než v minulých
čtyřiceti letech, poněkud lépe, než po pádu
listopadového povstání, ba v některém vzhledě
i lépe, než za Alexandra I. Poláci těší se
nyní svobodě osobní, svobodě písma i slova
jaké neměli nikdy pod žezlem ruským
Uřady pronásledují jen socialismus a an
archismus, vrahy a lupiče, jinak se chovaji
tak, jakoby doufaly, že s Poláky bude snáze
možno se dorozumět, budou-li uživati roz-
umné svobody... Schůzka revelská pošílila
mezinárodní postavení Ruska, dodala síly
přátelům oprav a neubrala jí živlům. Po-
lákům příznivým. V Petrohradě dá se ledaco
vyjednati, jen když se nebude žádati, co
žádná ruská vláda v daný okamžik dáti ne
může.
Mezi požadavky přípustné počítá i hr
Dzieduszycki polský jazyk ve školách a uží
vání polštiny v úřadech státních i samo
správných. V těchto věcech má ústupky za
možné; ale stanou-li se, stanou se jen na
zkoušku. Budedli se polských škol a spolků
užívati k účelům politickým a strannickým
a zvláště nabudou-li samosprávné instituce
rázu převážně agitačního, může býli opět
vše ztraceno, neboť pruský příklad učí, že
utlačování národa může býti ve státě ústav-
ním právě takové, ba i horší, než ve státě
absolutistickém.
Hr. Dzieduszycki uznává tedy, že nový
ruch slovanský, vpravený v určitou formu
na sjezdě pražském, může přinésti Polákům
Polák
Uřady
Rusko
Hradec
Petrohrad
umný svoboda
12
article
JIi
JIi
v říši ruské leckterý platný úspěch, byť pod
míněný sterými opatrnostmi
Tím více nás překvapuje, že pisate
nepřipouští nijakých účinků slovanského
sjezdu na poměry vídeňské. Stará dynastická
politika haličských Poláků nesmí se dle ná
zorů hr. Dzieduszyckého změniti ani v nej
menším a tato politika prý nedopouští srdeč
nějšího sblížení Poláků s ostatními slovan-
skými národy, zastoupenými na říšské radě
nebo větší zdrželivosti vzhledem k Němcům-
»Parlamentní svaz všech Slovanů nevznikne,
neboť — praví pisatel — odpovědí naň by
by podobný svaz německý. Mezi oběma
svazy rozzuřil by se boj na nůž. Tento bo
snad by uvrhl sněmovnu v bývalou malo-
moc, dopomohl by k panství § 14, ale
pravdě nejpodobnější je, že by všechny
karty vložil v ruce sociální demokracie,
která by vždycky rozhodovala o většině,
kloníc se jednou na tu, jednou na onu
stranu . . .«
Divíme se těmto názorům bývalého pol
ského ministra krajana, který jakoby by
náhle zapomněl na své zkušenosti z říšské
rady, anebo si tamějších poměrů vůbec ne-
všimal. Což neexistuje v říšské radé už po
leta svaz všech německých stran, vystupují-
cích v úplné výzbroji pokaždé, kdykoli jde
o jakýkoli národní zájem německý, aneb
vrácení kusu práva národům slovanským?
Mohou Němci všech politických odstínů vy
stupovati svorněji, než vystupují už po leta
na př. proti požadavkům českým a slo
vinským
Nikoli! Svazu slovanských klubů na
říšské radě nebrání strach před svazem ně
meckým ani před nadvládou socialní demi-
kracie, nýbrž pochybené stanovisko Ukra
jinců. Jest jen třeba upraviti Ukrajincům
cestu do tábora slovanského a utvořen
svazu nebude pranic překázeti. Ale ta cesta
dá se upraviti jen v Haliči a mohou j
upraviti jenom Poláci.
Polák
Němec
Uker
Halič
svaz slovanský klub
13
article
Deputace
Deputace
za české menšinové školstv
u Becka, Práška a Marchetta.
Z Vídně, 17. září.
Dnes přibyla sem deputace národníe
obranných spolků českých. Členové
její dvor. r. poslanec prof dr. Jar. Čela
kovský a dr. Baxa (za Národní rad
českou), poslanec Buřiva! (za Severo-
českou jednotu), dr. Přemysl Šáma! (za
Ústřední Matici školskou) a pan
Titěra (za Národní jednotu pošumavskou)
dostavili se o 10. hodině dopolední k ministru-
krajanu Práškovi, o 11. hod. k minister
skému předsedovi bar. Beckovi a konečn
o 12. hod. polední k ministru vyučování dru.
Marchetovi.
Všem těmto ministrům odevzdala deputace
pamětní spis jazykem českým se
psaný, jednající o požadavcích národa če-
ského ve přičině zřizování a vydržo
vání menšinových škol. Současně při-
pojila také autentický překlad německý ato
ze tří důvodů: aby překladem promemoria ne
zdržovalo se jeho vyřízení, aby vláda vůbec
zejměna ale pak vyučovacl správ a ne
mohly se vymlouvati, že nemají překladu,
konečně aby některý úřadník při překladu ne
dopustil se věcných chyb.
Beck
Prášek
Marchettus
doktor
Jar
Baxa
Buřiva
Přemysl šáma
Titěra
Vídeň
14
article
O rozmluvě, kterou měla tato deputace se
třemi jmenovanými ministry, vydala se tato
úřadní zpráva:
»Deputace Národní rady a obranných jed
not, pánové dr. Jar. Čelakovský, předseda Ná-
rodní rady, poslanci de. Baxa a Buříval, advokát
dr. Šámal a oficiál Titěra odebrali se do Vídně
aby odevzdali na mísfech kompelentních jak
resoluci táboru lidu (dne 9. srpna
t. r. na Střeleckém ostrově konaného), tak
promemorium, jednající o nedoslat-
eleh menšinového školství. Deputace, přijatá
ministerským předsedou bar. Beckan, ministrem
vyučování drem. Marchetem a ministrem Prá
škem, vyložila jim podrobně všechny stesky
které se strany českých menšin ve přičině zři-
zování, rozšiřování, umístění a dozoru českých
škol jsou pronášeny.
O jednotlivých olázkách rozpředla se po-
drobná debata, přl čemž se strany
ministrů byly přiznány značné nedo-
statky českých menšinových škol
avšak výsvětlovány politickými poměry (n
které jsou prý překážkou rychlého odstranen
nedostatku
Na konec deputaci dostalo se ministerským
předsedou obvyklého ujištění, že stesky tyto
budou předmětem podrobného zkoumání a
v krátké lhůtě že budou vyřizeny re-
kursy, které lež! v minislerstvu vyučo-
váni. — — (Až i pět let staré rekursy !)
K ofičiálnímu tomuto communiqné
dovidáme se, že českého ministra Práška
upozornili vyslanci tří hlavních obranných spolků
národních na jednotlivosti ve příčině zřizování
škol menšinových, kladouce na to důraz, že
Čechové nežádají po té stránce od nikoho
žádných koncessí, nýbrž naléhaji jedině na
to, aby prováděl se přesně § 6. zem-
ského zákona o zřizování škol obec-
ných a jedině tento zákon byl roz-
hodující.
doktor
Jar
Čelakovský
Baxa
Buříval
Šámal
Titěra
Prášek
Čecho
Vídeň
národní rada
Národný rada
15
article
Ministerskému předsedovi bar. Beckovi
vylíčila deputace skutečný sltav věcl.
Dotkla se také s távky na některých školách
českých, dokládajíe, že tato stávka nen
žádnou planou hrozbou a žádným
lehkomýslným strašákem, nýbrž projevem
rozhořěcní, jak stalo se v Ervěnlcích.
Bilíně a Ducheově.
Baron Beck odvětil, že se stávky ne-
hrozí Pravil, že menšinovými školamní v krá
lovství českém zabývá se zevrubně
na důkaz toho ukázal deputaci e la bo rá
který si dal vypracovati v lé věci — m i n
sterstvem vyučování
Připomenul, že podařilo se mu pr
najfti »modus vivendi« vPrachat
eích a ve Znojmě a že doufá, že kom
promis, učiněný pro tato dvé místa, p -
daří se mu společnou prací mini-
strů také v jiných záležitostec
docíliti a tak dospěti k dohodě, kteráž
ovšem předpokládá, aby bylo něco s o bu
stran sleveno a povoleno. Potom teprve bude
prý lze rozřešíti četné sporné věci.
Deputace přerušila minísterského před
sedu, namitajie, že Čechové nemají čeh
slevovati ani v čem povolovat
poněvadž se nedomáhají ničeho jiného, leč
jim přísluší a patří podle platných zákonů.
Velmi prudký a nevlídný byl roz
hovor s ministrem drem. Marchetem,
který manevroval proti české dep
taci a proti požadavkům na pol
menšinového školství starou aférou
sušickou, pravě, že boj o školu ně m
ekou tam trvá již 13 let
V drobném prodejit
raaní- čislo o sobě
vdpolelní
. . . . na z
Ve fillalkáeh na vonkovůn
ranní čisla. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . ah
Inserát
plalí se hotově napřel
Přešplacení a insarty přijiná admini
strace v Marlanské ulicí č.z
Tam naslázejí se též rodakee
tiskiras a sapedics „ Nisodnich Listá“
Bakopiny so nsvraeojt.
Beck
Baron Beck
Čecho
Marchet
Znojmo
Marlanský ulice
Nisodnich Listat
Bakopina
16
article
Na to mu deputace odtušila: »To jest,
Exeellence, jediný připad, který proti nám
Némci jestě uvádějí My takových pr-
padů, žel, máme počet veliký. Kromě
toho ulužno míti na zřeteli, že počet žá k
německých pro školu sušiekou každým
rokem klesá, následkem čehož klesá také po-
třeba školy pělitřídn! a není vyloučena
možnost, že potřeba pro německou školu vůbee
přestane
Dr. Marchet pokračoval pak a vykládal,
že ministerstvo vyučování a vlád
vůbec jsou malomocnými prý proti
rozhodnutím samosprávných sborů.
Prolo „prý poškození interesenti právo své ne-
mají hledati — podle jeho soudu. — u
vlády, kde žádný z nich nemůže nalézti
oné podpory, jaká se obecné předpokládá.
»Vyučovaci správa«. — dovozoval dr.
Marchet dále — »odkázána jest na dobré
zdání obou ministrů krajanů. Bylo by
tedy dobré, kdyby oba kulturní národové, ně-
mecký a český, ve příčině menšino vý ch
škol postupovali svorně. « (l
Když deputace řekla ministrovi d
očí, že sám místodržitel v královstvín
českém hr. Coudenhove se tím netají,
že hlavní a všechnu vinu na průtahu
při zřizování škol má vyučovací sprá-
va, nikoliv zemská, nýbrz vídeňská, tu dr.
Marchet velmi se rozlítil a zvolal:
doktor
Marchet
Coudenhove
17
article
„Jsem předně přece
Němcem, za druhé pae-
dagogem a profesorema
za třetí ministrem a proto
musím snad hleděti — aby
se dítě něčemu naučilo! Co se
dotýče hrozby stávkou, praví m,
že kdybyktéto došlo, ne-
budu nikterak ochoten něco udě-
lati, neboť s lidmi, kteří re-
veltují. by se domohli školy,
nemůže vyjednávati ani
ministr krajan! Bez stávky
byl by se boj na vysoký ch
školách také dal dobře
ukliditi.
Daputace odpověděla na tato vyspce char-
akleristická slova Marchetova, že přišla k němu
v přesvědčení poněkud jiném, domnívajíe se, že
dra Mariche tejest v první řadě
zvlášté ministrem, ve druhé řad
profesorem a teprve ve třeti řadě
Němcem a že jako ministr vyu č o-
vání má povinnost pečovati o škol-
ství všech národů tak, jak jest v zá-
koně stanoveno.
Tím poslání depulace u ministrů ve Vídni
končilo.
Němec
Marich
Vídeň
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 17. září. (Česká volebn
oprav a.)Vídeňský orgán sociální demokracie
klade bar. Beckovi na srdce, aby se konečné
postaral o takovou změnu českého sněmovního
volebního řádu, která by poskytla řádného za-
stoupení i širokým vrstvám lidovým, zejména
dělnictvu. Českou volební opravu prohlašuje z
životní otázku Beckovy vlády, která je zodpo-
vědna parlamentu, vzešlému ze všeobecného
volebního práva. Dělnictvo průmyslově nejroz
vitější země nestrpí déle, aby bylo zkracováno
ve svých právech a zvláště uby vláda užívala
národnostních sporů za záminku, že opravase
Beckův
Praha
19
article
FEUILLEION
FEUILLEION
Mnvr
Jsou problémy a díla, u nichž se zastav
haždý národ, ke kterým se vrací každá doba.
Poměrem k nim určuje se lidská myšlenka a in-
telektuální stupeň věků i lidí. Jedném z nich
je i dílo Ibsenovo. Kdo by vyšetřil vliv a význam
norského dramatika v literatuře světové v celém
jeho rozsahu, podal by cenný příspěvek k ději-
nám lidské kultury v 19. století. A bylo by za-
jimavo konstatovati rozdílné způsoby, jimižje
komenlován, interpretován a chápán od růz-
nýchnárodů, bylo by zajímavo konstatovati
touto cestou, v čem právě spočivá všelidský
význam básníka kosmopolity. Po ruce je mate-
riál ohromný; každý větši národ chlubí se čet
nou literaturou ibsenovskou.
V těchto řádeích omezíme se pouze na Franci
a to ještě stručně: neboť i v této zemi, přiro-
zeností své povahy tuk vzdálené geniu Norska,
přckvapí nás celé dějiny ibsenismu. Horečku
ibsenovskou prodělala vlast módy již před de-
seti léty, tak že dnes možno pronésti o její po-
měru úsudek zcela určitý: lbsen nedochází ve
Franeii pochopení — v podstatě je jí cizí. Jeho
vliv je indirektní.
Drama Ibsenovo se z pravidla přebarví ve
světle francouzské rampy. Je známo, že pocho-
pení, s jakým jej interpretuje Rejane nebo Ds
prěs, je skutečnou výjimkou. U obecenstva je
ho teprve málo: hry lbsenovy se vůbec na re-
pertokru neudržely. Premier dočkaly se všechny
ale za výjimečných podmínek — před literárním
publikem v Theátre libre, v Escholiers a
v 1'Oeuvre. Širšího obecenstva se netýkaly. Vše-
obecný úspěch tří her vysvětluje se zase jen
okolnostmi: u Nepřítele lidu mistní analogii po-
měrů sociálních a politických, u Hedy Gable-
rovy monatonní zálibou v novém typu ženy,
trochu banlalairovsky perversní, u Nory jen tím,
že titulní role ujala se Míme. Réjano
Ibsenův
Franek
Horečka
Gable
Nora
Norsko
Premier
20
article
Je zajímavo, že, čím dále jdeme do středu
Francie, Pařiž vyjímaje, tím horšího přijeli se
dostává těmto hrám. Divadlo V'Oeuvre konstato-
valo na příklad v Nantech a v Marseille mnohem
příznivější výsledky, než v Orlčansu. Z toho lze
souditi, že duch francouzský, pokud nebyl pře
tvořen cizími vlivy, zůstává dalek duší skan
dinávské.
Podobně je tomu i s kritikou. Několik říd
kých essayí, jevicích skutečné porozumění pro
vnitřní podstatu umění Ibsenova, pochází z péra
lidí, kteří jsou celou kulturou svého cítění spíše
kosmopolity, nežli Francouzi a které nelze po
važovali za typické představitele myšlenky fran
vouzské. To platí o C. Mauclaireovi nebo H.
V Oeuvre
Ibsenův
Francouz
Mauclaire
Francie
Marseille
21
article
Rodovi. A tento dokonce sám přiznává v před-
mluvě k Noře a Příšerám, jak těžce přistupným
je norský básník duší Francouze: .... vše-
obecné pojetí života, jeho úkolů i konců, je
mnohem přísnější našeho, tak přísné, že se nám
někdy zdá přepjatým a falešným a že jen stěží
připouštíme situace, k nimž vede... postavy
jako Brand anebo jako Rosmer, které jsou ber
odporu nejkarakterističtějšími z galerie Ibse-
novy, nám z části unikají a my je chápeme te-
prve s největším napjetím svého kritického
smyslu.o
Rod předpovídal dobře: kritika Ibsena ne
pochopila. Denníky hemžily se stížnostmi
stosky do nejasnosti jeho dramat. Starý Franci
Sarcey přiznal otevřeně, že mu nerozumí an
za mák. Že mu Sarcey nerozumí, není divu. Ale
ani druzí mu nerozuměji. Uvádím jen namátkou
úsudek Goncourtův: „lbsen není vůbec drama
tikem. Kdykoliv se vztyčí, jsou jeho věty frázem
z knih a ne z divadla (!). A jeho esprit je fabr
kován na pólu... Velký mistr francouzského
divadla je bez odporu Beaumarchais a ten je
mnohem vyšší Ibsena!“ lbsen a Beaumarchais
Nevíte opravdu, proč se ti dva ocitají pospolu
K tomule přirovnání dodává A.Hullays („Journa
des Débats“, 25. srpna 1895) velmi kriticky
Máme opravdu oosi z Plutarcha v krvi. Libujeme
si v paralelách, slále přirovnáváme a třídíme! —
Stesk ten je velmí oprávněný. Věčná srovnán
Rod
Francouz
Brand
Rosmer
Ibsen
Franek Sarcey
Sarcey
Goncourtův
Beaumarchais
galerie Ibsnov
22
title
Literatura.
Ibsen ve Francii.
Ibsen
Francie
24
article
podávaji žalostně svědectví o kritickém nedo-
statku úsudků francouzských. S Dumasem a
Augierem, s Micheletem i Sandovou — i s Dau-
detem porovnávají lbsena! Má prý smysl pro
účinek scénický jako d'Ennery (!) a bystrou
schepnost pozorovací jako Labiche (!).
První upozornil Francouze na lbsena Leo
Quesnel a to v r. 1873 článkem „Souvenir de
Danmark v Revue bleue. (Opravuji tuto chybne
tvrzení Tissotovo, od jiných častěji opakované,
že se tak stalo teprve v r. 1877 článkem paní
Arvěde Barine.) Tamtéž uveřejnil Leo Quesnel
v r. 1874 druhý článek, obsažnější. Jak rozumí
Qunosnel Ibsenovi, přesvědčí vás nejlépe jeho
komické pojetí žony lbsenovy („Revue Suisse
1890): Ibsen hledi na ni okem chladnějším
(nežli autoři jií), duchem modernějším, prosai-
čtějším, spíše amerikánským... ()
Také studie paní Arvěde Barine nejev
mnoho porozumění. Teprve v r. 1881 přináš
Dumas
Augier
Michelet
Sandův
Dau
Labiche
Francouz
Quesnel
Tissotův
Qunosnel Ibsen
Ibsen
Suiss
d ' Ennera
Souvenir jít Danmark
Arvěde Barin
25
article
„La nouvelle revue“ první pozoruhodnou studi.
jejíž autorkou je zase žena, Mme. Pauline Ah
berg. Je to jedna z nejlepších, které byly dosu
napsány. Po ní cituji již známou, řeknu přímo
historiekou předmluvu Rodovu (r. 1889). Pře-
kladem Přišer a Nory předstupuje Ibsen sám
před veřejnost francouzskou. Od tohoto oka
mžiku datuje celá řada essnyí i knih. Autorem
první knihy je Belgičan K. Sarolex. Jeho práce
je mladá a nevyrovnaná, ale kvasí svěžími, ma
teřskými myšlenkami. Po něm přicbází A. Ebr-
hard s objemným svazkem, plným nezdravých
paralel (Il. lbsen et le th. cont. 1892), pl
Tissot, jehož dílo (Le drame norvegien 1893
je ze všech nejlepší. Ostatní už jen opisuj
z předehozích: G. Leneveu (lbsen et Maete
linek, 1902), M. Bigeou (Les revoltés scandi
naves, 1894), II. Bordesux (La vie et T'arl
1895). Prof. P. Verrier vydá letos, jak mi sdělil
obšírnou studii o lbsenovi. Jeho důkladná zna
lost zemi, jazyků i literatur skandinávskýeh
opravňuje k nejlepším nadějím. — Nejlypičtěj-
šími představiteli myšlenky francouzské, kteř
se o lbsenovi vyslovili, jsou dle měho náhledu
Jules Lemaitre a Emile Fagnel.
Paulin
Nora
Ibsen
Belgičan
A Ebr
Tissot
G Leneveu
Les
profesor
P Verrier
Jules Lemaitre
Fagnel
Rodov
Bordesux
Le via
26
article
Činnost Lemaitreovu karakterisuje jakýs
literární diletantism, diletantism v nejuslechti-
lejším slova smyslu. V pojmu jeho kritiky je
mnoho lásky, mnoho osobní záliby. Obšírný
článek, který věnoval Ibsenovi v 6 svazku
svých »Contemporains«, prozrazuje tuto vlastnost
novou složkou — žárlivosti. Před velikým re-
belem, o němž musí mluviti krásně, poněvada
mu imponuje svoji závratnou nadmoci, probouzi
se v něm dojemná žárlivost a úzkost o primát
Francie v literatuře. To vše slyšeli jsme již
dá no, mezi r. 1830 a 1850, praví; ideje
dramat Ibsenových tvoří prý podstatu prvaích
románů Sandové, v nichž se obrážela současná
doba. Judina — toť Nora, Lelia-Hedda Gable-
rova, Jaeques — choť paní z Námoří. Spiso
vateté severní přinášejí Francouzům jich vlastní
literaturu v novém rouše. Cizí akcent, kouzlo
cizí řeči je okouzluje — toť vše ! Vřelé přijetí
svědčí jen o tom, že vlastní podstala drama
není Francii cizí. (!) Francouz necestuje, ale po
drobuje se rozličnému cítění rozličných rae
Lemaitreův
Ibsen
Ibsenův
Sand
Judin
Lelio
Gable
Francouz
Francie
27
article
Angličan cestuje a zůstane Angličanem. Fran-
couz má duši kosmopolity. — Emile Faque
prohlašuje naopak v »Journal des Débals« (11
ledna 1896): Ibsen je mi nesrozumitelným, ač
nejsem od něho oddělen ani věkem, ani racnu
Chyba je u Ibsena. Ne že je lokálním, ale že
nedovede učinili své Norsko přístupným
pro jiné, že nedovede učiniti ze mne Nora, tal
abych se v něm vyznal. To je jeho povinnostl
Ibsen je neobyčejný genius, ale je temný. Ne-
dovede se učiniti Evropanem. To mu promijím,
ba schvaluji. Ale nedovede učiniti ani jiného
s dostatek vzdělaného členáře Norem, a to mu
vyčítám. Brandes tvrdí, že Nora a pl. Alvingová
jsou nejskandinávštější ze všech jeho postav
A hle, byly u nás pochopeny. Ale běží o ideje
S těmi se nesrovnáváme. Ibsen shledává,že
Nora je pravdivou a souhlasí s ní. I my ji shle-
dáváme pravdivou — ale souhlasit s ní n-
chceme. Poplráme Ilsena jako myslitele!
U jiných bývá poměr k Ibsenovým ženám
velice zajímavý. Leckdy se zdá, jako by byl
přímo faseinováni timto novým typem ženským
Angličan
Fran
Faque
Ibsen
Evropan
Brandes
Nora
Alvingová
Ibsenův
Norsko
28
article
tak naprosto zvláštním a oxolickým v zemi horké
lásky. Chápou více nežli kdo jiný ten úžasný
rozdll, který dělí Noru od Mme Caverlelové,
Heddu Gablerovu od Mme Bovary, chápou oč
závratnější cizoložství je revolia ducha, oč hlubší
je repulse duší nežli repulse těl, oč dráždivější
perverse sensací cerebráluích nežli sensuálních.
Nejkrásnější stránky v knize Tissota a Bor-
deauxa platí postavě Ibsenovy ženy
Zninil jsem se hned z počátku o indirekt-
ním vlivu Ibsenově na Francouze. Je to právě
vliv jeho feminismu. Dramatičtí autoři fran-
couzšti zamilovali se tak horoucně do jeho žen,
že jim po několik let vůbec nešly z mysli.
Problém feminismu absorbuje téměř úplné
poibsenovskou produkci dramalickou. Nalezen ko-
nečně nový prostředek, jak obnoviti věčné drama
lásky a rozváděti dále klassický motiv manželské
nevěry. Sam Paul Hervieu, tak suchý a střízlivě
logický na rozdíl od básníka Paer Gýnta
Rosmersholmu, je jeho intellektuálním žákem.
Nora
Caverlelová
Gablerův
Bovary
Ibsenův
Francouz
Sam
Paul
Hervieu
Gýnt
Tissot a Bor
29
article
Data to dokazuji nejjasněji. Hervieu počiná psáti
v tonu Meilhaca a Hallévya (Les paroles restent)
a po kampani skandinavské (1892, 93, 91)
píše »Kleště« a »Zákon muže«. Fr. de Curei
prozrazuje školu Ibsenovu mnohem nápadněji.
A vedle něho celá řada jiných, jako Jules Case
(Le Vasale), Guiches, Qumon, Coolus, Hermant,
Brienx, Julien, Descaves i Lavedan. Zajímavý
je případ M Donnaye, který píše svého Ibsena
už stilem čistě francouzským. Autor »Milenců«,
ironik, jenž kdysi debutoval v »Chat noir«,
přichází také k »Domovu loutek« po operetách,
symbolických revuích a zábavných komediích.
Je to drama »Proud« — nejupřímější frane.
adaptace »Nory«. Prostředky obou autorů jsou
rozdílné až k synthesi: U Ibsena odděli manžel
důvod čisté morální, u Donnaye materiáluí —
a přece volání po absolutní rovnosti, scéna vý
čitek — je do slabiky scěnou Nořinou. Mladá
literatura dramatická dosvědčuje nejlépe, jak
pronikavý je i ve Francii vliv Ibsenův a spolu
— jak nedostupné je jeho dílo.
V Reichenhallu, 14. září 1908.
Karel Vetrer.
František
Curei
Ibsenův
Jules
Guiches
Qumon
Coolus
Hermant
Brienx
Julien
Descaves
Donnay
Ibsen
Nora
Nořin
Vetrer
Francie
Reichenhall