ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9b6e39a0-7730-11dc-986c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 27, person 125, org 9, work 6
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
odl
3 masthead
V Praze, v pátek 18. září 1909.
Praha
4 masthead
mojel sa dnnh malone iyd odldosliet odal daz ačnož aonov ločm
5 masthead
onzi eodl
6 masthead
Čislo 258.
7 article
Na ranní a odpel. IIstr přodntácí se v Praze v adulnistrael na měsíe . . . K Lh na čivrt lota s dvojí donářkon na měsle 7Ks na čtvit 1ata . ve flialkicht na něsíe . . . . . . 2 K 30 k Pošten: ns čtvrt leta . . . . B K o0 s dvojí zšsilkou na měsíe . . . . . n čtort ts . . . . 11 K c0
Praha
8 article Hrabě Vojtěch Dzieduszycki o věcech polsko-ruských.
Hrabě Vojtěch Dzieduszycki o věcech polsko-ruských. Dva měsíce uplynuly od pražské slo vanské konference a ohlasy povznášejícího slovanského týdne podnes plní sloupce časo- pisů, především zas časopisů polských, jež už v červenci konferencím věnovaly nejviee pozornosti. Bylať jádrem pražských porad otázka smíru polsko-ruského, pro Poláky tedy otázka životní. Ke slovu přihlásil se tyto dni také byv polský ministr krajan, hr. Vojt. Dzieduszycki jenž pod záhlavím »Po kongrese slovanskéme otiskuje v »Gaz. Narod.« serii úvah o polsk politice ve všech třech záborech a o poměru Poláků k sousedním národům, především k Rusům v říši carské i rakouské Hrabě Dzieduszycki, stoupenec přísně konservativné šlechty polské, neloučil se s ministerským křeslem, jak známo, dobrovolně, nýbrž byl k tomu přinucen okolnostmi, když po loňských říšských volbách, konaných na základě vše- obecného volebního práva, konservativná šlechta pozbyla v polském kole bývalé pře- vahy a demokratičtí živlové se ujali veden polské delegace na říšské radě. Hr. Dziedu- szycki, člověk kabinetní literární práce, ne hodil se za člena kabinetu v době, kdy za- stupitelstvo lidové pokládá ministra za svého mluvčího v ministerské radě a činí je zodpovědným za každé opatření, nesrovnáva jící se se zájmy národa, jejž zastupuje Aristokrat hr. Dzieduszycki vrátil se tedy z ministerstva do svého kabinetu a odtnc vysílá své úvahy o nejnovějším demokra tickém ruchu ve Slovanstvu, jež hledá sblí- žení na podkladě volnosti, rovnosti a bratrství.
Dzieduszycký Polák Rus Hradec
9 article
Jest pochopitelno, že úvahy jeho nejsou radostné; i když se snaží býti nestranným soudcem, prokmitá jeho slovy trpkost, vy- světlitelná u přívržence strany, dané — řekněme, do příkaznosti. Krakovská konser- vativná strana přála vždy smíru rusko- polskému a nade vše usilovala o to, aby se nezpřetrhaly svazky, pojící polskou aristo- kracii s carským dvorem, jako v Rakousku byla vždy stranou po výtce dynastickou. Ale přes to poměr rusko-polský se nelepšil. Po takovém nezdaru aristokracie přihlá- sila se polská demokracie, že se pokusí provésti to, co se šlechtě nezdařilo. Tento pokus zdál se hr. Dzieduszyckému tak od- vážným, že ještě před pražskou konfereneí uveřejnil stať, ve které varoval před příliš- nými nadějemi a z velké části padá asi na jeho vrub, že haličtí Poláci dlouho váhali, mají-li konferenci obeslati, a když se ko nečně rozhodli pro obeslání, prohlásili opa- trně, že jejich delegáti nemají se pokládati za zmocněnce polských politických stran. Zadní dvířka měla jim býti otevřená ! Výsledek červencových pražských porad byl však příznivější, než se nadáli i největší optimisté. Ke cti hr. Dzieduszyckého pozna- menáváme, že ve svých statích netoliko uznává úspěch pražské konference, nýbrž slibuje si od sblížení, které nastalo v Praze mezi delegáty polskými a ruskými z říše ruské, dokonce i dobré účinky pro věc pol- skou v Rusku. Jako nestranný soudce neváhá přiznati. že vina špatného poměru polsko-ru ského ne- spočívá pouze na Rusech, nýbrž i na Polá- cích, kteří v prvých dvou dumách přeceňo- vali své síly, ba i prohlásili, že vyřizován
Polák Rakousko Praha Rusko
10 article
státních nezbytností říše ruské závisí od hlasů polských. Taková chlouba dotkla se prý nemile u dvora a odpovědí na ni byl nový volební řád, jenž zdecimoval počet polských poslanců v dumě. V třetí dumě polská delegace postupovala již mnohem rozumněji, šetříc náležitě citlivosti a názorů ruského národa i ruské vlády. Známá pro- hlášení vůdce petrohradského polského kola. p. Dmowského, učiněná v Praze, zlepšila opětně polské stanovisko v Rusku. »Krok předsedy polského kola — píše šhr. Dziedu szycki — byl nejen upřímný, nýbrž i politi- cky rozumný. Polští poslanci nalezli opět půdu, na které se mohou stýkati se všemi ruskými stranami, mohou čerpati lepší a vše- stranné informace. Skončila jich závislost o kadetů, takže prostřednictvím umírněných stran mohou nalézti jednou zase cestu k vládě, nabyti zjevného vlivu, nejedno zlo odvrátiti, nejeden zisk národu vymoci«. Ovšem tak krásné ovoce nespadne Po- lákům samo do klína. Bude třeba mnoho vytr- valé práce, než úspěch bude patrný. Ale prvý krok učiněn tím, že p. Dmowski uznal za správné a nutné získati Polákům opět sym patie ruského národa. »Bez sympatií ru- ského národa nedá se v Rusku pro Poláky pranic učiniti. Nejlepší úmysly ně kterých ruských carů, přejících Polákům, rozbijely se o odpor národa. Ale samotné sympatie národu také nestačí, neziská-li se současně podpora vlády a především přízeň panovníka.« Jest i další vážná překážka. Nové slovanské hnutí může způ- sobiti nemilé starosti ruské diplomacii.
Dmowský Dmowski Polák Praha Rusko
11 article
Rusko potřebuje nezbytně míru, a sice nejen míru, nýbrž nejlepších styků s cizinou a proto se musí varovati všeho, co by je mohlo znepřáteliti s mocným sousedem pru ským. Hr. Dzieduszycki radí tedy k trpělivosti A sečkati prý možno, poněvadž — jak vý slovně praví — Polákům se vede nyn v Rusku nepoměrně lépe, než v minulých čtyřiceti letech, poněkud lépe, než po pádu listopadového povstání, ba v některém vzhledě i lépe, než za Alexandra I. Poláci těší se nyní svobodě osobní, svobodě písma i slova jaké neměli nikdy pod žezlem ruským Uřady pronásledují jen socialismus a an archismus, vrahy a lupiče, jinak se chovaji tak, jakoby doufaly, že s Poláky bude snáze možno se dorozumět, budou-li uživati roz- umné svobody... Schůzka revelská pošílila mezinárodní postavení Ruska, dodala síly přátelům oprav a neubrala jí živlům. Po- lákům příznivým. V Petrohradě dá se ledaco vyjednati, jen když se nebude žádati, co žádná ruská vláda v daný okamžik dáti ne může. Mezi požadavky přípustné počítá i hr Dzieduszycki polský jazyk ve školách a uží vání polštiny v úřadech státních i samo správných. V těchto věcech má ústupky za možné; ale stanou-li se, stanou se jen na zkoušku. Budedli se polských škol a spolků užívati k účelům politickým a strannickým a zvláště nabudou-li samosprávné instituce rázu převážně agitačního, může býli opět vše ztraceno, neboť pruský příklad učí, že utlačování národa může býti ve státě ústav- ním právě takové, ba i horší, než ve státě absolutistickém. Hr. Dzieduszycki uznává tedy, že nový ruch slovanský, vpravený v určitou formu na sjezdě pražském, může přinésti Polákům
Polák Uřady Rusko Hradec Petrohrad umný svoboda
12 article JIi
JIi v říši ruské leckterý platný úspěch, byť pod míněný sterými opatrnostmi Tím více nás překvapuje, že pisate nepřipouští nijakých účinků slovanského sjezdu na poměry vídeňské. Stará dynastická politika haličských Poláků nesmí se dle ná zorů hr. Dzieduszyckého změniti ani v nej menším a tato politika prý nedopouští srdeč nějšího sblížení Poláků s ostatními slovan- skými národy, zastoupenými na říšské radě nebo větší zdrželivosti vzhledem k Němcům- »Parlamentní svaz všech Slovanů nevznikne, neboť — praví pisatel — odpovědí naň by by podobný svaz německý. Mezi oběma svazy rozzuřil by se boj na nůž. Tento bo snad by uvrhl sněmovnu v bývalou malo- moc, dopomohl by k panství § 14, ale pravdě nejpodobnější je, že by všechny karty vložil v ruce sociální demokracie, která by vždycky rozhodovala o většině, kloníc se jednou na tu, jednou na onu stranu . . .« Divíme se těmto názorům bývalého pol ského ministra krajana, který jakoby by náhle zapomněl na své zkušenosti z říšské rady, anebo si tamějších poměrů vůbec ne- všimal. Což neexistuje v říšské radé už po leta svaz všech německých stran, vystupují- cích v úplné výzbroji pokaždé, kdykoli jde o jakýkoli národní zájem německý, aneb vrácení kusu práva národům slovanským? Mohou Němci všech politických odstínů vy stupovati svorněji, než vystupují už po leta na př. proti požadavkům českým a slo vinským Nikoli! Svazu slovanských klubů na říšské radě nebrání strach před svazem ně meckým ani před nadvládou socialní demi- kracie, nýbrž pochybené stanovisko Ukra jinců. Jest jen třeba upraviti Ukrajincům cestu do tábora slovanského a utvořen svazu nebude pranic překázeti. Ale ta cesta dá se upraviti jen v Haliči a mohou j upraviti jenom Poláci.
Polák Němec Uker Halič svaz slovanský klub
13 article Deputace
Deputace za české menšinové školstv u Becka, Práška a Marchetta. Z Vídně, 17. září. Dnes přibyla sem deputace národníe obranných spolků českých. Členové její dvor. r. poslanec prof dr. Jar. Čela kovský a dr. Baxa (za Národní rad českou), poslanec Buřiva! (za Severo- českou jednotu), dr. Přemysl Šáma! (za Ústřední Matici školskou) a pan Titěra (za Národní jednotu pošumavskou) dostavili se o 10. hodině dopolední k ministru- krajanu Práškovi, o 11. hod. k minister skému předsedovi bar. Beckovi a konečn o 12. hod. polední k ministru vyučování dru. Marchetovi. Všem těmto ministrům odevzdala deputace pamětní spis jazykem českým se psaný, jednající o požadavcích národa če- ského ve přičině zřizování a vydržo vání menšinových škol. Současně při- pojila také autentický překlad německý ato ze tří důvodů: aby překladem promemoria ne zdržovalo se jeho vyřízení, aby vláda vůbec zejměna ale pak vyučovacl správ a ne mohly se vymlouvati, že nemají překladu, konečně aby některý úřadník při překladu ne dopustil se věcných chyb.
Beck Prášek Marchettus doktor Jar Baxa Buřiva Přemysl šáma Titěra Vídeň
14 article
O rozmluvě, kterou měla tato deputace se třemi jmenovanými ministry, vydala se tato úřadní zpráva: »Deputace Národní rady a obranných jed not, pánové dr. Jar. Čelakovský, předseda Ná- rodní rady, poslanci de. Baxa a Buříval, advokát dr. Šámal a oficiál Titěra odebrali se do Vídně aby odevzdali na mísfech kompelentních jak resoluci táboru lidu (dne 9. srpna t. r. na Střeleckém ostrově konaného), tak promemorium, jednající o nedoslat- eleh menšinového školství. Deputace, přijatá ministerským předsedou bar. Beckan, ministrem vyučování drem. Marchetem a ministrem Prá škem, vyložila jim podrobně všechny stesky které se strany českých menšin ve přičině zři- zování, rozšiřování, umístění a dozoru českých škol jsou pronášeny. O jednotlivých olázkách rozpředla se po- drobná debata, přl čemž se strany ministrů byly přiznány značné nedo- statky českých menšinových škol avšak výsvětlovány politickými poměry (n které jsou prý překážkou rychlého odstranen nedostatku Na konec deputaci dostalo se ministerským předsedou obvyklého ujištění, že stesky tyto budou předmětem podrobného zkoumání a v krátké lhůtě že budou vyřizeny re- kursy, které lež! v minislerstvu vyučo- váni. — — (Až i pět let staré rekursy !) K ofičiálnímu tomuto communiqné dovidáme se, že českého ministra Práška upozornili vyslanci tří hlavních obranných spolků národních na jednotlivosti ve příčině zřizování škol menšinových, kladouce na to důraz, že Čechové nežádají po té stránce od nikoho žádných koncessí, nýbrž naléhaji jedině na to, aby prováděl se přesně § 6. zem- ského zákona o zřizování škol obec- ných a jedině tento zákon byl roz- hodující.
doktor Jar Čelakovský Baxa Buříval Šámal Titěra Prášek Čecho Vídeň národní rada Národný rada
15 article
Ministerskému předsedovi bar. Beckovi vylíčila deputace skutečný sltav věcl. Dotkla se také s távky na některých školách českých, dokládajíe, že tato stávka nen žádnou planou hrozbou a žádným lehkomýslným strašákem, nýbrž projevem rozhořěcní, jak stalo se v Ervěnlcích. Bilíně a Ducheově. Baron Beck odvětil, že se stávky ne- hrozí Pravil, že menšinovými školamní v krá lovství českém zabývá se zevrubně na důkaz toho ukázal deputaci e la bo rá který si dal vypracovati v lé věci — m i n sterstvem vyučování Připomenul, že podařilo se mu pr najfti »modus vivendi« vPrachat eích a ve Znojmě a že doufá, že kom promis, učiněný pro tato dvé místa, p - daří se mu společnou prací mini- strů také v jiných záležitostec docíliti a tak dospěti k dohodě, kteráž ovšem předpokládá, aby bylo něco s o bu stran sleveno a povoleno. Potom teprve bude prý lze rozřešíti četné sporné věci. Deputace přerušila minísterského před sedu, namitajie, že Čechové nemají čeh slevovati ani v čem povolovat poněvadž se nedomáhají ničeho jiného, leč jim přísluší a patří podle platných zákonů. Velmi prudký a nevlídný byl roz hovor s ministrem drem. Marchetem, který manevroval proti české dep taci a proti požadavkům na pol menšinového školství starou aférou sušickou, pravě, že boj o školu ně m ekou tam trvá již 13 let V drobném prodejit raaní- čislo o sobě vdpolelní . . . . na z Ve fillalkáeh na vonkovůn ranní čisla. . . . . . . . 10 vdpolední . . . . . . . . ah Inserát plalí se hotově napřel Přešplacení a insarty přijiná admini strace v Marlanské ulicí č.z Tam naslázejí se též rodakee tiskiras a sapedics „ Nisodnich Listá“ Bakopiny so nsvraeojt.
Beck Baron Beck Čecho Marchet Znojmo Marlanský ulice Nisodnich Listat Bakopina
16 article
Na to mu deputace odtušila: »To jest, Exeellence, jediný připad, který proti nám Némci jestě uvádějí My takových pr- padů, žel, máme počet veliký. Kromě toho ulužno míti na zřeteli, že počet žá k německých pro školu sušiekou každým rokem klesá, následkem čehož klesá také po- třeba školy pělitřídn! a není vyloučena možnost, že potřeba pro německou školu vůbee přestane Dr. Marchet pokračoval pak a vykládal, že ministerstvo vyučování a vlád vůbec jsou malomocnými prý proti rozhodnutím samosprávných sborů. Prolo „prý poškození interesenti právo své ne- mají hledati — podle jeho soudu. — u vlády, kde žádný z nich nemůže nalézti oné podpory, jaká se obecné předpokládá. »Vyučovaci správa«. — dovozoval dr. Marchet dále — »odkázána jest na dobré zdání obou ministrů krajanů. Bylo by tedy dobré, kdyby oba kulturní národové, ně- mecký a český, ve příčině menšino vý ch škol postupovali svorně. « (l Když deputace řekla ministrovi d očí, že sám místodržitel v královstvín českém hr. Coudenhove se tím netají, že hlavní a všechnu vinu na průtahu při zřizování škol má vyučovací sprá- va, nikoliv zemská, nýbrz vídeňská, tu dr. Marchet velmi se rozlítil a zvolal:
doktor Marchet Coudenhove
17 article
„Jsem předně přece Němcem, za druhé pae- dagogem a profesorema za třetí ministrem a proto musím snad hleděti — aby se dítě něčemu naučilo! Co se dotýče hrozby stávkou, praví m, že kdybyktéto došlo, ne- budu nikterak ochoten něco udě- lati, neboť s lidmi, kteří re- veltují. by se domohli školy, nemůže vyjednávati ani ministr krajan! Bez stávky byl by se boj na vysoký ch školách také dal dobře ukliditi. Daputace odpověděla na tato vyspce char- akleristická slova Marchetova, že přišla k němu v přesvědčení poněkud jiném, domnívajíe se, že dra Mariche tejest v první řadě zvlášté ministrem, ve druhé řad profesorem a teprve ve třeti řadě Němcem a že jako ministr vyu č o- vání má povinnost pečovati o škol- ství všech národů tak, jak jest v zá- koně stanoveno. Tím poslání depulace u ministrů ve Vídni končilo.
Němec Marich Vídeň
18 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 17. září. (Česká volebn oprav a.)Vídeňský orgán sociální demokracie klade bar. Beckovi na srdce, aby se konečné postaral o takovou změnu českého sněmovního volebního řádu, která by poskytla řádného za- stoupení i širokým vrstvám lidovým, zejména dělnictvu. Českou volební opravu prohlašuje z životní otázku Beckovy vlády, která je zodpo- vědna parlamentu, vzešlému ze všeobecného volebního práva. Dělnictvo průmyslově nejroz vitější země nestrpí déle, aby bylo zkracováno ve svých právech a zvláště uby vláda užívala národnostních sporů za záminku, že opravase
Beckův Praha
19 article FEUILLEION
FEUILLEION Mnvr Jsou problémy a díla, u nichž se zastav haždý národ, ke kterým se vrací každá doba. Poměrem k nim určuje se lidská myšlenka a in- telektuální stupeň věků i lidí. Jedném z nich je i dílo Ibsenovo. Kdo by vyšetřil vliv a význam norského dramatika v literatuře světové v celém jeho rozsahu, podal by cenný příspěvek k ději- nám lidské kultury v 19. století. A bylo by za- jimavo konstatovati rozdílné způsoby, jimižje komenlován, interpretován a chápán od růz- nýchnárodů, bylo by zajímavo konstatovati touto cestou, v čem právě spočivá všelidský význam básníka kosmopolity. Po ruce je mate- riál ohromný; každý větši národ chlubí se čet nou literaturou ibsenovskou. V těchto řádeích omezíme se pouze na Franci a to ještě stručně: neboť i v této zemi, přiro- zeností své povahy tuk vzdálené geniu Norska, přckvapí nás celé dějiny ibsenismu. Horečku ibsenovskou prodělala vlast módy již před de- seti léty, tak že dnes možno pronésti o její po- měru úsudek zcela určitý: lbsen nedochází ve Franeii pochopení — v podstatě je jí cizí. Jeho vliv je indirektní. Drama Ibsenovo se z pravidla přebarví ve světle francouzské rampy. Je známo, že pocho- pení, s jakým jej interpretuje Rejane nebo Ds prěs, je skutečnou výjimkou. U obecenstva je ho teprve málo: hry lbsenovy se vůbec na re- pertokru neudržely. Premier dočkaly se všechny ale za výjimečných podmínek — před literárním publikem v Theátre libre, v Escholiers a v 1'Oeuvre. Širšího obecenstva se netýkaly. Vše- obecný úspěch tří her vysvětluje se zase jen okolnostmi: u Nepřítele lidu mistní analogii po- měrů sociálních a politických, u Hedy Gable- rovy monatonní zálibou v novém typu ženy, trochu banlalairovsky perversní, u Nory jen tím, že titulní role ujala se Míme. Réjano
Ibsenův Franek Horečka Gable Nora Norsko Premier
20 article
Je zajímavo, že, čím dále jdeme do středu Francie, Pařiž vyjímaje, tím horšího přijeli se dostává těmto hrám. Divadlo V'Oeuvre konstato- valo na příklad v Nantech a v Marseille mnohem příznivější výsledky, než v Orlčansu. Z toho lze souditi, že duch francouzský, pokud nebyl pře tvořen cizími vlivy, zůstává dalek duší skan dinávské. Podobně je tomu i s kritikou. Několik říd kých essayí, jevicích skutečné porozumění pro vnitřní podstatu umění Ibsenova, pochází z péra lidí, kteří jsou celou kulturou svého cítění spíše kosmopolity, nežli Francouzi a které nelze po važovali za typické představitele myšlenky fran vouzské. To platí o C. Mauclaireovi nebo H.
V Oeuvre Ibsenův Francouz Mauclaire Francie Marseille
21 article
Rodovi. A tento dokonce sám přiznává v před- mluvě k Noře a Příšerám, jak těžce přistupným je norský básník duší Francouze: .... vše- obecné pojetí života, jeho úkolů i konců, je mnohem přísnější našeho, tak přísné, že se nám někdy zdá přepjatým a falešným a že jen stěží připouštíme situace, k nimž vede... postavy jako Brand anebo jako Rosmer, které jsou ber odporu nejkarakterističtějšími z galerie Ibse- novy, nám z části unikají a my je chápeme te- prve s největším napjetím svého kritického smyslu.o Rod předpovídal dobře: kritika Ibsena ne pochopila. Denníky hemžily se stížnostmi stosky do nejasnosti jeho dramat. Starý Franci Sarcey přiznal otevřeně, že mu nerozumí an za mák. Že mu Sarcey nerozumí, není divu. Ale ani druzí mu nerozuměji. Uvádím jen namátkou úsudek Goncourtův: „lbsen není vůbec drama tikem. Kdykoliv se vztyčí, jsou jeho věty frázem z knih a ne z divadla (!). A jeho esprit je fabr kován na pólu... Velký mistr francouzského divadla je bez odporu Beaumarchais a ten je mnohem vyšší Ibsena!“ lbsen a Beaumarchais Nevíte opravdu, proč se ti dva ocitají pospolu K tomule přirovnání dodává A.Hullays („Journa des Débats“, 25. srpna 1895) velmi kriticky Máme opravdu oosi z Plutarcha v krvi. Libujeme si v paralelách, slále přirovnáváme a třídíme! — Stesk ten je velmí oprávněný. Věčná srovnán
Rod Francouz Brand Rosmer Ibsen Franek Sarcey Sarcey Goncourtův Beaumarchais galerie Ibsnov
22 title
Literatura. Ibsen ve Francii.
Ibsen Francie
24 article
podávaji žalostně svědectví o kritickém nedo- statku úsudků francouzských. S Dumasem a Augierem, s Micheletem i Sandovou — i s Dau- detem porovnávají lbsena! Má prý smysl pro účinek scénický jako d'Ennery (!) a bystrou schepnost pozorovací jako Labiche (!). První upozornil Francouze na lbsena Leo Quesnel a to v r. 1873 článkem „Souvenir de Danmark v Revue bleue. (Opravuji tuto chybne tvrzení Tissotovo, od jiných častěji opakované, že se tak stalo teprve v r. 1877 článkem paní Arvěde Barine.) Tamtéž uveřejnil Leo Quesnel v r. 1874 druhý článek, obsažnější. Jak rozumí Qunosnel Ibsenovi, přesvědčí vás nejlépe jeho komické pojetí žony lbsenovy („Revue Suisse 1890): Ibsen hledi na ni okem chladnějším (nežli autoři jií), duchem modernějším, prosai- čtějším, spíše amerikánským... () Také studie paní Arvěde Barine nejev mnoho porozumění. Teprve v r. 1881 přináš
Dumas Augier Michelet Sandův Dau Labiche Francouz Quesnel Tissotův Qunosnel Ibsen Ibsen Suiss d ' Ennera Souvenir jít Danmark Arvěde Barin
25 article
„La nouvelle revue“ první pozoruhodnou studi. jejíž autorkou je zase žena, Mme. Pauline Ah berg. Je to jedna z nejlepších, které byly dosu napsány. Po ní cituji již známou, řeknu přímo historiekou předmluvu Rodovu (r. 1889). Pře- kladem Přišer a Nory předstupuje Ibsen sám před veřejnost francouzskou. Od tohoto oka mžiku datuje celá řada essnyí i knih. Autorem první knihy je Belgičan K. Sarolex. Jeho práce je mladá a nevyrovnaná, ale kvasí svěžími, ma teřskými myšlenkami. Po něm přicbází A. Ebr- hard s objemným svazkem, plným nezdravých paralel (Il. lbsen et le th. cont. 1892), pl Tissot, jehož dílo (Le drame norvegien 1893 je ze všech nejlepší. Ostatní už jen opisuj z předehozích: G. Leneveu (lbsen et Maete linek, 1902), M. Bigeou (Les revoltés scandi naves, 1894), II. Bordesux (La vie et T'arl 1895). Prof. P. Verrier vydá letos, jak mi sdělil obšírnou studii o lbsenovi. Jeho důkladná zna lost zemi, jazyků i literatur skandinávskýeh opravňuje k nejlepším nadějím. — Nejlypičtěj- šími představiteli myšlenky francouzské, kteř se o lbsenovi vyslovili, jsou dle měho náhledu Jules Lemaitre a Emile Fagnel.
Paulin Nora Ibsen Belgičan A Ebr Tissot G Leneveu Les profesor P Verrier Jules Lemaitre Fagnel Rodov Bordesux Le via
26 article
Činnost Lemaitreovu karakterisuje jakýs literární diletantism, diletantism v nejuslechti- lejším slova smyslu. V pojmu jeho kritiky je mnoho lásky, mnoho osobní záliby. Obšírný článek, který věnoval Ibsenovi v 6 svazku svých »Contemporains«, prozrazuje tuto vlastnost novou složkou — žárlivosti. Před velikým re- belem, o němž musí mluviti krásně, poněvada mu imponuje svoji závratnou nadmoci, probouzi se v něm dojemná žárlivost a úzkost o primát Francie v literatuře. To vše slyšeli jsme již dá no, mezi r. 1830 a 1850, praví; ideje dramat Ibsenových tvoří prý podstatu prvaích románů Sandové, v nichž se obrážela současná doba. Judina — toť Nora, Lelia-Hedda Gable- rova, Jaeques — choť paní z Námoří. Spiso vateté severní přinášejí Francouzům jich vlastní literaturu v novém rouše. Cizí akcent, kouzlo cizí řeči je okouzluje — toť vše ! Vřelé přijetí svědčí jen o tom, že vlastní podstala drama není Francii cizí. (!) Francouz necestuje, ale po drobuje se rozličnému cítění rozličných rae
Lemaitreův Ibsen Ibsenův Sand Judin Lelio Gable Francouz Francie
27 article
Angličan cestuje a zůstane Angličanem. Fran- couz má duši kosmopolity. — Emile Faque prohlašuje naopak v »Journal des Débals« (11 ledna 1896): Ibsen je mi nesrozumitelným, ač nejsem od něho oddělen ani věkem, ani racnu Chyba je u Ibsena. Ne že je lokálním, ale že nedovede učinili své Norsko přístupným pro jiné, že nedovede učiniti ze mne Nora, tal abych se v něm vyznal. To je jeho povinnostl Ibsen je neobyčejný genius, ale je temný. Ne- dovede se učiniti Evropanem. To mu promijím, ba schvaluji. Ale nedovede učiniti ani jiného s dostatek vzdělaného členáře Norem, a to mu vyčítám. Brandes tvrdí, že Nora a pl. Alvingová jsou nejskandinávštější ze všech jeho postav A hle, byly u nás pochopeny. Ale běží o ideje S těmi se nesrovnáváme. Ibsen shledává,že Nora je pravdivou a souhlasí s ní. I my ji shle- dáváme pravdivou — ale souhlasit s ní n- chceme. Poplráme Ilsena jako myslitele! U jiných bývá poměr k Ibsenovým ženám velice zajímavý. Leckdy se zdá, jako by byl přímo faseinováni timto novým typem ženským
Angličan Fran Faque Ibsen Evropan Brandes Nora Alvingová Ibsenův Norsko
28 article
tak naprosto zvláštním a oxolickým v zemi horké lásky. Chápou více nežli kdo jiný ten úžasný rozdll, který dělí Noru od Mme Caverlelové, Heddu Gablerovu od Mme Bovary, chápou oč závratnější cizoložství je revolia ducha, oč hlubší je repulse duší nežli repulse těl, oč dráždivější perverse sensací cerebráluích nežli sensuálních. Nejkrásnější stránky v knize Tissota a Bor- deauxa platí postavě Ibsenovy ženy Zninil jsem se hned z počátku o indirekt- ním vlivu Ibsenově na Francouze. Je to právě vliv jeho feminismu. Dramatičtí autoři fran- couzšti zamilovali se tak horoucně do jeho žen, že jim po několik let vůbec nešly z mysli. Problém feminismu absorbuje téměř úplné poibsenovskou produkci dramalickou. Nalezen ko- nečně nový prostředek, jak obnoviti věčné drama lásky a rozváděti dále klassický motiv manželské nevěry. Sam Paul Hervieu, tak suchý a střízlivě logický na rozdíl od básníka Paer Gýnta Rosmersholmu, je jeho intellektuálním žákem.
Nora Caverlelová Gablerův Bovary Ibsenův Francouz Sam Paul Hervieu Gýnt Tissot a Bor
29 article
Data to dokazuji nejjasněji. Hervieu počiná psáti v tonu Meilhaca a Hallévya (Les paroles restent) a po kampani skandinavské (1892, 93, 91) píše »Kleště« a »Zákon muže«. Fr. de Curei prozrazuje školu Ibsenovu mnohem nápadněji. A vedle něho celá řada jiných, jako Jules Case (Le Vasale), Guiches, Qumon, Coolus, Hermant, Brienx, Julien, Descaves i Lavedan. Zajímavý je případ M Donnaye, který píše svého Ibsena už stilem čistě francouzským. Autor »Milenců«, ironik, jenž kdysi debutoval v »Chat noir«, přichází také k »Domovu loutek« po operetách, symbolických revuích a zábavných komediích. Je to drama »Proud« — nejupřímější frane. adaptace »Nory«. Prostředky obou autorů jsou rozdílné až k synthesi: U Ibsena odděli manžel důvod čisté morální, u Donnaye materiáluí — a přece volání po absolutní rovnosti, scéna vý čitek — je do slabiky scěnou Nořinou. Mladá literatura dramatická dosvědčuje nejlépe, jak pronikavý je i ve Francii vliv Ibsenův a spolu — jak nedostupné je jeho dílo. V Reichenhallu, 14. září 1908. Karel Vetrer.
František Curei Ibsenův Jules Guiches Qumon Coolus Hermant Brienx Julien Descaves Donnay Ibsen Nora Nořin Vetrer Francie Reichenhall