1
masthead
Ze soudní síně.
2
masthead
Dva zločiny bestiální matky.
3
article
— Vídlemi do zad. V cukrovaru v Břeclavě na-
kládali dělníci řepu na vozy. Mezi dělníky Mikulin-
cem a Jos. Ošoncem náhle vznikla hádka. V hádce
se Ošonec rozčilil tak, že vrazil plnou silou vidle Mi-
kulincovi do zad. Nebohý mladík padl s výkřikem
k zemi a z těžké rány řinula se mu krev. Přivolaný
lékař poskytl mu první pomoci a těžce zraněný byl
pak dopraven vlakem do zemské nemocnice v Brně.
Surový jeho sok byl četníky odveden k soudu. Stav
zraněného jest beznadějný.
— Dvě sebevraždy v Brně. Včera ráno o 5. hod
vrhl se s okna svého bytu ve třetím poschodí v Je-
zuitské ul. č. 9 v Brně na dlažbu dvora 59lelý krej-
čovský mistr František Studený a zůstal s roztříště-
nými údy ležeti mrtev. K zoufalému činu dohnala
ho nevyléčitelná nervosa. — V návalu choromysl-
nosti zastřelil se včera dopoledne ve svém bytě na
Nové ul. č. 127 v Brně 60letý učitel na odpočinku
Josef Černý.
— Týden nevinně vězněn. Dne 26. prosince m.
r. mezi 3. a 4. hod. odp. přepaden byl na cestě mez
Litavou a Jilmovím v okresu tišnovském na Moravě
u t. zv. »Tisůvky« 71letý sběratel koží Mojžíš Weiss
z Jilmoví neznámým mužem a oloupen o 12 K na
hotovosti. Pachatel omráči! Weisse, ranou kamenem
do hlavy. Podezření padlo na obchodního sluhu Jos.
Vrzala ze Skrejí, jenž ačkoliv dokazoval svoji nevinu
byl na udání četnictva v Brně zatčen a dodán trest-
nímu soudu. Předevčírem byl Vrzal s Weissem kon-
frontován. Poněvadž Weiss prohlásil, že Vrzal není
totožným s útočníkem, byl Vrzal po týdenní vazbě
ihned propuštěn na svobodu.
Ošonec
Studená
Černá
Weiss
Vrzal
Břeclava
Brno
Litava
Morava
Jos
4
article
— Adresář fírem členů „Českého zemského sva-
zu ku povznesení návštěvy cizinců v král. českém“
právě vyšel také v řeči německé a vykládá se v praž-
ských hotelích, Mimo to se v tisíci výtisků rozesílá
do ciziny a přidává se ke všem publikacím svazu pr
cizinu určeným. V adresáři je zaznamenán též znač-
ný počet firem venkovských; z toho je patrno, že
svaz nabývá půdy i na našem venkově.
— Časopis pro českou výchovu, osvětnou čin-
nost spolků a pro organisaci vzdělavací práce v ná-
rodě našem, bude vydávati počátkem tohoto měsíce
Svaz osvětový všem členům svým zdarma a ne-
členům za nepatrné předplatné 3 K 50 h ročně, veden
jsa snahou, aby poučení o práci lidovýchovné a pro-
pagace snah vzdělavacích pronikly do nejširších
vrstev. Časopis ten ponese název „Česká Osvěta“
a bude vycházeti ve formě revuální o svazcích nej-
méně dvouarchových zatím šestkráte do roka. Vedle
programových statí a přehledu lidovýchovné práce
bude přinášeti návody a rady pro práci vzdělavací
vůbec, jmenovitě pro správu knihoven, pořádání
přednášek a lidových zábav a jiné, zvláště bude při-
nášeti vzorné seznamy knih, pomůcek, jakož i infor-
mace o úspěšných a vyzkoušených různých způso-
bech vzdělavací práce lidové. Časopis „Česká Osvě-
ta“ stane se tak nezbytnou pomůckou všem pracov-
níkům na poli lidové osvěty a všem vzdělavacím
spolkům. Přihlášky adresovány buďtež: „Svaz osvě-
tový, Praha“.
Praha
svaz pr cizina
Český Osv
5
article
Různé zprávy
Různé zprávy
= Pokus vloupání v Louvru. Z Paříže, 17
ledna. (K. k.) Hlidačí musea v Louvru pozorovali
dnes ráno, když zahájili službu, že v sále Apollově
obsahujícím nejvzácnější umělecké poklady musea,
je veliká tabule v okně diamantem vyříznuta. Nepro-
dlenou prohlídkou inventáře se zjistilo, že z uměle-
ckých sbírek nic neschází. Přes to se soudí, že byl
spáchán pokus vloupání. Dosavadním výšetřováním
nebyly dosud nalezeny stopy lupičů.
= Cholera v Cařihradě. Z Cařihradu, 17
ledna. (K. k.) Dne 15. t. m. bylo oznámeno, že ve
Stambulu onemocněla šestá osoba za příznaků cho-
lery. Bakteriologové francouzští zjistili, že jde o pří-
pad cholery.
= K úmrtí velkovévody Toskánského. Z Mni-
chova, 18. ledna. Včera ráno zaslán byl hraběnce
Montignosové vrchním hofmistrovským úřadem
telegram se stručným oznámením úmrtí jejího otce.
Telegram byl však vrácen s poznámkou, že hraběnka
je v místě neznáma. Také jistá hraběnka, její přítel-
kyně u dvora, zaslala jí zprávu o úmrtí velkovévody.
která rovněž nemohla býti doručena, poněvadž pan
Toselliová provází svého manžela na umělecké
cestě. Na konec ledna oznámil velkovévoda svů
příjezd do Mnichova, kde chtěl léčiti svou oční cho
= Zemětřesení. Z Cetyně, 17. ledna. (K. k.)
V 6. hod. 55 min. večer bylo zde pocítěno prudké
zemětřesení, jež trvalo 2 vteřiny.
Montignosová
Toselliová
Louvre
Paříž
Cařihrad
Stambul
Mnichov
Cetyně
Hlidačit muzeum
Apollův
6
article
= Lemoinovy umělé diamanty. Z Paříže,
17. ledna. Aféra inženýra Lemoina zůstane ast
ještě dlouho nerozluštěna. Vyšetřující soudce Poit
tevin se státním zástupcem Monierem chtějí
prostřednictvím diplomacie podniknouti v Londýně
kroky, aby listina, uložená v tamní bance »Unione
a obsahující prý formuli Lemoinovu k výrobě
umělých diamantů, byla otevřena. Advokát Le-
moinův Dazet naproti tomu prohlašuje, že banka
by mohla vydati listinu jen na základě soudního
rozsudku. Bylo by nutno zahájiti napřed proces.
jenž může trvati aspoň rok. Dle jeho mínění lze zá-
ležitost rozluštiti nejlépe tím, že se přistoupí na
návrh Lemoinův, jenž jest ochoten vyrobiti diamanty
před svědky.
= Sňatek na tři léta. „Birževija Vědomosti“
přinášejí následující zprávu: V Ostrově mnoho se
hovoří o neobyčejném případě manželství na čas.
Jakýsi B. uzavřel s dívkou F. formální smlouvu:
1. B. bere si dívku F. za ženu na dobu tří let a pe
uplynutí této lhůty pozbude smlouva platnosti. V při-
padě porušení smlouvy musí vinná strana zaplatiti
tři tisíce odstupného. 2. B. nemá práva po ona tři
léta jí nadávati nebo bíti, ale jest povinen ji šatiti,
živiti a dávati jí na měsíční výdaje 40 rublů. Smlou-
va tato má býti svatá a nezrušitelná. Vlastnoruční
podpisy stran byly ověřeny místním notářem.
Lemoinův
Lemoin
Monier
Paříž
Londýn
8
article
Zločin vraždy (6leté dcerušky) a těž
kého ublížení na těle (7leté dcerušce)
— Před pražským soudem porotní m.
.. Nejčernější stíny mravní bídy lidské bloud
dnešního dne porotní síní pražskou! Co existuje
v nové podobě své, nebyl v ní projednáván případ
tak dravčí bestiálnosti a krutosti, tolik cít lidský
bouřící a krev v žilách stavící . . . jako právě v zá-
věrečném líčení přetřásaný a hrozné detaily spust-
losti a bezcitnosti na světlo denní přinášející případ
Marie Jarošové!
S ďábelskou, zákeřnou rafinovanost
ve dvou měsících umučila ničemná tato
ženština do té doby kvetoucí, zdravou,
šestiletou dcerušku Blaženku a byla by
umučila i druhou sedmiletou Slávku.
kdyby první její zločin při pitvé ne-
božátka nebyl užaslými soudními lé-
kaři konstatován a ona uvržena do
vazby, kam už dávno patřilal
Mluví se často o »zvířeckém činu«, o klesnutí člo-
věka na úroveň zvířete a podobně! Ale neprá-
vem! Není zvířete, které by při svých nízkých pu-
dech a nerozumu bylo schopno mařit život svého
mláděte; naopak, v nitru každého živočicha, od mra-
vence až ke krvelačnému dravci skryta je lás ka
mateřská k vlastnímu mladěti. Tedy
hluboko pod úrovní poslední zvěře stojí taková
»matka«, v níž vymřel nebo vůbec nikdy nebyl lid-
ský cit, toto minimum, jež možno žádati od ženy,
která mateřskou lásku k dětem nikdy ne-
měla
V útrobách žalované zlotřilé ženy, nehodné dů-
stojného názvu matky, zahoštěn byl jen jediný cit
děsná nenávist k tvorům vzešlým z
lehkomyslného, pustého poměru, nená-
vist, která stala se podnícena okolnostmi mu čitel-
kou bezbranných, nevinných dětí.
Jaroš
Blaženka
Slávek
9
article
Ustydala krev v žilách posluchačstva, když dne
dopoledne čtena žaloba, líčící na 36 strán-
kách martyrium nebožky Blaženy a utrpení Věnce-
slavy (Slávky); zvlášt nesmírný rozruch a blasy ne-
vole vyvolal pak posudek lékařů, z něhož na
jevo vyšlo, že vedle zlomení sedmi žeber, umí-
rajícímu již děcku několik hodin před smrtí natrhla
děsně surová žena boltec ucha!
Celá žaloba připada jako neuvěřitelný, příšerný
román o mučení dětí. Seznamujíc posluchače s ge-
neraliemi obžalované, Marie Jarošové, rozené
Otčenáškovy z Hnidous, 31leté, katoličky, man-
želky kováře řetězů v Břevnově č. 23, vypravuje
v důvodech asi následovně: Jarošová, za svobodna
Otčenáškova měla dvě nemanžetské děti, každé
s jiným mužem: starší Věnceslavu, narozenou
9. září 1899 v pražském porodinci, a mladší Bla-
ženu, narozenou tamtéž dne 27. ledna 1901. Obě
dítky brzy po svém narození svěřeny byly k vy-
chování pěstounům, u nichž zůstaly až do šestého
svého roku. Venceslava (zkráceně Slávka nazývana)
byla pak domovskou obcí svěřena k dalšímu vycho
vaní dědu jejímu Václavu Otčenáškovi, u něhož
pobyla do října r. 1906, kdy byla přiveden
k své matce do Břevnova. Totéž stalo se s mladší
Blaženou, která poslána byla v měsíci z áři
1907 k matce, když se stala školou povinnou.
»Oběma dětem stala se« — jak vypravuje ža-
loba — »domácnost matčina pravým očistcem. Na
místo hřející lásky mateřské dočkaly se jen samých
ústrků, bití a hladu, bezdůvodného, nepřetržitého
týrání, konečně tak krutého a nelidského, že v zá
pětí mělo smrť malé Blaženy. Jen touto, přímo
mučednickou smrtí své sestřičky zachována byla na
životě starší Slávka, kterou byl by neodvratně
stihl podobný, nelítostný osud«.
Blažena
Slávek
Jaroš
Otčenáškův
nazývan
Otčenášek
Hnidousy
Břevnov
starý Věnceslav
10
article
Žaloba vypravuje především o utrpení Sláv ky.
Jak zjištěno svědeckými výpovědmi M. Jelinkové,
A. Křížové, A. Papežové, K. Vaňkové, F. Vysko-
čilové, L. Hampejzové a R. Konvalinkové, o z ý v al
se od chvíle, kdy Slávka dosdomácnosti Jarošové
(provdané za kováře) přišla, z příbytku obviněné
skoro neustále křik, rámus a pláč bité a týrané
Slávky.
Podle líčení dítěte bila je maminka beze vší pří-
činy; políčkovala ji, tloukla ji vařečkou aneb hra-
nou dřevěného polínka přes celé tělo a stře nkou
velkého kuchyňského nože bušila jí
do hlavy. Tento trojí způsob týrání byl obvyklý
a opakoval se denně. Často tloukla obviněná Slávku
pěstí do zad a skoro vždy při bití kopala
ji botou na noze do břicha. Bití a týrání
doprovázela obviněná spustlými nadávkami: vybro-
žujíc při tom, že se jí musí zbaviti. Když
týrání nevedlo k cíli, počala obviněná dítě mučiti
hladem. Jak Slávka vypravuje, trpěla hned od
příchodu k matce veliký hlad, takže po obědě,
pro ni z bramborů sestávajícím, prosila často svého
nevlastního otce, Václava Jaroše, za trochu jídla.
K večeři dostávala něco málo kávy, tak že i tu uti-
šovala hlad vyprošováním si skývy chleba od ne--
vlastního otce. Stalo-li se někdy, že zůstal večer
v hostinci, chodila obviněná za ním a dítě nedo-
stalo pak k večeři vůbec ničeho. — Sní-
daně záležela z krajíčku chleba, někdy také z trošky
studené, od večeře zbylé kávy. V letě v zimě
spávala Slávka ve světnici na hole
zemi, majíc pod hlavou a na těle nějaký kabát,
tak že v zimě byla ubohá celá pro-
m rzlá.
M Jelinek
A Kříž
A Papež
K Vaněk
F Vysko
L Hampejz
R Konvalinka
Jaroš
Slávek
Slávek pěst
11
article
Zlé toto nakládání mělo za následek, že malá
Slávka utíkala z domova, do školy necho-
dila, potulovala se po Břevnově a majíc hlad,
žebrala po domech o jídlo.
Jak všechny shora uvedené sousedky obviněné
dosvědčují, zamýkala se Jarošová při týrání
své dcerky, aby jí nikdo v týrání nezabránil. Aby
snad Slávka si nestěžovala nevlastnímu otci neb
cizím lidem, zabraňovala obviněná hrozbami.A
vskutku, malá trpitelka nezmínila se o ničem ani
otci ani cizím lidem.
Obviněná získala si následkem svého chování
pověsti nelidské matky; ač ji bylo domlouváno, aby
s dcerkou svou mírně zacházela, nedbala tohoa
ještě zakročujícím sousedkám sprostě vynadala.
Svědkyně Františka Vyskočilová viděla
loňského roku, jak obviněná žene z ulice Slávkua
křičíc nani sty k...., ty s....«, bila ji pěstí do
hlavy. Svědkyně, pobouřena takovým jednáním, po-
hrozila obviněné udáním a tu obviněná druhého dne
přišla ke svědkyni a sepjatýma rukamna ji
prosila, aby to neudávala. To však činila ob-
viněná jen tenkráte, když byla překvapena na ve-
rejnosti.
Slávek
Jarošová
Vyskočilová
Břevnov
12
article
Podle seznání svědkyně Ludmily Hampej-
zové, bydlící v témže domě, měla Slávka, kdy-
koliv ji potkala, na tváři krevní podlitiny
a když se ji svědkyně ptala, kdo jí to udělal, při-
znala Sláva, že nesmí ničeho říci, aby ji matka ne-
bila. Svědkyně často domlouvala obviněné, aby dítě
netýrala, ta však osopila se na ni slovy: »Vám po
tom ničeho není, já mohu dělati s dětmi, co chci,
děti jsou moje, já je mohu dotlouci a také to
jednou udělám!« Stejně vyjádřila se obviněná vůči
svědkyním Amalii Křížové a Anně Papežové,
když jí tyto vytýkaly nelidské zacházení se Slávkou,
Hampej
Slávek
Kříž
Papež
Slávka
13
article
Svědek František Hampej z viděl, že Slávka
má pod očima silné podlitiny krevní a když mu
manželka a ostatní sousedky o jednání obviněné
vypravovaly, šel a udal věc na policejním komi-
sařství na Hradčanech. Oznámení to mělo za na-
sledek trestní stíhání obviněné a při té příležitosti
bylo dítě takřka nahodile prohlédnuto policejním
lékařem, který na něm, jak svědčí jeho nález.
(čl. 3. ex. 56.) shledal takový ohromný
počet modřín, jizev, krevních pod-
litin a jiných lehkých ran, že již z toho lze si
učiniti pojem o bezpříkladně surovém nakládání
s dítětem se strany obviněné. Shledalť policejní
lékař dítě slabým tak, že ačkoliv bylo 7leté, mělo
vzezření dítka 4——5letého; na zádech měla Slavka
krví podlité pruhy, na pravém i levém boku krevní
podlitiny zvící zlatníku, na pravém stehně krevní
podlitiny zvící dlaně dospělého muže, na levém
svém stehně podlitiny zvící 5koruny, na podbříšku
modřinu a na obou stehnech stopy po prubovitých
podlitinách, tak že již na základě tohoto nálezu byli
soudní lékaři s to prohlásiti poranění malé Slávky
za těžké ublížení na těle.
Manžel obviněné, člověk pasivní povahy, když
od sousedů se dověděl, co žena jeho tropí, bezpočtu-
kráte jí domlouval, ale shledal, že tím více Slávku
týrá. Zakročil-li, pomstila se za to Jarošová
Slávce tím krutěji. Nevěda si jiné rady, pozval matku
Jarošové, aby neciteiné dceři domluvila.
Hampej
Slávek
Jaroš
Hradčany
14
article
Ale ani domluvy matčiny nepřiměly obviněnou
k zanechání surového zacházení se Slávkou. Zatvr-
zelé její srdce jakoby bylo zkamenělo. Vytrvale po-
kračovala na cestě za vytknutým snad cílem: zb a-
viti se Slávky. Na cestě té byla však ještě v čas
zadržena! Takováto »výchova« malé Slávky měla
ovšem za následek všeobecný úpadek duševníchi
tělesných sil nebohého dítěte. Ač, když byla své
matce odevzdána, byla dítětem úplně zdravý m,
silným, červených buclatých tváří, ve-
selé a přítulné povahy, poslušná a pozorná, jak
dosvědčuje učitel školy v Břevnově pan Antonin
Svoboda, když do jeho třídy v září roku 1907
vstoupila, učinila na něho trapný dojem. Byla
hubená, sešlá, měla stařecký vyraz v obličejía
činila dojem dítěte přestraše ného, duševně i tělesně
zdegenerovaného. Hned z počátku shledal učitel na
ní odřeniny a krevní podlitiny a to na rukou, ve
tváři, na hlavě a když se jí ptal, kdo jí to udělal,
neodpověděla, nýbrž jen hlavu sklopila; sestra její
Blažena, v téže třídě sedící, řekla: »Byla bita«.
Často se stávalo, že Slávka do školy po několik
dní nepřicházela a tu vždy po opětném její příchodu
do školy shledal na ní učitel, že ruce, tvář i hlava
nesou stopy oděrků a ran.
Následkem tohoto týrání jevila Slávka velikou
netečnost k učení; obrat však u ní nastal od té
doby, co její matka byla ve vazbě; navštěvuje opět
školu a jest u ní pozorovati čilost, vracení se du-
ševního klidu a chuť k učení a též ve tváři se jeví
příznaky zlepšení tělesného stavu.
Slávka
Slávek
Svoboda
Blažena
Slávek veliký
Břevnov
15
article
Ve stejném smyslu vypovídá i Zdeňka Ha-
vránkova, třídní učitelka Slávky ve školním roce
1906—1907. Ptala se často Slávky, od čeho má mo-
dřiny, ale Slávka místo odpovědi lehla si obličejem
na lavici, plakala a neřekla učitelce ničeho.
Údaje svědků potvrzuje i nález soudních-
lékařů, kteří shledali na hlavě Slávky celkem
12 jizev, 1 až 11/2 cm. dlouhých a 1 cm. širokých a
na zadní straně hrudníku 4 šikmé až 4 cm. dlouhě
skvrny a z toho vyvozují, že vznikly-li úrazy ty sou-
časně neb v brzké době za sebou a byla-li Věnce-
slava Otčenáškova ztýrána tak, jak na ní shle-
dal policejní lékař MÚDr. Ulrich, sluší ve-
škerá tato poranění v jich souhrnu pokládati pro-
tetnost a rozsah za těžké ublížení na
čěle.
Krutěji zasáhla však surovost Jarošové mladší
sestru Slávčinu, Blaženu. Jak již z předu bylo uve-
deno, odevzdal ji v září 1907 děd Václav Otčenášek
její matce k dalšímu vychování. Blažena byla, jak
děd udává, předána matce své úplně zdra vá,
s tvářemi venkovským pobytem zčervenalými, silná,
tlustá a na věk svůj přiměřeně vyvinutá. Povahou
svou byla veselá, čiperná a mírná dívka, již každý,
kdo ji poznal, mel rád. Okolnosti tyto potvrzují vše-
chny shora uvedené svědkyně, jež Blaženu znaly.
Slávka obdržela v Blažené svou spolutrpi-
telku. Týž neblahý osud, jaký stíha! Slávku, byl
i údělem Blaženě, a to v míře ještě většl. Jak
Slávka udává, byla Blažena od matky bíta skoro
každý den, týmž způsobem jako ona, někdy i kru-
těji, neboť obviněna tahala při bití Blaženu i za
viasy a držíc ji za uši, vyzdvihoval a
ji tak do výše; často jí lámala ruc e,
takže se jedenkráte stalo, že Blažena nemohla rukou
hnout a proto nemohla po delší dobu ve škole psáti.
Zdeňka ha
Slávek
Otčenáškův
Múdr
Ulrich
Slávčin
Blažena
Otčenášek
centimetr