1
masthead
V Prazé, v pátek dne 17: ledna
2
masthead
K číslu 16.
čislo v Praze zá 2k
a na venkově za 4h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K. 80
Praha
5
article
Slí
Slí
Předpla cení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Ministr Schönaich carem vyznamenán.
Z Vídně, 17. ledna. Car udělil společnému
ministru vojenství, polnímu zbrojmistru Schč-
naichovi velkokříž řádu bílého orla.
Dr. Lueger.
Z Vídně, 17. ledna. Dr. Lueger před
týdnem opět onemocněl a nevychází z domova.
Nyní se však ukazuje, že nastala recidiva loň-
ské nemoci ledvinové, ke které se přidružily
potíže srdeční. Příčinou jest nastuzení, ktere
mělo následek také dráždění ke kašli. Stav jeho
jest vážnější, nežli se myslilo. Také jeho sil
značně ubylo. Dr. Lueger proti radě lékařů
vyjel si a nachladil se. Dr. Lueger již dlouho
trpěl slabostí zrakovou, tato se nyní ještě zhor-
šila. Starosti lékařům působí srdeční křeče,
které po několik dní vystupují častěji a účin-
něji, přes to doufají lékaři, že dr. Luege
také tuto attaku překoná.
Choroba belgického krále.
Z Brusselu, 17. ledna. Naproti opačným
zprávám pařížským nepodařilo se lékařům lo-
kalisovati sněť na patě krále Leo-
polda léčbou horkým vzduchem.
Lékaři se obávají, že, bude-li se pokračovati v
dosavadním způsobu ošetřování, utvoří se pu-
chýře a doporučují tedy k odvrácení nebezpeč
diffusi a k vyhojení nemoci operativní zasáhnutí
do odumřelé části.
Schönaich
doktor
Lueger
Luege
Vídeň
Brusel
Leo
Schč
7
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úradního věstníku.
8
article
Z Vídně, 17. ledna. (K. k.) „Wr. Ztg.“ oznamuje
Ministr spravedlnosti přeložil na jich vlastní žádost
soudní adjunkty Edgara Ballinga ve Falknově do
Ústí n. L. a Huga Amesedera v Ústí n. L. do
Falknova.
Ministr vyučování jmenoval akademického so-
chaře Richarda Tautenhayna ve Vídni učitelem
Balling
Hug Ameseder
Tautenhayna
Vídeň
Falknov
Ústí
9
article
v 9. hodnostní třídě na umělecko-průmyslové odbor-
né škole v Jablonci a učitele první třídy na obecné
škole v Gramatneusiedlu, Josefa Grafla, účitelem
v 10. hodnostni třídě na odborné škole pro zpraco-
vání dřeva na Horách Kašperských.
Události v Marokku.
Z Paříže, 16. ledna. (K. k.) (Ag. Hav.) Vyhlášen
Muleje Hafida sultánem ve Fezu vzbudilo mezi kme-
ny Šaujů jen nepatrný dojem. Jeho vážnost klesla
velmi od té doby, kdy jeho vojsko nepřispělo Me-
diuně. V Casablance uklidnění pokračuje a veškerý
tamější život vrací se do obvyklých kolejí. V Ra-
batu, kde národní slavnost minula beze vší příhody.
jest úplný klid.
Z Casablanky, 16. ledna. (K. k.) Generál d'Amad
přibyl včera do Settatu
Ze zásad maďarské politiky.
Arnošt Baloghy, příslušník nejmladší dru-
žiny poslanecké v říšském sněmě uherském,
vydal nedávno objemnou knihu o národnostní
otázce v Uhrách. Úkolem knihy je, vyložiti na
základě moderních nauk sociologických a evo-
lučních nynější stav národnostní otázky uherské
a odtud vyvoditi poučky pro další postup cel-
kové politiky maďarské.
Kniha řečeného poslance způsobila, jak se
zdá, ve staré družině maďarských politiků úžas,
zděšení i odpor zároveň — nikoli proto, že by
byla přízniva nemaďarským národům v Uhrách,
neboť tomu není tak, ale z té příčiny, že ma-
darský poslanec, teprve začátečník, odvážil s
hledati nové poznatky a nové podněty pro ná-
rodní a národnostní politiku maďarskou.
Grafl
Amad
Balogh
Jablonec
Maroko
Paříž
Casablanca
Uhry
10
article
Za to vystoupil proti Arnoštu Baloghyovi
v »P. Ll.« neúprosně přísný kritik, Pavel Ba-
logh, přislušník staré maďarské gárdy politické.
Pokud se jeho kritika obírá knihou samou,
stačí sděliti, že starý kritik odsuzuje mladého
spisovatele skoro na celé čáře. Do svého rozboru
vložil také perné úsudky o nedostatcích maďar-
ských poslanců a obnovený výklad o — starých
fundamentech positivní politiky maďarské. Obojí
je zajímavo také pro političké kruhy české, po-
něvadž jednou z potřeb české práce politické je,
míti stále na očích vše, co se v Uhrách dějea
jak se vše odtud ven vykládá.
Kritik Balogh vydává nejen pro domov,
nýbrž i pro cizinu prašpatné vysvědčení mno-
hým maďarským poslancům, které řadí do mladé
a nejmladší družiny uherského sněmu. Tato
garda nemá prý valné ceny, poněvadž je mezi
ní nápadně málo povolaných, skutečné nada-
ných mužů; ostatní nedosahují prý ani tuctové
míry. Jsou málo vyzbrojení, a také vědomí
povinnosti je u nich chabé; do sezení sněmu
chodí poskrovnu, tak že sněmu často hrozí ne-
způsobilost, platně se usnášeti. Jednání sně-
movny tudíž vázne; mladí pánové libují si při
něm v hlučných, často hrubých a po větš ině
duchaprázdných vykřicích. Sněmovna proto
ohrožena jest úpadkem významu i vážnosti. Za
to zodpovědna je mladá garda, která mezi po-
slanci čítá většinu. Z těchto mladých jenom
někteří pracují literárně a novinářsky; mezi ty,
kdož dobré snahy mají, náleží také spisovatel
zmíněné knihy o národnostní otázce uherské,
Arnošt Baloghy. Jak již pověděno, kritik v »P.
Baloghy
P Ll
Pavel
Balogh
Uhry
11
article
Ll.« ji zavrhuje, vykládaje zároveň svoje od-
chylné názory, přesvědčení to starší politické
školy maďarské, jemuž ovšem dává přednost
před novotami, a kterého hájí jako věci nedo-
tknutelné.
Sítuace dějinných stran uherského sněmu
je dle kritikova otevřeného úsudku vzhledem
k národnostní otázce uherské neblaze nejista, a
to vlastní jich vinou, neboť zádná ze stran těch
ji dosud neřešila jako politický program, hledíe
na celý problém jako na zjev, jehož ve skuteč-
nosti vlastně není. Ve skutečnosti však möhlo
býti patrno, že mnohojazyčnost obyvatelstva
v Uhrách je způsobilá, aby se stala těžkou pře-
kážkou vybudování jednotného uherského státu
národního, a že probuzené národní uvédomění
nemaďarských kmenů mohlo by dějinnou nad-
vládu Maďarů podrobiti nejvážnější zkoušce, ba
Maďar
Uhry
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Emma Destinnová.
Destinnová
13
article
Milý příteli !
Jste tak daleko a mně je tolik líto, že ne-
jste v Praze teď právě, kdy je zde Destinnová.
Nerozmýšlejte se, přijeďte, za každou cenu při-
jeďte, a kdykoli, když ona jest na scéně. Vi-
děla jsem ji v »Aidě«. Co bych Vám o její
»Aidě« měla říci? Vy vždycky říkáte: »Krát-
ce!« — tož myslím, že všecko řeknu, když
opakovat budu slova Radama k ní: »0 božská
Aido!« . . . Ano; přimyslíte-li si do těch tří
slov kouzlo hlasu Destinnové, který má ve výš-
kách čistotu klokotání slavíka a v hloubkách
nádheru moře, přimyslíte-li si do těch tří slov
celou úchvatnost jejího zjevu: její velikou duši
v krásném jejím oku, její jímavý cit, který
mluví pohybem každého prstu jejího, dojemnou
prostotu její vznešenosti, již celou vystihuje
každý sklon její geniální hlavy — pak máte
celou »Aidu«, a ja Vás prosím: »Přijeďte se
na ni podívat, protože podobného něco neusly.
šíte a neuvidíte nikdy více !«
Je velkolepá ve svých kočkovitých pohy-
bech zajaté otrokyně, nesoucí opatrně podno
své královské velitelce. Však nezapomenutelným
vyznáním: »6 lásko, lásko! ty blaho šíříš ...«
rázem střásá se sebe otroctví a ze splavu la-
hodných jejích tónů až k zenitu zvedá se krá-
lovský hermelín její duše a jejího hlasového
umění, a myslíte, že spadne klenba naší zlaté
kapličky nad Vltavou, když božská »Aida« za
zprávu, že . . . »Radames žije . . .« padne
na kolena a mohutně, jakoby vylétla celá její
duše s každým tónem, vzkřikne: »Spásám bo-
hům díky!« — Takovou »Aidu« vidět a slyšet
— to jsou požitky duševní, které nelze slovy
charakterisovat, ty se nedají popsat, ty se
musejí zit, jako svobody se nedávají, ale berou.
Destinnová
Aida
Radames
Praha
kaplička nad Vltava
božský Aida
14
article
Pak jsem ji viděla v „Bludném Holanďanu“
jako Sentu. Vy znáte moje nadšení pro tu operu!
Destinnové Sentu však musíte vidět a slyšet,
abyste měl rozjasněno všechno to záhadné
v hudbě i v ději „Holanďana“. Destinnová nás
přesvědčila, jak liché jest všechno to pohoršo-
vání se nad nemožností této postavy. Každým
tónem svého sladkého hlasu, každým zamyšle-
ným pohledem na obraz „Bludného Holanďana“
každým nachýlením těla při objevení se nešťast
ného toho plavce, každým pohybem mluví vzne-
šená prostota a pravdivost, která získává celé
naše srdce pro postavu této norské dívky, na
které, věru, není nic hysterického, nic nemoe-
ného, protože právě naopak cítíme, jak každý
tón její nás přesvědčuje, získává, uzdravuje.
V který okamžik života Sentina byla největší
Destinnová? — Jak těžko jest to říci! Jen jedno
jistě víte: Že duši očisťuje taková Senta, že po-
svěcuje, že obšťastňuje. A když jest tak blaze
duši v tom posvěcení, jest opravdu hříchem do-
týkat se tak barbarsky toho krásna vyzdvižením
té hrůzy dvou fantómů, jaké u nás vystoupi
z moře ke konci 3. aktu „Bludného Holanďana“
Je mi tak nějak nedůstojno zmiňovati se
v tyto sváteční dny o tétodisharmonii, ale pro
by i u nás jako v dvorní opeře v Mnichově ne
mohly z moře vystoupit skutečné postavy? I svě-
telný obraz jako fata-morgana, věru, mnohem
lépe dostihl by krásné alegorie než ty dvě ukrut-
né loutky. Je to martyrium duše po tak vysokém
požitku uměleckém.
Holanďan
Senta
Destinnová
Sentin
Mnichov
15
article
Emma Destinnová zpívala i šlechtičnu Mi-
ladu, která velkomyslně podává nám až po samý
kraj naplněný zlatý pohár nejčistší vášně. V hi-
storicky smutečním rouchu zjeví se v pozadí
hradního nádvoří pokorným sklonem krásné
hlavy a nachýlením šlechtické své postavy. Hlu-
boce pokloní se králi — a teprve na jeho vy-
zvání přistoupí blíže. Sotva však promluví, ob-
jeví se nám celá ta veliká žena ve své strhující
vášni. Kolik nenávisti vydechne v jediném slově
své obžaloby, která líčí, že její všecko zničil —
„Dalibor!“ — Srdce se vám v prsou zachvěje,
když jako rachot hromu v nebetyčných horách
perlí se z rozhněvaných Miladiných úst to jmé-
no: „Dalibor!“
Kolik hybné sensitivity dotkne se vás kaž-
dým jejím obrácením se ke králi, každým po-
hledem zpětným na Dalibora, když tento před
krásm místo aby se omlouval, obžalovává sebe
ze msty za smrt svého Zdeňka. Dalibor vás
nechá klidným, ale mlčící Milady účast pro cit
přítele vás hypnotisuje a vábí. — — —
Jako by nevýslovně měkký cit vyjmul mi srdce
z těla, na bílou dlaň ruky andělské před zrak můj
je položil a pak ústy cherubína na ně nebeskou hud-
bu dýchal, — tak mi bylo, když Milada vrhla se na
stupně před trůnem královským a sténala v bolesti
prvního probuzení lásky prosbu: „Odpusťte mu, tak
jako já!“... Kámen by byl změkl pod dechem vrouc-
nosti jejího čistého zpěvu, z něhož nám neunikne
nejen ani jediné slovo, ale ani jediná hláska v nej-
vrcholnějším pia nissimu.
Destinnová
Hla
Dalibor
Miladin
Zdeňka
Milada
16
article
A jak dojímá Milada v rouše panoše na dvoře
žalářním! Je v ní tolik naivní nesmělosti a nejistoty,
že zcela chápete soucit staréh zalářníka pro toho
opuštěného hocha. —Jaký převrat stane se s tou ne-
smělosti, která oddaně leží na prsou Dalibora v ža-
láři, v posledním aktě!: Milada s mečem v ruce! Hr-
dinný zpěv, hrdinný každý pohyb její graciésního
těla — taková je Destinnové Milada. Dnes půjdem
na její „Santusu“ a „Neddu“ — —
Chvěje se mi duše, co budeme dělat, až tu ne-
budeme mít Destinnovou... Jste daleko, milý příteli,
ale za každcu cenu přijeďte! Oranže prý kvetou dva-
krát do roka, ale Destinnová, nevíle — kdy zase při-
jde k nám rozsvětlit světlem božského svého hlasu
tmu smrtící disbarmonie. Myslím, kdo slyšel její hlas
a víděl její Sentu, že nemůže být nikdy nešťasten;
neboť její Senta učí, jak i veliká bolest posvěcuje.
Buďte zdráv; milý příteli, a chvátejte, abyste nepři-
šel pozděl
Milada
Dalibor
Nedda
Destinnová
Senta
Hradec
18
article
V Praze, 17. ledna 1908.
Praha