1
masthead
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 216. ze dne 7. srpna 1900.
3
article
= Šach umělcem. Na šacha nepůsobila Paříž
tentokráte dojmem, jako se dalo předem očekávati
neboť panovník jevil stálé chmury na čele a jen
málo všímal si večerních zábav a kratochvílí, kte-
rých mu jinak plně skýtala veleobec nad Seinou.
Přes to vše nezapřel v sobě lásku k hudebním po-
žitkům. Jakmile zjistil, že ve viile Evansově, již se
svou družinou obývá, není klavíru, tázal se nepro-
dleně, nemohlo-li by mu býti piano opatřeno. Jistý
továrník, jenž šachovi dodává potřeby umělecké do
Teheranu, byl vyzván, aby i tentokráte šachovi vy
hověl i netrvalo ani celou hodinu a již přinášelc
osm silných mužů klavír do salonu panovníkova
Piano bylo ve mžiku oka pro šacha připraveno
šach také hned k němu přisedl a spustil na klávesy
valčík. Má nepopíratelně hudební cit, ač jeho prsty
jsou poněkud krátké a nejeví žádoucí rychlosti ve
hře na pianě. Nicméně jest mu klavír velmi příjem-
ným společníkem. Také několik členů jeho dvorní
suity vyzná se výtečně v hudbě a pánové umějí tím
šacha udržeti ve výtečném humoru. Rovněž jest pa-
novník velmi pročtělý a literatury evropské nadmíru
si váží; ovšem postrádá mnohé z vlastností svého
otce a není proto ani básníkem ani malířem, jako
byl tento. Na své cestě Evropou sepsal i zvláštní
denník, či vlastně diktoval jej vždy za noční doby
svému tajemníku; anglický překlad zajímavého díla
tohoto vydán byl Murrayem v době poslední. Láska
k básnění jest vůbec v rodině šachově známou. Již
praděd panovníkův byl básníkem a vypravuje se o
něm dosti zajímavá historka. Jakkoliv básnická žíla
byla mu vlastní, vydržoval si přece jen, snad potají,
dvorního básníka, jenž zároveň byl velmi ostrým
kritikem a humoristou. Jednou vyhotovilo jeho veli-
čenstvo několik veršů a vzkázalo si pro svého bás-
níka, jemuž plod svůj přednášelo. »Co tomu říkáš?
Evansův
Murray
Paříž
Seina
Evropa
4
article
tázal se pak král králů svého otroka. Ale tento zcela
nepokrytě odvětil: »I kdybych se měl státi obět
svého náhledu, mám za to, že je tato báseň čirým
nesmyslem!« »Pryč mi s očí!« rozlítil se uražený
šach, »odveďte do chléva toho osla, nechci jej více
spatřit!« A tak se i stalo. Po nějakém čase byl pa-
novník opět v dobré náladě i vzpomněl si na svého
v chlévě drženého poětu. A protože se mu jej zže-
lelo, dal si ho předvésti, aby mu přečetl nové své
verše, které právě složil. Než sotva že přednesl mu
jen několik úvodních řádků, pozvedl se dvorní se
kretář se svého sedadla a z komnaty panovníkovy
odcházel. »Kam pak se ubíráš?« volal za ním šach
»Do chléva dobrovolně!« odpověděl tajemník a šach
se tentokráte neudržel a dal se do srdečného smíchu
= Při zápasu s býky. Jakkoli také v Madridě
panovaly za poslední doby vedra přímo ukrutná, pu
tovalo městské obecenstvo v nepřehledných davech
ke slavnostní »kopridě«, v amfiteatru pořádané. Mi-
lovníci rozčilujícího tohoto sportu odnášeli si tento-
kráte opět z arenních zdí značný požitek, nebo
pustá tragedie vyžádala si za oběť zase jeden lidský
život. Událost odpykal »espada« Minuto, jejž rozzu.
řený býk, s kterýmž se utkal v zápase, nabodl na
roh a po zemi jím smýkal, až nešťastný muž
v trapné, hrozné bolesti vypustil ducha. Obecenstvo
s nesmírnou pochoutkou stopovalo celý výjev, aby
mu ani to nejmenší ze všeho neušlo a jak se zdálo
sám.
Madrid
5
article
byli diváci s výsledkem malebného výjevu— velice
uspokojeni. Nikdo nehnul se se svého místa ani na
okamžik a slunce při tom pralo pekelným vedrem
do hlav jednotlivců, takže bylo divu, že vše nepo-
umíralo úpalem. Nicméně nebylo to nikomu z obe-
censtva na závadu, aby v dívadle po plné čtyři ho-
diny vydržel a ke konci představení zúčastnil se
scény velmi pohnuté: totiž vypískání ředitele pod-
niku proto, že jedno číslo produkce vzal s pro-
gramu ..
= Nová společnost tajných zločinců
Italii. Před soudem v Palmě projednává se již p
14 dnů velkolepý trestní proces s obrovskou společ-
ností zločinců. Celkem žalováno jest 248 osob, mezi
nimi 12 ženských. Asi 200 jiných účastníků téže
trestní záležitosti bylo již odsouzeno a je-li možná
víru dáti svědkům, policejním orgánům a veřejnému
mínění v Italii, jest dalších 450 zločinců, pe kterých
úřady pečlivě pasou, jen nepatrnou částí obrovské
bandy lupičské, kteráž celé kraje v nepokoj a strach
uváděla. Tajná tato společnost vyškolených darebů
dělila se dle stanov na tři různé oddíly: prvá část
»la maggiore« měla za úkol skytati radu a rozdělo-
vati zisk mezi členstvo; druhá »la piccola«, kteří při
přijetí do svazku společenského přijímáni po karetní
hře a noži, majíce za svou úlohu, aby prováděli
příkazy prvých a stali se dodatečně maggioristy, až
by se činy svými náležitě proslavili; třetí část spolku
tvořili »čestní mladíci«, totiž nejmladší členové
Italia
6
article
svazu. Z piccolistů stávali se maggioří tak zva-
nou krevní zkouškou, když totiž prokázati mohli,
že někdo z nich skolil člověka, jehož krev přinesl
představenému společnosti ve přítomnosti čtyř svědků,
kteří potvrditi musili, že noviciát nelže. Společnost
prováděla i své soudnictví a neposlušné členy nebo
zrádce odsuzovala ku strašným trestům, zejmena ku
trestům smrti, již pak vykonali ti, kdož k tomu ur-
čeni byli losem. Kdo se z členů jinak provinil, stihán
byl jinými tresty, zejmena pak sesazením či propu-
štěním z dosavadního místa; bylo-li usneseno o někom,
že má býti ze svazu propuštěn, byl prohlášen v taj-
ném sezení za bezectného a pro celý život byl
ostatním členstvem těžce pronásledován. A nemohl-li
býti rozsudek proveden na tom, kdo si trestu zaslou-
žil, odpykati to měli příbuzní jeho do šestého kolena.
7
article
To hlavní obsah stanov tajné společnosti, jež přece
jen nebude ze všech zločinů, kteréž provedla, sou-
zena, neboť jest nespočetná řada lidí, kteří ze stra-
chu, aby se jim členové zapřísáhlé tajné bandy ne-
vymstili, vůbec všechny důležité věci před soudem
raději zamlčeli.
= Pro značnou prohru v kartách. Známý
princ Ludvík Napoleon, jenž v době poslední slouži
jakožto vyšší důstojník ve vojště ruském, telegrafoval
právě do Ženevy svému právnímu zástupci, aby se
neprodleně postaral o prodej jeho zámku Pranginu,
dědictví to po jeho otci. Značná prohra v kartách
byla toho příčinou, jež přinutila prince k rozhodné-
mu kroku, aby čarovné toto sídlo, jež mu kdysi bý-
valo nejoblíbenějším pobytem letním, nyní prodal.
= Ze simulace. V postední den minulého mě-
síce poslal 23letý sklepník Jan Lehner ve Vídni
svou ženu, s níž právě den před tím slavil sňatek,
na policejní komisařství v Rudolfsheimu s oznáme-
ním, že byl ve svatební noci při návratu domův
jedné z vídeňských ulic dvěma neznámými muži
přepaden a ztýrán, při kteréž příležitosti prý mu
Ludvík Napoleon
Lehner
Ženeva
Vídeň
8
article
odcizeno bylo na hotovosti 5200 korun. Peníze tyto
prý si nesl domů v kapse svrchního kabátu a jeden
z těch, kdo jej přepadli, prý mu vše vzal. Policie
neprodleně zavedla pátrání a jala se slíditi po stopě
pachatelů, nicméně však brzy přišlo na jevo, že
Lehner lhal a že attentát si prostě vymyslil. Den
před svatbou složiti měl sklepník obnos 5200 K
jmenem kupní ceny za hostinec, jejž převzal v Pěti-
domech, poněvadž však nemohl peněz sehnati, jal
se tvrditi z pouhé simulace, že prý byl o značnou
hotovost oloupen. Činil to vše jen proto, aby ukázal
se ve světle mohovitého člověka, jemuž bez vlastní
vůle se nezdařilo dostáti v čas platebním povinno-
stem. Aby si to podruhé trochu jinak promyslil,
zatkla jej tentokráte policie pro zločin podvodu,
spáchaného lstivým klamáním úřadů.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
270. hra v předplacení.
(2. čtvrtka.)
Jako to listí.
Komedie o 4 dějstvích. Vlasky napsal Giuseppe Gia-
cosa. Přel. Jar. Vrchlický.
Lehner
Král
Gius
Vrchlický
Praha
národní divadlo
9
article
V sobotu 7. srpna.
10
article
Po pryním dějství delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec po 1/210. hod.
11
article
Ve středu dne 8. srpna. 271. hra v předplacení.
(3. čtvrtka.)
12
title
Dalibor.
Dalibor
13
article
Arena na Smíchově.
Arena na Smíchově.
V úterý 7. srpna.
Začátek o 1/27. hod.
Den v Praze.
Velká arenní výpravná fraška se zpěvy, tanci ve4
odděl. od Freunda a Mannstädta (spoluautorů frašky
»Noc v Praze«). Přel. J. Kubík ml. Scenicky vy-
pravil režisér p. J. Kubík.
18325
Freund
Mannstädt
J Kubík
Smíchov
Praha
14
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
V úterý dne 7. srpna.
Začátek o 1/27. hodině.
Po druhé: Zlaté rybky.
Veselohra o 4 jednáních od Fr. Schönthana.
Koncertní produkci řídí při úplném orkestru ředitel
Pištěk.
18316
Zejtra je čtrnácté lidové představení za polovičnich cen.
Se stupně k stupni.
Vstupenky na sedadla vydávají se jako obycejně ve
středu ráno od 1/29. do 101/2 hod. v divadle u kasy.
Král
Pištěk
Francie
Pištěkův letnit divadlo
15
article
Divadlo , Urania“ navýstavišti v Kr. Uboře.
Divadlo , Urania“ navýstavišti v Kr. Uboře.
Ředitel V. Suk.
V úterý 7. srpna.
Začátek o 1/27. hodině.
Podruhé: U bílého koníčk a.
Veselohra o 3 jednáních od Kadlburka. Režisér
Fr. Šípek.
Denní předprodej lístků v hlavní trafice Na Příkopě
proti Špinkům do 4 hod. 18315
— 648 —
Ubora
V Suk
Šípek
Králové
Francie
U bílý koníčk
16
article
»Předstoupím před tvář Krále,« pravil. » Nechte
mně všechny smysly pohromadě.«
Dokud byl ještě lékař přítomen, vrátil se policejní
seržant ještě s jedním úřadníkem a zapisovatelem.
»Lítuji, že vyrušuji, ale slyšel jsem, že váš pacient
jest nyní při vědomí —« a na to se chystal vyslechnouti
Janovo svědectví.
Zapisovatel otevřei zápisník, úřadník se postavil do
nohou postele, lékař po jedné straně a Glory po druhé,
držíc Janovu ruku a chvějíc se.
»Víte, kdo vás přepadl, pane?«
Nastalolna okamžik ticho a na to se ozvalo: »Ano.«
»Kdo to byl?«
Nová pomlčka a potom: »Netažte se mne.«
»Ale vaše vlastní svědectví bude nejcennější;a
věru, až dosud jiného nemáme. Kdo je to, pane?«
»Nemohu vám říci.«
»Ale proč ?
Žádná odpověd.
»Proč neudáte jmeno padoucha, který vás připra —
Chci říci, chtěl vás připraviti o život ?«
Tu hlasem sotva slyšitelným, s hlavou v zad zvrá-
cenou a očima upřenýma ku stropu, Jan pravil: »Otče,
odpusť jim, neboť nevědí, co činí.«
Bylo marno pokračovati. Glory doprovázela všechny
čtyři muže ku dveřím.
»Musíme dbáti, aby byl klidný,« pravil lékař. »Ne
že by jej mohlo něco zachrániti, ale on je člověk ne-
oblomné vůle.«
A policejní úřadník děl: »To snad je vše velmi
pěkné, odpouštěti svým nepřátelům, ale každý má svou
povinnost ku společnosti právé tak jako k sobě samému.«
— 645 —
Král
Janův
Glor
Jan
17
article
Setřela si slzy, jež jí vybrkly z očí a seděla vedle
něho a usmívala se. Ukazovala své bílé zuby, červené
rty její se pohybovaly a tvář byla plna záře. Držel ji za
ruku a díval se na ni neustále, jakoby ji nesměl ani na
okamžik ztratiti z pohledu.
»Přec jen skoro lituji, Glory,« pravil.
»Litujete ?«
»Že nejsme oba na onom světě, neboť tam jste
byla mou nevěstou, jak se pamatuji, a všechny naše bo-
lesti byly skončeny.«
Tu její líbezná tvář se zarděla až po čelo a ona
se nahnul. nad postel a šeptala: »Požádejte mne, abych
byla vaší nevěstou na tomto světě, drahoušku.«
»Nemohu ! Nesmím !«
»Myslíte na sliby ?
»Ne!« důrazně. »Ale — já umírám — já to vím
zcela dobře. A jaké mám právo —«
Pohodila lehce, živě svou zlatou hlavou: »Hml
Nikdo ještě se neženil proto, že by měl určitě právo
k tomu.«
»Ale jest zde vaše povolání — vaše velká kariéra.«
Zavrtěla vážně hlavou. »To je již odbyto.«
»Eh!« opřev se o loket.
»Když jste byl pryč a skoro všichni opustili vaše
dílo, myslila jsem si, že bych ráda převzala podíl v něm.«
»A učinila jste to ?«.
Přikývla.
»Budiž bůh blahoslaven! Oh, Hospodin jest velmi
laskav!« a ulehl nazpět a oddychoval.
Zasmála se nervosně. »Nuže, umínil jste si zahan-
biti mne? Či snad mne chcete na konec odmrštiti ?e
Křestan.