ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 98946070-fd97-11e8-9984-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 18 celkem · entity: place 32, person 20, work 2, org 1
1 masthead
Číslo 137.
2 masthead
V Praze, dne 20. května 1900.
Praha
3 masthead
Ročník IV.
4 article
š19. Knte9ce 2podo vne rre řikossova dliee čí9lo 200—K. kalrankované doptey ee ovptilímají, rukoptay a nevraceji snpečetěnéröklamace sou porta prosty. leserty účtujeme levne a pří častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvenácté ho- díně polední. Jenotitvé číslo xa 8 h Talefon redakce d. 1126.
5 article KAl
KAl Slunce vychází ve 4 hodiny 10 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 44 minuty večer.
Kala
6 title
ULILK
8 article S v. Bernardi n.
S v. Bernardi n. Čtyřícetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u Nejsv. Trojice v Podskalí od 17.—20. t. m. Pedpleiné pro Prahu s donáškou 6o domu: mnesičně . . . .. K 2.80 čtvruletně . .. K 5.40 celoročně . . .. K 83.60 Pro tuzemeko poštou: měsíčně . . . . čtvrtletně ... K 8.— celoročně. ... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 18.2e celoročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.
Bernardi Podskalí Praha Německo Srbsko Amerika Francie Švýcarsko Belale Anglie Rusko Italia
9 article
Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v obyčejnou hodinu polední. Pferschovým nožem do biskupských seminářů. V Praze, dne 19. května. Hrdina nože zdokonaluje se ve svém řemesle Nespokojuje se již jen nožem, nýbrž sahá ještě po zbrani vydatnější, sahá po smolných věncích, jež zapaluje a vrhá do klidných útulků křesťanské lásky a vědy. Jeho strana snaží se všude vrhati pochodně občanských svárů. Nejnověji usmyslilasi vrhnouti pochodeň též do biskupských seminářů, mezi bohoslovce obou národností. Divíme se ne- málo, že jeho nejposlednější interpelace v říšské radě, v příčině bratrského spolubydlení bohoslovců v seminářích, nedoznala ihned rázného odbytí od ministra kultu Něco drzejšího nelze si ani pomy- sliti, a právě že drzost ta nezná mezí, zůstane v se- minářích naprosto bez úspěchu. Biskupské semináře jsou do dneška ještě útul- nami pokojného spolužití obou národností. Ačkoliv v Praze fakulta theologická byla národnostně roz- dělena, zůstala přece spojena co do spolužití boho- slovců. V ostatních seminářích v Čechách a na Moravě musejí bohoslovci společně účastniti se přednášek, konaných v řeči církevní s výklady českými a německými. A máme za to, že toto spojení v seminářích venkovských mnohem lépe se osvědčuje, nežli v Praze, kdež i v ohledu tomto stalo se Němcům po vůli. A tu najednou vrazil Pfersche svůj historický nůž do seminářů, z nichž měl hlavně namířeno na seminář pražský. Jemu protiví se do té duše, že stává doposud krovu, pod nímž obé národnosti se snášejí — a proto vydáno heslo: pryč s tím krovem, všecko musí býti rozřezáno, rozparcelováno! Národní zášť musí býti rozseta i mezi mladíky, kteří věnovali svůj život učení bratrské lásky, milující bližního bez rozdílu národnosti a näboženství.
Pferschův Němec Praha Čechy Morava křesťanský láska a věda
10 article
Co se nedávno dělo na universitě vídeňské, to jaksi vzbudilo ohlas v srdcích německých irredentistů a proto se vytasili na ministra kultu s interpelací, z níž sálá tatáž zášť proti všemu katolickému, i kdyby sebe více se kryla kulturními cáry. »Pryč od Říma« je heslem i zde. Nevíme, kdo všecko na interpelaci té byl po- depsán, ale předpokládáme v zájmu cti katolického kněze, že na ní podepsán nebyl. P. Opitz, jenž pohříchu nemůže se očistiti z obvinění, že on první započal na německém území štvanice proti českým kněžím, jimž poslušnost k biskupu vykázala místo spolupracovnictví na vinici Páně mezi Němcia kteří mu nemluvili dosti správně německy. Výtku tuto činil jim P. Opitz v jasném vědomí, že tatáž výtka právem o mnoho větším mohla býti činěna německým kněžím ve farnostech s mnoha tisíci obyvateli českými, ku př. v Liberci, Warnsdorfě, Ústí n. L, v Teplicích a jinde. P. Opitz budil první mezi Němci národnostní zášť proti českým kněžím, v níž teď Pfersche po- kračuje. A pohříchu musí se zde dodati, že se mu z místa autoritativního v příčině té až příliš hovělo, čili shovívalo. Dnes ty štvanice nesou hořké ovoce.
P Opitz Němcio Opitz Němec Řím Liberec Warnsdorfa Ústí Teplice
11 article
Národnostní štvanice jsou tak staré jako po- hanství vůbec. I vzdělanému Řecku byl každý Neřek barbarem, tolik co nepřítelem. Příchodem Krista, zvláště ale sesláním Ducha svatého byla otázka národnostní rozřešena rázem. Křesťanství učinilo všecky národy před Bohem rovnocennými, čímž se i vysvětluje, že čím kdo je upřímnějším křesťanem, tím i k národům jiným je spravedlivějším. To lze dnes stopovati od případu k případu, jak u laiků, tak i u kněží. Proč jsou Němci z Tyrolska, Solnohradska, Štýrska a Hor- ního Rakouska k Slovanům spravedlivější, nežli Němci z Čech? Proto že jsou upřímnějšími kře- sťany. Křesťanská láska a národnostní zášť v srdci lidském jsou věcmi naprosto nesrovnatelnými; bud láska vypudí zášť anebo zášť nadobro vypudí lásku. Lze to pozorovati zejména v seminářích. Čím horlivěji se který bohoslovec svému příštímu po- volání věnuje a na ně se připravuje, tím též hor- livěji bude používati příležitosti, přiučovati se oběma zemským jazykům. A představení seminářů mají v tom osvědčený zkušební kámen.
Krist Němec Řecko Tyrolsko Solnohradsko Štýrsko Rakousko Čechy
12 article
Kdo v seminářích vyhýbá se stykům s kollegy druhé národnosti, o tom mohou představení býti jisti, že má skrovného povolání a že je pouhým chleba synem, který se chce seminářským chlebem vyživiti. V biskupských seminářích v tak zvaných museích čili posluchárnách, bohoslovci bez rozdílu národnosti zasedají u pultů v abecedním pořadě, což má za následek, že bohoslovci-sousedi spolu ob- covati musejí, ať česky, anebo německy. A tu je ta stará seminářská zkušenost, že se mezi Čechy a Němci — byť i ne mezi všemi — stálým obco- váním a bližším seznáváním vyvinuje přátelská přítulnost, jež trvá i po východu ze semináře a pě- stuje se dopisy a návštěvami až do pozdního věku. V seminářích poznává Čech, že ti Němci ve skutečnosti nejsou přece tak zlí, jak se v novinách popisují; poznává i Němec, že Čech není tím
Němec Čechy
13 article
Němcožroutem, za jakého je štváčskými listy ně- meckými vykřičen. Mladistvá povaha nahlédne brzy, že se na obou stranách přestřeluje a že při osobním seznání křivé náhledy se na pravou míru uvádějí. Kolik již Němců do české společnosti v Praze přišlo s předsudky proti nám a odešlo na dobro vyléčených! Zrovna tak to je v seminářích. Mladí lidé z gymnasií přinášejí si do semi- náře mnoho podobných předsudků, z nichž bývají vyléčeni. Přicházejí namnoze jako nevěrci a nabývají v něm víry; přicházejí jako zuřiví nacionálové stávají se snášelivými. Ten je účel čtyřletého pobytu v semináři. — A to právě mrzí německé irreden- tisty, kteří nechtí, aby v seminá- řích Češi s Němci přátelsky se stý- kali. Do mladistvých srdcí má býti vštípena pohanská zášť. My proto v zájmech křesťanské lásky našim českým bohoslovcům klademe na srdce, aby co na nich jest, s německými kollegy rádi se stýkali a od nich druhému zemskému jazyku se přiučovali a tím i dobrým příkladem svým kollegům něme- ckým byli, aby titéž stejně horlivě přiučovali se češtině. Prospějí tím nejvydatněji svým českým spolukrajanům na německém území ku spáse ne- smrtelných duší.
Němec Čech Praha
14 article První přehlídka charity ve Vídni.
První přehlídka charity ve Vídni. Dnes sejdou se poprvé katolické spolky dobro- činné ve Vídni, dnes opravdoví přátelé nestárnoucí charity z Rakouska podají a stis knou si poprvé ruce, aby se tváří v tvář poznali, dnes vznešená křesťanská láska k bližnímu — charita — zahájí poprvé tří- denní svou přehlídku, vinouc k sobě ve Vídni, sídle jarého kmeta-panovníka, za jehož požehnané vlády lidumilné snahy, podniky a díla utěšeně u nás roz- kvetly a zmužněly, nadšené příznivce vždy svěžího svého pracovního programu, neohrožené bojovníky své z četných řad upřímných katolíků, již nedají se omá- miti a zaslepiti studenou novodobou filanthropií, která chuďasovy ruky nezahřeje a ubožákovým srdcem neza- chvěje, a všechny, kdo stojí jako zdatní dobrovol- níci v těžkých sice, ale vděčných službách jejich. Přehlídka ukáže, co zde se činí, a co by kde ještě činiti bylo — pod vnitřní silou jednoty a svornosti, nebo, spojené kde vládnou síly, snadno vše se vy- koná ! A úkoly charity nejsou dnes malé, nejsou dnes nečetné. Velikolepé dílo Bohu člověka, vrčené pro všechny doby, není ztrnulé, nýbrž zdravý organismus
bůh Vídeň Rakousko spolek dobro
15 title
Kulturní Listy-
16 article
V Praze, 19. května. K. — Při letošní hospodářské výstavě vzbuzo valy nemalou pozornost slípky. Byly tam vysta- veny kočinky, brahamky, dorkinky, ply- mutky, langhanky, minorky, vlašky, krevlérky, andalurky, holanďanky, hamburčanky, houdaurky, jokohamy, malajky, vitawoud-fowlky a konečně i české slepice. Pak také slípky trpasli čí. Hlavní vystavovatelkou byla paní Ida, kněžna ze Schwarzenberků. To jsem pozoroval, že kohouti všech těch slípek, ať si byly z plemena českého anebo čín- ského, zpívali a kokrhali od Božího rána až do ve- čera a že bez pochyby ani v noci své krky nezavřeli. Sotva že jsi do výstavního paláce vkročil, slyšel jsi jejich srdce i uši rvoucí kokrhání. Ale ještě větší rámus dělali psi, t. j. ta psí drobotina, jež sem byla zanesena ze salonů. To bylo štěkotu, vytí a řevu! Ti větší ovšem nesli svůj osud s resignací, ale za to ta menší havěť. Věru nikdy se mi pes nestal tolik odporným, jako při této psí vý- stavě. Řvali tolik babsky — pro nic za nic! Řvali sice i býci a krávy, řičeli i koně, křičeli i kohouti, ale činili to po svém způsobu důstojněji, nežli psi, kteří myslili, že si nejodpornějším kňučením prosadí svou. V této zvířecí vřavě veskrz apaticky chovali se vepři, z nichž mnohý mohl vážiti 2—3 metráky. Tito nechali celý svět kolem sebe řváti a pochutnávali si na zrní, jež jim na zubech chrastělo jako sladké mandle. Myslili si asi: řvete si jak chcete, jen když my se máme dobře. Mnohý z těchto »puchejřů« chrochtal si zcela spokojeně, jako nějaký hofrath první služební třídy. Ale jeden i druhý přece si povzdychoval, jakoby litoval, že nemá dva žaludky.
Ida Praha Schwarzenberk
17 article
— Oddělení psů a kurů — myslil jsem si — hodilo by se dobře na sanatorium pro hysterické dámy, ner- vosní šéfy kancelářů a pod. Co je naproti tonuto zpěvu řvaní býků a krav v zadním výstavním oddě- lení. Zpěv této kohoutí kapely musil by probuditi mrtvého a pohnouti srdcem i nejzarputilejšího hříšníka — — a tu mi bezděčně na mysl přišel ten biblický kohout v domě velikého kněze Kaifáše. — Ten by tu ještě scházel! — zvolal jsem v duchu. — Jsou-li — myslil jsem dále — tito kohouti potomky kohouta Kaifášova, — a proč bych nesměl si to mysliti — pak je pochopitelno, že jeden přes druhého tolik hrozně kokrhá; zajisté kdyby ta němá tvář místo kokrhání směla mluviti, což by tu bylo nářku na ty přečetné dnes Petry, zapírající Krista Pána. Vším právem předpokládám, že to trojí za- pření Pána Krista bylo tou měrou nepochopitelné, že probudilo kohouta ze spaní, a že si nad ním hned dvakráte zakokrhal, aby jako svou rozhořčenost na jevo dal. Zpívali-li kohouti na výstavě též nad mo- derními Petry, pak nám pomoz Pán Bůh. Pokud vím, věnovali spisovatelé kohoutům pozornosti málo. Pes a kůň měli již své nadšené velebitele, ale kohout — pokud vím — jich dosud neměl. Je to od člověka čirý nevděk. O kohoutu děje se zmínka v době, již kdy pod arabskými stany filosofovalo se o nejvyšších věcech.
Kaifáš Kaifášův Petro Krist bůh
18 article
— Kdo složil — táže se trpící Job — u vnitř- nostech člověka moudrost? aneb kdo dal kohoutu rozumnost? — Prosím, zde to máme! Kdykoliv, milý čtenáři, zaslechneš kohouta zakokrhati si — jak se říká — z plného hrdla — vždycky se taž, proč vlastně ko- krhá, čemu se diví, co mu nechce jíti na rozum? Mnozí si myslí, že kohouti kokrhají jen tak z dlouhé chvíle, jako mnohé ženské, ale kdyby směli mluvit — a štěstí, že nemohou mluviti — byli by měli již dávno krky zakrouceny. Avšak poslyšme ještě o jiné vzácné vlastnosti kohouta. V knize přísloví čteme: Tři věci jsou, které dobře kráčejí: lev, nejsilnější mezi zvířaty, nebojí se žádného na potkání, kohout přepásaný na be- drách, a král, ježto není, kdoby odelal jemu. Tedy lev, kohout a král! — zde vidíme, do jaké společnosti vřadila kohouta prastará moudrost židů. O neohroženosti kohouta umějí vypravovati naše ho- spodyňky. Moje matka často vypravovala, jak prý do jejich statku blízko lesa loudívala se liška na slípky a jak prý kohout skočil ji na hlavu a jak ji bodal, až prý s nářkem dala se na útěk.
Job