1
masthead
Ročník XXXXVIII.
6
masthead
V Praze, v sobotu 15. února 1908
Praha
12
article
Nn ranní a odpol. tisty
přadp lací i svi
v Praze v sdminlsirnei
a měsde
n čvt lta. . . . 6 Ko—
s dvojí donáškou
5o
. . .: 7 K 50k
va Olialkách
na měsie . .
Poštok :
sdrojí zásilkos
Praha
13
article
Nová kapitola o balkánských
drahách.
Nová kapitola o balkánských
drahách.
Hospodářské a dopravní plány ministra
věcí vnějších bar. Aehrenthala, založené na
XXV. čl. berlínské smlouvy a vyznačené jím
samým jakožto nejvážnější, protože nejkratší
spojení střední Evropy na Soluň do moře
egejského, Egypta a Iudie, narazily, jak
známo, nejen v Rusku ale i ve Franciia
Anglii na hlučný odpor a vytýkáno jim nejen,
že směřují proti rusko-rakouské dohodě
v Mürzstegu r. 1903 uzavřené, jíž se zabez
pečuje posavadní stav v zemích balkánských.
ale že spolu ohrožuje rovnováhu sil v tam-
ních končinách. Ač záležitost ta byla spolu
uváděna ve spojení s politikou německou,
daly říšsko-německé časopisy dosti dlouho
čekati na své názory a teprve nyní počínají
se ozývati v Německu jednotlivé hlasy, kteréž
jednak stanovisko bar. Aehrenthala podpo-
rují, jednak se snaží konejšiti veřejné mí
nění, že záměry ony nepovedou k vážnějším
komplikacím. Tak praví berlínský »Tagblatt«
že věci na Balkáně zůstancu ve stavu klidu
že zejména v Anglii nebudou překážeti ho-
spodářskému rozpjetí Rakousko-Uherska, jež
zvláště v Německu bude uvítáno s potěše-
ním, protože tam dle slov bar. Aehrenthala
mají na tom »vynikající zájem, aby Rakousk
bylo silnou velmocí.«
»Voss. Ztg.« prohlašuje, že Rakousko-
Uhersko, opřené o spolek s Německem, může
své zájmy na Balkáně důrazně zastupo
vati, aniž by zjevné neb utajené soupeřstv
jiných mocností mu bylo nepřekonatelnou
překážkou.
Rakousk
Voss
Evropa
Soluň
Egypt
Rusko
Anglie
Mürzsteg
Německo
Balkán
RakouskoUhersko
14
article
Těmito a podobnými hlasy potvrzuje se
tedy domněnka, že zejména rychlé svolen
sultánovo, aby se zřídila smíšená rakousko-
turecká komise, jež v měsíci březnu má za-
hájiti průpravné práce ke stavbě zamýšle-
ných drah, jest spolu výsledkem vlivu, jejž
německá diplomacie nyní v Cařihrade vy-
konává,
Dále vyšlo na jevo, že prohlášení bar
Aehrenthala, jakoby o svých plánech s ostat
ními velmocemi nebyl vyjednával, rozumět
sluší tak, že jim plány své prostě ozná
mil, což se dle uherských listů stalo ně
kolik neděl před tím, než bar. Aehrenthalv
delegacích o své balkánské politice výklad
podal; dle zpráv fřancouzských však dosl
sdělení o zamýšlených stavbách drah do Pa-
říže dne 24. ledna, tedy ne několik neděl
ale pouze několik dní před tím, než bylo
prosloveno exposé o politice zahraničné.
Tím ovšem by bylo s dostatek vysvě
tleno, proč se nevyjednávalo s velmocemí
tato kapitola teprve nadchází. Soudíme tal
především dle nejnovějšího článku diplomati
ckého orgánu francouzského »Temps«, kterýz
sice ve formě velmi jemné ale ve věci pevně
trvá na všem, co dříve o povaze záměrů
bar. Aehreňíhala napsal. Pravíť: Vyslovil
jsme, že stavbou dráhy na Mitrovice by Ra
kousko-Uhersko svůj vliv na Balkáné značne
sesílilo, což je poklonou jeho diplomacii. Dodal
jsme, že by i Německo mělo veliký prospěch
ze spojení Vídeň Sarajevo - Mitrovice - Solun
tu potvrzuje správnost našeho názoru cho
vání se časopisů německých. Rovněž nelze vy-
vrátiti naše tvrzení, že výstavbou dráhy oné
se změní posavadní stav. I italské časopisy
souhlasí v tom s námi, že jest ohrožen stav
posavadní. Může se však proto říci, že rů
znící se zájmy nedají se vyrovnati? To by
byla chyba. Jestiť zvláštností poměrů na
Cařihrad
Mitrovice
Německo
Vídeň
Sarajevo
Soluna
Aehrenthal
Ra kouskýUhersko
16
article
Balkáně, že se dají upravovati kompro-
misy, a nepochybujeme, že se dospěje
k dohodě i o dráze mitrovické. Rovnováha
se neporuší, když se na obě misky váhy dá
stejné závaží. Jsme přesvědčeni, že se dá
nalézti náhrada pro Rusko, a domníváme se,
že jest nám známo, že se již dnes vy
jednává mezi rakousko uherskou a ruskou
diplomacií o způsob dorozumění. I baron
Aehrenthal jest asi přesvědčen, že jest nutna
dohoda v tomto smyslu, aby byla zachovánn
rovnováha velmocí na východě. Proto vyroz-
uměl velmoci o svých záměrech. Avšak kvap.
s jakým dal své plány do veřejnosti, zavini
všechno nedorozumění. Dohodl se zajisté na
před s vládou italskou o zájmech na západě
tureckém, a této methody nutno taktéž užiti
aby i Rusko dalo svůj souhlas k jeho zá
měrům.
Aehrenthal
Balkán
Rusko
17
article
Zatím došly z Paříže další zprávy o tom
že dopravní záměry bar: Aehrenthala ocitly
se ve stadiu mezinárodní otázky. Ruská
diplomacie prý uvedla na přetřes projekt
nové příční dráhy balkánské, jez
by šta od břehu Dunaje až k adriatickému
moři. Stará-li se Rakousko- Uhersko o své
hospodářské zájmy na Balkáně, učiní tak
ostatní mocnosti, a proto hodlají společně
vymoci svolení sultanovo ke stavbě dráhy
jež by vyšla asi od Radujevce přes Srbsko
turecké území a Černou Horu až ke břehům
Adrie, a končila by buď v Baru aneb
v Ulcině. I všecky západní velmoci, zejmena
Italie, přejí tomuto projektu, jenž by zvláště
Srbsku zjednal spojení s mořem, jenž by by
vhod Rumunsku i Černé Hoře, a kterýž by
tudíž měl takovou silnou oporu mezinárodní
že by Turecko nemohlo činiti nijakých ob
tíží. Má se za to, že diplomat ruský Čarikov
akci pro tento návrh připravil na západě
zejmena v Paříži, půdu, a že v nejbližšícl
dnech bude sdělen velmocem jakožto pro
středek, jímž by se zjednala rovnováha dráze
vedoucí přes Mitrovice na Soluň a prospíva-
jící hlavně hospodářským zájmům středo
evropským
Oba tyto projekty železniční budou
ovšem východiskem nové kapitoly politiky
východní.
Adrie
Paříž
Dunaj
RakouskoUhersko
Balkán
Srbsko
Černá Hora
Rumunsko
Turecko
Mitrovice
Soluň
Italia
18
article
Mohou se státi základem nové hospo-
dářské a politické rovnováhy na Balkáně
mírné soutěže jak střední tak západní Evropy
a ovšem i Ruska v evropském Turecku
podaříli se totiž dociliti o nich dohody, jal
o ní mluví pařížský »Temps«
Mohou však státi se i kamenem úrazu
a dalšího přiostření poměrů mezinárodních
kdyby se dorozumění nedocílilo.
Přímé překážky by mohly vzniknout
především z lůna vlády turecké, kdyby ode
příti chtěla koncesi ke stavbě příční dráhy
balkánské, pokud by šla územím tureckým
Pokud se týče Rakousko Uherska, mohlo
by se projektu příční dráhy balkánské opřít
potud, pokud půjde územím černohorským
Obsahujeť berlínská smlouva ve svém XXIX
čl následující ustanovení: »Černá Hora nechat
se dorozumí s Rakousko Uherskem ve pří-
čině práva, stavěti a udržovati silnici a dráhu
železnou na novém území černohorském.«
Dle vídeňského »Frmdbl.«, kterýž bývá
tlumočníkem zahraničného úřadu, nedá se
dosud ve Vídni zjistiti, pokud jsou správné
zprávy o příčné dráze balkánské, ale bylo
by prý mylné, kdyby se předpokládalo, že
by uskutečnění tohoto projektu mohlo způ-
sobiti nevůli. Jako má prospěti hospodář-
ským zájmům prodloužení dráhy bosenské
až do Soluně, tak by mohla býti stavba
jakékoliv jiné dráhy v těchto dosud málo
dostupných končinách ku prospěchu rakousko-
uherského vývozu. Mimo to by se podporou
dopravy těmto zemím nejdříve dopomohlo
ke vnitřnímu uspořádání a k uklidnění.
Naproti tomu tvrdí »N. Fr. Pr.«, že
projev tento jest pouhou diplomatickou opatr
ností, aby se uklidnilo veřejné mínění. Uvi
díme!
Balkán
Evropa
Rusko
Turecko
Rakousko
Uhersko
Rakousko Uhersko
Vídeň
Soluň
Francie
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 13. února. (Sněmovní vol
by.) Letošní volby do zemských sněmů, jichž
činnost vypršela neb byla násilně zkrácena, za-
počaly v Tyrolsku. Jak „W. Abendp.“ sděluje
tyrolská prelátská kurie, jež tam nahražuje fidei
komisní velkostatky, zvolila již za své poslanc
probošty Waltra, Weissteinra a China a opata
Zachra. Všichni jsou Němei až na China, jenž
je Vlach.
V Praze, 14. února. (Německé son
ručenství.) Na zprávu, že se ve Vídni má
zříditi samostatná vlašská právnická fakulta, dán
byl v jednom vídeňském listě podnět, aby se
sešel společný 12členný výbor obou hlavních
německých taborů a vyslovil se o tomto návrhu
Se strany němeeko-nacionálné však namítnuto
že 12členný výbor se nemůže sejíti, poněvadž
byl zřízen pouze pro uhenské vyrovnání, a ježto
tato otazka jest už vyřízena, pozbyl své právo
platnosti a přestal existovati. Není také nikoho
kdo by jej mohl svolati.
Křesťanskusociálná korespondence „Au
stria“ staví se proti takovému názoru. Anti-
semité prý nezavinili, že se dosud nemohli vy
sloviti o projektované vlašské fakultě, poněvadž
se jich nikdo nezeptal. Vznikla z toho mezi anti-
semity nevůle, ale nemusilo jí býti, kdyby se
byl dodržel způsob, smluvený na počátku zase
dáni říšské rady, dle něhož se všechny německé
strany měly dorozumivati o podobných otázkách.
W Abendp
Waltr
Weissteinr
China
Zachr
Vlach
Praha
Tyrolsko
China
Vídeň
20
article
Vzhledem k tomu, že vyřizování národních otá
zek jest důležito pro všechny rakouské Němce
měly by německo-liberálné strany pokládati za
svou povinnost, udržovati stálý styk s největší
německou stranou, s křesťanskými sociály. Kře
sťanšti sociálové budou prý vždy ochotně spolu-
působiti s ostatními německými stranami, kdy-
koli půjde o hájení zájmů rakouských Němců
V Praze, 14. února. (Chorvatské vol
by.) Hned po bánově návratu z Vídně bude
v úřadních novinách uveřejněn reskript, svolá-
vající nový chorvatský sněm na 12. března a
současně budou vypsány volby, jež se dle zprá-
vy „Bud. Tagbl.“ vykonají současně v celém
Chorvatsku v některý z posledních dnů únoro-
vých. Volby, které si v Udbině vyžádaly již krva-
vou oběť, budou velice pohnuté, neboť o man
dáty 88 volebních okresů uchází se deset růz
ných politických stran, takže není okresu, aby
v něm nebyli aspoň tři kandidáti, jsou však
okresy s pěti i šesti kandidáty. Vedle čtyř stran.
sloučených v chorv.-srbské koalici, totiž chor-
vatské strany práva, strany pokrokově, skupiny
Kulmerovy a srbské strany samostatné, ucházej
se o mandáty starčevičovci, srbští radikálové
Radičova selská strana, sociální demokraté
ústavní strana bar. Raucha a několik divokých
Koalice postavila kandidáty v 84 okresích (stra
na práva v 36, pokrokovci v 12, Kulmnerova
skupina v 9 a samostatní Srbové v 22, při čemž
někleří kandidáti kandidují ve dvou okresích)
starčevičevci mají 58 kandidátů, selská strann
21, sociální demokraté 11 v 17 okresích, radi-
kální Srbové 22, Rauchova ústavní strana 13
Mezi divokými kandidáty jest býv. bán hr. Peja-
čevič, býv. ministr dr. Tomašič atd.
Němec
Udbina
Kulmerův
Radičův
Rauch
Kulmnerův
Srba
Rauchův
Pejo
Tomašič
Praha
Vídeň
Buda
Chorvatsko
21
article
O výsledku voleb těžko říci něco určitého.
Jedno však zdá se býti jasným: že vládní stra-
na Rauchova nenabývá v Chorvatsku půdy,a
provedou-li se volby jen trochu poctivě, čeká
největší porážka ji. Tyto dni představoval se ve
Vukovaru odb. přednosta osvěty Mixič jak
vládní kandidát, ale na schůzi přišli skoro vý-
hradně přivrženci koalice, kteří jeho řeč pře
křičeli voláním „Abcůg Rauch!“ „Abeúg Mi
xič!“ Na konec počaly se ze shromáždění n
řečníka sypati párky uzenek a touto neočekáva
neu ovací schůze skončena. Schůze měla pk
dohru před okresním soudem, který 14 účast-
níků odsoudil k různým trestům od 7 do 10 dní
Posice vládního kandidáta se tím ovšem jer
zhoršila, takže zvolení koaličníka dra. Palečka
pokládá se v onom okrese za jisté.
Ze Lvova, 11. února. (Anatol Vachňa
nin t.) Dnes zemřel zde ve věku 67 let bývaly
růský říšský poslanec, Anatol Vachňanin
Zesnulý, jenž býval gymnasijním profesorem
byl od počátku let sedmdesátých jedním z hlav
ních sloupů u krajínského ruchu mezi haličský.
mi Malorusy, byl prvým předsedou lidovéh
osvětového spolku „Prosvita“ a redaktorem ča
sopisů „Pravda“. Jako poslanec náležel k on
bývalé skupině ruských poslanců, která udržo
vala přátelské styky s Poláky a zvláště jich pod
porou bývala volena. V posledních letechv
straně ukrajínské nabyl převahy směr radikálný
stejně nepřátelský Polákům, jako Velkorusům
prof. Vachňanin pozbyl svého dávného vlivu n
mlndší pokolení a zemřel opodál politického ru
chu téměř zapomenut.
Rauchův
Abcůg Rauch
Paleček
Vachňa
Vachňanin
Polák
Chorvatsko
Vukovar
Lvov
okresní soud
22
article
Z Lublaně, 12. února. (Ve prospěc
slovinského úřadování.) Neustávajíc
štvanice německo-nacionálních spolků proti slo-
vinskému jazyku nezůstávají bohužel bez ohlasu
ani v ústředních úřadech a v poslední době čin
se i v Kraňsku pokusy, aby se slovinštině odňa
zas ten kousek půdy, který si po dlouhých b
jich vymohla. Nedávno zemské presidium krai-
ské dalo zemskému soudu lublaňskému pokyn.
aby se neodvažoval lublaňskému magistrátu do
pisovati slovinsky. Ve včerejší schůzi obecníhe
zastupitelstva dr. Triller ukázal na tuto n
vou potupu slovinského jazyka a hlavního městi
Lublaně a po jadrném odůvodnění navrhl res-
luci, v níž se praví: Starosta jako předseda
městského magistrátu se žádá, aby 1. bez pro
dlení vyzval presidium c. k. zemského soudu
v Lublani, by rozkázalo všem podřízeným sou
dům, aby městskému magistrátu dopisovaly vý
hradně slevinsky; 2. aby odpověď výše uvede
ného presidia předložil v nejbližší schůzi obe:
nímu zastupitelstvu, které v případě potřeby
učiní další kroky; 3. aby každý německý přípi
kteréhokoli soudu ve slovinském kraji předloži
také hned obecnímu zastupitelstvu. Trillerův ná
vrh byl jednomyslně schválen
doktor
Triller
Trillerův
Lublaň
Kraňsko
23
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Význam rakousko-uherských železnic na B l
nrosnoy
káně.
Někteří naši politikové příliš snadno se smi
řují s Aehrenthalovým projektem železnodražno
sítě na Balkáně, domnívajíce se, že z ní kyn
habsburské říši bůh ví jaký hospodářský pro
spěch. Kdyby nebylo falešného obejití ruského
spojence, ani mnozí z našich rusofilů by neměl
námitek. Úvahám naší veřejnosti o této otázce
zajisté prospěje, co píše v „Novém Vremeni
inženýr Taburno, Srb z království, jenž se
osvědčil jako zpravodaj z mandžurského bojište
a po válce se v Rusku aklimatisoval. Tento
znalec věci nevidí žádného prospěchu
kterého by se Rakousko z uskutečnění projektu
Aehrenthalův
Srb
Balkán
Nový Vremit
Rusko
Rakousko
24
article
V drobném pkodcji:
za s
anní čáslo o nobt
odpolední . . . . . . . za 2 b
Va flialkách na venkovš-
zanní čisl,
10 h
vdpolodní . . . . . . . . 4i
Inserát
platí se hotevě zapře
Přeěplacení a laserty přijíná zdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachávejí se ték redalee
tiskárna a ekpedice „Národnich Listů“
Rukopisy se aovracsjí
26
article
Aehrenthalova mohlo nadíti, a soudí, že hospo-
dářský prospěch je zde obyvatelstvu pouze před-
stírán, aby se maskoval pravý účel, jenž je po-
litický a směřuje k oslabení slavismu
na Balkáně. Piše
Železné dráhy, které chce postaviti Rekou-
sko, v podstatě nemají pro ně ani strategického,
ani hospodářského významu. Po stránce strate-
gické jsou neprospěšny proto, že převoz vojsk
na vzdálenost 100 kilom. po železnici má malou
přednost před pochodovým pohybem těchto
vojsk; a k vůli dopravě vojenských nákladů pyto
by vždycky možno takou železničku velmi brz
vystavět. Ilospodářský význam jest ještě menší
Rakousko nebude vyvážeti své tovary z Bosny
přes Solun, protože jeho zájmem jest vyvážeti
přeš rakouské přístavy na Adrii. Právě tak nen
v prospěchu Rakouska připustit ke konkurene
se svými tovary v Bosně tovary srbské nebo ma-
kedonské, protože se postará, aby z těchto zemí
do Bosny nie dováženo nebylo. Transitového vý-
znamu tato dráha také míti nemůže, protože
bosenské dráhy jsou úzkokolejné (0.75 m.). Pa-
trno tedy, že jediným účelem tu jest, aby Ra-
kousko mělo záminku ke zjevnému vmíšení
vpřípadě slovanské války proti Tu-
recku, kdyby válečné štěstí bylo
na strané Slovanů. Všimněme si, že Ra-
kousko ruší obě dohody s Ruskem ve chvíri,
kdy Turecko zachvacuje perské
území, aby pohodlněji mohlo na-
padnouti na naši hranici. Shoda tato
zajisté není nahodilá, jestliže Turecko skutečně
myslí, že mu nadešel příhodný moment, a b
se pomstilo Rusku za své dřívější
porážky. V Turecku je silná strana, snící
o takové odvetě. Turecko počítá, ž e za
koncesi, danou Rakousku, Rakou-
sko zabrání slovanským státům na
Balkáně býti ruskými spojenei ve
válce s Tureckem.
Adrie
Balkán
Reka
Rakousko
Bosna
Boseň
Rusko
Turecko
27
article
Všechny komplikace jak v evropském Tu-
recku, tak i na naší kavkazské hranici a rovněži
v Persii řídi, o tom není pochyby, Německo
Páni na Sprévě ovšem se k tomu nepřiznajía
není zapotřebí, když mají jiné, kdo za ně ru-
kama vylirabávají kaštany z ohně.
Má-li p. Taburno pravdu, bylo by záhodno,
aby v otázkách balkánských slovanské svědomí
neustupovalo ani o píd.
Po kralovraždě v Lissabonu.
V Berlině rozšířeny byly včera večer po-
věsti o n vém atentátu v Lissabonu. Udály prý
se i výbuchy petard. Na konec o známe no,
že objeveno veliké skladiště
zbraní střelných a že u mnohých
bylo zjišténo, že z nich bylo stříleno.
Proslýchá se, že král Manuel chce jmeno-
vati svého bývalého učitele, plukovníka Antonia
da Costazu, svým osobním tojemníkem.
miles
Páňa
Manuel
Antonius
Persie
Německo
Spréva
Berlín
Taburno pravda
28
article
V Praze, 14. února.
Praha
29
article
K aféře Schnitzerově.
»Berl. Tagblatt« oznamuje, že Schnilzer
sám zažádal za dovolenou, aby přednášky jeho
na universitě mnichovské nezavdávaly podnét
k dalším demonstracím, jež prý i jemu osobné
nejsou po mysli. Omluvil žádost svou nervosní
poruehou srdce.
Účel smlouvy o Severním a Baltickém moři.
»Nederlandsche Stemmen«, list, klerýž má
důvěrné styky s diplomatickým světem, tvrdí, že
účelem vyjednávání o obě moře tato jest za-
brániti, aby státy, kteréž nehra ni č
na moře ta, nezjednaly si uhelných
stanic, ani oporv době války n
Schnitzerův
Berl
Schnilzer
Nederlandsche Stemmen
31
article
neo
V Praze, 14. února 1908.
II. (Hrdina revoluce) Když u Bel
linzony nebo Pontebby přestupujeme hranice
italské, vjíždíme do kraje nad jiné krásného
požehnaného. Od té doby, co je Italie osvo
bozená a spojená, je obrozená a vzkřisení
k novému životu, jenž ji učinil velkou a silnou,
obnovil její polilickou vážnost. Průmyslový roz-
mach moderní Italie je neobyčejný a překvapuje
cizince vyjiždějícího z Alp do ladných rovin
lombardských.
Ještě před půl stoletím nebylo zbědovanější
a schátralejší země nad Italii, která dvakráte
se pozvedla nad veškeré lidstvo svou mocí anti
ckého Říma a svou kulturou rennaissance. Ože-
bračená tyrany, sestupidnělá papeži válela se
hrdá Iialie jako lazzaron na prahu svých se-
šlých paláců, na schodištích pyšných chrámů.
vztahujicí ruku po almužně cizinců. Nebylo
možno představiti si hlubší, žalnější úpadek.
Hrůzovláda rakouských profousů a husarů
všechny přišernosti středověké zatemnělostia
náboženského fanatismu papežského Říma, ty-
ranie malých králiků, nespolských Bourbonů.
věvodů modenských, toskánských, ponížily, de-
gradovaly, ožebračily vlásť nejjasnější kultury.
nejzářivějšího umění. Iialie i v dobách svého
nejskvělejšího rozkvětu v cinqnecentu byla vy-
dána na pospas rozmarů a vyděračství papežů
a tyranů. Ale tito papežové i když upevňovali
svou moc a rozmnožovali své bo atství vraž
dami, travičstvím a loupežemi jako Alexandr VI.
když udržovali vše kolem sebe v désu svou kru
tostí jako Julius II., měli fantasii, ducha a vkus
a zanechali památky nehynouci krásy, vytvořené
geniálními umělci.
A tyrani, odvážní a zpupní dubrodruzi
členové starých rodů i zbohatli kupci, Sforzové.
Viscontiově, Malatestové a Medicejští učinili
s Iialie jeviště nejen svých krvavých orgil, ale
Bela
Pontebby
Bourbon
Alexandr VI
Julius
Sforza
Malatesta
Medicejský
Praha
Alpy
Řím
32
article
nejnádhernějších slavností krásy, v nichž nej
výše se povznesl genij italský v té závratné
epoše Michel Angela, Leonarda, Cellinia. V té
divoké době zběsilých vášní a tvůrčích opojení
byla Italie vznešená a mohutná, ač byla ne
svorná a rozervána, v každém městě vlád
tyran nebo condotiere, silný, bezohledný chlap
jenž brutálností a lstí se vyšinul, neboť tehdu
vítězily silácké individuality a panovala morálku
nadlidí.
První polovice 19. stoleti byla obrazem
nejtrudnější dekadence skvoucí země. Cizinec ji
drsně ujařmil. Domácí tyranové a Řím byl
urážkou lidské důstojnosti, hanbou země nejbo-
batší kultury. Inkvisice dusila všechen život du-
ševní. Pověra a násilí, mnich a žoldák udržoval
lid v děsu a hlupotě.
Angel
Leonard
Cellinio
Řím
33
article
Italie procitla z této agonie. Setřásla jho
ciziny, vypráskala tyrany a skrotila Vatikán.
Loni oslavovala sté výročí narozenin jednoho
ze svých vysvoboditelů. Velkolepě uctila památku
Garibaldovu. Jméno slavného bojovníka za svo-
bodu italskou patří do Pantheonu, který vděčne
lidstvo buduje ve svěm srdci těm, kteří pracoval
a bojovali za jeho práva a za jeho volnost.
Blíží se dny, které osvěží památku na jar
roku 1848. Mezi hrdiny této revoluce roman-
tické, v níž Evropa omládla a vzplanula pro
idešly, jichž více neopustila, bude vzpomínáno
zejména na Garibalda, který je nejvýraznějším
zosobněním romanliky, ideálů i illusí Revoluce
Karel Tůma napsal obšírný spis o Garibal
dovi, jejž nazývá »bohatýrem svobody. *) Nikdo
jiný nemohl nám napsati životopis korsara z bojů
jihoamerických republik a generála v červené
košili, nežli náš znamenitý publicista, jehož pére
přes čtyři desetiletí ohnivě a neunavně slouž
myšlence svobody a ideálu vlasti. Karel Tůma.
který tak vzletně a výmluvně vylíčil život, boje
a utrpení heroů a mučedníků svobody, Mazzina
*) Karel Tůma: Garibaldi, bohatýr svo-
body. Nakladatelství J. R. Vilimka. Dosud vyšl
10 sešitů.
Italia
Garibaldův
Tůma
Garibal
Garibaldi
Vilimek
Vatikán
Evropa
jihoamerický republika
34
article
Manina, Havlíčka, byl nad jiné povolán, aby na
psal české dílo o Giuseppe Garibaldovi.
A napsal je, jak můžeme soudit z dosu
vyšlé části, s nadšením spisovatele, zaujatého
pro vznešené sny a tužby svobody i se svědo
milostí horlivého historika. Populárním, přístup-
ným tonem vyprávuje Tůma velkolepé drame
života vlastence a revolucionáře Garibalda. Auto
dává se uchvacovati svým enthusiasmem a jeho
styl temperamentní přesvědčuje vznětlivějšího čte
náře a strhuje ho též.
Tůmova kniha o Garibaldovi je upřímným
výlevem ušlechtilých cítů lidskosti a láský
k vlasti a bude dobrým naučením našemu obe-
censtvu, zejména mládeži. V čelo položil spiso
vatel krásný úryvek z dopisu, který psali roku
1420 hüsitšti Pražané Benátčanům: »Od jak-
živa lidé mysli šlechetné milovali v l as
svoji a včestném boji krev i živo
svůj za vlasť, jako za nejdražš
statek svůj obětovali, pročež jím také
po smrti slavná jména jejich památka u po-
tomků zachovává.« Na mnoha pak místech
trefně porovnává autor válečníckou bystrost
odvážnou mysl Garibaldovu s Janem Žižkou
z Trocnova. Byli oba hrdiny svého národa.
osvoboditeli své vlasti, bojovníky velké myšlenky.
kteří vltězně poráželi nepřitele mnohokráte sil-
nějšího.
Manin
Havlíček
Giuseppe Garibald
Tůma
Garibald
Tůmův
Pražan
Benátčan
Garibaldův
Žižka
Trocnov
35
article
Garibaldi uviděl uskutečněný svůj sen
Ilalia una! Starý válečník odešel na svůj statei
jako muž z antické doby, jeho poslání byl
dovršeno, jeho osvobozená a sjednocená vlast
počala žltis ve vzkříšení a omládnutí všech
svých sil.
Jako dobrodružný román čtou se Tůmovy
stránky, líčící mládi Garibaldovo, jeho vstoupen
do revolučních šiků »Mladé Italie«, zburcovaných
z porobené, smutné Italie magiekou silou ener-
gického a výmluvného Mazzinia, jeho útěk
když odvážná výprava byla zmařena a jméno
Garibaldovo oetlo se mezi stoupenci »Mladé
Halie«, odsouzenými k smrti a jeho několikalelé
potloukání se v jižní Americe. Mladý námořník
jenž nabyl. v nové vlasti zkušenosti na četnýeh
plavbách jako kapitán obchodní lodi, stals
odvážným vebtelem chatrného loďstva mlade
republiky Rio Grando, jež zápasila za srou
ohroženou samostatnost. Garibaldi ostal bojov
níkem svobody a revoluce. Se šilenou odvahou
obklopený hrstkou italských emigrantů, vrhal se
do nejnebezpečnějších válečných podniků ne
moři i na souši. Do té doby spadlá též jeho
setkání se s krásnou Kreolkou Anitou, která se
stala jeho věrnou družkou i spolubojovnicí, která
se zůčastnila jeho výprav a byla často zobra-
zena, jak na palubě lodi mává šavlí a pobádí
střelce ku palbě, nebo jak sama se cháp
pušky.
Jeji bytost je obestřena celým legendárním
kouzlem revoluční romantiky a jeji smrt mí
tragickou úchvatnost. Zahynula v lialií, když
její muž prchal s několika nejvěrnějšími pře
pronásledujícími ho Rukušany. Vlekl ji ssebou
nemoenou, těhotnou a statečná žena skonala
v opuštěné chaté, uštvaná, umořená útrapam
útěku, vysílena nemoci a hladem.
Garibaldi
Tůmův
Garibaldův
Anita
jižní Amerika
Rio Grando
Mladá Italia
Mladá Halie
Ilalia uno
36
article
Garibaldův pobyt v jižní Americe je jedi
ným řetězem krvavých episod válečných, kor
sarských rejdů na moři v bojích proti diktato-
rovi argentinskému Rosasovi, jejichž heroismu
a střeštěnost Karel Tůma popisuje velmi zají-
mavě. Garibaldi jeví se tu jako muž obdivu
hodných vlastnosti. Byl chrabrým vojákem
námořníkem a zeela nezištným idealistou. Ne-
využitkoval nikdy přiležitosti, aby nashroma ždii
sebe skrovnější majetek. Žil zcela chud. B
velkomyslný k svým nepřátelům a mezi těm
zuřivými šilenci jihoamerickými, mezi gauč
z pamp a divochy ukrutného Rosasa, kde ne-
bylo lidskosti a slitování, kde zajatci byli mu
čeni a pobíjeni, objevil se italský prostý ná
mořník jako urozený zjev antické civilisace.
Když r. 1848 pozvedla se znovu Ilalie
k zoufalému boji za svobodu, vrátil se Garibald
do své vlasti. Bojoval proti Rakušanům a spěcha
do Řima, když Pius IX. prchl a lid prohlási
republiku. President francouzské republiky Ludvík
Napoleon, jenž byl již připraven k tygřímu skoku
na svobodu Francie, zatím se osvědčil svou
římskou výpravou, kterou utlumil v zárodku
republiku římskou a přivedl zpět papeže. Byla
to vzrušující a nešťastná doba Garibaldova, jenž
velel vojsku stalečnému, ale nečetnému, sváděl
bitvy heroické, ale bezúspěšné. Přesila zvítězila.
Garibaldův
Rosas
Tůma
Garibaldi
Garibald
Rakušan
Pius
Ludvík Napoleon
jižní Amerika
Francie
37
article
Maršálek Oudmnot, velitel francouzské armády,
vyslovil obdiv udatnosti a bystroduchosli voje-
vůdce efemerní řimské republiky Giuseppe
Garibalda.
V dalších kapitolách posud vyšlých sešita
ličí autor zonfalé boje Garibalda s bourbonskými
rakouskými armádami. Byl poražen Rskušany
jeho mužstvo rozptýleno, jeho nejlepší spolu
bojovníci a důstojníci pobíti a on s několika
nejoddanějšími a se svou Anitou byl hladov
žizniv štván zbědovaným krajem Romagně. Tam
udála se nejtragičtější událost jeho zmítaného
života: smrť Anity
Po hrozných útrapách dostal se Garibald
na pobřeží ligurské a na rybářské kocábce pře
plavil se na Elbu. Přes měsíc trvalo jeho blou
déní a prchání před nepřítelem. A velký bojov
nik revoluce italské, generál římské republiky
jako chudý psanec ulekl do sev. Ameriky, kde
v Rhodes Islandu se stal mydlářským pomocní
kem. Brzo však se vrátil na moře ke svěmu
povolání a stal se kapitánem obchodní lodí novo-
yorské.
R. 1855 vrátil se Garibaldi do své vlasti
a usadil se na Capreře, chtěje se věnovati rol-
nictví. Ale dlouho neostal v klidu. Na jeviště
dějinných událostí vstoupili noví muži. Mladý
Viktor Emanuel II. stal se králem sardinským.
Jeho státník Cavour zahájil již svou chytrou
intensivní akci. Pod Napoleonem III. třaskla
puma Orsiniova. Nastal nový vzmach Italie
k jejímů elli, ke svobodě a jednotě.
V dalších sešitech díla českého spisovatele
najdeme historii tohoto zápasu, dovršeného vílěz-
stvím a uskutečním ideálu: Ilalia una! Nebot
Garibaldi byl zosobněním celé té historie, kon-
čící pádem papežského Říma a osvobozením
Italie.
ol
odj se
ne
ne
to bon
mn o
a odz tot la c
Oudmnot
Giuseppe Garibald
Anita
Garibald
Garibaldi
Viktor Emanuel II
Cavour
Elba
severní . Amerika
Rhodes Island
Řím
Italia
Ilalia uno