3
masthead
22 října 1900 Číslo 292
4
article
tice Vilémově. Také anglo-německá
úmluva, zdá se, souviseti bude
úzce s demissí kníž. Hohenloha
ba po našem mínění náhlost jej
úplně vysvětluje. Úmluvu ujednal s Lon-
dýnem nepochybně hr. Bülow. Kdyby byla dí-
lem kn. Hohenloha, byl by tento — datovánat
jest teprve ze 16. t. m. — nepochybně dal ji
publikovati dříve, aby publikována byla s je ho
podpisem a aby zakončil karriéru svou tak ří-
kaje slavněji tímto aktem historickým.
Nepochybně ale jako tolik aktův, mezi Vi-
lémem II. a Bülovem smluvených, o nichž kanelé
Hohenlohe, nejvyšší úřadník říše, teprv
z novin zvěděl, vyjednáván byl i tento
akt bez přímého spolupůsobení Hohenloha, a tento
byl pak nopochybně povolán do Homburku jen, aby
jej schválil. Snad uráželo to hrdost jeho, snad
vzpíral se tomu i jeho tradiční politický směn
Rusku přátelský, aby schválil úmluvu, jež svým
účelem i svým podezříváním musí v Rusku
vzbuditi jen trpkost. Odepřel as formou více
méně určitou úmluvu schváliti, i dostal pak ne-
pochybně šetrný, ale přece jasný po-
kyn, aby odstoupil. Smlouvu pak publi-
koval jeho nástupee.
Lon
Bülow
Bülov
Vilémov
Hohenlohe
Homburk
Rusko
5
article
Konservativní listy německé snaží se siee
zastříti, že hrot úmluvy namířen jest proti Rusku,
liberální listy německé ale, jež vždy stály
proti Rusku, částečně to doznávají. Dl
»K ö1n. Ztgu«, blizkého zahraničnímu úřadu
německému — list ten také nejprv ohlásil
pád Hohenlohův i povýšení Bülowa — má býti
dokonce úmluva jakousi nepřimou od ve-
tou Rusku za to, že nepodponov alo
poslední akci Německa v Číně
Ovšem to povídá, tento »dobrovolný« orgán ně-
mecké diplomacie dosti zaobaleně. Praví: úmluva
má významtím větší, neboť se jí podává podruhé
důkaz, že Německo jest s to žíti s Anglií
zrovna tak dobře ve shodě vzájem
ným pokojným se dorozumívánlí
jeho s Ruskem.
Slovem, Německo chtělo ukázati Rusku, že
má dvě železa v ohni a že dovede dnes třeba
kvčerejšímu spojenci obrátiti se zády, ale
k vůli pozejtřku přece i pak se po něm dále
otáčeti .. . Bude-li to upřímné politice Ruska,
jež počílá obyčejně jen buď s přímou podporou
a s přímým odporem, ale nikdy s úškokem
»přátel« — konečně jednou dostatečným po-
učením o spolehlivosti přátelství německého?
Pravda, oficiální kruhy německé dle obvyků
diplomatiekých budou to vše popírati. Protože
však Francie, Italie, Rakousko -Uhersko i Uni
té chvíle nemohou ani usilovati o anexi území
čínského, a protože Rusko jediné dnes má sa-
mostatně v moci své rozsáhlé lány území čin-
ského, jen politické děti by se mohly klamati
tom, komu ujištění angloněmecké úmluvy
opříti se zálusku »jiné moci« platí, a jedině
platiti muže v mysli a duchu podpisovatelův
smlouvy.
Bülow
Uni
Rusko
Německo
Čína
Anglie
Francie
RakouskoUhersko
6
article
O nic menší nebyl zajisté zálusk anglieký
a německý na to, by usadili se jako Rusko
Mandžursku i ony v bohatém poříčí Jancekianu
Ale byly by se musily Anglie a Německo o tulo
část Činy servati samy mezi sebou, neboť ob-
chodní zájmy jejieh (obrat anglického obchodu
v Číně činí 237 mill., německého 85 millionů
taelů) jsou tam v nejostřejší soutěži, a nadto
v územi, jimi vyhlédnutém, interesovány jsou
silně i Francie, Unie a jině státy. Hrozny byly
zde tedy kysely. Za to proti ruské okupaci
Mandžurska ostatní státy, Francie, Unie atd
vlastně ničeho ani nenamítají a v Berlíně
Londýně podezírají, že by také snad Japonsko
důsledkem nějaké tajné úmluvy rusko- japonské
proti anexi Mandžurska Rusy nic nenamítalo
Byly by tedy kynuly Rusku skutečně cenne
territorialní výhody v samém sousedství Pečil
ska a Pekina, kdežto Anglie a Německo měly
vyjíti na prázdno. Tomuto nemilému pro ně vý
sledku čínské zápletky má ale předejíti se právě
nynější smlouvou. Nad to má býti řečeno Ru-
sku, že nadál nemůže spoléhati se na nedoroz-
umění anglo německé, naopak že oba státy jsou
vždy hotový připraviti je, Rusko, o kořist jeho
čínské polítiky. Právě tak jako když Bismark
vháněl sice nepřímo ruské státníky v r. 187
do války s Tureckem, aby pak, když z ní mělo
cenných výhod získati, jemu náhle nohu nasta-
vil. Opakuje se prosté tedy stará intrika něme-
ekého »přítele«. Ukáži-li se ostatně ruští stát-
níci energickými, mohou pojistiti si výhody
territorialní pro budouenost bez formální anexe
Mandžurska, proti kleréž jedině a formáln ě mi
řiti může nynější úmluva anglo- německá.
Rus
Pekin
Bismark
Rusko
Anglie
Německo
Čína
Francie
Berlín
Londýn
Japonsko
Turecko
Unia
7
article
Potřebují jen následovati příkladu Rakousk
neb i Anglie samotné. Rakousko zůstalo pánem
Bosny, aniž ji anektovale, Anglie jest podne
pánem Egypta, aniž jej formálně k říši své při
pojila. Příklad to pro Rusy lákavý a vzor osvěd
čený! Třeba k němu ovšem jen trochu mén
slovanské měkkosti a více germánské troufalosti
Dik oddanosti nynější své vlády dreyfusardské
k Německu i Anglii pochodila nejhůře
při úmluvě této — Francie. »Duševnís
její přátelé v Londýně a v Berlíně pokládali ji
při svém diplomatickém dorozumívání za »quan-
tité negligeable«. Toť výsledek náramně chytré
politiky pana Delcanséa, kterouž hleděl se za-
lichotiti Bülowu i Salisburyovi, kteréž jeho po-
slové byli v posledních týdnech navšlívili, ze
cenu odloučení se od Ruska v politice čínské.
Když jsme tento nový směr francouzské politiky
nedávno zde charakterisovali, narazilo se na
odpor. Mnozí dali se mýliti několika povrehními
pozornůstkami, jimiž chtěla vláda Waldeck-
Rousseauova způsobiti v zájmu vnitřní své poli-
tiky návštěvu carovu na své výstavě světové.
Diké
Delcansé
Salisbury
Rousseauův
Anglie
Rakousko
Bosna
Egypt
Německo
Francie
Londýn
Berlín
Rusko
Waldeck
8
article
Včera ale již poukazovaly i ně
které nacionalistické listy paříž-
ské k tomu, že Francie v čínšké
otázce opustila politiku shod
s Ruskem. Výsledek této ochoty Loubeta,
Waldeek-Rousseaua, Deleasséa a spol. k Michlo i
a John Bullovi, ochoty, kteráž jevila se i v po-
čínání býv. I. frásisty francouzské sněmovny, ny-
nějšího vyslance francouzského v Pekině Pichona
oproti Lichunčanovi i v pomahání francouzských
čet při odvetné výpravé anglo-německé proti
Paotinu — výsledek ten jeví se, opa-
kujeme, v anglo-německé úmluvě,
kterouž jest Francie dnes v čín
ské otázce isolována na dobro.
Snad nyní velebitelé páně Delcasséovy diplo
matické zehytralosti nebudou váhati satisfake
pro náš dávný už názor na jeho schopnosti
počínání. Jak mohla tedy úmluva anglo-německá
v Paříži působiti? Aby nevzniklo mínění, že
dojem ten upravujeme si dle svého stanoviska,
zaznamenáváme o tom pařížskou depeši žurnali-
stického přítele dreyfusardské vlády. Pařížský
dopisovatel »Berl. Tagblattu« telegrafnje: »Dnes
publikovaná anglo-německá úmluva nekomentuje
se dnes ještě listy francouzskými, pozoruje
se ale jisté zaražení, ano rozhoř-
čení veřejného mínění nad novin-
kou tou.« Pochopujemel
Waldeek Rousseau
Deleassé
Bulla
Lichunčan
Delcasséův
Berl
Francie
Rusko
Paříž
9
article
Proti dynastii.
Čoakitun, místokrál kantonský, vydal pro-
klamaci, v níž ospravedlňuje své opatření prot
reformám hnutí. Zabavené dokumenty dokazují
— praví se v proklamaci — že účelem »refor-
márské společnosti« jest, aby s jinými tajnými
jednotami způsobila pád dynast e
mandžurské a aby z jiho- vých od-
ních a středních provineil čínských
zřídila samostatnou říši poď vla-
stní čínskou dynastií.
žsi
T elegramy,nonelo
Z Berlína, 21. října. (C.-B.) »Wolffo a
kancelář« oznamuje z Tjencina, že německý
vyslanec Mumm do Pekinu odčestoval.
Z Nov. Yorku, dne 21. října. (C. -B.
»Reuterova kancelář« oznamuje z Tjencinu
Dle zpráv z Paotingfu shledalo smíšené
vojsko spojenců, že bylo město jli ž dne
15. t. m. samostatným francouzkým
oddílem obsazeno. Francouzové tvrdili
že byl tento jejich oddíl skutečně jenom před-
ním vojem spojenců, avšak Anglič ané
Němci jsou přece velmi rozmrz e ni
že jim úspěch takto byl zabaven
Činští běhouni ujišťují, že Němci a Francou-
zové cestou mnoho osaď svévolně a zbytečně
pobourali. Proslýchá se, že chtějí N ě m
Paonťingfu silnou německou po
sádkou obsadit, čímž prý asi zamýšle-
nému sbourání města bude zabráněno.
Wolffo
Reuterův
Francouz
Němec
Berlín
Peking
York
T elegrama
10
article
Z Petrohradu, 21. října. (C.-B.) »Pravi-
tělstvennyj Věstník« praví: Ve vládním sdělení,
jež svého času uveřejněno bylo, uvedeny zá
sady, jimiž se císařská vláda řídila, když ru-
ského vyslance a celý vyslanecký porsonál z Pe-
kinu odvolala. Ježto císařská vláda žádnéhoji
ného cítu nesleduje, než aby co nejrychleji pra
videlně poměry v Čině byly obnoveny, prohlá
sila lohda, že jakmile zákonná vláda činská
ustanoví zástupce, kteří dostatečnou plnou moci
k vyjednávání s velmocemi opatřeni budou, také
ruská vláda po úradě s cizími vládami vyšle
své zástupce s přesnými pokyny k zahájení na-
vrženého jednání. Ediktem bokdachána byl
v Číně meškající hodnostové Lichunčan a prine
Čin delegáty čínské vlády jmenováni a plnými
mocemi pro přímý styk s cizími vládami opa-
třeni. Následkem toho bylo ruskému vyslanci
v Pekinu uloženo, aby do sídelního města se
vrátil a co možná brzy společně se zástupei
velmocí s čínskými plnomocníky jednání zabájil.
Petrohrad
Čína
Peking
Prav
11
article
Státní rada Giers oznámil dne 15. října
telegraficky, že do Pekinu se odebral.
Z Washingtonu, 20. října. (C. - B.)
»Reuterova kancelář« oznamuje: Obs ah
anglo německé smlouvy nebyl jeste
státnímu departementu úřadně předložen, avšak
proto přece vzbudila ona shoda ve
Washingtoně obecné uspokojen
Ježto se anglo-německá shoda s programem
vlády Spojených států docela shoduje,
přistoupí k ní vláda s plnou
ochotou. Podaří-li se přiměti ruskou
vládu, aby ustanovení oně shody také pro
sebe za závazná uznala, bude tím dle soudu
vlády Spojených států učiněn značný krok ku
konečněmu odklizení nepokojů.
Z Nového Yorku, 21. října. (C. - B.)
»Reuterova kancelář« oznamuje z Pekin a ze
dne 19. října: Hrabě Waldersee pro-
hlásil, že považujo válečnou vý
pravu za skončenu a že očekáv
svého brzkého odvolání.
Z Nového Yorku, 21. října. (C. - B.)
»Reuterova kancelář« oznamuje z Pekin a ze
dne 19. října: Cizí vyslanci nehodlají se zejtra
již sejíti s Lichunčanem a princem Činem. Schůze
bude tedy nejspíše odročena.
Peking
Washington
spojený stát
Nový York
Waldersee
rada Gier
Reuterův
12
article
Z Nového Yorku, 21. října. (C.-B.)
Státní sekrelář Hay doporučuje ve své odpo-
vědi na poslední francouzskou notu, aby bylo
vyjednávání o mír v Pekině zahájeno společným
projevem mocností, v němž by bylo jednak
dáno zaručení territorialního vlastnictví čínské
říše a jednak položen požadavek svobodného
obchodu pro všechny národy.
Z Paříže, 20. října. (C.-B.) »Tem pse
pronáší se co nejostřeji o sděle-
nich, jež učinili prine Čing a Li-
chunčan zástupcům velmocí. Na-
bídky čínských vyjednavačů zabíhají prý až do
cynismu a jsou naprosto nepřípu st ny
obsahtem i formou. Jest prý nezbytně po-
třebí, ukázati Číně, že jde o její trván
a že velmoci od čínských vyjedna-
vačů šáliti se nedají. V návrhu, aby
ungli-jamen, kterýž tlupou vrahů byl a barona
Kettelera do pasti vlákal, zase v činnost byl
uveden, lze prý spatřiti jenom politování hodnou
nestoudnost. Co pak se lýče navrženého příměří.
nechť prý prine Čing a Lichunčan na hraběte
Walderseea se obráti a jemu krásy svého sy-
stému vyloží. O celé věci nelze prý vážně mluvit,
ona jest prý toliko žalostnou známkou, v jakém
rozpoložení mysli se čínští vyjednavači nalezají
Z Paříže, 21. října. (C.-B.) »Agence
Havas« oznamuje z Pekina ze dne 21. října:
Město Paotin bylo Baillouxovou
kolonnou obsazeno dřive, než smí-
šený mezinárodní sbor tam při-
razil. Naše vojsko vedlo si vzorně, Fran-
couzské vojsko, jež v postupu mezinárodního
sboru se zúčastnilo, bylo od obyvatelstva všud
velmi přátelsky vítáno. Obyvatelstvo toto naří-
kalo si na drancování. Na četných místech vztý-
čeny francouzské prapory. Čočevu, jež bylo ob-
sazeno asi 200 vojáky Lichunčanovými, bylo n
prosté vyzvání francouzského kapitána vyklizeno.
Ketteler
Waldersee
Havas
Lichunčanový
Nový York
Paříž
Tema
Čína
Paotin
13
article
Z Petrohradu, 21. října. (C.-B.) Dle
zprávy generálního štáhu postoupil dne 4. zář
generál Volkov ze Šanhajkvanu do Zinčou
podél železniční trati. Generál Volkov mě
rozkaz vystřidati část vojska generála Zerpi-
ckého, který už dva dny před tím odešel,
aby obsadil Zinčou a pokud možno rychle
ochránil celou železniční trať před eventuálním
poškozením se strany boxerů nebo čínských vo-
jáků. Za týmž účelem učinil viceadmirál A le-
xejev opatření, aby pevnostní velitel z Inkou
obsadil Livochetlupe a zmocnil se veškerého
železničního materiálu. Dne 6. října byla za-
brána stanice Ninčvan.
Dne 21. září obsadil jízdecký oddíl gene-
rála Rennenkampfa město Krančenzi.
Zde obdržel zprávu, že čínské vojsko postupuje
k městu Girinu. Proto se rozhodl generál
Rennenkampf zmoeniti se Girinu. Zanechal
v Krančenzi posádku, vyslal jednu setninu do
Dačiče a postoupil sám s dvěma setninami k
Girinu. V Sundančunu srazil se s nepřítelem.
20 verst od Girinu setkal se asi s 500 muži
čínské pěchoty, kteří se chtěli vrátiti do Mukdenu
Číňané byli překvapeni, odzbrojení a jejieh
pušky spáleny.
3 pno
Volkov
Zerpi
Inka
Livochetlupe
Rennenkampf
Krančenzi
Girin
Číňan
Petrohrad
Ninčvany
Girin
Dačič
Mukden
14
article
Dne 23. ráno přibyl ganerál Rennenkampí
uraziv každého dne 120 verst, ke Girinu. O
parlamentáře, který mu vstřic vyslán byl, žádal
aby se svou kolonou uveden byl k paláci ge
nerálního guvernera. Při pochodu ulicemi města
byli odzhrojeni všichni vojáci, s nimiž se Ru
sové setkali. Konečně dorazilo vojsko k paláci
Generál Rennenkampť dal jej obklíčiti, Dzan
dziun byl odzbrojen a jeho zbraně vházeny do
řeky Sungaru. Vypravena k Omossu obhlidka
aby se docililo styku s generálem Ajgustonem
Dne 23. a 24. září byli všichni čínšti vojáei
odzbrojeni a tvrze, továrna na patrony jakož
mincovny obsazeny. V Girinu bylo odzbrojen
2500 mužů čínské pěchoty, jež vyslána byla
ku práci na dráze. Z okolních tvrzí byly dvě
bez odporu obsazeny.
6s dnku s
Rennenkampť
Dzan
Ajguston
15
article
V jodné z nich nalezeno pět, ve druhe
sedm Kruppových ocelových děl. Praporčík Va-
silěv a sotník Nikolajev, kteři k zabrání třelí
tvrze vysláni byli, uvítáni palbou z děl. Na
konec byla také tato tvrz dobyta a ukořistěna
tam tři Kruppova děla polní a lodní děla vel
kého kalibru. Ukořistěno celkem 61 děl, mezi
nimi 26 kulometů a krom toho dvě lodní děla
velkého kalibru na dělové lodiei. Dne 24. září
byla při obhlídce štábního rytmistra Volkona
a sotníka Kabanova od sboru generála Ajgu-
stona po tuhém boji obsazena továrna na ná-
boje, již 200 Číňanů hájilo. Také jedna min-
covna byla bez boje obsazena.
Dne 26. září opustil generál Rennenkamp
s dvěma setninami Girin, do něhož pak jako
posádka vjely z Osmossa oddil jízdy generál
Kryžanovského se 4. škadronami přímořského
pluku dragounů a jedna zabajkalská horská ba-
terie kozácká. Generál Rennenkampf odrazil se
svým oddilem do Mukdenu, aby se setkal
spojil s vojskem přicházejícím od Juku.
Z Tokia, 18. října. (C.-B.) Ve své od-
povědi ze dne 9. října na list císaře činského
radí tomuto císař japonský v zájmu dosažen
míru, aby vydal nařízení, jímž by byly v še-
chny osoby pobožnůstkářské a zpá-
tečnické z úřadů odstraněny a místo
nich povolány jen schopné dobýti si vážnosti jak
v Číně, tak i v cizině. Na ten způsob musila by
se sestaviti úplně nová vláda. Dále že by bylo
záhodno, aby se císař činský vrátil do Pekina
a nešel do Šensi, poněvadž by se tím uklidnily
mysli jeho poddaných. Za takových okolnost
pak prý by se nevzpírala zajisté žádná moe-
nost míru.
Kruppův
Nikolajev
Volkon
Ajg
Číňan
Rennenkamp
Girin
Kryžanovský
Rennenkampf
Virginie
Mukden
Tokio
Čína
16
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
ZLaurenco Marqnezu, 20. Híjna. (C. B.
President Krüger odcestoval na palubě »Gel
derlandu«-
Z Durbanu, 20. října. (C.-B.) Generá
Buller odjel na lodi »Hawarden Castle« do
Anglie.
Z Johannesburgu, 20. října. (C. B.
Silný oddíl vojska odešel odtud směrem do Bo-
zenu a Klipriverbergu, kdež se objevily silné
čety nepřátelské.
Krüger
Gel
Durban
Anglie
Johannesburg
Bo
ZLaurenco Marqneza
Hawarden Castle
17
article
Poprava vraha Kolana.
Z Terezína, 22. října.
(Zvláštní telefonická zpráva »Národ. Listů«.)
Dnes ráno po 7. hodině provedena zde byla po
prava vojáka Ferdinanda Kolana, který — jak známo
— v návalu hněvu postřelil službu konajícího desát
níka, jenž jej udal pro jakýsi přestupek, zastřeliv
ještě jiného vojáka. Odsouzenec Kolan pochází ze
Smrkova.
Popravu vykonal pražský kat Woblseb läger na
dvoře tak zvaných malých kasáren, kde již včera
vztýčen byl popravní sloup se schůdky. Přístup po
nádvoří, kde poprava vykonána, dovolen by! pouze
důstojníkům a několika málo osobám stavu občan-
ského.
Popravu Hídil přednosta garnisonního soudu
major auditor Brejcha. Poslední útěchu poskytl od-
souzenci vojenský kurát P. Loberschiener.
Prostranný dvůr, kde Kolan byl popraven, ob
sazen byl praporem 92. pěšího pluku a četou 42
pěšího pluku. Smutný průvod popravní hnul se po
7. hodině ranní, maje uprostřed mezí oběma kato
vými pomocníky odsouzence, provázeného vdp. ku
rátem P. Loberschienerem. Před popravištěm průvod
stanul a major anditor Brejcha odevzdal delinkventa
katovi. V následující minutě již houpalo se tělo od-
souzeného na sloupě. Kat prohlásil, že Kolan je mrtev.
a když plukovní lékař dr. Marek smit zjistil, pronesl
— po třech minutách po provedené popravě — kurát
vdp. P. Loberschiener ke přítomným německou řeč
v níž sdělil, že odsouzenec svého činu litoval
s Bohem se úplně smířil. Po půl hodině byla mrtvola
sňata se sloupu a dodána k pitvě do vojenské ne-
mocnice,
Kolan
Smrkův
major auditor
Brejcha
P Loberschiener
doktor
smit
Terezín
Klan
18
article
Bouřlivě kontrolní shromáždění
v Hořicích.
Bouřlivě kontrolní shromáždění
v Hořicích.
Č. 609 praes.
Ctěné redakci »Národních Listů« v Praze
Na základě § 19. tiskového zákona z roku 1865
žádám za zařadění následující opravy článku
»Bouřlivé kontrolní shromáždění v Hořiefch«
uveřejněného v odpoledním vydání ze dne 19
října b. r. číslo 289 na tomtéž místě a těmitéž
literami: »Není pravda, že by byl při kontrol-
ním shromáždění pan MUDr. August. Erban
volán pouze slovem Erban a také není pravda,
že by byl volán bez titulu jemu patřícího-
Pravdou jest, že pan dr. Erban volán byl o
selníka Müllera, který kontrolní shromáždění
řídil, jemu příslušící šarží »zástupce assistenčního
lékaře« a že tento vzdor danému napomenutía
rozkazu neuposlechl a předepsané hlášení ne
pronesl, nýbrž jen rameny pokrčil. Taktéž není
pravda, že tajemníka okresního hejtmanstv
někdo z davu udeřil pěstí do tváře, nýbrž
pravdou jest, že od někoho z davu zákeřnicky
ze zadu pěstí do týla udeřen byl. V Hradci
Králové, dne 20. října 1900. C. k. místodr-
žitelský rada : Steinfold.
MUDr
August
Erban
doktor
Müller
Hořice
Č . 609 prae
Praha
Hradec Králové
19
article
Volební ruch.
Volební ruch.
Schůze měšťanskořemeslnicko dělnické
v Krakově (v hotelu Kleinově). Z Krakov a, 19
října. Přítomni byli posl. dr. Weigel, prof. Rotter.
Daszyňski, též kandidát V. kurie Wegrzynka a Mi-
kolajski. Schůze z počátku bouřlivá skončila dosti
svorným sloučením strany lidovců a sociálních de-
mokratů. Řečníci všech středních vrstev prohlašovali
se proti dosavadnímu zřízení »kola polskéhos i žádali
důtklivě za změnu jeho stanov na prospěch volnost
slova a mínění, aneb pro utvoření novébo
»kola« se zbarvením ryze demokratickým. Padln
mnohá ostrá slova proti šlechtě a duchoven-
stvu a tenorem schůze byl odpor proti centrálnímu
výboru volebnímu a protí dosavadnímu poslanei
Aug. Sokolovskému. Poukazováno na Čechy i jieh
hrdinný boj proti germanisaci, slavěno je z
vzor Polákům a př ljat s nadšením návrl
na tuhé přátelství s Čechy. Posl. Da
szynski konstatoval svornost mezi řemeslnictvem
měsťanstvem i dělníky a dovozoval, že sociální de-
mokracie polská jest stranou spravedlivou a že chce
brániti práva všech národností. Zástupcové všech
stran politických usilovali o zachování vzorného po
řádku, což se jim po několika expedicích podařilo
Přítomno bylo asi 300 voličů třidy řemestnické.
Kleinův
doktor
Weigel
profesor
Rotter
Wegrzynka
jítmokrat
Aug
Sokolovský
Polák
Posl
Krakov
19 říjen
Čechy
20
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nepřátelé dvojjazyčnosti. »Nechcem
a nebudeme se učiti česky! Nemáme toho
jednak zapotřebí, poněvadž se bez tohoto ja-
zyka, jenž nestačí člověku rychlíkom ani ne
výlet, obejdeme, poněvadž to jazyk, jenž působ
Němci nepřekonatelné obtíže, takže dříve než
češtině, přiučil by se dvěma jazykům světovým!«
Tak hučí nám neustále kolem uší, tak jakoby
kdo Němce násilím k tomu přiměti chtěl, aby
naučili se jazyku našemu. Jsme snad stoupenei
oné příkré dvojjazvěnosti, kteří by nejraději slil
Němce v Čechách a na Moravě s Čechy v jediný
dvojjazýčný národ, my ale netoužíme nijnk
po tom, státi se takovouto ethnograflekou nel
stvůrou a chceme zůstati čím jsme a dopřát
to také Němcům. Nutiti někoho k lásce, jeto
poslední, a domnivajíli se horlitelé pro obli
gátní vyučování zemským jazykům, že by sle
to po tom lépe než nyní, je to klam. Češtině
v pravdě na středních skolách německých obli-
gátně se učí a čemu se naučí žák za 7—8
dlouhých let a v nekonečném počtu hodin ? Tolik.
Němec
Čechy
Morava
21
article
co právě stačí, aby rok po maturitě to zapo-
mněl. A příčina toho ? Je pravda, že jednak do-
čela pochybena kantorská nepraktická soustava
vyučovací, která dnes také nikoho nenaučí la-
tinsky neb řécky, však hlavně onen vnitřní od-
por proti druhému jazyku, jenž už v dě
tech se jeví. Jazyku druhému, tak tvrdíme
dovede se naučiti jen ten, kdo vážně tomu
chce, jinými slovy, kdo se mu pro život
naučiti musí. A k těm troufáme si připočist
též veřejné úřadníky v zemích českých. Aby
se stal úřadnikem, nikdo nění nucen. Kdo
chce, má cestu olevřenu, ovšem že splniti mus
nezbytně podmínky, jež předepsati má dojista
právo stát. Třeba-li, aby uměl úřadník v Če-
chách česky, je otázka, na niž záporně odpo-
věděti může jen fanatik, neb kdo by měl tolik
odvahy tvrditi, že úřadník nemusí uměti konečně
ani číst a psát. I úřadnik v německém kraji
má češtiny nezbytně zapotřebí. Neboť hospo-
dářské, obchodní, ba 1 rodinné styky obyra
lélstva obou národnosti v této zemi jsou dosu
tak čilé a četné, že žádný úřadník bez znalosti
jazyka druhého v praxi by se neobešel. Jen
blázen by to mohl popříti, jen člověk se spleteným
mozkem by to za příkoří Němeům mohl pokládnti.
22
article
kdyby stát na tom trval, aby, kdo do jeho služel
v zemích českých vstoupiti ches, byi nucen pro-
kázati se znalostí jazyka českého. Ejhle, ně-
meckou zpupnost, která za křivdu prohlašuje
co ed nás žádá již po věky a žáduti nepřestan
a která dekretuje, že Čech v Čechá c
jako úřadnik německy uměti muse
to že jeho povinnosti, však Němee.
že česky uměti nemusí, to že by
by útisk, kdyby se to mělo žádati.
Úlisk. Vizme přece jak titéž, kteří dvojjazyě-
nost na kříž přibijí, pokud jde o služ b
státní, ihned ji žádají kdy jde
službu soukromou, neb i v něme-
ckých ůřadech autonomních. C
státu povoliti nechtějí, sami žádají. Úřadnik
státní — to by byl útisk — v německém kraji
s Čechem dorozuměti se nesmí, ale sami ne-
přijmou jako továrníci, kupci, purkmistři, velko-
statkáři aíd. do služeb člověka, na němž by
nežádali znalosti — druhého jazyka. Ro
zevřme na př. »Bohemii« a čeho se tam dočteme?
, je velice poučna četba inserátů v tomito liste
Čecho
Čechy
Bohemia
23
article
Velký mlynář německý hledál skladníka, všal
podmínka — znalost jazyka českého
Pro obchod v německém kraji hledá se
německý účetní, avšak uměti musí č e s ky
a sice slovem i písmem. V německém městě
na jihu přijme se do služby solicitátor, avšak
jen pod tou podmínkou, prokáže-li, že umí če-
sky psát a mluvit tak dobře, jako něme-
cky. Na panství kladrubském, tedy v něme-
ckém kraji, hledá se adjunkt. Však pod-
mínka: znalost obou jazyků. A slyšte:v
Mostě hledá pan purkmistr Poh nler
policejního inspektora, toť se ví, že Němce, al
týž vykázati se musí, že je znalým o bo
jazyků zemských. A což vrchlab s ká
spořitelna? Hledá účetního a dává mu
1700 zl. Však podmínka úplná znalost ja-
zyka českého ve slově i v písmě. Ba
»Německý spolek záloženský« v
Krumlově, germánský skrz na skrz, i ten
nucen je žádati od svých kompetentů znalost
češtiny! — A s tím srovnejte tirady německých
listů o německé ryzosti »uzavřeného území«,
U všech všudy, kde vzali se pojednou ti Češi,
s nimiž obchodníci, záložny, spořitelny,
mlýny atd. jsou tam ve spojení? Drátenici
a světem jdoucí muzikanti snad to nejsou?
Němec
Čech
Most
Krumlov
24
article
Rozevřete každý den »Bohemii« a »Pragen
Tagblatt« a naleznete v nich poučení, jakýt
švindl jejich »uzavřené území« a jaká to fi
volnost, vzpírati se proti tomu, aby stát měl
právo žádati od svého úřadnietva to, co žádá
od svých působících úřadníků v německém kraji
každý obchodník a živnostník.
— Rozhodnutí c. k. místodržitelství
král. českého v záležitosti potvrzování
četnických knížek obecními starosty. Roz-
hodnutím ze dne 6. října 1900 čís. 73737 za-
mítnuta byla c. k. místodržitelstvím král. če-
ského odvolání pp. obecních starostův podaná
na výměr c. k. okresního hejtmanství v Jičíně
ze dne 20. ledna 1900 čís. 1959, kterým
uznáno bylo, že obecní starostové povinni jsou
služebaí knížky četnické potvrzovati. V trojím
ohledu je rozhodnutí zajímavé a sice: 1. že
odkazuje pouze k důvodům stolice první, aniž
by se obíralo věeným odůvodněním odvolání,
2. že odkazuje s dalším odvolánímu k mini-
sterstvu zemské obrany, tedy k instanci, která
v odporu se zněním § 13. zákona ze dne
25. prosince 1894 č. 1. z. ř. vyslovila
vykonávacím nařízením ze dne 20. března
1895 č. 43. z. ř. povinnosť obecních starostův,
Jičín
Bohemia
Pragen Tagblatt
25
article
služební knížky četníků potvrzovati, která tedy
od tohoto svého nařízení neupustí, klerá však
je nekompelentní o věci rozhodovati, ježto
v záležitostech přenesené působnosti obee v další
stolici, po místodržitelství, příslušným k roz-
hodnutí je c. k. ministerstvo vni traia,
a 3. že ztratilo se v uvedeném mí-
stodržitelském rozhodnutí krá-
lovství české, ježto rozhodnutí vydáno je
sc. k. místodržitelstvím v Čechách«. Starostové
obecní zajisté podají odvolání další a to ne-
jenom k ministerstvu zemské obrany, nýbrž
i k ministerstvu vnitra a budou se zajisté do-
máhati i rozhodnutí správního soudu, ježto po-
vinnost obecních starostův, knížky četnické po-
tvrzovati, není vyslovena zákonem a nařízení
pana ministra Welsersheima není pro obce zá-
vazným. Poslanci naši zajisté že při nejbližš
příležitosti zeptají se pana místodržitelo, z ja-
kého důvodu a s kterým oprávněním zákonný
titul »království české« v místodržitelských vy-
neseních důsledně se vynechává.
Welsersheim
Čechy
26
article
— Němčina a nic než němčina. O
vydání nového zákona o všeobecné dani výděl-
kové předkládala se komisím veškerá akta, se-
psaná pro české okresy jazykem českým. Nýni
však za úřadování nového vicepresidenta zem-
ského finančního ředitelství bezl ohledu na
platný zákon vnucuje se němčina všady, kde
jen fo poněkud jde. Tak byla nejnověji oblažena
komise III. třídy pro daň výdělkovou okresů
příbramského a dobříšského německým nařízením
zemského finaněního ředitelství v Praze, aby
doplnila dobrozdání při odvoláních několika po-
platníky podané, vzdor tomu, že veškerá akt
v té příčině jsou česká Členové komise se-
znavše, oč vlastně jde, že totiž nejedná seo
věc, neboť členové komise mohou jednati jen
o tom, co jest jim předloženo v řeči srozumi-
telné, nýbrž že se hlavní váha klade na za-
vedeni němčiny, prohlásili jednohlasně, žeo
nařízenich, která nejsou sepsána jazykem če-
ským, jednati nemohou proto, že se tím zbavují
práva zákonem jim zaručeného. Nepřistoupili
ani na návrh pana předsedy, c. k. finančního
inspektora, jenž chtěl nařízení přeložiti. O tom
sepsán protokol s výhradou podání stížnosti
přímo c. k. zemskému finančnímu ředitelství.
Praha
27
article
Stižnost podána byla ihned a zní následovně
Veleslavné c. k. zemské finanční ředitelství
v Praze. V úctě podepsaným členům komise
pro všeobecnou daň výdělkovou III. třidy okresu
přibramského a dobříšského (následují jmena
členů komise) bylo dne 19. října 1900 před-
loženo nařízení ku doplnění dobrého zdánío
odvolání poplatníků (poplatníci jsou jmenováni).
Nařízení to bylou velesl. c. k. zemského fi-
nančního ředitelství sepsáno jazykem německým,
všem členům komise nesrozumitel-
ným, proto nemolli členové kumise svého
práva dle zákona ze dne 25. října 1896 jim
příslušicího použiti, aby veškerá akta zkoumali
a svědomité udání učiniti mohli. Z té přičiny
podávají v úctě podepsaní na onu nešetrnos
ku českémnu jazyku se strany některých orgánů
velesl. c. k. zemskéhov finančního ředitelstv
stížnost a prohlašují, že di na dále nemohou
jednati o jiných nařízeních nežli těch, která
jazykem českým všem členům komise srozumi-
telným sepsána budou a že se ani s nějakým
překladem nespokojí, neboť jsou sobě vědomi,
že není v této říši zákona, kterým by němčina
mohla býti někomu vnucována, rovněž není
v zákoně ze dne 25. října 1896 žádného usta-
novení, že členové komisí mimo jiné též ně-
mecky uměti musí. Taktéž jest v úctě pode-
psaným známo rozhodnutí nejvyššího soudního
dvoru, který uznal, že pro celé české královatvi
jest dle majestátu J. M. krále Ferdinanda v.
z roku 1848. v celém českém království němčina
jen rovnoprávnou s řečí českou, s řečí oby-
vatelů, již jméno tomuto slavnému královstv
dali a kteří tvoří převážnou většinou obyvatelstva
v zemi.
král
Ferdinand
Praha
vysoký soudní dvůr
28
article
— Mimořádná valná hromada Společ-
nosti Národního divadla konala se včera
v Měšťanské besedě po 9. hod. dopol. za při-
tomnosti více než polovice členů. Předseda Spo-
lečnosti pan Al. Wiesner, uvítav přítomné,
přednesl zprávu o dosavadní činnosti správy
Národního divadla. Jednomyslně byla zpráva
tato schválena; rovněž tak schváleny smlouvy,
uzavřené s ředitelem G. Schmoranzem a che-
fem opery K. Kovařovicem.
— Rodinné zprávy. Slečna Jindřiška
Cédlova z Kněževsi a pan Oldřich Stěpá-
nek, učitel ze Semic, slaviti budou svůj sňatek
dne 27. října o 10. hod. dopol. v chrámu sv. Jindři-
cha v Praze.
— Promoce. Pan MUC. Václav Šamánek
z Liberce v Čechách, syn zemského poslance pana
MUDra. V. Šamánka, lékaře v Liberci, bude v úterý
dne 23. října 1900 o 12. hodině polední na českém
vysokém učení Karlo-Ferdinandově v Praze prohlášen
doktorem veškerého lékařství.
— Úmrtí. V Sarajevě zemřel dne 18. října krajan
náš pan František Herda, vrchní inženýr pří stavbě
dráhy v Ravně v Hercegovině, po králké nemoei
v 52. roce věku svého. Zesnulý byl muž bystrého
ducha, výborný praktik a horlivý národovec. Před
krátkou dobou meškal v Praze v záležitostach úřad-
ních i soukromých, zdráv a silen. Pohřben byl v so-
botu na římsko-katolickém hřbitově v Koševě. —
V Rychnově n. Kn. zemřel dne 20. října t. r. pan
Petr Kalenský, řídíci učitel ve výslužbě, člen
okresního zastupitelstva a okresní školní rady ve
věku 60 let po dlouhé nemoci zánětem plic. Veške-
rou životní činnost věnoval vlasti, mládeži a rodině.
Pohřeb konán bude v úterý dne 23. t. m. o 4. hod.
odpol. z domu smutku č. 310 v Rychnově nad Kn.
na místní hřbitov. — V Plzni zemřela dne 20. října
Al
Wiesner
G Schmoranz
K Kovařovic
Jindřišek Cédlův
Oldřich Stěpý
svatý . Jindr
Šamánek
Mudra
V Šamánek
Herda
Kalenský
spo
Kněževes
Semice
Praha
Liberec
Čechy
Sarajevo
Hercegovina
Rychnov můj
Kněžná
Rychnov nad Kněžná
Plzeň
národní divadlo
vysoký učený KarlaFerdinandov