Strann4.

NÁRODNÍ LINY

19 října 1900., Číslo 289.

Ostatní Čínar Z Honkonu, 17. října. (Havas.) Z Kan tonu oznamuji, že povstalei pod Sun jacenem minulé pondělí zmocnili se měst Mučau na Východní řece. Admirál H o vytrhl dnes ráno s valným vojskem ze Saměun proti povstaleům. K ochraně Samčunu ostavi 250 m.

Změna v kancléřském úřadě německém. V Praze, 19. října Opět jednou překvapen byl svět politick novinkou z Berlina. Prekvapen, ale“ nikoli vzrušen. Demissí kaneléře Hohenloha: Byi očekávána a připravována již dlouho. Šetrně. neboť osobně byl všem stranám německým sym- patickým, dáváno jemu na jevo dlouho již, že by měl jítí. Z různých důvodů různými dvěma tábory. Jedněmi, proto že nevpravoval se s dostatek v politiku svého pána, druhými, po- něvadž nevzpíral se s dostatek nezodpovědné této o sobni politice Viléma II., ač on jediny — kaneléř — byl za politíku tu zodpověden říšskému sněmu německému. Nehově těmni oněm, pozbyl na konec kn. Hohenlohe pod sebou půdy naprosto. Přece ale zvěst o jeho othtupu byla překvapením. Poněvadž nebyl očekávána v této chvílil Proto také vělšina listů mimoberlínských nemohla ještě v ranním čísle uvažovati samostatně o změně té a musily obmeziti se na depeše svých dopisovatelů, v pozdní noci teprv docházející. Soudilo se, že Vilém II. vyčká, až aspo jedna fáse činské otázky bude ukončena, aby změna v kanclérském úřadě německém nepů- sobila snad rušivě na shodu, mezi vyslanci Pekině sotva že — a stěži — docilenou. Ale nevyzpytátelny jsou cešty Vilémovy: Usoudil rozhodl, aby v příštím sněmu říšském a v pruské sněmovně přejal odpovědnost za skutky, vykonané v době kanclěřství Hohenlohova, muž jiný. mladší, energičtějši, jenž by dovedl bouřím, jež se. tam zvednou, lépe a svižněji čeliti Ale oba sněmy ty svolány budou až v druhé polbviei listopadu ivbylo tedy istak dostil času na změnu v kaneléřském úřadě.

Tím méně u kvapení její zdálo se být pravděpodobným, kdyžlě mnělo se o Vilěmov H., že- té chvíle upoutána jest veškerá pozo nost a starost jeho převážnou chiorobou matči- nou. Ještě v neděli pravil kn. Hohenlohe při buzným svým, že vráti se v listopadu, při za- hájení sněmu, z badenského Badenu na sve místo. Dokonce pak ještě včera odpo ledne psali berlínský »Post«, jenž mívá styky se zahraničným úřadem německým: »Ač pl vysokémi stáři říšského kaneléře brzký jeho od- slup není vyloučen, pochybujeme pře de- vším ještě, zdaž nynější zvěsti mají co jiného za podklad, nežli pověsti o krisi, jek ovšem v poslední době v tisku silněji vystupo- valy, kteréž ale již tak časitoc u ká- zaly se nespolehlivý mi.« Zatím b l ale již náhle kn. Hohenlohe povolán na zámek Homburk, kdež Vilém II. právě s rodinou dli, společně se st. tajemníkem hr. Bülowem v málo hodinách vyhověl již šetrnému pokynu. aby zadal sám z ohledu »na vysoké své stáří« za propuštěnou. Svrchu zmíněné okolnosti jsou známkou, jak asi dobrovolnou byla, talo žádost Vilém II. potřeboval ovšem asi věkem čiperněj šího muže pro prříští složité, vyjednávání o smlouvy obchodní a pro boje, se vnitřními stavovskými zájmy, jež vyjednávání o smlouvy ty bude míti v zápětí, ale on potřeboval ne pochybně také silnou, železnou a belz ohled- nou ruku pro svou politiku — světovou.

Váhavý a opatrný Hohenlohe jehos rozběhun zn prvenstvím světové politíky nestačil. Slači jemu hr. Bülow? Fakt jest, že tenton dlouhos již společně si Vilémem IIl řídil zahraničnou poli- tiku Německa ve svém dosavadním úřadě ř ííš- ského st. tajemníka pro věci zahraničné, fakt jest ale též, že dovedl si formami svými zjed- nati již jako vyslanec na Tibeře přízeň císař a že si ji dovedít po svém jmenování (27. června 1897) st. tajemníkem i v plné mířec zachovati. Nieméně jest rovněž pravdou, že doved nalézti mnolidy cesty, aby vystupování al poli- tiku Viléma II. korrigoval. Jeho dílem byl ai též ústup Německa v odpovědi cisnři čihskému po prudké řeči »hunské« v Bromerhafenu,l b on jediný dovolil si úřadnív publikacen řečt Viléma II. korrigovati a příkrý jich tón zmírůo- vati. Liberálům německým byl zsh taj. Bülow právě pro své mírnější formy a modernější způ- soby diplomatické až posud. sympatickým., Měltě ovšem málo přiležitosti zasáhovati do vnitřních věcí. Nyní, jako pruský ministr-president příleži- tost tu bnde míti, i musí se ukázati, zdaž také v tomto úřadě ony sympatie pruského libera- lismu pro něj potrvají. Pravdou jest, že při všem konejšivém vlivu nového kancléře na for mu a tón politiky německé, směr její na dál řiditi se bude dle Viléma, že on na dál bude svým kaneléřem, byť snad za Bülowa for ma zodpovědnosti kaneléřské před sněmem a zemí lěpe byla šetřena než za éry Hohenlohovy. Nový kaneléř bude snad v čas zpraven o všech úmy- slech Viléma II., bude jim snad moci dáti svoj formu, svůj výraz, ale jich účel, jich směr, jak vyšel z pojmu a z nápadu Víléma II., také on stěží bude s to změniti, právě jako toho nedo- vedl, aspoň ve věcech zahraničnýchy jehiu před- chůdee.

Jeho demissí nepadl systém a proto jak řečeno, odstup jehe třeba překvapil, ale vzrušen nezpůsobil. Povoláním jeho nástupee rovněž ne nastupuje systém nový, a proto také jeho pří chod nebudí napietí. Od pádu Bismarka jest hr. Bülow již třelím nominelním kanelěřem říše německé. Kaneléřem skutečným jest jen ale po deset let už sám Vilém II. — a bude jím zajisté na dále až do nějaké veliké — katastrofy. Jen lato někd, v budoucnosti bude s to zušiti impulsiv nost jeho v politice domácí i zahraničné, pouhá ale norá změna kanclěřův a státníků nic na kursu ne změní! V jich ruce jest kormidlo, povel ale jak zaločit, dává kapitánl V souhlasu s tímto názorem naštm telegra foval také na př. včera berlinský dopiso- vatel »N. W. Tagblattu«: »V ce l' k zprávy o akutní krisi kaneléřs k přijímají se a poměrnou lh ostej ností.. Ví se dnes s dostatek, že každý kanelěř prováděti bude jien politiku císařovu, že tento bude svým vlastniím kancléřeme a že i tak zvaný silný muž byl by jeln mandatarem clsařské vůle«, Ovšem mnichovská »Allg. Ztg.« oče- kává od změny zmírnění dosavadního napjetí. Usnadní prý se parlamentní situace, jež byl stížena nesvoláváním sněmu a usnadní prý se také ve smyslu protiagrární m. (9). Národnětliberální »Köln. Ztg.« v ton věští přiostření protiv a dokládá poněkud záhadně, že teprve budoucím pokolením bude známo v celém rozsahu, jak důležitou byla konej- šivá, mirníeí činmost býva lého kaneléře a jak teprve ta ji pak budou moei — doceniti.

Různé hlasy tedy, různé vyhlídky do budou cnosti Jak trapná jest tato nejisteta o příšt politice eisařově i živlům nejmírnějším, o tom svědčí závěrek článku »Berliner Tagebl.«, v němž žaluje a nalehá se: »I našemu přetrpělivému občanu jest již nevolno v e z vl'á št ním t om stavu, jaký v naší milé německe říši zavláďl. Občanstvo chce míti jasno chce konečně věděli, jak se věci u nás mají Tazatelé nedají se již odmítnouti a čím dél váháno bude s odpovědí, tím budou vystupovat boufněji a hněvivěji!« — — Pro dnešek jest nám zaznamenati ještě ně kolik životopisných črt o státníku odstupujíeím jakož také o státníku povýšeném. Chlodvik k Hohenlohe byl prvním katolikem, jenž povolán by v Německu k úřadu kaneléřskému? Byl proto politickým smýšlením mírný konservativec, ii středu (klerikální straně) sympatický. Naď to byl no kancléř bratrem kardinála Hohenloha, jenž, jal známo, působíval ve Vatikánu vždy ve smyslu nejen germanofilském, nýbrž spíše prusofilském Jiný bratr knižete Chlodvika jmenován byl sv doby nejvyšším hofmistrem cisaře Františka

Josefa. Syn knížete Chlodvika byl poslancem říš- ského sněmu německého a zasedal mezi konser vativci. Přibuznému bývalého kaneléře náleží jak známo, velkostatek Poděbrady, kdež bývalý kaneléř opětně návštěvou dlival. Odstupujíeí kaneléř Býval ministrem v Bavorsku, musil ale (v roce 1870) ustoupiti opposici klorikálův ba- vorských, Se záležitosími zahraničné politiky byí Hehenlohe dobře obeznámen již z dob dřívější činnostií své! Byl vyslancem v Paříží a v zastu- pování Bismarka řídil ver. 1879— 800 dokonc berlínský úrad zahraničný, ano v race 1880 předsedal také i konferenci evropské, svolané k řešení otázky řecké. V Elsasku a Lotrinsku nevystupoval kn. Hohenlohe jakožto místodržitel proth Francouzům tak provokativně, jako jeho předchůdce Manteuffel. Kancléřem, pruským ministr-presidentem ministrem zahraničních záležitosti byl kníže Hohenlohe jmenován 29. října 1894 byl tedy bez mála šest let kaneléřem.

Ve vnitřní politice německé zanechal stopy blahé tím, že prosadil u Viléma. II. nový, mo dernější soudní řád občanský, er estimí řád vojenský jakožni zru- sení zápovědi sdružování se po- litřckých spolků; stopy ale pro poplat- nictvo holestné svým podvolováním se snahám Vitéma II. a vojenských. činitelův po silném rozmnožení loďstva, nu něž za jeho regimu nejméně milliarda povolona. Zajímavo jest, že hned při prvém rozpočtu, klerý říšskému sněmu (v prosinci 1894) podal, kancléř Hohenlohe. věstil a ohlásil nynější světovou politiku ně meckou. Slíbil tehdy výslovně: »pevné setrvání. ano do jisté míry větší ještě rozmach v osadní politice, již k vůli šíření křesťanství na »temné pevnině«. Missiím musím se, dostati výdatnější podpory. Osadní politika ale vyžaduje i silného loďstva. Dosavadní nedostačuje.« Tak končil tehdy. Dnes jest sám obětí tohoto »světového« rozmachu tíše, jíž sloužil.

Nový kaneléř říše, německé Bernar Jinidřich hn. Bülo w narodil se 3. května 1849 v Klein-Flottbecku v Holštýně jako syn státního tajemníka šl. Bülowa. Zúčastnil se jako důstojník němseko-francouzské války a složiv r. 1872 první státní zkoušku právnickou, na- stoupil dráhu úřadnickou. R. 1874 vstoupil do zahraničného úřadu a získal si přízeň tehdej- šího kaneléře Bismarka. Brzo stal se legačním tajemníkem v Římě a pak v Petrohradě a roku 1875 ve Vídni. Za rusko-turecké války byl zá- stupcem Německa v Athénách. Na berlínském kongresu byl přidělen tajemníku jeho. Stal se vyslaneckým tajemníkem v Paříži a poslán pofom jako vyslanecký rada do Petrohradu. R. 1888 byl jmenován vyslancem v Bukurešti, kdež ukončil obtížné vyjednávání o německo-rumunské obchodní smlouvě a usiloval o připojení se Ru munska k trojspolku. Od prosince r. 1893 by

Bülow, jenž se oženil s dcerou italského slát níka Minghetta, velvyslancem v Kvirinále — a po rok 1897, kdy jej Vilém HI. náhle povola v úřad státního tajemníka pro věci zahraničné na místě šl. Marachalla, jenž byl z. Berlína tehdy pro spor svůj s reakční stranou a policií poli- tickou odstraněn a do Cařihradu za vyslan poslán. Tehdy byl Bülow jen šlechticem »nižšíhos stupně, ale Vilém II. povýšil jej záhy ve stau hraběcí. Nyní uchystal mu povýšení mnohem cennější: nejvyšší úřad říše. Dlužno podotknouti ještě, že jak br. Bülow, tak i kn. Hohenlohe, jenž byl v r. 1894 vystřidal součastně v říšská kancléřství hr. Capriva a v pruském ministr- presidentství hr. Eulenburga, když oba shodnout se nedovedli, — usiloval o obnovu přátelských styků s Francií a zachování dobrých styků s Ruskem, Možno konstatovati, že impulsn vystupování nezodpovědných činitelův oběma snahu tu značně stěžovalo. sn Telegramy. Z Berlína, 18. října. (C.-B.) »Říšský Věstník« uveřejňuje tento vlastnoruční list ne- meckého cfsaře ku Hohenlohovi Mílý kníže! Propouštím vás nerad z dosavu ního místa v říšských státních službách, nemoh jsem však déle odporovati vážným důvodům, pro něž byste byl rád sproštěn břemen svých velice zodpovědných úřadův, a s těžkým srdcem svolil jsem k vašemu návrhu na propuštěnou.

Při té příležitosti, ktdy liodláte uzavříti svou dlouhou a čestnou službu, vyslovují vám z dlouholeté, věrné a znamenité služby, jež pro- kázal jste ve všech svých úřadech ríšr, stálu mým předkům ř mně s obětavou oddanošti nounavnou horlivostí za nejnesnadnějších poměr — ještě zvláště svůj nejvřelejší dík. Kéž vám milost boží po činůplné minulosti popřeje dlou- hého šťastného stáří. — Na svrchovaný důkaz své uznalosti a trvalé přízně propůjčuji vám vysoký řád černého orla a brillanty a posílám vám jeho odznaky.e vnienemiěí see Zůstávám váš oddaný a vděčný elsař král Vilém. — V Homburku v. d. H. 17. říjn 1900. Z Berlína, 18. října. (C.- B.) Pojedná- vajíe o demisi řišského kancléře knížete Hohen- loha píše »Staatsbürger-Zeitung«: Osobně ne- namítáme nie proti starému kancléři, víme,že byl vždy proniknut přáním sloužiti vlasti, al i stáři má své pozadavky.

Z Vídně, 18. řljha. (C.-B.) Veškeré ve černíky zmiňují se příznivě o změně v úřadě říšského kaneléře. Listy oceňují velmi symp ticky zásluhy odeházejícího kaneléře kn. Hohen- Ioha a vílají hr. Bülowa, jenž po léta jsa státnín tajemníkem, osvědčil se býti prý důslojným ná- stupcěm kn. Hohenloha, jest státníkem, jen nad jiné jest způsobilým zastupovati a háji říší německou v polilice Činy a jest politikem jehož jmeno v cízozemsku, jmenovitě ve stá tech trojspolku těší se dobré pověsti a důvěře Z Londýna, 18. října. (C.-B.) » Slandarda sděluje: Jmenování hr. Bülowa říšským kanclé řem lze pokládati za záruku, že císař Vilém nemá v úmyslu odbočiti od dosavadnív politiky východo-asijské. Z Berlína, 18. října. (C.-B.) Ve zvlášt- ním vydání »Řišského Věstníku« uveřejňujese toto: Státní ministr a státní tajemník zahranič- ního úřadu hr. Bülow jmenován byl říšs kým kanelérem, předsedou ministerstv pruského a pruským ministrem zahran ič- níeh z áležibostí. Žádosti říšského kan- eléře knížete Hohenloha za propuštění z úřadů bylo vyhověno a udélen mu řád »černého orla s démanty«.

C. Z Vídně, 18. října. »Nene Freie Presse« pěje v článku svém hymny na hr. Bi- lowaj způsobem ale došti šablonovitým. Jakožto za jímavější moment článku sluší uvésti, že přiznává mu současně způsobilost, »zdržovati i popoháněti«. Př pomíná horlivost, s jakou se věnoval o sadní po litice i energii, s jakouž usiloval o rozmnožení lod stvaněmeckého. Uměl v čas prý vystoupili v »kon- certu« státův evropských, při luštění otázky krétské získal ale Némecku uvolněním ruky Kiaočau, čás Samojských ostrovů a souostroví Karolfnské. Bude jako Hohenlohe zastupovati politiku císaře Viléma II. ale obratnějí a rozhodněji. Řišskému sněmu býval prý vždy pro své přívětivé způsoby sympatíckým »Pružný a lemperamentní«, končí list, »chladnýa bystrý, těše se c el é přízni císaře, má hr. Bůlow nejvíce ještě vyhlídek zjednati indémnitu, jakéž na říšském sněmu německém požadovati bude, nikol jako něco neodbytného, čemu se z důvodův národní cli vyhnouti nelze, ale jako projev důvěry-« n. Z Berlína, 18. řijna. »Berl. Tagblatt« píše, že kníže Hohenlohe byl se řízení věcí za- hraničných v té míře vzdaloval, že na nejdů- ležitějších rozhodnutích bral, ač byl činitelem zodpovědným, podíl tak malý, že nadále nedali se poměr takový již udržeti. Ovšem ve- škaré viny jemu nelze za to přičitati. Ve sněmu řišském vadila mu nad to nedoslýchavost. N konec ztrpčily mu úřadování pletky agrárníkův proti němu zosnované. Měl dobrou vůli, too tresť úsudku zmíněného listu, ale z toho, co chtél, provedl málo a tak jeví jeho doba kan cléřství jen trapnou neplodnost. Jeho nástupee musí uznati, že v úřadě tom lze blahodárně působiti, jen díti-li se to bude v plném vědomí zoďpovědnosti a v duchu ríšské ústavy.

Liberální »Vossísche Zeltung« těš se tím, že pravice pokládala hraběte Bülowa až desud za svého odpůrce, agrárnici pak posmi- vali se mu jako pouhému krasořečníku. Nie méně list ten přiznává, že hrabě Bülow byl to. jenž hlavně usiloval o rozmnožení válečného loďstva! Hrabě Bülow jest dle liberálního listu toho sice konservativcem, ale prost junkersky obmezených názorův a měl prý vždy smysl pro pravou ústavnost. Nieméně prý nutno ještě vy- čkati, až proti komu se energie »silného muže- toho obrátí. List douřá, že hrabě Bülov nedopustí aspoň, aby nástupcem jeho v úřadě statního tajemníka jmenován byl kníž Eulenburg, vyslanec vídeňský, že zoz Agrární »Deutsche Tageszeitung- pravi, že odstup knížete Hohen loha nemá dnes již žádnéh politického významu. n. Z Berlína, 18. října. V politickýe kruzích soudí se, že st. tajemnikem pro zahra- niční věci (na místě povýšeného hr. Bülowa) stane se svob. pán Richthofen, jenž byl dosud podtajemníkem v říšském úřadě pro věci zahraničné. s. Z Berlína, 18. října. Jmenování h.

Bülowa pokládá se ve zdejších politických kru- zích za přirozené zakončení politického vývoje. jehož průběh už dlouho byl očekáván tak, jak se nyni dovršil. Již před rokem pokládán by hr. Bülow za smuže budouenosti«. Rychlé, tře- nic prosté vyřízení otázky kanelěřské odnímá této osobní změně úplně ráz krise, jakýž měla změna v kaneléřském úřadě při odstupu Bis- marka i Capriva. V nepřízni agrárníků vůč němu vídí zástapci průmyslnických tříd záruku, že nezpůsobí celní války k vůl otáz ce cel obilních a že bude usilovati o obnovu nynějších smluv obchodních. Pozorováno bylo však v době poslední,ž hleděl navázati styky i s knížetem Herbertem Bismarkem, jejž nedávno ve Friedrichsruhe na vštívil. V říšském sněmu téší se přátelé Bülowa že podaři se jemu hněv nad dlouhým nesvo láváním sněmu tím spíše zkonejšiti, an jes obratným řečníkem a též vzhledem k fomu, že v létě sám svolání říšského sněmu doporučoval ale tolidy návrhem tím nepronikl. w. Z Londýna, 18. října. Nejev se zde valného zájmu pro změn v kancléřském úřadě německém Byla již očekávána dávno, třeba ne pro tutc dobu. »Times« jako mnoho listův ostatních pokládají vysoký věk Hobenlohův za hlavní při činu odstupu. »Standard« soudí, že spolu rozhodl tu ohled na sestoupení řísského sněmu německého, v němž by byl musil Hohenlohe hájiti čínské politiky, na níž měl sám pramalý podíl. »Times« zvou kn. Hohenloha kancléřen ideálním se stanoviska — cisaře! Jea z vysoko

aristokracie, byl málem postaveními roveň cisaři samému, jenž o něm mluvíval jako o strýčku. Kníže Hohenlohe representoval, ale Vilém II byl při tom v pravdě vlastním kaneléřem. Anglii kn. Hohenlohe valně ne- přál, zvláště tam, kde se anglo- ruské zájmy křížovaly. Odpovídalo prý by jen lidské povaze,ž kníže Hohenlohe, je nž m ěl o brov ske statky v Rusku, tomuto přízet osvěděoval. (Statky tý musil naopak právě kníže Hohenlohe jakožto cizinec nedávno dl ruského zákona prodati. Pozn. red.) snadhn Z Vídně, 18. října. (Zvl. tel. »N. L.«) »Fremdenblatt« píše: Kníže Hohenlohe odstupuje z úřadů svých a hr. Bülow nastu- puje na jeho místo. Událost lze s těží pokládati za politickou, poněvadž hr. Bülow zvlástě v zahraničných věcech, na jichž řešení už jako sit. tajemník působil, pockir a č o v at bude ovšem po clestě dlo' s av a d ni Událost ta znamená přece ale posud závě- rek jednoho období v politických dějinách Ně mecka a kníže Hohenlohe byl osobností histo rického jmena, mužem, jenž měl velmi značn- podíl na vývoji říše a jenž dik svým intelektual ním a karakterním vlastnostem, jakož i tradi cionalním společenským postavením svým, vyni kajíef místo v národě zaujímal.

»Fremdenblatte dává sí telegrafováti z Ber lina, že ještě včera odpoledne po kládali tam v zasvěcenýchu kru- zich demissi Hohenloho vuv za mož- nou, ale nijak za jistou, ano osobn přátelé Hohenlohovi i možnost tu vůbec poplral i. Politiské krise prý ale nebylo, nýbrž byla prý otázka demisse pone chána svobodněmu rozhodnutí knížete sáma (o jak to mezi ním a Vilémem II. už v říjnu 1894 smluveno bylo. Když kníže Hohenlohe jel d Homburgu, aby pojednal s císa řem o lhůtě k svolání říš skéh sněmu, byl odhodlán ještě v úřady zůsitacti, ano pravil, že chce ve sněmu há- jiti dlouhé jeho nesvolávání a ž e si z aji- stil k elli tomu i podporu stát- ního tajemníka. Zatím prý ale asi ka- tarální záchvaty, jimiž trpíval a jiné tělesné potíže z vysokého věku plynoucí — míní do pisovatel »Fremdenblattu« s oficiosní opatrnost výrazu — přesvědčily kn. Hohenloba o něčen jiném a tak prý nepochybně sám, třeba žea v Homburgu, dospěl k rozhodnutí, aby těžký svůj úřad svěřil bedrám mladším a silnějším »Od jeho nástupce, jenž těší se již — konč dopisovatel — důvěře všech politických kruhů, očekává se i ve vnitřní politice stejn silný a nestranný směr.«

Telefonické zprávy„Nár. Listů. Ke schůzi důvěrníků katolické strany lidové. Z Vídně, 18. října. Dlužno vysvětlit jen úplným klidem, který se zahostil ve vnitřní politice, způsobila-li včerejší rozprav sedmi členů katolické strany lidové rozruch. Tento je tím méně pochopitelným, pováží-li se, že sedm důvěrníků těch, kteří nejsou ještě ani zvolení, — bar. Dipauli a Hagen hofer jsou ve svých okresích naopak velice ohrožení — nemělo ani legitimace, činiti ně jaké rozhodnutí pro celou stranu závazné. Nestalo se také ničeho více ve příčině tak tiky, kterou chce strana zachovati za vole a do sestoupení nové říšské rady, leč že bylo prohlášeno jednomyslně odhodlání, zachovati si naprostou neodvislost všemi směry a k všem politickým táborům. Myšlenka politického spolku se stranam německého souručenství se v táboře kato lické strany lidové odmítá. Vedoucí její osoby postihly a netají, že taková alliance byla by rozestoupením se vídeňského parla mentu a veškerého obyvatelstva státu rakou ského ve dva velké voje: německý a ne německý, t. j. protiněmecký. Vůdcové kato lické strany lidové jsou přesvědčeni, že by takovým sdružením německých stran proti všem Slovanům a národům neněmeckým ne prospělo se ani zájmům strany, která by klesla na trpný přívěsek německé levice, an prospěchům říše, proto že by taková jed notná formace veškerých německých stran měla v zápětí jen přiostření národních protiv a sporů v parlamentě i mimo něj, prodlou žení národních zápasů těch, zhoršení situac a naprostý rozvrat celku.

Myslíme, že tím, co jsme právě pověděli tlumočili jsme správně a věrně názory roz- hodujících předákův katolické strany lidové a že mezi nimi není dnes ani jediného, kter by se klamal o tom, že podporování, neb jen favorisování požadavku po státní něm čině by vedlo k výsledkům a koncům právě vylíčeným. Opakujeme: více než proklamování po litiky volné ruky, se včera v konferenci de legátův katolické strany lidové z Tyrol, Sale purku, Horních Rakous a Štyrska nestalo pokud jde o poměr strany ke stranám jiným »N. Wr. Tagblatt« a »Oesterr. Volks Zeitung« uveřejnily ráno jakýsi program ka- tolické strany lidové o sedmi částech, na němž se prý jako na společné dírektivě pro budoucnost usnesla. Večerní »Vaterland« zprávu tu již vyvrací. Nám bylo z nejkom- petentnějšího pramene tvrzeno, že všech sedm odstavců, mezi nimiž oba jmenované žurnály uvedly odboj katolické strany li dové proti českému stát mí m právu, je vesměs prý vymyšleno a vy bájeno. lnsl

Tyrolští Vlachové. Z Vídně, 18. října. Kompromis v tyrol ských velkostatcích má — jak se dovídáme — velmi důležité pozadí a velmi zajímavou historii. Ono nelze dnes celé odhaliti a tulc nelze dnes celou vypověděti. Možno jen pověděti tolik, že jak známý přípis dra Körbra, kterým se odmítají pozadavky Vlachů v příčině administrativního rozdělení země tak kompromis mezi oběma německými sku pinami tyrolského velkostatku světského maj týž původ. V událostech totiž, které přiho dily se v Tridentu a které nedostaly se dosu na širokou veřejnost. Dodáváme, že staly se v době poslední a učinily na místech roz- hodujících velmi silný, Vlachům však naprosto nepříznivý dojem. (O demonstracích vlaských při oslavě Dante- ově v Tridentu a jich rázu podali jsme již v minulých dnech zprávu. Pozn. red.) Ministr dr. Rezek. Z Vídně, 18. října. Ve stavu nemoc- ného ministra dra. Rezka nastalo takové zlepšení, že mohl dnes již opustiti na krátko lože. Jest naděje, že s neděle je bude moci opustiti úplně. tne

Afféra arcibiskupa Stadlera. d. Z Pešti. 18. října. Finanční výbor dolní sněmovny rokoval dnes o státním roz- počtu na rok 1901. Při položce »kabinetní kancelář« promluvil poslanec Komjathy z nejkrajnější levice o známém listu kabi- netní kanceláře císařské, jímž byl sarajevský arcibiskup Stadler pokárán, a tázal se, jak se dá výsvětliti, že kabinetní kan- celář se zabývá politikou a kdo nese zodpovědnost za tento list. Min pres. S zelI odpověděl, že list zaslaný arcibiskupu Stadlerovi vyšel z vlastní inicia- tivy císařovy a že se musí poklá- dati za soukromý dopis. »Ostatně přijímám«, pravil Szell, »velmi rád zodpo- povědnost za tento list a myslím, že také Komjathy nebude ničeho míti proti tomu, že věc se octla na veřejnosti«. Komjathy přisvědčil a tím byla příhoda ta ve výboru odbyta.

Bosenské dráby. ch. Z Pešti, 18. října. Neočekávaně přijel sem včera chorvatský bán hr. Khuen- Hederváry. Pobyt jeho odůvodňuje se tím, že Chorvaté staví se co nejrozhod- něji proti projektu bosenských dráh. Bán v té příčině vešel ve styky s inter- essenty ve Rěce. Vzhledem na důležitost, kterou má Rěka pro rakouský obchod, jakož i vzhledem na to, že stavba dráh bosen- ských prospěla by jen Terstu, Rěka však by byla poškozena, jsou Chorvaté odhodjáni za- ujati stanovisko proti bosenským dráhám. Bosenská deputace, m. Z Cařihradu, 18. října. Několik členů deputace bosenských mohamedánů, která dosud ještě dlí v Pešti, sem přibylo. Delegáti chtějí býti sultánem přijati, by u něho vymohli podporu přání bosenských mohame- dánů u rakousko-uherské vlády. Pochybuje se však velice, že by deputace byla sultánem přijata. Papež. a. Z Říma, 18. října. Zprávy římského časopisectva, že papež onemocněl a audience přestaly, nejsou pravdivy. Papez přijme zejtra v slyšení Tyrolany. D. Z kíma, 18. října. Dr. Lapponi, tělesný lékař, ujišťuje, že Lev XIII. nechuraví, jest prý ale znaven a potřebuje klidu. Úví- tání jedné poutnické výpravy papežem bylo proto na zejtřek odloženo Z Turecka m. Z Cařihradu, 18. října. (Zvl. tel.) Pověsti, šířené o povstání v Albanii, jsou úplně bezpodstatny.

Telegramy korresp. kanceláře Z Vídně, 18. října. (C.-B.) Císa prohlížel dnes v Jedlové modely pomníků císařovny Alžběty. Na podnět lonské konference inspektorů středních škol ministr vyučování svolal ke dni 24. a 25. t. m. do Vídně koníerenei ředitelů středních škol dolno- rakouských a j. osobností, na níž se má důkladně pojednati o důležitých aktuál- ních věcech školských a vyučovacích, také o přijímací zkoušce do I. tř. střední školya povinném zavedení jedné moderní kulturní řeči do učebního plánu gymnasijního, ulevení ředitelům a p. — Konference ředitelů střed- ních škol má se státi tr valým zařízením periodickým. Uherský parlament. Z Pešti, 18. října. (C.-B.). V doln sněmovně bylo podáno několik zpráv výborových a schválena předloha o sbírání objednávek ve 3. čtení. M.-p. Szell podal zprávu o nynějším stavu prací v nové parlamentní budově. Příští schůze bude v pondělí. Z Pešti, 18. října. (C.-B.) Finančni výbor dolní sněmovny začal rokovati o rozpočtu na rok 1901.

Při položce »Dvůrs odpověděl ministr- president Szel! na Komjathův dotaz, že nerozšiřuje se budžetní právo, ustanovuje-li se některá rozpočtová položka zákonodár- stvem na řadu let. Uherská vláda disponuje samostatně o dvorním hospodářství a nicí nebránilo podati příslušnou předlohu. Lépe, když Uhry nepořídí taký zákon, dokud jej nebudou míti také v Rakousku. Velkost ci- vilní listy není dnes na denním pořadu, pro- čež se nemůže o věci vysloviti. Od r. 1873, kdy se stanovil naposledy požadavek pro dvůr, zdražily se nemálo všecky potřeby. O věci té bude se moci promluviti, až vlada podá sněmovně příslušnou předlohu. — Po- ložka byla potom schválena. Při titulu »Kabinetní kance lářs prohlásil min.-president Szell na Komjathův dotaz: Přípis arcibiskupu Stadle- rovi nebyl vládním dílem a proto nebylo třeba, aby jej ministr spolupodpisoval. List byl samoděčným císařským projevem a on přejímá zodpovědnost za jeho uveřejnění. Při tit. »Společná vydání« pro- hlásil m.p. S zel1, že zahraničně záležitosti spravují se úplně v duchu zákona. Bez srozumění s uherským ministr- presidentem neprovádí se zádná vnější akce. Poměr mezi hr. Goluchov- ským a jim (Szellem) je co nejdůvěrnějšía nejlepší. Ministr zahraničných věcí respektuje nejen státní právo uherské a ústavu, ale ma také pravý smysl pro každou státoprávní otázku a zaujímá postavení zcela správné. Pokud se týká čínské otázky, po- znamenal ministr president, že také Rakousko- Uhersko má v Číně zájmy; nemohlo se stra-