2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 18. října 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hlsty
předplácí vet
v Praze v sdininistrael
na něste . . . . . .z
na čtvrt lota . . . . 8 K —
* drojí donáško
na nlař eo
na čtvtleta . . . . 7 K 50
ve Hlislkách
. 2 K 00 h
na másío ..
Pošton:
rni. . . . 8 k o
s arojí zásilko
na čtvrt lsla . . . . ii k enl
na měsí
Praha
5
article
Pod jhem centralismu není
rovnoprávnost možnou.
Pod jhem centralismu není
rovnoprávnost možnou.
Může nám býti věru jakýms zadostuči-
něním, že rok po spáchaném krutém obratu
politiky vídeňské proti národu našemu oci-
tuje se tato říše v nejistotě a tísni parla-
mentní krise, s níž nevědí si původci, dědici
a požitníci onoho převratu ze dne 17. října
1899 rady ni pomoci. Podle své vrozené ná-
silnické povahy doporučují sice vládě staré
léky ve vzdělaných státech dávno zavržené,
jako jsou: strannieké zasahování do voleb
na úkor české opposice, čili prostě znásilno
vání českých voličů a falšování voleb terro-
rem s hůry, persekuci našeho národa všemi
prostředky policejního absolutismu, isolování
české delegace v parlamentě, oktroyování
státní němčiny, administrativní rozdělení
Čech, nesvolávání sněmu českého a přeměnu
jeho novými chabrusovými volbami ve velko-
statku českém na sněm německý atd. atd.
Ale poněvadž nevěří sami, že vláda nynější
troufala by si užiti těchto jedovatých »léků«
ku »zhojení národnostního sporu v Čechách
a na Moravě«, čí správně a vlastně, ku zjed-
nání jim privilegovaného nadpráví a neudrži
telné nadvlády v zemích koruny české a cele
Cislajtánii: — neslaví německo-centralistište
»vítězové« výroční paměť svého — »slav
ného« dne 17. října 1899 žádnými radost
nými illuminacemi a slavnostními bankety,
nýbrž hubují a žalují mrzutě na vládu, že
není k ničemu, že je na nás slabou a na
veliký úkol svůj nedostatečnou.
Čechy
Morava
6
article
Naproti tomu z tábora konser va-
tivněautonomistického radíse
vládě, aby hledala spásy v odčinění bez
právné té újmy učiněné sněmům zem-
ským r. 1873 zavedením přímých voleb do
cislajtánské sněmovny poslanecké. To že byl
nejosudnější útok centralismu na práva krá-
lovství a zemí, když sněmům zemským od
ňato právo, vysílati poslance do sněmovny
vídeňské ze svého středu.
»Napraviti tuto křivdu a jest vyhráno!«
horlí nejmenovaný konservativní autor bro-
žury »Jenseits der Neuwahlen« nazvané
a právě ve Vídni vyšlé. Tento staronový
parlament složený pouze ze 203 poslanců
měl prý by se ustavit jako sbor ůsta vo
dárný, měl by rozřešit otázku ja zy-
kovou, schválit vyrovnání s Uhry a vy
pracovat nějen nový jednací, ale i no vy
volební řád, na základě sice všeobecného
práva hlasovacího, však »zlepšeného« po
způsobě belgickém votem plurálním, tak že
by větší a největší poplatníci měli — dva až
i šest hlasů i byli tak chráněni proti přemoci
malých a nejmenších poplatníků, kterým bylo
by dáno pouze po jednom hlasu.
Pro podobné vyléčení krise vyslovil se
současně český konservativec p. dr. Mattuš.
Také tento velice střízlivý pozorovatel na-
prosto pochybuje, že by cislaj-
tánský parlament v nynějším
svém složení stal se vůbec kdy
ještě dělným. Ani tenkráte ne,
kdyby na krásně podařílo se
v něm rozřešit veškeré jazykove
otázky všech národně smíšených
zemí Rakouska, což by vyžadovalo věru
velmi dlouhého času.
»Zdá se mi,« praví, »že trvalé dělnosti
parlamentu dociliti lze jedině zredukováním
počtu členů jeho na polovici, utvořením ně
jakého síta, aby plevy byly odváty a zůstalo
jen zrno dobré. Tímto historickým a přiro-
zeným sítem mohou býti jen sně my
zemské, kterým nutno vrátit
doktor
Mattuš
Vídeň
Uhry
Rakousko
Jenseit der Neuwahlen
7
article
právo vysílání zástupců svých do rady
říšské.« Však na veliký a důležitý rozdíl
od německého konservativního autora svrchu
dotčené brošury »Jenseits der Neuwahlen«,
požaduje český konservativec dr. Mattuš,
aby dříve bylo hnuto zastara-
lými, křivými volebními řády
sněmů zemských, »a to sice nejprvé
ve smyslu svobodomyslném udělením
volebního práva všem těm, kteří
je dosud nemají, dále ve smyslu konserva-
tivním, aby všechny důležité vrstv
voličstvem přišly ve sněmu k platnosti a za-
bráněno bylo, by jedna třída voličů majori-
sovala všechny jiné. Konečně ve smyslu
práva a spravedlnosti co do národno siti,
aby rozdělení volebních okresů bylo prove-
deno mezi obě národnosti správně.«
Takto opravení sněmové zemšt
měli by tedy vyslat ze svého středu
své delegáty do parlamentu ústředního, ale
v zemích smíšených měli by se k účelu
volby té poslanci sněmovní roze-
stoupit v národní kurie, z nichž by
každá volila své posly do Vídně samostatně.
doktor
Mattuš
Vídeň
Jenseit der Neuwahlen
8
article
— Tento nový, ze sněmů zemských vzešlý
rajehsrát měl by pak především jiným
přikročiti k rozřešení otázky jazy-
kové v duchu spravedlivosti a rovného
práva po smyslu čl. XIX. základních zákonů
státních. — Čeští naši konservativci již z
časů hr. Jindřicha Clam-Martinice hájili
stanovisko, že o řešení otázky jazykové
Rakousku mají se děliti: říšská rada, zem-
ské sněmy i vláda. To zastává dr. Mattuš
podnes: »Stanoviti, jakým jazykem mají jed-
nati obě sněmovny rady říšské, ministerstva
uvnitř i mezi sebou, a jakým jazykem mají
býti vydávány zákony říšské: to prý náleží
nepopíratelně v kompetenci rady říšské.
Jedná-li se naproti tomu o upravení otázky
jazykové při sborech autonomních
jest nepopíratelně příslušný výhradně z em-
ský sněm.
Jindřich clam
Martinic
Mattuš
Rakousko
9
article
Pokud se týče otázky jazykové př
státních úřadech jednotli vý ch
zemí, mohla by se věc pova žo-
vati za spornou, ač právě roz-
dílnost poměrů v zemích přika-
zuje z opportunity věc v působ
nost sněmů. Vládě pak ústava sama
dává právo, aby v mezích zákonu
říšských i zemských vydávala
nařízení. Když se vydá nějaký zákon,
ať říšský nebo zemský, jenž by upravoval
otázku jazykovou, zůstane vládě ústavně
právo, aby nařízením šla do takových po
drobností, kam zákon sám dosáhnouti ne-
mohl.« Co by měl tedy — ptá se dr. Mattuš —
takový říšský zákon (o němž by tedy
parlament vídeňský především pracoval) ob-
sahovat? A odpovídá: »Především bylo by
lze s určitým obmezením na nejnut-
nější míru a pro všechny země v říšské
radě zastoupené stejně vyčísti taxa-
tivně, co ve prospěch nutné jed-
noty správy zejmena v centrál-
ních úřadech projednávati se
má dosavadním způsobem jazy
kem německým.«
Ohražuje se rozhodně proti tomu, jakoby
tím koncedoval uzákonění němčiny jako ja-
zyka státního, čímž touži Němci platnost
její rozšířiti nad praktickou po-
třebu, aby jejich národnost byla privile-
gována a vyvýšena na úkor rovnosti všech
národů ostatních. Toho nikterak nechce
Němcům povoliti a doufá, že všichni ne-
němečtí národové tomu privilegování něm-
činy se oprou s námi. Také žádá, aby pak
vedle toho taxativního výměru mezí centrální
doktor
Mattuš
Němec
10
article
němčině vše ostatní, co není vyhrazeno,
mohlo býti upraveno zákony zemskými dle
poměru jednotlivých zemí.
Kromě toho pak musila prý by z áro
veň předložiti vláda říšské radě zákon na
ochranu všech národních menšin
proti všelikému možnému jich znásilňování
většinami národními, tedy říšský zákon, jímz
by se »stanovila nejmenší mira
jazykových práv pro každý ja
zyk zemský veškole, v ůřadech
a ve veřejném životě takovým
způsobem, aby to nemohla z vrátit
legislativa zemská. Tím by se stal
říšská rada záštitou menšin«.
A konečně přeje si dr. Mattuš, aby
tento rámcový jazykový zákon říšský vý-
slovně vložil »všechno to, eo se ne-
provádí zákonem zemským neb
říšským, v obor nařizujícího
práva vlády, po přípádě aby jí d a
i moc, aby tam, kde snad zákonodárstv
zemské s jistou schválností ne-
přikročí k řešení těch otázek, které na
ně jsou vloženy, až do vydání zákon
zemského provisorně mohla uči-
niti potřebná opatření.«
Těmito myšlenkami svými, po našem
náhledu, český konservativec dr. Mattuš vy-
dává dobré naše právo zbůhdarma na ne-
jistou a potměšilou rašelinu cis-
lajtanismu, an předpokládá možnost
spravedlivé k nám většiny obou sněmoven
rajchsrátu a spravedlivé k nám vlády ví-
deňské, která jest dosud jako ten zejtřek —
u boha. Kdož pak by nám za to ručil, že
by ta většina budoucí nevyhra-
dila němčině taxativně nad-
práví a platnosti nad všechnu
rozumnou příčinu. Vzdyť jižv
doktor
Mattuš
11
article
Scharschmiedově pověstném návrhu
i v loňkém svatodušním programu
vymezili Němci právomoc němčiny t aktež
taxativně! Ale neptej se nikdo, jak ne-
stydatě! —
Po našem pevném přesvědčení, ktere
druhdy sdílel s námi také p. dr. Mattuš a
veškeří lederalisté, nelze ná-
rodům neněmeckým pod vládním
systémem centralistickým nikdy
domoci se úplné a poctivé
rovnoprávnosti národní, a to
z té jednoduché příčiny, po-
něvadž to nadbytečné a nadpří-
lišné soustředění moci výkonné
jako zákonodárné ve Vídni pouhým důsled-
kem mechanické síly vždy povyšovati bude
němčinu na stolec panský a knížecí vůči
všem ostatním jazykům neněmeckým, vždy
ji bude zajišťovati nadpráví ve veřejném
životě státu a činiti tak nemožným, aby
všickni národní jazykové byli v úřadě a ži-
votě veřejném rovnoprávní.
Proto jsme důsledně vždy dokazovali.
že spravedlivé rozřešení otázky
národnostní v zemích koruny
české není možné bez současnéhe
poctivého vyřízení naší otázky
státoprávní. —
Naproti tomu nepřátelé rovnéhe
práva: němečtí centralisté, vždy
chtěli rozhodnout národnostn
spor v zemích našich bez sou-
časného rozřešení sporu státo-
právního. Neznamená p. dr. Mattuš
jaký povážlivý ústupek to činí v prin-
cipu těmto zavilým nepřátelům života na-
šeho, když pokládá za možné př
systému centralistickém rozřeši
v Cislajtanii správedlivé otázky jazykove
slovanských národův ? —
Němec
doktor
Mattuš
Vídeň
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 17. října. (Německo rad-
kální kandídáti pro Čechy.) Wolfova
strana v Čechách sestavila již kandidátní listinu
pro většinu okresů, v nichž se bude při přištíe
volbách ucházeti o mandát. Kandiduje jak
v páté kurii, tak ve venkovských obcích a ve
městech. Dosud ustanoveni za kandidáty v páté
kurii W. Hanek za Stříbro, Fr. Stein za
Cheb, A. Hannich za Žatec, Fr: Schrejter za
Litoměřice, a Kar. Pochlatko za Budějovicei
ve venkovských obcich Schönerer za
Cheb, Fr. Kittel za Žatec, Fr. Kutscher za Li-
toměřice, Jos. Kaspar za Trutnov a Kar. Iro
za Planou; ve městech dr. Arn. Bareuther
za Cheb, Hofer za Falknov, Pacher za Karlovy
Vary, dr. Jos. Herold za Žatec, Rud. Bergen
za Jablonec, K. H. Wolť za Trutnov, MD .
A. Stini za Krumlov, dr. A. Schalk za Střibro
a dr. Jos. Tochan za Děčín. Mimo tyto volební
okresy budou Wolfovci kandidovati ještě v trut-
novské pátě kurii, ve venkovských obcích
karlovarských, českolipských a stříbrskýcha
v městských skupinách ústecké a litoměřické.
Ze Záhřeba, 15. října. (Spoje n
opposice.) Obě spojené opposiční strany
chorvatské, »obzoráši« a »domovináší«, měly
tyto dni schůzi, v níž pojednáno o tom, jak
se opposice zachová v příštím zasedání sně-
movním. Především ustanoveno, že spolek obou
stran má potrvati i na dále. Pokud se týče otázky
státoprávní, t. j. spojení Dalmacie, Istrie, Bosny
a Hercegoviny s Chorvatskem, ponecháno jedno-
tlivým poslancům, aby zaujali k ní určité sta-
novisko. Spojená opposice soustředí svou činnos
na otázky hospodářské a správní, jež pokládá
na ten čas za nejdůležitější.
Z Iněpruku, 17. října. (Ještě ke
kandidatuře bar. Dipaula.) Bar. Di-
pauli zmínil se ve schůzi brixenské, že způsob
boje proti němu neschvalují vídeňští antisemité,
kteří upustili vůbec od poslavení protikandidáta.
Wolfův
Stein
A Hannich
Kittel
Kaspar
doktor
Arn
Hofer
Pacher
Jos
Wolť
A Stin
A Schalk
Střibro
Iněpruka
Praha
Německo
Čechy
Stříbro
Francie
Cheb
Žatec
Litoměřice
Jos
Trutnov
Kara
Falknov
Karlov Vara
Bergen
Jablonec
Krumlov
Děčín
Záhřeb
Dalmacie
Istria
Bosna a Hercegovina
Chorvatsko
Kara
13
article
Řečnik dodal, že má v kapse o tom důkazy.
a byl by prý ochoten odstoupiti, kdyby jeho
strana s tím byla srozuměna. Rád prý se po-
drobí rozhodčímu soudu tyrolských biskupů.
má-li on anebo býv. poslanec dr. Schöpfe
převzíti mandát. Jest zrovna tak dobrým
Němcem jako dr. Schöpfer, zrovna tak dobře
německý cíti jako každý Němec. Také nestojí
na stanovisku českého státního práva. Na dotaz
Schöpferův, má-li nějakou listinu, že antisemité
vídeňští postavení protikandidáta sobě nepřejí,
baron Dipauli vytáhl list prince Liechtensteina
ze dne 8. září a přečetl jej. Kn. Liechtenstem
píše, že spor mezi oběma křesťanskými stra
nami má býti co možná odstraněn. On pr
s drem. Luegrem opětně o tom mluvil. Tente
na to ani nepomýšlí, aby se odebral do Tyrol
a zmocnil prince Al. Liechtensteina, aby
ujistil, že kdyby proti baronu Dipaulovi vy
stoupil antisemitský kandidát, dr. Lueger by o
zamýšlené cesty, jak se samo sebou rozumí.
upustil. Dr. Schöpfer odpověděl, že toto psan
nesouhlasí s tím, co mu dr. Lueger řekl. —
Po některých osobních poznámkách byla schvá-
lena resoluce, ve které se odmítá kandidatura
barona Dipaula.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 17. října.
Rusové o Číně a v Čině.
O diplomalisování v Číně praví »BupZeBm
BĚOMOcTH«: Diplomatické neshody v čínské
otázce každým dnem vystupují vypoukleji, tak
že již je těžko zakrývati je širokému obecen-
stvu. Jednomyslnost velmocí, jež se tak skvěle
ukázala při pochodu na Pekin, patří už jen
mezi příjemné upomínky. A jinak býti ne-
doktor
Schöpf
Němec
Schöpfer
Dipaout
Liechtenstein
Al
Dipaul
Lueger
Dipaula
Rus
Tyroly
Praha
Čína
Peking
český státní práv
Schöpferův
BupZeB BĚOMOcTH
14
article
V drobném prodeji:
raaní číslo o sobě . . . za 8h
vdpoladní
. . . . ns 2
Ve flialkách ua venkově:
rsnní číslo. . . . .
vdpolední . . . . . . . . 5b
Inserůty
platí se hotavě napřed
Předplacení s inssrty přijsmé sámíni-
strace v Marisnské ulici č. 3.
Tam nachísají se též rellakoe
Glskárna s szpedice .Národních L.istá“
Bukoplsy sa nuvrussii.
Marisnský ulice
15
article
mohlo. Jednomyslnost je možna pouze tam,
kde všichni mají před očima jeden cil a jednu
snahu. Jednotného cíle velmoci nemají od toho
okamžiku, co vyslanectva jsou osvobozena.
Idejná stránka vtržení Evropanů do Činy se
vzetím Pekina zmizela. Od té doby uplynuly
celé týdny a diplomacie se nemůže dohodnout
ani o nejmalichernějších otázkách. Současně
vyrůstají projekty, nových výprav do vnitra
Číny, množí se lživé zprávy a pověsti, spisují
se diplomatické noty, a zatím co to vše se děje
v Evropě zmahá se jitrení a rozšiřuje sedo
území, kde ho dosud nebylo.
Odpovědnost za telnto neb ez-
pečný stav padá na ty vlády, které nesta-
rají se o věc nejdůležitější, upokojení Číny, a
zaclánějí tento hlavní cíl neplodným vyjed-
náváním o nesmyslných návrzích, jako je ná-
silné přivedení císaře do Pekina a potrestání
vinníků. Státy, které zkušenost pošledních tř
měsíců nepřesvědčila, že je nutno přestat po-
hlížet na Čínu jako na stát, který je povinen
obětovati se ve prospěch obchodních a průmy-
slových zájmů západu, musejí si svou věc vy-
říditi vlastními silami.
Rusko jim pomahati nebude,
jak je mohla poučit už demobili-
saceriuského vojska. Všecko ruské
obecenstvo vyslechlo zprávu o demobilisaci ra-
dostně. Rusové si přejí, aby v Číně obnoven
byl pokoj a pořádek, aby vláda ruská nemusela
věnovati činským věcem tolik pozornosti, jako
dosud. My od Číny nepotřebujem
ničeho krom toho, co jsme již
smlouvami od ni dosáhli po do-
brém a po sousedsku. V Mandžurii
nepohledáváme ničeho, než ab
ochráněna byla stavící se čínská
dráha pocelé svojí délce. O dal-
ších našich operacích proti Číně
nemůže být řeči.
Evropan
Rus
Čína
Evropa
Pekina
Rusko
16
article
Erropská diplo macie, neznajíc v Číně jasného
cíle, neví co dělat a stváří fantastické projekty,
jako je stíhání císaře Kvangsua v hloub ne-
známých končin. Rusko v té příčině je šťast-
nější. Jeho nejbližsí úkoly v Čině jsou;
podporovati jednotu Číny a poma-
hati, aby jí byla dána silná ústře dn
vláda. Ty státy, které si přejí pokoje jako
Rusko, musejí následovati příklad Ruska a od-
volati svá vojska z Pekina, čímž vyklidí se
cesta zákonné vládě.
Volby v Anglii
Výsladek voleb do dolní sněmovny anglické
jest až na ostrovy Orkneyské, kde teprv 18.t
m. jeden mandát zadán bude, znám. Poněvadž
lze čekati, že orkneyský mandát onen připadne
liberálům, jeví se volební výsledek (první číslo
v závorce znamená počet mandátů při volbách
v roce 1895 ziskaný, druhé číslo počet hlasů
na konci posledního tohoto zákonodárného
období (bylit liberálové od roku 1895 doplno-
vacími volbami 10 mandáta získali) takto:
zvoleno nyní 401 vládních poslanců (411, 401),
187 liberálův opposičních (177, 187) a 82
irských nacionalistů (82, 82). Obnášeti bude
tedy vládní většina v příšti sněmovně tolikéž,
jako obnášela při rozchodu staré sněmovny,
totiž 132 hlasů. Ale jeví se úkaz zajisté při
volbách převzáený, že také poměr jednotlivých
stran zůstal na vlas jako při rozchodu sně-
movny. Druhým momentem zajímavým jest, že
po prvé za vlády královny Viktorie dva regimy
konservativní následují přímo za sebou, kdežto
až posud vždycky volby nové regime konser-
vativní vystřídaly regimem liberálním. Dnes
žell pro nedostatek místa nelze se nám šířiti
příliš o příčinách zjevu toho, můžeme ale aspon
stručně přece je nastíniti.
Čína
Rusko
Anglie
dolní sněmovna
Viktoria
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 17. října.
— (Kronika.) Už povázžlivé fouká ze
strnišť. Kupy žlutého listí překážejí na prome-
nádě, mistři oděvníci vyvěšují teplejší látky do
výkladních skříní a to už aby letní stánky Mus
na předměstí rychle zavíraly své vchody a po
kladny! Smíchovská divadelní četa také užs
vlajícím praporem obsadila zimní svoji pevnost
A na Král. Vinohradech i v Holešovicích také
asi pomalu skládají svoje zavazadla. Období
letní je u konce. A to je právě vhodná chvilka
přehlédnouti trošinku situaci a přece nikomu
jak se rádo žaluje, nesahati rušivě »do živ-
nosti« . ..
Už je tomu několik let, co jsme si na
tomto místě povzdechli nad současným staven
předměstských divadel našich. Neměli jsme
vlastně žádných. Aspoň ne v tom smyslu, jak
jim rozumějí jinde. Měli jsme jedno velké Ná-
rodní divadlo a potom několik odlitků Národníh
ve zdrobnělém vydání. To byly naše scény na
předměstí. Národní bylo zařízeno na všechny
druhy dramatické produkce. Mělo svoji operu
činohru, svoji operetu a svůj balet. A také
scény na předměsti měla každá po své malé
opeře, činohře a operetě. Leda že do baletuse
nepouštěly! A i tu se nenedostávalo pokusů.
Nebyl v tom žádný řád, žádný smysl, žádné
rozdělení práce. Soused sousedovi lezl zbytečně
do zelí. Všechno přepínalo své sily a dohro
mudy bylo všechno bída s nouzí. Na pražských
nárožích vypadalo to jako v tandlmarku. Tr
veliké cedule tu vykřikovaly na kolemjdouci.
že se v Praze na třech místech hraje po česku
divadlo. Ale všude to šlo na jednu kliku
jeden flašinet. V Národním zpívali Troubadoura
nebo Orfea v podsvěti, na Smíchově Trouba-
doura nebo Orfea v podsvěti a na Vinohradech
také třeba Troubadoura nobo Orfea v podsvěti.
Jindy to byl snad Bozděchův Světa pán v žu
Král
Bozděchův
Praha
Holešovice
Smíchov
Musa
rodný divadlo
Orfeo
18
article
panu anebo Podskalák od Šamberka. Ale všude
hrálo se všechno. Nebylo moudrého hospo-
dářství, žádné rozdělení úkolů, vzduchu ani
úspěchu. A kde těch není, tam těžko volat
po pokroku. Ty doby, bohda, jsou už překo
nány! Rozhlížíme se dnes po situaci a spoko
jeně si uvědomujeme: zdá se, že v těch věcech
přece už jsme kapínek pokročili!
Jakási dělba práce nastala! Divadlo n
předměstí značně omezilo svůj obor působnosti.
Přiklad, daný před dvěma léty na Výstavním
divadle, nebyl neúrodný. Ukázalo se, že lehká
činohra, dobře založená, může na předměstí
snadno samostatně a s prospěchem existovati.
A příklad strhl následovatele. Letos na všech
předměstských scénách hrála se už vý
hradně činohra.
Novota nezůstala bez prospěšných— ná
sledků. S ustředění sil k jedinému druhu umož-
nilo zřejmý pokrok dvěma směry. Všude bylo
pozorovati znatelné úsilí o lepší souhru a lepší
úpravu scény. Dvě věci, po kterých jindy na
našem fobůru nesměl's se tázati. Ačkoliv počet
jevišť se rozmnožil, byla návštěva průměrem
hojnější, než bývala kdy jindy a protože i režie
byla všude menší, není pochyby, že pokladny
podnikatelů s novým stavem věcí byly rovněž
spokojeny.
Hodnota divadla je arci teprve v repertoiru
Sáhněme maně do letního pořadul
První týden v srpnu na příklad. Co s
hrálo ?
Na Smíchově: »Tatínkův diamant«, »Roz
pustilý nápad«, »Den v Praze«, »Odkaz«
»Bratr Martín«, »Ženilkov«. »U bílého k
níčka« . .
Na Král. Vinohradech: »Vláda tmy«
»Dcera hráčova«, »Se stupně k stupni«, »Mal
lord«, »Zlaté rybky«, »Ohnivá země«, »Lei
na lež . . .
V Holešovicích: »Nevinně odsouzene
»Mamselle Tourbillon« třikrát, »U koníčka«
»Farář a kostelník«, »Martin Luba« . . .
Šamberk
Novota
Roza
Martín
Ženilkov
Král
Martin Lubo
Smíchov
Praha
Holešovice
Mamselle Tourbillon
ohnivý země
19
article
Takový týden dá hned obraz celé saisony*)
Program: všehochuť. Jen aby se hodně pestřily
cedule! Možno-li, denně něco jiného! Buď má
kus sám nějakou pověsť, anebo ať vábí aspor
titul! Něco dá se opakovat častěji, vetšina zmiz
po jednom, po druhém představení. Průměrem
třetí, nejvýš čtvrtý den, aby byla cedule jiná
Ber, kde ber, ať něco nového nebo staršího
domácího nebo přeloženého ! Na tom nesejde. Tak
se pomocí třiceti, čtyřiceti všelijak opatřovaných,
nejraději »volně zpracovaných« čili podle cizího
vzoru parou na česko přešívaných kusů »pro-
seká« čtyřměsíčná letní saisona. O jiné patrně
nejde, než o to prosekání. Dům není velký
všedního dne zřídka se naplní. Kruh obecenstva
je úzký. Neděle a »lidová představení« při nej
nižších cenách, pak ještě benefice nebo příle-
žitostná, sezvaná představení musi všecko vy
trhnout . ..
— Nu a? Není to snad v pořádku? C
pak má divadlo na předměstí vlastně podnikat?
Téžká rada! Nedá se nic předpisovat.
Soukromý podnikatel zářídí si, co a jak za
dobré uzná.
Ale pro sebe, po tichu jste už kolikrá
o věci uvažovali. Divadlo na předměstije
přece jako jiné divadlo! Či by se mohl
v organisaci celku míti svůj úkol, své po
slání?
— Což to není pěkné poslání, provozovat
na příklad cizojazyčný kus v domácím pře
kladé?
— Proč ne? Také část poslání. Ale jenom
menší čásť, jenom maliček u ruky, ne ruka
Cizí kus je umělecké dílo, pravda. Prvního
řádu činnosť je ale vždycky teprv v původní.
20
article
*) Možno hned v řádce pokračovat. Na Sm
chově: »Únos Sabinek«, »To jsem sám rád«, »Zu-
zančin pan kaprál«, »Den v Prazes, »Staří bláznie
atd. Na Král. Vinohradech: »Klelba lásky«, »Žen
dvou mužů«, »Podpory společnosti«, »Majitel huti«
»Sever proti jihu« atd. V »Uranii«i: »Plukovník
Pemperton«, »Zaza«, »Svět malých lidí«, »Divoška-
ald
vlastní produkci. Cizí repertoir je cizé pěří.
je podloudně, lacino získaný úspěch. Vlastní
práce při něm je zcela podřízená. Kus se po-
hodlně přeloží, herec a režisér si pohodlně
dohlédnou, jak věc hráli a scénovali jinde
a snaží se hráti a scenovati podobně. Trochu
činnosti napodobovací, trochu prohnané paměti,
vynaložené routiny a . . . úspěch je hotov.
Teprv vlastní, samostatná práce v uměn
platí. . ..
A potom, ještě něco l
— Umění nezasluhuje jmena umění, je
leda dovedností a holou machou, není-li posvěceno
ideou vyšší nějaké snahy. A posvěcení toho na
bývá teprve v ústrojném svazku vyššího kultur-
ního celku. Buď sleduje divadlo určitý vyšší
úkol, který mu připadá v organismu národním
anebo nesleduje žádného. A pak je pouhou míst-
nosti pro veřejnou kralochvíli, podnikem ben
distinkce a beze vzletu ..
— Tedy především domácí hru
— Tak jest! Chce-li konat organický svů
úkol, musí divadlo hledati svoji souvislosts
vlastní půdou .
Sabinka
Král
Pemperton
Zaza
Sm
Praze
Svět
Klelba láska
21
article
— A což, jest-li pro divadlo na předměst
žádného původního repertoiru u nás není?
— Není-li, třeba usilovat, aby byl stvořen.
Nic nebylo při počátku našeho obrození. Každý
musil začinat ve svém oboru. Také divadlo n
předměstí musí začíti. Třeba získávat talenty.
povzbuzovat duchy, zúrodňovat půdu, třeba
autora i hru ze země vydupati . .
Arci, ke všemu třeba času a vývoje.
Druhy umělecké nerodí se přes noc. A tu
jde o zvláštní druh. Je-li přirozeným úkolem
velkého Národního divadla povzbuzovat tvorb
vyššího řádu, má divadlo na předměstí také
svůj úkol, třeba skromnější. Ale stejně čestný.
Nejen skládat a deklamovat klassické tragédie
a modernistická dramata, také skládat a pro-
vozovat s úspěchem lidové hry je umění, svoje,
svérázné, celé. Ostatně jsou už patrny stop
jakési snahy, dostati se s lidovou domácí hrou
do nějakého proudu. Na Smichově řadu předsta-
vení vyplnila tak zvaná »velká hra z pražského
života«. Dávaly se lokálně zbarvené hry »Bez
halíře do Paříže«, »Děti Vltavy« a jiné. Jakési
výpomocné improvisace svého druhu, na rychlo
stesané podle známých vzorů pro potřebu chvíle.
Až by k věci přistoupilo více literární péče, víee
uměleckého švihu, herecké piety a scénického
nákladu, kdo ví, jakým úspěchem hmotným
mravným nepodepřel by pokus další zdravou
existenci druhu?
Jisto je, k cíli nepovede než účelný po-
stup. A ten je v další dělbě úkolů.
Až by jedno divadlo hlavní váhu své čin-
nosti soustředilo v lidovém dramatě, druhé třeb
ve veselohře a frašce, třeti konečně v lokáln
hře časové, není pochyby, že by to dalo časem
pěkný soubor, umělecky silný a i hospodářsky
výdatný.
Paříž
Vltava
22
article
Kdosi nadhodil;
— Pořád se volá po druhém divadle ! Což
je už nemáme? Není divadlo na Smíchově stálé
české divadlo? Nehraje se v něm v zimě
i v letě? Co chcete? Buďte spravedlivi ! Ne-
volejte už po druhém, ale přesněji —. »po
třetím« českém ! .
Vskutku, na Smíchově máme už po řadu
let stálou saisonu! Veřejnost to ví. A přece ve-
řejnost vytrvale, jako nějakým instinktem pu-
zena, trvá na svém. Nějaké »druhé« české
divadlo teprv od budoucnosti očekává. A nie
platno, instinkt veřejnosti ma svoji logiku.
Druhé české musilo by být především
»české«. Musilo by se hlásit ke své organické
povinnosti, přijímat ochotně výtčený sobě úkol.
Není sice na místě, obmezovati soukromou cti-
žádost a podnikavost, ale veřejnost právem před-
pokládá, ke práci za vyšší metou že vždycky
spíše bude hotov stroj, který nebude — sou-
kromým podnikem. A proto tak houževnatě volá
po svém — druhém českém divadlel
Smíchov
český divadlo