1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 8. června 1904.
Praha
4
article
ša ranní a odpol. listn
předpláci se
v Praze v adninil-
Rnk inta
s drojí čonáško
nrt ieta
nekve sllalka
nkni.“ ! : :
vdroji slantko
::ke
Praha
7
article
V drobném prodejii
Fipelodni. b. . . . . za kh
Ve slialkách na renkově
anní čssl .
cápsleání
Inseraty
platí se hotové zapře
Předplacení a insesty přijíná sdmini-
strace v Marinnské ulici č.3
Tam nacházejí sa těž rečakne
tiskárna a expedice ,Národnich Listi-
Rakopiry zo nernaeei
Marinnský ulice
Národnich List
Rakopira
8
article
Válka.
Válka.
z Čifu, 7. června. (»Reuter«.) Zde
domnívají se, že včera večer sve-
dena v pečilském zálivu námořní
bitva. Parníky oznamují, že slyšely
prudkou střelbu. Podobné zprávy
docházejí také z jiných pramenů.
Obyvatelé pahorčiny kolem Čiru
slyšeli dělostřelbu a viděli na moři
velikou záplavu ohnivou.
V Talienvanu udržuje se nepo-
tvrzená pověsť, že bitevní loď „Ja-
šima“ vrazila na minu a potopila se.
Z Čifu, 7. června. (»Reuter«.) Mi-
nulou noc pokusili se Japouci dle
všeho doopravdy o postup na Port
Artur s pevniny. Džonka, jež vy-
plula včera ráno z místa asi tři
míle jižně od Dalného, slyšela na
severní straně Port Arturu kano-
nádu od 7. hod. ranní až do 2, hod.
odpol., načež vzdálivši se ještě více
neslyšela již žádnou střelbu. Zdá
se, že Japonci zamýšleli útok na
Port Artur s pevniny i mořské
strany. Jak to Rusové zpozorovali,
vyslali loďstvo, aby svedlo boj a
nedopustilo, aby japonské loďstvo
kooperovalo s pozemním vojskem.
Z Londýna, 6. června. (C-B.) Reu-
terova kancelář oznamuje: Cizí
důstojník, nalezajíci se jako zpra-
vodaj u ruské armády v Mandžur-
sku, sděluje, že generál Kuropat-
kin se svým štábem odebral se
dráhou na jiné místo mezi Hajče-
nem a Dašičnem, 60 verst jižné o
Linojanu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Japonec
Rus
Kuropat
Dalný
Londýn
Mandžur
Hajč
Reuter
9
article
Možno-ll novou půjčku státn
sehnat pouhým nařízením vlády
Možno-ll novou půjčku státn
sehnat pouhým nařízením vlády
Možno učiniti státní půjčku bez řádnéh
povolení parlamentu, císařským nařízením dle
Tato otázka zaměstnává dnes v nemal
míře voškeru veřejnost šťastného, ústavníh
Rakouska.
My od první chvíle tvrdíme, že toho přes
všechno dosavadní horrendní zneužívání §. 14.
žádná vláda se opovážit nesmí a nemů že
leda by již chtěla celou ústavnos
se všemi základními zákony vy
hodit do povětří,
Vždyť v tom právě záleží podstata veškere
úslavnosti, že nesmí ani panovník ani ministri
jeho svémocně, bez svolení ovládaných uvalovati
dluhy a břemena na občanstvo, nýbrž že k
každé nové berni a ke každě nové půjčce musí
sobě vyžádati schválení zákonných zástupcův
národa. Základní zákony ústavy ra-
kouské vesměs to prohlašují a ne-
tvratně stano ví.
Tak hned nejvyšší vlastnoručn
list J. V. císaře Františka Josefa I., daný dne
17. července 1860 presidentu rady říšské panu
areivévodovi Rainerovi (v zákonniku řišském
čís. 181) zahajoval ústavnost rakouskou těmito
pamálnými slovy: »Ustanovil jsem se na tom,
že budoueně nebudu nových daní a dávak
Rainer
Rakousko
František Josef I
10
article
uvozovati, zavedených již daní přímých, daně
z potravy a poplatků z jednání právních, listin,
spisů a jednání úřadních zvyšovati, ani no-
vých půjček činiti, leč s přivole-
ním Mé rozmnožené rady říšské
že Sobě zůstavuji od pravidla toho jedině
v nebezpečí války potud se uchýliti,
pokud by se Mi za příčinou okolností přihodno
nevidělo rozmnoženou radu říšskou mimořádně
svolati, « —
Čívrt roku po tom vydán proslulý di
plom císařský ze dne 20. října 1860.
jímž panující mocnář slavně a dobrovolně zříká
se pro věky absolutismu a ustanovuje »za
stálý a neodvolatelný základní zákon
státní, kterýž Nám i řádným potomkům
Našim pravidlem býti má«, takto
I. Právo zákony dávati, je měniti a rušiti vy-
konáváno bude o d Nás a od Našich ná-
slupců jedině společně se sněmy zem-
skými, řádně shromážděnými, a vedle případ-
nosti s radou říšskou, do kteréž budou sně-
mové posilati jistý počet údův, kterýž My usta-
novímg. II. Všeliké věci zákonodárství se týka-
jící, ježto se vztakují ku právům, povin-
nostem a záležitostem, kteréž jsou
veškerým královstvím a zemím našim s po-
lečny, jmenovitě věci zákonodárné, týkajíeí
se mince, peněz, úvěru, cla a obchodu, též
pravidel bankovnictví cedulového, prav-
del poštovnietví, telegrafů a železnic, rovněž
způsobu i spořádání povinnost
vojenské — mají se budoucn
radě říšské a s říšskou rado
vyjednávati a pomocí její, vedle zřízení,
vyřizovati; jakož se jedině s přivolením
rady říšské mají nové daně a dávky uvá-
děti; dle Našeho rozhodnutí ze dne 17. čer-
vence 1860 nové výpůjčky činiti, ny-
nější dluhy státní konvertovati a nemovitě jmění
státní prodávati, zjinačovati neb zavazovati«
11
article
III. Všeliké jiné věci, zákonodárství se
týkající, které v punkteeh výše položených ne-
jsou vyjmenovány, vyřizovány bu do
dle zřízení ve s němech zemských.«
Tento diplom císařský, jímž měla být pro
věky zavřena éra absolutismu a zabezpečena
budoucnost konstituční národům rakouským, byl
ve všech jazyeích zemských vložen do zákonů
i archivů všech království a zemí; totéž mělo
se diti i od následníků trůnu: »Nástupcové naši
mají týž diplom hned když nastoupí na trůn
týmž způsobem podpisem Svým opat řit
a jednomu každému království i jedně každé
zemi vydati, kdežto se pak vloží v zákony
zemské.« —
Mohlo by se mysliti, že už ani slavnějí
a důrazněji nemohla býti národům koru no
trvalost zřízení ústavních prá
a svobod sněmů zemských i zastupitelstva
říšského zaručována. A přece se tak ještě slavněji
i důrazněji stalo patentem císařským ze
dne 26. února 1861 č. 20. z. ř., v odstave
jeho VI., kdež se praví: »Tedy tímto veškere
tyto zákony základní za zřízení říše
12
article
Naší prohlašujeme a chceme, i budeme pod
ochranou Boha všemohoucího tato sil a v n
vyhlášená a zaslibená pravidla netoliko sami
nezvratně zachovávati a je držeti, anobrž za-
vazujeme také Naše nástupee
u vládě, aby je nezvratně z acho vá-
vali, je drželi a že tak učiní také při na-
stoupení trůnu v manifestu, jejž v příčině toho
vydají, slibili. Projevujeme také timto pevný
úmysl, že jich budeme vší Naší mocí císařskou
proti každému útoku hájiti a k tomu přihližeti.
aby je jeden každý zachovával a držel.«
V důsledku těchto slavných základníc
zákonův říšakých, přiznáno v obou po-
savádních ústavách rakouských, ano i v základ-
ním zákoně o společných záležit-
stech výslovně říšské radě vý-
hradné právo povolovati nové půj
čky státní. A sice v § 11. ústavy prosincové
ze dne 21. prosince 1867, kde se stanoví pů-
sobnost rady říšské, uvedeno pod lit. c): »P ří-
sluší tudíž k působnosti rady říš-
ské... zaváděti nové půjčky.«
V zákoně pak o záležitostech všem
zemím monarchie rakousko uherské společných
ze dne 21. prosince 1867 čteme v § 3. : » Na
zapravení nákladu na společné záležitosti,
může se učinit také výpůjčka společná, v kteréž při-
padnosti bude se také společně vyřizovati
všechno to, co se dotýče uzavření výpůjčkya
toho, jak se jí má užíti a jak se má splatiti.
13
article
Rozhodnutí v příčině toho, zdali se má
výpůjčka společná učiniti, zůstavuje se
zákonodárstvu té i oné polovi ny
říše«. — Obdobně zní text základního uher
ského zákona XII. z r. 1866 v článku 56.
»Ustanovovati však, máli se nějaká
výpůjčka společně učiniti, pří s l us
v jedné každé případnosti, pokud se Uher týče,
uherskému sněmu říšskému. Jest
tedy i státoprávním vyrovná ním
mezi Uhry a Cislajtanií smluven
parita práva v této příčině mezi sněmem uher-
ským a rákouskou říšskou radoů pro království
a země v ní zastoupené.
Ovšem, uherská ústava nemá té bradavičky
paragrafu 14. ve tváři. Avšak ani nejiroufalejší
vykladač a překrucovač zákonův nemůže se
opovážit pomocí tohoto paragrafu odniti zaslu-
pitelstvu říšskému základními státt ní m
zákony tak slavně mu vyhražene
a zaji štěné právo ku povolování všelikých
půjček státních.
Vždyt sám ten článek 14. vý-
slovně to zakazuje. Ku provedení dů
kazu nutno osvěžiti v paměti veřejné slovné jeho
znění. Zde jest: »0 bjeví-li se naleha v
nutnost takových opatření, k nimž ústavně
zapotřebí jest souhlasu říšské rady, v době.
když tato není shromáz.déna, tedy
lze učiniti taková opatření pod odpovldáním ve
škerého ministerstva clsařským naří ze-
ním potud, pokud nemají za účel ne-
jaké změny základního zákona
státního, pokud nemá se jimi ně-
jaké trvalé břemeno uvalit na po-
klad státní a pokud se nelýkají p rodeje
statku stáťního«. Taková nařizení mají
prozatímni platmost zákonnou
skterá pomine, kdýž by vláda opomenula
předložiti je ke schválení radě říšské, která se
nejprvé po jich vyhlášení sejde a to předkem
sněmovně poslanecké do čtyť neděl po jejím
sejiti, — anebo když by taková nari
zení nebyla od té neboné sněmov ny
říšské rady schválena«.
XII
Uher
Uhry
14
article
Nuž nehledě ani k tomu, že žádná nepřed-
vídaná událost nebrání vládě, aby svolala řišskou
radu a předložila ji návrh zákona o tak
o brovské půjčce státní na účele vojenské,
nad jejíž velikosti v době plného klidu žasne
širá cizina: avšak, kterak by si mohla troufat
pouhým nařízením rušit základní zá-
kony státní a uvalovat rentovou
půjčkou na státní pokladnu pro
celé čtvrtstoleti roční břímě 27
millionů K, když toho sám ten paragraf 14.
výslovně jí zapovídá ? Veřejná státní půjčka,
vypsaná na základě § 14., který má výslovně
jen platnost prozatimného zákona,
jejž může parlamentní většina
v nejblíže příštím zasedání za-
mítnout a tím v nic obrátit! To by
byla pěkná jistota pro věřitele státu ! Takové
dlužní státní úpísy, garanlované pouze efeme-
ními ministry, by byly hledány !
Ministr financí cislajtánských Böhm Bawer
vehnán dotazy českých delegátů do úzkých
vytasil se ku podpoře absolutistických choutek
Körbrových paragrafem 10. zákona z 10. června
1868, kterým ukládá se šestičlenné komisi říšské
rady, zřízené ke stálému dozoru na
státní dluhy, »aby v případě, když by
cislajtánský ministr financí buď s povolenim
říšské rady nebo eventualně dle § 14.
zákona z 21. prosince 1867 učinil na kratší
neb delší dobu nějakou výpůjčku ne-
zaručenou, komise dotčená nad procedurou
a skoncováním této výpůjčky bděla a listinyv
té příčině zdělané spolu podpisovala.
Böhm
Körbrový
15
article
Než, jak »Arbeiter Zeitung« důkladnou práv-
niekou studií trefně dovodila, tento citovaný para-
graf naprosto se na případ nynější nehodí, poně-
vadž týká se pouze takových, zvykle menších
záloh, které si ať na kratší neb delší dobu vy-
dluží vláda od určitého věřitele (banky neh
spořitelny) ať na zástavu jakous neb bez ní.
ale které vždy do určité lhůty musejí být
splaceny na způsob dluhů směnečných a ne-
znamenají tudíž žádného trvalé h
obtížení pokladny státní.
Pouze takové zálohy připouští článek 14,
ale nikdy veřejné půjěky rentové,
kde není určitého věřitele, alebrž kde stát s
obrací o úvěr na veškeru veřej-
nost, kde dává své dlužní úpisy jako rentový
papír na veřejné tržiště tisicům a tisícům ne-
známých věřitelů, bezejmenné obecnosti bez
závazku, že v určitě lhůtě dluh svůj zaplatí.
A o takovou veřejnou státní půjčku
dnes se jedná, a tu pak platí nikoliv §§ 10..
nýbrž č lánek 13. zmíněného zákona ze dne
10. června 1868, jenž stanovi:
Podnikne-li se s přivolením říšské rady
nová půjčka, přihlížejž komise k tomu.
aby byla zapsána do hlavní kni h
dluhu státního a aby byly vydán
úpisy dluhu státního. Na znamení, že
komise konala kontrolu, o patří se li s ti ny
dlužní z příčiny nové půjčky neb
konivertování vydané klausulí
»Za komisi rady říšské zřízenou pro kontrolu
dluhu státního«, kteráž klausule se pode piše
razítkem jména presidentova a jednoho člena
komise. — Tak kážou platné zákony a prot
není možno bez zardouseni celé ústavy
vypsat novou 400millionovou půjčku pouhým
císařským nařizením bez svolení říšské rady,
jež závisí také na hlasech čes kýc
zástupců! —
Arbeiter Zeitung
16
article
Pojišťování živnostenské.
Pojišťování živnostenské.
Minulý týden uveřejněny byly zprávy ze dvou
schůzi klubu národní strany svobodomyslné
v Praze, v nichž přineseny byly referáty poslaneů
Jos. Krejčíka, Fr. Kratochvíla a V.
Němce v této, pro naše živnostenské kruhy
eminentně důležité otázce. Pracovní komise
živnostensko-obchodní při klubu v několik
schůzích usnesla se na zásadách, dle nichž
při této přiležitosti mělo by se pokračovatia
jež předložila a doporučila výkonnému výboru
strany. Zásady tyto jsou obsaženy v následov-
ních návrzích:
Pojišťování živnoslenské.
Pracovní program, schválený v
schůzi pracovní komise dne 11. dubna 1904.
Poslanci národní strany svobodomysln
na radě říšské učiní ve vhodné době návr
a budou se domáhat i vydání zásadníhoči
rámcového zákona říšského k cíli z aveden
zákonného pojištění pro stářía
předčasnou invaliditu pro sta
živnostenský a obchodnický, pro
soukromé úřadníky a dělnicty o.
Návrh zákona říšského budiž vypracován v
smyslu návrhu poslanců národní strany svobodo-
myslné podaného dne 5. prosince 1899 na říšsk
radě avšak budiž rozšířen též ohledně soukro-
mého úřadnictva a dělnictva. Touto cestou
Krejčík
Kratochvíl
Praha
Jos
Francie
národní strana svoboda
17
article
ehceme připravovati půdu pro „všeobecné
pojišťování“ jež za příčinou posílenía
stabilisování existence nejširších vrstev lidových
stalo se jedním z nejdůležitějších sociálních pro-
blemů doby přítomné.
Jsou nám dobře známy aktuální oblíže tako-
vého říšského pojišťování při velkém počtu živ-
nostnictva. Samostatných podniků živnosten-
ských a sice takových, kteří jsou podrobeny vše-
obecné dani výdělkové dle I. hlavy zákona, bylo:
V Rakousku . . . v r. 1900 celkem 804.654
v Čechách . . . v r. 1900 celkem 247.453
na Moravě . . . v r. 1900 celkem 81.723
ve Slezsku . . . v r. 1900 celkem 19.996
V roce 1903 byl celkový počet živnostív
Čechách 337.362, z toho však bylo živností do-
mácko-průmyslových 149.666.
Uznávajíce však naproti tomu vysokou soci-
ální i humanitní důležitost této veliké otázkya
majíce zření k různosti zájmů jednotlivých zemí
korunních, budeme na ten čas a prozatím, nz
by vydán byl svrchu zmíněný zákon říšský, fe-
drovati dobrovolné (fakultativ né)
pojišťování živnostnictva v král.
českém. A to pomocí zákonodárství zemského
souhlase s novellou zákona živnostenského
§ 115. a) ze dne 23. února 1897, dle něhož
mohou společenstva již dnes zakládati pro své
členy závazné (obligatorné) mistrovské pokladny
nemocenské a starobní. Při provádění tohoto
úkolu budíž šetřeno organisačních zásad uvede-
ných v návrzích posl. Jos. Krejčíka a V.
Němce, podaných na sněmu král. českého dne
16. března 1899 a dne 7. července 1902, jakož
i zprávy sněmovní komise živnostenské ze dne
15. května 1899 a budiž k tomu hleděno, a by
vybudován byl autonomní zemský
systém živnostenského pojišto-
v á ní.
III.
Krejčík
Rakousko
Čechy
Morava
Slezsko
18
article
Budiž způsobeno usnesení slavného sněmu
král. českého, aby založen byl zvláštní „Boni-
fikační fond zemský pro živnost-
níky a obchodníky v král. českém“
ku podpoře starobního pojišťování živnosten-
ského. Tento zemský fond povede se k vůli
usnadnění správy jako samostatné oddě-
lení při zemském pojišťovacím fondu cís. Fran-
tiška Josefa 1. a bude ústřední pokladnou zem-
ského živnost. pojišťování, které se dle okresů
v Čechách provede. Dozor a vrchní správu tohoto
oddělení povede zvláštní poradní sbor o jehož
složení se sněm usnese.
Veškerá živnostenská společenstva a ob-
chodní gremia buďtež zemským výborem na zá-
kladě předchozího usnesení sněmu vyzvána, aby
do určité lhůty (1 roku) předložila průkazy o pro-
vedeném ustavení se fondů pojišťovacích svého
členstva dle § 115. a) novelly živn. z r. 1897,
aby toto mohlo býti zúčastněno výhod podpory
zemského fondu bonifikačního. Společenstva a
gremin, která přihlásí své členstvo k fondu zem-
skému, budou tvořiti „Svaz zemského
živnostenského pojištění“. Mimo
svaz tento zemská podpora pojišťovací udílena
nebude. Živnostníci, dosud ve společenstvech
nezorganisovaní, mohou sestoupiti se v podpůrný
spolek okresní, kterému by pak náleželo právo
jako společenstru.
Do příštího rozpočtu zemského král. českéh
budiž vložena přiměřená částka a to po řadu
po sobě jdoucích let, pro zemský bonifikační
fond živnostenský, za účelem zlevnění
pojišťovacích premií živnostníku
a obchodníků, jakož i k sesílení poklad-
niční hotovosti.
Fran
Josef
Čechy
Bonifikační
živnostenský
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Chunchuzové.
Chunchuz! Slovo, známé dnes každému čte-
náři novin. O chunchuzech zajímavé zprávy po-
lává ve svém spise o Asii P. Krasnov, auto
iu nás známého díla „Kozáci v Habeši“. Na se-
ver od Číny rozkládá se hornaté a lesnaté Man-
džursko, o něž právě bojují Rusové s koso-
okými Japonci. Mandžursko bylo pro Čínu to-
tež, co pro Rusko Sibiř; v Mandžursku v hor-
ských roklinách a neprůchodných lesich utvá-
řely se zvláštní činské Záporožské Síče. Sem do
borských roklin Chingauských, Džan-huanskýc
a Ljao-linských hřebenů, do zakázaných hu-
stých lesů, kde jen bogdychán směl loviti, při-
cházeli lidé, jimž bylo těsno v činském světě
v čínském pořádku. Tito čínští kozáci dostal
název „chunchuzů“ (červenobradých) a byli po-
važováni šmahem za lupiče. Leč každý chun-
chuz není lupičem. Jsou chunchuzové, kteří byli
selskými obcemi Mandžurů a Korejců najímáni
za obhájce, „kozáky“ a sloužili jim věrně a po-
ctivě. Majitelé zájezdních hostinců nejednou vy-
pravovali, jak chunchuz při návštěvě hostine
nejen zaplatil, ale štědře zaplatil. Byl to „aa-
sycený“ chunehuz. Chunchuzové volili si vůdce,
jimž sloužili s naprostou oddaností. Nebylo pří-
kladu, aby chunchuz nevykonal daného rozkazu.
Když náčelník řekl: „Poslal jsem tam tohoa
toho“, byl si jist, že poslaný byl buď zabit neb
sykonal přesně daný rozkaz.
Čínská vláda věděla o existenci chunchuz-
ských čet, znala i jejich vůdce a podporovala
je penězi i zbraní. Girinský dzjaň-dzjuň, falešný
přitel Rusů, jenž nazýval ruské vojáky svými
hosty, nejednou opatřoval penězi všeobecně
známé náčelníky Šasyjanvana a Liudanzyra.
Avšak kromě zákonitých prostředků k existen
chunchuzové měli ještě jiný prostředek, loupež.
Chunchuz
Krasnov
Kozák
Rus
Japonec
Korejec
Chunchuzová
Asie
Habeš
Čína
Rusko
Sibiř
Šasyjanvan
20
article
Byly to tytéž kozácké nájezdy na Volhu, na Tě-
rek a Kubaň... Tu hořely fanzy (činské cha-
trče), rozbíjeny vozy a mrtvolami kupců a ven-
kovanů pokrývány horské doliny a rokliny.
K obraně před pravými činskými chunchuzy
každý manza Mandžur nebo Korejec opatřil si
ručnici a měl ji připravenu, aby mohl lupičské
četě postaviti se na odpor.
Za těžké doby všeobecného zmatku, kdy
hlásalo se v Číně, že Evropan jest zlem, že Čína
musí se ozbrojiti proti ruské železné dráze, proti
evropským missionářům a evropským kupcům.
za všeobecného pobouření nešťastní manzové
vzali se stěn své ručnice na křemen, falkonety
brokovnice, berdánky a dvojky a vyhrnuli se
na odpor ruským vojákům a kozákům do hor
a lesů mandzurských. Také oni pojmenován
chunchuzy.
Konečně někteří dělníci, jimž ubližili ně-
jakým způsobem agenti východočínské dráhy.
nezaplatili jim mzdu nebo nechali je na zimu
bez práce, odeházeli do sousedních vesnic, chá-
pali se zbraně a šli dobývati si peněz. Nazván
také chunchuzy.
Evropan
Volha
Čína
21
article
Takž na počátku ruské srážky s Čínou po
tulovaly se tři druhy chunchuzů: 1. chunchu-
zové čisté krve, k vůli volnému životu a váleč-
ným dobrodružstvím, 2. chunchuzové — proti
chunchuzům a 3. chunchuzové — uražení
mstitelé.
Jakmile upravena byla práce na mandžur-
ské dráze a čínská chudina méně trpěla, chun-
chuzové posledního druhu zmizeli. Jakmile vý-
pravy barona Kaulbarsa, plukovníka Servianova,
kapitána Solunského a j. vyčistily některé okrsky
eísařského lesa, Irchachuňské hory a trojúhel-
ník Mukden-Bodune-Ninguta přestaly býti arénou
lupičských nájezdů; ozbrojení manzové pověsili
své ručnice na stěny, jež začaly rezavěti a šířila
se činnost pluhu... Čistokrevní chunchuzové čá-
stečně se vzdali. Šasyjanvan poslán do Čitua
pak dopraven do Kazaně a šílený Liudanzyr in-
ternován v Chunčuně. Jeiich četní pom ocníei
slouží v policejní stráži girinského dzjaň-dzjuňa
Kaulbarsa
Servianův
Solunský
Šasyjanvan
Čína
Irchachuňský hora
Kazaň
22
article
Za malý plat pracují také pro Rusy, doprováze-
jíce létaci poštu a obstarávajíce hlídky.
Tak vypadalo to v Mandžursku před vy-
puknutím války rusko-japonské. Jakmile ozvaly
se první výstřely z pušek, objevily se znova lu-
pičské čety chunchuzů, jež dorozuměny s Ja-
ponci, začaly ničiti a bořiti trať mandžurské
dráhy, tak že ruská vláda byla nucena postaviti
ochrannou stráž.
Okolnost tu Krasnov předvídal. „Možno řie
s bezpečností, že chunchuzů nikdy nebude?“
praví zasloužilý cestovatel po Habeši. „Ano, že-
lezničních chunchuzů brzy nebude, po zničení
chunchuzů nebude ani manzů, kteří mohou se
proměniti v chunchuzy! Nebude-li však také pra-
vých chunchuzů, vystěhovalců z Číny a Man-
džurska do horských pustin, těchto horských
orlů, těchto stepních vlků, kteří nenávidí prác
rolníka?“
„Ať třeba všichni se vzdají. Na místě nie
však objeví se novi milovníci volného života,
žoldácké nevázanosti a lupičství. Rok, dva uply-
nou klidně. Jakmile však na jaře potoky napojí
řeky, noví „kozáci“ s jarním teplem shromážd
se ve stínu stoleté tajgy; na místě Šasyjanvana
a Liudanzyra objeví se jiní čínští Babinští
znovu vzplanou fanzy a poteče krev. Na rozvali-
nách chudé, ale spořádané manzovské domác-
nosti řekou poteče chančiň a rozpoutá se kvas.
Rus
Krasnov
Habeš
Čína
23
article
O kořist se rozdělíme,
slavně pohodujem,
napijem se, najíme se,
na žal zapomenem.
Po bařinách a neuvěřitelných srázech.
v lesních huštinách budou je zase pronásledo-
vati ruští střelci a kozáci. Začnou zase výpravy
— a znova přestane se mluviti o chunchuzech.
až do nového jejich přítoku.
Chunchuzové budou stále. Budou lidé.
jimž zalíbila se ručnice a kůň, a ti, jimž v Číně
tak jako tak hrozí trest smrti. Ačkoliv jsouto
lidé ulrutní, jsou přece poctivi a oddaní. Za pro-
kázanou laskavost jsou ochotni dáti se mučiti
a podstoupiti smrť. Jsou stateční, způsobilí ko-
nati daleké pochody, nejvýš vytrvalí a otužilí.
Mnohý čtenář neuvěří ani tak snadno v je-
jich statečnost, neboť se najisto pamatuje na
jednotlivé episody srážek ruského vojska s chun-
chuzy. Na ruské straně zabit byl kůň, ale chun-
chuzové ztratili 180 mužů mrtvých. Všechnoto
pochopíme, uvážíme-li, jak byly čety chunchuzu
ozbrojeny a jaká byla jejich taktika. Chunchu-
zové ozbrojeni jsou rozmanitě, hlavně však sta-
rými falkonety, předovkami, ručnicemi na kře-
men i moderními mauserovkami. Prachu a ná-
bojů mají nedostatek, v střelbě nikdo je necvičil.
Mířit, na mušku brát, neznají a teprv nedávno
zpozorovali, když Rusové míří, že jejich levé
oko „sypi“ — t. j. spí — jest zavřeno. Jenom
proč Rusové tak činí, nemohli pochopiti. Chun-
chuzové stříli dle dojmu, jako do hejna koroptví.
Rus
Čína
24
article
Takový dojem byl z palby chunchuzů. Kulky
přetloukaly větve, dopadaly po stranách i do
zadu, do kol vozů; byl celý dešť kulí, ale málo
která zasáhla. I takové případy: Rusové lezli na
příkrou horu; vrchol hory obsazen byl chun-
chuzy, ale ručnice jejich nemířily dolů, ale
vzhůru. Za takových okolnosti útočíci nemohli
míti ztrát.
Za útoku na Rusy chunchuzům veleli čínšt
důstojníci. Dle čínského obyčeje důstojníci v
boji stojí za podřízenými. Čím starší důstojník,
tím dále od předních linií. Proto střelecké linie
nestarají se o to, co děje se u nepřítele, ale ohli-
žejí se raději po svých představených. Důstoj-
níci podléhají panice. Mají vyhlidku na sladký
život „velikého člověka“, na odměny a pocty.
ale i na trápení a smrť. Proto po krátké palbe
nejstarší důstojník začíná ustupovati a příkladu
jeho následují ostatní. Střelci, zůstavše bez
velitelů, dávají se na šílený útěk. Na útěku se
nezastavují a nestřílejí. Jest jim vše lhostejno.
Vidí-li, že Rusové je dostihují, pokorně kleknou,
skříží ruce na prsou a nastavují hlavy palašům
dragounů a kozáků. Sekali do nich také jtzdn
střelci, ti, kteří opatřili si šavle od dělostřele-
ctva nebo od samotných Číňanů. Takovým způ-
sobem stalo se, že při srážkách byla sta zabitých
chunchuzů a jen jednotliví lehce ranění rušti
Rus
Číňan
Rusová
25
article
Úspěchu ruských zbraní přispělo takě
nadšení v ruských řadách. U vojáků historickou
cestou ujalo se přesvědčení, že Číňan nemůže
přemoci Rusa. Proto v nejkritičtějších okamži-
cích panoval v ruských řadách klid a pořádek.
Za obou výprav generála Kaulbarsa postavení
Rusů bývalo někdy nejvýš nebezpečné. Nepřítel
nacházel se kolem na příkrých srázech a v hlu-
bokých lesích a počtem značně převyšoval Rusy.
Ruští střelci byli s koníky na sráze, kozáci hnali
útokem a nepřístupné hory a panenské lesy po-
krývaly se prchajícími a mrtvolami. S větší ob-
tíží dobývali Rusové budov. Za pevnými stě-
nami, chráněnými často příkopy, skrýval se často
nepřítel. První pokus, zmocniti se Liudanzyra se
čtyřmi setninami kozáků, v tovární budově u ves-
nice Mopašanu, setkal se s nezdarem. Dva, tři
výstřely z polního děla, objevila se trhlina ve zdi
— a bylo možno vzíti budovu útokem.
Chunchuzům scházel jen pravidelný výcvik,
aby se stali nebezpečným odpůrcem. Této „na-
léhavé potřebě“ odpomohli částečně japonští in-
struktoři, kteří cvičí nyní chunchuzy vytrhávati
kolejnice, užívati dynamitu a ekrasitu a v růz-
ném zákeřnictví. Ruské armádě jsou nejvýš ne-
pohodlni, ale vážných škod nenadělají.
V chunchuzech dříme símě byliny, která
na Rusi vzrostla v kozáctví. Má svobodného, smě-
lého ducha, jest věrno trůnu, carovi a velitelia
oddáno tomu, kdo dovedl si je nakloniti. Na
Rusi z ruských kozáků-nájezdníků stali se vzorní
vlastenci a z povolžského lupiče Jermaka slavný
pokořitel Sibiře, jemuž duchovenstvo v kostelich
provolává „věčnuju pamjat“. Chunchuzové sotva
J. W.
zmohou se na Jermaka.
Číňan
Rus
Jermak
Sibiř