Císlo 23.

„Nový Jihočeský Dělník.“

Strana 3.

útoků ani pronásledování: šel svou cestou poctivě a přímě. Jako profesor byl vzácným zjevem. Ač vždy dbal toho, aby žáci se něčemu naučili, dopřával jim volnosti a veškeré možnosti, aby se každý mohl vyvíjeti dle své indivi- duality. Na této cestě pomáhal každému jak jen mohl i ve škole i mimo školu. Radil, shovíval, káral, chválil, knihy půjčoval, vy- kládal, poučoval. Přátelsky se o své hochy staral a neopouštěl jich nikdy, ani, když se dostali do konfliktu s disciplinárním řádem, se řiditelem. Pamatuji se, jak bylo jednou zahájeno velké vyšetřování proti mnoha žá- kům vyšších tříd pro zakázanou návštěvu veřejné čítárny a knihovny. Profesor Fili- povský přišel sám, poradil, pomohl. Byl příkladem, bohužel vzácným příkladem pro- fesora, který zůstal člověkem. Jedině tímto svým lidským jednáním žáky vychovávala sobě naklonil. Nikdy nenadával, nekřičel ani se nezlobil: klukovina jej spíše zabolela a svým měkkým, tklivým, hlasem pokáral, očima bolestně se zadíval, jindy zas odbyl nepřístojnost jen ironickou poznámkou. Ne- týral zbytečně, nezasedl si na nikoho, byl nestranným. Svou věc ovládal dokonale proto mohl a také dovedl ji naučiti. Byl dobrý učitel, spravedlivý a lidský profesor Ale tim jeho život daleko nebyl vyčerpán Pracoval nejen pro školu: jeho nesčetné přednášky, schůze, články jsou dokladem jeho vzdělavací a politické činnosti. Byl stoupencem české strany pokrokové a nikdy se tím netajil. A netřeba snad povídati, co to do dnes u nás znamená býti pokrokářem.

Zkusil také dost za své přesvědčení. Kdy- byste nahlédli do starších ročníků „Tábora“ našli byste tam s dostatek útoků, někdy brutálních, jindy podlých, obyčejně surových proti němu. Byla by to bolestně krásná kytice vzpomínek na jeho práci — Pro dělnické hnuti choval vždy nejvře- lejší zájem. Ale nezůstával jen při plato- nických sympatiich. Kdo ze čtenářů pama- tuje počátky dělnického hnutí v Táboře, nezapomene vzpomenouti profesora Filipov- ského. Zasvěcenci dobře vědí o jeho práci, důvěrných schůzích, poradách, přednáškách dělníkům atd. Byl jedním z prvých, kdo pracovali s nebožtíkem Volemanem. Byl za to kaceřován, ale nebál se, nedal se odstra- šiti. Až se budou psáti dějiny dělnického hnutí na Táborsku, bude jméno profesora Filipovského na jednom z prvých míst. Byl neznámým, neúmorným pracovníkem, avšak nikdy si nepřál zablýskati se ve ve- řejnosti. Neměl titulů, neměl řádů, neměl hodností, neměl známostí, neměl slávy; na úmrtním oznámení čteme: profesor, předseda vzdělávacího sboru, kulturní pracovník Jeho odznakem je kus vykonané práce —prázdné místo po něm Podíváme-li se kolem na zástupy bez- hovězí polév- kové kostky skytají nejjistěi záruku za výteč- nou jakost, jeliko zhotoveny jsou největši továrnou na masový výtažek na světě spol. Liebig.

Dobrou Chu Zdravy žaludek a žádné obtíže, žádné bolesti nemáme, co užívám - lulky“. PravímeVám ze zkušenosti, učiňte též s nimi pokus, upravují stolici, podporují trávení, působí Výrobce pouze lékárník E. V. Feller ve Stubici, Elsaplatz č. 261 (Chorvatsko zájmových, netečných, ohebných inteligentů, dovedeme smrti jeho litovati dvojnásob Nemluvil mnoho, ale tim více jednal a pra- coval. A takovým byl i ve smrti. Tiše, nehlučně, ale nad míru vážně a bolestně ubíral se pohřební průvod k nádraží. Bez křiže, bez kněze, bez kadidla, bez pompy, bez hluku a parády neúprosně v před šel průvod; pře rakví jeho žáci, za rakví jeho přátele a známí, bez stafáže strejců a tet, bez hudby, bez ceremonií, bez křiklavých sborů, bez sentimentalních projevů, po prostém rozlou- čení naložen do vozu a odvezen — k upálení. Zůstal si věrným i ve smrti Byl dobrý a poctivý člověk, vzácný lidský profesor, tichý pracovnik, pevný ka- rakter — Jaký byl jeho život, takový byl i jeho odchod.

Táborský kraj. Výlet všeodborového spolku děl. v Táboře pořádán bude 16. června, v případu nepřízni- vého počasí 30. června t. r. Průvod vyjde ze spolkové místnosti ve 2 hod. odpol. Povinností veškerých členů jest, by do průvodu se dosta- vili. Též veškeré soudr. odbory a příznivci spol- ku se zvou. Táborské i vůkolní veřejnosti jeste nutn poukázat na jednání některých lesních hajných, kde v prvé řadě hlavní roli hraje hajný Jos. Hemr z Kameného a jemu statečně pomáhá nadhajný Plocek, rodák táborský, t. č. Plané n./L. Jednání těchto dvou lidí budeme asi muset věnovat více pozornosti, zejména n- změní-li své brutální jednání s dělnictvem, při lesních pracech v lese Kamenném zaměstnaném. Tito dva pánové počínají si tak, jakoby byli na obecními lesy táborské obce svrchovanými pá- ny, ani nařízení p. nadlesního Janovského nere- spektují, dokonce postaví se proti němu. Hajný Hemr myslí, že panuje ještě robota před rokem 48. Kdo nechce jemu robotovat, ten jest od něho šikanován a štván bez milosti. Za to těm, kteří jsou mu ochotni každé chvíle místo práce lesní, často od obce placené, robotovat, dopřává mi- lostivě nějaký ten chrast: Minulý týden nasky- tla se příležitost tomuto lesnímu pašovi, uká- zat dělníku-starci Fr. Janovskému ze Zel. Radi- movic svoji moc, přibray si na pomoc nadhaj- ného Plocka. Dotyčný dělník dělal v lese Ka- menném pařezy od metru. Když pařezy roz- štípal a před očima hajného Hemra vyrovnal na místě vhodném, přišel hajný H. za několik dní a nařídil dělníku J., aby pařezy vyvezl na trakaři k cestě. Když nechtěl tak dělník učinit, tu jemu vyhrožoval, že je nechá na jeho (Ja- novského) ú traty vyvézt. Dělník J., než by byl konal zbytečnou práci, šel v neděli na lesní- řad do Tábora a vyžádal si od nadlesního p.

Janovského, když mu věc vysvětlil, poukaz, aby mu byly ony pařezy (21/2 m.) prodány. Když při- šel na to dělník J. do lesa opět na práci, byl ihned od hajného Hemra za přítomnosti Plocka vyzván, a by pařezy převezl. Tu vyňal stařeclí- stek a řka, že si pařezy koupí a domu od- veze. Jakmile vyňal lístek, aby jej ukázal, byl nadhajným Plockem uhozen přes ruku, až mu lístek vypadl. Oba hajní pak dělníkovi spílal těch nejhorších jmen a prohlásili, že lístek od nadlesního pro ně nic neznamená. Nechali pak jinými dělníky pařezy převézt a na dělníku J. žádají, aby od nich zaplatil. Tolik pro dnešek o této věci, již by si měl všímnouti i lesní úřad a hajné poučit, jak mají s lidmi jednat. Mistní politická organisace v Táboře uspo- řádá v sobotu 15. červnav 8 hod. večer v ho- stinci „U hasiče“ širokou důvěrnou schůzi, na níž soudr. Šturc z Prahy, jeden z našich nej- starších bojovníků, bude přednášet „O počát- cích a utrpení českoslovanské soc. dem. strany dělnické“. Nikdo nenech si příležitost tuto ujíti.

Mzdový spor obuvnického dělnictva v Tá- boře. Obuvnické dělnictvo podalo svým zaměst- navatelům prostřednictvím hromady pomocnické, po vypršení lhůty starého cenníku cenník nový, v němž žádáno, vzhledem k špatným hospo- dářským poměrům, nepatrné zvýšení mzdy. Až do dnes, kdy tyto řádky píšeme, vyrovnalo se pouze několik mistrů. Dílny, které zaměstnávají více dělníků, až dosud se nevyrovnaly. Při vy- jednávání, jež dělo se v pondělí 3. června, když od společenstva nedošla do stanovené lhůty od- pověď, přijel zástupce Svazu českosl. obuvníků z Prahy soudr. Junek, aby spolu se zástup- lcem místní skupiny s mistry vyjednávali. Nijak nás nepřekvapilo, že někteří pp. zaměstnavatelé prohlásili velkopansky, že žádné zástupce ne- uznávají a že si to každý se svým dělnictvem vyrovná ve své dílně. Táborští mistři obuvničtí žijí ještě ve starých patriarchálních poměrech a na organisaci dělnictva se dívají jako zajíc na čerstvě napadlý sníh. Trvalo to dosti dlouho, než se obuvnické dělnictvo vzchopilo, nuceno jsouc k tomu poměry, za jakých mu bylo dří- ve pracovati, a založilo si odborovou organi- saci, pomocí níž upravilo si jakž takž mzdus kte- rou ještě někteří mistři dělnictvu ani dle sta- rého cenníku nevypláceli. Jistě nebude se nikdo divit, když dělník obuvnický, který dnes při na- mahavé práci vydělá si průměrně K 1.60 až

K 2.20, žádá nepatrné zvýšení mzdy při některé práci o 20 h, při některé pouze o 10 h. Ne- vyjdou-li zaměstnavatelé dělnictvu vstříc, tedy jest toto odhodláno zastavením práce hájit svo- je, na dnešní poměry jistě nedostatečné, tudiž zcela o důvodněné požadavky. Obuvnické dílny, které při vyjednávání se s dělnictvem vyrovnaly: Jan Moos, Karel Ku- bec, Václav Vaicenbauer, Jan Šrámek, Tomáš Krch, Jan Chalupný, Josef Mácha a František Nekut. Docíleno bylo vyšší mzdy o 20 procen a kratší doba pracovní o půl hodiny. Pracovní doba trvá tedy ode dneška do půl 7. hodiny večer. Dílny, které se až posud nevyrovnaly, až na jednotlivé, stojí. Dělnictvo obuvnické domo- hlo se tímto cenného úspěchu pomocí své odbo- rové organisace. Jest tedy na něm samém, aby do jednoho stálo ve své odborové organisaci. Salamounské rozhodnutí společenstva mistrů obuvnických v Táboře nutí nás k tomu, aby- chom se o něm na tomto místě zmínili. Když před dvěma roky uzavřena byla mezi společen- stvem a pomoc. hromadou obuv. dělnictva do- hoda o mzdovém cenníku a pracovním řádě na dobu dvou let, tu společenstvo nechalo tento pracovní řád schválit okr. hejtmanstvím. Smlou- va uzavřena byla 16. a 22. května 1910 a o hejtmanství schválena dodatečně o pět čtvrtí roku později, 5. července 1911. Toho drží se společenstvo a rozhodlo, že lhůta smluvená vy- prší až roku 1913 5. července. Dle tohoto šala- mounského rozhodnutí trvala by smlouva, uza- vřená mezi dělnictvem a zaměstnavateli, tak dlouho, jak rychle by vždy přiklusal úřední šiml.

To by mohlo někdy trvat také dva roky a tu pak smlouva, na tutéž dobu uzavřená, protáhla by se až na čtyři roky. Takové smlouvě ovšem dělnictvo nechce rozumět. Bulharská exkurse v Táboře. Carské mini- sterstvo zemědělství v Sofii vyslalo 100 pra- ktických hospodářů a konsulentů hospodářských na studijní cestu do mocnářství Rakousko-Uher- ského. Účastníci rozděleni jsou na tři čety, jež odjely ze Sofie 29. května. Prvá četa cestuje po Chorvatsku, druhá po Moravě. Četa třeti přijela přes Vídeň dne 1. června ráno do Tá- bora, kde uvítána byla na nádraží řiditelem aka- demie drem Fr. Bubákem. V čele čety nalézá se sekční šéf ministerstva zemědělství p. Nikola Bačvarov. Bulharští hosté prohlédli si během dne budovu akademie, její museum a sbírky, pokus- né stanice: hospodářsko-botanickou, pro pěsto- vání pícních rostlin a pro zušlechťování pícních rostlin a jejich polní kultury. Dále navštívil družstevní mlékárnu, kde byli ochotně prove- deni veškerým úřednictvem, zimní hospodářskou školu a hospodyňskou. Druhého dne prohlédl si rozsáhlou botanickou zahradu akademie, rad- nici a naposled navštívili hospodářský dvůr. Po vřelém rozloučení na nádraží, jemuž předchá- zela hostina na počest hostů, odjeli bulharští hosté do Prahy, kde další jejich vedení po krá- lovství Českém převezme český odbor rady ze- mědělské. ellerovy počišťující rabarborové pilulkyse zn. „Elsapi křeče tišíce a krev zlepšujíce. 6 krabic franco 4k