Strana 2. Číslo 266.

KATOLICKÉ LIETY.

Dne 28. září 1900.

Křesťanští sociálové v Leopoldově ve Vídni kandidovati budou proti dosavadnímu poslanci, dvornímu radovi Kareisovi druhého náměstka ví- deňského purkmistra dra. Neumayera. Dne 2. října konána bude v bytu hr. Osvalda Thuna ve Vídni schůze důvěrníků ústaváckých velkostatkářů ze všech korunních zemí. Před- mětem porady budou nadcházející říšské volby. Horní Rakousy. Výkonný výbor ústaváckého velkostatku hornorakouského oznámil všem jeho čle- nům, že vedení strany, jež zastával až do své smrti kníže Kamil Starhemberg, převzal nyní kníže Karel Auersperg. Tyrolsko. Starostové sedmnácti obcí skupiny Pusterthalské usnesli se ve zvláštní schůzi, že ne- budou již kandidovati dosavadního poslance za V. kurii, barona Dipauliho, protože prý politické jeho vystupování odporuje jejich přesvědčení, nýbrž dra. Schöpfra, jenž, jak známo, vystoupil z klubu katolické lidové strany. Istrie. Slovinsko-chorvatská strana v Istrii vystoupí ve všech tamních volebních kuriích při volbách do říšské rady se svými vlastními kan- didáty.

Zprávy politické. V Praze, 27. září. Baron Dipauli o německé státní řeči. Baron Dipauli vyslovil se ve své poslední řeči, kterouž přinášejí dnešní vídeňské listy v plném znění, o německé státní řeči takto: »Německou státní řeč máme v armádě, v parlamentu, v dynastii a u orgánů vlády, ale jest strana, která praví, že musí býti proto utvořen zákon. Ol koho však vyšel tento požadavek, který by znamenal jen tolik, jako vrhnouti pochodeň požáru mezi lid? Od Schönerera, Wolfa a soudruhů, kteří nejsou ni- kterak dobří vlastenci. V Uhrách jest armádní řeč. zrovna tak jako u nás německá, avšak napadne tu snad někomu, aby toto faktum ještě také výslovně zákonně proklamoval? Něco jiného jestu správy. Zde musí býti učiněna jistá pravidla a musí také nabýti významu. Za to se také já zasazuji.« V Trutnově bude příští neděli velice živo, neboť konány v něm toho dne neméně nežli tři ve- liké politické sjezdy. První opověděli, jak známo, ně- mečtí pokrokáři. Ale sotva že stalo se, honem určili do Trutnova na týž den také Schönererovci sjezd. Vě- třili patrně, že pokrokáři podryli svým sjezdem po- sici posl. Wolfa, jenž právě při předešlých volbách byl zvolen tam pohříchu pomocí českých hlasů z Úpice poslancem. Aby dobrého bylo třetice, pořá- dají v neděli pod širým nebem tábor lidu — so- ciální demokraté. Vojna, již počíná »německé sou- ručenství«, bude zajisté hodně veselá. Doplňovací sněmovní volba na Moravě. Ve venkovské skupině jihlavské ucházejí se o mandát sněmovního poslance, uprázdněný úmrtím dra. Tučka, vedle vdp. dra. Stojana také Václav hr. Kou- nic, starosta z Telče Podolák a dr. Veselý z Brna.

Revise církevně - politických zákonů v Uhrách. Skoro současně, co vrchní kurátor re- formované církve v Uhrách Kol. Tisza hřímal v Papě proti reakčnímu prý z ciziny do Uher zasahujícímu hnutí, kterýmižto slovy urážel snahy katolicko-lidové uherské strany, ozval se také vůdce této strany, hr. Ferdinand Zichy. Dal totiž uveřejniti v časo- pisu »Alkotmany« svým plným jménem podepsaný článek, ve kterém praví, že katolická lidová strana v Uhrách uvítala sice Kolomana Szella, když nastu- poval úřad ministerského předsedy, jako katolíka. Než strana katolicko-lidová v Szellovi důkladně se zklamala, protože choval se k jejím požadavkům na- prosto odmítavě. Poslání kstolické lidové strany spočívá především v tom, aby vymohla revisi cír- kevně-politických zákonův a pokud této revise ne- bude docíleno, nemůže mezi katolicko-lidovou stranou v Uhrách a vládou býti žádného pokoje. Nově jmenovaný rakousko-uherský vo- jenský splnomocněnec, W. Herberstein nastoupil již svou službu v Paříži. Velkokníže Andrej Vladimirovič podě- koval z Paříže sultánu za skvělé přijetí, jakého se mu dostalo za posledního pobytu v Cařihradě. Sultán odpověděl, že návštěvu velkoknížete zachová vždycky v dobré paměti.

Volby do nového parlamentu angli- ekého budou podle všeho daleko hlučnější, než asi bylo z počátku očekáváno. Zvláště velikou, přímo zimničnou činnost vyvíjejí liberálové, jakkoli chovali se až do poslední doby velice stísněně. Považuje se takřka již dnes za jisté, že výsledek voleb míti bude za následek rekonstrukci kabinetu Salisburyho- Cham- berlainova. Za účelem utišení veřejného mínění obě- tován bude nejspíše ministr vojenství lord Lands downe, jenž následkem porážek anglického vojska v jižní Africe stal se nad míru neoblíbeným. Ale odstoupí také ministr námořnictví Goshen, jenž, jak te- legramem bylo již oznámeno, nekandiduje do nové sněmovny. Bude povolán do sněmovny lordů. Jihoamerická republíka Chili utkala se z nenadání zase novým a prudkým sporem se svými sousedy. Hlavně následkem toho, že její vláda na dobro a na vždy zmocniti se chce území Tacuaa Aricy, kteráž byla po válce s Peruánskem dočasně obsazena. Republika chilská koná tak rozsáhlé vá- lečné přípravy, že podobá se, jako by chtěla ihned započíti válku. Velitelem chilské armády jest generál Koerner, jenž ji sreorganisoval po vzoru evropském a koná již předběžné práce, směřující k zavedení vše- obecné branné povinnosti v Chile.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes konáme památku s v. Václava, knížete českého a mučeníka. Byl synem pohanské matky Drahomíry, která byla asi podobná starozákonní královně Jezabele. Jeho ba- bička sv. Ludmila jej zbožné vychovala. Byl zvláště dobročinným k chudým, nosil v noci na svých be- drách dříví do chat chudiny. Vůči kněžstvu dával na jevo velikou úctu a ministroval též při mši sv. Po smrti vévody Vratislava stala se Drahomíra vlád- s an kyní v Čechách, dala zavražditi sv. Ludmilu a pro- následovala křesťany. Tehdy stal se sv. Václav kní- žetem, a nastal mír v zemi. Ol krále německého Jindřicha I. dostal ostatky sv. Víta, k jehož pectě vystavěl chrám na Hradč anech. Byl úkladně za- vražděn v Boleslavi, vrahy najatými jeho bratrem Boleslavem r. 936. Pořádek udílení sv. biřmovácí v před- městích pražských v měsíci říjnu t. r. Dne 22. října, v pondělí, na Smíchově ve farním chrámu Páně sv. Václava: Dopoledne o půl 9. hodině mše sv. pro biřmovance, sloužená farním du- chovním. V 9 hod. biřmování dospělých mužských biřmovanců a žáků obecných a měšťanských škol ze Smíchova a Košíř; Odpoledne ve 3 hod. dospě- lých ženských a žákyň obec. a měšť. škol ze Smí- chova a Košíř. — Dne 29. října, v úterý, na Kr ál.

Vinohradech ve farním chrámu Páně sv. Lud- mily: Dopoledne o půl 9. hod. mše sv. pro biř- movance, sloužená farním duchovním. V 9 hod. biř- mování dospělých mužských biřmovanců a žáků obec. a měšť. škol z Král. Vinohradů; odpoledne ve 3 hod. dospělých ženských a žákyň obecných a mě- šťanských škol vinohradských. — Dne 24. října, ve středu, na Král. Vinohradech ve farním chrámu Páně sv. Ludmily: Dopoledne o půl 9. hodině mše sv. pro biřmovance, sloužená farním du- chovním. V 9 hod. biřmování dospělých obého po- hlaví, žáků a žákyň obecných a měšťanských škol z Vršovic, Michle, Nuslí a Pankráce. Odpoledne ve 3 hod.: V Karlíně v chrámu Páně sv. Cyrilla a Methoděje biřmování dospělých obého pohlaví, žáků a žákyň obec. a měšť. škol karlínských. — Dne 25. října, ve čtvrtek, v Karlíně v chrámu Páně sv.

Cyrilla a Methoděje: Dopoledne o půl 9. hod. mše sv., sloužená farním duchovním. V 9 hod. biř- mování dospělých mužských biřmovanců a žáků obec. a měšť. škol ze Žižkova, Olšan, Libně a Vysočan ; odpoledne ve 3 hod. dospělých ženských a žákyř obecných a měšťanských škol ze Žižkova, Olšan, Libně a Vysočan. 50 let řeholníkem. Plných 50 let práce, námahy, ale i zásluh dokonává právě dnes stařičký opat želivského kláštera vdp. P. Ferdinand Bur- sík; narodil se 20. května 1827 v Písku, kdež i studoval třídy grammatikální a humanitní. Po vyko- naných studiích filosofických v Českých Budějovicích přijat byl do praemonstrátského kláštera v Želivě, kdež dne 28. září 1850 slavné sliby vykonal. Vy- svěcen na kněžství 25. července 1852 ustanoven byl po roce za gymnasiálního učitele na řádovém gymnasiu v Německém Brodě. Vyučoval latině, němčině, ma- tematice a češtině. Svoje žáky povzbuzoval v lásce k drahé vlasti. V Něm. Brodě pobyl 19 let. Těžké bylo loučení, když jej r. 1872 přátelé a učitelé do- provázeli na místo nového působení do Vojslavic, kamž jej byl tehdejší opat želivský P. Norbert Sy- chrava povolal za faráře. Však stejně dobře působil s kazatelny, jako působil s kathedry. Přišed do Voj- slavic, staral se nejprvé o to, aby chrám Páně dů- stojně byl opraven. Jeho přičiněním byl skoro celý kostel uvnitř obnoven, fara opravena, hospodářství zlepšeno. — Dne 25. ledna 1883 odebral se do Humpolce, aby tam nastoupil na úřad děkana po dru. Evermotovi Blatenském. Zvolen byl též do měst- ské rady a záhy po té do okresního zastupitelstva.

Všechen čas, pokud mu dovolovala správa duchovní, vénoval službám města a okresu, jehož zástupci zvo- lili jej okresním starostou. V děkanském chrámu Páně pořídil nové oltáře a varhany. Jako okresní starosta zasadil se o zřízení hospodářské školy. — V kuratoriu tkalcovské školy všemi silami svými za- sazoval se o povznesení průmyslu textilního, druhdy v Humpolci tak kvetoucího. O rozkvět spolku ho- spodářského vydobil si zásluh neocenitelných. Aby rolnictvo a občanstvo mělo levný a solidní úvěr, za- ložil Svatováclavskou záložnu. Přípravné práce, spo- jené se stavbou dráhy z Humpolce do Něm. Brodu vedl téměř úplně sám. Což divu, že s pláčem pro- vázali jej mnozí, když roku 1890 odjížděl do Želiva, zvolen byv bratřími jednohlasně za opata. 8. září 1890 byl slavnostně infulován ndp. Josefem Haisem, biskupem královéhradeckým, za assistence vsdp. Ed. Prašingra, kapitolního děkana v Hradci Králevéa P. Alfréda Climentso, opata praem. kláštera v Teplé. Leta opatské činnosti jubilantovy náležejí k nejjasněj- ším dobám želivského kláštera. Pro veliké své zá- sluhy vyznamenán byl Jeho Veličenstvem komthur- ním řádem rytířským císaře Františka Josefa, jmeno- ván čestným občanem města Humpolce, Jiřic, Lho- tice, čestným radou konsistoře královéhradecké. Po- žehnání Boží nechť provází další jeho činnost. Druhotiny kněžské. V neděli, dne 30. září bude slaviti v nově vysvěceném chrámu Páně ho- sínském u Čes. Budějovic své druhotiny kněžské vdp. Ferdinand Ritter, čestný děkan v Hosíně. Týž působí již přes 22 roky na oné osadě: 12 let. jako kaplan a přes 10 let je na Hosíně farářem.

ritán. Nenalezne-li ho v celém národě, propadne ne- uprosné motyce. A nemusí ani dlouho na motyku če- kati, za 2—3 zimy rozpadne se sám. Něco zbědova- nějšího nelze si ani představiti. Chodí vedle něho denně na tisíce lidí, ale málo kdo povšimne si jeho zbědovanosti. V jakém stavu přejal jej slavný erár, a v jakém jej pozůstavil! To by přece jednou mělo se před celým světem konstatovati. Vyhání-li někdo z domu starocha, výměnkáře, nevyhání ho přece na- prosto nahého, dopřeje mu aspoň trochu hadrů a dá mu kus chleba na cestu. Nic neznázorňuje tu slavnou konfiskační éru z předešlého věku tak případně, jako stav, v jakém zanechán byl kostel sv. Václava na Zderaze. Zdá se, jako by ti lidé, kteří o jeho osudu rozhodovali, chtěli schválně podati obraz co nejkřikla- vější, kterak se v naší katolické říši nakládá se sva- tyněmi. A přece jaké jmění představoval kdysi klášter na Zderaze. Co naši předkové k povzbuzení zbožnosti postavili, to nám všude překáží, my nevíme, cosi s tím počít. Co jim to jen mohlo napadnouti, tolik kostelů v Praze nastavět! My je teď nestačíme ani bořit. Co nevidět má býti sbořen kostel druhého zemského patrona, s v. Vojtěcha, u Prašné brány. Znalci seznali prý, že kostel ten nemá žádné ceny, až leda obraz na hlavním oltáři. A protože nemá ceny, tedy pryč s ním. Bože, co by tu v Čechách kostelů a kapií musilo býti sbořeno, kdyby jen archi- tekti měli odhadovati jejich ceny. A což to, že lid po staletí do kostelů těch chodil, v nich se modlil, v nich proléval slze kajicnosti, slze díků, slze proseb, to že již dnes na počátku nového věku nemá pražádné ceny? Nemá ta kostelní dlažba, již naši praotcové svýma kolenama zasvětili, též žádné ceny?

Vy, páni, nevíte, kterak to v srdcích nábožného lidu řezalo, když byl bořen kostelík sv. Bartoloměje v němž denně mnoho ubohých chudých a chorých klekávalo! Vy posuzujete cenu kostela podle archi- tektonických linií a okras; ovšem naše staré svatyně mají do sebe cenu nesmírně vyšší. Již je odsouzen kostel sv. Vojtěcha, odsouzen i kostel sv. Václava. Praha si tím pomůže, uplatí ně- kolik milionů dluhů. Bože, co by to těm velmožným pánům udělalo, kdyby kostelíčku sv. Vojtěcha u Prašné brány do- přáli toho koutečku jako výměnku! Plodil by prý paláci, jenž se tam má vystavěti, ostudu, stejně asi, jako dělá ostudu žebráček boháči, potká-li ho na ulici. Co se ptají pražští židé na sloh svých starých synagog, jež v assanačním rayonu stojí v cestě! Oni si jednou umínili, že neobětují ani jednu z nich, ba ani kaménku ze svého hřbitova uprostřed města, a při tom zůstane. Za to ale otcové města mají kuráže o překot bořiti katolické kostely jeden za druhým. Židé mají v zastupitestvu své muže, kteří dají se do křiku, kdyby jen pomýšleti se mělo na urvání kaménku z synagogy, avšak Bůh sám ví, kam se podějí vždy zůstupcové zájmů katolických z radnice, když jedná se o sboření katolického kostela. Dekretuje se prostě: »Kostel nemá architektonické ceny«, a je basta! Slavný Kocourkov nemůže se daleko měřiti se slávou otcův staroslavného města Prahy, kterou si vydobý- vají bořením kostelů svých svatých zemských patronů. A mají také podle toho požehnání Božího. Praha přechází do rukou židů. Bylo to krásně vidět o právě minulých dvoudenních svátcích židů na Příkopě a na Sv.-Václavském náměstí. Pro svou milou povahu získal si všeobecnou lásku