1
masthead
zdějí a bylo mně jí náramně líto, protože jsem ji
2
article
znala.
Vot. Danzer: Vzpoměla jste si na výlet?
Svědkyně: Ach ano; řekla jsem tenkráte
»Můj bože, to byl tenkráte poslední její tanec.«
Svědkyni ukazují se Hilsnerovy šaty.
Svědkyně: Tenkráte byly lepší.
Obhájce dr. Pevný: Viděla jste tam také
jiné židy?
Svědkyně: Ano, Grafa.
Zást. dr. Pevný: Mluvil s Hilsneremr
Svědkyně: To jsem neviděla.
Předseda: Kdy jste Grafa viděla?
Svědkyně: Asi k 5. hodině.
Obh. dr. Auředníček! Dříve jste pravila, že
jste viděla Grafa a že bylo již k večeru a nyní pra-
víte, že bylo to k 5. hodině.
Svědkyně: Mohla jsem si tenkráte mysliti.
že z toho něco bude?
Obh. dr. Auředníček: Proč pak jste to ne
udala, když jste slyšela, že se Klímova ztratila?
Svědkyně: Sloužila jsem tenkráte v Jihlavě
a ztratila jsem místo, protože jsem byla volána do
Polné.
Obh. dr. Auředníček: Byla jste v Polné.
když nalezena byla v lese Mršníku kostra a rozšířilo
se mínění, že jest to mrtvola Klímovy ?
Svědkyně: Ano, ale nic jsem k tomu ne-
řekla. Teprve později při jedné příležitosti s něja
kým Dvořákem a ten to na mne udal.
Svědek
Danzer
Hilsnerův
doktor
Pevná
Zást
Graf
Obh
Auředníček
Klímův
Dvořák
Jihlava
Polná
3
article
Josef Peřina,
42letý, z Polné, udává, že zná Hilsnera a také obuv
nického pomocníka Maxa Aufrechta.
Předseda: Byl jste členem dělnického vzdě
lavacího spolku?
Svědek: Byl jsem jeho zakladatelem.
Předseda: Jaké vycházky uspořádali jstev
poslední době?
Svědek: Roku 1898 tři; to byly poslední
protože spolek se potom rozešel.
Předseda: Hilsner vydlužil si od vás socia-
listický klobouk?
Svědek: Ano. Max Aufrecht příšel ke mně
provázen Hilsnerem a žádal na mně, abych mu
klobouk půjčil. Na moji otázku, k čemu ho potřebuje.
odpověděl, že Hilsner nechce, aby jej ve Žďáru
holky poznaly a že ho potřebuje jen na 2—3 dny.
Minuly však přes 2 neděle a klobouku jsem nedo-
stal. Proto činila mně moje žena také výčitky. Když
jsem kolem Všech svatých šel pracovati do továrny.
potkal jsem Aufrechta. Vyjel jsem si na něho a řekl
mu: »Neopatříš-li mi klobouk, dám ti pár facek.«
(Veselost.) Nazejtří jsem již svůj klobouk měl; byl
celý pokažen. Prosím . . . (Svědek ukazuje klobouk
a klade jej na stůl předsedy.)
Předseda: Pil jste také na výletě pivo? Jak
se to srovnává s vaším postavením jako zakladatel
spolku?
Svědek: O, to se srovnává. Měli jsme pivo
ve vlastní režii.
Předseda: Viděl jste Hilsnera na výletu?
Svědek: Nevím.
Svědek jest tázán, co může říci o vandru Hils-
nerově, neví o něm ničeho; pamatuje se však na
dobu, kdy Hilsner vandr nastoupil. Nebylotli to 1.
července, tak to bylo některý den dříve nebo později.
Stát. zást.: Dříve jste udal, že Hilsner se
vydal na cestu v polovině června. Nemýlíte se?
Svědek: Nikoli. Pamatuji se velmi dobře, že
to bylo po Petru a Pavlu, tedy asi kolem 1. července.
Dr. Pevný činí některé dotazy na svědka
v ten rozum, zdali Peřina neviděl Hilsnera na ná-
městí neb jinde se širokým kloboukem.
Peřina
Hilsner
Maxa Aufrechta
Aufrecht
Petr
Pavel
doktor
Pevná
Polná
Žďár
4
article
Svědek odpovídá záporně. Ukazuje k tomu
že reklamoval svůj klobouk prostřednictvím Anf
rechta a Hilsnerova bratra, čehož by nebylo třeba
kdyby byl Hilsnera potkal sám.
Obhájce dr. Pevný: Neviděl jste ho přece snad
s vaším kloboukem na náměstí polenském
Svědek (rozhorleně): Řekl jsem vám už, že
jsem ho neviděl a přece se mne tážete. Musím přece
říci pravdu.
Předseda: Nesmíte se tak rozčílovati a mu-
síte klidně odpovídati, jste-li tázán.
Svědek: Byl jsem předce povolán vámi a ne
tím pánem tady. Nedám se uváděti ve zmatek.
Obhájce dr. Pevný: Viděl jste na výletě ně
kolik židů?
Svědek: Na to jsem nedal pozor.
Předseda: Já již vidím, čeho chce p. doktor
docíliti. Viděl jste tam Grafa?
Svědek: Ano, k 6. hodině.
Obžal. Hilsner vyzván, aby se pronesl o vý-
rocích tohoto svědka, obrací se naň přímo a praví
Mýlíte se v příčině doby. Když jsem přišel k vám
s Aufrechtem, to bylo již po mém vandru.
Svědek: »Poldíčku, dobrá, už nevím, kdy js
se z vandru vrátil. Řekl jsem tvému bratrovi u »Šice«:
»Řekni Poldovi, aby mi vrátil můj klobouk«. Teprve
když jsem pohrozil Aufrechtovi fackami, dostal jsem
jej zase.
V okamžiku tomto jeví se u dveří ruch. Vešel
princ Bedřich Lobkovic, syn nejvyššího zemského
maršálka. Přijel z Vráže.
Předseda přerušil jednání, uvítal jej a nabíd
mu židli poblíže okna.
Hilsnerův
Hilsner
doktor
Pevná
Aufrecht
Šic
Lobkovic
Vráž
5
article
Marie Strašilova,
14letá, z Polné, udává, že zastala Hilsnera v zář
r. 1898 na cestě do Březnice v lese.
Předseda: Jak víte, že to bylo v září?
Svědkyně: Protože se tenkráte kopaly bram-
bory. J jsem tenkrát chodila ještě do školy.
Předseda: A co dělal Hllsner, když jste ho
viděla?
Svědkyně: Viděla jsem jej stát na svahu.
Předseda: Bylo to snad na blízku místa, kde
byla nalezena kostra Klímové?
Svědkyně: Nevím, kde byla kostra nalezena
Předseda: Jaké měl Hilsner tenkráte šatyr
Svědkyně: Měl bělavé šaty, zelený klobouk
a hůl.
Strašilův
Hilsner
Klím
Polná
Březnice
6
article
Předseda: Sel tenkráte někdo s vámi nebo
jste byla sama, když jste Hilsnera v lese zastala?
Svědkyně: Šla se mnou paní Fialová.
Neupozornila jsem ji však na to, že jsem viděla
Hilsnera, nevím tedy, zdali ona také jej viděla
nebo ne.
Předseda: Jak daleko byl od vás Hilsner?
Svědkyně: Asi sto kroků.
Předseda: Dříve jste řekla, že se Hilsnen
schoval za strom, když vás viděl.
Svědkyně: Ano. To je pravda.
Obh. dr. Auředníček: Z čeho soudíte, žes
schovával?
Svědkyně: Protože stoupl zase zpátky do lesa
Obh. dr. Auředníček: Viděl vás Hilsner?
Svědkyně: Ano, musil mne vidět.
Předseda: Hilsnere, co tomu říkáte?
Hilsner: Je možné, že jsem tam byl viděn
když jsem přicházel z Německého Brodu.
Následující svědek
Hazůka,
63letý domkář, měl dříve pekařský krámek na blízku
Vítkova hostince.
Předseda: Pamatujete se na socialistický
výlet r. 1898?
Svědek: Ano, pamatuji se na to. Seděl jsem
právě na lavici před Vítkovou hospodou, když se
vracel průvod do Polné. Bylo to mezi 8. a 9. hodi-
nou večer. Napřed šla hudba a za ní dvojstupem
výletníci. Hilsner byl také při tom. Vedl se zavěšen
pod paždí s jednou holkou, která šla s ním.
Předseda: Jak vypadala ta holka?
Svědek: Byla větší než on.
Předseda: Jak byla oblečena?
Svědek: Měla černý šátek na hlavě s háčko
vaným krajem a tmavou jupku. Na sukni se už ne
pamatuji.
Předseda: Kam šli ti lidé?
Svědek: Šli do hostince.
Předseda: Viděl jste také jiné známé v prů
vodu?
Svědek: Už se nepamatuji.
Předseda: Jak se tedy pamatujete právě na
Hilsnera?
Svědek: Protože šel s křesťanskou holkou
Šel také právě kolem mne do hospody.
Předseda: Věděl jste, když jste to vypra-
voval, že Hilsner byl ve vyšetřování pro zavraždění
Klímové?
Selo
Hilsner
Fialová
Obh
doktor
Auředníček
Vítkův
Klím
německý Brod
Polná
Vítkův hospoda
7
article
Svědek: Nevěděl jsem téměř nic. Teprve když
mně Ant. Lang vypravoval, že viděl Klímovou s Hil-
snerem jíti k zadní bráně, vzpoměl jsem si, že by
to mohla býti pravda, poněvadž jsem oba viděl jíti
spolu také do hospody.
Předseda: A přihlásil jste se za svědka?
Svědek: Ne. Vykládal jsem o tom v hospodě
a bylo to oznámeno starostovi.
Předseda: Jaké měl Hilsner šaty?
Svědek: Nemohl jsem vidět, jaké barvy měl
šaty, protože byl již večer. Viděl jsem jenom, že
svou holí pohazoval sem tam, jako měl ve zvyku.
Obhájce dr. Auředníček: Nemohl-li jste vi-
dět, jakou barvu mají jeho šaty, jak jste mohl po-
znat jeho tvář?
Svědek: Protože jsem se mu podíval do tváře.
Obhájce dr. Auředníček: Víte dobře, že
Hilsner šel s dělnickým průvodem do hostince?
Svědek: Ano.
Obhájce dr. Vodička: Dříve jste pravil, že
Klímová měla kartounovou sukni.
M Svěidiek: To už nevím.
Obhájce dr. Vodička: Ale u starosty jste to
udal. Za to jste tam neřekl, že jste viděl Hilsnera
jíti dříve.
Svědek: Když jsem byl vyslýchán na obec
ním úřadě, byl jsem úplně zmaten.
Obhájce dr. Auředníček: Jest velice po
divno, že jste to už dříve nevypravoval.
Svědek: Proč bych se byl měl vnucovati za
svědka?
Dr. Pevný: Nechtěl jste asi, abyste běháním
k soudu ztratil čas a peníze?
Svědek: Ano. Neboť pak bych si byl musi
někoho platiti, kdo by mne zastupoval.
Hilsner (k svěkovi): Nemýlíte se?
Svědek (přistupuje k samému Hilsnerovi): Ne-
mýlím se. Přece nebudu jako stařec křivě přísahati.
(Silným hlasem.) Naposledy mne ani neznáte?
Hilsner: Ano, znám vás velice dobře.
Svědkyně.
Antonín
Lang
Klímův
Hil
Hilsner
doktor
Auředníček
Vodička
Klímová
Pevná
8
article
Kateřina Vitrovská
z Jihlavy vypovídá německy. Udává, že Hilsner byl
u ní jednou žebrat. Jsem — pravil jí tehdy — Hils-
ner z Polné. Dala mu starý klobouk. Nepamatuje se
již dobře, kdy to bylo a nemůže ani Hilsnera an
klobouk poznati a nemůže potvrditi, že Hilsner byi
u ní právě dne 17. července.
Obh. dr. Auředníček: Ale možno je, že
Hilsner byl 17. července 1898 u vás.
Svědkyně: Možné je to. Ale já se na to
už nepamatuji. Vím jen, že byl u mne v letě.
Následuje čtení protokolů o lahvičce s krevními
kuličkami. Především čte se přípis okr. soudu
v Habrech, dle kterého adjunkt Balcar se pama-
tuje, že není pravda, že na poštovním úřadě
v Golčově Jeníkově byla podána zásilka košeráka
v Golčově Jeníkově rabínu polenskému.
Adjunkt Müller udává, že taková věc je ne-
pravdou a že již o tom podal zprávu ministerstvu
spravedlnosti. Soudní sluha Měch docházel na
poštu a dodával, co přišlo, kancelistovi Libišovi,
který vedl podací protokol. Tento udává, že nikdy
k vůli zastavení nějaké zásilky košeráka Kurz-
weila rabínu Goldbergerovi v Polné se žádné
udání nestalo a že tudíž není také pravda, že po-
slána byla zásilka k soudnímu vyšetřování.
Poštmistr v Golčově Jeníkově prohlašuje, že
není pravda, že nalezena byla zabavená lahvička
s parfumem, která naplněna byla krevními kuličkami.
Slyšel o té věci poprvé, když prof. Schlesinger podal
na říšské radě interpellaci.
Poštovní expeditorka v Golčově Jenikově ne-
převzala žádnou zásílku v té věci. Obdržela v této
záležitosti dotaz, který zodpověděla se souhlasem
ředitelství v tom smyslu, že žádná zásílka, o jaké
byla řeč, nebyla vypravena,
Prof. dr. Horbaczewski prohlašuje: ani
mně, ani mým pp. kollegům nebyla nikdy taková
lahvička zaslána. Žasl jsem, když jsem zvěděl, že
ve sněmovně byla o té věci řeč.
Vitrovská
Hilsner
Obh
doktor
Auředníček
Balcar
Müller
Měch
Libiš
Kurz
Goldberger
profesor
Schlesinger
Horbaczewski
Jihlava
Polná
Habr
Golčův Jeníkov
9
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Německá lidskost. V Ústi n. L. zři-
dili mezi jiným též útulnu pro služebná děvčata.
Těchto dnů uveden byl v tamějším německo-
nacionalním lístku hrozný případ, který za ná-
sledek bude míti, že znečistěné místnosti tohoto
ústavu budou znovu nacionalně posvěceny, aby
germánská Freya nehoršila se nad potupou,
která se ji tam stala. Dle nacionálního lístku
ústeckého přespalo v této útulně též jedno
děvče — české. Strašný následkem toho po-
plach v Ústí n. L. Celá nacionální stráž vy-
slána, aby vypátrala a lapila vinníka. Konečně se
podařilo zjistiti jej v osobnosti jisté paní Krauš-
nerové. Však se zlou se potázali ti, kteří na ni to
svésti chtěli. »Co, já nejněmečtější ze všech
německých žen, že bych dopustila se prorady
na stanovách útulny, jež v § 5. výslovně při-
jímání českých děvčat zakazují? Ať se přihlásí
zbabělec, jenž mě anonymně tak zohyzditi chtěl
— vyškrábu mu oči! Ne — povím mu, zač je
toho loket — stálo v »zaslánu«, jež ctěná tato
dáma uveřejnila v »Aussiger Anzeigru«. Ger-
mánská žena, jinak řekli bychom že furie, která
doznává, že by v noci od prahu útulny ode-
hnala chudé děvče bez přístřeší proto, že je
jiné národnosti. Divte se pak surovcům, něme-
ckým mužům, když tak mluví, tak se chová
německé pohlaví — »něžné«.
— O prodloužení zákonů assanačních.
V sobotu konala se širší schůze assanační komise.
Freya
Krauš
Gera
Aussiger Anzeigra
10
article
Referent magistrátní sekretář dr. Stein přednesl ná-
vrhy, na nichž se usneslo subkomité assanační ko-
mise, t. j. aby se žádalo o prodloužení platnosti zá-
kona o právu vyvlastňovacím a zákona o upravení
daně činžovní na dalších deset roků. Na to přihlásil
se ku slovu obecní starší pan dr. Scharf k odůvodnění
minoritního vota. Dr. Scharf navrhoval totiž, aby
byla obec pražská přinucena vykupovati reality v assa-
načním obvodu po projítí lhůty vyvazovací; aby se
povolil důkaz na věčnou paměť a aby bylo možno
před uplynutím lhůty vyzývací na základě shody stran
docíliti nález vyvlastňovací. Obecní starší pan Te-
reba navrhoval, aby obec poskytovala půjčky ma-
jitelům assanačních domů, poněvadž půjčky jinde
nemohou docíliti. Na to pan dr. J. S. Novák v delší
řeči podrobně vyvracel názory dra. Scharfa z důvodů
právních i veřejných a zejmena poukazoval na to, že
není věcí obecního staršího, když koná funkci téhož,
hájiti zájmy protistrany. Další rozpravy zúčastnili se
zejmena pp. dr. Růžička, dr. Scharf a dr. Novák, na-
čež při hlasování pro minoritní návrhy dra. Scharfa
hlasoval pouze navrhovatel sám. Návrhy, aby se žá-
dalo za prodloužení uvedených zákonů, byly pak při-
jaty všemi hlasy proti hlasu pana dra. Scharfa.
doktor
Stein
Scharf
Novák
Růžička
11
article
— Konec volnosti cikánské. Za Litvou
chystá se velký převrat v potulném národě cikán-
ském, uherská vláda chce učiniti z osmáhlých.
volných synů pusty usedlé státní občany. Po pří-
kladu uherské vlády bude se pak snad jednati
i u nás — a tak můžeme očekávati, že střízlivá
naše doba připraví nás o kouzlo divoké poesie ci-
kánské. Cikán bez tuláctví, bez kočovného života
nebude již cikánem, tím malebným zjevem, zajíma-
jícím fantasii romantickou a ještě více obezřetnost
úřadů. Cikán také asi svou volnost lacino neopustí
a můžeme být připraveni, že uherská vláda bude
muset podstoupiti tuhý zápas, než se jí podaří vy-
mytiti toulavost a kočovnictví cikánské. Náš venkov
bude ještě dále oblažován návštěvami cikánských
hloučků, jež se vyjímají ve svých pestrých hadrech,
ve své orientální špíně jako velmi malebná štafáž
na krajině, ale jinak nepatří k příjemnostem ven-
kova, jak čítáme skoro denně v novinářských zprá-
vách, v referátech ze soudní síně, kde cikáni jsou
velmi častými hosty a kde snad jedině nalézají
Cikán
Litva
12
article
občasné a ovšem nucené připoutání k trvalému po-
bytu na jednom místě. Uherská vláda chce zakročiti
velmi energicky a chystá zvláštní osnovu zákona,
jimž má být učiněn úplný konec kočovnému
životu cikánskému. Zcela praktické důvody po-
hnuly vládu k tomuto kroku a osmáhlí, kuče-
raví věční tuláci, již nikdo nedovedl zkrotit a udržeti
na jednom místě, musí skloniti se nyní pod jařmem
paragrafů. Bude to těžká práce. A proč se k ní tak
náhle odhodlala uherská vláda ? Chce udržeti na uzdě
cikány, kteří jsou stále nebezpečnější cizímu majetku
a dále též proto, že ohrožují uherský chov dobytka,
neboť cikáni vyhrabávají vepře stížené morem a na
úřadní rozkaz zabité, táhnou je provazy do svých
táborů, kde si pochutnávají na vepřové pečeni,
o kterou by ani psi nestáli. Tím šíří cikáni nákazu
mezi dobytkem po venkově. Následkem toho skoro
všechny komitáty obrátily se ke sněmovně s prosbou,
aby byli cikáni přinuceni ke stálému pobytu. O zdaru
zakročení vlády uherské proti kočovnictví cikánskému
mnozí pochybují. Byly již dříve činěny pokusy za
Cikán