1
article
se stalo usnesení, mají-li se spojit v jednu
stranu, či zůstat rozděleny.
Z Bělehradu, 3. prosince. V popředí na-
lezá se kombinace Pašičova s kabinetem
umírněným. Klub strany umírněné čítá 70 členů,
klub strany neodvislé 60 členů. Myslí se však,
že asi 25 členů by vystoupilo z klubu neodvi-
slosti a se připojilo k umírněným, aby se za-
bránilo rozpuštění skupštiny. Z nynějšího kabi-
netu přešli do nového pouze Protič a
Paču.
Psaní německého císaře.
Z Vídně, 3. pros. »Fremdenblatt«
oznamuje: Vlastnoruční list císaře Viléma císaři
Františku Josefovi, odevzdaný v Jedlové, ne-
týká se ani svatby korunního prin-
ce německého, která se koná teprve
květnu, ani vyjednávání rakousko-německého
v příčině obchodních smluv. Jest však
přece důkazem přátelských styků obou říší.
Čeho se tedy list tento týká, ve vládním
orgáně se nepraví.
Změny v tabákové režii.
Z Vídně, 3. prosince. Adjunkt tabákové
továrny v Hodoníně František Holub jmenován
byl tajemníkem tabákové režie v Sedlci. Adjunkt
tabákové režie ve Vídni Čeněk Schmid ta-
jemníkem tabákové režie v Hodoníně.
Kontrolor tabákové továrny v Písku Josa
Pros, adjunkt tabákové hlavní továrny v Budě-
jovicích Bartoloměj Fürich a kontrolor tabá-
kové hlavní továrny v Jáchymově Rudolf Kali-
voda jmenováni tajemníky tabákové režie a po-
necháni na svých místech.
Pašičův
Protič
Vilém
František Josef
Holub
Schmid
Fürich
Rudolf Kali
Bělehrad
Vídeň
Hodonín
Sedlec
Písek
Buda
Jáchymov
Josa Pros
2
article
Dráha Libochovice-Jenšovice.
Z Vídně, 3. prosince. Do Vídně dostavila
se deputace z okresu libochovického, aby se
domáhala provedení dráhy Libochovice-Jenšovice
a zřízení telefonního spojení z Libochovic do
Roudnice. Deputace, v níž nacházeli se pánové
Josef Kalous, místopředseda a František Malý,
jednatel družstva dráhy a Julius Langweil, to-
várník z Budyna, uvedena byla poslancem
Jindř. Maštálkou do referátu minister-
stva železnic a potom k ministru železnic dru.
Wittkovi, kde dostalo se jim ujištění, že se
zřetelem na zakročení posl. Maštálky upustila
státní správa od námitek stran nepřipravenosti
projektu dráhy Libochovice—Jenšovice a od po-
žadavku, aby království české zvýšilo garanci
této dráze poskytnutou ze 70% na 75% a že po-
skytne na doplnění příspěvků zájemníků doža-
dovaný obnos 520.000 K, jakož i že předlož
říšské radě dotýčný návrh zákona, jakmile po-
měry politické poskytnou naději, že by předlohý
o lokálních dráhách říšskou radou mohly byt
projednány a přijaty. Také v ministerstvu ob-
chodu dostalo se deputaci ujištění, že telegrafn
linie Libochovice—Roudnice pude zrizena mezi
jedněmi z prvních linií telegrafních, které v Če-
chách budou otevřeny
Kalous
Malá
Julius Langweil
Jindřichův
Maštálka
Wittek
Maštálek
Libochovice
Jenšovice
Vídeň
Roudnice
Budyna
3
article
Telegrafické zprávy.
Ministr války u císaře.
Z Jedlové, 2. prosince. (C.-B.) Císař přijal
dnes dopoledne ministra války šl. Pitreich
ve zvláštní audienci.
Souboj mezi klerikálními redaktory.
Z Pešti, 3. prosince. (C.-B.) Následkem
polemiky mezi klerikálními časopisy »Magyar
Allam« a »Alkothmany«, z nichž onen umírněně
a tento v obstrukčním smyslu píše, konal se
včera mezi redaktory Emilem Szemeczem
(»Magyar Allam«) a Edmundem Benitzkym
(»Alkothmany«) souboj na šavle. Szemecz
byl povážlivě poraněn.
Zvláštní anglické poselstvo do Afganistanu.
Z Kalkuty, 2. prosince. (C.-B.) Do Kabuln
vypravené zvláštní anglické posel
stvo přibylo dne 30. listopadu do Girkikaje
Dnes má odejeti do Dželalabadu a dne 12. pro
since dále do Kabulu.
Vyzvání ministra Berteauxa k důstojnictvu.
Z Paříže, 2. prosince. (C.-B.) Ministr válk
Berteaux zaslal sborovým velitelům oběž-
ník, ve kterém je vyzývá, aby působili k tomu.
aby se navrátily svornost a uklidnění do sboru
důstojnického. V ministerstvu války nejsou prý
už žádné dotazníky. Jest nutno, aby důstojníe
nedali na sebe působiti štvaním nepřátelských
stran a aby se zdrželi jakéhokoliv obviňování,
jakož i všech provokaci.
Boj s církví ve Francii.
Z Paříže, 2. prosince. (C. B.) Komise po-
slanecké sněmovny pro poradu o předlozev
příčině odluky církve a státu přijala osnovu so-
cialistického radikála Devilla, kterou se ob
novuje již zamítnutá předloha vládní. Členové
menšiny komise ohradili se proti usnesení tomu.
jako formálně nepřípustnému.
Stálý rozhodčí soud v Haagu.
Ze Štokholmu, 2. prosince. (C.-B.) Vláda
jmenovala předsedu dvorního soudu Hammers-
kjölda členem stálého rozhodčího soudu
v Hazgu
Magyar Allam
Szemecz
Magyar
Benitzky
Berteauxa
Pešť
Afghánistán
Kalkuta
Dželalabad
Paříž
Francie
Haag
Devilla
dvorní soud Hammer
4
article
O národnostních poměrech
v Dobřanech u Plzně na Střibrsku.
O národnostních poměrech
v Dobřanech u Plzně na Střibrsku.
Dobřany, městečko s okresním soudem
hejtmanství stříbrském, stále a stále vyhlašovány
jsou za město ryze německé! Tvrzení toto má
však jenom za účel, zakrýti pravý stav věcía
způsobuje často i v kruzích českých, poměrů ná-
rodnostních blíže neznajících, klamné míněn
c německosti Dobřan. Dobřany nejsou ně-
mecké! Vědomí národní probudil zde a udr-
žuje je nadále odbor Národní jednoty pošu-
mavské, kterýžto odbor jest dosud mezi nej-
čilejší odbory počítán. Jedině přičiněním jeho
otevřena byla před 20 léty škola matiční, později
trojtřídní s opatrovnou; dnes jest trojtřídní obec-
nou školou, mající i vhodnou novou budovu, ná-
kladem obce vystavěnou, jež však dosud nápisu
„Škola“ postrádá. Česká místní školní rada a
zvláště školdozorce se o českou školu vůbec ne-
starají a posílají své děti po většině sami do
školy německé. Obecní representace ví již jaké
lidi má do české místní školní rady povolati,
Dle posledního sčítání lidu při-
hlásilo se 2155 obyvatelů za Čechy
oproti 3005 Němcům, tedy více jak 2/5.
Tento poměr národnostní změnil se od posledního
sčítání lidu ve prospěch náš, čehož patrným do-
kladem jest, že do trojtřídní obecné školy a do
matiční opatrovny chodí přes 300 dětí! Navzdor
této početní síle potlačována jest česká menšina
ve veřejném životě všude. Činí-li tak úřady samo-
správné, nelze se diviti. Avšak státní úřady ne-
jednají lépe. Vyhlášky i od c. k. úřadů vyvě-
šovány jsou jenom po německu, jako vyhlášky
o kontrolních shromážděních, z nichž byla jen je-
diná (o zeměbraně) též česká.
Němec
Dobřany
Plzeň
Čechy
5
article
Ačkoli čeští farní osadníci dobřanští
tvoří většinu (!) — patříť k faře také ryze
česká obec Chlumčany s počtem 900 Čechů a
téměř česká obec (ovšem s vedením německým)
Nová Ves se 400 Čechy — přece není
rovnoprávnost ani v ohledu nábo-
ženskémprovedena, majíť tito Češi pouze
každou třetí neděli své české boho-
služby! Náboženské požadavky Čechů byly sicei
samým arcipastýřem jakož i konsistoří za spra-
vedlivé uznány — ale dosud nebylo z nich nie
provedeno. Příčina toho vězí v lůně církve. Patří
totiž fara dobřanská poněmčujícímu řádu tepel-
skému a před všemocným jejím prelátem Hell-
merem, nepřítelem všeho českého, kapituluje i
— pražská veledůstojná konsistoř! A tomuto
mocnému pánu tajně pokrytecky pomáhá dobřan-
ský farář P. Dobrý, rodilý Čech, Plzeňan, více
klerikál než kněz. A takž netřeba se diviti, proč
na české petice konsistoř vůbec ani neodpovídá.
Čecho
Čech
Hell
P Dobrá
Plzeňan
Čechy
6
article
Jak tu věřiti slibu od sama pana arcibiskupa před
2 léty danému?
A jsme-li v ohledu náboženském odstrko-
váni, vede se v ohledu společenském a občan-
ském naší menšině ještě hůře. České spolky jsou
z hostinců, Němcům patřícím, vypovídány a nemá
jim býti poskytnuta příležitost vyvíjeti se. Tak
byl před třemi roky vypovězen na nátlak spolku
„Bund der Deutschen“ z poslední své místnosti
(ovšem německé) „U císaře rakouského“ první
spolek zdejší, odbor Národní jednoty pošumav-
ské a dosud nemá místností hostinských. Po-
dobně nedávno založená Občanská beseda jest
nucena míti své místnosti v soukromém domě a
konečně třetí český spolek, Dělnická beseda
„Havlíček“, spokojiti se musí místností nižšího
řádu, německým pivovarským hostincem „U
nádraží“, v němž nedávno se oběsila „sklepnice!“
s vedlejším ještě zaměstnáním a který ani zdejší
vojenská posádka navštěvovati nesmí. Tomuto
hostinci říkají taktuplní páni Němci „český“ a
sem za město stále odkazují českou společnost.
Němec
Havlíček
U nádraží
bund der Deutschen
7
article
Ačkoli potřeba českého hostince úřadně uznána
byla, přece žádost o koncesi pro český hostinee
a hotel před rokem c. k. místodržitelstvím byla
zamítnuta.
Dobřany jsou místem velmi navštěvovaným,
sem přichází ročně sta Čechů navštíviti své
ubohé přátele a známé v největším zemském
ústavě pro choromyslné. Přirozeno tedy, že čeští
příchozi hledají český hostinec, nechtíce býti při
svém bolu ještě terčem urážlivých vtipů něme-
ckých „kulturträgrů“ v německých hostincích.
Z toho tedy zjevno, že jest zde třeba českých
repraesentačních místností hostinských a hotelů,
jež by vyhověly jak zdejší menšině tak i českým
návštěvníkům Dobřan. Při tom dlužno stále míti
na mysli, že za příčinou organisace jest třeba
míti středisko stálé, neboť dobřanská menšina
jest velmi důležitou posicí na Stříbrsku a padne-li
někdy tato přední stráž, pak posune se rázem
německá čára blíže do středu našeho království.
Proto snaží se Občanská beseda zříditi zde k po-
sile české věci „Národní dům“ a ježto sama fi-
nančních prostředků nemá, appelluje na celou
českou veřejnost, aby táž — pamětliva jsou těž-
kého boje národnostního na ostrůvku stříbrském
— přispěla finanční pomocí k uskutečnění za-
mýšleného zřízení vlastního českého lidového
domu v Dobřanech. Podíly po 50 korunách jakož
i dary peněžité s díkem přijímá a kvituje Občan-
ská beseda v Dobřanech.
Čecho
Dobřany
národní dům
8
article
A zase šestka. Ty vysoké číslice mne jaks
hypnotisovaly, podléhal jsem suggesci.
„Co — šest pokojů, to není konečně tak
zlé!“ myslil jsem si, „a konečně, pro ro-
dinu, jako jest naše, ani to není mnoho. Nás
je deset, to nepřipadá na jednoho člena an
pokoj!“
Ale vžíval jsem se do situace, chtěl jsem
se obmeziti. Počítal jsem:
„Do každého pokoje se dají dvě děti,t
jsou čtyři pokoje. Zbývají už jen dva; z toho
jednoho uděláme ložnici pro mou Amalii a pro
mne, a z druhého salon a jídelnu. Nezbývá nic
jiného, než salon a jídelnu spojit. Je to sice mi-
zerie, ale když je nutno se obmezit!“
Takto zpracován, vešel jsem do domu.
Tady nápis nade dveřmi: Portiér. Nu, myslím
si: za těmi dveřmi bude nějaký takový premo-
vaný panák s kloboukem na dvě facky a se zla-
tou šerpou přes rameno; ale nebyl. Dočista oby-
čejná domovnice tam byla a držela právě pra-
prostý lavičník v ruce. To mi dodalo odvahy.
„Máte zde nějaký byt k pronajmutí; jaký
jest to byt?“ táži se.
„Šest pokojů, kuchyň, předsíň, koupelna
spíže, v kuchyni voda, všude elektrika, nu.
krásný byt, milostpane, překrásný byt!“ sypala
ze sebe žena, jakoby to měla na válečku.
Zdálo s mi, že to povídá jako naučený
otčenáš; patrně si to často přeříkává, aby se n
spletla!
„A kde jest to?“
„Ve třetím patře. Ale je to s „mezalínem
čtvrté vlastně.
„Hm — vysoko! A cena?“
„Patnáct set zlatých.
9
article
Nějak nevědomky jsem se ocitnul na ulici;
mrákoty šly na mne a v uších mi hučelo a je-
čelo neodbytně: patnáct set zlatých! Jedno sto
dvacet pět zlatých měsíčně! Nebesa — kde jes
literát či úřadník, který si takového bytu může
dopřáti?“
Hleděl jsem být odtud pryč — co nejdále
a co nejdříve. Zamířil jsem k Vojtěšskému ná-
břeží, ale jaksi pode mnou nohy klesaly.
„No, bůh to sud,“ pomyslil jsem si: „coje
komu souzeno, tomu neujde.
A šel jsem. Zde bytů dost; na každém le
šení visely byty a samé byty. Bodří zedníci nebo
nádenníci ochotně ukazovali mi do boudy př
stavbě: tam prý pan mistr nebo palír mi to poví
Pověděl. A zase: pět — šest pokojů a tisíe
patnáct set zlatých.
„No, nějak se v tom našem národě zmáh
blahobyt!“ vypjal jsem prsa.
„I 'dou — národ!“ utrhl se bodrý mist
„to není náš národ, co to najímá!“
O illusi chudší, šel jsem dál.
Zde — konečně zde! O, požehnanáta
bulko! Dva pokoje a kuchyň!
„Kde jsou ty. dva pokoje?“ táži se domov-
nice v syrovém ještě domě.
Podívala se na mne od hlavy k patě a tím
pohledem obracela mi kapsy na ruby.
„Jeden ve sklepě, druhý v pátém poschodí
oba jen na dvůr.
„Na ulici žádné okno?“
„Ne. Na ulici jsou jen ty větší byty,“ řekla
pohrdlivě.
„A stojí?
„Po čtyřech stech zlatých.
A já platím teď půl třetí stovky v prvním
poschodí a mám dva pokoje na ulici! Dobře, že
jsem ještě nedal výpověd!
Nesl jsem ženě špatné zprávy. Veta jest po
jejích illusích s elektrikou a vodou v kuchyni.
Ať! Nebudeme se aspoň stěhovat!
Dí slova písma: Lišky mají doupata svá
ale člověk nemá, kam by hlavy položil.
Na ulice