1
masthead
21. srpna 1901.
5
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍOHA „NÁRODNÍCH
ZVLÁSTNÍ Příoha
7
article
Theodor Novák.
Theodor Novák.
Bílých květů dech zumíral a věnce uvadly,
jež ruce truchlící položily před několika týdny
na hrob jeden olšanský, kryjící tělo mladého
muže. Několik snad minut v objetí chladných
proudů labských stačilo, aby navždy světu
vyrván byl nadějný život. Smrt v mládí sama
jest tragická a tu ztracen mladý, neobyčejný
talent.
Rostl za vlivu vzdělaných a pečlivých ro-
dičů, ruka dobrého učitele na škole střední
zdatně jej připravila na dráhu, na níž chtěl se
rozvíjeti. Živá letora, plna rozpínavých vědy
chtivých záchvěvů nabádala jej, aby pronika
vždy širší a širší území věd přírodních, až tam,
kde nad bádáním kraluje filosofování. Není
divu, že talent tak expansivní záhy usilovala
vedl k produktivnosti, jejíž rychlost a poměrná
četnost skoro jakoby dávaly tušiti předčasný
skon svého tvůrce. Práce Novákovy, ač dosud
rázu referujícího, jak jinak ani býti nemůže.
význačně již nesly se dvojím směrem, na němž
vyzbrojen vlastním tvořením, chtěl se pokusiti
o vítězství. K obojímu, k odbornému bádání
i filosofickému přemítání, výberně byl připraven
a v ohledu tom vynikal vysoko nad úroveňu
nás obyčejnou a pěstovanou.
Novák
Novákův
8
article
K talentu Novákovu pojily se ještě dvě
vlastnosti, jež činily jej zjevem u nás odlišným
a neskonale vzácným: schopnosti jeho zroseny
byly karakterem ušlechtilým a zaníceny půvaby
krásna. Kdo, poměrů znalý, přišel ve styk
s mladým tím mužem, věřil, že schopen jest
vykonati něco neobyčejného. Skoro však bál se
budoucnosti, až jemná duše opustivši čarovnou
zahradu, v níž ssála opojnou vůni květů vědy.
vydá se mezi nehostinné srázy, aby sama trhala
na strmých, nedostupných úbočích rostouc
vzácné květiny poznání. Nad mrtvými nadějemi.
jež zhynuly s Theodorem Novákem, nechť ne-
truchlí jen zarmoucení rodičové, sourozenci
dobří přátelé, nechť truchlí i malý národ, jehož
jest největším neštěstím, dočkává-li se věku
dlouhého prostřednost a hyne-li, záhy podťata,
schopnost.
Novákův
Novák
čarovný zahrada
9
article
Připojujeme několik dat životopisných
seznam prací zesnulého.
Theodor Novák narodil se 21. ledna
1879 v Litomyšli, studoval na gymnasiu tamže
a na akad. gymnasiu v Praze, pak vědy přírodní
a filosofli na vysokém učení českém. Připravoval
práci dissertační a rostlinná chemie fysiologická
měla býti jeho povoláním životním. Na bota-
nické cestě, již podnikl počátkem prázdnin le-
tošních, stihla ho smrt. Utonul v Labi dne
26. července. Uveřejnil v »Živě« (1899—1 900) -
»Oběh dusíku v rostlinstvu«, »Vznik
a přeměny rostlinných uhlohy
drátů«, »O mimoblanném plasmatě«
a řadu menších statí; v »Chemických Listech«
(1900): »0 dusíkatých derivátech
uhlohydrátů« (též sam. otisk); ve »Ves-
míru (1899—1900): »O chemickém slo-
žení rostinné blány bunečné«, »Ra-
šeliny Žďárského pohoří«; v »Roz
hledech (1898—1901): »Extense indivi-
dua jako princip soustavy světo-
vé«, »Naše země«, »O rostinné a ssi-
milaci«, »Sjezd německých příro-
dozpytců a lékařů«, »Arnošt Hae-
ckel jako biolog a filosof« (též sam.
otisk), Van t'Hoff, »Vývoj přírod-
ních věd v XIX. stol.«, »Idealisma
realism v přírodní vědě«; v »Ottově
Slov. Nauč.« (1901): »Neodarwinism«.
»Neolamarckism«; v Ottových »Čechách«
(1901): »Přírodní přehled východ.
Čech«; v »České mysli« (1900—1901)
Sully, »Studie dětství« (posudek),
A. Mach, »Die Analyse der Empfin-
dungen« (posudek); v »Ženském světě«
(1897—1901): »Ženské studium u nás
a jinde«, »Ilerschelová Karolina«, humusu a sloučenin železa.
k číslu 230.
Novák
Živa
Roza hled
Hae
Hoff
Ottův
Čech
Sulla
A Mach
Litomyšl
Praha
Čechy
Český mysl
Ilerschelová Karolina
10
article
»Květena v oknech«, »O topení«,
»O výživnosti potravin« a řadu po-
sudků.
Antonín Štolc.
Něco o půdě a o potřebě půdo-
znaleckého výzkumu.
Napsal prof. Cyril rytíř Purky ně.
Půda jest nejsvrchnější, obyčejně kypráa
zemitá vrstva naší kůry zemské, pokud jest
schopna živiti vegetaci nějakou, třeba sebe
chudší.
Ornicí čili ornou půdou zoveme onu část
půdy, které užívá hospodář k vypěstování rostlin
kulturních. Její svrchnější část jest pluhem na-
kypřována a rozkladem zbytků rostlinných a
hnojením více méně humifikovaná vrstva, jež se
již tmavší barvou od spodiny liší.
Jest tedy mocnost ornice závislá na větší
menší hloubce orání.
Vedle ornice rozeznáváme i půdu luční
lesní a j. Pokud se týče spodiny, na př. její
propustnosti vodní, prolinavosti, stavu spodn
vody atd., může důležité služby rolníku proká
zati geologie s petrografií výzkumem uložení
vrstev a vlastností petrografických.
Jen podrobnou znalosti spodiny (i základu!
můžeme dosíci racionelního vyhledávání a zu
žitkování hospodářských hodnot v ornici ulože-
ných. Na znalosti té závislý bývá ve mnohých
případech blahobyt zemí.
Proto uznati dlužno velký význam geolo-
gických ústavů, jež nás mapami i popisem se-
znamují s geologickým složením krajin a tím
nás již částečně poučují o povaze půd orných
těch krajin.
Avšak aby mapy geologické úkolu svému
po stránce půdoznalecké i pedologické zcela vy-
hovovaly, měly by býti zhotoveny v měřítku
co největším, alespoň 1 : 25.000, a dále b
v nich měly býti vytknuty barvami a různým
tiskem nejen útvary zvláště nejmladší (dilluvium.
alluvium), nýbrž především i horniny, ze kte-
rých zvětráváním půda se tvoři.
Štolc
profesor
Cyril rytíř
11
article
Vzorem mohou nám býti mapy půdozna-
lecké, jež na podkladě map geologických
zhotoveny byly v Německu, Švýcarsku, Francii
i v Japonsku. Mapy ty neudávají jen určitou
barvou na př. jistý stupeň křídového útvaru
ony zároveň okazují, je li stupeň ten zastoupen
opukou, kde pískovcem atd., neboť zajisté jen
povaha horniny, nikoliv samo geologické stári
útvaru neb stupně některého, má rozhodný vlv
na složení ornice.
V krajinách útvaru kamenouhelného rovněž
nestačí pouhé barevné vyznačení toho útvaru.
kde nutno rozeznávati lupky, z nichž vzniká
půda jilovitá, pískovce křeminité (půdy písečnato
a pískovce živci bohaté, arkosy, jez zvétráva
jíce, tvoří půdy dosti úrodné, podobně jako žula.
ale kde jsou již zvětralé, kde ze živce dávno
již jen kaolin zbývá, tvoři písčité a jílovité půdy
neúrodné.
O hloubce ornice, mrtviny i základu poučí
nás nejlépe vývrty, provedené zemními nebozezv
na různých místech do hloubky 1—3 metrů;
výsledky těch vrtání zaznamenají se rovněž
v mapě a s vyvrtanými vzorky možno pak pro-
vésti rozbory mechanické, chemické i jiné.
Rozborem mechanickým poučujemes
o množství a velikosti pevných součástek půdy.
Síty s nestejně velkými vrtanými otvory a po-
stupným plavením vodou, rozdruží se půda v nej-
jemnější částečky splavitelné a v písek různých
rozměrn. Zvláště tu výborné služby koná třídíe
přístroj inž. Jos. Kopeckého.
Lučebným rozborem seznáváme, ze kterýeh
prvků se půda skládá v celku, jaké jest che-
mické složení jednotiivých pevných součástek
a tedy i kterých živin jest dostatek neb přebytek
a kterých se nedostává. Zvláště jest při rozbo
rech půd důležité seznání hlavních součástei
předních: jílu, písku a uhličitanu vápenatého
Sítá
Ing
Kopeckij
Lučebný
Německo
Švýcarsko
Francie
Japonsko
12
article
Znamenitý chemik německý, Justus von Lie-
big považoval ještě chemické vlastnosti půdy za
jedině rozhodující; teprve později uznány též
mechanické vlastnosti půdy, t. j. její chování se
k vodě, vzduchu, teplu atd., za stejně důležité
činitele při posuzování hodnoty půdy a v no-
vější době i výzkumem bakteriologickým vy-
světleny různé zjevy nad míru důležité.
Které vlastnosti, mimo chemické složení,
dlužno míti na zřeteli, máme-li správně posu-
zovati hodnotu půdy, podáváme v následujících
řádkách.
Ze zkušenosti jest každému známo, že
k sobě částečky půdy nestejně lnou, že mají
nestejnou soudružnost. Největší má jíl, hlína;
půdy vápenité tvoří střed a nejmenší soudružnost
mají půdy písčité. Vlastnost ta má velký význam
vzhledem ke vzrůstu kořenů, jež musí soudruž-
nost přemáhati, vzhledem k pohybu vodyv
půdě atd.
I vnímavost půdy k vodě jest velmi důle-
ležita. K náležitému vzrůstu potřebují rostliny
jistého optima vlhkosti půdy; je-li toto větší,
nastává zhoršení v normálním vývoji rostliny,
kdežto v případě klesání vlhkosti půdy pod ono
optimum, postupně také vzrůst rostlin se umen-
šuje. Voda se rozvádí v půdě uzounkými prů-
chody vlásečnými tak, jako olej ve knotu lampy.
Justus Lie
13
article
Mají-li částečky půdy rozměr 2 mm, přestává
vzlínavost; závisí tedy zvedání vody na jemnosti
součástek půdy. V hlíně a ju vystupuje voda
vzlínavostí do výše 1—1.5 m. a to velmi po-
malu; v písku vystoupí jen do výše asi 40 cm.,
ale za to rychle.
Voda opět klesá s hůry tím pomalejí, čím
jsou částečky jemnější a tím rychleji se ztrácí
do zpodiny, čím jsou částečky hrubší.
Schopnost, zadržovati vodu u větším neb
menším množství, zove se kapacitou a vyjadřuje
se v procentech objemu půdy. Rozeznává se
největší či plná a absolutní či nejmenší kapa-
cita, jež se zkoumá v dlouhých, kaučukovými
hadicemi spojených trubicích skleněných. Ab-
solutní kapacita udává tedy nejmenší množství
vody, jež půda za všech přirozených okolností
podržuje.
mm
centimetr
14
article
Propustnost či permeabilita zabraňuje pře-
sycení půdy vodou. Schopnost výparu půdy jest
závisla na teplotě a vlhkosti vzduchu, ona
vzrůstá, zvětšuje-li se povrch ornice, na příklad
oráním a rostlinnou pokrývkou. Z humusu a hli-
nitých půd vypařuje se více vody než z půd
písčitých, poněvadž mohou více vody pohlcovati
a ztrátu výparem vzniklou snadněji vzlínavostí
nahraditi.
Pro vzrůst kořenů jest neméně důležit
poměr půdy ke vzduchu a plynům. Porovitost
či vzdušná kapacita ožnačuje poměr porů a cel-
kového objemu. Vlhkost půdy má zajisté nej-
větší vliv na vzdušnou kapacitu. Provlhlé půdy
hlinité obsahují méně vzduchu, kdežto provihlé
půdy hrubší mivají vzduchu množství dosta-
tečně. V nich děje se také dostatečná výměna
vzduchu zemního se vzduchem atmosferickým.
Schopnost plyny pohlcovati jest největší
u humusu; želežitost půdy má značný vliv na
pohlcování plynů. Zvláště pro vývoj kořenů jest
důležité pohlcování kyslíku.
Vzrůst rostlin začiná při jisté nejnižší
teplotě, stoupá až k jistému optimu, jež u nás
nebývá nikdy překročeno a klesá opět při dalším
stoupání teploty. Teplota půdy nepochází ze
vnitřku země, nýbrž všecka od paprsků slu-
nečních. Schopnost pohlcování teploty závislá
jest hlavně na barvě půdy, čím jest půda tmavší,
tím více tepla pohlcuje; na barvě té závisí
z části i vyzařování teploty za dne; v noci zá-
visí na hmotném složení půdy, nikoliv na barvě.
Značná ztráta teploty nastává vypařováním
se vody na povrchu a jest proto ochlazování
též závislo na množství vody, jež půda ob-
sahuje.
Měrná (specifická) teplota půdy vztahuje se
k objemu a vyjadřuje se jednotkami tepelnými.
Porovitost