1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 4. března 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přody lláicí sa
v Praze v alministracl
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čoníškeu
na měs
na čtvit leta . . . . 7 K oo h
ve slialkách: 2 K 30h
na měsíe ..
Pošton:
a měnee
nn.! : . . Ke
s dvojí zísilkou
na měs
nrr ta. . . Kk
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Paříže, 3. března. (Zvl. telegram
»Nár. L.e) Petrohradskému »Heraldu-
sdělují: »Uvažuje se možnost, aby
Francie neprodleně postoupila Ru-
sku Obok, Džibuti anebo T ad-
žuru na Rudém moři, jakož i sku-
pinu Pulocondor jižně od Sai-
gonu. Takový postup je za války
dle mezinárodního práva dovolen
Rusku dostalo by se tím důležitých
stanic uhelných.
Z Petrohradu, 3. března. (Zvláštn
telegram »Nár. Listů«.) (7 hod. 50 min. več.
Není více pochybnosti, že Čína za-
sáhne do války. General Ma, jenž
až do včerejška nehybně stál s voj-
skem o 10.000 mužích 70 km, o
Mukdenu, dal se dnes na pocho
přímo na Mukden. Ze Šauchaj-
kvanu docházejí rovněž znepoko-
jující depeše: Gendral Juanši-
kaj stojí severně od tohoto města
s ohromnou silou vojska, jehož
počet páčí se na 60.000 mužů.
Z Mukdenu došla do Petrohradu
během dnešního dne spousta depeši
a velmi četné odeslány nazpět-
Obsah jejich naprosto se tají.
Z Petrohradu, 3. března. (Zvl. te-
legram »Nár. Listů«.) Dle zpráv plukov-
níka Marova napadena byla ruská
hlídka u Palejheotse tlupou čín-
ských lupičů, počtem asi pěti set
mužů, v průsmyku horském, vý-
chodně od Hajšenu. Lupičská rot
vyzbrojena byla manlicherkami.
Ruské vojsko, počtem jednoho pra-
poru pěchoty, bilo se statečně, ale
teprve, když přibyly dvě nové set-
niny, lupiči zahnáni. Bitka byla
velmi krvavá. Na bojišti zůstalo 42
padlých Rusů a 38 zraněno; na
straně útočníků nalezeno 87 mrt-
vých. Poněvadž lupiči utekli do
blízké vesnice Čuvanho a zde se
opět bránili, byla vesnice vypálena.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Paříž
Herald
Francie
Džibut
Sai
Rusko
Petrohrad
Čína
Mukden
Šauchaj
General Ma
km
Gendral Juanša
6
article
Před osudným experimentem
v Uhrách.
Před osudným experimentem
v Uhrách.
Kdežto šlechetný patron německých obstruk
čníkův dr. Körber zkouší udolat naši obstruke
svými spanilomyslnými repressaliemi vůči sněmu
českému a financím královstvi českého, —
translajtánský kollega jeho Tisz a Ištván chápe
se proti obstrukci maďarské prostředku jiného
chystá se dnes nebo zejtra podati sněmu
uherskému návrh na změnu jedna-
cího řádu, kterou chce dosíci toho, by
určité státní nezbytnosti, jako zejmena rozpočet
státní, branecké a vyrovnací předlohy bylyv
určité lhůtě sněmem uherským vyřízeny,
aniž by tomu menšina opposiční jakýmikoliv
prostředky obstrukčními zabrániti dovedla.
Napohled dosti tvrdý oříšek, ale syn sta-
rého lišáka Kolomana Tiszy zdědil prý po ote
doktor
Körber
Koloman Tisza
Uhry
7
article
potřebně vlohy: smělost i prohnanost. Vtip za
mýšlené Tiszovy »opravy« jednacího řádu má
sice cizí peří — pocházíť od jistého dra.
Eugena Ullmanna, který ho dal k lepšímu již
dne 13. ledna t. r. ve vládním »Pester Lloydu«
— ale to nevadí; vem kde vem, jen když to
pomáhá. Nápad záleží v tom, že na příště
každá zvlášť za nutnou označená
vládní předloha považuje se za
přijatou, pakliže nebyla sněmem
v určité lhůtě (půlletní neb roční)
od svého podání většinou zamit-
nutal! Tím má býti opposice donu-
cena, aby raději pustila se chutě do projednání
a možného opravení nelibých sobě vládníc
předloh, než aby obstrukcí svou každé hlaso-
vání o nich mařila a tak vládě jen ku nezmě-
něnému jich uzákonění dopomohla.
Ullmann
Lloyd
8
article
Poněvadž by se však dalo namítati, že by
pak mohla vláda sama i proti větši ně
každoukoliv předlohu svou prosadití, když
by jen uměle prodlužovala rokování o ní třeba
lstivým drážděním opposice nebo v tajném do-
rozumění s menšinou —: má býti na ochranu
vůle většiny zavedeno toto parlamentní unicum:
když v dané kratší lhůtě proti t
které vládní předloze podá se pí
semný protest podepsaný větši no
poslanců, nesmí se předloha ta
státi zákonem, leč byla-li řádným hlaso-
váním přijata většinou v plné sněmovně. Protes
dotčený může se týkati také jen jednotlivých
odstavců vládní předlohy, čímž jejich uzákonění
bude vyloučeno. —
Nedá se upřiti: slakovitě chytře upletená
to klička na prospěch vlád a na úkor opposič-
ních menšin: ale zároveň nad míru nebez-
pečná oprátka pro budoucnos
říší, v jichž zastupitelstvech národních nestoji
proti sobě jen strany politické nebo stavovské,
nýbrž strany národní, představující křivdou
a bezprávím roztrpčené a znesnadněné spolu
národy. Představme si tak nesprave
dlivě v ohledu národním složen
sněm, jakým jest podnes poslanecká sně
movna uherská.
9
article
V jaké nebezpečí trvalé a beznadějné byla
bý tu vydána většina nemaďarských národů pod
vládou a většinou sobě nepřátel-
skou, dokud by se jí nepodařilo dosíci vol-
bami rozhodné většíny ve sněmu uherském. Na
štěstí však není Tisza mužem tak velikým
sympatickým, aby mu podobný husarský kousek.
otřásající samými principy a základy sněmov-
ního zřízení, tak snadno prošel. Drsnou a pří-
krou svou povahou odpuzuje i politické stou-
pence, kdežto z odpůreů politiekých činí si soky
osobní. Přes všechny cenné, ba obdivuhodné
vymoženosti, jež přinesl nedávno maďarskému
národu na poli vojenském, — nevydobyl si Tisza
důvěry a lásky maďarských srdci. Strana Košu
tova sice od chvíle té postavila obstrukční ruč-
nici k noze, ale — jak včera Polonyi důrazně
Tiszovi do očí připomněl, neuzavřela proto ješt
žádného spolku s vládou proti obstrukci, neza-
vázala se, že ji chce potírati v jejím boji za ma-
ďarský armádní jazyk v plucích uhe ských, nýbrž
sleduje s ní týž eil a varuje vládu, aby se ne-
opovažovala sáhnouti na svobodomyslný jednac
řád uherské sněmovny s obmysly utlačovacími
proti menšině opposiční. »Za našich poměrů by
bylo osudným, sáhnouti na drahý
nám všem poklad našeho svobod-
ného řádu jednacího!« zvolal ve jménu
celé strany Košutovy Polonyi včera na pana
Tiszu: »Je-li zapotřebí nějaké změny našeho
jednacího řádu, pak staň se změna ta nikoli
v plamenech vášní, nýbrž za klidu a pospolitého
míru. Nechť nezapomíná ministerský předseda,
Tisza
Koša
Košutův
Polonyi
uherský sněmovna
10
article
kterak povstal tento náš jednací řád sněmovní
Že povstal na základě úmlu vy
stran a byl eelou sněmovnou schvá-
len, tak že jest zaručen a zabezpe-
čen mužným slovem veškerých po-
slancův a nemůže býti změnén slušně jinak.
než za dobrovolného souhlasu všech!«
Tak opovídal Polonyi překvapenému
Tiszovi předem již boj ve jménu silné strany
Košutovy, aniž by ještě znal potměšilého obsahu
Tiszova nového jednacího řádu. Důrazné pro-
hlášení, „že strana neodvislo st
schvaluje a podporuje cíle, z a ně
bojuje obstrukce Ugronovy frakce“
— předcházela však rozhořčená dvoudenní po-
týčka a pponyovcův proti Tiszovi, pro-
zrazující hluboké spodní proudy nenávisti a ne-
důvěry osobní. Ba věru, spíše s Košutem Feren
czem i s Polonyem dovedl by lstivý, energický
Ištván Tisza býti hotov, nežli s chytrým a cti
žádostivým osobním sokem svým, Albertem Ap
ponyem, jenž mu onen delegační souboj ze dne
23. února sotva kdy odpusti!
Všechen politický svět užasl nad prudkost
a jízlivostí nájezdu Tiszova proti bývalému před-
sedovi uherské sněmovny poslanecké. Jaká bylr
asi příčina té neobyčejné podrážděnosti a bez
ohlednosti, s jakou ve Vídni, před forem de
legačním napadl Tisza hraběte Apponye, vy-
týkaje mu proteovskou nedůslednost, věčnou
rýpavost a potutelné, úkladné kazimírství při ne-
jasnosti politických cilů. Napadený Apponyi sice
se dovedl bránit, nezůstal Tiszovi mnoho dlužen
— ale po souboji nepodali si sokové pravice.
nýbrž rozešli se nesmířenější než před tím.
A tento osten hněvu osobního v prsou Appo-
nyových stane se bezpochyby Tiszovi osudným.
Sok, který povalil tak rázem Khuena-Hédervára
uštve a udolá bezpečně také nenáviděného
Tiszu!
Ke změně jednacího řádu ve sněmovně
uherské asi tak brzy nedojde — spíše k nove
obstrukci a k nové krisi] —
Polonyi
Tisz
Košutův
Košut Feren
Polony
Ištván Tisza
Albert Apa
Appa
Vídeň
Tisza
Apponya
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. března. (Uherské vlád n
předlohy.) K referátu o včerejší schůzi uher-
ské poslanecké sněmovny dodáváme seznam
předloh, podaných vládou sněmovně. Ministn
obchodu Hieronymi podal osnovu zákona,
jímž má vláda býti zmocněna, aby zahájíla
s Německem a Italií vyjednávání o obchodních
smlouvách. Ministr honvédů Alex. Nyiri podal
předlohu, jíž se dosavadních 250 nadačních míst
pro uherské chovance vojenských ústavů roz-
množuje o 1073, a sice o 93 místa ve vojenských
akademiích, 180 míst ve vojenských reálkách
800 míst v kadetních školách. Náklad na tyto
nové nadace bude obnášeti 612.800 K, ale na-
dace budou zřizovány postupně, tak že na letošní
rozpočet by připadlo jen asi 75.000 K. Ministn
spravedlnosti Alex. Plosz podal předlohu zá-
kona, jímž se pro členy panovnické rodiny zři-
zuje nový uherský vrchní maršálský soud; ob-
sah této předlohy podán už ve včerejším referátě.
Hr. Tisza jako správce ministerstva vnitra po-
dal předlohu stran úpravy platů stoličných
úřadníků, tak aby úřadníci samosprávní byl
v platech srovnáni se státními úřadníky od Xl.
do VI. platební třídy. Týž podal další předlohu
stran úpravy platů obecních a okresních notářů
(tajemníků), dle níž roční služné tajemníka ne-
smí býti menší než 1600 K a poměrné příby-
tečně neb naturální byt. Konečně ministr vnitrn
podal další osnovu zákona, jímž se mění a opra-
vují některé odstavce zákona o vedení matrik.
Z Pešti, 3. března. (Objednávka no-
vých monitorů.) „Pesti Naplo“ měl zprávu.
že ministerstvo vojenství objednalo v peštsk
loděnici „Danubius“ dva nové monitory pr
Alex
K Ministn
Tisza
Pest Napnout
Praha
Německo
Hradec
Pešť
Danubius
12
article
Dunaj s podmínkou, že musejí býti dohotoveny
s největším urychlením, začež se společnosti do-
stane zvláštní náhrady. Se strany úřadní vysvě-
tluje se, že objednávka obou monitorů stala se
již před rokem následkem usnesení obou dele
gací, že se na monitorech skutečně pracuje, jich
dohotovení vyžaduje celkem asi půldruhého
roku, že však se žádné strany nebylo naleháno
na urychlení práce a také žádná mimořádná ná-
hrada loděnicím neslíbena.
Z Krakova, 2. března. (Ze „Slov an
ského klubu“.) Krakovský „Slovanský
klub“ věnoval svou nedělní schůzi uetění pa-
mátky nedávno zesnulého prof. moskevské uni-
versity, Borisa Čičerina. Ve schůzi, velm
četně navštívené, vylíčil prof. Zdziechowski věde
ckou činnost zesnulého ruského právníka a za-
stavil se podrobněji zejmena u jeho názorů na
poměr rusko-polský. Boris Čičerin dle líčení řeč-
níkova byl právník a filosof, vzdělaný na zá-
sadách filosofie německé, zvláště Heglovy, při
tom však hluboce náboženský, poctivý, šlechetný
a neobmezeně spravedlivý, šířil zásady nejvzne-
šenější ethiky, opřené o víru v boha a lepší bu-
douenost lidskosti. Polska osobně neznal, ale
otázka polská poutala ode dávna jeho pozornost
a neustával hlásati, že Rusko jest povinno na-
hraditi Polákům křivdy na nich spáchané. Či-
čerin napsal ve zvláštní brožuře, že Polákům
v říši ruské má se dostati úplné rovnoprávnosti
s Rusy. Poctivý smír s Poláky byl Čičerinu zá-
rukou klidné budoucnosti Ruska. Výklad prof.
Boriso Čičerin
profesor
Zdziechowski
Čičerin
Heglův
Polák
Rus
Krakov
Polsko
Rusko
13
article
Zdziechowského zavdal podnět k delší debatě
v níž projeveno mínění, že snad myšlenka Čiče-
rinova jest dnes bližší svého uskutečnění, než
kdykoli dříve a že nynější válka rusko-japonská
může vésti také ke smíru rusko-polskému. Usku,
tečněním myšlenky Čičerinovy Rusko nabylo by
nových sil k udolání mnohem nebezpečnějšího
nepřítele, než jest Japonsko a hrozícího současně
všemu Slovanstvu. Tím nepřítelem jest Prusko
a nával germanismu. Ze schůze vyslán též sou-
strastný telegram vdově Čičerinově.
Zdziechowski
Čič
Čičerinův
Rusko
Japonsko
Prusko
14
article
Pohřeb dra. Erazima Vlasáka
Pohřeb dra. Erazima Vlasáka
Truchlivé bylo putování po Černokostelecké sil-
nici k okresní vinohradské nemocnici, s jejíž průčel
od otevření tohoto humanitního ústavu poprvé vlály
smuteční prapory. Jak králce tomu, co okresní ne-
mocnice ve slavnostním hávu vítala četně hodnosty
Tenkráte primář nemocnice dr. Erazim Vlasák srdečné
a upřímné proslovení učinil účastníkům slavnostního
olevření nové okresní nemocnice. A v téže místnosti.
kde ujisťoval, s jakými krásnými snahami ujme se
důležilého svého úkolu, v téže místnosti byl primáři
dru. Vlasákovi vystaven mohutný katafalk. Náhle
úmrtí milovaného lékaře vzbudilo netušený rozruc
i za hranicemi místa působení dra. Vlasáka. Prolo
také nekonečně zástupy putovaly včera odpoledne
k vinohradské okres. nemocnici, aby odtud k věčnému
odpočinku na vinohradský hřbitov doprovodili ob-
níbeného tékaře.
Tělesné ostatky jeho spočívaly v kovově čern
rakvi na vysokém katafalku. Na rakvi položen věnec
z bílých květin, jejž dceruška tatínkovi věnovala.
A kolkolem ze svěžího zelení a květin utvořen háj.
jejž několik řad planoucích voskovic ozařovalo.
Erazim Vlasák
doktor
Vlasák
15
article
Věnce a kytice věnovali dále: Josef a Eleonora
Jungwirthovi, ct. M. sestry nemocnice, rodiny Herb-
stova, Očenáškova, Pr. Krátkého, Trnkova, Maršne-
reva, Urbanova, Záveských, Součkova, prof. Ště-
pěnka a Grundova, Měšťanská beseda na Kr. Vino-
hradech, Bedř, Čáslavský, osiřelá redakce „Časopisu
českých lékeřů“, dr. Jan Třebický, Mělnicko- roudnická
župa, Župa lékalů z Česko-Brodska, karlínská, král.-
vinohradská a žižkovská, Ústřední jednota českých
lékařů, Sokol pražský, Radim, Jiří a Jaroslav Horá-
kovi, nádhernou kytici palmovou věnovali „Přátel
z bývalých velkých středisk českého studentstva“
Česká obec sokolská, Jeniček Huse, MUDr. Fr. Rubeš
Spolek českých lékařů v Praze, dr. O. Pílanzer, Marie
Horáková, Vlasta Čížkova, Ant. Brich a j. v.
Kaple ústavu už dávno před ustanovenou hodinou
pohřbu byla navštívena přečetnými smutečními hosty.
jichž shromáždilo se před 3. hod. odpol. takové množ-
ství, že naplněno bylo celé rozsáhlé prostranství před
administrativní budovou nemocnice. Byli pak mezi
smulečními hosty zejmena: zástupcové obce vino-
Josef
Jungwirthův
Herb
Očenáškův
Krátký
Trnkův
Maršne
Urbanův
Záveský
Součkův
profesor
Šta
Grundův
Kristus
Čáslavský
doktor
Třebický
Radim
Jiří
Jaroslav Horý
Hus
MUDr
Rubeš
Pílanzer
Horáková
Čížkův
Antonín
Brich
Mělnicko
ČeskoBrodsko
Francie
Praha
Vinohrad
Bedř
Sokol pražský
spolek český lékař
16
article
V drobném prodejir
ranní číslo o sobě . . . za S
. . za zk
Vodlpole dní
Ve filialkách na renkorě:
n0
ranní číslo. . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá ty
platí se hotově napřea
Přečplacení a inserty přijímá v dminl-
strace v Mazianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce,
Uakárna u ezpodise „ Národnich Listě“
Eukopisy se nevracsji.
Inserý
Mazianský ulice
17
article
hradské pp. starosta Víšek, náměstek Bureš, Hen-
drych, Vodička, Mokrý, Holeček, Bílek, Očenášek.
Novotný, dr. Jahn, dr. Hněvkovský, Štěpánek, Pro-
kopec, dr. Čmuchal a Masák, za okresní výbor vino-
hradský pp. dr. Herold a Maršner, okr. tajemník dr.
Uchytil; za okresní výbor žižkovský pp. dr. Kotýnek,
dr. Želenka, Baroubek, Tožička, Kurz, Šmídl, Praus,
Bucháček a Nápravník; za obec Vršovice pp. starosta
Drobný a Jäger; obecní starší král. hl. města Prahy
pp. Šindelář a prof. Horáček; J. Švehla ze Záběhlic;
professoři českého vysokého učení Karlo - Ferdinan-
dova pp. dr. Reinsberg, dr. Hlava, dr. Maixner, dr.
Rubeška, dr. Kaufmann, dále pp. prof. dr. Franken-
berger, předseda lékařské komory, prof. dr. Kimla,
primář dr. Haasz, vrchní zdravotní rada dr. Dvořák,
ředitel porodnice, prof. dr. Pešina, prof. dr. Henl, doe.
dr. Heveroch, prof. dr. Hanel, doc. dr. Výmola, doc.
dr. Sylaba, doc. dr. Haškovec, prof. dr. Slavík, soudní
lékař dr. Prokop, dr. Kristen, prof. dr. Krejčí, d
Zeman z Hostouně, dr. Porges, dr. Klika, dr. Nečas,
dr. Danda z Klobuk, dr. Pilař, zdravotní rada dr.
Záhoř, dr. Janatka, dr. Symon, dr. Stretti, dr. Švácha,
doc. dr. Pitha, okr. lékař dr. Horníček, ryt. Webe
z Pravomilů, zem. škol. inspektor Rosický, dr. Stolz,
dr. Rejthárek, řed. nemocnice v Král. Městci, dr.
Hněvkovský, doc. dr. Švehla, dr. Hausmann, dr. Se-
merád, dr. Honzák za redakci „Č. č. L.“, dr. Janda
z Řepína, dr. Rubeš z Vodňan, dr. Srba a dr. Kub
z Kralup, dr. Sommer z Košíř, dr. Jirsa z Pankráce,
dr. Kvasnička, okr. lékař dr. Kulhánek, dr. Koutník
z Lán, dr. Kohout ze Žleb, za Ústřední jednotu českých
lékařů dr. Kallmünzer z Mělníka, za Spolek zubních
lékařů dr. Väter, Chládek a Havlín; dále pp. posl. red.
Víšek
Bureš
Vodička
Mokrý
Holeček
Bílek
Očenášek
Novotná
doktor
Jahn
Hněvkovský
Štěpánek
Herold
Maršner
Uchytil
Kotýnek
Želenka
Baroubek
Tožička
Kurz
Šmídl
Praus
Bucháček
Nápravník
Drobná
Jäger
Šindelář
profesor
Horáček
J Švehla
Reinsberg
Maixner
Rubeška
Kaufmann
Franken
Kiml
Haasz
Dvořák
Pešina
Henl
Heveroch
Hanel
docent
Výmola
sylaba
Haškovec
Slavík
Prokop
Kristen
Krejčí
Zeman
Porges
Klik
Nečas
Danda
Pilař
Záhoř
Janatka
Symon
Stretti
Švácha
Pith
Horníček
Rosický
Stolz
Rejthárek
Král
Švehla
Hausmann
Honzák
Janda
Rubeš
Srba
Kuba
Sommer
Jirsa
Kvasnička
Kulhánek
Koutník
Kohout
Kallmünzer
Väter
Chládek
Havlín
Vršovice
Praha
Záběhlice
Hostouň
Klobuky
Městec
Řepín
Vodňany
Kralupy
Košíře
Pankrác
Lány
Mělník
žižkovský page
vysoký učený KarlaFerdinany
lékařský komora
spolek zubní lékař
18
article
Anýž, za Sokol pražský dr. Podlipný a dr. Novotný.
dr. Hovorka, dr. Rezníček, dr. Rašín, dr. Třebický,
dr. Preiss, dr. Dutka, dr. Hlaváč, dr. Žák, za okresní
soud vinohradský adjunkti Erhardt, Kopřiva a Kořínek,
pak pp.: K. St. Sokol, Štěpánek, okresní soudce rada
Spěšný, řed. K. V. Rais, lit. Hora, adjunkt Krouský,
Em. Svagrovský, tajemník Waněk, dr. Josifko, sub-
stitut dr. Karhan, dr. Mareš, dr. Doubravský z Kro-
čehlav, dr. Šmakal z Čakovic, dr. Mudrych z Podolí,
za Jednotu samosprávných úřadníků pp. Řezníček a
Materka, za Spolek zvěrolékařů p. Hamáček, za Sdru-
žení lázeňských lékařů pp. dr. Mladějovský a dr. Kříž,
za Spolek českých mediků pp. MUC. Sylaba, MUC.
Kršík a MUst. Jirkovský, dále nakl. Grosman, Č. Kra-
tochvíl, řed. Vlach, K. Brejška, Kubát. A. E. Mužík,
za Českou obec sokolskou JUC. Mašek z Vysočan, dr.
Podlipná
doktor
Novotná
Hovorka
Rezníček
Rašín
Třebický
Preiss
Dutka
Hlaváč
Erhardt
Kopřiva
Kořínek
Sokol
Štěpánek
K V Rais
Krouská
em
Josifko
Karhan
Mareš
Doubravský
Mudrych
Materka
page
Mladějovská
Kršík
MUst
Jirkovský
Grosman
Vlach
K Brejšek
Kubát
A E Mužík
Mašek
Čakovice
Podolí
Vysočany
Sokol pražský doktor
rada Spěšná
Waněk
spolek český medik
sokolský JUC
19
article
Ostrčil za Politický klub vinohradský, za Spolek če-
ských feriálních osad dr. Klíma a Švestka, zástupcové
Klubu vinohradských cyklistů, Měšťanské besedy, Ob-
chedního gremia, Nemocenské pokladny, různých živ-
ností, Kuratoria okr. nemocnice, Odboru Ú. M. Š. na
Král. Vinohradech, prof. inž. Novolný, dr. Heiler, zem.
škol. insp. Procházka, řed. Kavka, řed. Kanda, dr.
Sekerka z Unhoště, starosta obce Volovic p. Houdek,
okresní lékař dr. Horníček ze Smíchova, okr. lékař dr.
Fischer z Karlína, dr. Sejk, dr. Požár z Bělé, vrch.
okreslní lékař dr. Friedl, tajemník komory lékařské
dr. Kondrla, úřadníci obce vinohradské v čele s ře-
dítelem p. drem. Fuksou, zástupcové obcí Nuslea
Podolí, členové Sokela vinohradského se starostou
Hermannem, četné dámy vinohradských spolků a j. v.
O 3. hod. odpol. monsig. Lehner za assistence
duchovních vykonal pohřební obřady a než byla ra-
kev snesena do pohřebního vozu, rozloučil se s milým
kollegou primář chirurgického oddělení p. MUDr.
Ostrčil
doktor
Klím
Švestka
Ú M Š
Král
profesor
Ing
Heiler
Procházka
Kavka
Sekerka
Houdek
Horníček
Fischer
Sejk
Požár
Friedl
Kondrla
Fuksa
Sokel
Hermann
Lehner
Ob
Kanda
Unhošť
Smíchov
Karlín
Bělá
spolek če
komora lékařský doktor
Nuslea Podolí
20
article
Michal těmito slovy, mohutný dojem způsobivšími,
takže jediné oko nezůstalo nezarosené: Za nedlouho
l udou tomu teprve dvě léta, co tato tichá síň byla
pcsvěcena. Zde byli jste tehdy shromážděni, když
dojemnou řečí starosta kuraforia nemocnice p. dr. He-
rold a náměstek p. Bureš odevzdávali dokončenou,
nákladnou stavbu okresní nemocnice a zde slyšeli jste
odpověď a slib, který dr. Vlasák jménem obou primá řů
výmluvnými ústy skládal. Tehdy slunný jarní den,
hrdost a nadšení pro zdařilé dílo humanity plnily
tuto síň, chodbu i schodiště. Dnes shromáždili jste
se opět a to v počtu ještě větším. Než jaký to rozdíl!
Dnes vlají nám vstříc prapory smuteční, a síň slav-
nostní zastřena černě. V ní stojí katafalk, plají vo-
skovice, všude i ve tvářích rozložil se smutek. Jeden
ze strážců, jímž svěřili jste svůj poklad, není mezi
námi. Neúprosný osud sprostil jej slibu a povolal na
místo jiné, odkud není návratu a vy shromáždili jste
se, abyste uctili jeho památku. Četné shromá ždění
vaše, vřelá účasť veřejná, posmrtné články časopisů
všech směrů politických, svorně zásluhy našeho ze-
snulého velebící, jsou důkazem, že nezemřel člověk
všední. Jsem prodchnut vědomím, že nemožno vše-
strannou jeho činnost v krátké řeči vylíčit. Zásluhy
jeho o národ v politickém ohledu, jako spisovatele,
žurnalisty, zásluhy jeho o Král. Vinohrady — budou
zajisté vděčně vzpomenuty jinými, povolanějšími
ústy. Chci nastíniti obraz Vlasáka jako lékaře, lidu-
mila a primáře nemocnice. Pocházel z českého ven-
kova, měl otevřenou hlavu, zdravý, úsudek, odhodla-
nost, pohotovost, svědomitost, neúmornou píli, sebe-
Michal tento
He
Bureš
doktor
Vlasák
Král
22
article
Z naší novodobé minulosti.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Serváo
Heller.
doktor
Serváo Heller
23
article
V době absolutismu.
24
article
(Slavnost dekorovaného purkmistra. — Německé
divadelní hry. — Různé produkce. — Zlatá
doba dilettanské hudby. — Doba poroby s du-
hové perspektivy. — Prostý život. — Jak se
svítilo.)
V předchozí části těchto upomínek zmíni
jsem se o slavnosti národní gardy vlašimské.
Však rozpomínám se ještě na jednu slavnos
z pozdější doby, na slavnost, jež tvoří v pamět
mé jakýsi pendant čili protějšek ke slavnostní
mu svěcení praporu národní gardy mého rodí-
ště — bylo to slavnostní dekorování vlašim-
ského purkmistra Františka Říhy záslužným kří-
žem asi ve druhém nebo v třetím roce Bachovy
absolutní vlády.
Byio opět krásné nedělní jitro a vlašimské
zvony, jejichž zvuk a harmonie sobě rovné hle-
dají, zněly zase tak velebně, lahodně a tklivě
že jsem jako opojen naslouchal, jakémusi luz
nému snění se oddávaje. A kolem okna našeho
druhého rohového pokoje, cestou, kudy lidé do
kostela chodili a ve »velké době« setník Toula
národní gardu k bohoslužbám vodíval, co chvíli
po zpátku před ní kráčeje, bral se opět slav-
nostní průvod, ale tentokráte docela civilní.
Vidím dosud jasně pana purkmistra Říhu v čer-
ném upjatém fraku a s lesklým cylindrem na
hlavě, kterak mezi dvěma radními a obecním
zastupitelstvem provázen — všechno bylo černé
a cylindry svítily všem nad temeny — kolem
školy kráčel zamyšlen, bled a jako nad ostatní
svět povznešen . . . . . Za obecním výbo-
rem a přednosty pořádků postupoval velký
dav lidu, po stranách průvodu kráčeli zástup-
cové cechů s rozžatými, mosazí kovanými sví-
tilnami na dlouhých černých žerdích, na valech
Říha
Bachův
Byio
Toul
25
article
u zámku a za kostelem vypalovány hmoždíře
před chrámovými vraty vítaly oslavence fnan
fáry trubačů s vířením vlašských měděných
V kostele bylo v prvních lavicích shromá-
žděno státní úřadnictvo v plné parádě, nebot
podkrajský hejtman z Benešova, pan Přibyl, z
vítal sám do Vlašimi, aby purkmistrovi při
slavné bohoslužbě připjal na hruď lesklý křížek
s purpurovou stuhou. V zaskleném pak arkýř
vrchnostenského oratoria bylo vidět krásnou
tehda kněžnu, klečící před rozevřenou modli
tební knihou a za ní vysokou, štíhlou postavu
vůdce státoprávní opposice posledního českého
stavovského sněmu z roku 1847, potom hlav-
ního odpůrce našich politických snah, knížele
Karla z Auerspergů . . . Co pak v kostele se
dělo, netřeba vypravovati. Po skončené boho-
službě sešla se honorace města na zámku v
obřadovém sálu, kdež velká hostina byla uspo-
řádána, a po požehnání hrály ve všech hostin-
cích hudby.
Touto slavností byl také případně vyzna-
čen převrat, jenž ve veřejných našich poměrech
a v rozpoložení lidu tak rychle se udál.
Přibyl
Karel
Auersperg
Benešov
Vlašim
26
article
Jak hluboko národní reakce zasáhla, vidno
mimo jiné z okolnosti, že i do Vlašimi jako
před rokem 1848 zase německé kočující diva-
delní společnosti přijížděly a zde třebas několik
neděl německá představení pořádaly ! Obecenstvo
nebylo tím nikterak pohoršeno a divadelní sál
hostince »Na poště« býval večer skoro vždy
slušně navštíven.
Zjev tento nebyl tehda žádnou zvláštností
Do roku 1849 nebylo totiž vůbec žádných če-
ských divadelních společností a řečeného roku
1849 zřízena péčí předních pražských vlastenců
a politiků společnost Prokopova, jež měla v če-
ském lidu budit chuť a lásku k divadelním
hrám, jakožto pomůckám pronikavého národního
probouzení. Tato společnost přečkala absolu-
tismus a přešla potom do éry konstituční. Vedle
ní hrály po česku kočovním způsobem od roku
1851 do 1853 společnost Jos. Kaj. Tyla (na
koncesi J. Kullasa) a od roku 1853 společnost
Standerova (na koncesi Filipa Zöllnera), jeiímž
Tyl
J Kullasa
Standerův
Zöllner
Vlašim
Prokopův
Jos
27
article
kotlo.
režisérem byl Tyl a po smrti Tylově (r. 1856)
Grau a po tomto Čížek. Roku 1860 rozešli se
Zöllner a Šlandera a tento převzal pak (už bez
překážky) koncesi Kullasovu. Hrály tedy po ce-
lou dobu absolutismu českému lidu — v Če-
chách a ve Vídni — stále jenom dvě kočujieí
společnosti. Více koncesí nebylo lze na pražském
místodržitelství vymoci a ježto se také ochotni-
ckým hrám českým velké překážky činily, měly
německy hrající společnosti takřka monopol
takž stávalo se, že i nejryzejší česká města
místa, jako moje rodiště Vlašim, občas na ně
meckých představeních nalezala pochoutku.
Tyl
Grau
Zöllner
Šlander
Kullasův
Vídeň
Vlašim
28
article
Já sám chodíval jsem jako hoch se zalí-
bením do těchto předslavení, ačkoli jsem tomu.
co na jevišti se mluvilo, skoro nic nerozuměl
Vstupného jsem neplatil. Můj otec půjčoval totiž
hudebníkům nástroje do orkestru a za to měli
jsmo ku představením vždy volný vstup. Mne
bavily především lesklá zbroj rytířů a citová ro
mantika tehdejších činoherních kusů, jež dět
skou moji fantasii hojně podněcovaly; děj kusů
chápal jsem asi tak, jako chápeme smysl dobře
prováděné němohry. Můj otec do takovýchto
německých představení nechodil, ani matka má,
ačkoli byla »moravskou Němkyní«, t. j. deerou
z měšťanské rodiny v Jihlavě, ale brojit proti
německým hrám se nesmělo, nejméně pak smě
se toho odvážiti venkovský učitel, a takž pova-
žoval jsem německé hry za prostou, nezávadnou
zábavu. Z měšťanstva chodili do německých
představení všichni, kdož německy mluvit uměli
aneb aspoň německy rozuměli, ba nemýlím se
asi, tvrdě, že tam chodili mnozi a mnohé, je-
nom aby se zdálo, že německy umějí.
Mimo představení kočujících společnosti
v mém rodišti jiných německých her nebývalo,
avšak v jiných, větších městech českých nebylo
žádnou vzácností, že i ochotníci, tedy češtía
snad i uvědomělí občané pro zábavu svých
spoluobčanů německé kusy německy hrávali,
čehož je hojně pamětníků a svědků. Snad či-
nili tak proto, že jim příslušný úřad česky
hráti nedovoloval, ale jisto je, že se podvolovali
panujíeí politické módě anebo úřadnímu ná-
tlaku se srdcem až přilis lehkým.
Němkyně
Jihlava
29
article
Takové poklesnutí národního ducha zaví
nila u nás politická reakce, takovou protiná
rodní reakci způsobil v našem životě několika-
letý absolutismus!
Když německá divadelní společnost město
opustila, nastala vlašimské honoraci zase doba
stálé večerní nudy, kterouž si pánové z elity
to jest z úřadnictva, zaháněli schůzkamiv
»kasině«, jež bylo v knížecím pivovaru na se-
verní straně zámku, dámy pak kávovými schůz-
kami, jež arci odpoledne již začínaly a dříve
končily, než kasinové táčky pánův. Příslušníe
mimoelitní honorace scházeli se v nejlepším tou
dobou hostinci.
Velkými událostmi bývaly »akademie«, kte-
rýmž se později říkalo »besedy«. Byly to kon-
certní večery, na jejichž programu se nalezaly
produkce orkestrální, sborové a sólové zpěvy
čísla houslová nebo klavírní a deklamace, vše
po důkladných zkouškách prováděno místními
ochotníky. Aby proti nim nebylo s úřadní strany
činěno námitek, voleny k pořádání jich naroze-
niny nebo jmeniny císařovy a císařovniny, den
nastoupení vlády panujícím císařem nebo po
dobné více méně »loyální« příležitosti. Cvičitelem
a dirigentem orkestru býval vždy můj otec, jenž
vůbec celý hudební program sestavoval.
30
article
Občas, ale málo kdy, mívali jsme také pro-
dukce umělců z povolání. Přicházeli toliž
druhdy potulní absolvovaní konservatoristé a po-
řádali s dovolením přislušného úřadu koncerty
na různé nástroje, na hoboj, fagot, klarinet
lesní roh, na violu d'amour, violoncello, housle
a také na kontrabas. Ba i jednotlivé balletní
tanečnice zavál k nám časem na produkce praž-
ský nebo vídeňský vítr a tu byla ovšem celá
společnost jako elektrisována. Leč to vše dosta-
vovalo se jenom zřídka kdy a bývalo pravou
slavností.
Jinak plynul všemu lidu čas v tiché nudě
jednotvárného života. Hluchou téměř monotonii ve-
řejného klidu přerušovaly u nás a vůbec na venkově
za denní doby občasné návštěvy potulných du-
dákův, italských pifferarů, srbských nebo hiucul
ských medvědářů, domorodých kejklířů a akro-
batů, což arci namnoze dosud se děje, ale ni-
kterak už tolik a takové pozornosti nevzbuzuje,
jako za onoho času, kdy vše ostatní spalo.
klarinet lesní roh
31
article
Tato doba úřadně žádaného a také vynu-
ceného ztišení, v níž všechny politické, národní
a společenské snahy na povel utuchly, hospo-
dářské otázky a problémy do lidu ještě nevni-
kaly, vědecký ruch nepatrný byl, technické od-
bory teprve k nějakému rozmachu těžce se pro-
pracovávaly a vyšší umělecký život jenom přední,
vznešenější kruhy velkých měst zajímal, byla
velmi přihodnou pro ochotnické čili dilettantské
pěstování hudby. Jako v dobách předbřezno-
vých byla i po opětném nastolení absolutismu
hudba zálibou a sportem všech idealněji rozpo-
ložených povah. Učitelové byli téměř všude do-
brými, namnoze výtečnými a všestranně vycvi-
čenými hudebníky a učiteli hudby; vedle nich
pak nalezalo se ve všech i menších městech
hojně úřadníkův, obchodníkův a řemeslníků, kteří
s láskou a vážnou opravdovosti hru na nějaký
nástroj pěstovali a ke spolupůsobení při veřej-
ných produkcích vždy s radostí ochotni byli.
Za takových okolnosti bylo možno pořádati
s velmi slušným úspěchem shora dotčené »aka-
demie« i v městech docela malých a hudba
chrámová prožívala tu svoji zlatou dobu. Času
bylo dosti, veřejných podniků a zábav pramálo,
a takž bylo hudebníkům diletlantům namnoz
skutečnou pochoutkou, ztráviti řadu večerů aneb
i půldnů zkouškami k veřejnému provedení
skladeb symfonických, oratorií a velkých figu-
rálních mší. Produkce tyto nedostihovaly arci
výše velkoměstských koncertů, ale měly pel
vůni čisté, idešlní a do jisté míry také obětavé
lásky k hudebnímu umění a působily obecen-
stvu vždy srdečné, osvěžující a povznášející
potěš ení.
V jistém ohledu vzpomínám dob absolu
tismu s jakousi pochoutkou. Když totiž myšlen-
kami do časů svého mládí zalétám a způsob
tehdejšího života dle věrné paměti si předsta-
vuji, zdá se mi, že lidé tehda, za generálního