Dne 16. října 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 284. Strana 5.

padu 1882 v domě č. 791—II. Dne 3. března 1883 podán byl návrh, aby svršky v bytě Bergrově se na- lézající prodány býti mohly z volné ruky a soud žá- dosti této vyhověl. K prodeji svršků dostavil se také Nováček, nyní hostinský v Sázavě, jenž té doby žil v Praze a ve dražbách různé svršky kupoval. Týž skoupil všecky svršky, které z pozůstalosti Bergrovy ještě zbyly a za 14 dnů na to zase je prodával kup- cům, kteří se dostavili. Mezi těmito pozorován byl starý pán malé po- stavy, jenž hovořil německy a vybral sobě 6 židlí, jednu velkou a dvě malé lenošky. Nelze o tom po- chybovati, jže tímto pánem byl zemřelý policejní ko- misař p. B. Schnell. Pan komisař Schnell měl ve svém bytě právě takové lenošky a vyjádřil se kdysi ku své opatrovnici V. Kropáčkové, že kusy ty kou- pil z pozůstalosti A. Bergra. Kusy tohoto nábytku vídávala Kropáčková více než po 10 let před smrtí Bergrovou v jeho bytu. A právě v jedné z těch lenošek objevena byla závět Bergrova. A lenošku i židle poznal Nováček mezi všemi jinými jako ony, které tenkráte prodal zmíně nému starému, malému, německy hovořícímu pánovi. Dotvrzuje pak slč. Růžena Hauptmannova, že sešla se kdys s p. A. Bergrem ve skleníku a připa- matovala mu přání otce jeho, aby jmění, které by za- nechal bezdětek, odporučil zas příbuzenstvu z otcovy strany. Pan Berger prý tenkráte odpověděl: »Bylo by věru záhodno, abych poslední vůli učinil. Pan Josef Hobel, zahradník v Nuslích č. 237 býval zahradníkem Rergrovým a manželka jeho Anna Ho- blová Bergrovi posluhovala. K Hoblovi prohlásil se jednou, že má poslední závěť hotovou, ale že ji musí změnit. Také k architektu A. Kirpalovi se vyjádřil podobně. Dříve ještě, než byl Hobl přijat do služeb Bergrových, pracoval na Klamovce, kam Berger rád docházíval.

Pan Hobl mu tenkráte říkal, že by měl na svůj dům na Novém Městě přistavět jedno patro, že by více vynášel a Berger mu odpověděl: Já na domě nebudu prováděti již žádné změny, neboť otec si přál, aby jmění po něm dostalo se zase jeho pří- buzenstvu a ti ať si pak s domem učiní, co budou chtít. A Hobl na to prý dodal: No, to si tam pan architekt Kirpal vystaví asi skvostný dům. Povahou svou byl pan Berger podivínem. Za- víral se po celé dny, do bytu nikoho nepouštěl, jídlo si dával přinášet do věžního pokoje, činži sám nikdy nepřijímal, a co mu bylo odevzdáno, povalovalo se v nerozevřených obálkách po stole, ano i po zemi. Bylo jakýmsi rysem povahy v této rodině, jenž pře- cházel z otce na syna, že rádi cenné věci, penízea důležité listiny uschovávali jako straky v nábytku, židlicích, pohovkách, v kamnech, ano i v troubě u ka- men. Rád chodíval k »Rejtknechtům«, kde se Schnel- lem obědvával za 20—22 kr., ale že býval velmi ostýchavý, vždycky, když přišel dříve, nežli p. Schnell, rozvíral nad sebou deštník, který nezavíral dříve, dokud p. Schnell se k němu nedostavil. Že listinu, která nalezena byla v nábytku pana Schnella, Schnell psáti nemohl vychází z toho, že písmo na listině se naprosto liší od písma pání Schnellova. Dále nelze srovnati s povahou Schnella, který jako státní úřadník vyznamenával se nepochybnou poctivostí a ryzostí charakteru, aby takovouto závět padělal. Krom toho nelze pochopiti, proč by ji byl skrýval a nevytasil se ní, ježto náležel k otcovským příbuzným p. Bergera. Pan major Hauptmann se ze- mřelým p. Bergerem si často dopisoval a písmo jeho zná a závěť jako jeho písma také poznává.

Slova ujal se na to zástupce eráru, sekretář finanční prokuratury p. JUDr. Eisenbach. Žalí, že nemůže ukázati všechno v tak krásném světle jako žalobce. O věci byly šířeny do světa zprávy, že se mohlo mysliti, Bůh ví proč prý erár zdráhá se uznati právo žalobců! Ale listina, která vydává se za závět zemřelého Bergra není prý pravá. (i) Nejvyšší soud uznal, že pozůstalost je skončena 16 roků že uplynulo a není příčiny, aby erár s dě- dici se vyrovnával. Zástupce protivné strany předložil finanční prokuratuře fotegrafický snímek udánlivého testamentu. Finanční prokuratura hleděla si pak opa- třiti rukopis p. Bergra, aby písmo mohla porovnati, ale ani mezi fasemi ani mezi kvitancemi ani u pluku, u kterého p. Berger sloužil, nenašlo se nic jeho rukou psaného. Kurátor dr. Löfler odevzdal prokuratuře 660 spisů po Bergrovi, ale ani mezi nimi nenašlo se nic jeho rukou psaného. Ale nalezl přípis dra. Mikeše, advokáta z Bene- šova, již zaslal referentovi fin. prokuratury, že jde-li pověst, že Berger zanechal testament, není to pravda. Jeho klientka pí. Panznerová ví, že Berger žádný testament neudělal a podotkl dr. Mikeš: i kdyby se nějaká listina našla, tedy nalezla by se jen udánlivě. On prý zná příčiny, pro které Berger žádnou závět neučinil. Stala se náhoda: Finanční prokuratura obrátila se na velitelství VIII. armádního sboru a ten měl

Bergrovu žádost z roku 1874, kterou vstupuje do pense a přesídliv z Budapešti do Prahy, žádal, aby mu výslužné vypláceno bylo v Praze míto v Buda- Atelier pro státní noty a státní knihtiskárna, kterým snímek zdánlivé závěti i s nalezeným přípi- sem Bergrovým byly zaslány, řekly, že s největší pravděpodobností musí se míti za to, že pan Berger udánlivou závěť nepsal a mínili, že by bylo záhodno, aby prozkoumány a porovnány byly také ještě jiné listiny. Dále předložila protivná strana dvě psání Ber- grova. Jedno psáno prý bylo z Pešti, kdy mu bylo p. drem. Hankem oznámeno, že jeho otec zemřel a pochází z r. 1874. Druhé psaní datováno bylo dne 11. listopadu 1877 v Praze. Znalec písma prof. Han- sel, jenž byl požádán za dobrozdání, řekl, že rukopis se často měnívá u osoby, která byla churava nebo stárne, ale nemohl by na to složit přísahu, že rukopis na zdánlivé závěti a oněch dopisech je totožný, nebot nalézá v písmu mnohé rozdíly. A státní atelier na bankovky prý se vyslovil, že člověk, který psal ona dvě psaní, nemohl býti týž, který psal udánlivý testament. Také paní V. Panznerova dotvrdila, že jí ze- mřelý p. Berger často psával, že jeho písmo dobře zná, ale W, se kterým počíná závěť, že je naprosto jiné, než ono, se kterým jí psával: »Liebe Wilhel- mine«. Zástupce eráru pak široce a dlouze dokazuje, že testament nalezený není vlastně závětí, ale kodici- lem, pokládá způsob, kterým byl nalezen, za záhadný a konstatuje, že to byla obyčejná židle bez jakékoliv tajné zásuvky.

Dále namítá, že rozmluva slč. R. Hauptmannovy ve skleníku je mlhavá a nic nedokazuje; že je v tom rozdíl, schovávají-li se cenné věci ve válce, aby se vůbec nenašly a schová-li se testament, aby se ne- našel za živobytí, ale jistě aby nalezen byl po smrti. Poukazuje, že písmo Bergrovo v každou dobu bylo jiné, obviňuje Schnella, že závět padělal a dovozuje to z porovnání písma na závěti s písmem na různých listinách Schnellem psaných. Z toho, že Schnell měl různé šlechetné snahy, ještě nenásleduje, že by byl musil býti andělem. Ukažte mi — praví řečník — historickou osobu, při které najde se jen světlo a ne také stín! Jednou prý při výslechu udal svůj věk o 9 let mladší! Spoři- telní knížku dal si psát na jméno Ant Berger. Vidět prý tedy, jak rád se s tímto jménem identifikoval. V replice a duplice srazili se zástupci stran velmi ostře. Významno, že zástupce žaloby přistoupil bez odporu na slyšení všech svědků i oněch, kteří jsou protistranou vedeny.

Soud odebral se na to k poradě a rozhodl se na slyšení všech dožádaných svědků, kteří předvoláni byli ještě na včerejší den. O půl 4. hod. započalo jednání znovu. Dr. K. Motejl, advokát v Praze, jako vykonavatel poslední vůle Schnellovy vypovídal obšírně o podrobnostech, spojených s nálezem testamentu Bergrova v lenošce a uvedl, že hned vyzval přítomné, aby měli k ná- lezu zření, aby v případě mohli podati svědectví. — Mimo to učinil opatření, aby závěť byla fotografo- vána a snímek ověřen. Dále vyslechnuti dr. Rei- chen- Rein a po něm hostinský ze Sázavy pan Václav Nováček, který vypovídal známé věci z uvedené předem žaloby. Svědkyně Kropáčková, opatrovnice Schnellova vypovídá o pořádku v bytě Schnellově, že po inventuře bylo vše velmi zaprášeno a podobně. O listině v lenošce nalezené nikdy ni- čeho nepovídal. Povídala o jeho podivínství, že hned nesměla do jeho pokojů vstoupiti.

Další odpovědi týkaly se specielních otázek zá- stupce iin. prokuratury. Také její muž Frant. Kro- páček vypovídal podobně. Dále vyslechnut Ant. John, hostinský v Podbabě, který vyprávěl známé podrobnosti o nalezené závěti, jak ji první spatřil, Kropáček jak ji ze židle vytáhl a nerozuměje jí, dal ženě své, která německy umí, ku přečtení. Kro- páčková závěť pak odevzdala dru. Motejlovi. Zají- mavějším byl výslech svědka Jos. Hobla, zahrad- níke v Nuslích, který mimo v žalobě uvedené věci vypravoval o nálezu mrtvoly ryt. Bergra. — Když jednou Berger dva dny již o sobě nedával známek života, vnikl svědek s arch. Kirpalem do pokoje Bergrova, jehož mrtvolu nalezli na zemi. Do bytu se dostali pomocí zámečníka, poněvadž Berger zavíral se klíčem, jehož jedna polovina vždy zůstala v zámku. Svědek i Kirpal hledali závěť v byté na všech mož- ných místech, ježto věděli, že Berger uschovával své věci v různých skrýších. Hobl se o tomto podivín- ství dověděl od své manželky, která Bergrovi poslu- hovala a častěji se s ním stýkata. Dlužno podotknouti, že Berger zemřel náhle, aniž by churavěl. Svědek dále vypravoval o stycích svých s Bergrem na Klamovce, kde týž scházíval se i s řiditelem Blechou a na otázku p. dra. Šámala o podivínství Bergrově mimo známé věci pravil, že rytmistr dával služné svědkovi ve sklenníku do

pešti. hrnce, aniž by mu čeho o tom řekl. Teprve druhého dne se ptal, vzal-li si služné. Také prý býval často rozčílen. Když se svědek tehdy s p. architektem Kirpalem dobýval do bytu Bergrova, říkai tento, že se rytmistr asi potí a proto nechce otevříti, že má doma lekárničku a dodal, že s ní ještě něco vyvede. Po smrti Bergrově svědek žádných prášků nenašel. Berger, pokud svědkovi známo, stravoval se lacině u »Štajgrů«, u »Rajtknechtů« a u »Rozvařilů«. Byl veliký »hospodář.« Líčení skončeno bylo o 7. hodině večerní a dnes se pokračuje teprve o 4. hodině od- polední. Vyslechnuti budou čtyři svědci a znalci. — Soud připustil trojí znalecký důkaz, a sice I. o papíru, II. o písmu a III. důkaz lékařů, zda-li požívání opia, což se o Bergrovi praví, může ochro- miti nervy do té míry, že nastane nutné třesení rukou bez ohledu ke stáří. (Pokrač.)

Pro nic za nic. Po 11. hod. večerní dne 27. srpna t. r. valně »truňkem« zmožen ubíral se z hospody J. Šedivého v Nuselském údolí se svou ženou domů 26letý nádenník Jan Severin z č. 1. na Pankráci. Měl v sobě 15 půllitrů — dávku tedy »slušnou«. Na Pakráci na ulici před svým obydlím dostal se z pouhé svévole do slovní půtky s pan- kráckým truhlářem Jos. Hájkem. Nejdřív si pánové pustě vynadali, pak se zpolíčkovali a po té značně seprali. Ženské křičely, k místu pračky sbíhali se lidé.. . nocí znělo volání po patrole. Ale v tom již byl konec rvačky, neboť obličej Hájkův zalil se krví — to zabodl mu Severin prudkým ruky rozmachem otevřený kapesní nůž až po střenku nad levé oko. A Hájek byl tak rvačkou rozpálený, že spozoroval to — až doma. Přivolaný lékař nůž z rány nemohl vytáhnouti, to zdařilo se teprv silnému policejnímu strážníku. Pachatel Severin dostal se včera před čtyrčlenný senát zdejšího zemského trestního soudu, jemuž předsedal rada vrch. zem. soudu p. Stolla, i odsouzen pro zločin těžkého uškození na těle do těžkého žaláře na 4 měsíce se 4 posty. Žalobcem byl p. dr. Baukal.

Telegramy- Hrabě Revertera. Z Vídně, 15. října. (T. k.) »Fremdenblatt« prohlašuje, že lhůta, kterou si velevyslanec hrabě Revertera sám určil pro svoje odstoupení, nedošla změny ani předčasným ohlášením jeho odstoupení, ani rozpravou, která se k němu pojila. Podobně nelze odstoupení hr. Revertery přiváděti ve spo- jení se záležitoztí arcibiskupa Štadlera, an hr. Re- vertera byl právě v Římě nepřítomen a událost ta se sběhla za jeho nepřítomnosti. Slavnost 900letého pokřesťanění Uher. Z Pešti, 15. října. (T. k.) Dle zprávy z Velkého Varadína konala se tam včera na oslavu 900letého jubilea katolicismu v Uhrách skvělá, ka- tolickým klubem pořádaná slavnost, které byli pří- tomni arcibiskup Vavřinec Schlauch s četnými členy kapitoly jakož i mnoho vzácného obecenstva. Uherská sněmovna. Z Pešti, 15. říšna. (T. k.) Poslanecká sně- movna schválila předlohu o sbírání objednávek. Během rokování prohlásil ministr obchodu Hege- düsz, že předlohou touto bude posilněn průmysl. Ministr vysvětloval pak předlohu o potulním ře- mesle a podomním obchodu přijatou roku 1893a prohlásil, že ona předloha obsahovala vzhledem ku dřívějším poměrům zostření, čímž ovšem stala se v Rakousku nutnou podobná předloha. Rakouská předloha byla také skutečně dohotovena, nemohla však následkem poměrů býti projednána. Proto tehdejší uherská vláda netrvala na dalším projed- návání této předlohy. Příští schůze v pondělí.

Císařovna Bedřichova. Z Homburgu v. H., 15. října. (T. k.) O zdravotním stavu císařovny Bedřichovy uveřej- něn ve zdejším »Tagesbote« vrchním starostou ná- sledující bulletin: Císařovna a královna Bedřichova trpí od nějaké doby neuralgickými bolestmi. Ná- sledkem trvalých bolestí nastalo během času vy- sílení, které vedlo k akutnímu záchvatu slabosti srdce. V souvislosti s tím vyvinul se sekundární plicní katharh, jenž za lehkého zvýšení teplotya měnivé tepny trvá ještě dále. Okamžitého nebezpečí pro život není, ale opako- vání takové slabosti srdce nutno označiti jako bezprostředně životu nebezpečné. Dle přání a s ohledem na vzne- šenou nemocnou nebyl dosud vydán žádný bulletin. Anglické volby. Z Londýna, 15. října. (T. k.) Volby do par- lamentu jsou nyní vykonány až na 13, jejichž vý- sledek poměr stran nezmění. 12 z těchto 13 man- dátů zůstane asi oposici. Z Chomutova, 15. října. (T. k) Včera ko- nala se zde schůze svazu nepolitických kato-