1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 62. ze dne 4. března 1903.
4
article
= Pěkná komorná. Z Pešti se oznamuje: D
bytu p. Lukacse, ředitele zdejší filialky anglo-rakou-
ské banky dostavilo se onehdy několik detektivůa
jeden z nich oznámil manželce ředitelově, že její ko-
morná, jež byla u ní již několik neděl ve službě,
vůbec není děvčetem, nýbrž že to muž a k tomu ke
všemu zločinec několikráte trestaný, po němž poli-
cie opětně horlivě pátrá. Když »komorná« pod něja-
kou záminkou zavolána do salonu, chopili se detek-
tivové ihned přestrojeného zločince, jenž při tom
ztratil paruku. Zatčený odveden do vězení; policie
zachovává o celém tom případu dosud tajemné mlčení.
= Podlá pomsta. Z Říma se oznamuje: Potmě-
šilost a bestiální pomstychtivost jsou smutnými vlast-
nostmi nejnižších tříd obyvatelstva, vyrůstajícího beze
vší výchovy, a těchto dnů vyžádaly si několik obětí
Onehdy večer setkali se dva četníci na obchůzce mezi
obcemi Capranica a San Vito Romano v horách pa-
lestinských s padesátiletým nádenníkem Pietrem Co-
lanerim, člověkem nekalé pověsti, jenž vedl na pro-
vaze skopce: Poněvadž nemohl udati, odkud skopce
má, zatkli jej a vyzvali jakéhos Cianfriglia, jenž ná-
hodou tudy šel, aby vzal skopce v opatrování.
Svědkem tohoto výjevu byl syn Colaneriův, šibenič-
ník, jenž si odpykal již několik těžkých trestů. Bylo
by konečně pochopitelno, kdyby mladík, při panují-
cích tu primitvních názorech o příbuzenské solida-
ritě, byl se ihned pustil do četníků. Ale krvežíznivý
chlapík chtěl provésti svůj úmysl bez osobního ne-
bezpečí a ukojit svoji pomstu. Spěchal domů, ozbroji
se dvěma puškami a ukryl se blíže silnice na číhané.
San
Colaneriův
Pešť
Řím
Pietr Companylanerim
Romana v hora
5
article
Když se četníci se zatčeným blížili, zatřeskly tří vý-
střely. Byly dobře mířeny: 34letý četník Filnici kles
nazpět s prostřelenou hlavou, jeho soudruh, 27letý
Di Lorenzo, zavrávorav ještě několik kroků směrem,
odkud výstřely padly, pak rovněž klesl, smrtelně
raněn. Vrah neměl na tom dosti, roztříštil pažbou
staršímu četníku, jenž byl otce jeho zatkl, hlavu,
dovlékl mrtvolu na okraj propasti, podle níž silnice
vede a vrhl ji do hlubiny. Pak přerazil pouta, jimiž měl
otec sepjaty ruce a druzí odňavše Ciangfrigliovi skopce
a nařídivše mu, aby mičel, je li mu život milý, zmí-
zeli. Avšak výstřely přilákaly několik rolníků a dře
vařů, kteří na blízku pracovali a tak dostala se
zpráva o zločinu záhy do San Víta, odkud oznámeno
vše úřadům v Palestrině. Starý Colaneri byl již
zatčen. Na zatčení jeho syna, vraha, vypsána cena
300 lir. Stav raněného Di Lorenza jest beznadějný.
= Dojemný obřad konán těchto dnů ve známém
americkém rybářském městě Gloucestru ve státě Mas-
sachussets. Přes dva tisíce osob bylo přítomno výroční
bohoslužbě na památku rybářů, zahynuvších na moři.
Bohoslužba konána na velké loděnici. Hluboký dojem
způsobilo, když hozeny do moře 74 květiny na pa-
mátku sedmdesáti čtyř plavců a rybářů, zahynuvších
během minulého roku. V posledních sedmdesáti dvou
létech zahynulo přes 5000 rybářů z Gloucestru a zni-
čeno na moři 132 lodí.
=Jediný svědek katastrofy města St. Pierre.
Z Nov. Yorku se oznamuje: Josef Sibarice, jenž
těchto dnů sem přibyl z Antill, jest onen černoch,
nyní již pověstný, jenž se nacházel v podzemním
vězení v Saint Pierre na ostrově Martinique, když
nastala hrozná katastrofa. Přivezl jej do Spojených
států jakýsi impresario, jenž jej hodlá vystavovat
Lorenzo
Ciangfrigli
Josef Sibarice
San Vít
Palestrina
St . Pierre
York
Saint Pierre
Martinique
spojený stát
6
article
Sibarice vypravuje, že tři týdny před výbuchem sopky
byl zatčen pro vraždu. Ráno osudného dne 8. května
popral se s jiným vězněm, jejž těžce zranil. Byl po-
trestán tím, že jej zavřeli do cely ve hloubce tří
pater pod zemí. To byla jeho spása. Zaslechl třesk
sopečného výbuchu a byl oslněn ohnivým deštěm;
cela jeho byla zavalena částečně popelem a kamením,
ale vzduch ve sklepení nebyl otráven sopečnými
plyny. Ačkoliv byl těžce popálen na rukou, na prsou
a v hrtanu, vydržel dvacet čtyry hodiny a byl pak
zachráněn vojskem. Vojenské úřady poslaly ho do
nemocnice ve Fort de France, kdež onemocněl žlu-
tou zimnicí a třeštil po několik měsíců. Později
setkal se opět se svojí matkou, jež v čas mohla
uprchrnout ze Saint Pierre. — Telegramy z Mextka
oznamují, že sopka Colino soptí od minulé sobotya
že města a vesnice v okolí byly částečně zničeny
výbuchem úterním, nejprudším, jejž kdo pamatuje.
Spojení s okresem Colino jest úplně přerušeno. Hora
jest zahalena hustým černým mrakem.
Fort jít Franca
Saint Pierre
7
article
=Podivná lékařská záhada. Z Neapole se ozna-
muje: Značnou sensaci způsobuje zde psychopatický
případ 18leté Emilie Dinazziovy, dcery bankovního
úřadníka, jenž i pro nejučenější professory jest pro-
zatím hádankou. Dívka, jež je znamenitým mediem,
měla již v nejútlejším mládí různá vidění. Kdyžjí
bylo 13 let, počaly se objevovati na jejím těle, ze-
jména na rukou a na nohou poprvé jehly každého
tvaru a každé velikosti, ohnuté a rovné, špendlíky
bez hlaviček, zlomky jehel atd. Lékař, jenž ji tehda
léčil, odstranil z jejího těla sedm takovýchto kusů
jehel a jakýsi student, jenž navštěvoval dům jejích
rodičů, udává, že odstranil z její kůže 49 kusů jehel.
Lid počal nazývat dívku »ragazza affaturata«, totiž
»zakletá dívka«. Poněvadž se v posledních týdnech
na těle dívčině, zejmena na pravé paži a levé noze
opět objevovaly jehly, odhodlal se prof. Piccinini
ohledati dívku pomocí paprsků Röntgenových. Při
ohledání, jemuž byli přítomni též jiní professořia
četní studenti, zjištěno několik jehel a hrotů jehel.
Prof. de Amicis soudí, že dívka, jež prý nikterak není
hysterickou, polyká jehly ve stavu visionářském, při
čemž ovšem jest dosti záhadno, proč se objevují jehly
v pažích a v nohou a neputují tělem cestou méně
složitou. Někteří pokládají dívku prostě za podvod-
nici, jež dovede klamat i nejučenější odborníky.
Dinazziův
profesor
Piccinini
Röntgenův
Amicis
Neapol
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 27. února: Červenkova Marie, dcera ko-
minníka, 13 roků, 332—III. Hledíková Anežka, man-
želka maj. domu, 37 roků, 156—VIII. Komersová z
Essentheru Arnoštka, vdova po c. k. místodrž. radovi
85 roků, 160—I. Holoubková Anna, manž. výrobce ru-
kavic, 43 roky, 188—II. Dvořáková Karolina, vdova
po hasíči, 46 roků, 1132—II. Bouček Josef, býv. mistr
řeznický, 46 roků, 1310—II. Procházka Vilém, syn
jednatele, 1 měsíc, 1853—II. Staňkova Františka, dcera
dělníka, 11/4 roku, 272—VII. Jůnová Alžběta, manželka
plavce, 78 roků, 459—VII. Lachmanova Růžena, dcera
dělníka, 1 rok, 532—II. Andresova Marie, dcera slé-
vače, 6 měsíců, 65—VIII. Čeleda Prokop, technik, 19
roků, 205—I. — V c. k. všeobecné nemocnici:
Kacl Josef, obchodník, 70 roků. Kauta Bohumil, stu-
dující, 15 roků. Součková Marie, manž. cídiče litiny,
37 roků. Suchardová Eliška, dělnice, 42 roky. Ší-
stek Antonín, dělník, 33 roky. Šmídová Kateřina, děl-
nice, 49 roků — V nemocnici u Alžbětinek
Hrušová Antonie, vdova po obuvníku, 70 roků.
Anežka
Komersová
Essenther
I Holoubková
Anna
Dvořáková
Bouček
Josef
Vilém
Staňkův
František
Lachmanův
Růžena
Čeleda Prokop
Součková
Marie
Suchardová
Antonín
Šmídová
Kateřina
Antonia
Praha
Ší
Alžbětinka Hrušová
Červenkův Marie
Jůnová Alžběta
Andresův Marie
Kacl Josef
Kaut Bohumil
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Odpoledne o 3. hod
Král
Praha
národní divadlo
10
article
Ve středu 4. března.
Karikatury.
Scénické studium o čtyřech dějstvích. Polsky napsal
Jan August Kisielewski. Přeložil Adolf Černý.
Režisér Jaroslav Kvapil.
OSOBY: Relski, Jesz, Rozborski, Witoldyňski, Ra-
dowski, Stachowski, Lassota, Jurowicz, Kalenicki,
studenti, Ed. Vojan, K. Želenský, R. Inneman, K. Mu-
šek, F. Steinsberg. J. Vávra, F. Matějovský, E. Focht,
R. Kafka. Zosia, švadlena, H. Kvapilová. Matka její
M. Ryšavá. Valentová, sousedka, M. Hübnerová.
Migdař Vojtěch, čeledín, J. Havelský. Borkowski, bý-
valý statkář, A. Sedláček. Paní Borkowská, jeho žena,
L. Danzerová. Stefanie, maturitantka, Laura, mladá
vdova, Ignác, gymnasista, jejich děti, L. Dostalova,
I. Grégrova, A. Červená. Joasia, služka u Borkow-
ských, R. Kolárová. Od prvního do druhého dějství
minulo víc než 10 měsíců. Děje se v Krakově za
dnů našich.
133. hra v předpl.
Ve středu 4. března.
(4. čtvrtka.)
Rusalka.
Lyrická pohádka o 3 dějstvích od Jaroslava Kvapila.
Hudbu slož? Antonín Dvořák.
Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák.
OSOBÝ: Princ, B. Pták. Cizí kněžna, M. Kubátova.
Rusalka, R. Maturová. Vodník, V. Kliment. Čaroděj-
nice, M. Klánová. Hajný, A. Krössing. Kuchtík, V.
Hájková. Lesní žínka, A. Bobkova. Jiná žínka, K.
Fabiánová. Třetí žínka H. z Towarnických. Lovec,
F. Šír. Družina princova, hosté, lesní žínky, rusalky.
Tance v 2. dějství uspořádal baletní místr Achille
Viscusi.
Konec po 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Po prvním i druhém dějství přestávky.
Jan
August
Kisielewský
Černá
Kvapil
Rozborski
Witoldyňski
Ra
Stachowský
Lassota
Jurowicz
Kalenický
Ed
Vojan
K Želenský
R Inneman
F Steinsberg
J Vávra
F Matějovský
E Focht
R Kafka
H Kvapilová
M Ryšavá
Valentová
M Hübnerová
Borkovský
A Sedláček
Borkovská
L Danzerová
Stefanie
Laura
Ignác
L Dostalův
I Grégrův
A Červená
R Kolárová
Dvořák
Kovařovic
Robert Polák
Princ
Pták
M Kubátův
R Maturová
M Klánová
Hajná
A Krössing
V Hájková
A Bobkův
K Fabiánová
F Šír
Achilles
Polsko
Krakov
Migdař Vojtěch
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 4. března.
Začátek o 7. hod.
Novinka. Po 4. Krejčí kavalír.
Fraška se zpěvy o 3 odděl. Napsa! K. Hora.
Režisér B. Kovář.
Konec o půl 10. hodině.
Všem, kteří si již dříve zakoupili
některý spis Vymazalův k naučení se
němčině, zvláště opie
Krejčí
Fraško
Napsa
K Hora
Vymazalův
Praha
lidový divadlo
12
article
Německyzabohodin
Německyzabohodin
doporučujeme jako doplněk všech těchto spisů
13
article
Vyšší kurs němčiny,
Vyšší kurs němčiny,
zvláště důležito pro úřadníky všech oborů a učitele
němčiny. Cena poštou ! K 30 hal.
K dostání v každém knihkupectví a zvláště u na-
kladatele
14
title
Emila Šolce v Telči.
Šolc
Telč
15
article
Jako v prvním, tak i v tomto budou pouze dvě světnice.
Jedna veliká, v níž bude pec a krb, dílna, jídelna, pra-
covní kabinet — nazvete ji jak chcete — dva sáhy dlouhá
a tři široká a druhá maličká za pecí, sáh široká, kde
bude spáti Basja s Andrjušou a kde jim i v zimě bude
teplo, jelikož celá stěna bude vyhřívána pecí.
V létě chceme přistaviti k veliké světnici terrasu.
Zatím však pospícháme, abychom byli s maličkým poko-
jíkem hotovi. Chci dokončiti zdi a pokrýti je střechou,
načež bez spěchu dokončím ostatní, jelikož Basja s domem
hrozně mne popohání. Stále se jí zdá, že jsme Lěvšovi
na obtíž a sama také nemůže se dočkati, až přestěhujeme
se do »našeho domu«.
Myslím, že za půldruhého týdne, nebude-li pršeti,
budeme se moci přestěhovati do malé světnice.
V mezerách mezi stavbou domu a neodkladnými
pracemi s Lěvšou zabýváme se hotovením nábytku. Udě-
lali jsme stolice a lavice, potáhli jsme je zvířecími ko-
žemi, stloukli jsme několik stolů a dokonce i skříň
pro nádobí.
Poslední kus nábytku uvedl v pravé vytržení Basju
i Purkoven, především však zhotovili jsme několik postelí,
takže již nikdo z nás nebude spáti na zemi.
V této věci iniciativa úplně náleží Lěvšovi, jenž jest
Basjou celý unešen a neví, jak by se jí zavděčil.
Avšak hledě se zavděčiti Basje, nezapomíná na Pur-
koven, ke které přilnul upřímně a něžně.
Jest dojemno pozorovati, s jakou šetrností a upřím-
ností se k ní chová, jak pokouší se ji vzdělati a vy-
chovati.
Uči ji čísti, psáti a mluviti španělsky, vykládá jí
o bohu, naučil ji modliti se a vypravuje jí araukánsky
Lěvša
Purkoven
Lěvš
16
article
ji přejela. Úsměv neztrácel se s její tváře a po celou tu
dobu tiše se smála.
Basja vyvedla nás všechny z rozpaků a neurčitosti
tím, že najednou objala a políbila Purkoven a oznámila,
že má velikou radost, že vidí ji zde a že od nynějška
bude ji považovati za svou sestru.
Lěvša zazářil.
Obě ženy zmizely za záclonou.
Použiv jejich nepřítomnosti, Lěvša mně pravil:
»Myslil jsem si, Alexandře Petroviči, co tomu asi
řeknete, až uvidite, že ubytoval jsem u sebe Purkoven.
Nu, aspoň nepřekvapil jsem pouze já vás, ale také vy
mne. A jakou krasavici jste přivezl! Jste skutečně šťastný
člověk! Třeba však, abyste se po cestě najedl.
Na to zvolal španělsky:
»Rozdělej oheň, Purkoven !«
Za několik minut na krbu vesele praskal oheňa
kolem něho obratně a hbitě točily se obě ženy.
Čofu stahoval divokou kozu, kterou ráno na honu
skolil. Čásť jejího masa ženy nařezaly na kousky a pekly je
na železném rošti. My pak k tomuto pokrmu připojili jsme
s Basjou přivezené konservy a chléb a měli jsme tak
skvělou večeři, že bylo by jí možno všude se pochlubiti
a ne pouze v pustině.
Při večeři Lěvša učinil návrh, abychom čakru na-
zvali Čužbinkou. Já i Basja jsme shledali, že jest to dobře
vymyšleno.
Dne 28. května. Rozhodli jsme se, že budeme
stavěti nový dům. Nechci býti Lěvšovi na obtíž, ačkoliv
říká, že můžeme velmi dobře bydleti pohromadě. Ostatně
se stavbou domu nejsou žádné obtíže, neboť máme dva
drahocenné pomocníky. Ačkoliv bratří Purkoven žijí dále
„Zápisky omigranta.“
Petrovič
Purkoven