Číslo2.

„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 5.

covati. Přítomný zástupce kraje soudr. Křečan z Budějovic, přednášel v této schůzi se zdarem o vzniku nemocenského a úrazového pojištění. Zubčice. Veřejná schůze lidu konala seu nás v neděli 14. prosince m. r. O politické a ho- spodářské situaci referoval soudr. Ponec z Budě- jovic. Schůze byla četně navštívena a dalšímu rozvoji naší organisace jistě nemálo prospěla.

Týn n. Vlt. - Netolice- Z Netolic. Pan Fr. Honsa, režisér „V říši tulipánků“, označuje v „Jih. Ohl.“ č. 19. v rubr. Netolice, nepřímo mne za pisatele článku v „Jih. Dělníku“ o extemporování vtipů při souhře jme- novaného kusu a nabízí mi ve svém velikášství důkaz, že se neextemporovalo. Řeč o Tilingrové ovšem v kuse jest, ale o Olomouci, p. režisére, tam nestojí nic, leč to jest věcí vedlejší. Já je- nom člověk s mělkým vzděláním, nebudu vést časopisech odbornou kritiku ochotnických diva- del, protože je ze zásady nekritisuji. Co se těch našeptavačů týče, přál bych si, by byl každý tak samostatně jednajícím jako já, a tu s díky odmítám vaši snahu o mé vzdělání, račte se o- brátit na jiné adresy, když už tak povolaným pedagogem jste, najdete vděčnější půdu. Kdyby- ste nebyl ignorantem, řekl bych vám, že jsem prodělal dramatický kurs za mého mládí tak jako vy, že sám jsem v mnoha českých spol- cích dramatiku vyučoval a dlouhá leta co režisér výpravná česká divadla s úspěchem řídil, kdy vy jste snad ještě světlo světa neviděl. Jste-li činným a pěstujete-li u nás divadlo výběrem do- brých kusů, jest vám ku cti, což i já uznávám, dbejte však, aby bylo dodržováno, co účelem divadla býti má. Ale velikášství a ignorantství škodí každému, kdo vzdělancem se chce zvátia druhého chce vzdělávati. Než vzdělaný živnost- ník n eužívá takého výrazu v časopise, jakým chcete naznačit, by se každý svého držel. Kdyby vy jste se držel vašeho barvířství, nehrál byste divadlo a nepsal byste do novin nabubřele frá- sovité články. Tímto také polemiku s vámi kon- čím. Jan Šandera, mistr obuvnický, Netolice.

Ze Zlivi. Po dlouhém snažení byla u nás pu- sobením soudr. Mikeše z Prahy a soudr. Ponce, sekretáře z Budějovic, založena organisace kam- nářů a hlinodělníků. Bylo by v zájmu dělnictva tohoto odboru, kdyby do organisace vstoupilo hromadně a po tom snažilo se zlepšiti své ho- spodářské postavení. Poměry jich volají věru po nápravě. Přihlášky do ustavené organisace, jíž přejeme mnoho zdaru, přijímá soudruh Havel. Příslušníky naší strany upozorňujeme nao- buvnického mistra p. V. Kováře, který, soudě dle jeho jednání a vyslovování o dělnictvu, ne- chce být od dělnictva podporován. Dělnictvo se jistě dle toho zařídí již proto, že máme zde živ- nostníky, kteří podpory zasluhují

Třeboň - Lišov-

Z Mezimosti. Nový rok, nový do života krok. Život čí vlastně rvanici o kus chleba, hledí si kaž- dý pokud možno usnadniti a tu vyskytují se pří- pady k neuvěření, k nimž se proto mnozí lidé uchy- luji. Známá damská krejčová Eleonora Volfová, vzor toho, přijímá takto své učenice: přijme učenici na dva roky a řekne rodičům: „rok budete platit 4 kor. měsíčně a za rok, když již něco umí, nic“ Však mýlí se ten, kdo věři. Po uplynulém roce řekne jednoduše tato podařená slečna, že „holka“ nic neumí a vybírá klidně poplatek dál. Rodiče jsou však přesvědčeni, že dítko by si vlastně již 4 kor. m. zasloužilo samo, ale znajíce její staropanenskou výmluvnost a nechtí-li přerušiti do vyšetření věci — učební poměr, platí dále. Ach, ano platí, a dobře platit jenom tomu, kdo má, ale hůře tomu, kdo nemá a u něhož znamenají 4 kor. týden nevečeřeti, tu není divu, že taký živitel rodiny toto vydírání těžce nese. Nejen to, ale i pobyt učenic u slečny není nijak závidění hodný, chytne-li tuto její zá- chvat, aneb jí zákazníci neplatí a pod., vyleje to vše v podobě sprostých výrazů na hlavy učenic. Tyto ubohé, přestrašené děti musí ji o vše prositi a to jde celý den: prosím slečno, ano slečno, dě- kuji slečno, jejím tetám samé „ruku líbám“ atd. Běda učenici, opomene-li jednou prositi! Tak se stalo, že učenice 15letá M. Š. dala si plombovati zuby. Jelikož je zde zubní lékař přítomen jen jed- nou v týdnu, musí se tato procedůra opakovati po více týdnů. Zmíněná učenice čtvrtý týden nepro- sila slečnu o dovolení, an bylo slečně známo, že táž nemá dosud zuby zatmelené. Druhý den při příchodu N. Š. do šití, vychrlila na ni mistrová celý slovník nadávek a konečně jí ukázala dvéře. Dítko zavázal se slevovati našim čtenářům při koupi zboží i při správkách hodinář a zlatník

U— V— 0— Ferdinand Staný v Kanovnické ulici z jeho bez tak již nízkých cen. Protož V—V. bojíc se přísnosti rodičů (třeba, že nebylo příčiny), pro Boha a sepjatýma rukama prosilo slečnu za odpuštění, slibujíc v budoucnu úplnou pokoru, ale marně, slečna setrvala na tom, aby šla. Záleželo jí patrně na tom, aby tato byla ještě přísnými ro- diči citelně trestána. Připad tento projednán bude soudně. Rovněž za zmínku stoji damská krejčová pí. Jakšová, vdova po strážníku. Tato častuje své učenice tak hnusnými výrazy, že nelze tyto uvá- děti. Uvážíme-li, že učenice jsou většinou dívky 14—15leté, pochopíme lehce, jaký vliv má na ně tato prapodivná methoda vyučovací. Dítko obého pohlaví, je-li s ním stále sprostě nakládáno, z pří- čin malicherných peskováno, stává se vzdorovitým, a otupíc mravně, na své okolí úplně zanevře. Mla- dý jeho mozek nemyslí na práci, nýbrž vynalézá pomstu a tu nejen, že mistrovi neprospěje, ale co horšího, samo morálně hyne; čehož pravdu doka- zuje tento případ: Učenice 15letá F. M., které bylo ze strany mistrové Jakšové křivděno, utkala se s touže konečně v prudké hádce a kteroužto vy- branými výrazy mistrová převládala a konečně tuto z učení vypověděla. Krajně dojala F. M., bojíc se rodičů, pojala úmysl se utopiti!! Jen dobrému vy- chování, jehož se divce dostalo, bylo lze děkovati, že tak neučinila. To jsou jen stručné ukázky uče- nic-mučenic, při nichž žel, že nutno konstatovati, jak mnohé mistrové-ženy, daleko převyšují svojí sprostotou i ty mnohé nejobávanější mistry-muže, a že nejvýše na čase, aby společenstvo mistrů, ta- ké otců, učinilo konečnou přítrž týrání dětí-učeníků.

Z Mezimosti. Zdejší městští zřízenci, jimž do- stalo se na vánoční svátky peněžitého příspěvku, v obnosu jednoměsičního služného a to zejména přičiněním p. Jos. Sochora, strojv. státní dráhy, člena městské rady, zasloužilého soc. dem., vyslo- vují tímto p. Jos. Sochorovi a všem pp. členům městské rady, kteří tomuto humannímu skutku svým souhlasem přispěli, svůj nejvřelejší dík. Z Mezimostí. Ještě ani „rov“ Fr. Jelínka, vrch. posunovače c. k. stát. drah nezarostl drnem a již opět dne 6. t. m. ukládali k věčnému odpočinku oběť svého povolání, proletáře okřídleného kola, Fr. Voneše. Při každém takovémto tragickém vý- konu vidíme, jak jednotlivci po obvyklých obřadech, kdy schránka tělesná spuštěná do lůna země, od- cházejí různými směry veselského hřbitova, by vy- hledali, onen vyvýšený pahrbek, pod jehož tíží od- počívají zbytky bytosti jim tak drahé a nezapome- nutelné, jež podobným způsobem byly z jich stře- du vyrvány. A je jich již hezká řada. Mladý muž, svěží a plného života odcházel F. Voneš, brzdař c. k. stát. drah dne 4. t. m. ze svého domova, by nastoupil obtížnou službu a svými výkony pomáhal rozmnožovat a zpříjemňovat blahobyť několika šťast- ným jednotlivcům. Domů se však již nevrátil jako

živá bytost, nýbrž co pouhá hmota, která se svým časem rozpadá, by na její troskách vzklíčilo již jedenkrát to hluboké a doposud tak málo chápavé poznání, jak vysokou cenu má lidský život, dnešní kapitalistické společnosti. Ve stanici Popelíně, na trati Veselí-Mezimostí-J. Hradec-H. Cerekev, chtěje spojiti vůz, jenž byl určen ksodjezdu s tímto vla- kem, skočil mladý ještě svobodný Fr. Voneš před- časně, vlastně již v příliš kritické době mezi ná- razniky, těmito byl zachycen a zmáčknut, což mělo za následek smrtelné zranění. Jeho kolegové nalo- žili jej do služebního vozu, že jej ve Stanici jin- dřicho-hradecké předají do tamní nemocnice. Ne- bylo toho již ale třeba, neboť Voneš již ve stanici Jarošov vydechl naposledy. Nešťastná náhoda! Ano, nešťastná náhoda; avšak těch náhod jest již na- shromažděno takové množství, že již by se měli nad nimi zastaviti povolaní činitelé a hleděti zjed- nati nápravu. Prostory, na nichž se provozuje dnešní nádražní doprava, vyhovovala jakž takž před třiceti lety. Dnes ale, kdy se doprava po dráze vžila,a dopravují všemožné a nemožné věci, máme za to, že jest již nanejvýše na čase, investice na zdoko- nalení železniční komunikace uvésti na skutečně potřebnou míru, čímž poslouží železniční doprava sama sobě a svým zřízencům.

Z Klikova. V zadrátovaném ráji násled- níka trůnu v revíru Hamerském, nachází se silnice okresní, táhnoucí z Klikova do Chlumu. U železné obory, která vede přes naznačenou silnici stojí brána, u které se nachází za denní doby celá řada zelených hlídačů, kteří hlídají dělníky v ráji tomto pracující, by neodnesly snad nějaké ovoce z ráje tohoto. Brána tato se noční dobou zavírá, a jest opatřena svítilnou, která se má noční dobu rozžehnout — což ale se zřídka stává. Staly se však již případy, že povoz- níci a lidé pocestní se u uzavřené a neo- světlené brány potloukli avšak doposud se žádná náprava nestala ačkoliv tam často vidáme, stráže bezpečnosti které na světla u vozky jsou velice opatrní — a jaký div! neosvětlenou bránu nevidí. Upozorňujeme správu velkostatku by ohledně osvětlení brány „na Žabárně“ učinila nápravu by noční chodci a vozkové po této silnici ne- byli vydáni životu v nebezpečí. Suchdol. V naší obci zřízena byla veřejná čí- tárna, kteráž jest každou neděli a svátek otevřena a již k používání doporučujeme všemu občanstvu. Vyloženy jsou v ní časopisy všech politických směrů. Při čítárně samotné zřízena je i knihovna. Organisace naše postarala se, aby v čítárně byly vyloženy sociálně demokratické časopisy. Místnost čítárny a knihovny jest v hasičské strážnici. Dou- fáme, že veřejnost a zejména, mládež naše vý- hodné příležitosti ku sebevzdělání a ušlechtilé zá- bavě náležitě využije.

Krumlov - Prachatice. Krumlov. Na c. k. okresním hejtmanství Krumlově v kanceláři č. 1. mají úředníka, jenž by potřeboval několikráte si přečísti Kniggeho knihu „O obcování s lidmi“. Dne 21. prosince m. r. meškal tam v záležitosti poručenské jeden náš soudruh se svojí dcerou, jež je matkou ne- manželského dítěte. Vůči této vyjadřoval se jmenovaný pán způsobem, hodným posledního pasáka v obci. Tituloval ji slovy: „Žába, která má mléko na bradě“ atd., jako kdyby byl povo- laným mentorem jejích čistě osobních záležito- stí. Upozorňujeme tohoto pána, aby v kanceláři úřadu podobným způsobem nevystupoval, zejmé- na ne tehdy, kdy v podobné delikátní záleži, tosti také nemá čisté ruce. Tolik prozatím. Trhové Sviny - Kaplice- Z Trh. Svinů. Jakými charaktery jsou naši protivníci, dokazují nejlépe tím, že roztrušují po městě lež, jakoby interpelace posl. soudruha Hnátka ve příčině poměrů na zdejší poště, žá- dala zachování nynějšího stavu, následkem toho třetí síla, přibyvší před svátky, byla odvolána. Jest to sice pitomá lež, než členové nár. sociální strany věří všemu, co nějaký ten „pán“ jim po- věsí na nos, třeba si z nich tropil blázny. Zvlá- ště když dostanou sud černého, tu statečně pro- volávají soc. dem. hanbu, a takový výron na vodnatelnost trpícího mozku kolportují dále. Kaž- dý slušný člověk pochopí, že třetí síla vyslána byla jen na výpomoc na svátky a pak odvolána. Interpelaci měl každý příležitost si přečíst v „N.

Jih. Děl.“ Původ této podlé nepravdy pochází z nár. soc. schůze, v pivovaře dne 30. prosince m. r. o dbývané a br. Jar. Šimon zajisté bude znáti toho lháře a darebáka, který něco tako- vého mohl tvrdit. A náš pan purkmistr zase tí dobře, kdo na oslavu tohoto nového osočování soc. dem. dal zdarma sud černého piva. Tak se získává nár. soc. členstvo. že se vyskytují špatné charaktery ve veřejném životě, to jsme věděli, ale že jsou tak bídné a podlé, to jsme přece ne- mysleli. Podobným způsobem snažili se různí ti „čestní“ bratři zastříti zakročení posl. soudr. Němce v záležitosti trhů ve Světlé (Zvettln), ba jsou schopni zkaziti výsledek interpelace sou- druha Hnátka, kdyby jim bylo možno. Vše jen proti sociální demokracii. — Na články v před- vánoční „Stráži Lidu“ o nem. pokladně uveřej- něné, pravíme jen tolik: Kdyby naše situace byla změněna a pokladna byla v rukou našich, též i úředník dle nynějšího způsobu psaní, četli bychom ve „Stráži Lidu“, že v naší nemocenské pokladně hotovost 1101 K není třeba a na druhé straně dluhovati přes 1300 K, to že asi tuto ho- tovost potřebuje ú ředník do živnosti, kterou pro- vozuje, dále že si představenstvo nechtělo nikoho rozhněvat upomínáním a proto tak velký obnos dlužných příspěvků, ba četli bychom třebas, že i úředník v tom má podíl, protože požadujeu někoho placení přísplěvků dvakrát, konečně že bylo vyhozeno 30 K dělnických peněz na zapla- cení soudních útrat pro nezaplacení lékárně vze- šlých, ano — 300 K, o které nemoc. pokladna přišla, či dle vašeho způsobu byla okradena tím. že nebyla snad ta co pohledávka v čas přihlá- šena, v dražebním řízení bychom se o tom do- četli. Že je to pravda?

Co nového doma i v cizině? „Jihočeské Listy“ alarmují, aby i mladočeši sbírali po způsobu našeho „Milionového fondu“ *) Zavádíme dnešním číslem novou stálou rubriku, v níž stručně budeme zachycovati ča- sové události domácí i cizí. Doufáme, že čtenáři naši, pokud nemají pravidelného denního tisku, Redakce zprávy tyto uvítají s radostí.