1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 90. ze dne 1, dubna 1903.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Ministr a jeho svak. Z Bukurešti se ozna-
muje: Ve zdejším elegantním jockey klubu strhla se
onehdy večer důkladná rvačka, jež vzbudila největší
sensaci nejen vzhledem k místu, kde se udála, nýbrž
i. a to především, vzhledem k zúčastněným osobám.
Bývalý ministr války Lahováry měl se svým svakem.
bývalým senátorem Balaceanem spory, prý o dědictví.
Když se onehdy večer setkal s ním v klubu, chopil se
jeho paže a odvedl jej do prázdného salonu. Co se
tam dálo, neví dosud mimo účastníky nikdo, avšak
po několika minutách ozval se lomoz zápasu. Když
členové klubu a služebnictvo přikvapili, ležel Bala-
ceanu pod stolem a generál Lahováry klečel na něm
a bušil do něho pěstmi. Jen s největším namáháním
odtrženi oba zápasníci od sebe, při čemž zakročivší
osoby utržily nejednu ránu na památku.
= Tragedie při čaji. Velmi dramatickým způso-
bem učinila těchto dnů konec svému životu jakás
mladá dívka v londýnské čtvrti Patney. Od několika
měsíců byla hezká Marie Smithova neobyčejně
šťastna. Osiřevši záhy, musila žít mezi cizími lidmi
a vydělávat si chléb, ale nalezla místo u lidí velmi
dobrosrdečných a měla hezkého milence, jehož jí
záviděly mnohé její družky. Při poslední schůzce
udála se mezi milenci malá hádka, následkem čehož
se mladík poněkud chladněji loučil od své nevěsty.
Lahovára
Smithův
Bukurešť
Bala
4
article
Dívku to nadmíru zarmoutilo. Několik dní potom
byla pozvána rodinou svého snoubence a všichni
společně usedli odpoledne k čaji. Když byla chvíli
nepozorována, vylila miss Smithova obsah malé
láhvičky do svého koflíku a ihned jedním douškem
vypila. S bolestným výkřikem sklesla se židle. Podle
láhvičky, jež vypadla dívce z klína, shledáno, že ne-
šťastnice požila kyseliny karbolové. Ačkoliv ihned
bylo posláno pro lékaře, zemřela 23letá sebevražed-
nice již po několika hodinách. V její kapse nalezen
dopis její zaměstnavatelce, jíž děkovala za její do-
brotu a vlídnost a několik řádek snoubenci, jemuž
se vyznala, že nemůže zapomenout na jeho příkrost,
ale že bez něho nemůže žít. Žádala jej, aby se pro
ni nermoutil a byl šťasten s jinou.
= Zasypán umělým ledem. Onehdy ráno pře-
hlížel Max Eudle, zástupce Keubler-Stang Brewin
Co. v Bellevue, Ohio, zásobu umělého ledu v hořej-
ším patře ledárny a aby lépe přehlédnouti mohl
spoustu zde složeného ledu, vystoupil na jeden kus,
který se pod ním ulomit a Eudle spadl s výšky 20
stop do přízemí. Za ním však sesypalo se také množ-
ství ledu a kusy jeho přelomily mu kliční kost na
dvou místech; mimo to dostal mnoho ran do hlavy
a do hrudníku. Když byl led odklizen, myslili všichni.
že jest mrtev. Lékaři po půl hodině přivedli jej opět
k vědomí a prohlásili, že jeho poranění nejsou
smrtelna.
= Zoufalec. Ze Žitoměře se oznamuje: Do zdej-
šího hotelu přišel těchto dnů mladík S— s jakousi
mladou dámou a objednal si pokoj, kde oba spolu
přenocoval. Druhého dne ráno dali si přinést snídaní,
smáli se a žertovali a zdáli se být v nejlepší míře.
Smithův
Eudle
Keubler
Ohio
Stang Brewin Company . v Bellevue
5
article
Po snídani opustila mladá dáma hotel; pan S. pro-
vázel ji až k loži vrátného, načež se vrátil do svého
pokoje, jehož dvéře zamkl. As po deseti minutách
zaslechla služebnice z pokoje cos jako pád tělesa
málo zvučného. Když minula delší doba a z pokoje
se neozýval zádný zvuk. byly dvéře vypáčeny a spa
třili mladíka na podlaze mrtvého. Polo vyprázdněná
sklenice se silným roztokem sublimatu nasvědčovala,
že se p. S. otrávil. Přátelé jeho vypravují, že se zami-
loval do slč. Z—ovy a učinil si o ní představu, jež
nikterak neodpovídala skutečnosti. Když konečně po-
znal skutečnou povahu své milenky, byl jak krutým
zoufalstvím a odhodlal se, že učiní svému životu
konec. Ale před tím chtěl ještě užiti života plnými
doušky a vyzval svou milenku, aby s ním strávila
noc. Ona svolila a jak později vypravovala, nevzbu-
zovalo chování pana S. nikterak domněnku, že se
zabývá tak osudným úmyslem.
= Host, jenž nechce platit řád. »Matin« vypra-
vuje následující výjev z jedné pařížské restaurace
Louis Delamothe, as třicetiletý, jenž jest bez zaměst-
nání, končil právě hojnou snídani. — »Číšníku.
doutník,« objednával. — »Mám zároveň přinést
účet?« — »Účet, účet?« odpověděl host, stavě se
překvapeným, načež pravil velmi rozhodně: »Zapla-
tím na svatého Nikdy. Řekněte to svému pánu.« —
Majitel restaurace přistoupil vážně s ubrouskem pod
paží ku podivnému hostu: »Milý pane,« pravil, »ne-
jste první, jenž si dovoluje podobné žerty v měm
závodě. Mohl bych vás dát odvést na policii, odkud
by vás po otcovském napomenutí propustili. Mohl
bych vás také vykopnout ze dvéří« a při tom ukázal
na svoje důkladné nohy. »Ale raději vám nabídnu
ještě oběd za podmínkou, že umejete nádobí od sní-
daně.« — »Přijímám,« odpověděl host. — Odebral
se do kuchyně, vyhrnul rukávy a počal svou práci.
Delamoth
6
article
Avšak aby přiměl majitele restaurace, by upustil od
jeho služeb, počal rozbíjet mísy a talíře. Vůči této
patrné zlomyslnosti odhodlal se restauratér, dát od-
vést Louisa Delamotha na policii. Byl to dobrý ná-
pad, neboť na policii poznali v nedelikátním hostu
darebu, jenž byl ošidil všechny obchodníky ve čtvrti.
A tu ovšem nebyl propuštěn pouze s otcovským na-
pomenutím, nýbrž ponechán za mřížemi. Obě
zdarma přece se mu nevyplatil.
= Příšerný čin šílence. Z Pampelony se ozna
muje: Vážený občan zdejší seňor Ibaněz byl dodán
do zdejší nemocnice k prozkoumání svého duševního
stavu. Když onehdy seňora Ibanězová se svým jedi
ným děvčátkem navštívila chorého manžela, uvíta
oba s radostí. Později sám pobízel je k odchodu.
vzav svoje čtyřleté děvčátko do náručí a políbiv je.
Pojednou však se rysy jeho změnily a s pronikavým
výkřikem, s výrazem šílenství v pohledu zvedl děcko
do výše a před očima matky hodil je otevřeným
oknem s výše dvou pater. Pak vrhl se zuřivě na
manželku, ale ostatním pacientům se podařilo učini
šílence neškodným. Nebohé dítě leželo mrtvé s roz-
tříštěnými údy na dlažbě a matka jeho hrůzou nad
příšerným tím činem těžce onemocněla.
Delamoth
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 26. března 1903: Neufuss Stanislav; syn
leštiče pokojů, 21 rok, 272—I. Hofímanová Juiie,
manžejka majitele usedlosti, 33 roky, 166—II. Kovář
Jan, zámečník, 65 roků, 495—VII. Šindlauer Váciav,
sluha české techniky, 69 roků, 539—II. Fritschová
Hermina, manželka soukromníka, 39 roků, 696—II
Freundová Josefa, býv. obchodnice, 88 roků, 21—v
Tesař Antonín, kovářský učeň, 17 roků, 15—VIII. —
Ve všeobecné emocnici: Bínová Karojina,
vdova po vozejčkáři, 66 roků. Kodet Václav, krejčí
81 rok. Sigrotová Kateřina, manželka vozejčkáře, 52
roky. Štolová Josefa, manželka nádenníka, 44 roky.
Kovář
Jan
Fritschová Hermin
Antonín
Kodet
Kateřina
Josef
Praha
Šindlauer Váciav
II Freundová Josef
Neufuss Stanislav
Bínová Karojina
8
title
O 3. hod. odpoledne.
9
article
Ve středu 1. dubna.
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Na starém bělidle.
Zpěvohra o čtyřech obrazech. Složil Karel Ko-
vařovic. S textem Karla Šípka dle »Babičky«
Boženy Němcové. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér
Robert Polák.
OSOBY: Babička, M. Klánová. Prošek, její zeť, Fr.
Šír. Prošková, její dcera, K. Fabiánová. Barunka, Je-
ník, Vilém, Adélka, děti Proškových, její vnoučata,
M. Matějíčkova, A. Bláhová, G. Hladíkova, B. Ka-
linova. Paní kněžna, R. Maturová. Komtesa Hor-
tensie, A. Bobkova. Pan otec ze mlýna, V. Kliment.
Panímáma ze mlýna, H. Feldenova. Ryzmburský my-
slivec, E. Pollert. Jeho žena, H. z Towarnických.
Jakub Míla, selský hoch, A. Karas j. h. Kristla, M. Kubá-
tova. Hospodský, její otec, A. Hlaváček. Kudrna, ko-
lovrátkář, J. Karásek. Desátník, R. Polák. Stařena,
A. Havránkova. Panský lokaj, R. Kafka. Služkau
Proškových, E. Volfova. Služka v hospodě, M. Kode-
tova. Vesničané. Knížecí úřadníci. Děj po roce 1825.
I. obraz: Svátek na starém bělidle. II. obraz: Hoši
jdou na vojnu. III. obraz: U babičky v zimě. IV.
obraz: U paní kněžny
159 hra v předpl.
Ve středu 1. dubna.
(3. čtvrtka.)
Monna Vanna.
Hra o třech dějstvích. Francouzsky napsal Maurice
Maeterlinck. Přel. Marie Kalašová. Režisér J. Kvapil.
OSOBY: Guido Colonna, velitel pisánské posádky, J.
Setfert. Marco Colonna, Guidonův otec, Fl. Steinsberg.
Prinzivalle, vojevůdce ve službách Florencie, E. Vo-
jan. Trivulzio, tajný vyslanec republiky florentinské,
K. Želenský. Borso, Guidonův poručík, F. Matějov-
ský. Torello, Guidonův poručík, J. Rélink. Vedio,
Princivallův tajemník, E. Focht. Giovanna (Monna
Vanna), choť Guidonova, H. Kvapilová. — Lid a
zbrojnoši. První a třetí dějství v Pise, druhé před
branami města. Děj koncem XV. století.
Po prvním i druhém dějství přestávky.
Konec o půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Král
ko
Šípek
Němcová
Kovařovic
Robert Polák
M Klánová
Prošek
Šír
Prošková
K Fabiánová
Vilém
Adélka
Proškův
M Matějíčkův
A Bláhová
G Hladíkův
R Maturová
A Bobkův
H Feldenův
E Pollert
Míl
A Karas
Kristl
A Hlaváček
Kudrna
J Karásek
A Havránkův
R Kafka
Služkau Proškův
E Volfův
Svátek
Monn
Mauric Maeterlinck
Kalašová
J Kvapil
Colonna
J Setfert
Guidonův
Steinsberg
K Želenský
Torello
J Rélink
Princivallův
E Focht
Giovanna
H Kvapilová
Lido
Praha
Francie
B . Ka
Florencie
Guidonův
Matějov
Pisa
národní divadlo
U paní kněžna 159
11
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
Smíchov
Švandův divadlo
12
article
Ve středu 1. dubna.
Ve prospěch Jana Zdrůbeckého.
Lakomec.
Veselohra o 5 jednáních od Moliera. Přeložil Jar.
7268
Vrchlický. Režiser Jan Kubík.
Třiasedmdesát krejcarů pana Čvančary.
Fraška se zpěvy o 1 jednání. Dle francouzského pře-
ložila E. Peškova. Režisér Jan Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.
na Král.
Zdrůbecký
Moliere
Vrchlický
Kubík
Fraško
E Peškův
Urbánek
Král
Praha
Smíchov
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vheck.
Pištěkovo lidové divadlo vheck.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 1. dubna.
Lidové představení za poloviční ceny.
Naposledy.
Ben-Hr.
Naposledy
Výpravna hra o 9 obrazech s předehrou. Dle Walla-
7261
ceova románu napsal Otto Faster.
Wall
Faster
BenaHradec
Pištěkův lidový divadlo
14
article
mladou dívku, aby tolik se smála neb mluvila na pána
jako já na markýza. To mne dopálilo, že jsem odvětila,
ježtu shledávám, že jest mi naprosto nemožno porozuměti
jim, požádám Anežku, aby složila mé věci; může-li
laskavě postrádati na chvíli lokaje, aby došel s telegramem,
jímž bych Ti oznámila, že se vracím okamžitě domů.
Ona prostě zkameněla, že jsem jí odpověděla! Patrně se
toho ještě nikdo neodvážil; a ihned se snažila ukonejšiti
mne, zvláště když jsem řekla, že bych měla ráda chvíli
času, abych mohla napsati baronce, proč odjíždím, ježto
byla ke mně laskava. Tu se snažili všichni ulichotiti mne,
až na Viktorinu, která odešla z pokoje a bouchla dveřmi.
A tak jsem svolila, že zůstanu a zde jsem, dokončujíe
dopis pro Tebe. — Líbá Té Tvá oddaná dcera
Anežka
Viktorin
15
article
Na Elyseiských Polích, v pátek, dne 26. srpna.
16
article
Nejdražší matinko, budeš asi překvapena,
až uvidíš tuto adresu, ale jsme zde s Héloisí pouze přes
noc a zejtra se vrátíme do Croixmarů. Dnes časně ráno
měla bolení zubů a řekla, že musí jeti do Paříže ke
svému zubnímu lékaři. Kmotra s Jeanem strhli proto
takový hluk, jakoby si byla chudinka vymyslila něco
neslýchaného; a bylo to viděti, že trpí, jak si držela
šátek na tváři. Kmotra řekla, že ji asi nebude moci do-
provázeti, ježto musí vykonati nějaké důležité návštěvy;
a Jean slíbil, že přijde do St. Germainu podívati se
s vikomtem na nějaké koně; tu Héloise navrhla, abych
šla s ní já, že zůstaneme přes noc »v bytě« na Elysei-
ských Polích, aby mohla dvakráte navštíviti zubního
Jean
Vary
Paříž
St . Germain
17
article
Alžběta.
Alžběta.
(Viktorinu). Markýz stál o samotě — drže v ruce klobouk
a rukavičky — nejdříve stál na jedné noze, pak na
druhě; a Marie a Yolanda dělaly strašný, ostrý, pronikavý
rámus, klouzajíce se na parketách u okna.
Když jsem byla uvedena a vzdala jsem úctu starým
damám, byl mi představen markýz a když si odbyl po-
klony, pravil: »Vy jste Angličanka, slečno?« a již vrhly
na mne Viktorininy oči dva žluté blesky. Héloise mne
štípla do ruky, abych mluvila a tu ovšem mně uprchlo
vše z hlavy a já jsem nemohla vzpomenouti než »Oui,
monsieur«. Hned na to ohlásili svačinu a vešli všichni,
vedouce se, kmotra šla s markýzem. Jest tam ohromný
kulatý stůl a já jsem upravila květiny, protože chtěli
viděti, jaké máme u nás v Anglii tabule. Seděla jsem
druhá od markýza, Héloise mezi námi. Sotva jsme usedli,
již počal. Jak krásně tabule vypadá, jaký vkus ve květi-
nách! Načež Héloise řekla, že jsou půvabné a že je
upravila její »drahá švekruška!« a usmála se andělsky
na Viktorinu, která se dívala s vysoka s vědomou pýchou.
Potom pravila Héloise, že jest to velkým potěšením pro
život, má-li někdo hloubavou lásku ke květinám jako
Viktorine! Nemohla jsem se zdržeti smíchu, protože
Viktorine nerozezná jednu květinu od druhé a nechtěla
mi dnes ráno ani pomoci. Markýz se díval a díval na
mne, když jsem se smála a potom pozdvihnuv svou číši
»vin ordinaire«, pravil: »Krásné zoubky jsou pro radost.«
Nehylo to hezké od něho? Zdá se mi krutým, že má
býti připoután k Viktorině. Od té chvíle se mnou rozprávěl
neustále přes Héloise a uvážímli, že mi řekla, abych
k němu byla přívětiva, nenahlížím, proč by se byla
zlobila.
Její zprávy.
Alžběta
Viktorin
Marie
Yolanda
Angličanka
Héloisa
Anglie