1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 77. ze dne 19. března 1903.
4
article
= Lékařská kachna pod záhlavím »Elektrick
brejle pro slepce« šíří se opět novinami. Jest to prý
vynález professora Petra Stirusa, jemuž prý se po-
dařilo nahraditi nedostatek zraku a reprodukovaný
obraz převáděti přímo na mozek. Jakýs dr. Caze po-
pisuje následující pokus prof. Stirusa. »Vynálezce za-
vedl mne do malého temného pokoje a zavázal m
oči. Seděl jsem takto úplně oslepen a slyšel jsem.
kterak prof. Stirus přechází, škrtá zápalkou a rozže-
huje lampu. Pojednou cítil jsem, kterak mi prof. Sti-
rus přiložil svůj přístroj ke spánkům a skorem ihned
zpozoroval jsem slabý svit, v němž jsem pozoroval
předměty ve svém okolí sice jen v neurčitých obry-
sech, avšak později viděl jsem zcela určitě před
svýma očima ruku a byl s to počítati na ni stažené
prsty: byly to tři. Pozvolna stávalo se světlo sil
nější, rozeznával jsem zcela určitě nábytek v pokoji,
dva stoly a osm židlí. Měl jsem pocit, že bude-i
pokus pokračovati, budu moci viděti jako obyčejně.
Kolem svých skrání cítil jsem po celou tu dobu obí-
hati lehký elektrický proud. Pocit tento pojednou
přestal a byl jsem opět v temnotě.« — Pokus tento
nedokazuje pranic, neboť byl proveden na člověku
vidoucím. Že jsou elektrické paprsky, jež pronikají
látkami za obyčejných poměrů neprůhlednými, jest
známo, ale o převádění obrazu přímo na mozeka
takto způsobovati vidění, nelze mluvit, není-li zra-
kový nerv sám neporušený. Je-li zrakový nerv dosud
vnímavý pro světlo, možno mluviti o jakémsi umě-
lém vidění, kde však zrakový nerv jest ochrnut, zu-
stal by beze všeho účinku umělý vliv přímo na
mozek.
Petro Stirus
doktor
Caga
Stirus
profesor
St
5
article
= Farmář obviněn z úkladné vraždy. Známý
farmář, 31letý Fred C. Wellner v Miltonvillu, byl ve
svém bytu zatčen příručím šerifa Brannovem na ob
žalobu pro úkladnou vraždu a pro nezákonité se
zmocnění pojistky na život svého dělníka. Obětí
Wellnerovou stal prý se James A. Hatfield, který k
němu přišel k měsíci srpnu minulého roku z Kirby
Knob, Ky., a jím byl přijat do práce. Obžaloba tvrdí.
že se Wellner umluvil se svou mladou ženou, jak
by se zmocnili pojistky dělníkovy na život. Hatfield
byl usmrcen 28. listopadu. Úmrtí jeho sice oznámil
Weliner na příslušném místě a udal, že byl Hatfiel
přejet vozem, když žal kukuřici. Nedaleko míst
vystřelil prý jakýsi střelec a poplašil ranou svou
koně ve voze zapřaženého, který s vozem přejel děl-
níka a jej usmrtil. Věc jest však trochu podivnou.
19: listopadu dal se Hatfield pojistiti na 200 dol.u
Manhattan Ins. Co. Dne 26, listopadu přepsal někdo
prostřednictvím advokáta Allen Andrewsa v Hamil-
tonu pojistku Jamesa Hatfielda ve prospěch paní
Fred C. Wellnerovy. Dva dny na to byl Hatfield
mrtev. Společnost pojišťující zdráhala se pojistku
vyplatit a zavedla o případu šetření. Tím byl na
uvedený případ upozorněn státní žalobce, který vydal
rozkaz k zatčení Wellnerově a jakožto podezřelého
z úkladné vraždy vydal velké porotě.
= Soptící Vesuv. Z Neapole se oznamuje: Sop-
tění Vesuvu přichází jako na zavolanou. V březnu
bývá počet navštěvovatelů z ciziny v Italii největší
z celého roku a na vrcholi cizinecké sezony podává
nyní Vesuv báječné divadlo velkolepého výbuchu
plamenů a lávy. Přijíždějící vlaky jsou přeplněny
cizinci. Zdá se, že celý Řím jest prázden cizincu.
Fred
Wellner
Miltonvilla
Wellnerův
James
Hatfield
Kirby Knob
Ka
Allen
Jamesa
Manhattan Ins
Hamil
Vesuv
Neapol
Řím
dol
6
article
Co jsou nejkrásnější obrazy Rafaelovy, Petrský chrám
a zříceniny na foru proti obrovskému sloupu pla-
menů, jenž v noci z krateru sopky mocně šlehá k
nebi. V Neapoli samé nenalezají již cizinci přístřeší
a také všechna pobřežní místa od Portici až k Sor-
rentu jsou přeplněna. Ačkoliv všecko okolí sopky
jest neustále otřásáno, tísní se cizinci přece v hote-
lech a soukromých domech, jež jsou Vesuvu nejblíže.
Otřesy země, podzemní rachot, stálý dešť jemného
popela zdají se nanejvýš vítány myslím, dychticím
po rozčilení. Každého večera táhnou četní cizinci
z Resiny a Portici, aby vystoupili na Vesuv ažk
Atrio del Cavallo a k úpatí popelového kůžele. Páni
jdou pěšky, dámy se dávají dopravovat v nosítkách.
Rafaelův
Cavallo
Neapol
Portici
Sor
Resina
7
article
Pod záminkou, že jest nyní stoupání na sopku velmi
nebezpečno, žádají průvodčí a nosičí ceny jak náleží
mastné, 50—60 lir za osobu, jež také dostávají. Po-
něvadž plamenný sloup Vesuvu a žhavé kameny.
jež neustále jsou vyvrhovány z krateru, neosvětlují
dostatečně cestu, přibírají se mužové s pochodněmi
Domorodé obyvateistvo nemá vůči nynějšímu soptění
Vesuvu valného strachu. Praví o něm se smíchem
»Molto fumo, ma poco arrosto.« (Mnoho dýmu a málo
pečeně.) Pod »pečení« rozumí se zde láva, před níž
obyvatelé v sousedství sopky jedině mají strach.
Dýmu, ohně, žhavých kamenů a zemětřesení dbají
pramálo, avšak ohrožuje-li proud žhavé lávy jejich
vinice, olivové háje a příbytky, pak ovšem přestává
smích. Doposud byl proud lávy zcela nepatrný a plní
jen zcela malou čásť pustého Atria del Čavallo, jenž
tvoří jaksi pojišťovací nádržku na lávu. Za to jest
vyvrhování popela velmi značné. Temný mrak popela
vznáší se asi 600 metrů nad vrcholem sopky a roz-
šiřuje se ve známý tvar koruny pinie. Když v noci
žhavé kameny a plamenné sloupy prorážejí tento
mrak popela, jest to divadlo velkolepé a nádberné.
fumo
Dýma
Vesuv
8
article
= Marconiova telegrafie bez drátů. Z Londýna
se oznamuje, že v nejbližší době lze očekávati značné
rozmnožení stanic pro Marconiovu telegrafii bez
drátů. Mimo stanice, jež jsou již v činnosti na Monte
Mario blíže Říma, v zátoce Dei Aranci na Sardiniia
na jiných místech italského pobřeží aneb mají být
vystaveny, jsou projektovány ještě stanice v Marokku
při průplavu suezském, na Maltě a na Krétě. Lodi.
plující Středozemským mořem, budou tudíž moci kdy-
koli vejíti v telegrafický styk s ostrovy a s pevninou.
Společnost Marconiova vyjednává nyní též s portu-
galskou vládou ve příčině zřízení stanic na Azorech
a v Madeiře. Stanice na Azorách má sprostředkovati
spojení s loděmi plujícími do Severní Ameriky, sta-
nice na Madeiře pak s loděmi plujícími do západní
Afriky a Jižní Ameriky.
= Černoši vyhrožují. Z Washingtonu, 27. ledna. Z
dozoru »Ofro American League« konala se dnes
valná schůze černochů, a přijaty resoluce, v kterých
se s vděčností uznává náklonnost presidenta Roose-
velta k černochům a vyslovuje se mu dík za to, že
jmenoval několik černochů spolkovými úřadníky. Je-
den z řečníků pravil mezi jiným: »Poslední dobou
jsme se něčemu přiučili a budou-li se i nadále na
našich soukmenovcích páchati podobné hanebnosti,
jako se děje nyní, tak se náš lid vzbouří a na jihu
dojde k hroznému krveprolití. — Vzbouříme se, ne-
ustanou-li běloši na jihu černochy utiskovati. Naba-
žili jsme se již podobného jednání a abychom svá
práva uhájili, chopíme se zbraně a své nepřátele
rozdrtíme.
Marconiův
Dei
Černoch
Roos
Londýn
Řím
Maroko
Kréta
Madeira
Azory
severní Amerika
Afrika
jižní Amerika
Washington
Mont Mario
Marconiov
Ofro American League
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 13. března 1903: Sperková Anna, vdova
po řediteli měšť. škol, 69 roků, 50—II. Hněvkovský
František, býv. jirchář, 65 roků, 278—II. Řeháček
Alois, majitel xylografie, 72 roky, 1122—II. Steinin-
grova Karolina, dcera dělníka, 6 roků, 54—VII. Pí-
šova Milada, dcera zámečníka, 8 měsíců, 126—VIII.
Lefova Marie, služka, 67 roků, 501—VIII. Geyerova
Františka, býv. komorná, 27 roků, 6—III. Bartoš Vá-
clav, syn pekaře, 10 měsíců, 4—VI. Komárek Josef,
syn zřízence dráhy, 14 měsíců, 88—VII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Hofbauer Jindřich, zlatnický
pomocník, 61 rok. Koubková Anna, manželka řezníka,
23 roky. Procházka František, rukavičkářský pomoc-
ník, 59 roků. Šváb Josef, dělník, 26 roků. Tichá Anna,
dělnice, 49 roků. — U Milosrdných sester:
Asperin Jan, pekařský pomocník, 60 roků. Pondělíčko-
vá Marie, vdova po dělníku, 85 roků. — U Alžbě-
tinek: Buřilova Anna, dělnice, 17 let.
František
Řeháček
Milada
Geyerův
Bartoš
Komárek
Josef
Koubková
Anna
Marie
Praha
Sperková Anno
Lefův Marie
Hofbauer Jindřich
Tichá Anno
Asperin Jan
U Alžba
Buřilův Anno
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 19. března.
146. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
11
article
Monna Vanna.
Hra o třech dějstvích. Francouzsky napsal Maurice
Maeterlinck. Přel. Marie Kalašová. Režisér J. Kvapil.
OSOBY: Guido Colonna, velitel pisánské posádky, J.
Seifert. Marco Colonna, Guidonův otec, Fl. Steinsberg.
Prinzivalle, vojevůdce ve službách Florencie, E. Vo-
jan. Trivulzio, tajný vyslanec republiky ftorentinské,
K. Želenský. Borso, Guidonův poručík, F. Matějov-
ský. Toreilo, Guidonův poručík, J. Rélink. Vedio,
Princivallův tajemník, E. Focht. Giovanna (Monna
Vanna), choť Guidonova, H. Kvapilová. — Lida
zbrojnoši. První a třetí dějství v Pise, druhé před
branami města. Děj koncem XV. století.
Po prvním i druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Monn
Mauric Maeterlinck
Kalašová
J Kvapil
Colonna
J Seifert
Guidonův
Steinsberg
K Želenský
Toreit
J Rélink
Princivallův
E Focht
Giovanna
H Kvapilová
Florencie
Guidonův
Matějov
Pisa
Lido zbrojnoš
12
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 19. března.
Začátek o 7. hod.
63. hra v předplacení (čtvrteční).
Pohostinshá hra pí. Mař. Zieglerové.
Pasť na muže. (Les Fetards.)
Vaudeville o 4 jedn. Napsali A. Mars a Al. Henne-
quin. Hudbu složil V. Roger. Přel. V. Táborský.
6335
Režisér J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.
na Král.
Ziegler
A Mars
Al
Roger
V Táborský
J Kubík
Urbánek
Král
Smíchov
Henne
Praha
Švandův divadlo
Les Fetard
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnhraneo
Pištěkovo lidové divadlo vnhraneo
Začátek o 7. hod.
Ve čtvrtek 19. března.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po deváté: Ben-Hur.
6317
Výpravná hra o 9 obrazech s předehrou. Dle Walla-
ceova románu napsal Otto Faster.
Zejtra je lidové představení. Po desáté : Ben-Hur.
Hur
Wall
Faster
Pištěkův lidový divadlo
14
article
Zámek de Croixmare.
Zámek de Croixmare.
Na zámku de Croixmare, dne 16. srpna.
Nejdražší matinko, — to jsme měli škare-
dou plavbu! Nebe bylo bez mráčku, ale takový vítr byl,
že všichni se roznemohli, tak nebyla žádná zábava. Anežka
se změnila v zuřivou Francouzku, jakmile jsme přistáli
v Dieppu a vůz byl plný mrzoutů, kteří nenechali ani
okénka pootevříti; ale Jean čekal na nás v Paříži. Shltli
jsme trochu jídla v restauraci a pak jsme zastihli vlak
do Vinautu. Jean vypadá velmi dobře, ale hrozně vážně.
Každý může hned říci, že jest ženat, aniž by se podíval
na jeho snubní prsten. Jest zdvořilý a neustále započínal
rozhovor ve vlaku a ježto lokomotiva funěla a supěla,
byla jsem nucena říkati neustále »Pardon?« a tak to
bylo skoro obtížné. Myslím, že se velice změnil od svatby
— počkejme — bude tomu asi osm let, protože mně
bylo tehdy devět; stěží jsem se na něho upamatovala.
Kmotřinka nás očekávala v síni, když jsme přijeli.
Zámek de Croixmare jest pěkný, ale jsem ráda, že ne-
jsem Francouzkou. Byla to snad nejparnější noc v letoš-
ním roce a v celém domě ani větřík neprofoukl, všecky
okenice byly zavřené a záclony spuštěné. Héloise si šla
lehnouti, mělať migrénu, jak mi vysvětlila kmotřinka, ale
Victorina byla přítomna Vyrostla patrně a vypadá o mno-
hem více, jak o pět let starší nežli já. Neměli salonních
úborů, ba ani ne čajového a vypadalo to divně.
Madame de Croixmare zdá se býti drak! Nedovedu
si představiti, jak mohl chudák tatínek tak naléhavě žá-
dati, abych měla takovou kmotru. Má úplně bílý obličeja
jít Croixmare
Anežka
Jean
Francouzka
Victorin
Paříž
15
article
limu »zlatoušku« a neustále jej poklepává a hladí a on
vypadá tak hloupě a kdybych já byla mužem, protivilo
by se mi, nechati se takto ohmatávati, musí si připadati
jako otřený hrozen. Mrs. Westawayová držela u sebe lorda
Valmonda po dobu předvádění a potom jej vzala s sebou
na jezero, kdežto my jsme hráli kroket.
Lady Bobbová šla rovnou do svého pokoje, sedlasi
k oknu a chvílemi pokřikovala, radíc lordu Jiřímu, který
hrál se mnou. Když jsme dohráli, vedla mne lady Westa-
wayová podívati se na sklenníky a tam se k nám při-
pojil starý plukovník Blake a lord Valmond, nevím jak
se odtrhl od Mrs. Westawayové! Jana Roosová povídala,
že by se Mrs. Smithová zbláznila, kdyby zde byla. Tázal
se mne, proč jsem tak spěchala napřed, když jsme se
vraceli z výstavy, že chtěl, abych já s ním šla na jezero,
ne Mrs. Westawayowá. Když navrhl, aby se tam šlo, díval
prý se na mne, ale já jsem si toho nepovšimla a tak byl
nucen jíti s Mra. Westawayovou, když se nabídla, že
půjde; jsem prý velmi nevlídná a nepřívětivá. Řekla jsem
mu přímo, když o mně má takové mínění, že se mnou
vůbec nemusí mluviti, že o to nedbám. Koukali jsme
chvíli na sebe jako divoké kočky. Měl jistě chuť udeřiti
mne a já bych ho byla nejraději poškrábala, leč v tom
lady Westawayová změnila rozhovor, tázalať se mne, tě-
ším-li se na svou návštěvu ve Francii (jak každý zná
záležitosti jiného!) Pravila jsem, že se mi tam snad,
doufám, bude líbiti a že jedu příští týden. Lord Valmond
ihned nastražil uši a pravil, že asi tou dobou zaskočí
do Paříže, ježto odjíždí do Skotska až v září, a že mu
snad dovolím, aby mne po cestě opatroval. Řekla jsem
mu, že nevím, který den jedu, nejpíše v sobotu, a ježto
jedu v pondělí, matinko, tak se nemůže přihoditi, že by-
Jeii zprávy.
Valmonda
Bobbová
Jiří
West
Blake
Valmond
Westawayová
Roosová
Smithová
Francie
Paříž
Skotsko