1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 149. ze dne 31. května 1900.
3
article
= Madridští zloději. Z Madridu se oznamuje
Onehdy večer o deváté hodině spáchána v jedné
z nejživějších tříd ve středu města, na Calle del Bar-
quillo obrovská krádež. V tuto hodinu, kdy v ulicích
skvěle elektřinou osvětlených jest frekvence nejčílejší,
zastavili se čtyři mužové před výkladní skříní velké
zastavárny Nunězovy, prohlížejíce zdánlivě zvědavě
vyložené tu šperky a cenné předměty. Pojednou vy-
táhl jeden z nich z kapsy provaz a přivázal co možná
nenápadně kliku dveří od krámu, načež druhý vzal
těžké kladivo a několika důkladnými ranami rozbil
sklo výkladce, oba ostatní pak, ozbrojeni revolvery.
chvíli drželi v šachu shluknuvší se obecenstvo. Marně
snažili se majitel krámu a jeho zřízenci otevříti dvéře
aby mohli pronásledovati zloděje, pevně přivázaná
klika nepovolila. Zatím zloděj, jenž byl rozbil silné
zrcadlové sklo výkladce, hrábnul do něho oběma ru-
kama a nanejvýš obratně sebral veškeré vystavené
šperky, jež byly uloženy na kusu sukna, takže je
lupič jen potřeboval shrnout v uzlík. Jakmile kořist
byla v jeho rukou, dali se všichni na útěk. Dva po-
licajti a mnozí mimojdoucí pustili se za nimi, při
čemž lupiči neustále stříleli na svoje pronásledova-
tele. Byla to divoká honba, jež se spíše hodila pro
americké pampy než pro velké město evropské. Přes
všecko hojné střílení byl zraněn toliko jediný z pro-
následovatelů, posunovač kulis divadla »Apollo«, jenž
střelen do lýtka. Konečně se podařilo zatknouti jed-
noho z lupičů, onoho, jenž byl přivázal kliku krámu.
Apollo
Madrid
Calle del Bara
kulisa divadlo
4
article
Jest to 39letý Martinez. Ostatní unikli s kořistí, jež
dle výpovědi oloupených má cenu 50.000 peset. Lu-
piči unikli způsobem takřka neuvěřitelně romanti-
ckým. Na Calle de Piamonte, as 200 metrů od místa
činu, zřízen byl kulatý otvor, vedoucí ke stokám,
spoluvinníky lupičů, kteří byli přestrojeni za cídiče
stok a otvor střežili. Do tohoto otvoru zmizeli
oni tři lupiči, jakoby se byli propadli do země. Za-
ními zapadla velká kamenná deska a zahradila
otvor. A než mohly býti opatřeny potřebné nástroje
ku zvednutí kamene, zmizeli lupiči v bludišti stok.
U zatčeného lupiče nalezen průkaz, dosvědčující, že
lupičská tlupa v předměstí Chamberi na Calle de
las Virtudes najala krám. Policie se domnívala, že
snad tam by bylo lze lupiče lapit a ihned vysláno
tam pět policistů. Když se policisté dostali ke krámu.
spatřili, kterak bandité, celkem sedm, odtud vyrazili.
Chtěli se na ně vrhnout, ale lupiči byli dobře ozbro-
jeni a v přesile a unikli, vyměnivše s policisty.
z nichž toliko dva měli střelné zbraně, as 20 vý-
střelů. Krvavé stopy zdají se nasvědčovat, že jeden
z lupičů byl poraněn. Ale bezpochyby nebude po
nich památky, až zase provedou nový kousek. Tento
kousek jest svého druhu již čtvrtý během rokua
dosud nebyli v žádném případě pachatelé zatčeni
aneb lup jim odejmut. Časopisy na novo láteří na
policii a civilního guvernéra, žádajíce, aby odstoupil.
V krámě v Chamberi objeven tunel 200 m. dlouhý.
znamenitě provedený, vedoucí ke stokám, jehož zlo-
činci bezpochyby užili již i ke dřívějším svým pod-
nikům.
Martinez
Calle jít Piamonte
Calle jít las Virtudes
5
article
= Víra a daň z vody. Z Montrealu v Ka
nadě se oznamuje: Takové stávky, jaká minulé ne
děle vypukla mezi četnými Číňany našeho velmi
zbožného města, zde ještě nebylo. Jako ve všech
amerických městech, jest hlavním zaměstnáním Čí-
ňanů (jimž mimochodem řečeno za daň 50 dollarůz
hlavy jest pobyt v Kanadě dovolen) praní a žehlení
prádla, v kterémžto oboru jsou mistry a k nemalé
mrzutosti velkých prádelen mají také velký úspěch.
Mgistrát montrealský horlivě se snaží, zásobovati
městskou pokladnu, jež jest stále prázdná aneb jen
málo naplněna. V této snaze připadli otcové našeho
města na myšlenku, naděliti Číňanům zvláštní daň
z vody. Mají platit příště z každého krámku ročně
50 dollarů, kdežto dosud platili pouze 10—15 doll.
Všechny protesty proti tomu nařízení byly marny.
Kdo nechtěl platit, vlečen před soud a musil mimo
to zapravit ještě útraty, ale Číňané dovedli se po-
mstít. Nejmilejším podnikem nesčíslných takřka pro-
testantských sekt zdejších bývalo ode dávna, obra-
ceti syny nebeské říše na křesťanství a k tomu slou-
žily zdejší nedělní odpolední školy. Aby obracení na
víru bylo v každém ohledu příjemné, ustanoveny za
učitelky většinou mladé krásné dámy, jež také zdán-
livě dosáhly výsledků velmi uspokojivých; aspoň
jsou takovéto školy Číňany dobře navštěvovány.
Číňan
Montreal
Ka
Kanada
6
article
Tyto žáky považují již za obrácené a poměr mezi
učitelkami a žáky jest velmi dobrý. Nyní však oni
Číňané, kteří o takovémto obracení na víru nechtějí
ničeho vědět a mají nemalý hněv na Mladočíňany
způsobili důrazný nátlak na tyto »odpadlíky«, kteří
se musili zavázat, že nebudou navštěvovati nedělní
školy dotud, dokud zůstane v platnosti zvýšená daň
z vody. Praví prostě: »jestliže nám křesťané uklá-
dají nespravedlivé daně, nemůžeme v tom ničeho
měnit, ale pak upustíme od nové víry; z »dobrých
křesťanů« staneme se opět »dobrými Číňany«. A hned
příští neděle byly všechny nedělní školy, v nichž to
dosud chodilo tak krásně, pusty a prázdnv. Marně
čekaly vlídné učitelky na svoje žáky a nejhorší jest,
že budou musit ještě dlouho čekat, neboť nebude-li
daň z vody snížena na dřívější míru — a k tomu
se náš magistrát sotva odhodlá — zůstane při stávce.
Snad by se dala věc upravit tím, že by oni horlivci
jimž záleží na »obrácení pohanů«, platili nenávidě-
nou daň ze svého, ale to lze sotva očekávat.
Číňan
7
article
Zemřelí v Praze.
Dne 23. května 1900: Danda Josef, syn ci-
diče litiny, 2 dny, čís. 170—IV. Krombholzova Anna
dcera mechanika, 7 měsíců, čís. 179—III. Dellingrová
Marie, vdova, 67 roků, čís. 571—II. Koštákova Anna,
dcera harmonikáře, 3 roky, čís. 817—I. Bírková Ro-
salie, vdova po posluhovi, 84 roky, čís. 596—II.
Čaha Antonín, příručí, 22 roky, čís. 190—II. Fencl
Vojtěch, vrchní výběrčí, 78 roků, čís. 1487—II. Rich-
trová Klára, býv. hospodyně, 78 roků, čís. 67—IV.
Klener Pavel, 76 roků, číslo 427—II. — Ve
všeobecné nemocnici: Kuchařová Anna, do-
movnice, 73 roky. Čabanová Anna, manželka děl-
níka, 48 roků. Hubička Jan, zedník, 39 roků. Frefová
Barbora, manž. zřízence dráhy, 30 roků. Horáková
Marie, manž. sluhy, 39 roků. — V dětské ne-
mocnici: Krejčí Josef, syn nádenníka, 3 roky
Česákova Olga, dcera dělníka, 21/2 roku. — V jo se-
fovské nemocnici: Nováková Kateřina, hoky-
nářka, 30 roků. — Umilosrdných sester
Vraný Matěj, poštovní sluha, 49 roků. Knopp Jindř.
kočí, 61 rok.
Dne 24. kv tna 1900: Seidl Antonín, syn
krejčovského pomocníka, 7 hodin, 361—II. Linhardt
Jan, obuvník, 77 roků, 14—VI. Treutz Štěpán, malí
Danda
Krombholzův
Anna
Koštákův
Čah
Antonín
Fencl
Rich
Klár
Klener Pavel
Hubička
Jan
Barbora
Horáková
Marie
Josef
Česákův
Olga
Matěj
Knopp
Štěpán
Praha
Dellingrová Marie
Čabanová Anno
Linhardt Jan
Kuchařová Anno
Nováková Kateřina
Seidl Antonín
8
article
pokojů, 61 rok, 158—V. Marešova Marie, dcera obuv-
níka. 5 dn, 160—V. Gansová Josefa, vdova, 85 roků,
35 roků, 388—I. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Matějíčková Růžena, dcera kočího, 14 roků.
— U milordných bratří: Rančák Václav,
dělník, 69 roků. Jiroš Robert, číšník, 27 roků. U mi-
losrdných sester: Váňa Josef, obuvník,
22 roky. Kliment Václav, nádenník, 64 roky. Jochová
Marie, vdova po tkalci, 83 roky. Valenta František,
nádenník, 56 roků. Čvančarová Anna, vdova po řez-
níku, 86 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Dnes ve čtvrtek 31. května.
233. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Jako host vystoupí naposledy p. Jiří Bittner.
Cizin k a.
Drama o 5 jednáních. Sepsal A. Dumas syn, přeložil
J. Ladecký. Vystavil vrchní regisseur p. J. Seifert.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 10. hodině.
V Marešův
Marie
V Gansová
Josef
Jiroš
Kliment Václav
Jochová
Valent
Anna
Král
Bittner
A Dumas
J Ladecký
J Seifert
Praha
národní divadlo
Matějíčková Růžena
Rančák Václav
Váňa Josef
18
article
vzduch, prázdno v hledišti se sedadly s plátěnými povlaky,
jež připadaly jako diváci, sestávající z mlčelivých duchů,
a potom vědomí, že nahoře je jasný, rušný, hemživý,
šumný, skutečný svět, byly příčinou, že se vracela domu
s bolením hlavy, zarmouceným srdcem a slzami, tryska-
jícími z očí.
A když přemohla tyto poměry, neb se do nich
vpravila a učinila již takový pokrok ve své úloze, že
mohla odhoditi text, stará bázeň před ženou, do níž
se měla vžíti, vracela se s novou hrůzou. Smyšlená
Gloria byla velmi pyšná a marnivá a sobecká a zde-
ptala vše pod nohama, aby mohla zmocniti se světa
a věcí jeho.
Zatím opravdová Gloria hrála zcela rozdílnou
úlohu. Kažďého jitra, s děsnou upřímností v srdci,
pátrala v časopisech po zprávách o Janu Stormovi.
Nebylo ji hledati dlouho. Jakýsi druh groteskní roman-
tiky seskupil se kolem něho, jako kolem moderního
Don Quichota, porážejícího větrné mlýny. Jmeno jeho
bylo terčem slovních hříček; byly tu obrázky, karrika-
tury a všechny ostatní způsoby žertů, jež nejsou žerty,
protože jsou potupou.
Někdy potají dívala se na jeho činnost. V neděli
ráno procházela se Sohem, kolem lidí, sedících n
prahu a čtoucích sportovní zprávy v nedělních novinách,
se skřivánky v klecích, visících na hřebíku nad nimi,
až přišla ke chrámu a slyšela zpěv uvnitř a viděla křídou
napsáno na zdech: »Bůh žehnej Otci!«
»Podivné obvinění duchovního!« Byl to časopis
nižšího druhu a obvinění bylo urážkou na cti, Mladý
prostopášník (byl to Karel Wilkes), byl předveden před
Glorie
Storm
bůh
Wilkes
19
article
»Ach! — Ale to se rozumí, že nemohu očekávati
Přirozeně, milujete své dílo také —«
»Miluji své dílo také a proto jest marno pohrá
vati. „Jestliže oko tvé působí pohoršení“ —«
Bodlo ji to. »Nuže, když není pomoci, mám za to,
že si musíme podati ruce a rozloučiti se.«
Ne dříve, až tehdy — ne dříve, až když pronesl
svůj ortel a ona ho přijala, uvědomil si, jak se mu
zdála býti krásná. Měl pocit, jakoby cosi v jeho hrdle
chtělo vykřiknouti.
»Není to, co jsem očekával, Glory — o čem jsem
snil po léta.«
»Avšak jest to lepší — zdá se býti lepší.«
»Snažil jsem se učiniti tak pro vás místo, avšak
vy jste je nechtěla — nechala jste je projíti; dala jste
přednost tomuto jinému losu v životě.«
Vzpomněla si na Josefa a Seftona a na časopisa
úlohu a zakryla si tvář rukama.
»Jak bych mohl pokračovati, Glory, v nebezpečí
mé — Je to nebezpečné, stále nebezpečnější.«
»Ano, vy jste duchovní a já jsem herečka. Musíte
na to mysliti. Lidé jsou tak nevědomí, tak ukrutní,a
mohu říci, že již nyní mluví.«
»Myslíte, že bych na to dbal, Glory?« Ruce
svezly se s tváře. »Myslíte, že bych se staral jen
vlásek, kdyby všechen se skandálem kramařící svět se
domníval —«
»Budete tedy o mně co nejlépe smýšleti ?«
»Budu mysliti na nás na oba jako jsme bývali,
mé dítě, dříve než svět se postavil mezi nás, než
vy —«
Křestan.
Josef
Sefton