1
masthead
Na »Národní Listy.
2
masthead
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
Praha
3
masthead
V Praze, ve středu dne 30. května.
Praha
4
masthead
číslu 148.
Čisle v Praze za 21
a na venkově za 3u
Praha
6
article
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80b
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ministerský předseda dr. Körber.
Z Pešti, 30. května. Ministrpresident
dr. Körber zůstane zde až dnes do noci.
Myslí se, že dnes dojde k rozmluvě jeho
s delegáty českými.
Osobní.
Z Vídně, 30. května. Účetnímu revi-
dentu Karlu Wenzelovi v Brně, poží-
vajícímu titulu a karakteru účetního rady.
udělen byl titul císařského rady.
Vídeňské obecní volby.
Z Vídně, 30. května. Zejtra volí po-
prvé nový IV. sbor. Jde o 20 mandátů.
Pro všechny postaveni kandidáti sociálně
demokratičtí i křesťansko-soci-
ální. Boj bude neobyčejně tuhý. Přípravy
k němu učiněny rozsáhlé. Oběma stranám
jde o to, aby podaly důkaz, že, kdyby došlo
k volbám říšským, vrstvy, o které tu jde,
jsou jejich. Volba se koná od 6 hodin ráno
do 4 hodin odpoledne.
»Arbeiterzeitung« tvrdí, že prý
bylo do seznamu voličů vpašováno hojně
lidí, kteří dostali po dvou legitimacích. To
prý bylo možno tak, že zapsáni byli se svým
bydlištěm jednou a podruhé se závodem, ve
kterém jsou zaměstnáni. Takových osob jest
prý 13.000. »Arbeiterzeitung« hrozí, že osoby
takové budou, kdyby se opovážily dvakráte
voliti, postiženy a dodány soudu, poněvadz
jmena jejich jsou známa.
dolls
Stížnosti bosenské deputace moha
medánské.
Z Pešti. 30 května. Mohamedánská
deputace, tady meškající, stěžovala si vůči
zástupcům několika žurnálů na násilné
odekřtívání svých souvěrců. Ta-
kovým způsobem jesuité prý udělali katolíky
čtyři muže a dvě ženy. Všichni odveden
byli do Dalmacie a tam překřtěni. Moslim-
ská jedna žena tolikéž se svou dcerou do-
pravena byla do Dalmacie k témuž účelu.
doktor
Körber
Wenzel
Iva
Pešť
Vídeň
Brno
Arbeiterzeitung
Pešť . 30 květen
Dalmacie
8
article
Když dívka stala se zletilou, chtěla se vrátiti
a přestoupiti opět na víru mohamedánskou.
Četnictvo však, zvěděvši o tomto úmyslu,
dovedlo dívku nazpět do Dalmacie. Nejza-
jímavější ze všech případů násilného ode-
křtívání jest tento: Katolický kmet a sluha
katolického biskupa unesli 14letou dívku,
jmenem Fatu Omanovičovu. Byla věz-
něna v katolickém klášteře. Mohamedáné
v Mostaru odebrali se k tamějšímu okres-
nímu správci bar. Pittnerovi, který slí-
bil, že ve věci té zakročí. Nestalo se
však nic.
Po té odebrala se k němu deputace
15 mohamedánů, které dal stejný slib, ale
stejně planý jako dříve. Naposledy řekl, že
vláda nemůže podniknouti ve
věci té pranic. V říjnu 1899 přišla
deputace k císaři a podala mu v této zále-
žitosti žádost. Sotva však se vrátila depu-
tace do Hercegoviny, stal se opět pokus
násilného odekřtění na obou dětech rolníka
Ibranoviče, které měly býti odvedeny
ze své domovské obce do Mostaru. Mosli-
mové, dověděvše se o tom, zabránili únosu
tomu. Deputace vypravovala dále, že pět
obchodníků, jichž jmena uvedla, je vězněno
a penězi pokutováno, ježto jsou obviněni,
že se zúčastnili nějakého hnutí.
Posl. dr. Ferjančič o vládních jazy
kových osnovách a o obstrukci.
Z Lublaně, 30. května. Posl. dr
Ferjančič v řeči, námi již stručně ozná-
mené, pravil: Německá obstrukce byla zvrh-
lou a zpupnou, naproti tomu je čes ká
morálně oprávněna.
Posledními volbami na říšskou radu
pozbyli Němci majority. Hledali, nejsouce
tomu zvyklí, nový prostředek, aby zkusili
své síly oproti majoritě. Vhodným prostřed-
kem k tomu byly výnosy Badenovy pro
Čechy a Moravu, jakkoli byly vesměs spra-
vedlivé a stanovily rovnost če-
ského a německého jazyka a dle toho po-
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Pittner
Posl
doktor
Ferjančič
Němec
Badenův
Dalmacie
Mostar
Hercegovina
Lublaň
Čechy
Morava
9
article
vinnou znalost obou jazyků pro státní úřad-
níky. Táži se: Kde je taková po-
vinná znalost více odůvodněna
nežli v Čechách a na Moravě,
kde Čechové v mnoha okresích jsou úplně
sami, v jiných mají dosti pozoruhodné
menšiny?
Je-li kde a kdy oprávněn výrok, že úřad-
níci jsou dosazováni k vůli lidu a nikoli na-
opak a vezme-li se v úvahu, že neněmečtí
úřadníci v celém Rakousku jsou nuceni po-
dati průkaz znalosti němčiny, pak výnosy
Badenovy byly zajisté spravedlivy. Nic-
méně podařilo se Němcům ochromiti práci
parlamentu a přivoditi jednak zrušení výnosů
těch, jinak pád vlády hr. Badena a také
hr. Thuna, jakkoli před vládou touto vláda
bar. Gautsche změnila výnosy Bade-
novy dosti podstatně. Dne 17. října loň-
ského roku výnosy zrušeny, jak byly. Tento
den zůstane kritickým dnem prvního řádu
v dějinách rakouských. Tohoto dne ka-
pituloval stát před zločinným
násilím menšiny.
Obstrukce byla posvěcena na parla-
mentní přípustnost a na úspěšnou instituci.
Čechové a jejich spojenci byli pokořeni, jak-
koli byli spolehlivou podporou vlády a státu
v poměrech nejsvízelnějších. Po zrušení tom
byly ještě vydány tajné ordonance ministra
dra. Kindingra, které uklidily beze vší
potřeby vnitřní češtinu v českých okresích,
ačkoli byla přiznána ve svatodušním pro-
gramu německém. To byla devastace, jakou
nemohli provésti se stejnou důkladností ani
nejkrajnější němečtí radikálové.
Což divu, že na tento čin odpověděli
Čechové obstrukcí. Porazili vládu hr. Clara
a podrývají nyní postavení vlády Körbrovy.
Němci prováděli obstrukci dva a půl roku
násilně a dosáhli vítězství. Kdo může zazlí-
vati Čechům, že nechtějí připustiti, aby
Němci se těšili z vítězství, kterého se do-
mohli způsobem tak neslýchaným, nerušeně
Čecho
Badenův
Němec
Baden
Thun
Gautsch
Bade
Claro
Čechy
Morava
Rakousko
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pohádka máje.
Napsal Jaroslav Borotínský.
Jaro rozvilo se v plné kráse.
Záhony v parku zaskvěly se zase v plné
nádheře rozvitých právě květů, kterě jásaly ště-
stím a překypující vůni vydechovaly v jarní své
svěžesti celému okolí. Slunko jásavými pa
prsky líbalo obalené stromoví a ozlacovalo bilé
koruny, v nichž prozpěvovala hejna ptáčat, vy-
sílajíce tisíce trylků do rozvlněného vzduchu.
Jarní den v plné kráse.
Bože, tak duši to zahřeje, tak srdcem to
okřeje a srdce radostí zplesá; co radostí, jasu,
písní a plesného života, co vůně a života ..
Pamatuji se na to, jako kdyby to bylo
dnes ..
Pohádka máje.
Ano, pohádka máje, která se vloudila do
duše, tak neočekávaně, tak maně.
Pamätujete se Asjo, na tu pohádku máje?
Bylo to pod bělostně rozkvetlou strání,
kdež jsme se náhodou sešli, víte tam, kde celé
řady bílých keřů planých trnek a třešní svítily
nám z ozářených návrší a kdy poprve horoucně
zabušilo srdce a s ním celá příroda plesala,
ta stráň, která zářila obaleným bílým květovím
aneb země, která omamně voněla a potůček pod
strání plesně bublal a skřivani v oblacích si pro-
zpěvovali — 6, tehdy, pamatujete se Asjo, tehdy
duše zajásala, neboť vítala do bran svých krá-
lovnu a paní srdce ..
A cestou zpívali nám ptáci, v nadšených
trylcích vítali probuzené jaro, a z dáli ozvěnou
nesla se píseň z blízké chatky, která jako per-
lička ukryta byla v bujné zeleni na pokraji lesa
Vzpomínáte na tu píseň, Asjo?
Jaroslav borotínský
Asja
11
article
Zadívala jste se do kraje a pak plným ja-
sem svých modrookých očí zadívala jste se na
mne a pravila:
»Pohádka máje!«
Ano, pohádka máje, Asjo. Škoda jen, že
byla tak krátká, tak příliš krátká! Zpívala jste
si sama tu písničku pak po cestě, ale — celou
jste ji nedozpívala Tehdy zpíval ji s vámi i ten
potůček, který v hrčivém toku u vašich nožek
pěl svou jarní píseň a jemuž i olše časem při-
zvukovala.
Ano, tak tesklivě, tak oddaně a přece zas
tak vroucně, jásavě a něžně zněla ta vaše písen
a oči — ještě dnes vidím ty něžné pomněnky
jasných oček, jak se zalily pojednou v pláči.
»Vy pláčete, Asjo ?
»0 ne, nepláči, pojďte dále, « žádala jste
sama třesoucí se rukou chopila jste se mojí
ruky a vedla jste mne ven, ven do kraje zali-
tého jasem slunečním.
A tam, na pokraji lesa, rozpjala jste ručky
a věřte, že tehdy ta páže vaše zdála se mi jako
bílé perutě anděla — a zajásala jste jako malé
dítě . ..
Nalezla jste několik květů — žlutý podběl
to byl, který jste utrhla a pak bílou ručkou
vetkla v můj kabát — ó, věřte Asjo, že tehdy
byl bych zlibal ty prstíčky, ty prstíčky, které
vetkly mi ten květ, květ, který s úsměvem, r-
dostí znamenal celou tu pohádku ..
A vidím ten úsměv váš, jak jste mi po-
hledla do oči — co kouzla v těch zřítelnicích
leželo! — a dobře vím, jak se asi hruď vaše
šířila, jak srdce radostí vám zabušilo a zajá-
salo, tak, jako celá ta příroda pod prvním po-
libkem jarae . ..
A pak, pak vyřinuly se vám slzy a ska-
nuly na bělostné tváře. A jedna z nich zrosil
li můj kvěť ; květ lásks.
Asja
12
article
Vite, Asjo, ten květ, který jste mi ve-
tkla vy.
A sama prosila jste jako malé dítě, aby-
chom šli domů, domů, ale — za večera, až
kraj sesmutní, až nebude tolik krásy, až slunko
zapadne, až květy se schýlí a ptáci dopějí své
večerní písně
Uposlechl jsem a dlouho, dlouho chodili
jsme, až slunce schýlilo se za obzor.
Kraj sesmutněl, příroda zmlkla, oko vaše
již nejásalo.
I ten potůček nějak truchle plynul ku
předu.
A přece byl to týž kraj, ten kraj, který
ještě před chvílí rděl se jako krvavými pruhy
v červáncích západu — ten kraj, který nám do
duší vloudil tolik písní a jásotu, úsměvů i štěstí,
života i lásky —-
Ale kolem nás bylo ticho; klid, ničím ne-
rušený.
Ticho, které nad celým krajem rozestřelo
závoj neskonale smutný. Schoulila jste se ke
mně a vydechujíc těžce, zachvěla jste sea
hlasem plným smutku jste zašeptla: »Konee
pohádky . ..«
Ano, konec pohádky, Asjo.
Vzpomínáte si na to, Asjo? Vidím dnesty
jasné pomněnky, ty krásné velké vaše oči, které
byly tehda zroseny a sám dnes vzpomínám té
písně z dáli, která k nám se nesla odkudsi
z dáli, z té chatky, která jako perlička skrývala
se na pokraji lesa a která do duší našich tkli-
vou melodií vnesla tolik smutku.
A přece bylo jaro, to jaro, které hýří
květy a stele je milujícím na zem, kdy duše
chví se tisíci sladkými melodiemi a srdcem
plane tolik obrazů štěstí a lásky . ..
Vzpomínáte Asjo . . .?
Is vi1n
19v0a
Asja