ОМ .... Kon«4ně dáno nuteol, »bychom vitoipili. 'и Trojím poklokoatlm vtdkli J tmo pfodepu- noa poeta NAměitka Syn» Bollho, — políbili

Troncai potTitoon řeko i noho joko » ■ pocity, jol mtrni an»ill bych м 1141ti, kloéoll Jimo pio» ét»rt hodiny před »r. Otcem n dycktiti

BHlonohnli Iftakyplným »loTim jeho, jimii nej* ргт турМт»! »e nn ndp. biiknpn rodná n»M dlecáte ; »lyie, ke prací apoitolakoa ппатеп odložil ceetn BTon do filma na rok přlitl, — ač by byl rid již letoa aem aarltal, — niln/m ,?e- ni»t, Toniať к aobi jej arai. Na to apiaobem, jakým jen liakyplny otec 9 dltkami miositi mftie, ajlitoral n&a, jakon ra- deat mft a toho, ke řidl tři bratry knése před aebon, rapomlnaje dojemné i žitá viry a »bok* noeti rodiči, jek církvi av. tři odchovali ayny knéae. Kát by ilechetná ty dniinky táto chvály Námietka Kriatova ae byli dotili I Kák by chvála ta, jakož I av. požehnáni, jek i jim av. Otec adilel, jii ku avyieni blaženosti jejich v nebe* aloh přiapély ! Při odevsdávánl haléře av.-Petrekáho adie* cáae kralo*hradecká nad míro dojemným apflao* barn konatatoval av. Otec, ke odkáaán jeat ponte na to, co vérná dítky av. elrkve mn poskytnou n odůvodnil výrok tvůj památnými slovy: »Vždyť mi vkecko viali I Chtěli mi aioe dávali několik milionů roéně, ale podpora takto nabltenon nikterak přijmonti jaem nemohl a taká ji jindy nepřijmu." Blteli jsme při rothodnych slovech těchto Náměstka Syna Božího; a neikodi, — tak kn slovům denníku svého připojaji, — ke památný tento výrok av. Otce i veřejnosti se podává! Na to a bolestným vyraiem v tváři líčil av.

Otec auřivá útoky, jek xe strany nepřátel ději an na av. Cirkev; na poanámkn pak a hloubi srdce věřícího proneienon : »Portae inferi non praevalebunt adversos eam —brány pekelné ne* přemohon ji* — doložil: »Ano, nepřemohon ji, Syn Boži to alibi!, ale viiokni masime statečné bojovati, jedenkakďy mnsi povinnosti atavo svého co nejvirněji plniti." Konečně děkoval av. Otec dojemné aa dar viem, kdož ipoln přispěli, položil každému a nás posvátnou, apoitolakoa rnkn na hlava n žehnal nám n viem naiim milým a drahým a nad míra milostivi nás propustil. Vsdavie opětné povinnon úcty a pocity nevýslovně blaženými oponitěli jsme příbytek av. Otce v pevném přesvědčeni, ke tato čtvrt hodina ve vueiená společnosti Náměstka Kristova strávená nikdy, nikdy nevymisl a paměti nail! Blaženost, a jakouž od av. Otce jame od- eháaeli, dovriena byla milostným přijetím u Jeho Em. ndp. kardinála státního sekretáře Ja- eobinlbo, jenž živými a nevinnými žerty kořeněnými vspomínkami na svůj pobyt v Čechách a svláitž v Hradci Králová a v Broumově nemálo nás roseamál, sám smál se srdečně a námi.

Boha bnďcež aa to vronci diky. Že moř, jenž prvním jest rádcem av. Otce a na jehož bedrech tak veliká spočívá tiž a sodpovidnoat, tak milou a veselou obdařen jest letoron! ▲ jak blažiti může viecky věrná ctitely Lva XIH. správa, že sv. Otec každodenně několik bodin prodlévá ve společnosti muže, jenž nadán výtečnými achopnostmi státnickými — i v tich nejdůležitějžich záležitostech, tykajících se celých řlif, výborná dávati umi porady, jenž de taká obdařen veselou mysli, saplaiovati dovede ty trudná myžlenky, jež při uvažováni žalostných poměrů nynijžlch mimovolně vznikati musí v otcovském, láskyplném srdci Náměstka Kriatova, jenž by tak rád viecky národy sjednotil v jediná pravá Cirkvi, jemuž ale za upřímnou vůli, kterouž rosličnym vládám přináil vstříc, dostává se často ,'en sneuznánl a ne- » vděku ! Dobrotivý Bůh sv. Otci tak výtečného a tak jarou, veselou mysli obdařeného rádce mnohá, mnohá leta šachovej ! Plni nevýslovná blaženosti oponitěli jsme posvátná siné vatikánská a milený bratr kanovník sajiatá nezatll mi, když i výrok jeho n večer památného tohoto dne učiněny vyzradím, svolale v posvátném rozechvěn! : aJá dnes samon radosti nebudu moci spálil* Ziuienott osvědčila, že nejen jemu, ale i nám dvonm ostatním dělo se podobně. A kdo a milých čtenářů by se tomu divil? Za sdar sv. věci katolická v milá vlasti, kterouž »Čech* statečné zastává, na hrobech knížat apožt se modli kněs diecése kralohradecká.

BET:*

Psbérky. —k.— К slavnosti Lutherové. GHoriůksce Luthrova nezná mesi. Kn nadienl prth předvádí se lida vielijaká myatiůkace, káře se o »uejoěmečtějilm Němci,* „největilm via- stand," »nejčistilm maži", o »vzoru némeckáso otce rodiny," ano o »sv. Ducha v německá záři." Lother se liči takým, jakým nebyl. Lid má ideal Lethen, ideal reformátora, ale pravého Lutkera nezná. Kdyby jej sňal, musil by vědět, te ten, který sestával svobody u stře, a vy minii lid z »područ! filma", eoi se ma sa aajvyiil sáslahu klade, sám pak řekl: »Kdo učeni má aepfij<mú, noise mu, aby spásy doiel, a kdo jinak věří než já, jest synem pekla." Poctiví protestante jako Leo a Bobmer sami doznává}!, že Luther německou jednota sruěil a považuji reformaci aa nejhlubil pramen německého ala. Lather jo dle prot Pflaiderera s Berlina .zakladatelem protestantská mravnosti a obnovitelem krásného němeokáho života rodinného." Známo je, kterak mu stav manželsky byl .věcí tělesnoa*, jako jiná »světská saměituáoi*. A o tá mrav- noeti, jaká byla lae se dočisti ve spisech Lnthe- rovyek, a lists, který napsal .maži božímu"

JIH vévoda nasky, který byl přec jeho patronem, ve svá roshořčenosti, jakožto odpověď na jeho kázaní po neděli Invocavit r. 1696. Vévoda táže ae: »Kdy událo ze vlče svatokrádeži, uež aa tebe? Kdy bouHl se vlo lid proti vrohnostem, než aa tebe? Kdy loupilo es tolik v domech chudých kněžl, kdy vraždilo a kradlo se vico než aa doby teboa hlásaného evangelia? Kdy utíkalo tolik mnichů a jeptiiek s klážterů? Kdy ručil se tak svazek manželsky, jako teď, když napsala : kde manželka... ať jde к jinému . .. a muž ať podobně nčini? — To pMnealo nám tvá evangelium." Že vévoda pravdu děl, dokasuje aám Luther: »Člm dále evangelinm naie se káže, tlm hlouběji utápí se lid v mamoně, pyie a nádhernosti." »Z tchoto učeni (o ospravedlněni se) hade svět člm dál, tlm horžl." — »Taká u mládeže zmáhá se opiUtvI beae studn". .... »čert je tlm vinen, že nyní mladý svět je tak zpustly, divoký a nesvedeny, bndou s toho ďáblovy děti." — Vieobecně žaluje se teď na ne- poslužnost, rozpustilost a pychu mladých ve viech stavech." — »Nevědí, co je slovo boti, křest a večeře, jdou tam s hloupou myžláokon, json sposti! a nezvedení, rostou v nečistotě svá a vzdorovitosti." — .Kásoft dítek jett bídná, к politováni; není cti ani kázně, rodiče dají dětem svůli, nechovají je v bázni; matky netrestají svých dcer, nenči je byti počestnými a cudnými." — Rovněž zprávy visitačnl z tá doby vypadají ialuplně. — Naříká se tam na »zlehčováol slova božího," na »vzrůstajíc! bez božnost surovost, hýřeni, nemravný život, — smutný úpadek manželského stavu, a pod., což

nazývá kurfiřt saský přítel Lutherův přímo »zou­ falým stavem." Go se tyče pak Lutherova po- vzneženl vědy, praví přítel Lntherův Erasmus: »Což nepraví Luther, že filosofie Aristotelova je ďábelská? neplíe, že aienost veikerá ať prakti cká, ať spekulativní má se zatratili a což nekázal dle něho Pharellos, že veikera věda je vynálezem ďábla 1* — »Proto kde jo lutheránstvl tam i úpadek vědy; neboť ono jen dvojího vyhledává: příjmů a žen (censum et nxorem).* Ne tudíž Lutherovi, ale knížatům německým se děkoje zachováni vědy. Na Lntherovych bedrech spočívá pry Kant, GO the, Schiller i Lesaing. Kdo je zná a zná Lnthera, utvoří si úsudek sám.

Významně pádná je, co praví jeden pastor jiho- německy (Berechtigung drr Reformation.) : »Kde jsou úspěchy reformace? Vžnde ahorient, ne polepženi; oehusenl a ne obohaceni, rozkol a, ne sloučeni; sesláblost a ne posila." Jiný dl: »Spisy o reformaci jsou plnv žalob na vsrůsta- jfcl zloba, mzmooářstvl, beansdnost a veikerá hHchy." — Po ovoci posnáte jel К Lutherové slavnosti vie se zdvihlo, fiečnilo se, psalo, tiiklo se, i stará ze- tlelé knihy dočkaly se nového vydáni. V Mnichově také vydána byla brotnra z r 1707 plna chvály Luthrovy, v nit na konci dočítáme ae, te Lntherovy ostatky nebyly, jak mnozí z pro- teitantů tvrdili, císařem Karlem V rosháseny. Když mu tak radili mnosl, pravil: »Neválčlm a mrivými, ale s živými." — Berlínský pref. Pfleidirer mezi jiným .ovocem reformace" též »vteobecné uvedl kněžství bez papeže a klatby, * oviem že při tom zapomněl na tisíce papvtičků, kteii hůře dělali ještě než první pru ipapež Luther, který v proklínáni byl mistrem, o čemž svědč! aspoň následující kletba na papeže : »Bůh všemohosci bnď ti nepřítelem, neodpustit tobě hHchy nikdy a vrzii tě do pripaiti ohně věčného; a já . . odeplrám ti vetkern milost boží a život věčný i vrhám té tlm do pekel. . .*

Politicky přehled domácí. У Praze, dne 14. listopadu. Z Vídně. Jak se na jisto dalo očekávali, byl Lutherův komers vídeňských německých studentů svědkem velice roztomilých i pozoruhodných scén. »Vaterland* plte b něm následovně : Komers odbýván v Žofinském sále aa předsednictví protestantského theologa Antonia. Jeat to zajisté řídký studentaký podnik, pořádat! komers kn poctě náboženského »re­ formátora* a mnoho práce měl předseda, aby v zahajovací své řeči slavnost podobnou ospra vedloil. Ku konci svá řeči minii, že komers jest к tomu určen, aby se »Lutherova slavnost nechala ve veselém akordu vyznlti," s kterýmžto výrokem byli veškeH přítomni studenti ■pokojeni. Ta »veselost* dopadla však podivné. Z professerà dostavilo se ku komersu jen několik, z nichž byla většina protestantá. Mimo tyto přítomen byl poslanec dr. В a- reuther a hlavni vůdce »äolvereinn* dr. W e i 11 o f. Tlm vyčerpána celá listina přítomných notabilit. Mimo studenty dostavilo se na galerii velmi Hdká obecenstvo a několik »dám.* Sedě na řečnické tribonš, zbalená v roucho černo-červená-alatá, promluvil předseda po napěni plané: »Gaudeamus* ještě několik slov a citoval táž Lotharovi pHpisovaný verš: »Kdo nemilaje vlao, žena a zpěv, hlásném ostane po celý svůj život." У tomto ohledu prý studenti jsou jednoho míněni s Lathrem; když mluvil řečník o lásce atndeotův к pravým né- m e c k ý m ženám, zardělý se veškerá pHtomná židovky . Nelze naprosto pochopili, jak se vůbec mohlo tolik mluvili o aémectvu, ana pHtomna byla ohromná většina židovského stndentstva vídeňská university.

Druhý řečník, Behmldtkans, předčítal a lístku colon sposata frásl, nedošel však úspěchu. PHtomný profator a superintendent Sebnreayi odpověděl na pHpitek profes- ■orům pronesený. »Veselá* nálada, jež společnost ovládala, nkátala ae zřetelně v chováni ее vůči tomuto řečníka. Díkůvzdáni jeho »ile- eketnámu panovníku," pot Jehož sá- itltou mohli vůbec protestanti Lnthorovn slavnost konat!, bylo v o 1 kou větě bp on přítomných studentů vyplská'he. fisč- nik adrcen Jsa končil s pHpitkem Rakousko- Uhorskn a opustil za opětného pískáni tribuna. »Veselá* náladu studentův osvědčila se věak ježtě vlče mezi řeči studujícího filosofa Brueknera, jenž zabíhal tak směle do politiky, te jej přítomny policejní komisař musel třikráte к pořádkn volati. Když se viak hoilk ten dokonce odvážil rychlým pohybem raky na vládního záitnpoe nká- ■av, činnoat jeho v posměch uváděli, nechtělo miti »veselost" ani konre. I poslanec dr. В a- r e u t h e r ve svá řeči pHčinil se velice к rozmnoženi »veselá* nálady, praviv, te nebude se, jako předežiy řečník, dotykati politiky. Ka konci avá řeči pHpil dr. Bareuther »ně* meokému národu ve i mimo Rakousko." Konečně přiblížila se hodina »salamandru in honorem doctoris Martini Lntheri." — — Zpravodaj »Vaterlandu* opustil v půlnoci místnosti přeplněná čmoudem tabákovým a pnehem pivních výparů. Rakouská delegace odbývala včera ■voji čtvrton schůzi, v niž schválila závěrečný účet za rok 1881 a vyHdlla dožlá petice. Výbory rakouská a uherská delegace dohodly se ohledně viech rozdílných naneseni obou delegaci.

Dnes odbývá se schůze závěreční. Klidný a zdárný průběh delegačnlhe jednáni vyvolal v kraších rozhodujících nejvyiil uspokojeni, jemuž dá sahraničnl ministr na rozkaz císařův v dneinleh schůzích náležitého vyrazn. Z Pešti. Zdá se podle vieho, že s jmenováni barona F i 1 i p p o v i č e báném chorvátskym úplně seilo. O příčinách toho koluji rozličná správy. Zde proslýchá se, že stalo se tak z ohledu zdravotních, jinde opět, že žádal Filippovič za větii dotaci rozpočtu Vojenské Hranici. V pravdě zdá se byti viak jtatéjilm to, že důležitá část této nové neshody jest rázu politického a tyče se postaveni bána vůči Unrám. Následkem toho mlnvi se nyní opět o jmenováni Khuena báném. V Záhřebu opětně mluví ae silně o kombinaci bánská s baronem M o 1 lina- rym. Záhřebsky »Pozor* pite, te si umírněná oposiee přeje smírná dohodnuti se ■ Uhry, leč dosazeni bána dle předpisu »Pester Lloydu" považovali by mnaela za symptom opáčného úmyslu uherských vládních kruhů. Táž proslýchá se v Pešti, te vláda nucena bode ohlédnout! se po osobnosti pro hodnost bánskon v kruzích civilních. Delii trváni nynějilho provisoria nemůže T á ■ s a proto jit pHpustiti, jelikož nechce po­ dat! chorvatským zemským a říšským poslancům sáminkn к stávkováni. Vskntku proslýchalo se tyto dny jit, te se řiššti poslanci chorvatští umedi, v připadá, nebnde li do 90. t. m. bán jmenován, nevstoupili do uherského říšského ■němu a po případě vsdáti se i vesměs mandátů.

Politicky přehled zahraniční. V Praze, dne 14 listopadu. ГЧёппеоЬсо. Všeobecnou posornost vzbuzuje nyní cesta ruského ministra aahranič- nlho Gier se do Berlína, kamž včera ráno pHbyL Brzy po svém přljezdn přijat byl ко ranním princem a později i samotným císařem. Ve středn odebeře se Giers do Friedrichsrnhe na návštěva kn. Bismarka, od něhož byl pozván a vrátí se ve čtvrtek opět do Berlina, načet se vydá na další cestu na návštěva své nemocná dcery do Montreoxn. Do Petrohradn vrátí se pak prý přes Vídeň. Že jsou disposice rnskáho mohly přátelské poměry Ruska se sousedními státy. — »Germanii* sděluje se a filma: »Sv. Otec nepřijal demisi žádanou kardinála Hohenlohe pro auburbicárni biskupství albánské, jelikož není podstatného důvodu pro taková porušeni starých církevních tradic." — »Vatikánský* dopisovatel »Pol. Corr.* telegrafuje v táže záležitosti : »Návrat kardinála Hohenlohe do filma nčini svým časem konec přehnaným správám o pokusu téhož, vsplrad se sv. Stolid.* — Stran ardbiakupů Ledochowskáho a Melcherse nelze prý sv. Stolid, donatiti je к resigned, čímž vstupuje vyjednáváni s Německem do nového stadia. špmnéImito. Nedávno sde vydaná brožúrka, jednající o poslední nasdařená vojenské vzpouře, vzbudila zde ohromnou sensed. Spisovatelem její jost mladý praporečník, jenž tvrdí, že požíval dlouhý čas důvěru Ruize Zorilly a že aairécen byl do všech podrobnosti spiknuti.

Především újUf*j*> že vydal Zorrilla rozkaz, aby byli generálová Beraogar, Agosta a Hidalgos a pp. Moret a Mornlú zastřeleni. Mnoho jiných, mezi nimi i ministr války, mělo býti vypovězeno. Zda ndánl tato jsou správna, jest tlm pochybnější, jelikož se aám spisovatel brožúrky pHznal, že pohnala jej к sepsáni jajl touha, by ae pomstil Zorillovi. — Dopis císaře německého, Viléma, zaslaný králi Alfonsovi, praví, že císař pro stáH nemůže se tak daleká cesty odvátiti, a že konaní princ má aa úkol, podali Španělsku a jeho vladaH důkaz přátelství a zájmů a utužili svátek a přátelská styky mesi dvory madridským a berlínským. V paláci madridakám opravuje ae jedenácte alni proněmeckého korunního prince. Slavnosti uvftnd bndou velkolepé. — „Correspondeclna" vyvrací povést, že Fraa- eousi, osazení v Baroeloně, hodlají demonstrovali proti německému korunníma prind. Listy přimlouvají se aa důstojná uvítáni korunního prince a dl. že návštěva tato nesmi Francouze znepokoj ovati.

ministra mírumilovná, vysvitá ze správy petro- hradské, že byly veškerá ruské čawpisy Není de takměř jediného roku, v něm lby" znäč- ■vány vládou, aby se zdržely veškerých bezpod- ngju částkou nebyl přispěl к dotčenému účelu, statných pobuřujících správ, jet by pokalili Nejedna kaple táto velebné Svatyně blázá jeho

BaUkarvltO. Jest již sjlitéuo, 4 nedávná správu se Srědce, že kalte Alexand«. seslal mocím notu, v alt al stěžeje, te Raško por ošilo berltnskoa smlouvě, Jest naprosto iig. pravdivá. Posláni plakovnlka Kasibarse do Brédc» Jest naskrse rázu smířlivého a záležitost raskýek důstojníků v bulharské armádě vyHsena beds přátelsky. Kaulbara přijat byl v neděli haltet«« Alexandrem v audienci, jež trvala 4 hodiny Výsledek její byl pHsaivý. Přes to vink posad trvají třenice mezi balbarskou vládou a ruský« diplomatickým agentem Joninem. Tak sejmem zaslal tento předsedovi ministerstva Osnkovovi, nHpis, aby potlačil časopis »La Boulgsrie." Žádost tuto Gznkov zamítl. Na to prohlásil Jo. nin ve svém orgánu »Sosnanie", že car a ruská vláda nemá pranic společného ■ nynéjilm bsl. burským kabinetem. — SHrbslto. Dle spolehlivých zpráv z Bělehradu, jest povstání v Z »j čara úplně po. tlačeno a zavedena zde vojenská správa. Vojské operaie nyní proti Knéiovci. Odzbrojeni, jel dalo vlastni podnět ku vspouře, nesmi ae vy. kládati v ntšlm smyslu slova toho, neboť ve- škeH Srbová podrželi smi zbraně, jež jsou jich majetkem. Odevzdali měli pouze zbraně státní, jež obdrželi ku cvičením seměbranským. Až doposud směli si Srbová i tyto sbraně všiti domi a používat! jich ku vlastni potřebě. Nyní sa- vádí srbská vláda nový systém sbrani a chtěla proto sbraně stará všiti si nazpět.

Kronika církevní. Volba děkana metropolitní kapituly na místě zesnulého ndp. světícího biskupa Dra. Prachy konala se včera dopoledne. Před 10. hodinou shromáždili se vdnn. kanovníci a vysooedp. proboštem Dram. Wúrflem a pH- bravše ayudika kapitulního advokáta pana dra. Samce h Hditele kanceláře pana Opo* leckého v sakristii dúmn, odebrali se po tá do kaple sv. Václava, kde svatovítsky farář dp. Hodlk »veni creator* sapél, načet tichá mže svátá následovala. Po nl předsevsaia volba pH uzavřených dvéHch. Zvolen generální vikář vyaocedp. A. Kúffer rytíř z Aimannsvilly, jenž bvl ihned také vysoeedp. proboštem Drem. WUrflem instalován. Slavnostním »Te Deum* byla volba zakončena. — Nové svolený vyadp. děkan kapituly sv.-Vltská narodil se 8. června 1813 v Praze, absolvoval tn theologická studie a než dosáhl sttHvk ordinaci potřebného, účin* koval jeko katecheta na farni škole u sv. Mi- kuláie. Byv dne 7. srpna roku 1836 na kněze vysvěcen, stal se kaplanem u sv. Mikulášs v Prase, roku 1838 к sv. Jindřichu přeložen, kdež 14 let působil. Pak byl krátký čas kaplanem u Panny Marie Sněžná, načež ae stal dne 30. prosince roka 1869 děkanem v českém Době (patronát JJ. knížete Kamila Bohaaa) v diecési litoměHcká, roku 1863 biskupským vikariátnlm sekretářem, roku 1864 biskupským vikářem libereckého vikariátutho okresu a biskupským konsistoriálnlm radou. Dne 30. listopadu roku 1868 byl svolen členem pražská metropolitní kapituly, dne 9. ledna roku 1869 byl instalován v tétáž kapitule, dosáhl roku 1879 praelatury archidiakona a byl aa podsim roku 1873 od Jeho Em. ndp. kardinála generálním vikářem pražské nrddieeése jmenován. Sv. Oteo Lev XIII. jmenoval jej svým domácím prelátem.

Nové svolený vysdp. děkan kapituly byl za mladších let výtečným kazatelem a požívá pro své v pravdě kněžská působeni, lidumilnost a osobni přívětivost úcty a přísně obscaá. — Velká sáduhy sobě získal vysdp. prelát Kfifrf o opravu a dostaveni sv.-Vltskáho velechrámo. péči o tento dům Boži, pH němž tak významná místo uchystala mn Prozřetelnost Boží. Zejmeos i jeho vysoce vážená pani sestra, ovdovělá Moravcová, toutéž láskou a obětavostí pečnje o okrasu téhož stánku Božího. Přemnohá velice vzácná dary, věnovaná tontéž zbožnou matrcapa do Svatyně a pro Svatyni hradčanskou, pojistily jí blahou a vděčnou památku všech cti* telů chrámu metropolitatbo. — Bůh zachovej dobrotivého a šlechetného vysoeedp. děkana Kúffra ještě na mnohá letal

* Spolek sy. Josefa In podporování světského duchovenstva те výslužbě pro deskou církevní provinci v Prase. Právě tiskem vyšla 11. dčetni správa spolková sa oprávni r. 1883 (od 1. listopadu 1889 do 81. říjnu 1883). kteráž vykuřuje dva nová sakladatele po 100 slut, totiž ndp. dr. Em. Sehúbla. biskupa litoměřického, a vdp. Ant. Hanlkn, kanovníku metropolitní kapitoly, n 38 novýoh členů spolkových, 7 farářů, 29 kaplanů a 9 katechety na městských ikolách ; dle diecési : 7 ■ pražská, 13 z hradecká, lis litoměHcká a 7 ■ budějovické Poslední číslo členské Jest 498, odečta-li se však 74 členů od počátko až posad teařalýrk neb vystoeplýeh, nbývá 494 skutečných čteni ▼ mianlém roce přintonpilo mnohém vico členi- než na ačkolik předešlých let; tot důkav, U vel duchovenstvo pHehást vlc к poznáni n ocenění dobročinnozti toho spolkn, n ■ výbore koogrnováho nn Háaká radě pntraě vidí, te nej* lépe nčini. když ze nomo o bodouonozt starali hade. Jmění apolková vzrostlo v 6 proč. a 4 procentních státních papírech u loňských 79.393 slat na 89 077 slat, o 9748 slat Y roce to* vydáno 9 defeientům členům 1016 alstýeb. Pro rok 1884 jest sasnamenáno 19 deleieatů, t nichž jeden největší posad roční podpora v obnos a 966 al. dostávali bui». Od 1. listo- pada pHstoapll tua 3 novi člaaová, ▼ nověji!* čaee pHstapajl noví členové a fusai apolkovoe «patrně nratajieo,