Dne 15. dubna 1902.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 103. Strana 3.

vzhledem k čilé polské agltaci slušně příznivý poměr hlasů a že zabránil dalšímu polskému rozvoji. Na konec vysloveno jest v listu očekávání, že »ministr použije první příležitosti, aby na témže místě, na kte- rémž učinil rozdíl mezi Němci a židy, opraví svou poznámku o vřesenských obecních volbách, spočívající na bludných překpokladech.« Nový doklad, že židov- skou drzost nelze nikdy, nikde a v ničem předsti- hnoutl. Sjezd evangelíků v Novém Rupíně. Dne 6. dubna byl svolán sjezd evangelíků z celého Brani- borska do Nového Rupína. Zde si páni pastoři We- ber, Bittkau a dvorní kazatel Dryander dopřáli pod záštitou pruského orla promluvitl řádně od plic. Pastor Heydt z Berlína zvěstoval shromážděným hroznou zprávu, že Berlín čítá již 47 katollckých kostalů, ve kterých působí 60 katolických kněží. Židovské syna- gogy, kterých má Berlín ještě více, pana pastora ne- bolely a nebolí. Braniborský evangelický svaz zaslal lonského roku svým pronásledovaným bratřím z evan- gelia 36.000 marek a sice do Vrchlabí a do Inns- brucku. Dále se ohradil sjezd, že by pastoři z Něme- cka prováděli v Rakousku nějakou protidynastickou sgitaci. Na záchranu východních pruských zemí, jako Poznaňska, žádal sjezd posilňování evangelického živlu v téchto zemích. Konečně se páni pastoři obrátili pěstí proti říšskému německému sněmu a pohrozili mu, pakli by sněmu snad napadlo, povoliti Jesuitům pří- stup do Německa.

»Pryč od Říma!« Hnutí, vyvolané tímto he- slem, zavdalo také známému evangelickému pastoru Llc. Bräunlichovi podnět k tomu, aby zmínil se o něm v poslední valné schůzi Evangelického spolku marky braniborské. Pravil, že přívrženci onoho hesla mohou se pochlubiti, že od jeho vydání pře- stoupilo v Rakousku celkem 19.680 osob na víru protestantskou a 8230 na víru starokatolickou- v Čechách úhrnem 9000, ve městě Vídni asi 4000.

Od r. 1898 rozhojníl se počet protestantských kostelů v Čechách ze 23 na 40, počet kazatelů z 25 na 54. Evangelické církevní úřady ve Vídni nechtěly, jak známo, z počátku o celém hnutí ničeho vědět. Dle ujišťování pastora Bräunlicha mají se věci nyní do- cela jinak. Vímeť, a také většina německých časoplsů doznává to docela bez ostychu, že celé hnutí jest více národnostního, než-li náboženského rázu. Katolická církev pozbývá při tom živlů, jichž již ani více ne- měla, netrpí tedy žádných tak přílišných ztrát. A pan Bräunlich potvrdil to právě sám. Prohlásil totiž s uznáníhodnou otevřeností, že hnutí jest mnohým lidem již nyní »příliš náboženským«. Hle, zde to máme! Že to však anl dost málo nezmenšuje po- vinnost katolícké církve k obraně co nejrozhodnější, rozumí se samo sebou. Vatikán a Rusko. »Pol. Corr.« oznamuje z Vídně, že kardinál státní tajemník Rampolla zaslal ruskému ministr residentu Gubasdovi rólu, v níž jest protestováno proti sesazení biskupa ve Vilně, migra. Zvěroviče. Ve vatikánských kruzích způsobilo toto opakování případu Szymonova dojem velmi trapný, a krok, učiněný proti blskupu ve Vilně, považován jest za nový důkaz neutuchávající nesná- šelivosti a libovolnosti ruské správy vůči jinověrcům.

Italští katolíci a volby. Před několika dny uveřejnil »Giornale a'Italia«, konservativně-liberální list směru Sonninova rozmluvu, již měl jeden z jeho zpravodajů s arcibiskupem kapuánským, kardinálem Capecelatrem. V rozmluvě této bylo mnoho také mlu- veno o politice, a dostala se na přetřes zvláště otázka, týkající se možného odvolání »Non ex- pedit« ohledně politlekých voleb v Italli, t. j. od- volání zákazu, podle něhož katolíci nemají súčastniti se těchto voleb. Kardinál Capecelatro vyjádřil se, že není nemožno, aby sv. Stolice odvolala tento zákaz. V kruzích konservativních liberálů vzbudila tato na- děje ihned veliký jásot. Kladlať strana tato, která denně pozbývá půdy na prospěch radikálů a vztažně soc. demokratů, svou poslední nadějí do účastenství katolíků v životě politickém. Ale do splnění této na- děje jest ještě daleko. Prohlašuje totíž »Osservatore Romano«, že všecky k oné rozmluvě podávané kom- mentáře jsou úplně zbytečny. — Protože píšeme právě o Italli, zaznamenáváme, že rozšiřování sociall- stických ideí vede v horkokrevném jejím obyvatelstvu k prazvláštním poměrům. V Bologni na př. konali socialisté v pondělí velikonoční soclálně-dem o- kratický »křest«. Do veliké dvorany dělnické komory dostavily se tři ženy se svými novorozeňátky.

Všecky tři matky byly rudě oblečeny a také jejich ubohé dítky vyzdobeny byly rudými páskami a stu- hami. Po několika řečech, ve kterých bylo křesťan- ství na výsost pohaněno a potupeno, předstoupil jeden ze socialistických předáků, pokropil dítky vínema řekl: »Křtím tě ve jménu Karla Marxe.« Podobnou rouhavou scénu připravují sociální demokralé v Porto- maggloro u Ferrary. Bude prý tam neméně než 30 dítek pokřtěno na jméno Karla Marxe. Všecky snaby duchovenstva, aby přemluvili ty zaslepence k upuštění od svého úmyslu, zůstaly až doposud marny.

Katolické věci v Nizozemsku daří se dnes bohudíky dobře. Protirevoluční katolická vláda jde klidně svou cestou a těší se v zemi nepochybné a nesporné vážností. Nemohla sice ještě osvědčiti se na poli zákonodárném, ale všeobecně chválena jsou její opatření na poli správním a její spravedlnost při jmenování úředníků. Také katolíci nemají žádné příčlny, aby stěžovali si na zanedbávání rovnopráv- nosti. Jeť počet katolíků ve vyšších státních posta- veních poměrně dosti značný. Dlužno však přiznati hollandským katolíkům, hlavně těm, kteří bydlí v konfessionálně smíšených provinciích, že velmi čile súčasťňují se veřejného života a dobře také dovedou užívati svých — loktů. Není mezi nlmi anl zdání o té bezstarostnosti, která tak těžce ochromuje široké kato- lické kruhy v jiných zemích, zvláště také v Ra- kousko-Uhersku. Nizozemští katolíci nevolají také po- řáde po »světském rameni«, nýbrž pomáhají si sami a vede se jim při tom dobře na všech polích, zejména také na poli obchodním. Vydatně pečují katolícl v Nlzozemí cestou svépomoci také o církevní rostoucí potřeby. Všude stavěny jsou skvostné nové kostely a náklad na to jest uhražován z prostředků dobro- volných. Štát ponechává rozličným církevním společ- nostem jejich vůli, popředně také církvl katolické, které v čerstvém vzduchu svobody daří se dobře.

Bylo to lze pozorovati zvláště o posledních Vellko- nocích; četné veliké kostely byly vesměs pře- plněny. K protikongregačnímu bojí ve Španěl- sku. Madridská »Gazeta« uveřejníla právě zvláštní okružník, kterýž ohledně kongregací zaslán byl gu- vernérům. Lalcké kongregace vyzývají se v něm, aby dostály zákonu o spolcích, sice že jinak budou pro- hlášeny za protizákonné. Státně zmocněné řády mají předložiti listinu zmocňovací a takto způsobiti proza- timní zanešení do rejstříku. Nezmocněné řády vyzý- vají se zase, aby požádaly za zmocnění s dokladem svého kanonického schválení a zaznamenání, sice jinak že budou prohlášeny za protizákonné, v obojím pří- padě za spoluúčinkování prelátů. Nově připravované osady potřebují schválení se strany vlády, cizozemci kromě toho také zanešení při konsulátu. Daněmi po- vinné řády mají daně platit ihned. Zločiny na Filippinách. Zrovna jako Avgl- čané v jižní Afrlce, dopustili se také Američané hoj- ných a těžkých zločinů na Filipplnách. Zločiny ony byly prokázány válečnýml soudy, takže jich ani mini- sterstvo vojenství neobhajuje. Jako nejvy šší vinník shledán byl doposud major Waller. Týž přiznal se také, že dal zastřeliti jedenáct povstalců. Tvrdí však, že řídíl se jen výslovným rozkazem generála Smítha a dokazuje, že rozkaz tohoto zněl: »Chci, aby ste vraždil a pálil; čím více povraždíte, tím větší potěšení mně učiníte. Celý vnitřek Samaru musí býti proměn v divokou pustinu. Hranici pro vraždění svoří desátý rok.« Setník Porter potvrdil tuto výpověď ma- jora Wallera a dodává, že sám slyšel onen rozkaz

generála Smitha. »New-York Evening Post« pozna- menává k tomuto odhalení: »Nepochybujeme anl v nejmenším, že pocit, jenž každého Američana zmcení se při čtení těchto hrozných zpráv, bude pocitem nej- palčivější banby. Armáda naše jest zne- uctěna a naše národní jméno jest poskvrněno strašlivým tím odhalením válečného soudu ... Naše vojsko sledovalo na ostrově Samaru polítiku hromadné vraždy ... Stalo se, I stojíme na očích světa zne- uctěni. Jest jen jedno, co by ještě více mohlo nás zahanbiti; byla by to okolnost, že by snad mohli nalezeni býti ještě Američané, kteří se nestydí. Po- važme jen, že Anglíčané čtou, že konáme protestní schůze proti ukrutnostem v jižní Africe, ačkoliv udály se takovéto věci !« Z Číny. Velitelé společných vojsk dohodli se na tom, aby dosavadní vlída v Tientsinu byla zacho- vána buď až do zboření pevností, jež usneseno bylo ve schůzi velitelů, konané 6. září 1901, nebo až do 1. července. Vláda však žádným řádem nemá býti rozpuštěna dříve, nežli za čtyři neděle po přijetí jistých podmínek se strany čínské vlády. Mezi tyto podmínky patří také následující: Čínská vláda musí se zavázati, že poznovu tvrzí oněch nevystaví, a že nezaloží také žádných nových tvrzí mezi Peklngem, Taku a Šanhaikvanem. Čínské policejní vojsko ve městě nesmí čítati více než 2500 mužů. Čínské vojsko nesmí přl- blížiti se k městu více než 30 kilometrů. Železnice PeklngŠanhalkvan má býti vydána čínské vládě te- prve pak, až k tomu přivolí velitelství spolčených vojsk. Podmínky tyto mají býti nyní předloženy čín- ské vládě, ale nepřítomností německého vyslance, kte- rýž odjel včera k veliké zdl, nadešlo v tom ohledu jakési prodlení.

Z říšské rady. Z Vídně, 14. dubna. (Tel.) Dnes pokračovala sněmova v poradě o národních školách. Debatta byla dosti pohnuta, neboť jak při řečl posl. dra. Gessmanna, jenž hájil stanovisko svojí strany, tak při řeči posl. Mlchejdy došlo k prudkým výstupům, v tomto druhém případě však jen mezl posl. Michejdou a posl. Demelem, jenž si dovoloval nepřístojné výkřiky proti zmíněnému poslanci pol- skému. Také ministr vyučování ujal se dnes slova. Sněmovna poslaneeká. (Zasedání 17. Schůze 119.) Předseda hr. Vetter z Lilie zahájil schůzi o 3. hod. 20 mln. Po přečtení došlých splsů přešla sněmovna k den- nímu pořádku, na němž se nalézá pokračování v roz- pravě o rozpočtu mlnistra kultu a vyučování, odstavec »národní školy«. Posl. dr. Gessmanu připouští, že se ve škol- ství jeví spíše úpadek než pokrok. Ale místo, aby s zde mluvilo o školství věcně, používá se té příleži- tosti ku stranické štvanicl. Jest prý proto nucen od- pověděti na útoky předřečníků. Jest pravda, že strana řečníkova, ač není klerlkální, nedovede si spořádaný stát představiti bez víry a že jest odhodlána, ve ško- lách dětem víru otců zachovati. Touto vírou otřásti sociální demokraté nedovedou. Pravda jest na jedné straně, že ohledně vyučování náboženství zbývá mnohé přání, že dotyčné učebnice ne zcela vyhovují. To však neplatí jen ohledně vyučování náboženství ka- tolickému, nýbrž i jiným náboženským jednotám.

Proti posl. Seltzovl praví řečník, že není pravda, že se dělnictvo ve vyučování zanedbává. Žádné jiné město, i takové, jehož správu vedou soclální demo- kraté, nedělá pro veřejné vyučování více než Vídeň a to slouží jak dětem bohatých, tak dětem chudých k dobrému. Naproti tomu není v Evropě státu, jenž by pro školství dělal tak málo jako Rakousko. Řečník probírá tuto věc obšírněji a odmítá pak za odporu sociálních demokratů a potlesku antisemitů výtkyo pronásledování učitelstva, při čemž se posl. Schrelbera táže, zdali každého mladého učitele, jenž se něčeho dopustí, nebo svým představeným nějaké hrubosti učiní, považuje za sakrosanktního. Řečník uznává, že by sedmiletá školní návštěva ve spojení s dvouletým zemědělským vyučováním byla lepší než nynější stav osvobozování od školní návštěvy. Ale podobný návrh vysloven byl nejprvé stranou německo-lidovou a nl- koli křesťansko-sociální, nebo klerikální. Za hřmotného souhlasu svých stoupenců a odporu sociálních demo- kratů odporuje pak řečník tvrzení posl. Seitze v pří- čině sklerikalisování školy a obhajuje na základě akt potrestání učitele v Pögsthallu z nařízení tamní okresní, nikoli zemské školní rady. Při tom dochází opět k bouřlivým výstupům mezi oběma stranami, zejména pod řečníkem a poslancem Seitzem. Řečník poukazuje na škole příznivá opatření strany křesťansko-sociální a odmítá na konec výkřik posl. Völkla, urážlivý pro Dolní Rakousy, při čemž se opakují bouřlivé výstupy, jež trvají i po jeho řeči.

Ministr vyučování dr. Hartel odmítá nejprve řadu těžkých výtek, jako že by byl zradil školua učitelstvo tím, že se jich v jiné sněmovně neujal proti prudkým útokům. On prý je naopak hájil a většínu učitelstva, která za nejnepříznívějších poměrů hmotných i mravních povznesla školství, bude prý vždy hájiti. Otázka platu nespadá prý však do kom- petence státu, nýbrž zemí. Kdyby se mělo splnitl přání učitelů, bylo by třeba 40 millionů korun a na ostatní přání 60 millionu korun. Minlstr lítuje, že jich nemá. Ministr omlouvá pak nepředložení českého zákona o platech učitelů k sankci špatnými finan- cemi Čech a praví, že z toho učítelstvu ostatně škoda nevzníkne, neboť dle dosahu zákona má zamýšlená úprava platů beztoho z části 1. ledna r. 1903, z částl pak 1. ledna 1904 v platnost vstoupíti, a jest naděje, že až do té doby vyjednávání mezi vládou a zemským výborem českým bude příznivě skončeno. Mlnistr hájí se pak proti výtce, že by zdržoval vyřízení zá- kona o disciplinárním řízení proti učitelům, dokazuje, že upravení základních rysů tohoto zákona dle ústavy do kompetence říšské rady, podrobnosti pak do kom- petence zemských sněmů. Dle toho se také jednalo.

Ministr uvádí, že dle říšského zákona jest dlsciplinární řízení naproti učitelům neodvislé od případného trest- ního stihání, podrobnosti dísclplinárního řízení však sněmy, až na jeden, vypracovaly. Vzhledem k práv- nímu stavu věci choval ministr také pochybnosti, má-ll dotyčný zákon říšskému sněmu předložiti, aniž by přl tom popíral, že říšská rada jest kompetentní, platné základní zásady pozměniti, jak komplikovaným by byl mechanismus, který by proto musil býtl v pohyb uveden, aby zemské zákony byly přivedeny ve shodu s řísským. Vyjednávání s vyučovacím výborem, jak známo, uvázlo. Ministr vykládá, proč nebyl potvrzen dotyčný moravský zákon, a poukazuje pak, jak při bezměrné agitaci klidnému a hodnému učiteli musí býtl těžko, této agitaci se vymknouti. Vláda v těchto poměrech, nechce-lí ztratiti všecku autoritu, musí za- sáhnouti, kde se může opírati o zákon a člní tak také. Ona opravuje každé nesprávné diseíplinární řízenía nemůže se jí jístě vyčítati tvrdost. Mlnistr popírá exl-