1
masthead
V Praze, v sobotu dne 21. prosince.
Praha
3
article
Nz »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil.(„Nančný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Literárni Hlidek
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Jubileum prosincovky.
Z Vídně, 21. prosince. Dnes je tomu
34 let, co byla úřadně vyhlášena prosincová
ústava. Jubilea toho vzpomíná »Vater-
land«, který praví: »Třebas i ústava ta
doznala leckterých změn, formálně jest ještě
v platnosti, ale ovšem toliko formálně
Od čtyř let žije toliko zdánlivě, byvši zasta-
vena obstrukcí. Tou chvílí podobá se, že
jest v činnosti, ale každý člověk ví, že ode
dne ke dni může jí býti učiněna přítrž a
každý člověk se obává, že známkami jejího
života jsou jen ještě poslední záchvaty.
Prosincovka stala se předmě-
tem obecného posměchu. Vytýka-
lo-li se včera v panské sněmovně knížetem
Auerspergem některým vládám minulým ustu-
pování na prospěch neněmeckých národů,
pak musí býti mu uvedeno na paměť, že
oba Auerspergové byli by bývali nemožnými
bez jazykových výnosů pro Halič a Dalmacii.
Všichni lidé, vyjímaje ovšem kn. Auersperga,
vědí, co kabinety Auerspergů jazykovým
výnosy těmi zakoupili.«
Všeněmci a konference
vyrovnávací.
Z Vídně, 21. prosince. »Ostdeutsche
Rundschau« prohlašuje, že Všeněmci klidně
převezmou zodpovědnost, kdyby konfe-
rence česko-německé se rozbily
aneb kdyby na ně ani nedošlo;
konference, jakých si přejí Čechové po sva-
todušním programu a po všem
tom, co se od autorů jeho stalo
od oněch dob. Že se však nemůže na
Češích nic vymoci, že vláda si doufá vy-
moci zastavení ústavy, kdyby ku
konferencím těm nedošlo, za to že
musí převzíti zodpovědnost strana, která si
osobuje zastoupení Němců v království če-
ském a jejich vedení.
Auersperg
Čecho
Čech
Němec
Vídeň
Halič
Dalmacie
Ostdeutsche Rundschau
Vaterland
6
article
Dr. Menger přednáší.
Z Vidně, 21. prosince. V živnosten-
ském spolku vídeňském, jehož předsedou
jest arcivévoda Otto, který také byl příto-
men, měl posl. dr. Menger přednášku
»Pozorování na půdě vídeňské.« Podnika
v ní exkurse na pole politické a užil před-
nášky té ku plaidoveru pro státní něm-
činu. Jinde — vyjímaje snad jižní Ame-
riku — nejsou národové tak svárliví jako
v Rakousku. Jsou toliko sloučeni nepřeko-
natelnou láskou ke kultuře západní. Proto
netřeba prý zoufati. Ovšem musí se prý ná-
rodové odhodlati k nezbytnému j a z yku pro-
středkujícímu, kterýmž nemůže
býti jiný než němčina (l) a tomuto
vyhraditi potřebný vliv a na druhé straně
měli by však Němci míti tolik
sebezapření, aby zůstavili vol-
nost pokračujícímu kulturnímu
vývoji národů ostatní c h.
Kdož takto mluvil, jest týž pan dr.
Menger, který jest nejzuřivějším nepřítelem
všech národů neněmeckých, který s pány
d'Elvertem, Lecherem a Grossem tvoří
známé kvartetto, jež potírá požadavek po
moravské universitě hrozbami,
že Němci obnoví obstrukci.
doktor
Menger
Otta
Němec
Elvert
Lecher
Gross
Rakousko
7
article
Professor Fournier o sitnaci.
Z Vídně, 21. prosince. Bývalý posla-
nec na říšské radě prof. Fournier měl
v III. okresu vídeňském řeč o politické si-
tuaci, ve které promlouval také o zasta-
vení ústavy a česko-německém
smíru, zvláště se zřetelem na Čechy.
Oddávají-li se prý tito naději, že po zasta-
vení prosincové ústavy přijde konstituce fe-
derativní, klamou se. Naděje ta sotva bude
splněna, neboť rakouská vláda musila by
se prý právě potom vyhnouti tím úzkostlivěji
otřesení své moci. Na Češích v první
řadě bude záviseti, jakým způsobem utvoří
se nejbližší budoucnost, protože k řešení
česko-německé otázky obnoveny budou kon-
ference česko-německé.
Pohříchu od Vánoc 1900, kdy toto vy-
jednávání bylo Čechy přerušeno, stalo se
mnoho změn k horšímu, zejmena pokud se
týká otázky kompaciscentů. Co se
však má státi, nepřistoupí-li Čechové na vy-
řízení hospodářských záležitostí, a na ochranu
ohrožené svobody, dokud nebudou vyřízeny
jejich požadavky? Ochromí-li Čechové parla-
ment znova, co udělá vláda, která předkem
odmítla jednostrannénárodní ústupky? Má
potom jen jeden prostředek ještě: musila by
provésti svou hrozbu, že zastaví ústavu.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3k
Fournier
profesor
Čech
Čecho
Vídeň
Čechy
Vánoce
Praha
8
article
LSII
LSII
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
9
article
vydá mani fest k občanstvu a
vypíše nové volby, kleré by se musily konati
za hesla: »Pro ústavu, nebo proti ústavě.«
»Nevěřím — pravil posl. Fournier — že
obyvatelstvo a zejmena české, bude tak
prosto všech ohledů na svoje svobodya
svoje práva, aby pro nesplnitelné (!) ná-
rodní požadavky vydalo tyto svobody a tato
práva v šanc. Proto nemohu ani dnes ještě
věřiti v státní převrat.«
Rusové nepůjdou na haličský sněm.
Ze Lvova, 21. prosince. Na dni 25.
a 26. t. m. svolán jest sem, do Lvova, sjezd
mladoruské, strany. Bude podán
návrh: »Nově zvolení mladoruští poslanci
na sněmě haličském se vyzývají, aby do no-
vého sněmu, jejž dřívější ruští poslanci kon-
cem minulého šestiletí opustili, nevstou-
pili, protože jejich snahy jsou
marny.«
Na haličské vodní cesty.
Ze Lvova, 21. prosince. Zemský vý-
bor usnesl se podati sněmu resoluční
návrh, kterým se vláda vyzývá, aby krá-
lovství haličskému k výstavbě vod-
ních cest počínaje r. 1904 poskytla
nezúročitelnou, do dvaceti let
splatnou půjčku nejméně 20 mil-
lionů korun. Usneseno dále navrhnouti
sněmu 4měsíční rozpočtové provisorium.
Dozvuky vřesenské.
Ze Lvova, 21. prosince. Censura v
3 aktovém dramatě Rosowského, jejíž pre-
miéra konala se včera ve zdejším městském
divadle, škrtla bezvýjimečně všechna místa,
ve kterých se nalezá sebe menší narážka na
postup úřadů naproti polským dětem vře-
senským.
Pro vřesenské odsouzence.
Z Berlína, 21. prosince. Sbírkami
pro vřesenské odsouzence vy-
bráno již 120.000 M, připadá tudíž na jed-
noho odsouzence 5000 M.
Fournier
Rus
Lvov
Berlín
Rosowský
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Říma, 20. prosince. (C.-B.) V odpo-
vědi na interpellaci senátora Favy stran
lynchování italských státních
příslušníků v severní Americe,
Řím
severní Amerika
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Napoleon a jeho vojáci.
»Stará garda císařská« jmenuje se nád
herné dílo, vydané pařížským nakladatelem Ma-
mem, illustrované známým malířem a karikatu-
ristou Jobem a provázené v textu vynikajícím
spisovateli Henry Houssayem, Mauricem Barré-
sem a Francois Coppéem, kteří plni vlastene
ckého zápalu líčí slávu epochy napoleonské
Kult velikého hrdiny, císaře reformátora.
universálního genia Napoleona I. neochabuje ve
Francii. Literatura napoleonská stále vzrůstá
Divadlo i román zabývají se bez přestání dobou
vlády Malého kaprála a nejvýznamnějším proje-
vem tohoto literárního bonapartismu bylo Ro
standovo drama »L'Aiglon«.
Krásná publikace »Stará garda císařská-
oslavuje skutky statečných vousáčů Napoleona
I., kteří »mručeli ale neunavně kráčeli v před«
kteří »umírali a nikdy se nevzdávali«, a jejichž
skvělý generál Cambranne na bojišti u Waterloo
pronesl ono skvělé slovo, jež by neotiskl ani
Marcel Prévost ve svém nejfrivolnějším románu
jež však nadšeně citoval Victor Hugo.
Znamenitý historik doby Napoleonovy, ele-
gantní a výmluvný akademik Henry Hous-
saye napsal do díla »Stará garda císařská«
pěknou kapitolu o poměru Napoleona k vo
jákům.
Některé partie svou zajímavostí stojí za
citování.
Napoleon
Houssay
Mauric Barré
Francois Coppé
L Aiglon
Marcel Prévost
Hugo
Napoleonův
Hous
Francie
Mam
12
article
Napoleon miloval své vojáky srdečnou
láskou demokratickou. Mezi nimi byl Malým
kaprálem.
Geniální stratég, důmyslný organisatora
administrátor armády žil s prostým vojínem
v srdečném přátelství, znal jej úplně a byl též
od něj dobře znám.
Svým duchem a energií svou podmanil si
důstojníky a generály, a vojáky dovedl přímo
očarovat a pobláznit. Jakmile se objevil malý
bledý, vychrtlý generál republikánské armády.
kterýž později trochu stloustl, když se stal kon-
sulem a císařem, cítili se vojáci silnějšími
Srdce jim zabušilo a byli by šli za svým vůd-
cem do pekla.
Z románu Tolstého »Vojna a mír« mohl
Houssaye též citovati příklady tohoto divokého
enthusiasmu armády pro Napoleona I.
Ani pohromy a porážky, stihnuvší Napo-
leona, nezmenšily tuto neuvěřitelnou lásku vo-
jáků. Na zpátečním pochodu z Ruska vlekl se
schromený, starý granátník a velké slzy mu
kanuly na omrzlé kníry.
»Nepláči proto,« vysvětloval svým kama-
rádům, »že v té proklaté zemi musím nechat
své kosti, ale proto, že vidím našeho císaře jít
pěšky s holí v ruce, jej, který je tak velký
nás učinil tak hrdými !«
Když ve Fontainbleau rozhodnut byl osu
Napoleonův a císař měl se odebrati na ostrov
Elbu, mělo jej provázeti šest set vojáků. Při-
hlásilo se jich šest taíc, celá stará garda a ti.
kteří nebyli vyvoleni, plakali jako malé děti.
V tragický večer v aterlooa, když Napoleon
Napoleon
Houssay
Napoleonův
Napa
Rusko
Elba
Napoleon I
Tolstý
13
article
vedl do boje poslední svou reservu, pozvedali
se ranění ze země a volali slávu velkému vůdci
svému. Voják, jemuž dělová kule urazila obě
nohy, opírající se o mezník u silnice, křičel
z posledních sil:
»To nic není, kamarádi! Ku předu ! A at
žije císař !«
Tato kouzelná moc Napoleonova, tento bez-
příkladný jeho vliv na vojáky dá se vysvětliti
nejen prestiží jeho vítězných skutků, jeho ge-
niálního ducha, jeho uchvacující osobnosti, ale
i tím, že si uměl získat důvěru svých lidí.
On prudký, vášnivý, vzteklý muž nebyl
nikdy hrubý a necitelný vůči prostému vojákovi.
Jeho zásadou bylo: »prvním talentem ge-
nerála je znát vojáka a získati si jeho důvěru.«
Mluvil důvěrně s vojáky a dal si od nich
důvěrně odpovídati.
»Byl jsem pokládán,« pravil Napoleon na
Sv. Heleně, »za strašného muže v salonech,
v ministerských kancelářích, mezi generály, ale
nikdy mezi vojáky. Měli instinkt mé sympatie.
Věděli, že jsem jejich ochráncem.«
Napoleon tykal svým vojákům a dal si o
nich též tykati. V táboře navštěvoval ležení
polní, dohlížel na přední stráže.
Po každé bitvě projížděl bojiště na koni,
dával pozor, aby nikde nezapomněli na raněné,
jež oslovoval otcovsky, dodával jim zmužilosti.
Při střelbě přibližoval se k bateriím a žertoval
s dělostřelci.
Navštěvoval cvičení vojenská i v kasárnách
a často jako pouhý poddůstojník prováděl cvi-
čení s četou nováčků. Za velké iarní přehlídky
Napoleonův
Napoleon
Helena