Číslo 316.

V Praze, dne 17. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrecez expsdice: Praha. Petroseova ulice, číslo 200p. Kefrankované dopis:, se nepřnjímají, rukoptsy s nevracejí

AIUILKE LIS Nezapečetěné reklámace jeou portá prosty. Inserty účtujeme levně a pří častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházějí denně o šeste hodíné ranní. V ponděli a po svátku vždy po dvanácté ho- čině polední. Jednotlivé číslo za Telefon redskce č. 1126.

Předplatne pro Prahv a denáěkou do domu městčně. . . .. K 2.80 čevruletně . . . K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně ... K g.— celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa p Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně. . . . K 48.— Po Ameřiky, Franote, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletné . . . K 13.20 .. K 52.80 celoročně Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 18 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 12 minut večer. Sobota: Sv. Řehoře Divotvorce. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Nejsvětější Trojice v Podskalí od 13.-17. t. m.

Katolíci v české národní společnosti. Přes to, že katolictví se všech stran nepřátely odvěkými i novými jest napadáno, není pozorovati úbytek jeho sil, jeho moci a váhy. Nápadno však jest, že čím dále, tím více ka- tolický křesť n věrným jest víře své jen ve chrámu Páně, nebo v tichosti svého soukromí! Na veřej- nosti nejen že nejeví se obrancem víry své, on často o závod s odpadlíky na odiv staví tak zva- nou »svobodomyslnost«. »Svobodomyslnost« vyžaduje, aby se jevila vlažnost u věcech víry, aby se lehkým vtipem od- bývaly otázky náboženské, aby se kněz urážela pohrdlivě s ním jednalo. Kdo v tomto konání jeví více odvahy a více vtipu, ten jeví se sám také »svobodomyslnějším «. Aby se však nikdo nemýlil! »Svobodomysl- nost« taková smí směřovati jen proti katoli- ctví a jen kněz katolický smí býti terčem úsměšků a úšklebků svobodomyslný ch »vzdělanců«. Běda tomu, kdo by se opovážil brousiti vtip svůj o pastora, o rabína, nebo do- konce o nejnovějšího národně- katolického apoštola! Tak daleko »svobodomyslnost- nesahá a také sahati nesmí. »Svobodomyslní« jinověrci, kteří tak rádi se baví vtipy na účet katolictví, neznali by žertu, kdyby se »svobodomyslně« zasáhlo i v obor nábo- ženských zájmů jejich. Ti »svobodomyslní« jinověrci, kteří, dokud se jedná o katolické křesťanství, nad veškeré víry jsou povznešeni, kteří opovržlivým úsměvem sti- hají katolíka, jenž zbožností svou se netají, ti sami vášnivě lpějí na víře vlastní a sami duševní po- těchy pilně vyhledávají ve svých obřadech nábo- ženských, ve svých knihách pobožnosti a u kněží svých, jichž sami až otrocky jsou poslušni.

Modernímu liberálu pak směšnou jest jen zbož- nost křesťana katolického, kdežto u každého jiného věřícího náboženská horlivost, ba třeba i nábožen- ský fanatismus považuje se za mužnou ctnost. Avšak v tom jest také dobře promyšlená ta- ktika! Vůdcové politických stran, jimž blaho lidu a národa, ač se pro ně dušují, vlastně jest věcí vedlejší, kteří politiku provozují jako výnosné ře- meslo, ti dobře vědí, že v kalnu nejlépe se loví, že, kdo panovati chce, musí rozdvojovati ! Mohutná obec katolická jest takovým šplhav- cům a hrabivcům nebezpečnou překážkou na cestě k cíli, a proto veškerá jejich snaha nese se k tomu, aby katolictví zlehčili, aby je lidu zhnusili, aby v lidu lásku ke katolictví vymýtili. Za účelem tím vymýšlejí na katolické křesťanství různé nectnosti. Tyto výmysly byly povolanými obranci katolictví dávno vyvráceny, avšak přes to se stále opakují. Aby se katolictví lidu zošklivilo, připisuje se mu především nenárodnost. Tak volal včera vůdčí orgán mladočeský. Katolictví tíh ne k Římu! — žaluje se, a to ovšem vším právem. Ano, katolictví tíhne k Římu, jiné víry tíhnou k Berlínu, odkud se jim dostává z fondu Gustav- Adolf-Vereinu tučných podpor, a zase jiné tíhnou k Petrohradu nebo k Jerusalému. Poněvadž náhodou není žádné víry, která by měla výlučné středisko své v Praze, v Brně nebo v Olomouci, které ze stávajících skutečných stře- disek víry bylo by naším liberálům mílejším a ví- tanějším nežli Řím?

České katolické křesťanství má hlavu svou ovšem v Římě, ale má vážnou representaci v arci- biskupství pražském a v četných biskupstvích ryze českých a nemá náhodou pražádného spojení s au- toritami jinonárodními a nezávisí nikde zejména od Německa ani mravně ani hmotně. Nemohlo by toto dostačiti těm, kdo národní ohledy s náboženskými spojují? Tito vyčítají katolickým křesťanům odvi- slost od Říma a dalo by se očekávati, že po- vedou zbožný lid k Petrohradu. — V tom bylo by aspoň něco logiky byť přemrštěné. To však nepřipouští prospěch našich politiků, kteří se pan- slavismem nesmějí kompromitovati, neboť osobní jednání v sídlech ministerstev vídeňských sem tam přece něco vynáší. Řím je vlastencům svobodomyslným solí v očích, a oni ve své zaslepenosti svorně s nej- většími politickými bídníky tohoto století volají: »Pryč od Říma!« — Ať je to kamkoliv, třeba do Berlína, ba přímo do Berlína, a když staro- katolictví německé veřejně prohlásilo, že svou ně- meckou propagandu »pryč od Říma« přenese mezi Čechy, náš svobodomyslný vlastenecký tisk nic proti tomu nenamítá a statečně pro starokatolictví pracuje dále! A dobrý — ve skutečnosti ubohý, polito- vání hodný, svedený — lid český se proti tomu neohražuje, místo co by těm národně zpronevěřilým svým rádcům v této otázce rozhorleně zahřměti měl do duše: Pryč ode mne!

Včerejší »Nár. Listy« také ve zlé vykládají čelným katolickým křesťanům, že opovažují se jako takoví tvořiti sdružení politická, že opovažují se hlásiti se o slovo a o jakýsi vliv také v otázkách politických! Politikou zabývati se a do politiky mluviti smí kde kdo, jen ať se o ní ale nestará katolický křesťan jako takový! Nic nevadí, že pod vlajkou velkoněme- cké irredenty v Čechách se šíří německé protestantství. Nic nevadí, že protestanté v Če- chácn slavnostně uctívají Bismarka. Liberálové naši ničeho nenamítají proti politickému vlivu alliance israe itské, a žádná výtka nečiní se čer- vené internacionále pro to, že s polovicí síly své pracuje proti katolickému křesťanství. Pastořia rabíni, ba i »apoštol nové víry« ve spojení s částí pražského národního dělnictva mohou býti poli- ticky činnými, aniž by to komu vadilo. — Nikomu se nezakazuje zakládati a tvořiti politické spolky, ani nějaké »omladině« nezakazuje se politická akce, jen katolíci nechť laskavě jsou tiši, nechť se poli- tikou nezabývají, nechť se neopovažují rušiti klid a dokonce snad křižovati zájmy liberálních poli- tiků, jak se to stalo zvláště na Moravě.

Tak se u nás rozumí rovnoprávnosti! Tak se u nás rozumí rovnosti práv politickýcha volnosti přesvědčení! Český lid má na vybranou: Buď se katolictví vzdá a takto je zapře — anebo neopovažuje se domáhati se práva promluviti slovo o otázkách politických! Jiného tu nezbývá. Proto by byl také čas, aby katolický lid v Čechách již se probudil ze svého spánku a přilnul k víře svých otců také veřejně, neboť pak možno očekávati ozdravění sple- titých poměrů politických. Na Moravě vzešla zóra lepšího života katolického, která bude také nám katolíkům v Čechách pobídkou, abychom po pří- kladu katolické Moravy hájili svých práv bez bázně — rázně a otevřeně. Záleží na každém pra- covníku, aby věci u nás obrátily se k lepšímu. Proto do boje!

Zprávy politické. Presídent Japsa do výslužby. »Nár. L.« telegrafují dnes z Vídně: President vrchního soudu v království českém pan Frant. Jansa po nátlaku, vytrvale ministrem spravedlnosti baronem Spensem vykonávaném, podal žádost o pensionování. Nástup- cem jeho stane prý se rozhodný německý stranník, který má živlu německému v českém soudnictví zjed- V Praze, 16. listopadu.

FEUILLETON. Nová basilika v Římě. (Původní zpráva »Katolických Listů«. Nová basilika kolleje sv. Anselma v Římě po- svěcena byla na sv. Martina v neděli, dne 11. t. m., jak jsme již uvedli. Slavnost byla tak velikolepou, že ji jeden účastník Augustinián nazval trium fem řádu benediktinského. Jeho Svatost papež Lev XIII. vyslal k ní svého zástupce, brali na ní účast četní kardinálové, shromáždili se k ní opatové a zástupcové řádu benediktinského nejenom z Italie, nýbrž i ze vzdálených a zámořských krajin, a se syny sv. Benedikta sdíleli radost z dokončení monu- mentálního díla ostatní řeholní a církevní společnosti věčného města, i římští věřící laikové. Slavnost počala v sobotu odpoledne v kapli u sv. ostatků pobožností a církevními hodinkami, v kterých trvale pokračovali střídající se opatové se svými sbory až do druhé hodiny s půlnoci, kdy byl chor zaměněn oběťmi mše svaté. V neděli okolo 8. hodiny přijel první světitel. papežský legát Jeho Eminence kardinál státní sekretář Rampolla, a obřady počaly. Basilika obsahuje dva stejně rozsáhlé, 46 metrů dlouhé a 20 metrů široké třílodní kostely, hořejší a dolejší. Hlavní oltář sv. Anselma kostela horního světil J. Em. kardinál Rampolla, oba postranní oltáře arcibiskup spoletský Serafini, řádu sv. Be- nedikta, a stařičký biskup Salvado z Australie. rovněž Benediktin. Hlavní oltář sv. Benedikta dol- ního kostela světil opat primas Hildebrand z Hemp- tinnů, zatím co dvanácte vedlejších oltářů světili pre- sidentové jednotlivých benediktinských kongregac z Italie, Španěl, Francie, Švýcar, Rakouska, Ně- mecka, Spojených států severoamerických, Brasilie, missií afrických atd.

Milý dojem vzájemné svornosti a lásky působilo, že těmto prelátům řádu benediktinského přisluhovali členové rozličných kollejí a klášterů římských, jako Collegium Germanicum, missijní kollej Divini Verbi, řecká kollej sv. Athanasia, Augustiniané, Dominikáni, Františkáni, Trinitáři, Kamaldolští, Olivetané a jiní. Okolo poledne ubíral se imposantní průvod do nově posvěceného chrámu z kláštera křížovou chod- bou a hlavním portálem k první slavné, papežské mši svaté. Za křížem, neseným Benediktinem emauz- ským a akolyty kráčelo sedmdesáte opatů a biskupů ve skvostnych pluviálech a v mitrách, mezi nimiž zvláštní pozornost na sebe poutali Řekové ve svých malebných ornátech a pokrývkách na hlavě v podobě korun. Potom šla řada řeholního a světského ducho- venstva v kasulích, pluviálech nebo řeholním oděvu, a zástup vzácných účastníků slavnosti. Po obou stranách hlavního oltáře v choru a na tribunách byli přítomni kardinálové, počtem jedenáct. diplomatický sbor sv. Stolice, římští šlechticové a jiní přední hosté. Při mši svaté, slavené Jeho Eminencí kardinálem Rampollou, jakožto papežské, zpívali cho- rálně nejenom alumnové kolleje sv. Anselma texty latinské, nýbrž některé částky jako Credo, Offerto- rium, Sanctus, Agnus Dei pěli chovanci kolleje sv.

Athanasia také řecky. Podobně epištola a evangelium byly zpívány latinsky i řecky. Jak veliké bylo asi úéastenství při této veliko- lepé slavnosti, lze souditi z toho, že po službách Bo- žích k malému občerstvení zasedlo čtyry sta pozva- ných hostí. Odpoledne byly slavné pontifikální nešpory. Ale jimi není ještě slavnost ukončena, nýbrž potrvá ce- lých osm dní. — V pondělí byli opatové a zástup- cové benediktinských klášterů (z Emaus pro chura- vost vsdp. opata vdp. P. převor Odilo Wolffa dp. P. Václav Wittke) přijati od sv. Otce v au- dienci. V úterý a ve středu konaly se pontifikální služby Boží v kolleji sv. Anselma; ve čtvrtek ře- ckým obřadem v kolleji sv. Athanasia, jejíž správu vedou Benediktini; v neděli budou v basilice svatého Pavla, jehož hrob synové sv. Benedikta od pradáv- ných dob opatrují. Dále jsou na programu 2 slav- nostní řeči, které prosloví opat primas a rektor kol- leje sv. Anselma, a konají se porady týkající se řádu benediktinského. Slavnosti budou ukončeny v neděli odpoledne v chrámu sv. Anselma nešporami a chvalozpěvem Te Deum. Kéž vylíčená nádherná slavnost přispěje k roz- květu a jednotě řádu sv. Benedikta, ku blahu církve a jednotlivých zemí, jak si vroucně přeje velikomy- slný obnovitel, zakladatel a ochrance kolleje sv. An- selma papež Lev XIII. P. M. V. O. S. B.