1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 155. ze
2
masthead
dne 7. června 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Mecenáš podivín. Přinesli jsme již zprávu,
že ruský millionář Gavril Gavrilovič Solodovnikov
odkázal většinu svého jmění, 25 millionů rublů.
k dobročinným účelům. Solodovnikov byl mu ž intel-
ligentní, sečtelý, ale při svém ohromném jmění ne-
měl takřka nijakých potřeb. Ve svém bytě o dvou
pokojích měl toliko nejnutnější chatrný nábytek,
živil se co nejskromněji a byl ve svém okolí pova-
žován za lakomce, ba vydřiducha. Jediné pohodlí.
jehož si dovoloval, bylo v době splatnosti kuponů.
kdy si najal 10 až 20 mladých dívek, jež zaměstná-
val stříháním kuponů. Již za svého života postavil
Solodovníkov v Moskvě velkou kliniku a poskytl
prostředky ke stavbě nové moskevské konservatoře.
Avšak přes to netěšil se oblibě svých spoluobčanů
a častěji říkával: »Neznají mne. Teprve po mé smrti
dovědí se, jaký jsem člověk.« A dověděli se to. Jen
zcela nepatrnou část svého ohromného jmění odká-
zal nejbližším příbuzným; ostatek ustanovil k do-
bročinným účelům. Veškerá pozůstalost rozdělena ve
tři části. První část ustanovena ke stavbě pokračo-
vacích a řemeslnických škol, druhá ke stavbě lev-
ných bytů, třetí část rozdělena bude zemstvům
k účelům všeobecně prospěšným.
Gavrilovič
Solodovnikov
Moskva
4
article
= O příčině požáru v císařském paláci
v Pekině. Vrchní velitelstvo německých vojsk
Číně oznamuje úřadně, že vyšetřování o příčině po-
žáru v zimním paláci v Pekině jest skončeno. Do-
mněnka, že příčinou požáru bylo žhářství, jest vy-
loučena. Oheň způsoben byl malými kamínky, jichž
užíváno, aby pokrmy pro tabuli maršálkovu zůstaly
teplé. Navzdor vrstvě osinkové, jíž byla stěna po-
blíže kamen obložena, vzňala se dřevěná stěna, pla-
meny zachvátily pak bambusové rohože střechy
velké verandy, jež zastiňovala oba dvory, jichž uží
valo vrchní velitelstvo. Když se střecha sřítila, roz-
drtila osinkový dům, nalezající se pod ní a zároveň
zachvátil obeň šest jiných budov. Z popisu a vy-
obrazení osinkového domu vychází ostatně na jevo,
že tu nikterak nešlo o budovu ohnivzdornou. Dům
byl zhotoven z dřevěného hrazdění a toliko stěny
byly zřízeny z osinkových desk, jež prý se zname-
nitě hodí k tomu, chrániti před vedrem a vlhkostí,
tlumiti hluk a mají výhodu, že se dají snadno pře-
nášet a jsou velmi trvanlivé. Toliko neprozřetelná
reklama továrny, jež domek dodala, vzbudila do-
mněnku, že to »ohnivzdorný osinkový domek«.
5
article
= O krvavé výtržnosti v továrně na
guano v Burghtu na Šeidě, o níž jsme již přinesli
stručnou zprávu, oznamují se následující podrobnosti
V továrně na guano barona Ollendorfa zavedl nový
místoředitel Keller, povolaný z Německa, řadu nových
opatření, snížil mzdy, propouštěl dělníky a tím vším
vzbudil krutou zášť mezi dělnictvem. Konečně 30.
května došlo tak daleko, že všichni dělníci zastavili
práci a prohlásili, že nebudou dříve pracovat, dokud
nebude Keller propuštěn. Když ráno následujícího
dne ubíral se podél Šeldy do továrny, spílali mu
shluklí dělníci. Udává se, že bylo hozeno po něm
také kamenem, jiní očití svědci však to popírají. Po-
jednou vytáhl Keller revolver, vystřelil a usmrtil
23letého dělníka. Pak se dal na útěk k továrně, při
čemž se srazil s jiným dělníkem. jehož několika vý-
střely z revolveru těžce zranil. Teď se vrhli dělníci
na Kellera a vyrvali mu revolver. Z jedné skupiny
počali jej bombardovati kameny. Vrah skočil do Šeldy
a schoval se tu za člunem, věze až po krk v bahně.
Ollendorf
Keller
Německo
Šelda
6
article
Rozzuřený dav házel po něm stále kamením, tak že
utržil několik ran. To trvalo půl druhé hodiny, když
nastal příliv a Kellerovi hrozila smrt utonutím. Teprve
teď prodral se davem četník, jenž Kellera vyprostil
z bahna a odvedl do vazby, aniž mu v tom bylo
překáženo. Stav zraněného dělníka jest beznadějný
tak že Keller bude míti na svědomí dva lidské životy.
Rozčilení v Burghtu nelze vypisovati. Obec jest ob-
sazena četníky.
= Příliš těžká primadonna. Podivný diva-
delní proces projednáván v poslední době v Louisi-
aně. Jakás zpěvačka, jež meškala v San Franzisku,
nabídla svoje služby řediteli francouzské divadelní
společnosti v New-Orleansu. Dopis její provázen byl
četnými vysvědčeními a doporučeními, jež uvedly
ředitele tou měrou v nadšení, že zpěvačku ihned
angažoval. Kritikové chválili krásný hlas a umělecké
nadání pěvkyně a to právem. Ale zamlčovali důleži-
tou podrobnost. Mladá dáma mohla právem žádati
za příslušenství klubu stokilových. Ředitel byl nemálo
sklamán, když spatřil na nádraží obrovskou dámu,
jež měla u něho hrát Julie a Markétky. Prohlásil
ihned smlouvu za neplatnou, takže došlo k procesu.
Advokát nebohé umělkyně před soudem nadarmo dovo-
zoval, že mnohé slavné zpěvačky překročily osudných
200 liber, zejmena v Německu, ba i v Bayreuthu.
Soud uznal, že tento důvod není dosti závažný a
odepřel přířknouti zpěvačce žádaných 200 dollarů
náhrady.
= Pozoruhodnou operaci provedl prof. de
Rossi v nemocnici Santo Spirito v Římě. Jakás žena
při hádce, vzniklé ze žárlivosti, utržila střelnou ránu
do hrdla při čemž jí roztříštěna byla průduška,
takže nemohla mluvit a dýchala toliko pomocí canuly.
Keller
Julie
Markétka
Ross
San Franziska
NewOrleans
Německo
Bayreuth
Řím
Santo Spirito
7
article
Po celý rok konal prof. de Rossi pokusy, aby docílil
výměnu zraněné průdušky průduškou zvířecl a tak
pacientku uzdravil. Před nedávnem pokusy skončeny
a prof. de Rossi přikročil k operaci. Vyřízl z prů-
dušky kozy kus průdušky, jímž nahradil zničenou
průdušku pacientky. Srůst a vyléčení dály se velmi
hladce a rychle: Nyní dýchá žena zcela snadnoa
nabyla také řeči.
= Zahynula na svatební cestě. Z Belle-
garde na Rhoně se oznamuje: Mladá 20letá dáma,
paní Dalyenová, jež se svým manželem podnikla sva-
tební cestu, spadla zde těchto dnů do vodopádu
Rhony. Ve svém obdivu velkolepého divadla odvážila
se příliš daleko k okraji skály a byla bezpochyby
následkem hukotu vodopádu a pohledu na rychle se
řítící spousty vod jata závratí a sřítila se do hlubiny
as 20 metrů tak náhle, že manžel její ani nevěděl,
kam se jeho manželka pojednou poděla, Nešťastnice
byla zajisté okamžitě mrtva. Mrtvola její nebyla ještě
nalezena.
= Villemessantovy hůlky. U příležitosti po-
slední krise ve »Figaru« vypravuje Ernest Blum ve
svých »Vzpomínkách vaudevillisty« různé podrob-
nosti ze života Villemessantova, zakladatele »Figara«.
Jakožto ředitel »Figara« byl Villemessant vrtošivější
než žena. Kaceřoval, co včera ještě zbožňoval.
Byl-li některým spolupracovníkem syt — a to bývalo
skorem každodenně — propustil jej více neb méně
zdvořile a byl-li náhodou v dobré míře, připojil
hůlku jakožto dar. To bylo odznakem propuštění.
Jednoho dne propustil pro jakýs článek Lamberta
Ross
Dalyenová
Villemessantův
Figar
Blum
Villemessant
Lambert
Bell
8
article
Thibousta, jehož byl již častěji propustil a pokaždé
propuštění odvolal. Lambert propuštění přijal, avšak
za podmínkou: »Mám již tuze mnoho hůlek, vypro-
šuji si tedy tentokráte deštník.« S nikým se Ville-
messant tolikrát nerozkmotřil a opět spřátelil jako
s Albertem Wolffem, v jehož pozůstalosti zajisté na-
lezena pěkná sbírka hůlek. Ernest Blum sám kdysi
umístil článek v listě Villemessantově. Když však
druhého dne k němu přišel, přivítal jej Villemessant
nevrle: »Není nic zvláštního ten váš článek.« Avšak
když Blum na to žádal, aby mu dal bůlku, vyjel si
na něj Villemessant: »Jakže? Hůlka za takový
článek? To by byla skorem prémie«. Jak známo, je
Villemessant též autorem pořekadla: »Le journa-
lisme měne tout, condition d' en sortir.« Žurna-
lista může se státi vším, přestane-li býti žurnalistou.
Thiboust
Lambert
Ville
Wolff
Blum
Villemessantův
Villemessant
Hůlka
9
article
= Noviny na mouchy. Průměrný Američan
jest velmi horlivý čtenář novin a kdo jen poněkud
může, předplatí se na časopis. Pro vydavatele novin
na dalekém západě jest však často dosti nesnadno,
domoci se zaplacení předplatného a následkem toho
chápe se leckterý podivných prostředků, aby nedbalé
abonenty přiměl ku placení. Avšak i jinak připadají
tamější vydavatelé na dost podivné myšlenky. Tak na
př. uveřejnil jakýs vydavatel, jehož odběratelé jsou
většinou farmáři, před počátkem jarního období ve
svém časopise následující návěští: »Poněvadž rolník
v době letní má plné ruce polních prací a nezbývá
mu času, zabývat se čtením novin, budeme pro toto
období podávati jen nejdůležitější na první straně na-
šeho časopisu. Ostatní tři strany zůstanou prázdny
a budou natřeny jedem na mouchy. Tímto opatřením
neoloupíme svoje ctěné čtenáře o čas a odškodníme
je zároveň dodaným prostředkem ke zničení nepří-
jemného hmyzu, jenž se zvláště hojně objevuje v ho-
spodářství, požehnaném dobytkem.« — Výtečník do-
cílil touto methodou skvělého výsledku. Neboť náklad
na jed nečinil ani desetinu sazečské mzdy, již za tu
dobu ušetřil a také čtenáři byli spokojeni, poněvadž
měli prostředek proti mouchám.
Američan
10
article
Zemřelí v Praze.
Praha
11
article
Dne 31. května 1901: Posch Ludvík, úřad-
ník u dráhy, 75 roků, 1010—I. — Ve všeobecné
nemocnici: Pinc Vladimír, syn brusiče kamene,
3 roky. Špeira František, kočí, 56 roků. Brejlová
Josefa, manželka kočiho, 34 roky. Joklová Marie,
manželka dělníka, 48 roků. Rieglová Alžběta, man-
želka dělníka, 37 roků. Štěpán Jakub, nádenník, 50
roků. Wienerová Marta, 45 roků. — U milosrd-
ných sester: Kutilova Božena, služka, 19 roků.
Zavadil Václav, obuvník, 62 roky. Davídek Václav,
dělník, 51 rok. Kalina František, nádenník, 38 roků.
Nezbedová Antonie, vdova po tesaři, 78 roků. Němec
Josef, nádenník, 70 roků.
Dne 1. června 1901 : Pulcova Eliška, dcera
sluhy, 14 měsíců, 513—I. Kallašová Anna, manželka
řemenáře, 61 rok, 705—I. Bernhart Arnošt, kuchař,
55 roků, 242—II. Sosna František, syn rukavičkáře,
8 měsíců, 18-V. Karpíšková Kateřina, soukromnice,
54 roky, 179—V. Mautner Jonáš, soukromník, 71 rok,
248—V. —Ve všeobecné nemocn ici: Ba-
kovská Barbora, 23 roky. Hrdlička Pavel, nádenník,
73 roky. Podrapská Anna, manželka nádenníka,
35 roků. Šťovíčkova Amalie, služka, 24 roky. —
bn
Josef
Joklová
Marie
Štěpán Jakub
Wienerová Mars
Václav
Davídek
Kalina
Nezbedová
Němec
Kallašová
Anna
I Bernhart
Arnošt
Sosna
V Karpíšková
Kateřina
V Mautner
Barbora
Hrdlička Pavel
Šťovíčkův
Špeiro František
Posch Ludvík
Pinc Vladimíra
Rieglová Alžběta
Kutilův Božena
Pulcův Eliška
Jonáš
Amalia
12
article
»Porotci to popřeli,« děl Mr. Frere a zasmál se.
»Ale nepochopuji, že by jiný mohl míti příčiny k vraždě
té. Půjdu ale nyní na palubu, abych si zakouřil.«
»Proč jen chtěl starý lakomý ten stavitel lodí jedi-
ného syna svého vyděditi na prospěch tohoto chlapíka ?«
prohodil seržant Pine ke kapitánu Vichersovi, když ši-
roká záda Morice Frera zmizela na schůdkách kajuty.
»Nepochybně zlobily jej lehkomyslné kousky, jež
syn provedl na kontinentu; tací náhle zbohatnuvší lidé
nemají shovívavosti k marnotratníkům. Kruté jest to však
nyní pro Frera. On i při té drsné povaze své není špat-
ným člověkem a dožije-li se mladý muž toho, že náhoda-
odejme mu naději na čtvrt millionu a že nezbylo mu nic
než patent v jeho pluku, v němž službu koná a jenž
vyslán jest dokonce do trestnické osady, má věru příčin
dost, býti nespokojen s osudem svým. «
»Jak stalo se však, že synu přece celé jmění
připada?«
»Starý Devine právě prý, když poslal pro svého
advokáta, aby změnil závěť svou, zachvácen byl mrtvicí;
následek to as jeho zuřivosti. Když vešli z rána do jeho
komnaty, nalezli jej mrtvého.«
Mrs. Vichersová dodala:
»A syn jeho jest na moři a nevím ničeho o tom
všem. Jaký to romantický příběh !«
Pine prohodil, lpě na svém nevlídném úsudku:
»Mne těší, že Frere peněz nedostal. Málo jest obli-
čejů, které bych tak nerad vídal a to ani tam dole mezi
těmi chlapíky.«
Paní Vichersová zvolala:
»0, Mr. Pine, jak můžete jen tak mluviti ?«
Mister
Frere
Vichers
Frer
Krutá
Vichersová
13
article
Frere sklonil se a pojal bělostnou ruku dívčínu
do ruky své, ale tato rýchle ji odtáhla, kdežto zrakem
jejím kmitl se blesk.
»Surovče!« děla.
Voják na blízku slyšel to a oči jeho jen hrály ra-
dostí nad slovem tím.
Frere kousl se zlostí do tlustých rtů svých a ná-
sledoval dívku do kajuty.
Dívka však, vzavši udivenou Sylvii za ruku, uhnula
se jemu s pohrdlivým úsměvem a vešla do kajuty své
paní, jejíž dveře za sebou uzavřela.
ado
Frere
Sylvie
14
article
Sara Purfoyova.
Sara Purfoyova.
Deportovaní byli opět bezpečně uzavřeni a ulehli
na lože, k čemuž vláda každému muži dopřávala šestnáct
palců prostory, kteráž však pro různé poměry a okolnosti
na lodi byla ještě o něco zúžena.
Kajuta trávila večery své někdy dosti vesele, Paní
Vichersová byla poetickou i měla, libujíe si i v hudbě,
kytaru, a doprovázela ji zpěvem.
Kapitán Blunt byl veselý, ale trochu všední pán;
seržant Pine měl pak vášeň přímou, vyprávěti hi-
storku za historkou, a byl-li i Vichers sám z pravidla
nudným, byl za to Frere veselým.
Ostátně stůl byl dobře obsluhován a hody, tabákem,
whiskou, hudbou i pálenkou večery ubíjeny s veselím,
o němž »divoká ta zvěř« dole pod palubou, kde stísněna
ars
Ztracon pro žívot.
Purfoyův
Vichersová
Blunt
Vichers
Frere